Cestujsditetem.cz
Cesta s 9-ti měsíčním dítětem k moři. Poprvé letadlem. Upřímný návod
Cestopis z roku 2023 napsal Peťaňaak
„Já bych chtěla jet s prckem k moři..“ řekla mi z jara žena a mě začal polívat pot a chytnulo mě třídenní naštvání při představě, co se může všechno stát při takovém tripu s ani ne ročním dítětem. Po tom, co jsem o tom začal chvíli přemýšlet a zpracoval třídenní blbou náladu jsem zjistil, že to až tak nereálný úkol být nemusí.
Čas od času tu na fóru někdo vysloví myšlenku, že by letěl s kojencem na dalekou dovolenou. Padají tu návrhy na Thajsko, Maledivy, Mexiko a podobně. Chtěl bych Vám popsat pravdu, co se dá s malým dítětem zvládnout a třeba někomu svým článkem i prakticky poradit a otevřít oči.
Výběr destinace
Ze zkušenosti s cestování s malým autem vím, že vydrží v autosedačce tak asi 2 hodiny. To je tak náš nejdelší možný čas v letadle. Musí to být tedy jižní Evropa. V úvahu mi tedy přichází Itálie, s odřenýma ušima Španělsko a taky Chorvatsko. Rynair létá z Prahy do Zadaru, let trvá okolo 1 hodiny a jste u moře, cena v Budgetu vychází okolo 1000 korun za 1 směr, za dítě stojí 25 €. V Destinace je tedy jasná, letíme do Zadaru.
Termín
Termín naší kratší dovolené jsem směřoval schválně ke konci letní sezóny. Díval jsem se na průměrné počasí a zjistil jsem, že začátkem září zpravidla lehce spadne pod tropických potivých 30 stupňů na 27-29 a moře je pořád ještě vyhřáté, má krásných 25-26 stupňů. Chtěl jsem termín okolo 7.-15.9. nakonec jsme dostali vzhledem k ubytování termín 31.8.-4.9. Měli jsme celou dobu teplo okolo krásných příjemných 28 stupňů, ale žádný hic. Další věc je, že malému bylo tou dobou akorát 9 měsíců, začal sedět a lézt po 4, což pro mě bylo kritérium, aby náš výlet vnímal a mohl si ho také trochu užít.
Ubytování
Čím blíž k moři tím lépe. V tomto věku máme pořád 2 denní spací okna. První po snídani, asi 2 hodiny po probuzení, druhé po obědě. Ráno spí okolo jedné hodiny, po obědě něco málo přes 2. Vzhůru vydrží malý obvykle okolo 3 hodin. Ranní spánek se dá odbýt v kočárku, ten odpolední necháváme na postýlku. S tím, že si malý potřebuje trochu pohrát s hračkami, zakřičet si, poplazit si, polézt po kolenou a postavit se okolo nábytku Vám moc času na pláž nezbývá. Apartmán jsme tedy měli 50 metrů od pláže a chodili se s ním dvakrát denně vykoupat. Neumím si představit táhnout všechno vybavení na hodinku třeba kilometr k vodě a pak zase zpátky. Také by apartmán neměl být daleko od letiště. My jsme to měli na letiště 15 minut autem, myslím že maximální možná vzdálenost je 1 hodina.
S sebou
Na to, jak jsme byli zvyklí cestovat s baťůžky na prodloužený víkend je cestování s dítětem o dost náročnější na zavazadla. Měli jsme 2 velká odbavená zavadla, baťůžek, malého tašku s nezbytnými věcmi, kočárek, cestovní postýlku a autosedačku. Ryanair dovoluje pro infant fare vzít s sebou 1 příruční tašku s věcmi pro dítě a 2 odbavené dětské věci v rámci ceny dětského tarifu. My jsme ještě dokoupili autosedačku. V autopůjčovně stálo půjčení autosedačky 30€, jako odbavené zavadlo vyšla autosedačka na 40€ za oba směry. S tím, že je na ní malý zvyknutý opravdu nemělo cenu řešit 10€ jako úsporu.
