Bulharsko na 4 dny

Každý rok s mamkou vyrážíme někam za dobrodružstvím a o destinaci většinou rozhodne aktuální akce leteckých společností. Tentokrát volba padla na cestu do Buharska a na levnou letenku z Prahy do Varny (Wizzair) s návratem ze Sofie do Bratislavy (Ryanair). Pro mě Bulharsko byla nová destinace a mamka prohlásila, že si aspoň zavzpomíná na staré časy a je zvědavá co se od jejího posledního výletu změnilo. Jelikož stopem procestovali se spolužáky Rumunsko a Bulharsko o letních prázdninách první rok na vysoké, myslím, že bude opět co objevovat.

V pozdním horkém odpoledni vystupujeme z letadla ve Varně a ten den už nemáme ambice stihnout až tak moc. V klidu tedy počkáme na autobus č. 409, kterým se dopravíme do centra města. Tento autobus pokračuje dále na Zlaté Písky a představuje tak docela pohodlný způsob, jak se do plážového letoviska rovnou přesunout. Válení na pláži ale nepatří mezi naše nejoblíbenější aktivity a moře si užijeme zítra tady. Vystoupíme tedy v centru Varny na hlavní třídě před katedrálou, najdeme naše ubytování, odhodíme batůžky a jdeme se projít do centra a k městské pláži. Vybereme z bankomatu leva, abychom mohly ochutnat první kebab, projdeme si kus historického centra, kde to navečer pořádně žije a pak si sedneme do jednoho z barů na pláži, zaboříme nohy do písku a objednáváme si studené pivo. Ještě je trošku projdeme centrem a jdeme na kutě. 

centrum Varny

první kebab

historické centrum Varny

historické centrum Varny

Druhý den ráno se vzbudíme příjemně brzy a čeká nás moje oblíbená dovolenková aktivita - snídaně a ranní kafe na sluníčku. První den si chceme udělat odpočinkový a tak najdeme kavárničku, posnídáme a vyrazíme k pláži. Městská pláž nás v denním světle tolik neoslní, takže se jen vybrouzdáme a pokračujeme pěšky po pobřeží, vždy se vykoupeme a chvíli posedíme na písku. Já bych ráda doladila opálení a tak se na chvíli vyplácnu na osušku. Moje mamka ale není typ, který by dokázal ležet a opalovat se a tak z hodiny na pláží stráví na lehátku tak deset minut, a po zbytek času prochází pláž a sbírá mušličky nebo kamínky. Mě válení a grilování na horkém slunku přestane po chvíli bavit taky a tak se procházkou po pobřeží přesouváme od pláže k pláži, dáváme kafíčka, pozorujeme wakesurfery a když se nám chce, tak se vykoupeme a pak jdeme zas o pláž dál. Odpoledne zaplujeme do jedné z restaurací a kebab a pivo vyměníme za mušle a víno. Podle mapy to vypadá, že kousek od nás jsou termální prameny a tak to vyrážíme omrknout. Tady se projeví východ. Jedná se o pobořený bazének, kam přitéká voda, která ztéká ze skály a teče přes cestu. Vedle jsou postavené sprchy s tekoucí vodou a místo sprchových hlavic jsou na trubkách připevněné proděravěné kelímky od jogurtů. No nic, termály vynecháváme. Po celém dni procházení a koupání obě konstatujeme, že nás dost bolí nohy. Kouknu na hodinky a vidím 36 tis. kroků. Naše odpočinkové plány vzaly za své, ale byl to super den. Na závěr si jdeme ještě sednout do baru na pláži a jelikož jsem opět podcenila výběr v hotovosti (myslela jsem, že půjde častěji platit kartou), zbývá mi pár posledních leva. Objednávám u baru dvě piva a když se mě barman zeptá jaká, zjišťuju jestli můžu zaplatit kartou a jelikož to nejde, pokrčím rameny a říkám: "Tak mi dejte ty nejlevnější!". O pár vteřin později přede mě postaví dvě orosené láhve Starobrna a upřímně mě tím pobaví.  

