Černobylské zrůdy

Někdy začátkem roku 2018 mi má partnerka Martina povídá - můj syn Daniel s přítelkyní Laďkou by s námi chtěli na nějakou dovolenou. No, proč ne? Oba jsou už dost dospělí - 28 - kratší dovolenou bychom spolu mohli přežít. Hned mě napadá destinace, o které už delší dobu přemýšlím - Černobyl. Mladí s tím souhlasí, kdo by taky ne, že jo, zbývá jen vybrat termín. Jaro, když všechno kvete a ptáci řvou, ani léto, když slunce svítí jak kráva a děvčata vyslékají všechny zbytné svršky nepadají v úvahu, to by bylo málo deprimující. Nakonec, i na doporučení z netu, se shodujeme na konci podzimu nebo začátku zimy, podle letenek. A vida, na konci března se objevují u Ryanairu na začátek prosince desetieurovky z Bratislavy do Kyjeva. Včetně sedadel - Martina se potřebuje během letu někoho držet za ruku - platím 52 Euro za nás dva. Dávám echo mladým, kupují jen o trochu dráž. 

Je to ještě daleko, ale čekáme aktivně, v dubnu ve Skopji, v červnu ve Varšavě, v říjnu v Thajsku - viz má tetralogie "Thajsko bez turistů". Ryanair dle svých zvyklostí mění časy odletů, v pátek z dopoledne na večer a v neděli z odpoledne na pozdní večer. No, nevadí, domů se dostaneme až v pondělí nad ránem, do práce půjdu až na poradu v 10. Teď trochu předběhnu, nejen Ryanair a pánbůh mění, ale i náš ředitel posouvá poradu na 8, to se teda moc nevyspím.

7.12.2018 pátek

Z práce prchám v 11, nakládám Martinu a z Blanenska vyrážíme směr Bratislava. Cestou se u Slavkova stavujeme pro mlaďochy, po dálnici to rychle ubíhá a okolo 16:30 parkujeme na Monti parking. Placené parkování využíváme hlavně z důvodu návratu v neděli okolo půlnoci, nechce se nám spoléhat na autobus ani vlastní nohy . Na letišti všechno odsýpá, jak má, naše 30 l batohy na bráně neřeší a odlétáme na čas. Okolo deváté přistáváme v zasněženém Boryspilu, pasovka bez problémů a v půl desáté testujeme nové vlakové spojení do Kyjeva, trvá to cca 40 min. Na nádraží vybíráme z bankomatu nějaké hřivny a v rámci udržování kondice jdeme na Tarasivskou ulici do hotelu Fire Inn. Hned u nádraží v podchodu trochu bloudíme, díky za mapy v mobilu a ukrajinskou SIM, ani si moc nezacházíme. Na hotelu jen odkládáme batohy a jdeme řešit naše kručící bříška. V baru hned naproti je plno, o kus dál v gruzínské restauraci zrovna zavírají, zachraňuje nás bar Banka (česky Baňka) - všechno pití i jídlo se podává v silnostěnných sklenicích. Hudba je hlasitá, ale navzájem se slyšíme, takže si objednáváme, porce nejsou moc velké, ale na noc se nemá přejídat. A cena je víc než přívětivá, za polévku, jídlo, pití, koktejl a dezert platíme dohromady asi 1 000 hřiven, to je 200 Kč na osobu. 

Půlnoční hostina

Ještě se kousek courneme, je asi 1 hodina a nás čeká časné vstávání, jdeme radši spát.

8.12.2018 sobota

Vstáváme v půl sedmé, v sedm odcházíme z hotelu, na rohu kupujeme ve stánku pečivo a pití na snídani a jdeme na ulici Symona Petlyury, kde máme sraz s agenturou Chernobyl Time, to nám zařídila Laďka asi měsíc dopředu. Usazují nás v minibusu, naštěstí není plný a my se můžeme trochu rozvalit. Sedadla jsou totiž hrozně blízko u sebe, nevím jak bychom to vydrželi v plném obsazení. Nakonec nastupuje náš průvodce Andrej a my vyrážíme. Cestou doháníme opožděnou snídani, za Kyjevem je na benzince přestávka, kupujeme čokoládové tyčinky a vodu na cestu. Konečně přijíždíme na první check point Dytiatky. Tady kontrolují seznam pasažérů podle pasů, každý dostáváme vstupenku s nacionálemi a QR kódem. Pěšky procházíme kontrolou za závoru  a zase nasedáme. Fotit se tady samozřejmě nesmí.

Dytiatky - zakázaná fotka

Po chvíli přijíždíme na další kontrolní stanoviště, za ním už je městečko Černobyl, to je naše první zastávka. 

Šťastnou cestu!

Chlupatý kamarád

Po povinných fotkách jedeme k vystaveným strojům, kterými odstraňovali trosky po havárii.

A pak už nás čeká anténní komplex Duga, 400 m dlouhý, 140 m vysoký, v až neuvěřitelně dobrém stavu, odlovená keška.

Duga

Kotelna. Nebo krematorium.

