CORNWALL - Pěšky z Konce země k Ještěrce - díl 3.

Penzance

To nám ten den pěkně začíná! Zmiňovala jsem se, že nás tady pořád opéká slunce ze všech stran? Tak dneska poprvé sprchlo. Ani křišťálová koule to nezachránila, vždyť pravděpodobnost deště byla sotva 20%! To už ale v Anglii zřejmě značí hraniční hodnotu. Včera jsem si vyprala ponožky. Do rána jsem nezaznamenala žádný posun v jejich schnutí, takže mě ranní vlhkost moc nepotěšila. No nic, přivázala jsem je na batoh jako talisman štěstí (snad mi budou aspoň odhánět racky) a jde se. Dneska se posuneme jenom kousíček, protože máme více méně odpočinkový den. Při delších pochodech určitě doporučuju sem tam nějaký zařadit. Z Longrock se posunujeme do kempu kousek na kouzelným městečkem Marazion. Podél pobřeží sem vede příjemná cyklo/pěšostezka, která nabízí výhled, co se neokouká. V dálce za námi asi 3,5km od nás je město Penzance, kterým jsme bohužel tentokrát jen proletěly. Pokud ale budete mít víc času než my, rozhodně se v něm zastavte. Najdete tady spoustu galerií s obrazy místních umělců, kavárny, tea rooms, parky - za sebe můžu doporučit k odpočinku Morrab gardens, a všeobecně tady vládne přímořská pohodová atmosféra. A kdo by měl chuť si zaplavat, ale do moře se neodváží, je tady Jubilee pool, kde se můžete cachtat momentálně za £6 ve studené vodě a za £12 v teplé. A pro ženy tady mám jeden speciální tip, po celé Británii najdete spoustu charitativních obchůdků. Penzance se jich taky pár nachází, a komu bude štěstí přát, ten si v nich může ulovit zajímavé hadříky, knížku nebo bižuterii. Většinu takový obchůdků najdete v okolí Market Jew street, místní hlavní nákupní třídy. A kdyby někdo potřeboval, v Penzance je i nemocnice s pohotovostí (prý jediná široko daleko) - využily jsme, přežily jsme ;)

Rušný den v Penzance

Marazion a St. Michael´s Mount

Ale zpátky na naši cestu. Co jsme před pár dny opustily Mousehole, nabízí se nám pořád jeden a tentýž pohled. Ať už se na záliv Mount´s bay podíváte z jakéhokoliv úhlu, váš pohled se zákonitě vždy stočí k skalnatému ostrovu s hradem.  Dostat se k němu můžete z městečka Marazion. Dříve bývalo významným obchodním centrem, dnes láká na přímořskou pohodu, jídlo (doporučuji si v některém z tea rooms dát místní výborný cream tea!) a samozřejmě HRAD. Dvakrát denně při odlivu se odkrývá kamenná stezka, po které suchou nohou přejdete z pláže až na ostrov. Ale pokud bude čas a moře proti vám, nezoufejte, hrad má i svého vlastního převozníka, který pendluje mezi ostrovem a pevninou dostatečně často na to, abyste si výlet jaksepatří užili. Je to ovšem za příplatek na rozdíl od procházky po stezce, která je zdarma. 

Tak za hodinu už cesta bude suchá

Pohled z hradu k Marazionu

Na ostrov samotný už se bez placení nedostanete. I když i tady se dá najít určitá výjimka! Na svých cestách po Cornwallu jsem narazila na místní verzi Svatojakubské cesty. Máte pocit, že to s hradem na hoře Sv. Michala vůbec nesouvisí? Opak je pravdou. V některých kostelích po trase této Svatojakubské cesty lze dostat kartičku, do které na příslušných místech dostanete razítko jako potvrzení, že jste daný úsek prošli. Já jsem si kartičku vyzvedla v kostele St. Uny ve vesničce Lelant (kousek za městem Hayle). No a St.Michael´s Mount také leží na této trase. Poutníci mají možnost si v domku správce nechat kartičku orazit, takže kousek z ostrova bezplatně přece jen uvidí. Přece jen hrad na kopci kdysi býval klášter a pořád je v něm funkční kaple, takže se určitě dá považovat za poutní místo. Neměli byste ovšem kartičku považovat za volnou vstupenku na ostrov, tak by to asi nefungovalo. Běžný návštěvník si za vstup zaplatí £15 a je v tom procházka po ostrově a vstup do hradu s výjimkou zahrad, ty jsou zvlášť. V den, kdy jsme tam přišly my, byly ale zahrady stejně zavřené. A tak jsme to měli zase ve verzi lowcost. 

Ostrov jako turistická atrakce dnes funguje pod správou organizace National Trust. Ovšem rodina, která hrad vlastnila, se zařídila tak, aby tady ještě nějakých 999 let mohla bydlet. Takže je to vlastně zajímavé, zatímco se procházíte přízemím hradu, přijímacím salonkem, jídelnou, knihovnou, nakukujete do ložnic, tak v patře nad vámi si majitelé pravděpodobně zrovna dávají čaj o páté. Na anglických hradech se mi líbí, že se můžete projít kudy chcete (v rámci prohlídkového okruhu), kolikrát chcete a  svým vlastním tempem. Pravda, tady se chodilo spíš tempem ostatních turistů, protože nás tady bylo opravdu hodně. Ale i tak jsme si to užily, rozhodně tady je co k vidění. Z nádvoří jsou za pěkného počasí, kterého se nám dostalo, úžasné výhledy na celý záliv, takže jsme si mohly z ptačí perspektivy prohlédnout trasu, kterou se následujícího dne vydáme.

St. Michael´s Mount Castle

Interiér hradu

Interiér hradu

Hradní kaple Sv. Michala

Cestou dolů od hradu jsme se ještě kochaly klidnými zákoutími, pěstěnými keři, výhledy do dáli, Obrovou studnou (Giant´s well) a bavily jsme se hledáním Obrova srdce, které se tady taky nachází. Ono je to trochu matoucí. Nápis označující jeho polohu stojí u docela velkého šutráku. Jenže ať už jsme na něj koukaly z jakéhokoliv úhlu, ani přebujelá představivost některých z nás z něj nedokázala vykutat tvar srdce. Ale co, asi prostě je to velký šutr, tak ho nazvali Obrovo srdce. No ale on je to chyták. Schválně nebudu prozrazovat, kde se to pravé srdce nachází, ale napovím, že je docela blízko, opravdu má tvar srdce a ten obrovský šutrák to není! Ale to už nám odbíjí 17. hodina odpolední a my se musíme vypakovat z ostrova, který se veřejnosti zavírá, aby si místní smetánka mohla užít klidný večer na svém panství. Na rozloučenou s ostrovem, hradem a zálivem se nám ještě na nebi k večeru rozzářila duha. No není to místo kouzelné?

Stejně byste si ho vygooglili :D