CORNWALL - Pěško/cyklo pochod po SWCP - díl 2.

POD ŽHAVÝM SLUNCEM

Jen se probudím, už je vedro. Ono vlastně ani vedro být nepřestalo. To je asi poprvé, co jsem v Cornwallu spala s pootevřeným stanem a rozepnutým spacákem. A večer jsem si nemusela oblékat bundu s kapucí. To je divné. Přestože mě čeká sotva 10km, pro jistotu tankuju 3l vody. Ono člověk nikdy neví. Členka doprovodného týmu se ještě pomalu balí a chystá náklad pro elektrokolo, zatímco já vyrážím na pochod. V Cornwallu cyklostezky nejsou totéž co u nás. Vesměs jsou to kostrbaté kamenité stezičky nebo hluboké, vyježděné koleje. Na horském kole by se to sjet dalo, ale s tím, co máme, je to krapítek problém. A tak se domlouváme, že se setkáme až v cíli, tzn. v Zennoru. 

Sotva vyjdu z kempu, zastavuji se na kus řeči s postarším pejskařem. Jedna z prvních otázek (hned po obligátní "odkud jste") starostlivě otevírá téma pitného režimu. Myslím, že té vodní zátěže mám opravdu dost tak na 3 týdny. Jen se těším, až mi něco ubyde! Pán je milý. A vůbec tady žije spousta milých a srdečných lidí. Kdepak studení čumáci! Stejně jako před lety se vydávám z kempu nejbližší cestou k pobřeží. Ano, zůstanou mi tam viset asi 2km, ale kdybyste jenom tušili, kolik takových kousíčků už jsem přeskočila! :-o Pro mě není ani tak cílem projít absolutně celou stezku, každičký centimetr, jako spíš ji PROJÍT, PROŽÍT a UŽÍT si to. Občas se stane každému, že ho zradí počasí. A tak se prostě svezu kousek autobusem a pokračuju, až je to příznivější, nedělám z toho žádnou katastrofu. Jde se dál. Nepochoduju všude a za každou cenu, tím by to pro mě ztrácelo své kouzlo a smysl. A tak ty 2km prostě a jednoduše oželím. Tak, už vidím moře. A jde se na to!!!

Tady startuju!

KDYŽ SE V NEDĚLI TANCUJE, JE PAK ČLOVĚK JAKO ŠUTR

Půl kilometru navíc si naženu na výběžku Pen Enys Point - tam jsem posledně nebyla. Je odtud pěkný výhled na zátoku, kterou jsem právě obešla. Je zajímavé podívat se na to samé místo z jiného úhlu pohledu - vlastně jakoby od moře. O pár desítek kroků dál na mě čeká Trevalganský kamenný kruh. I když o něm vím, stejně ho málem minu (jako posledně). Není nijak výrazný a pravděpodobně tady ani nestojí dlouho. Byl postavený lidmi z nedaleké farmy jako atrakce. Navazuje sice na jednu z místních legend o veselých žencích, kteří o svátku tancovali zakázaný tanec a za trest zkameněli, ale jestli je to pravda, to už nám dneska asi nikdo z nich nepoví. Kruhu se ale podle místních tradic říká The Merry Harvesters, Veselí ženci. Žádnou velkou mystiku tady nehledejte. Místo je to ale pěkné, hezký výhled a kameny skýtají aspoň trošičku stínu v tom dnešním rozpáleném dni. 

Zatím docela pěkná stezka

Ty barvy!

