Cesta na vrchol Kilimandžára
Občas je pro člověka důležitý zkontrolovat si svoje možnosti, je to taková revize, něco, jako STK u automobilu.
Cestopis napsal Jaromír Volavý
Když jsem tak postával letos na jaře v základním táboře na Mt. Everest, neustále mě pronásledovala myšlenka na zdolání vrcholu. Kdo byl někdy v EBC, určitě zná ten pocit,když se dívá vzhůru k vrcholu. Jasně, je to hrozně těžký, až nemožný se tam vyškrábat, ale co je vlastně teda pro mne možný. Nejsem již nejmladší a nemám zas tak velkou potřebu někomu něco dokazovat. Byla to spíš zvědavost, co mě hnalo k realizaci něčeho takového, jako je vyšplhat se do nadmořské výšky 5895m. Když už nic jinýho, musím přeci zkontrolovat svoje současný možnosti, jak fyzický, tak i psychický. Prostě jdu do toho, vylezu na Kilimandžáro a uvidím jestli jsem toho ještě schopen.
Ilustrční foto Kilimandžára se zebrou
Ilustrční foto Kilimandžára se žirafou
Ilustrční foto Kilimandžára se slonem
U mne bývá od myšlenky k činu krátká cesta a tak jsem k výstupu zvolil měsíc září. Jo září, to bude pro mne optimální s ohledem na mé pracovní vytížení. Zahájil jsem tedy organizační přípravu na celou akci a postupně zjišťoval, že zde cesta Low costu zcela určitě nevede. Výstup na Kilimandžáro je pěkně drahej špás. Za šest dnů utratíte 2000 dolarů a to spíte ve stanu, chodíte na suchý WC a jíte na zemi. I tak celá tato akce stojí opravdu za to. Ta cena vás prostě nakonec dokope na vrchol i kdyby jste měli u toho zdechnout. Mají to ti Tanzánci pěkně vymyšlený. Pro povolení výstupu na Kilimandžáro je návštěvník povinen mít akreditovanýho průvodce, kuchaře a dostatečný počet nosičů. Maximální zátěž, kterou mohou jednotlivci nést je 20kg a to se kontroluje při vstupu. Vychází to pak na 6 zaměstnaných Tanzánců na jednoho lezce, pokud půjdete sám. Nakonec stejně zjistíte, že je nejlepší zaplatit si nějakou agenturu, která to všechno zorganizuje.
Přistání proběhlo hladce
Mezinárodní letiště JRO
Kilimandžáro je zahaleno oblaky
15. září 2019 jsem tedy vystupoval na letišti Kilimanjaro z letadla společnosti Qatar airlines a po vyřízení formalit a víza mě již očekává auto na hotel. Další den ráno začíná šestidenní cesta, kdy už se nemusím o nic starat. Na vrchol vede několik cest. Vybral jsem si zkrácený šestidenní trek Machame, zvaný též Whiskey Route. Můj průvodce je zkušený a má už za sebou 400 výstupů na vrchol Kilimandžára. Prostě musí to klapnout, stůj co stůj i když úspěšnost tam bývá kolem 50%. Na poslední chvíli jsem se dozvěděl, že skupina se kterou jsem měl jít na vrchol se nechala zlákat ještě nabídkou čtyřdenního safari a tudíž půjdu s celým podpůrným týmem sám. Ještě, že to počasí je slušný.
Mapa trasy Machame Route
Je 16.září, právě 4 dny poté, cojsem se ještě bezstarostně koupal na plážích mexického Cancůnu. Teď tu stojím před branou do dalšího dobrodružství, téměř v úrovni rovníku, pod světoznámou horou Kilimanjaro.
Je třeba vyčkat na vyřízení všech formalit
50/50 chce velkou dávku optimismu
Přítelkyně mi půjčila na cestu svůj batoh
Váha zavazadel na jednoho nesmí přesáhnout 20kg
Cesta na vrchol právě začala. Pokud se po ní vydáte, budete se ve svých vzpomínkách ještě hodně dlouho k ní vracet s velkou nostalgií. Během šesti dnů jste o 2000 dolarů chudší, ale obrovsky obohaceni o neskutečné zážitky z putování na 40 km trase k vrcholu, kde máte 50% šanci, že ho zdoláte.
První kontrolní vážení
Fronta na vážení
Druhé kontrolní vážení
Vstupní brána do NP
Zahájení cesty
Začalo to, jako nevinná procházka
Druhý den je třeba pokračovat ve stoupání do nadmořské výšky nad 3000m, kde už pomalu začíná postupně ubývat kyslík a kraťase vyměníte za dlouhé kalhoty. Dostáváte se do oblasti vysokohorské turistiky. Je čas pomalu myslet na aklimatizaci
Dál už v dlouhých kalhotách
Začínáme stoupat
Nabíráme výšku
Druhý kemp
Naše stany
Jeskyně poblíž kempu
V Shira Cave Campu jsme prošli kolem jeskyně a provedli první aklimatizační výstup do 3900 m . Po návratu do kempu večeře a první usínání nad mraky. Ráno jsme se probudili do nádhernýho počasí s azurovou oblohou. Je třeba jít však dál, začíná třetí den ještě stále pohodového treku. Rostlin už pomalu ubývá a za chvíli půjdeme kamenitou krajinou bez vegetace.
