Cesta pro dobrodruha

Pouště, polopouště, deštné pralesy, pohoří, řeka Nil, velboudi, arabská guma, ropa a pyramidy... to vše a mnohem víc skrývá země, kde se střetávali a střetávají dva světy – Bilat al Sudan - Země černých lidí - jak toto území nazvali středověcí muslimové.

Súdán se možná na první pohled nejeví jako ideální destinace pro zajímavou dovolenou, ale věřte, že pod závojem válek, vraždění a fanatismu, objevíte něco, co Vás bude zaručeně šokovat okamžitě od samotného příjezdu. Příjemně i nepříjemně. První co šokuje je horký vzduch a řízné slunce.

POTŘEBNÉ: - nyní aktuálně je vstupu do země je třeba negativní PCR test ne starší 72 hodin, a samozřejmě víza. Letenky z Prahy okolo 16tisíc, z Vídně kolem 11tisíc.

Víza pro české a slovenské občany vyřizuje ambasáda ve Vídni, více info je v průvodci, který jsem pro cestujlevne zpracovala https://www.cestujlevne.com/pruv...sudan/viza (jen formulář na webu ambasády nenajdete, tedy spíše web nenajdete, takže kdo bude potřebovat formulář, napište mi pošlu Vám jej, ale raději přes FB)

Den hrdosti 1. ledna

Sloupový chrámu Soleb se pnou vysoko k oblakům

Naši spojenci v konvoji

Nubijské domy jsou krásně zdobené

Před 12ti lety jsme tudy projížděli poprvé na své cestě napříč Afrikou a dost jsme se obávali co nás tu čeká. Dokonce jsme se domluvili s několika dalšími cestovateli, abychom společně projeli zemí v konvoji. Ale úplně zbytečně, nemířili na nás zakuklenci s AK-47, ale usměvavé zváře místňáků v dlouhých bílých nebo barevných hábitech. Nechtěli nás zastřelit, jen nás málem zabili vřelostí, horou jídla a silnou kávou. Nesetkali jsme se s nevraživostím, nepřátelským chováním ani nám nešlo o život. Naopak, měli jsme se tu jak v bavlnce a to jak na úřadech, tak i mezi místními obyvateli, ať už arabskými nebo černočernými, pozitivní a dobré zkušenosti. Přivítaly a po celou dobu nás provázely přátelské, pohostinné a usměvavé obličeje. A co jiné, překvapila nás i kultura a památky a to jsme navštívili snad jen setinu této velké země.

Při druhé návštěvě jsme čekali, zda přijde hořké procitnutí nebo ještě hlubší láska k této zemi a jejich lidem. A jak to dopadlo? Ups... jezdíme sem již 7 let. Je tu nejen něco, co nás přitahuje, ale také mnoho zajímavých míst, kterých každým rokem přibývá.

Nedozírná poušť rozmanitých stylů

Páteční setkání dervišů

Barevné trhy jsou rušné a velmi rozmanité

Henna - o té příště, pár zaslouží si více jak pár řádek

Jsou 2 hodiny ráno, pilot hlásí 30°C. Na letišti čeká náš kamarád Taha. První dny vyřizujeme potřebnou registraci a povolení a nasáváme atmosféru města s umírněným chaosem. Nakonec vyrážíme na okruh turismem neposkvrněnou zemí.

Naše expedice začíná v Chartúmu, hlavním městě Sudánu, které se stalo hlavním městem již v roce 1825 pod turecko-egyptskou vládou. V místním nářečí název znamená sloní chobot, s největší pravděpodobností odvozený od tvaru země táhnoucího se mezi Modrým a Bílým Nilem. Ty se právě v hlavním městě slévají v jeden Nil a město dělí na tři části – Chartúm, severní Chartúm (Bahri) a Omdurman.

Jižní část Chartúm je úřední a obchodní část. Zde se nachází většina velvyslanectví, úřadů a ministertev, ale i muzeí a něco málo zajímavostí. Severní Chartúm, zvaná Bahri, část na severovýchodě, je spíše průmyslovou zónou. Omdurman je nejstarší a nejzajímavější část města. Táhne se po celém západním břehu Nilu.

Chartúm na hladině Nilu

V Omdurmanu

Etnicky je Sudán velmi rozmanitý, od severnější etnik po černočerné

Z tripartitní metropole vyjíždíme napříč pouští a po západním břehu Nilu na sever, až tam, kde končí asfaltka, rovnoběžně s tradiční velbloudí stezkou. Navštěvujeme pozůstatky největšího chrámu Soleb postaveného faraónem Amenhotep na počest boha Amuna. Taha domlouvá převoz na východní břeh, abychom se nemuseli vracet pár set kilometrů do Dongoly. Od počátku pobytu v Sudánu si musíme zvyknout na místní čas. Tady mají velice zvláštní hodinky, čas ubíhá abnormálně pomalu. Celý den čekáme na trajekt, který nás bere přes ostrov Sai na druhý východní břeh, ten je mnohem obydlenější.