Kamenný kruh The Merry harvesters

Vedro je opravdu slušné! Voda mi z batohu rychle mizí. V moři je jí ale naštěstí pořád dost. Někomu to tady může připadat jednotvárné. Mně ta krajina ale přijde úžasná. Pěšina se rychle střídá se skálou, za chvíli brodím potok nebo přecházím podmáčenou stezku po nášlapných kamenech a čas od času mi cestu zatarasí balvany. Ty tvoří nejnáročnější součást stezky a zatím jsem se nerozhodla, jestli je horší se po nich škrábat nahoru nebo klouzat dolů. Tady opravdu platí buď pochodovat a koukat pod nohy, anebo stát a koukat na moře. Obojí bohužel vážně nejde. Na balvanech člověk teprve ocení trekové hole - jdete s nima a ustojíte i menší karamboly, sklouznutí a uvolněné nášlapy, jdete bez nich a končíte na dalším šutráku s křupnutým kotníkem. Gamechanger, fakt že jo.

Stezka

Taky stezka

Napůl v bahně, ale pořád stezka

Ten šutr, to je stezka

52 ODSTÍNŮ MODŘI

Na mém osobním žebříčku je tenhle úsek jedním z nejkrásnějších na celé trase. A já jsem neskutečně vděčná, že mi vyšlo tak dokonalé počasí, protože při náročnosti terénu bych jej nechtěla zdolávat v lijáku nebo mlze (nebo pravděpodobně obojím, jak je tady dobrým zvykem). Obtížnost je dána spíš povrchem stezky než nějakým brutálním převýšením. Záliv střídá záliv a já se nemůžu vynadívat, protože každý září trochu jiným odstínem zeleno-modré. Smaragdová, tyrkysová, námořnická modř, azurová, nebeská modrá, akvamarínová, mléčná, zamračená, slunečná, ... tak jo, teď už si ty odstíny vymýšlím (dohromady prý existuje asi 52 odstínů modré - docela dobrý výkon na to, že modrou barvu jako takovou lidé pojmenovali až jako poslední). A ty barevné variace mě neskutečně baví! Díky tomu není žádný výhled stejný jako předchozí. A skoro tady nepotkáte ani živáčka... i když...co to...ehhh? Na obzoru vidím, jak se zpoza kopce zvedá oblak prachu. Nejprve jen jemný náznak oblačného závoje, postupně houstne víc a víc, až je z něj neproniknutelná masa prašné bouře!!! Raději se klidím ze stezky. Vzápětí kolem mě produsá snad celý autobus německy mluvících turistů. Ne fakt, je jich snad 40, ale vesměs moc fajn lidi. Odpočinek docela bodne :D A tak pár minut čekám na dva kroky od stezky, než všichni projdou. S některými se jenom pozdravím, někteří prohodí pár vět, většinou na adresu velikosti mé krosny nebo pochvalné poznámky k počasí. Je to asi největší batůžkářská skupina, jakou jsem tady kdy potkala. A za pár okamžiků už se zase nořím zpět do své samoty. 

Trocha srandy na rychlém člunu

Směrem k Zennoru

Někde tam jsou tuleni

No spočítejte si to, fakt jich tam je nejmíň 40!

Pak už cestou potkávám jen zajímavé přírodní úkazy. Třeba lopuchy větší než člověk. Jeden kus teoreticky jedlé houby - vypadalo to jako muchomůrka růžovka, ale kdož ví, radši jsem ji tam nechala. Skalní výběžky, které tvarem připomínají lidské tváře. Skupinku rozverných, cachtajících se tuleňů. Hned bych za nima skočila a zchladila se v azurových či nebesky modrých vlnách. K tomu účelu mi musí postačit aspoň ledové potůčky protínající stezku v pravidelných intervalech. A u jednoho z nich, u potůčku s hlubokou tůňkou mě čeká členka mého jednočlenného doprovodného týmu. U kolemjdoucích chodců už se informovala, jestli ještě žiju (dle jejich názoru jsem "slow but coming" - mírně potupné označení, ale když se chcete kochat, nemůžete být zároveň rychlí, to dá rozum!). 

Neidentifikovaná cornwallská houba

Pro pořádek - ta voda je křišťálově čistá a úžasně ledová!