Teď co musíte vzít prckovi všechno s sebou do kufru. Je toho fakt hodně…
Oblečení (trička, bodíčka, kraťasy, i tepláky, ponožky i mikinu do letadla)
Plavky (měl takové 2 koupací úbory s čepičkou)
Plovací kruh (nafukovací nebo my měli pevný z pěny Mambobaby)
Deku (do letadla a na spaní)
Hračky (stačí menší – chrastítka, pískátka, něco malého hracího na baterky vzal jsem asi 5 plastových balónků, miluje je 😊 )
Dudlíky
Příkrmy (oběd, svačinky, nemusíte nutně brát na všechny dny, dají se koupit na místě, ale něco se s sebou pro všechny případy vzít musí)
Sunar (pokud používáte)
Teploměr
Léky (paralen, nurofen sirup)
Lahve na sunar
Lahev na pití
Dětské nádobí a lžičku
Pleny (normální a do vody)
Přebalovací podložky
Kosmetiku (sprchový gel, krém na zadeček, pleťový krém, vlhčené ubrousky, dobrý opalovací krém)
… Pak máte ještě tašku do letadla, to je trochu odlehčená verze kufru.
Pleny, přebalovací podložku, sáčky na pleny, ubrousky, náhradní oblečení – kdyby se náhodou potento, náhradní oblečení pro vás – tričko, svačinky na let, pití, malou kojeneckou vodu, oběd do krabičky na ohřátí (tady to vysvětlím dál v textu, měli jsme trochu problém), dudlíky. Menší hračky do letadla, „Fidget spinner“, dlouhé křupky.
Vidíte, že ten seznam věcí je sakra dlouhý a pouze na příruční baťůžek to opravdu není.
Na letišti
Většinou jsme byli zvyklí jezdit na letiště buď uberem nebo mhd. S tolika věcmi bylo ale jasné, že tentokrát musím zaplatit za parkování, co nejblíže. Zvolil jsem PA Smart Parking, které se nachází asi 150 metrů od příletů na terminálu 2. Už bych ho asi podruhé nezvolil. Nájezd je v pro malé auto v pohodě. Bohužel parkovací místa jsou hrozně úzká a celkově je to parkoviště odhadem asi 50 let staré. Vozík na zavazadla byl na parkovišti k dispozici, ale šíleně se tam prochází úzkými dveřmi ven. Jediné plus je tedy relativní blízkost terminálu. Autosedačku a postýlku jsme ještě obalili pro odbavení smršťovací potravinovou fólií. Prcka dali do kočárku, kufry, autosedačku, i postýlku jsme nandali na vozík a zamířili na odbavení.
Odbavení
Ryanair má pro všechny lety k dispozici jeden terminál. Moc lidí s nimi s odbavenými kufry necestuje, ale sešli jsme se tam asi 3 rodiny s dětmi v kočárku. Pracovnici odbavení chvíli zabralo, protože jsme toho měli opravdu hodně s sebou. Autosedačku i postýlku jsme museli dát na nadrozměrná zavazadla. Kočárek jsem měli oblepený visačkou z odbavení, ale mohli jsme si ho vzít s sebou až ke schodům do letadla.
Security Check
Jestliže máte dítě v kočárku, jdete v Praze na fast lane kudy chodí i posádky letadel. Jdete tedy rychle, nečekáte. Check probíhá klasicky jako vždy. Dětské jídlo, voda, pití je dovolena mít s sebou do letadla, ale musíte ji vyndat z tašky a dát do samostatné bedýnky na projití rentgenem. Kočárek se musí složit a protáhnout rentgenem zvlášť.
Tranzitní část
V Praze je v tranzitní části ve 2. patře v chodbě kousek od salónků pokoj pro rodiny s dětmi. Dá se tam pohodlně vyjet výtahem s kočárkem. Je tam jídelní stůl s židlemi, přebalovací pult, umyvadlo, 4 křesla na kojení, 3 dětské židličky, pár hraček pro děti a mikrovlnka na ohřátí jídla. Sešli jsme se zde asi 3 rodiny, v pokojíčku byla poklidná a ohleduplná atmosféra mezi všemi. Malému jsme zde ohřáli oběd a v židličce jsme ho nakrmili. Pak už jsme šli čekat ke gatu na let. Asi půl hodiny před odletem jsem zjistil, že malý pustil bobek do plíny. Šel jsem ho tedy přebalit, ale už jen na záchod. Na všech toaletách jsou takové ty sklopné plastové přebalovací pulty. Nemám to rád, je to nouzovka. Prcek se tam vždycky kroutí jak chobotnice, ale dá se to zvládnout. Teď už nám nic nebránilo odletět.