ranní kafíčko na pláži

pobřeží

oběd s výhledem

pohodička

termální bazén

sprchy u termálů

Varna je třetí největší bulharské město (po Sofii a Plovdivu) a jeden den na procházku městem i po přilehlých plážích je dostačující. Město má poměrně hezky zachovalé historické centrum se spousty obchůdků, restaurací a kaváren. Dominantou města je chrám Nanebevzetí Panny Marie. Vstup je zdarma, pokud chcete uvnitř fotit, je nutné zaplatit drobný poplatek. Otevřeno je během dne, tuším mezi 8:00 - 18:00. Obzvlášť v létě vám také může udělat radost procházka dlouhým a rozlehlým parkem (Primorskyj park), který se line podél moře a nabízí dostatek stínu na procházku nebo třeba na piknik. My jsme tu byly v srpnu a park byl dost vyprahlý, ale obzvlášť večer plný lidí. Samotná městská pláž je fajn, ale za mně je lepší si popojít kousek dál po promenádě, narazíte na menší a méně přelidněné pláže. Kolem hlavní městské pláže, ale i po celé promenádě najdete dostatek kaváren, restaurací, stánků i obchodů a zázemí. Ovšem nečekejte samozřejmě liduprázdná zákoutí s průzračnou tyrkysovou vodou. Asi bych tu ani netrávila delší dovolenou, ale na jeden pohodový den naprosto fajn. 

Druhý den ráno nasedneme v centru na autobus do Burgasu. Je to pro nás jen mezizastávka na pobřeží a odsud chceme pokračovat vlakem do Sofie. Cesta do Burgasu trvá cca 2,5hodiny a autobus je pohodlný. Historické centrum Burgasu je podobné Varně a pláže jsou taky fajn. Zastavíme se na kafe a oběd a nachytáme ještě trochu slunka na pláži. Před druhou odpoledne se odebereme na vlakové nádraží. Vlaků míří přes den do Sofie spousty, bohužel ten, který jsme vybraly, je už vyprodaný. Do expres vlaků je nutné kupovat i místenky a tak si rovnou na přepážce opatříme lístky na další vlak, který jeden hodinu od našeho původního zamýšleného času odjezdu. Už nezbyly místa ani vedle sebe, ani ve stejném vagónu. Ve finále to ale nevadilo, sedla jsem si vedle mamky a nikdo mě za celou cestu zvednout nepřišel, očividně se to tolik neřeší. Cesta byla dlouhá a úmorná, klimatizaci tu nevedou a ve vlaku bylo strašné vedro a dusno. Vlak několikrát stavěl na delší pauzy, během kterých se dalo vyjít ven. Jediné moje zpříjemnění cesty byl výborný višňový cider, který jsem si před cestou koupila. Dlouhé sezení jsem využila alespoň na zamluvení ubytování a finalizaci našich dalších plánů. Kvůli času jsme se přesunuly rovnou do Sofie, ale následující den chceme vyrazit do přírody a až poslední den jsme si vyhradily na  prohlídku hlavního města. Chtěla jsem vyrazit do hor a jelikož náš čas byl opravdu omezený, vybraly jsme si nejsnazší a nejnavštěvovanější oblast - oblast sedmi rilských jezer. Pátrám, jak se k nim nejlépe dopravit a neplýtvat časem.  K jezerům se dá dojet veřejnou dopravou, autobus staví kousek od lanovky, která vás vyveze až k chatě nahoru. Toto je nejlevnější možnost, ale není časově moc flexibilní.  Dále ze Sofie k jezerům také jednou denně jezdí turistický autobus Rila Shuttle za cca 25 EUR. Nicméně nakonec jsme se rozhodly pro třetí možnost a to využít nabídky jedné z místních turistických agentur, které nabízí výlety s průvodcem, ale také dokáží zajistit pouze dopravu. A tak jsem si online na GetYourGuide.com vybrala pro nás nejvhodnější variantu. Za cca 25 EUR jsem pořídila dopravu ze Sofie s brzkým ranním odjezdem k jezerům se zastávkou u Rilského kláštera po cestě zpět do Sofie a večerním příjezdem. Cena byla stejná jako turistický shuttle, ale cestou zpět se alespoň ještě podíváme ke klášteru a využijeme tak den na maximum. 