Zase nabíráme výšku
Krajina se mění
Mraky necháváme v údolí za sebou
Tímto kempem jsme jen prošli
Klesáme v rámci aklimatizace
Kde je voda, tam jsou rostliny
Na konci třetího dne jsme s ohledem na aklimatizaci jen prošli Lava Tower Campem 4600m a pak sestoupili do Baranco Campu v nadmořké výšce 3900m. Tam jsme také přenocovali, aby jsme mohli brzo ráno pokračovat do posledního kempu před zdoláním vrcholu.
Ráno už je zima
Teď už půjdem jen nahoru
Musíme dnes dojít do nejvyššího kempu
Začíná to být zajímavý
Musíme se šplhat nahoru
Není to tak jednoduchý
Cesta do posledního Barafu Campu trvala 8 hodin a s ohledem na nadmořskou výšku začala obtížnost výstupu měnit svoje parametry. Ještě, že počasí, na horách tak zrádné, drželo neustále výbornou úroveň. Bylo jasno a na cestu stačilo funkční triko s dlouhým rukávem. Nebyl čas na dlouhé otálení, jelikož závěrečný výstup na vrchol byl naplánován na půlnoc, bylo potřeba regenerovat síly. Hned po předčasné večeři v 17 h jsem ulehnul k spánku s nastaveným budíkem na půlnoc.
Svítání nás zastihlo ještě před Stella pointem
Je zima
Někteří to balí
Je třeba jít dále
Je to pěkně vysoko
Ještě malý kousek
Přesně o půlnoci začala poslední, ta nejnáročnější část cesty k vrcholu Kilimandžára. Foukal poměrně svěží vítr, teplota - 12 stupňů Celsia, čelovka rozsvícena a jde se na věc. Čeká nás strmý svah se sypkým povrchem, kde dva kroky nahoru tvoří v součtu jeden, jelikož v sypkém povrchu dochází ke skluzu. V 5000m již je znát vliv řídkého vzduchu a plíce zahájí dvojnásobnou frekvenci dýchání. S rostoucí nadmořskou výškou klesá i teplota ovzduší na - 15 stupňů. Jdeme, jak nabádá průvodce, polepole. Byl to opravdu ten nejtěžší úsek cesty a to právě mezi Barafu Campem a Stella Pointem. 4,3 km jsme šli 7 hodin a 30 minut. Od vrcholu nás už dělila jen hodina cesty. Za Stella Pointem, který je na hraně kráteru se sklon stoupání zmírnil. V 8,30 jsme byli konečně na samém vrcholu Kilimandžára, kde už se začali hromadit ti, co to zvládli. Měl jsem velkou radost, že k nim taky patřím. 20. září roku 2019 bude od teď patřit k významným dnům mého života. Po půl hodině potřebné k focení a taky trochu odpočinku nastala další značně obtížná část cesty a tím byl osmihodinový sestup.
Když nemůžeš, tak přidej víc
Tady jsme to zapíchli
Zítra to doženem
Ranní oslava
Úprk do údolí
Dnes dojdeme až k bráně
Měli jsme trochu zpoždění a tak jsme rozložili stany místo v Mweka Campu, tak již v High Campu, kde jsme strávili poslední noc. Šestý den ráno uspořádal obslužný tým oslavu šťastného zdolání hory a zpěvem a tancem vyjádřili radost z úspěchu. Ten den ráno nás pak čekala o něco delší trasa k výstupní bráně Mweka. Následoval odvoz na hotel a potom předání diplomu. Závěrem bych ještě dodal, na základě svých vlastních zkušeností, že nesdílím názor Saida a tvrdím, že výstup na Kilimandžáro je podstatně těžší, než na Toubkal.
Večer jsem se pak hluboce zamyslel nad tím, jestli to opravdu byla hranice mých současných možností. Slyšel jsem, že existuje v Jižní Americe nějaká hora jménem Aconcagua a ta má 6959 m...?
Jak se ti cestopis líbil?
Jaromír Volavý procestoval 71 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil14 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
perfektní jako vždycky!:) Ale jsem překvapený, jak to zdrahlo. V srpnu 2011 jsem šel Marangu route (Coca-Cola route), taky 6 dní, 2 lidi + 2 guidi, 2 kuchaři a 2 nosiči, tedy 2 češi + 6 staff za 1100 USD pp. V ceně byl transport, ubytko v chatkách, plná penze, průvodce, nosič, kuchař, permit. No a na konec teda ještě cca 300 USD dýško za oba dohromady, to už si ale částku nepamatuji přesně.
