CORNWALL - Pěšky z Konce světa k Ještěrce - Díl 6.

CHURCH OF SAINT WINWALOE

Z hospůdky Halzephron Inn už je to jen kousek k další místní pozoruhodnosti. Za následujícím výběžkem se v písečných dunách schovává malý nenápadný kostelík St. Winwaloe. Přezdívá se mu také Church of Storms, tedy "Kostel bouří". Název vznikl zřejmě na základě jeho umístění, vždyť moře šplouchá hned kousíček za kamennou zídkou oddělující pláž od hřbitova. Za bouřlivých dnů musí mořská pěna určitě stříkat až na kostelní věž! Původně tady stával kostelík už v 5.století, ale to, co vidíme dnes, je ze století 15. Některé prvky, jako třeba malovaný panel na jedněch z dveří,  pocházejí z vraků lodí, které tady na pobřeží zřejmě ztroskotávaly jak na běžícím páse. Kostelík a jeho okolí na vás dýchne tajemnou atmosférou. Uvnitř je ale klid a pokoj, můžete se tady na chvíli posadit do lavice a rozjímat, načerpat síly, než se zase vydáte na další cestu. Nás už před naším dnešním cílem čekal jenom poslední kopec. Bohužel nejdřív směrem nahoru a bez toho už bychom se dneska obešly, přes Mullion do kempu Teneriffe, našeho místního kousku exotiky. 

Church of Saint Winwaloe

MLHAMI AVALONU

A je tady poslední ráno našeho putování. Na jednu stranu je nám líto, že naše dobrodružství končí, na druhou stranu už se těšíme na podstatné zvýšení komfortu ze 4 plátěných stěn na 4 cihlové zdi a místo spacáku teplou peřinku a polštářek! Inu, jsme děti civilizace, to nezapřeme. Od rána se nad krajem převaluje mlha. Takže vlastně ani pořádně nevíme, kam jdeme. A tak se snadno stane, že bez povšimnutí míjíme vodopády Ogo Dour, které jsme mohly vidět na nedalekých útesech. Mám ale stejně pocit, že budou viditelné jenom zdola, což nám zrovna nehraje do plánu. A tak se vydáváme přes pastviny do jemného mlžného oparu, na jehož konci by mohl být mys Lizard, zatím skrytý za rouškou tajemství. Příjemným tempem postupujeme statečně kupředu. Scenérie se dnes příliš nemění, krajina je vlastně v tom posledním úseku poněkud jednotvárná. A hlavně celý den procházíme nekonečnými pastvinami. Takže si asi můžete představit tu idylku.... MINOVÉ POLE TO JE!!! Člověk aby pořád čučel pod nohy, jestli náhodou nešlápl do... přesně! 

Poněkud zamlžený pohled zpět

K Lizardu to máme ještě hodně daleko

ANEB NA MÍSTĚ DOPADU TVÉ NOHY ZÁLEŽÍ

A samozřejmě kde jsou lejna, tam jsou i jejich strůjci. Dokud to byly veselé chundelaté ovečky, které se plaše rozutekly, sotva co nás vycítily na půl míle daleko, nebylo to ještě tak zlé. Pak se ale na pastvinách začaly objevovat ve větší či menší vzdálenosti skupinky skotu - nevím, jestli tady na jihu Anglie měli co dělat, ale koneckonců nebuďme rasisti (humor :) A právě mezi kravami vězí ten zapeklitý háček. Čas od času se stává, že si matka kráva přítomnost ubohého batůžkáře mylně vyloží, i začne se strachovati o potomka a ve snaze ubránit ho před tím prazvláštním hrbatým individuem z jiného světa může svými rohy, kopyty, neřkuli svou nemalou hmotností batůžkáře dostrkat až na okraj útesu a ... no, prostě ho čeká neblahý konec. Takže když mé drahé spolucestující zahlédly rozkošné malé telátko s něžnýma očkama jako korálky, hned se k němu seběhly, že si ho vyfotí. Já měla oči jen pro naostřené rohy, které zdobily čelo krávy stojící jen pár kroků vedle, a když se natočily směrem k nám, najednou ve mě byla malá dušička. Raději jsme se zrychleným pochodem přesunuly o pastvinu dále a od té doby už jsme pozorovaly jen tuleně v zátočinách. Jak jste již určitě správně uhodli, ztráty na životech se tentokrát nekonaly. Ve vši vážnosti chci ale podotknout, buďte opravdu opatrní, když si kráva usmyslí, že jí jdete po telátku, tak se z ní stává tank!

Nekonečné pastviny

Pohled na mys Lizard

HELE, JEŠTĚRKA!

Z mého vyprávění rozhodně nemůžu vynechat Kynance cove, kouzelnou zátoku s úzkým písečným výběžkem, který vede k jednomu z mnoha skalnatých útvarů, co tady leží rozeseté ve vlnách. Je zvláštní pozorovat, jak na pruh písku dotírají vlny zprava i zleva a vlastně tak jdou proti sobě. Zpěněná voda tak vytváří zajímavé obrazce, různě se prolíná a působí to neskutečně uklidňujícím dojmem, takže se vám vlastně vůbec nechce odejít. Ale my se musíme zvednout a po krátké svačince pokračovat zase dál. Ještě nejsme v cíli, ještě nás pár mil čeká. Ale už to netrvá dlouho, jen pár posledních mil, a naše nohy se konečně zastavují v cíli naší cesty! LIZARD POINT! Tak jsme tady. Trvalo nám to 8 dní, ale bylo to 8 neskutečně krásných dní. Během nich jsme viděly neskutečně krásná místa, potkaly úžasné lidi, sáhly si do rezerv svých sil, a všechno to rozhodně stálo za to. Dnes ještě přespíme v nedalekém kempu Little Trethwas Holidays, který vede moc milá paní ve stylu farmy, takže tady potkáte slepice málem i ve sprchovém koutě. Ale ono nám to vlastně vůbec nevadí, protože víte co? Teče tady teplá voda!!!

Kynance Cove

Já a ještěrka Laco Lacertovič na mysu Lizard

Doufám, že se vám vyprávění líbilo, načerpáte inspiraci, a kdyby vás náhodou zasáhla neodbytná potřeba vydat se na South West Coast Path, určitě se nebojte zeptat na cokoliv co vás napadne! Letos se chystám na další úsek, tak třeba časem přibude další vyprávění :)