CORNWALL POD STANEM 2 - Pozor, sledují vás!

MRAKY NAD RÁJEM

Nadpis jsem si propůjčila z titulu jedné úžasné knihy. Možná ne tolik jako v knize, ale i nám při odchodu z Crackington Haven začalo přituhovat. Kdybych vám měla doporučit jednu věc, byla by to asi tato - VŽDY si zarezervujte kemp dopředu. A druhá věc - je fajn vědět, jak dlouho je otevřeno na recepci. Ne všechny kempy ovšem na svých stránkách mají tento údaj uvedený, takže potom je třeba sáhnout k improvizaci. Anebo ke zrychlení pochodu. V nohááách mááám už tisíííc miiil...  

Je něco po 16h odpoledne a chybí nám tedy zhruba 8km do cíle. Větší část cesty - 10km - už máme za sebou, ale teď nás vážně tlačí čas. Kemp Trebyla Farm je jeden z těch, kde si sice uděláte rezervaci, ale platíte až na místě. A to nejlépe v hotovosti. Také je to jeden z těch kempů, u kterých otvíračku recepce musíte vyvěštit z kávové sedliny na dně plecháčku. Řekla jsem si, že příchod někdy mezi 18-19h by mohl být vcelku rozumný. Ono už nám stejně nic jiného nezbývá. A tak musíme doufat, že se tou dobou ještě ubytujeme. Máme samozřejmě i pár nouzových možností. A) ubytovat se na černo, doufat, že vás sousedi nenapráskají a ráno jít pobyt uhradit (a doufat ve velkorysou náladu majitele), B) najít si ubytování na útesech, oželet elektřinu a teplé sprchy a doufat, že vám stan a vás v něm ráno nesežere stádo krav. K těm se ještě dostanu. 

Honesty Box

Na následujících 8 kilometrech nás čeká stále ještě nějakých 400m převýšení. Což není málo. Tady jsou všechny kalorie povoleny. Naštěstí jsem si v Honesty boxu v první etapě dnešní cesty koupila po domácku vyráběný flap jack (spousta cukru=raketový pohon), takže přísun energie zajištěn. Honesty box je jakási krabice, já zatím potkala varianty "chladicí box", ve které jsou různé trvanlivé dobroty, mnohdy i ovoce, malé lahve s vodou a QR kód. Jsou to takové samoobslužné občerstvovací stanice založené na dobrovolném příspěvku a poctivosti kolemjdoucích - odtud název. Na mapě je nenajdete, takže je to vždycky takové příjemné překvápko, když na nějakou náhodou narazíte. Tenhle boxík jsem našla na kopci kousek nad lesíkem Dizzard. Další jsem potkala minulý rok v údolí kousek před majákem Lynmouth Foreland a určitě jsem dřív viděla i další, ale přesné lokace už nedohledám. 

High Cliff

Tenhle úsek stezky se do naší paměti zapíše jako "opravdu hodně náročný". Asi to bylo kombinací všech možných faktorů od únavy, neustálého střídání výstupů a sestupů, přes tlačící krosnu a teplé počasí. Ale o to víc cítíme, že žijeme!! Teda zatím. Ono se totiž všechno může změnit v momentě, kdy narazíte na stádo krav. Na necelých 8 kilometrech jsme tady potkaly snad největší koncentraci různé zvěře za celý pochod. Stádečko poníků, ovce s dosti nebezpečně vypadajícími rohy, které nás po očku pozorovaly, a nakonec i ono obávané stádo krav. A kdyby jedno! Krávy si vás běžně příliš nevšímají. Pokud u sebe ovšem mají telata, můžou se stát přehnaně ochranitelské. A s tím pak může přijít problém. Ve většině průvodců po Cornwallu se píše: nevstupujte mezi krávu a její tele, může to být životu nebezpečné. V reálu je ale dost těžké rozeznat, které tele patří které matce. Takže když mi jedna taková skupinka zatarasila vchod na následující pastvinu, bylo zaděláno na průšvih. Chvilku jsem tam stála a bezradně koukala na branku, zatímco se mým směrem zvolna přesunovalo stádo č. 2 spásající svěže zelenou trávu na pastvině, kde jsem vrostla do země. Zanedlouho mě došel další batůžkář, který ovšem na rozdíl ode mě se stoickým klidem pokrčil rameny a prohlásil: "no snad budou přátelské". A vydal se rovnou středem stáda, tele netele. Říkala jsem si, že pokud to přežije, tak jdu taky. Očividně to dopadlo dobře. V opačném případě byste si tenhle super cestopis nepřečetli :D Moje spolucestující pochodující s odstupem za mnou už takové štěstí neměly. Stáda se mezi sebou zřejmě dobře znala a není nic lepšího, než když se sejdou dvě kámošky a dají si pokec ve dveřích. Pokud nemáte dost kuráže a krávy z branky nevyštípete holýma rukama, nemáte de facto kudy projít. A slunce zvolna zapadá... V takových případech vám opravdu nezbývá nic jiného než A) počkat až krávy odejdou, B) místo obejít, C) pokud není kudy, vrátit se do Crackington Haven a udělat si asi 15km zacházku do kempu jinudy. Možnost B) se naštěstí ukázala jako reálná a tak jsme se nakonec všechny šťastně shledaly v kempu Trebyla farm. Tenhle kemp je svým způsobem taky z variant basic. Moc technických vymožeností tam nehledejte. Stejně je nenajdete. Ale na rozdíl od toho předchozího jsou tady sprchy řešené jako samostatné kabinky, my jim říkáme pokojíčky, s veškerým komfortem, jaký si uchozený pocestný může přát! Moc hodná paní recepční tady úřaduje i po zavíračce, takže pozdní příchod nám tentokrát prošel. A my jdeme spát s pocitem, že jsme dneska udělaly kus poctivého treku. Zvládly jsme přechod náročným terénem, vystoupaly jsme nejvyšší bod celé naší letošní trasy - High Cliff, 223m, přežily jsme setkání se dvěma stády krav a co je hlavní, užily jsme si krásný pochod, krásnou přírodu, krásné výhledy pod krásným slunným nebem. Za mě krásně strávený krásný den a mraky nedostaly nejmenší šanci. A ještě jedna poznámka pod čarou - když slezete z vrcholu High Cliff, povylezete na protější kopec a mrknete za sebe, poblíž výběžku Buckator uvidíte drobný, ale krásný skalní oblouk.