Bohatě zdoběné sloupy a bloky chrámu

Na hřbitovech si člověk všimne velkých hrobek, ale malé primitivní hrobečky mnohdy označené jen malým kamenem lehko přehlédne...

... dokud na něj nevykoukne třeba bílá lebka

Soleb prozatím jedním z nejzachovalejších pozůstatků severu Sudánu

Stará Dongola - pozústatky hlavního města tehdejší Makúrie

Takový trajekt na ostrov Sai je dobrodružství samo o sobě

Barevná Nubie

Severní oblast Sudánu podél Nilu patří Núbijcům. Núbie znamená „Země zlata“, ale nebyly to doly, co nás sem přivedlo, ale přátelskost místních a nádherná architektura – hranaté hliněné domky barevně dekorované. Každý z nich má svůj osobitý styl a odlišnou branku.

Rozhodně stojí za to sjet z asfaltované silnice a pustit se po staré pistě nubijskými vesnicemi. Tradiční život a stále aktivní zemědělství, palmové háje, malá políčka, osli s povozy a bílé galabiíe. Jako kdyby se čas zastavil.

Vlníme se mezi domky a vesničkami, zastavujeme, abychom si pořídili pár fotek krásných domků a usedlostí. Motáme se mezi staveními, z jednoho vychází usměvavá žena a zve nás k návštěvě jejího domku na šálek sladkého čaje. K našemu překvapení je krásně uklizený, velice skromně vybavený a pěkně dekorovaný. V Núbii se vyplatí umět arabsky, anglicky mluví jen zlomek lidí, náš kamarád je jednak Sudánec a také dobrý řečník. Příjemná žena nám na cestu dává plnou tašku datlí z vlastní úrody.

Památky černých faraónů

Núbie byla domovem tří království. První s hlavním městem Kerma působilo v letech 2600-1520 před Kristem. Druhé bylo situováno v Napata v letech 1000-300 před Kristem a poslední na dnes nejznámějším a nejzachovalejším území Meroe v letech 300 p.Kristem až do zhruba 280 našeho letopočtu. Kušitská říše byla nedozírná a zanechala tu pro nás nespočet hrobek, pohřebišť, pyramid a chrámů. Podél břehu životodárné řeky se nachází nespočet památek.

Pokračujeme dál na jih k posvátné hoře boha vzduchu Amuna, Gebel Barkal. V jejímž klíně stojí zbytky chrámu Gebel Barkal, na který ze zadu dohlíží pohřebiště původně devíti pyramid. O několik kilometrů dál z velkého pohřebiště El Kuru zůstaly jen trosky, je přístupná pouze hrobka .... Musíme sehnat dveřníka, aby nám otevřel těžké kovové dveře. Scházíme příkré tmavé schody a ve tmavém nitru se kocháme nádhernými malbami dávných civilizací. V blízkosti pohřebiště archeologové odkrývají i velmi zachovalé pozůstatky kostela.

Všechny navštívené památky ale předčí královské pohřebiště, poslední z království Kušitů, Meroe, kde původně bylo více než 200 pyramid. Poblíž Royal City a několik kilometrů hloubš Bayudské pouště velice zachovalé chrámy Musawwarat a Naga.

Neočekávejte však honosnou slávu v podobě památek v Egyptě! Tady člověk ocení klid a prohlídky bez turistů. Člověk se cítí jako objevitel. To je jedna z předností Sudánu.

Představte si ...stojíte mezi pyramidam Meroe kdesi v poušti, nad hlavou blankytně modré nebe, obličej ošlehává horký vítr, nohy se boří do tisíce let starého písku... nikdo vás neobtěžuje, nikdo Vás nehoní ani do Vás nestrká. Jste sami, sami spolu s tisíce let starými tichými společníky.

Hora Gebel Barkal kde žije bůh Amun, v jeho klíně najdete pozůstatky chrámu

Pyramidy Gebel Barkal

Chrámový komplex Mussawarat a Naga

Vstup do komplexu Naga

El Kurru je pohřebiště druhého kušitského království

Malby v jediné přístupné hrobce El Kurru jsou relativně dobře zachované

Na divoko

Kempujeme v poušti, tedy když se dá. Léto je tady nevyzpytatelné a většinou nám večer naděluje vítr. Jíme z vlastních zásob a u ohně trávíme, co jsme za den viděli. Jeden nepotřebuje ani stan, teplota každým dnem stoupá. Duben není nejlepší období k návštěvě této pouštní horké země, přes den rtuť střílí až k 45°C později i více. V noci jen 30°C.

