Canyoning na řece Tribuće, SRBSKO

    Tak, jak je mým dobrým zvykem, rozhodl jsme se i letos (2023) vydat na průzkum doposud nenavštívené země. Volba tentokrát padla na Srbsko, kam jsem se rozhodl vyrazit na čtyřdenní kulturně – poznávací výlet. Přiletěli jsme se společností Ryanair z vídeňského letiště Schwechat do třetího největšího srbského města Niš, přičemž let trval něco málo přes hodinu – první příjemný bonus. Ve městě Niš jsme si půjčili auto u společnosti Car Wiz a zamířili na dvouhodinový přejezd směr Bělehrad.

Most přes Sávu, Bělehrad

    Bělehrad tolik nezaujme svými památkami, jako spíše svou noční atmosférou a gastronomickou scénou. Ubytováváme se v příjemném hotelu Belgrade Inn Garni Hotel v centru města, hned poblíž historické ulice Skadarlija. Ta je vyhlášena svými restauracemi, které především o víkendu překypují návštěvníky a bez rezervace místa v těchto dnech obstojíte jen stěží. Stejně jsme na tom byli i my, ale štěstí nám nakonec zůstalo nakloněno a dostáváme se k poslednímu volnému stolu v restauraci Velika Skadarlija. Vyhladovělí po celodenním cestování si objednáváme talíř grilovaného mixu masa, a to hned ve větší verzi pro 2 osoby. Za pár minut se podává talíř překypující nejen masem, ale i přílohami, vše mimořádně chutné a výtečně dochucené. Přestože jsme všichni téměř bezední jedlíci, nejsme schopni ani ve 4 lidech tyto 2 nadité talíře zdolat. A další příjemné zjištění je tu – srbské jídlo dostálo hned první večer své pověsti o nadlidských porcích, vynikající chuti a – přestože se pohybujeme v samém srdci města – i přívětivých cenách. Tento bonus nás ostatně provází i po zbytek našeho putování Srbskem. Následná návštěva několika bělehradských nočních klubů patří k povinnému „must see“ v rámci návštěvi města. Pravdou je, že balkánské národy se opravdu umí bavit až do ranních hodin, nejproslulejší kluby se nachází na lodích v části zvané Splav na řece Sávě. Našňořené outfity místních dodávají místu glanc a přestože zvenku místo připomíná spíše přehlušující se atrakce na Matějské pouti, když zaplatíte na místní poměry natažený vstup (kolem 250,- Kč), ocitnete se ve světě nespoutané zábavy, kterou si dopřává očividně bělehradská smetánka.

    Mezi další bělehradské pozoruhodnosti bych zařadil ještě pobřežní nově zbudovanou promenádu, jejíž průzkum začínáme severně od bělehradské pevnosti, půjčujeme si kola a jedeme nejprve kolem Dunaje a pak od soutoku i proti proudu Sávy až na oblíbené místo letního odpočinku – ostrovu s mnoha sportovišti s možností využití volnočasových aktivit - nazvaném Ada Ciganlija.