Let
Při letu s dítětem máte automaticky Priority. Bohužel dnes mají priority díky příručnímu zavazadlu v ceně prakticky všichni. Trochu mi vadilo, že neřekli pracovníci odbavení rodiče s dětmi v kočárku první a řekli pouze priority a klasicky se všichni priority hned nahrnuli ke gatu. Nicméně musím říct, že jsme šli docela brzy a nikdo ani neměl námitky, boarding tedy ušel.
Ryanair v Plaze neplatí za místo s chobotem, pouze ze stojánku kdesi dál vedle runwaye. Musí se tedy k němu jezdit autobusem. Nastoupili jsme s kočárkem do zadní části autobusu, kde je víc prostoru a dá se tam stát. Bus nás dovezl k letadlu, kde jsme před letadlem složili kočárek a odevzdali pracovníkovi od bagáže. Kočárek tedy putoval k odbaveným zavazadlům. Ještě mám jedno doporučení. Mějte na cestování letadlem nějaký levný, skladný, klidně použitý. Stejně jako kufry se kočárek vlivem letecké přepravy odře, tak ať to tolik nemrzí.
Malý neměl svoji sedačku pouze místo u mámy na klíně. Při vstupu do letadla jsme pro něj dostali nástavec na pás, kterém musí být připnutý k pásu při vzlétám a přistání.
Usadili jsme se, zapnuli se a čekali na vzlet. Malý blbnul, chvíli s dudlíkem, chvíli s chrastítkem, chvíli si dal pití, pak křupku, chvíli vyprávěl a stavěl se. Celkově byl hodný. Musím říct, že byl trochu vykulený, když letadlo nabíralo vzletovou rychlost na runwayi, ale opravu jen chvilku.
Pak jsme dali na okno „fidget spinner“. Viděl jsem to na videu někde na Instagramu jako tip na zabavení dětí. Doma má na jídelní židličce takovou včelku na přísavku která se točí. Šla tedy na okénko letadla a dost si s ní vyhrál. Pak přišla na řadu dlouhá kukuřičná křupka. To je taky dobrá věc na zabavení. Je to takové šidítko, pořádné jídlo to není, ale jakmile začne fňukat, dáte mu ji do ruky a máte na 10 minut klid.
Nakonec trochu dováděl na pána vedle na sedačce v uličce a na kamaráda asi o rok staršího v řadě za námi se kterým si půjčovali malý plastový bagr.
Ptal jsem se i pána, jestli ho moc nezlobil a pán s tím byl v pohodě. Malý je hodný, ale jen trochu živý.
Při přistání usnul, nejspíše změnou tlaku, prostě ho to uspalo a pak hodinu spal.
Po přistání a zaparkování letadla jsme počkali, až cestující trochu vystoupí, pobrali věci a šli s malým spícím kojencem ven. Kočárek byl k dispozici složený hned vedle schůdků. Dali jsme ho do kočárku a spal dál
Přílet
Zadar je malé pěkné letiště. Z letadla projdete pěšky pár kroků na malý terminál, kde jsou 2 pásy na zavazadla. Kufry začali jezdit snad za 5 minut, prakticky hned. Zase všechno naložit na letištní vozík. Autopůjčovny jsou hned venku na dohled před terminálem. Zde jsme strávili s frontou klasickou hodinku, než se vše vyřídilo. Malý se mezitím probudil, ale byl hodný, kopal si nožičkami v kočárku. Měl jsem rezervované auto „economy“ na 4 dny za 105€ čekal jsem Clio nebo Golfa, stačil by mi a věděl jsem, že se tam naše zavazadla vejdou, dostal jsem větší SUV Suzuki Vitara. Tím lépe. Všechno jsme poskládali do auta a do kufru. Prcka dali dozadu do autosedačky a vyjeli na ubytování. Měli jsme to 15 minut cesty.