Ráno se nemá cenu zabývat velkým vyvařováním, když v každé větší vesnici je jídlena. Za pár dolarů nám tu servírují tradiční sudánskou snídani – „fuul“ (vařené kořeněné fazole), smažená játra, čerstvý zeleninový salát, smažené vejce, „gibna“ (sýr) a placatý chléb. Nakonec, než vyrazíme dál za krásami země, si dáváme u kávové (čajové) lady „Jebanah“ (výtečná sladká káva se zázvorem nebo kardamonem. V horkém dni se šikne studený výborný čerstvý džus například z guavy, manga nebo „tabaldi“ (plod baobabu). Džusy zde mají výborné a především čerstvé, připravené před očima zákazníka.

Ráj modrých hlubin

Sudán je pannenská země, a ještě pannenštější jsou břehy a korálové útesy Rudého moře. Turisté sem nejezdí a potápěči ještě méně. Podvodní svět je úplným rájem. Rudé moře ukrývá famózní experiment Jacques Coustea pokusu žít pod vodou – Precontinent I, II a III. Korály porostlé pozůstatky podvodní vesnice Precontinent II jsou stále k vidění v jedné z nejhezčích lokalit Shaab Rumi. Potápíme se do hlubin vod, sluneční paprsky prostřelují hladinu a dodávají tomuto panenskému světu třpitivý nádech. Kromě mořských živočichů, barevných rybiček a rozmaitých korálů, si v hloubce 10-15m prohlížíme i starou dílnu pyšně se tyčící mezi korálovými útesy nad temně modrou propastí. Je to pro nás nezapomenutelný zážitek.

Potápění v Sudánu je, vzhledem k častému silnému proudu, hlubším ponorům a množství velkých ryb, jakými jsou žraloci, manty a podobně, spíše pro zkušenější potápěče. Díky malé návštěvnosti jsou útesy pannenské a nepoškozené.

As-Salamu alaykum, khwadja!

Při naší expedici se setkáváme se spoustou místních lidí. V zemi žije 700 kmenů hovořících 135 jazyky. Od černočerných po hnědé i bledší tváře. Většina z nich, až na nějaké vyjímky například kmene Beja, je velice přátelská a pohostinná. Muži v bílých „galabiích“ (dlouhé bíle „noční košily“) a ženy v barevném „tobe“ s krásným zdobením hennou na rukách a nochách se usmívají, zdraví a posedávají u kávové lady na šálku dobrého nápoje.

I přesto, že zde panuje striktní zákon šaría, překvapila nás odlišnost a uvolněnost od sousedních muslimských zemí.

Žena tu má své jasné postavení a povinnosti, ale v porovnání například s Libyí, jsou mnohem svobodnější a modernější. Nechodí kompletně zahalené a neschovávají se pouze v domácnostech. Ženy tu najdete pracovat v bance, v obchodě, v restauraci i na jiných místech. Všichni jsou vstřícní a nás bělochy vřele vítají. Máme naprostý pocit bezpečí. Dokonce i v hlavním městě se vydáváme do víru velkoměsta v nočních hodinách. Nejsou tu žádné bary ani typické hospody, je to přeci muslimská země, ale ulice a parčíky jsou poseté plastovými stoličkami kávových lady, kde se místní spolu večer setkávají.

Jednou je hrozně málo,a ani dvakrát to prostě nestačíPokud chce člověk zemi poznat jeden výlet nestačí. Můžeš si o všem hodně načíst, nastudovat průvodce, ale poznat ji trvá léta. Je mnoho míst a každý rok k nim přibývá mnoho dalších a dalších, která se teprve zkoumají. Země má mnoho tajemství a zapadlých zákoutí, kde budeš ty stát jako opravdu první, když ne Evropan, tak Čech určitě :-) . Nevěříš? Uvidíš, příště pojedeme do Jižního Kordofanu, území potýkající se v mnohaletých několika občanských válkách.

Celou expedici i první návštěvu Sudánu při cestě napříč Afrikou v roce 2008-9 najdete na FB http://www.facebook.com/anythinginafrica a stránkách http://www.divokaafrika.cz. Zajímá-li Vás víc o tom jaké jsou památky, jací jsou lidé a kde jsme byli, tak se podívejte právě tam, třeba se naladíte a přidáte se k nám :-)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Andrea Kaucká

Cestopis byl naposledy aktualizován 2021-02-18T06:14:26+01:00

Andrea Kaucká procestovala 28 zemí světa světa, nejvíce Afriku a Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil