Catania aneb víkend po italsku
Krátký listopadový víkendový výlet na Sicílii za památkami a kulinářskými zážitky.
Cestopis z roku 2019 napsal Tesna
Letadlo nebo vlak?
Bude to zhruba rok, co jsem zde na foru zachytil tip na levné letenky z Katovic do Catanie v kombinaci Wizz tam, Ryan zpátky. Sice většinou na podzim jezdíme na víkend do Prahy, ale co to jednou vyměnit za víkend na přeci jen výrazně teplejším jihu, obzvlášť když cena letenky do Itálie prakticky odpovídá ceně rychlíkového lístku do Prahy?
Takže koncem listopadu si balíme dva malé cestovní batůžky, které na 3 dny musí bohatě stačit, a po dálnici míříme do Katovic. Cestou zjišťujeme, že český pilotní projekt, který kombinuje dálnici a testovací polygon na podvozky a tlumiče, realizovaný Eurovií na objednávku státu mezi Ostravou a Bohumínem, se evidentně chytil. Protože i Poláci jej úspěšně zkopírovali a to rovnou, jak je jejich zvykem, v mnohem větším rozsahu. Jejich testovací dálniční dráha má rovnou několik úseků a délku v desítkách kilometrů. V Katovicích parkujeme jako vždy na soukromém parkovišti kousek od terminálu. Páteční letadlo je plné podobných víkendových turistů a po zhruba dvou hodinách přistáváme v pozdním odpoledni v Catanii, kde nás už na dráze vítá Etna se zasněženým vrcholem.
Podzim dole, zima nahoře
První dojmy
Letiště je jen pár kilometrů jižně od města, které leží na východním pobřeží Sicílie a dnes má něco přes 300.000 obyvatel. Do města se dostáváme přímou autobusovou linkou AMT „Alibus“, která má zastávku přímo u východu z terminálu a která spojuje letiště a centrum města, které celé obkrouží. Jezdí v intervalu 25 minut a jednosměrná jízdenka stojí pár EUR, tuším 4 (?). V budoucnu má letiště s centrem spojit i (jediná) linka místního metra, to ale zatím vede jen ze západní moderní části města k historickému centru.
Město ožívá
A plní se lidmi
Vystupujeme kousek od centra a bez problémů nacházíme naše ubytování, které se nachází pouze pár bloků od centrálního náměstí. Jedná se o obrovský 100m2 apartmán, parádně zrekonstruovaný a vybavený, v domě odhadem z 18. století. S vysokými stropy, takže některé místnosti mají navíc dvě obytné úrovně a další metry navíc. Balkony vedou do tiché a opuštěné ulice, i když jsme jen ulici od hlavního bulváru. Jak je v tomto případě první dojem matoucí, to se přesvědčíme za pouhých pár hodin.
A vyrážíme do ulic
Už za tmy vyrážíme do historického centra, které je vánočně vyzdobené. Těžko ovšem mít vánoční náladu, když teplota je i teď večer okolo dvacítky. Do centra proudí davy lidí, všechny obchody, bary i restaurace jsou otevřené a místní policie, která centrum částečně uzavřela pro provoz, na ten mumraj ve velkém počtu dohlíží.
Centrum Catanie je poseto barokními architektonickými klenoty a je spolu s dalšími sedmi městy na jihovýchodě Sicílie souhrnně zapsáno na seznamu UNESCO. Většina místních staveb vznikla po roce 1693, kdy byla Catania téměř celá zničena výbuchem Etny a s ním spojeným zemětřesením. Se sopkou zde souvisí i stavební materiál, neboť černý sopečný kámen je základem mnoha místních staveb.
Katedrála
Tou nejvýznamnější, kterou na hlavním náměstí Piazza del Duomo nemůžete minout, je nádherná barokní Katedrála svaté Agáty, která je patronkou města a která dle legend několikrát ochránila město od přírodních katastrof. Náměstí vévodí fontána se sochou slona, který je symbolem města, protože dle legend se zde sloni vyskytovali ještě v době založení města v 8. století př.n.l.. V okolních ulicích je nespočet dalších památek – kostelů, paláců, takže asi hodinu se doslova procházíme historií a užíváme si pohodu pátečního večera.