Dovolená
Průběh dovolené přeskočím. Napíšu jen, že jsme se plácali kolem apartmánu, cachtali se na blízké pláži a jezdili na nákup, akorát jednou jsme jeli na výlet do Zadaru do centra. Tam nám ohřáli oběd pro malého v restauraci. Věci pro malého se dají koupit v Chorvatsku stejné jako u nás. Tak jsme jezdili pro potřebné věci do DM a Hipp tam také prodávají. To bylo pro nás důležité, aby měl to na co je zvyklý.
Odlet domů
Odbavení proběhlo v Zadaru trochu jinak než v Praze. Pracovnice na přepážce byla překvapená, že nemáme vytisknuté letenky, tak musela někam volat. Nakonec se ale vše podařilo. V Zadaru nemají nadrozměrná zavazadla. Tak šla autosedačka i postýlka rovnou po pásu. Přes security check jsme tentokrát nemuseli skládat kočárek, ale pošli jím rámem. Asi to až zas tolik neřeší a nečekají, že v těch 4 tyčkách a kusu látky bude výbušnina. Jinak proběhl security check standardně jako v Praze.
Na letišti v Zadaru se žádný pokoj pro rodiny s dětmi nenachází, samozřejmě pro jeho velikost nebo spíš malinkost.
Malého jsem ještě přebalil před cestou v malé přebalovací místnosti nebo spíš kumbálu, který tam je k dispozici vedle toalet. Pak už jsme se vydali pěšky ke schůdkům letadla. Zase jsme složili kočárek k odbaveným kufrům a šli si sednout.
Studený oběd
Tentokrát nám vyšel čas odletu na malého čas oběda, který byl asi 20 minut po vzletu. Připravili jsme tedy příkrm do krabičky z Ikei a mysleli jsme, že jí dáme ohřát v letadle. Hrozná chyba…
Ptal jsem se letušky, zda nám to mohou ohřát na 30 vteřin do mikrovlnky. Vysvětlili mi, že mikrovlnku nemají (tady je to moje nevědomost a pak jsem si to uvědomil. Mikrovlnka má magnetron, což je v podstatě součástka radaru a ten by mohl rušit avioniku) mají jen troubu klasickou se spirálou a bojí se dát plastovou krabičku do trouby, aby se neroztekla. Nabídli nám ohřátí horkou vodou, ale to vím, že nefunguje. Naštěstí jsme s sebou měli ještě přesnídávku, tak dostal na hlad k obědu přesnídávku a teplé jídlo až ve 4 doma.
Docela mě tahle situace mrzela, protože jsme plánovali, jak mu dáme ohřát jídlo v letadle a nepovedlo se. Stejně mě naštvali, protože vím, jak to rozpékají panini a to je taky v plastovém obalu, tak nevím… Prostě ohřátí jídla v letadle je nejisté, ikdyž Vám internet tvrdí opak.
Pro příští cestu mám poučení, jsou 3 možnosti:
- Zase studená přesnídávka
- Při cestě z Prahy ohřát v pokojíčku a dát jídlo dříve
- Pokud je to možné i na jiném letišti – ohřát trochu více a dát do termotašky a ještě zabalit do ručníku nebo mikiny
Zpátky v Praze
Zde už jsme jen vyzvedli zavazadla, dali na vozík a šli k autu a hurá domů. Malý zase při přistání usnul, tak se trochu prospal. V Praze byla postýlka a autosedačka na nadrozměru, kde nám ji vydali podle kódů na nálepkách z odbavení.
Závěr
Ze začátku jsem se toho nápadu letět s miminem strašně bál a říkal si, že je to pitomost. Musím říct, že se to dá zvládnout a celkem v pohodě. Celou cestu je potřeba naplánovat tak, aby byla co nejkratší a cílové prostředí bylo co možná nejpodobnější. Malé děti dlouho nevydrží, a tak čas hraje docela proti Vám. Druhá věc je, že taháte s sebou dost „krámů“, které ale pro všechny případy opravdu musíte mít s sebou. Dovolenou jsme si užili a prckovu radost z cachtání v moři do smrti nezapomenu 😊. Jel bych takto znovu a můžu s klidem všem doporučit ať to také zkusí.