Canyoning na řece Tribuće

    Vrchol výletu přichází další den. Po předem zamluvené tour si poprvé v životě vyzkouším canyoning. Přes agenturu „Explore Serbia“ mám domluven tento adrenalinový zážitek v kaňonu na řece Tribuća v JZ Srbsku. Vstáváme tedy v 6:00, abychom dorazili včas na místo srazu. Po setkání se dvěma průvodci z agentury následujeme jejich vozidlo prašnou cestou nefalšovaným srbským venkovem. Kopcovitá, všude zelená krajina kolem, je protkána lány políček s malinami (Srbsko produkuje většinu evropské produkce tohoto ovoce), sem tam zahlídneme farmáře obhospodařující svoje políčko nebo povoz s koňmi. Takhle nějak jsem si představoval Balkán před několika desítkami let, tady se ale „naštěstí“ ten čas zastavil. Po asi 50ti minutách kodrcání konečně přijíždíme do vesnice Gornje Košlje, kde jsme u místní rodiny přivítáni rakijí a domácí kávou. Připíjíme na zdraví a na úspěšné zdolání kaňonu – živili! Výhled do kopcovité krajiny dokrášlují kroužící orli, sídlící na nedalekých skalách. Po rozpravě s místními a chvilkovém spočinutí se začínáme soukat do připravených neoprenů, přileb a sedáků (jedinou vlastní výbavu tvoří plavky a boty) a zároveň posloucháme pokyny o správném použití vybavení a další bezpečnostní rady. Ve spalujícím vedru se záhy vydáváme na 40ti minutovou pěší cestu do srdce kaňonu. Voda o teplotě asi 11°C tvoří v kombinaci s neoprenovým oblečením naprosto ideální mix do panujícího balkánského parna. Po několika metrech, kdy se brodíme korytem kaňonu, přichází první slaňovaný úsek, kdy se spouštíme přímo hlavním proudem padající vody do tůňky o několik metrů níže pod vodopádem. Přestože se mezi námi nachází i jedinci se strachem z výšek, po několika prvních popuštění lana přes skobu umístěnou v sedáku (další jistící lano drží vždy instruktor) z nás strach opadá a začínáme si tuto parádní adrenalinovou aktivitu v srdci nedotčené přírody užívat naplno. Celkově nakonec v kaňonu slaníme 6 úseků o výškách v rozmezí od 5ti do 15 metrů. Na několika úsecích máme možnost vyzkoušet i přírodní skluzavky v podobě vyhlazených koryt řeky, které vytvořila v průběhu staletí tekoucí voda. Na několika místech je dokonce možnost skočit do tůněk, které se nachází pod vámi. Závěrečný slaňovaný úsek nabízí lahůdku v podobě malé jeskyňky v polovině vodopádu, kde je možnost se odepnout od výstroje a proskočit proudem padající vody. Celkově trávíme v kaňonu asi 3 hodiny a poté se vydáváme na strmou cestu zpět do vesnice. Tam nás ovšem čeká vrchol dne v podobě pozdního oběda u místních. Servíruje se vývar, pečená kuřata, řízky, opečené brambory, rajčatovo – okurkový salát s domácím kozím sýrem, kajmak (sladko – slaná obdoba másla, vhodná jak na chléb, tak i třeba na brambory) a na závěr palačinky s čokoládou. Ke všemu místní pivo a rakije. Vše v neomezeném množství, čerstvé, vypěstováno v místních podmínkách. Toto vše za v přepočtu 200,- Kč. Navíc nám místní za 3 eura prodávají kilovou krabičku právě natrhaných malin. Tímto je zážitek z celého dne završen. Když nám slehne, následuje rozloučení s milou a velmi pohostinnou rodinkou a poté už je na řadě přejezd zpět do Bělehradu.

Srbská gastronomie na 100%

Poslední den před odletem už se odebíráme směr Niš, kde relaxujeme na místním koupališti a až ustane největší sluneční žár, prozkoumáváme pozoruhodnosti města. Památku na osmanskou nadvládu – Věž Lebek s pravými lidskými ostatky. Vyjedeme také do parku Bubanj, kde je jeden z mnoha socialistických památníků v zemi – tento připomíná zrůdnosti z dob II. světové války. Závěr dne trávíme pozorováním západu Slunce z nišské pevnosti a pak si dáváme poslední dostaveníčko s přívětivou srbskou gastronomií ve zrenovovaném centru města.

Památník Bubanj, Niš

Celkově jsem od Srbska nečekal příliš, ale mile mě překvapilo a zážitek v podobě canyoningu s pohoštěním u místních na srbském venkově veškerá očekávání dokonce předčil.

Pro více fotek nebo jakýkoliv dotaz navštiv můj iNSTAGRAM: @nedi_11