Cornwall - pěško/cyklo pochod po SWCP

ZPÁTKY NA SWCP - TROCHA HISTORIE

Mnozí už asi tušíte, o čem tenhle cestopis bude. Snažím se po částech projít celou South West Coast Path (budu používat zkratku SWCP nebo "stezka"), která začíná v městečku Minehead v Somersetu, prochází přes další 3 hrabství - Devon, Cornwall a Dorset, kde končí v městečku Pool. Celá trasa měří 630 mil (1.014 km), což normální člověk neprojde za týden. Často ani za měsíc. I když jsou na světě někteří superhrdinové, co to prolítnou pod doporučený čas (7-8 týdnů). Jistý Dan Lawson zaručeně musel někde splašit sedmimílové boty, protože jinak si nedovedu vysvětlit jeho čas 9 dní 13 hodin 40 minut a 23 sekund. Na druhou stranu si tu procházku musel fakt neskutečně užít. Takže kdo se na stezku vydáváte - stejně jako já - s úmyslem něco vidět, něco zažít, něco vyfotit, popovídat si s "locals" a hlavně vyčistit hlavu a ZAŽÍT stezku, udělejte to jako já, jděte po etapách.

Vracím se sem od roku 2022, takže letošní výprava je už pátá v pořadí. A rozhodně nebyla poslední. Chronologicky to byly úseky 1) Newquay - Land´s End, 2) Land´s End - Lizard, 3) Minehead - Barnstaple, 4) Bude - Newquay, a letos bych vás chtěla pozvat na procházku ze St Ives do Land´s End. Pozor pozor, něco nám tady nesedí, že? Ten Konec země se nám tady vyskytuje nějak podezřele často!!! Tak já vám prozradím pointu - když jsem šla první etapu, to jsem ještě s sebou netahala trekové hole(zbytečnost!) a kdesi u městečka Morvah jsem si dost blbě zvrtla kotník a natrhla šlachy, takže závěrečnou část už jsem nedokončila. Člověku je líto nechat tak krásný kus pobřeží nedokončený. A tak jsem se letos vrátila, abych ho zašla znova a pořádně. Kdybych vám na treky měla poradit jedinou věc, bylo by to - berte klacky, berte klacky, berte klacky!!! Vždy a všude. Minimálně vás to stabilizuje na kamenitých úsecích a na otevřených útesech vás nesfoukne vítr nesprávným směrem ;) Konkrétní značku vám nedoporučím, to si fakt musí každý osahat sám. Osobně už jsem jich vyzkoušela víc a nemám pocit, že bych něco vyloženě preferovala nad ostatní. Prostě vám musí sedět do ruky a nepřekážet.

Třeba tyhle hole, fajn lehké a skladné. Zdravím vás, to jsem já :D

JAK TO TENTOKRÁT VŠECHNO BYLO?

Jak už je tradicí, každé jaro vyhlásím neoficiální konkurz na spolupachatele. Šla jsem s rodinnými příslušníky, s kolegyněmi z práce, dokonce sama, a letos jsem přibrala kamarádku s pohybovým omezením. Samozřejmě na stezku musíte být do určité míry fit, ale chci vás tímto povzbudit, že i s pohybovým omezením toho jde zažít a vidět spousta. A tak se stalo, že se k naší výpravě přidalo elektrokolo.

Plán trasy je následovný: V jihozápadní Anglii platí - všechny cesty vedou do Penzance. A to jsme taky zvolily jako výchozí bod. Letecky nás to vyšlo nejlépe z Krakowa do Bristolu, z Bristolu pokračujeme přímým nočním autobusem National Express do Penzance a tam na nás čeká půjčené elektrokolo (baterii totiž není možné letecky převézt). Dostala jsem doporučení na půjčovnu Lakeside Cycles, která dělá i rozvoz. Naše zkušenost je vynikající. Ochotně nám pomohli s objednávkou, kolo dodali spolehlivě, přesně a včas, s podrobnou instruktáží a přehledem počasí pro nejbližší dny. Následně jsme usadily krosnu do dětské sedačky, kamarádčino pozadí do sedla elektrokola a mé pozadí do autobusu a jede se na start.

První den je adaptační. Přece jen, v autobuse se nespí zrovna nejlépe a abychom i nadále zůstaly kamarádky, musíme načerpat síly a dát si pomalý rozjezd, jinak se sežerem hned po příjezdu. St Ives je městečko, které vám tohle všechno ochotně poskytne. A to i přesto, že stejně jako naši domovinu, i Anglii ve stejný čas postihla vlna veder. Všechny své pozemské statky svěřujeme kempu Hellesveor Holidays (otestovaný už před lety), bereme jen nejnutnější věci jako pas, peníze a vodu do malých batůžků, a jdeme drandit město. To nejzajímavější, co město nabízí, se vesměs soustředí kolem přístavu s pláží s příznačným názvem Harbour Beach. Začít můžete v chládku místního kostelíku svaté Ia (dohledala jsem, že jde o irskou světici cca z 6.stol.). kde můžete obdivovat krásně vyřezávané lavice a dopřát si trochu zklidnění. Pak už se můžete vnořit mezi turisty na Fore street, kde najdete řadu obchůdků s místními dobrotami, hadříky, suvenýry, v Mountain Warehouse (můj oblíbený shop) dokoupíte i potřebné kempingové vybavení - např. pro nás zásadní malou kartuši s plynem na občasné vaření. Vybavením mi přijde asi jako náš Decathlon, najdete tam vše potřebné.

Kostel sv. Ia

detail vyřezávané lavice

Fore street s obchůdky

Po nákupech pokračujeme kolem přístavu, ze kterého pomalu uniká voda, k molu s majákem. Ti šťastnější z nás tady můžou zahlédnout tuleně poklidně se placatícího v mělké vodě (než jsem stačila dojít, tak odplaval). Odtud se přesunujeme k muzeu, u kterého najdete takové šikovně schované schůdky k vodě v Bamaluz beach. Protože je vedro, neváhám ani chviličku a skáču tam! A protože se snažím aspoň jakž takž zachovat dekorum, tak jenom po kolínka. A to už jsme na St Ives Head, malém výběžku trčícím k otevřenému moři. Najdete tady stále využívanou pobřežní pozorovatelnu, odkud vás bystré oči hlídají a chrání před neplechami a katastrofami. Dále narazíte na prastarou kapličku a na druhé straně výběžku je vaše úsilí odměněno pohledem na slunnou pláž Porthmeor. Jenže nás už žene žízeň. A tak se vracíme na Wharf street, abychom si s tím (za pomoci cideru) nějak poradily. Možností tady máte nepočítaně, celá ulice je jeden velký bar, stačí si jen najít volné místečko. Voda už mezitím z přístavu utekla kamsi na moře, takže už pozorujeme jen vřískající racky sbírající poslední drobty, co tady moře nechalo povalovat. Tolik k odpoledni v St Ives. Další ráno to teprve začne pořádná šichta. Hlásí nám vlny veder, cesta bude náročná, ale myslím, že to všechno bude stát za to!