Důrazně ale varuji před dlouhatánskými cestami typu Maledivy, Thajsko, Mexiko… Tak jak jsem psal na začátku, to je opravdu pitomý nápad a může z toho být utrpení pro Vás i pro dítě. Já bych osobně do takové dálky, jetlagu i jiného prostředí nešel.
Chorvatsko, Bulharsko, Itálie, Španělsko se dá v pohodě letecky zvládnout i s miminkem. Chce to jen trochu plánování a doufám, že jsem Vám i svým článkem pomohl.
Parkoviště na letišti blízko T2
PA Smart Parking
Pokoj pro rodiny s dětmi v Terminálu 2
Křupka do letadla místo cigárka na uklidnění
"Fidget Spinner" hračka na zabavení
Jak se ti cestopis líbil?
Peťaňaak procestoval(a) 23 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 4 lety a napsal(a) pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil29 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Cestovani s dětmi je téma, které budí vášně :) jsem ráda, že jsem se nikdy nenechala odradit, a to od cestovani s dítětem ani těhotenství. S mimcem cestujeme zhruba od jeho třetího měsíce, první let jsme dali v jeho osmi měsících do Jordánska. Když jsme nastupovali do letadla, tak bylo vidět, jak se lidi modlí, ať si sedneme co nejdál od nich, o to pak bylo větší překvapení, že malý celý let prospal. Nepohodlné to bylo akorát pro mě, protože mít na sobě 4 hodiny spící dítě není nic extra a déle než ty 4 hodiny bych to nejspíš už nevydržela, proto na delší let nemam zatím ani pomyšlení. Oproti tomu pak byly další dva dvouhodinové lety úplná pohoda. Pro zdejší škarohlidy - kolikrát mi víc vadí chování některých dospělých než to,že párkrát zabreci nějaký mimino. Jinak cestování s miminem je velmi náročné, ale stojí to za to. Chce to ale důkladnou přípravu, dobře zvolit destinaci (dobrá zdravotní péče, minimální riziko tropických nemocí atd.) a hlavně nespechat a udělat si časovou rezervu, s miminem prostě budete pomalejší, ale i to má svoje kouzlo :) takže nenechte se odradit a cestujte. Spokojeni rodiče =spokojene dítě :) A pokud se vše vydaří, tak radost z uskutečněné cesty dvojnásobná.
Když jsem si to cele přečetla - tímto díky za detailní zpracování - řekla bych, že kdyby se to celé obešlo bez plenek, kočárku a opruzu kolem ohřívání jídla - bylo by to balení a cestování určitě příjemnější pro všechny.
Mne už se to tedy netýká (leda by došlo k tomu ze budu cestovat až do věku kdy budu potrebovat kočárek a plenky)to bych brala jako kritérium od kdy se vzdálit z domova veřejnou dopravou na více nocí.
Potkal jsem ve vlaku v Holandsku celkem známe rodiče s 2 dětmi. Vysvětlili mi, že děti si zvyknou a s těmi jejich cestují téměř od narození po celém světě (všemi dopravními prostředky napříč kontinenty), což jsem jim po těch 15 hodinách ve vlaku uvěřil. Tam už sice byli odrostlejší, ale např. kamarádovi děti by znal už celý vlak…(v tom negativním smyslu)
Ve Francouzské Polynésii jsme potkávali také velmi malé děti a tam je to cca 23 hodin letu.
Rozhodně se nehodlám přizpůsobovat a po narození těch svých s nimi do té Francouzské Polynésie budu cestovat také a tím myslím hned, ne až jim bude např. 5.
To jestli je dítě v letadle OK totiž vůbec nezáleží na věku, ale na výchově.
A jestli z toho něco ve 2 letech něco má? No minimálně to, že tráví čas s rodiči…
Zažil jsem smrady roční i dvacetileté….
Samozrejme Barney mas pravdu, ze te nikdo nemuze nutit jakkoli prizpusobovat svuj zivot narozeni ditete a ze deti si zvyknou na vsechno. Oboje plati a spousta lidi to tak dela.
Fortune favours the brave. Hodně štěstí Barney 😊
Sobeckost je moc krásná vlastnost. Až jednou přijdete na to, že to, co jste napsal, je neskutečný blábol, bude už pozdě.