centrum Burgasu

cider

hlavní nádraží v Sofii

Docela se mi ulevilo, když jsme konečně večer vystoupily z vlaku v Sofii a jelikož jsme se chtěly trošku protáhnout, do ubytování v centru jsme došly pěšky a po cestě si alespoň stihly dát večeři. Už jen rychlá sprcha a těšení se na další den. Ráno jsme opět pěšky došly na místo odjezdu - náměstí za ikonickou katedrálou svatého Alexandra Něvského, bez problému našly náš minibus a o chvíli později jsme namačkané v autobusku frčely vstříc horám. Minibus zastavil na parkovišti pod lanovkou, kterou jsme tentokrát rády využily, abychom ušetřily co nejvíce času na procházku kolem jezer. Zpáteční lístek na lanovku stál 18 BGN na osobu (cca 240 Kč). Blízkost hlavního města, snadná dopravní dostupnost a přítomnost lanovky dělá ze sedmi jezer samozřejmě hojně navštěvované místo. Nicméně musím říct, že lidé se nahoře rozprchnou a celá oblast je opravdu nádherná. Lanovka vás vyveze k chatě a od ní vede cca 10km okruh a několik dalších turistických stezek, které vám umožní zajít ke všem jezerům. Do odjezdu zbývalo 7 hodin volného času a tak jsem se vydaly vstříc jezerům a krásným výhledům. 

Nakonec jsme stihly obejít celý okruh včetně mnoha zastávek na fotky a vyšláply jsme si navíc na vyhlídku odkud byl krásný výhled na jezera. Na vrcholu jsme poseděly a kochaly se pohledem na hory. Tohle je prostě moje, doslova jsem tu pookřála. Čas ale bohužel běžel až moc rychle a tak jsme se vydaly na cestu zpět k chatě. Celou cestu jdete v podstatě po kamenité stezce, jen cestou zpět bylo kus bláto a povrch byl zrovna podmáčený. Stihly jsme se vrátit k chatě tak akorát, abychom dole nebyly zbytečně brzo, ale zároveň jsme si ještě stihly dát zasloužené pivo. Užily jsme si poslední výhledy a pak už jen vystály krátkou frontu u lanovky a sjely dolů k našemu minibusu. 

Naše další cesta vedla k Rilskému klášteru neboli Rilskému monastýru, chcete-li. Je schovaný v horském údolí v lesích a přesto, že se jedná o největší pravoslavný klášter v Bulharsku a velmi vyhledávanou památku, padne tu na vás zvláštní klid. Jedná se o typickou byzantskou stavbu a hned u vstupu vás obklopí několikaposchoďové arkády. Vstup do areálu je zdarma, pokud budete chtít navštívit zdejší muzeum, zaplatíte drobný poplatek. V celém klášteře je potřeba respektovat místní pravidla a mít zakrytá ramena a kolena (u vstupu se nedá nic vypůjčit). Když projdete kolem kostela areálem dozadu, najdete tu pár stánků se suvenýry, restauraci a také malé okénko, u kterého se prodává smažené pečivo podobné langoši. U okénka byla neustále fronta a místní si ho brali po velkých pytlících. Podává se k němu med či džem. Ze zvědavosti jsme také jednu placku s medem vyzkoušely, vychutnaly si v klidu kávu a vrátily se pomalu zpět. Klášter je působivý a jsem ráda, že jsme se tu zastavily. 

Rilský klášter

Poslední den jsme si vyhradily na toulání po hlavním městě. Letadlo zpět nám letělo zpět až v půl desáté večer a času tedy zbývalo dostatek. Sofie se mi moc líbila. Na jednu stranu je plná historie, kostelů a starobylých staveb, na druhou stranu je moderní a plná života. Je tu spoustu krásných kaváren, parků a podniků ověšených lucerničkami. A to vše s příměsí trochy toho východního punku. Spíše než dobrá obsluha vás tu potěší příjemné ceny. 

Dominantou města je už zmiňovaná katedrála Alexandra Něvského, v centru ale najdete i např. kostel sv. Mikuláše Divotvůrce nebo mešitu Banja Baši a další pozůstatky historie. V jejich blízkosti jsou i dvě široké ulice plné restaurací a kaváren s velkými terasami. My jsme tu posnídaly a pak se sem znovu vrátily na večeři. Mezitím jsme nachodily skoro 30 km cestou necestou. Potulovaly jsme se městem a přilehlými parky a prostě šly tam, kde se nám momentálně líbilo. Kdybychom tu byly ještě den navíc, pravděpodobně bychom si zajely na horu Vitoša, která se tyčí nad městem a myslím, že bychom se určitě ještě dokázaly zabavit. Nicméně i naše jednodenní toulky byly skvělou ochutnávkou. 

katedrála Alexandra Něvského

centrum |Sofie

výměna stráže

Sofie

oběd po bulharsku

mešita Banja Baši

Na letiště se tu dostanete bez sebemenších komplikací, přímo k terminálu totiž vede metro a to linka 4. Poslední rozloučení s městem a snad se zase brzy uvidíme, Bulharsko!