Pravděpodobně rohatá ovce - dohlíží na slušné chování turistů

Skalní oblouk

Jedno ze stád poníků

Pěšina level 2

FULL CORNISH

Když už se jednou ocitnete v Anglii, potažmo přímo v Cornwallu, rozhodně byste neměli odejít bez toho, abyste okusili něco z místní gastronomie. Nebudu přehánět, když vám prozradím, že objednáním Full cornish ochutnáte prakticky všechno, co tahle země nabízí a vydržíte na tom frčet až do večeře. Jedná se o poctivou anglickou snídani - vajíčka, klobásky, slanina, grilované žampiony a rajčata, fazole a hash browns, což jsou jakési bramboráky skládající se ovšem pouze z brambor a vajec, případně ještě karbenátky z blíže neidentifikovatelné hmoty. Vzhledem k tomu, že náš základní jídelníček na pochodu sestává z nudlových polívek, sladkých kaší, kostky místního chedaru a toustového chleba, potřebujeme se občas nadopovat i něčím pořádnějším. Když půjdete od kempu zhruba 1,3km po hlavní silnici, budete po zásluze odměněni dokonalou Full cornish v Boscastle farmshop and restaurant. Počasí po ránu vypadá už zase všelijak, po včerejším slunci ani památky, takže si musíme den rozsvítit jinak. Čeká nás asi 12km do dnešního cíle a s plným bříškem cítíme stoprocentní odhodlání a motivovanost vydat se na pochod.

Full cornish

PŘÍSTAVY NA SUCHU

Pár metrů za restaurací se pěšinkou dostanete zpátky na SWCP. Když se ohlédnete za sebe, za příznivých podmínek uvidíte vodopád. Po hřebeni útesu zanedlouho dojdete až nad městečko Boscastle. Jeho nejstarší část s přístavem se rozkládá podél ústí řeky Valency. V okamžiku, kdy do přístavu přicházíme, se řeka vtékající do moře opět postupně mění v uzounký pramínek na dně vysychajícího koryta. Už jsem vám vykládala, jak jsme letos měly štěstí na všechny ty přístavy na suchu?  I tak je to ale nádherná podívaná. V Boscastle dřímá duch starých pašeráckých přístavů schovaných za vysokými útesy, takže z moře prakticky nejde vidět. Skrz skaliska musí vést úzký tunel, protože při určité výšce mořské hladiny tudy s přicházející vlnou vystříkne gejzír slané vody. Gejzír postupně slábne a slábne, až se s postupujícím odlivem vytratí docela. O gejzíru jsme dopředu nevěděly, takže jsme neskutečně poctěné, že tam na nás počkal a představil se ještě v plné síle. 

Vodopád - sotva viditelný, ale je tam

Náš maskot - Čumáček neboli Čumis

Dost dobře schovaný přístav

Boscastle

Přístavní hráz

Asi kilometr za přístavem odbočujeme z cesty a vydáváme se na kopec (dobrovolně!), na kterém stojí nízká bílá budova. Ve dveřích nás vítá postarší muž. Prý jestli nechceme turistické razítko - ano prosím. Zajímalo mě, co to je za místo, uvnitř jsem zahlédla nějaké přístroje. Vysvětlil mi, že je to pozorovatelna, kde on a další dobrovolníci vyhledávají trable. Může to vyznít, jako že tam bydlí banda nepřizpůsobivých potížistů. Je tomu ale právě naopak. Silným dalekohledem a radarem sledují pobřeží a hlídkují, jestli se někde nestal nějaký malér. Pokud něco zpozorují, spojí se s RNLI (Royal National Lifeboat Institution) a ti vyrazí okamžitě na pomoc. Takových "lookouts" je na pobřeží naštěstí více. Pán nás ubezpečil, že nás budou sledovat, dokud nedojdeme do Tintagelu. Děkuji pěkně, tady si teda už na záchod do přírody nezajdu. Nikdy nevíte, odkud vás pozorují. Ale díky za ně!!  :)

Bystré oko najde tunel ve skále

Pozorovatelna trablí

Fishbone - vzor rybí kost

Ochočení poníci

Poslední záliv před Tintagelem

Při sestupu z kopce jsme narazily na další stádečko ponyů. Tihle už byli v obložení zvídavých dětí, když jsme k nim docházely blíže. Kupodivu se zdálo, že jim lidská přítomnost nevadí a někteří se dokonce nechali s gustem pomazlit. Na dalším úseku potkáte spoustu kamenných zídek, kameny jsou seskládané do zvláštního vzoru - rybí kosti. Nepřestává mě fascinovat, že si zdejší obyvatelé dají tu práci a staví zídky i v těch nejhůře přístupných lokalitách. Ale zřejmě je to potřeba, protože třeba taková ovce se dokáže dostat a udržet i na prakticky kolmém srázu. V dálce před námi už se rýsuje výběžek, ke kterému proudí davy poutníků. Bájný Tintagel, údajné rodiště údajného krále Artuše. Ale o tom zase až příště :)