Poprve jsme se synem leteli k mori (do Bulharska), kdyz mu byl rok a tri ctvrte, nepotrebovali jsme ani kocarek, ani postylku, jen ergonomicke nositko. Nocni let zvladl lepe nez my.
Na druhou stranu jsem v Indii v horach ve Spiti videla nemeckou rodinu s cca triletym prckem. V srpnu, monzunove deste, sesuvy pudy, zablokovana silnice. Dite nemocne, cele tri dny, co jsem tam zkejsla, probrecelo, lekarska pece v miste v podstate neexistujici.
Chce to asi trochu umerenosti. A taky se na ne/moznost cestovani clovek vetsinou kouka jinak pote, co se stane rodicem.
Spiti Valley je jedna z nejnevhodnějších destinací na cestu s malým dítětem z hlediska náročnosti cesty a zdravotní péče a navíc tam není pro malé dítě nic zajímavého. Sesuvy půdy jsou tam běžné i mimo monzun. Já měl naštěstí koncem června jen na pár hodin.
To jste tam čekali 3 dny v busu na trase Kaza - Shimla? To by asi brzo došlo jídlo a nevím, jestli by byl poblíž potok. Nebo se s vámi vrátil do Kazy (chápu, že to mohlo být třeba 5 h. jízdy a vracet se nechce) či nějaké vesnice (těch tam moc není)? Pokud by se vrátil do Kazy, mohli jste jet náročnější, ale kratší cestou do Manali. Věděli jste, jak dlouhé bude čekání?
Libore, zustali jsme trcet v nejake male vesnicce, jmeno uz nepamatuju, je to dlouho. Ubytovani byla zablesena bouda, ale byli jsme vsichni stastni,ze mame strechu nad hlavou (proto taky vim, ze to dite porad brecelo). Daly se tam koupit zakladni potraviny, susenky a ryze napr, a od podnikave mistni pani placky a caj. Sesuvy byly z obou stran silnice, nevedel nikdo nic, bus maybe tomorrow rikali.
Ti rodice byli na zacatku hrozne free a v pohode, jakoze tahat male dite zrovna sem v Indii je fajn, ale pak je to preslo. Ja v te dobe byla taky hrozne free a v pohode, ale nechapala jsem to ani tenkrat. Snad se z toho ten prcek v poradku dostal.
Fascinuje mne argument level mateřská školka, že když někdo potkal nesoudné Švédy, Francouze nebo koho, tak je to pádné odůvodnění pro to, chovat se jako sobecký kretén taky.
historka stará asi 12 let... přelet Frankfurt-SaoPaolo.
řadu předemnou usedal chlápek s miminkem. Tyvoe, to bude strašný, jsem si řikal...
Ve finále: miminko nejmilejší, spalo celou cestu , kýč. Ale za mnou seděl klučina (cca 10let), asi 2 hodiny se bavil dotykovým displejem, co byl v sedačce letadla (videa, basic hry) a protože ty obrazovky hůř reagovali na dotyk, tak mi neuroticky klepal do opěrky. Chtěl jsem ....ho zabít!
Je to o pocitu každého rodiče. Obavy jsou vždy. Ale starší dcera bez problému léta: je ji 5 a ma za sebou abu dhabi, rovaniemi, kisinev, new york a dvakrát australii. Mladší letěla prvně do Austrálie ( 4 měsíce ) a teď po druhé taky Austrálie to jsme leteli přes BKK a teda jednu spali v hotelu ale dala to. Obecně řeknu, ze je lepší letět s minimem do 6 měsíců protože jen spi a ji. Když se startuje a přistává stačí aby dostalo dítě mléko a je to bez breku. Po 1 roce když už dítě leze kouká se stojí nebo i chodí je ho na dalších těžší uhlídat. Ale jak říkám i Austrálie se dá VIE - AUH -BKK - MNL -SYD- OOL a nejdelší let byl 7 hodin. V BKK cely den a noc čas. Vše jde když se chce a rodiče se na to cítí. Ti nejlépe znaji své dítě
Já bych lidičky do těch větších dálek fakt nešel… pro mě budou do 4-5 ti let max doba letu 2-2,5 hodiny. Pak se uvidí. 😉
Dieťa to dá lepšie ako si myslíte. Stres si rodič privodzuje sám. Naša dcérka prvý raz letela v 9.mesiacoch do Kalábrie, v 23.mesiacoch Katar a toto leto už dala ako takmer 6ročná roadtrip po západe USA na 16dní. Mala som veľké obavy ako prežije 11hod let VIE-LAX a potom dlhšie presuny po USA ale zvládla to výborne, iba raz sa opýtala obligátne "Už tam budem?" :-D
Takže sa podpisujem pod Ladičovo, hlavné je sa nebáť.