Už dosloužili

Všechno jsme si prohlídli, Andrej nám pěknou angličtinou se slovanským přízvukem vysvětlil, jak radar fungoval. Další zastávka je vesnice Kopači u mateřské školky.

Pak projíždíme kolem rozestavěného 5. bloku JE, ze 75% hotový, nikdy nedostavěný. A v dálce je vidět sarkofág nad 4. blokem.

5. blok JE

Sarkofág

Přijíždíme blíž, zvláštní pocit, když víte co pod ním je. Respektive ono se to moc neví, jaké tam probíhají reakce.

Poledne - čas připomenout si doby dávno minulé v nefalšované závodní jídelně. Samozřejmě opět zákaz focení. Jsem já to ale rebel.

Pak už následuje zlatý hřeb - Pripjať. Vjezd je přes hlídanou závoru po Leninově prospektu 30ti letou alejí. Řidič nás vysazuje před restaurací, ale asi mají sanitární den.

Restaurace

Naše výprava

Pak obdivujeme sídlo místních papalášů, myslím, že se mu říkalo Bílý dům. Trochu to kazí nápis na střeše "Slava Leninu".

Následuje komentovaná procházka po hlavních atrakcích, nakonec můžeme i do jednoho domu, i když je to oficiálně zakázané. Neuvěřitelné, jak rychle příroda pohlcuje výdobytky civilizace.

Prospekt Lenina

Kulturní dům Energetik

Samoška

Panenské ruské kolo

Lunapark

Stadion

A to je konec výpravy, na kontrolních stanovištích si nás při odjezdu změří, abychom jim nějakou radiaci neukradli a jedeme zpět do Kyjeva. Hlad je sviňa, líbí se nám restaurace s poetickým názvem Želtok, tedy Žloutek. Moderní zařízení, děvčata umí anglicky, vaří výborně, ceny mírné, odcházíme nadmíru spokojeni. Mládež je unavena a jde na pokoj, my se jdeme ještě projít, cestou kupujeme punč, docházíme až na Bessarabsky Market. Kupodivu i po 21. hodině je dost stánků otevřených, zlákají nás sušené meruňky, jsou neskutečně dobré. A hned vedle Roshen, čokolády jsou tu za babku, vybíráme jedlé dárky, ty jsou totiž nejlepší. Už toho dnes máme taky dost, jdeme na hotel dohnat spánkový deficit.

9.12.2018 neděle

Ráno se odhlašujeme a jdeme na snídani do "Žloutku", jsme spokojeni stejně jako se včerejší večeří. Odlet máme až pozdě večer, takže spousta času na projití centra. Nejdřív míříme po Khreschatyku na Majdan, procházíme ho horem i dolem.

Dost bylo Majdanu, pokračujeme na Poštovní náměstí, odkud jezdí lanovka. Vyjíždíme nahoru a brouzdáme rozměklým sněhem po parku. Mohl by odtud být pěkný výhled na Dněpr, my máme smůlu, přes mlhu toho moc nevidíme. 

Funikuler

Toto měl být výhled na řeku

Aspoň kolotoč

Pokračujeme dolů, i v zimě je tady dost stánků se suvenýry, my se jdeme ohřát do "picérky", dáváme kafe a něco malého na svačinu. O kousek dál je pod chrámem ulice, kde místní umělci vystavují především obrazy.

Nemůžeme vynechat ani tržnici - Žitný trh. Pěkně si ho procházíme, na prvním poschodí u prodavače čepic řešíme vánoční dárek.

Je čas na pozdní oběd, rád bych ochutnal raky, mám vyhlédnutou restauraci Lyubchyk Na Vozdvyzhentsi. Naším víceméně sportovním oblečením úplně nezapadáme, ale nikomu to nevadí, bundy odkládáme vedle kabátů a kožichů do šatny a číšník nás uvádí ke stolu. Raků je plné akvárium, takže mám vybráno hned, ostatní také nalézají v menu jídla podle své chuti. Konzumace raků je trochu neestetická, ale jsou výborní. Dobře najezení se trochu oklikou, vracíme na Majdan a dál na nádraží. Vlak se nám osvědčil, na letišti jsme  včas. Raději hned procházíme pasovou a bezpečnostní kontrolou, kupujeme obloženou bagetu a čekání na nástup do letadla rychle ubíhá. Na bráně naše batohy nikoho nezajímají, ukládáme je v letadle do schránek, místa je dost. Pak nás ale musí odmrazit, hned máme zpoždění, v Bratislavě asi půl hodiny. Okolo 23. hod. volám odvoz na parkoviště, pak už to po dálnici rychle ubíhá, cestou vykládáme mlaďochy, doma jsme ve 2 hodiny. A za pět hodin hurá do práce.

Závěr

Žádní mutanti ani zrůdy se okolo Černobylu sice neprohání, ale přesto tato destinace za návštěvu určitě stojí. Je ohromující, jak rychle se příroda po takové havárii regeneruje, za pár let bude všechno zarostlé a budovy rozpadlé. I Kyjev samotný stojí za delší návštěvu, určitě se sem chceme ještě vrátit, ale až bude tepleji.