Nešel jsem tam, ale co jsem četl, jsou různé cenové úrovně podle mnoha okolností. Asi 800 USD pp je poplatek parku za 6 dní, takže za 1100 USD už to asi nejde. U Jaromíra asi hrálo roli, že měl na osobu víc personálu, když byl sám, ale nevím, jak řešili, když zrušili ostatní členové skupiny cestu (jestli cenu navýšili).
Před 2 lety šli úplně stejnou trasu jako Jaromír za 6 dní tito cestovatelé: http://busny.cz/na-kilimanjaro-pole-pole/ Platili téměř 3000 USD s dýšky za oba (na blogu to nepíšou, ale jejich vícedílný dokument teď běží na Seznam TV, kde to řekli). Měli vlastní stan, 8 členů personálu a plnou penzi tj. full service.
Jinam ten jejich blog doporučuju k přečtení. Jaromír to sepsal pěkně a stručně, ale zde je to ve stylu KO pěkně barvitě vylíčené včetně mnoha krizí, které měli cestou. Doporučuju i celý blog o jejich cestě autem okolo Afriky, který zrovna čtu: http://busny.cz/blog/
Co se ceny týče, tak upřesním, co obsahovala. Odvoz z letiště na hotel, noc hotel,komplet 6 dní servis na treku se stanem jídlem a pitím, hotel po treku a odvoz na letiště. + dýško(300) Cena se nenavyšovala, když jsem pak šel solo. Pokud bych šel ve skupině(5 lidí) pak bych mohl ušetřit na dýšku 150.
jo, na ten hotel před trekem a po treku jsem zapoměl (Chanya Lodge). Plus odvoz na letiště a z letište. To bylo určite dalších minimálně 200 USD pp. Takže ten rozdíl ve finále tak velký není. A souhlas, že je to zážitek jak hrom. Cestopis mi to celé hezky oživil, projel jsem si svoje staré fotky a asi to budu muset jít ještě jednou :D
Tohle je zbytečně složité. Za tu cenu se už dá ronajmout helikoptéra.
My jsme byli letos na přelomu září a října a za 7 dní Machame route jsme platili dýška 900dolarů/2 lidi. Je to dost peněz, ale když to absolvujete a vzpomenete si, jak se o vás starali a že kromě té almužny co dostanou od agentury je to jejich hlavní příjem, tak už vás to ani netrápí :) Jaromíre, krásné fotky, vyšlo nám počasí velmi podobné, kromě noci v kempu Karanga, kde jste nezůstával, nám celé odpoledne a noc pršelo a ráno jsme se probudili s popraškem čerstvého sněhu na vrcholku nad námi, který na sluníčku zmizel skoro před očima, než jsme došli do Barafu kempu :) Hodně štestí při zdolávání dalších cest :)
Vdaka za cestopis! My nieco podobne planujeme na jar, len este stale rozmyslame ci Mt Kilimanjaro alebo Mt Kenya. Aspon mam lepsiu predstavu, ze co nas caka :)
Díky za cestopis! ;) Mě čeká Kilimandžáro v únoru, tak se zase těším o něco víc :)
Blahopřeji! Bylo to náročnější než EBC? Ty 2000 USD bylo komplet za vše nebo jen poplatek za výstup?
Na Kilimandžáro jsem nešel, ale jistě to je náročnější než EBC. Na EBC máš více času na aklimatizaci a nejsou tam náročné strmé úseky (trochu prudší jsou, ale snadné a ve spodní části tj. s dostatkem kyslíku a ne těsně pod vrcholem jako na K.) Cestu do EBC zvládne každý, kdo nepřežene tempo výstupu včetně důchodců a dětí. Pravděpodobnost výstupu na Kilimandžáro je nižší, ale dnes už vyšší než zmíněných 50%: "Based upon our interviews with several leading operators, the 7 day Machame has an average summit success rate in excess of 85% whilst the 6 day option has a 73% success rate on average."
Asi máte pravdu, ale já jsem někde četl statistiku o úspěšnosti výstupu věkové kategorie 60+ a jestli si dobře pamatuji, tak tam bylo uvedeno 48%. Mě je letos 63. Tak asi tak.
Díky za zajímavé čtení, dobré jako i tvé ostatní cestopisy a klobouk dolů ....také mám rád hory a občas něco vyšlápnu, ale vzhledem k tomu, jak začínám funět už vlastně od cca třech tisíců, tak k tomuhle velký respekt
Jardo, jak jsi to třeba řešil s baterkami do foťáku? S kolika sis vystačil? Mám k zrcadlovce dvě náhradní, takže celkem tři, a říkám si, že člověk toho asi i celkem dost vyfotí, ale zase dokupovat jen kvůli Kili další akumulátory (a pak to všechno tahat nahoru), to se mi moc nechce :) K iPhonu si koupím solární powerbanku, to by mělo být v pohodě :)
Mám s sebou 20 000 mAh Powerbanku. Na slunce moc nespoléhám a taky v terénu není zas tolik vidět těch solárů. Já mám ale malej foťák Sony HX90.