Slon
Z historie vyhládne
Když máme již dost zážitků kulturních, míříme z historického centra směrem k našemu apartmánu, kde se má někde poblíž nalézat místní „kulinářské centrum“. A ejhle, je to zrovna ta naše ulice, která se od odpoledne naprosto zásadně změnila. Z prázdné, opuštěné a tiché ulice je najednou ulice plná restaurací a barů se zahrádkami, které se začínají plnit. My v jednom z barů ochutnáváme pivo z místního malého pivovaru a poté si sedáme do jedné z mnoha restaurací, která je během další půlhodiny, jako ty všechny ostatní, plná. Po typické italské večeři opět vyrážíme do ulic města, kde to skutečně žije. Velký počet posedávajících lidí na ulici nás přivede na stopu cukrárny s vynikající zmrzlinou. Zpátky na ubytování jdeme bočními uličkami o pár bloků dál, které jsou naopak úplně prázdné, a objevujeme dalších pár historických památek. Konečně někdy před půlnocí jsme na pokoji a ještě netušíme, že páteční mejdan v barech přímo pod našimi okny bude trvat do tří do rána.
Najdi rozdíl - přes den ...
... a večer
Nad střechami s Etnou v zádech
Ráno se probouzíme do nádherného slunečného dne. Po snídani z připravených zásob pana domácího tak vyrážíme do historického centra shlédnout toto za denního světla s cílem udělat si kolečko po nejvýznamnějších památkách tak, jak to nacházíme v mapce, kterou jsme nafasovali v jednom z turistických center předchozího večera. Přes park, kde výhledům dominuje zasněžená Etna na obzoru, jdeme ke Kostelu svatého Mikuláše, který je hned vedle kláštera. Zvenčí kostel zrovna k návštěvě neláká, o to větší překvapení nás pak čeká uvnitř, protože jeho barokní prostory jsou prostě monumentální. V celém tom velkém prostoru jsme jediní návštěvníci.
Kostel svatého Mikuláše
Prostě monumentální
To nejlepší nás ale teprve čeká. U informační přepážky si totiž kupujeme vstup na vyhlídku a podle papíru, kam si paní značí počet návštěvníků, ani zde nelze čekat žádný nával, protože za předchozí den tam má možná osm čárek. Platíme 3 EUR za osobu, jsme poučeni, že je to jen pro lidi v dobré psychické a fyzické kondici, což jak záhy zjišťujeme, má svůj důvod. Cesta nahoru totiž není nic pro klaustrofobiky, protože se jde úzkým a nízkým točitým kamenným schodištěm téměř bez oken, za umělého osvětlení. Pokud by se přeci jen někomu udělalo špatně, tak je na schodišti i několik panických tlačítek.
Koukám na sever ...
... i na jih
Panorama města
To, co pak vidíme, když se dostaneme na světlo na střechu kostela, je naprosto nečekané a úchvatné. Panorama starého města s věžičkami kostelů, přístavem a mořem na straně jedné, a na druhé straně moderní část města s dominantní sopkou, trčící proti azurovému nebi na obzoru. Na chodníčku po střechách strávíme téměř hodinu, je nádherný slunečný den a my jsme zde po celou dobu úplně sami. Poté sestupujeme do ruchu ulic a pokračujeme v historické okružní tour.
Nad střechami
Klášter
Ukrytý amfiteátr
Naší další zastávkou je Castello Ursino, což je pevnost čtvercového půdorysu s obrannými věžemi s historií sahající až někde do 9. století. Ta se původně nacházela na břehu moře, ale v roce 1669 byly suterén a přízemí hradu zality lávou při výbuchu Etny a mořské pobřeží se posunulo o půl kilometru, takže dnes je pevnost uprostřed města. Uličkami pak kličkujeme zpět k centru a připadá nám, že snad v každé z nich je kostel. Hledáme římské divadlo, amfiteátr pro 7.000 lidí, postavený na řeckých základech. I když se jedná samozřejmě o velkou stavbu, chvíli nám to trvá, neboť je ukrytá za bloky domů. Platíme vstupné 6 EUR a další zhruba hodinu trávíme procházením si ruin tohoto monumentu, vedle něhož je ještě jeden mnohem menší amfiteátr – Odeon. Součástí areálu je i prohlídka italského domu s vybavením někdy z počátku minulého století. I zde všude je pouze pár dalších návštěvníků.
Letecký pohled
Amfiteátr
V nitru historie
Z amfiteátru míříme na centrální náměstí a ztrácíme se v okolních uličkách, kde probíhá sobotní trh. Zde v centru se jedná především o místní s nabídkou ovoce a zeleniny, masa, uzenin či sýrů, část trhu je i s rybami a všemožnou mořskou havětí. U pár stánků něco zkoušíme, kupujeme nějaké pečivo v pekárně a máme tak oběd na čerstvém vzduchu. Posilnění pokračujeme do těch částí starého města, kam jsme ještě nezavítali a vždy, jak se vzdalujeme od rušných tepen, lidí v ulicích výrazně ubývá. A my si všímáme, že se skutečně nacházíme na chudém italském jihu, kde ač zde z každého kouta či kamene doslova sálá historie minulých staletí či dokonce tisíciletí, stejně tak velká část historických staveb vyžaduje náročnou údržbu či rovnou renovaci. A samozřejmě, úbytek asi 100.000 obyvatel za posledních 50 let se na městě, zvláště jeho centru, asi také v tomto negativně projevuje. Dle mapky dokončujeme naši tour po památkách a na jednom z náměstí, hned vedle vykopávek (dalšího) římského amfiteátru, jehož kapacita prý bývala 16.000 lidí, sedáme a odpočíváme v typické italské kafeterii.