Se dcery v 15 letech zeptejte, co na to zpětně říká a co si z toho pamatuje...
Nepamatuje si samozřejmě do 5 let věku lautr nic. Ale o ty potomky při těch cestách vlastně vůbec nejde, takže je všechno v cajku :-)
S takouto logikou by vsetci rodicia 10rokov sedeli doma na prdeli...resp. bezdetni/bez deti cestuju primarne aby zbytok zivota spominali? Asi nie.
Přesně tak, tady si někdo myslí, že dítě = pes. Psa odložíte do psího hotelu a po návratu vás vítá, zkuste to stejné udělat s dítětem...
To by mě zajímalo, kdo tu psal o odkládání dítěte nebo o tom, že nikam rodič 10 let nemůže.
Náhodou ten dětský hotel má něco do sebe. To by se docela mohlo chytnout.
Jj přesně...na tuto hlášku , že na co děti někam brát, však si to stejně nepamatují...s oblibou odpovídám...ok,tak to je klidně můžeme dát na prvních 5let do dětského domova a pak si je vyzvednout, však co, stejně si to nebudou pamatovat...ty děti se přece formují, získávají zkušenosti, zážitky, dovednosti
Ty maly deti si nepamatuju nic z nejakeho cestovani. Je jim uplne jedno, jestli se hrabou v pisku u more nebo mezi panelakama. Nezajimaji je zadny panoramata ani pamatky. Dulezity pro ne je, ze maji ve svoji blizkosti rodice, kteri se o ne staraji. To je to, co je formuje, a ne jestli se to deje doma nebo nekde v tramtarii.
Aga.endy Vy asi nebudete úplná Liška Bystrouška...
Ahoj, tak úplně s autorem nesouhlasím, je potřeba ten práh vnímání ještě posunout notně :) Naše děti v naprostém klidu: 4 měsíce - Chorvatsko autem, 10 měsíců - Dubaj + autem na miste všechny emiráty, 18 měsíců - Thajsko + navazující 6ti hodinová cesta autem na Koh Chang. Dál už to psát nebudu, ale v tom Thajsku jsme běžně potkávali Švédy s půl ročním miminem například. Takže já Vám důrazně doporučuji se hlavně nebát :)
Tak ono hodně záleží na tom, jaké to dítě je, my taky jeli se 14měsíčním synkem vlakem do Černý hory, když byly v Srbsku povodně a velký kus trati jsme objížděli autobusem. Ale dovedu si představit, že jsou děti, s kterýma by to nešlo. Na druhou stranu často nejvyplašenější jsou rodiče a dítě je v pohodě :-)
Nejvyplašenější jsem jednoznačně já, když vidím, že do letadla nastupuje rodinka s kojencem. Autem ať si každý jezdí jak chce. Je to jeho boj. V letadle na dálkovém letu je to ale něco jiného.
On to nemusí být ani dálkový let a kojenec. Půl hodina vytrvalého kopání 3-4 letého vzteklého nevychovaného smrada do opěradla mého sedadla a jeho free rodiče, kteří mu nic neřekli, mi úplně stačila i při dvouhodinovém letu. Naštěstí smrad pak usnul...
Jo to znam, z Fuerteventury jsem mel to "stesti" ze v rade za mnou sedela "influencerka"(abych upresnil, nedavno se rozesla s pomatenym majitelem asi nejhorsi TV stanice u nas :) ) a primo za mnou pak jeji asi 10 lety syn, ktereho kopani do sedacky nesmirne bavilo
My letěli k moři s 10M děckem a teda tolik věcí jsme neměli a ani nepotřebovali :D