Kamenné gzychtíky

A pak už to není daleko. Zennor nás čeká za dalším výběžkem v zálivu s neuvěřitelně azurovou vodou. Dámy a pánové, těch 10km jsem zašla za rekordních 6hodin a něco málo k tomu :D Myslím, že umění kochat se přivádím téměř k dokonalosti.  A ty, co na mě čekají, k šílenství. I šnek s amputovanou nohou chodí rychleji. Zennor je miniaturní vesnička, ale radím vám, neudělejte tu chybu, že byste ji minuli bez povšimnutí. Stojí za bližší prozkoumání. V podstatě je to jenom taková obydlená zatáčka, ale najdete tady všechno potřebné - hospůdku, penzion, kostel, hřbitov a poštovní schránku. A je to tak kouzelná vesnička, že ani nepotřebuje nic navíc. Naše česká výprava má pro dnešek zařízeno ubytování v penzionu The White House at the Tinner´s Arms. Trošku dražší záležitost, zato absolutně luxusní, roztomilé, velice cornwallské bydlení. Když nás paní na recepci uvítá plynulou češtinou, nestačím valit oči. Inu svět je malý :D Milé přivítání po dlouhém, horkém dni. A hned nás zve do sousední hospůdky Tinner´s Arms, kam nás láká na výbornou večeři. Odoláme? Myslím, že nikoliv. Smaženým krevetám s hranolky a chilli con carne odolat nejde. Vaří tady výborně, což si potvrzuji už podruhé během pěti let. A ano, i před pěti lety jsem si tady dávala chilli con carne (tak trochu dejavu, nemyslíte?).  Krásný den zakončíme výborným čepovaným ciderem a pořádnou bouřkou. Jak jsme rády, že zrovna tuhle noc nespíme venku!!! Ráno nás za okny vítá tradiční cornwallská mlha rozprostírající se nad nedalekým hřbitovem (trošičku gothic style). A v hospůdce nás vítá prostřená tabule se švédskými stoly a full cornish. Tak co se pohybu a přibírání na váze týče, řekla bych, že je to tak na hraně a skoro to převažuje na tu špatnou stranu... Ale nebojte, odteď už nás čeká klasická turistická strava - polívky a ovesné kaše z pytlíku, navlhlý tousťák a roplizlá kostka chedaru. Nemůžu se dočkat. Jdete se mnou dál?

The Tinner´s Arms

Můj "cosy" jednolůžák

Výtečný čepovaný cider

Skvostné chilli con carne

Ještě skvostnější full cornish

Ranní "gothic style", jen už bez mlhy

PÁR NÁVRHŮ NA CYKLOVÝLETY

Jak už jsem naznačila, měly jsme s sebou elektrokolo. Nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak zdolat trasu St. Ives - Zennor, je po silnici B3306. V turistických průvodcích se uvádí jako panoramatická vyhlídková trasa. Jiná možnost stejně prakticky neexistuje, protože pak už jsou tady pouze pěší stezky. Cyklostezka začíná až dál za Zennorem (a stejně prý se po ní moc jet nedá). Na kole ale máte víc možností, jak se podívat po okolí. Tady přináším pár tipů, co by stály za vidění.

CHYSAUSTER ANCIENT VILLAGE  - pozůstatky vesnice založené ještě za římské okupace. Žilo se tady v 1.-3. stol. n.l. Vesnice je zajímavá tím, že se tady stavěly domky s kamennými stěnami a vnitřními dvory, což bylo pro toto území dost neobvyklé. Vstup je zdarma.

ZENNOR QUOIT - dolmen a kamenný kruh. Nachází se zde starověká pohřební komora, bohužel už povětrnostními vlivy dost poničená. 

CARBIS BAY, UNY LELANT - když budete mít, tak jako my, štěstí na příznivé počasí, můžete si na kole odskočit do Carbis Bay a osvěžit se na krásné pláži, dát kafíčko a užít si pěkný plážový den. Jen kousek odtud se v Uny Lelant schovává středověký kostelík sv. Uny s přilehlým hřbitovem. Kdo máte rádi tradiční anglickou sakrální architekturu, tohle je moc pěkné místo.