Kostel ... jeden z mnoha
Trh
Vykopávky římského amfiteátru
Večer v plném tempu
V pozdním odpoledni ještě procházíme druhý trh kousek od ubytování, který je velmi rozsáhlý a kde mimo lokálních produktů je spousta stánků s nejrůznějšími globálními čínskými a jinými asijskými šunty. V Penny Marketu, mj. kousek od současné konečné stanice metra v centru, děláme drobný nákup a před tím, než opět na večer vyrazíme do víru velkoměsta, pozorujeme z balkonku našeho apartmánu při skleničce prosecca, jak zase pomalu ožívá ulička pod námi a zahrádky se plní lidmi.
Katedrála za světla
V podvečer opět vyrážíme do rušných ulic, chvíli jen tak korzujeme a bloumáme. Později se začínáme koukat, kde si dáme něco k snědku. A protože se nám nechce sedět na hlavním pařícím bulváru, zatočíme o blok či dva vedle, kde nacházíme typickou italskou pizzerii, kde jsme jediní cizokrajní návštěvníci, což majitel i obsluha evidentně oceňuje. Sedíme přímo na chodníku v uličce a vychutnáváme si vlahý podvečer s italskými předkrmy, které následují dvě obrovské pizzy. Při odchodu nám majitel dává i vizitku podniku s prosbou o recenzi na Tripadvisoru, kterou mu tam následně po návratu domů doslova k těm pár, co tam zatím byly, přidáváme.V pozdním večeru si ještě skočíme na zmrzlinu, která nás zaujala už den předem, a vracíme se na ubytování, kde to opět žije a rachotí do tří do rána.
Park
Je libo tráva?
V neděli se probouzíme do deštivého rána, příjemné dvacítky z předchozích dní vystřídalo asi jen plus 13. Protože jsme majiteli slíbili, že apartmán vyklidíme o desáté, balíme si po snídani svých pět švestek a vyrážíme do naprosto opuštěných nedělních ulic, kde potkáváme prakticky jen čety popelářů, kteří čistí ulice po sobotní pařbě. Protože máme čas, procházíme si celý velký park, dnes je pod mrakem, takže Etnu nevidíme. Na ulici pak narážíme také na zajímavost – automat na „trávu“.
Automat na dobrou náladu
Někdy kolem poledne sedáme na okružní autobusový pendl směr letiště, kam se během 20 minut dostáváme. A zjišťujeme, že místní letiště, rozměrově jako větší železniční nádraží, naprosto nestíhá rozvoji lowcost letecké přepravy a už od bezpečnostní kontroly je to celkem maso. Odletový terminál je naprosto plný lidí a u gatů jen na naší straně se jednu dobu míchají cestující snad pěti letadel. My se vracíme do Katowic s Ryanem, kde kolem páté vyzvedáváme auto a návratem do Česka končíme náš první letecký eurovíkend v životě.
Během našeho dvoudenního pobytu jsme byli jen ve městě, takže jsme nepotřebovali auto. Ale to, v době našeho podzimního pobytu, bylo možné pronajmout za 3 EUR na den (!!!) bez pojištění, což je zadarmo. Ovšem v případě nocování uprostřed města je pak nutné počítat s tím, že je zde obrovský problém s parkováním na ulici a patrové garáže pak vyjdou na několikanásobek denní sazby za výpůjčku.
Deštivé rozloučení
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 39 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Bohužel už to nejde zopakovat, protože jak Ryan tak W6 lítají v neděli :-( , jinak by to byla zajímavá víkendovka, kor v dnešní době.
Ale třeba z Vídně tam jsou ceny od 8 EUR jednosměrně ....
To jo, ale letiště Vídeň nemám 1 a 1/4 hodiny od domu. :-)
Super cestopis,díky za něj! Už jsem se bála,že rouškofobici versus rouškofilové odradí normální cestovatele od normálního psaní.. Díky bohu,svět CL je ještě pořád v pořádku.
Jinak "český pilotní projekt, který kombinuje dálnici a testovací polygon na podvozky a tlumiče" mě rozsekal😁😁
Po přečtení cestopisu přemýšlím, zda se na tu Sicílii ještě na otočku nepodívám. I když už tam taky chtějí registraci a je otázka dní, co se budou na letišti drápat v nosech/krku.
Co to bylo prosím za restaurační uličku?