CORNWALL POD STANEM 4 - Krabi, Rosamunda a kapky deště

TULÁCKÝ RÁÁÁNO NA KEMP SE SNÁÁŠÍÍ...

Není nad ten pocit, když se každé ráno budíte s jinou písničkou. Z něčího mobilu se na mě hrnou instrukce, že vodou z říčky oheň se zháší a předpověď, že za chvíli půjdem toulat se dál. Na dnešní ráno jsem předpovídala být spíše Hlídačem krav, ale tento scénář se naštěstí nenaplnil. Krávy nebyly nikde v dohledu. Ale možná to bylo tím, že v dohledu nebyly ani protilehlé ostrůvky, dokonce i Polzeath se ztrácel někde v mlze. Na rozdělávání ohně jsme ani nepomýšlely. Zatím ještě žádná katastrofa, ale vsadím boty, že do deseti minut budeme durch. Balíme v rekordním čase, přesto nás drizzle zastihuje ještě bez pláštěnek. Oblékám svou decathlonovou lásku pro jednu osobu, krosnu a jednoho až dva chudé pocestné (jsem přesvědčená, že by se pod tu mega pláštěnku klidně vlezl ještě i pes a půlka koně). Vydáváme se nazpět do Polzeathu, na místo, které nás včera odmítlo přijmout. Ani dnes se tady nechceme moc zdržovat. Tohle městečko už je dost nasáklé turismem, všude surfařské obchůdky, suvenýry, velké parkovací plochy, vždyť ony místnímu duchu vlastně odpovídají i ty obrovské karavanové kempy. Daleko předaleko je Port Isaac se svou atmosférou ospalého venkovského přístavu pro pár loděk a rodinku racků.

Protilehlé břehy už se ztrácejí v přicházejícím dešti

Ale Anglánům je to fuk, surf bude mokrý tak jako tak

S autobusy to tu máte tak - většinou jedou tak nějak na čas, tedy pokud se zvládnete zorientovat v mnohdy mírně chaoticky rozepsaných odjezdech. Co najdete na internetu, nemusí být vždy tak úplně aktuální. No ale když si počkáte, ono nakonec vždycky něco přijede. A tak se i my, plné optimismu, přece jen dostáváme do městečka Rock. Opět se nám podařilo podjet dešťový mrak a pláštěnky můžeme směle odložit na spod batohu. A hurá do přístavu! Dneska se svezeme lodí. Od zastávky autobusu to máme nějaké 2km z kopce dolů. Dneska toho, zdá se, moc nenachodíme.

Tady to pendluje co 10 minut celičký den

Tam naproti je Padstow

Snad se do lodi všichni vlezeme

V přístavu operuje místní Ferry. Pendluje tam a zpátky mezi přístavišti Rock a Padstow, ovšem přesné místo odjezdu závisí na výšce vody. Řeka Camel (fakt netuším, proč zrovna Velbloud) se nedaleko odtud vlévá do moře a tudíž její hladina podstatně stoupá či klesá v závislosti na slapových jevech. Na přívoz nemusíte nikdy čekat dlouho, hned zjistíte proč. Sotva jsme nastoupily do nevelké loďky (tak tak jsme se vlezly jako jedny z posledních) a usadily se, motor naskočil, plavidlo odrazilo a už jsme byly na půl cesty přes řeku. Ještě stačíte zaplatit a už zastavujete u mola na druhém břehu. Je to opravdu rychlovka. Ani mi nestihlo dojít, že pluju na lodi. Převoz stojí £3 pro dospělého a platí se KARTOU až na palubě, obejde vás tam člen posádky s platebním terminálem. Nevím, jak se řeší, když náhodou kartu nemáte. Tak to asi musíte za trest vydrhnout do čista kapitánovu kajutu. Nebo jdete přes palubu. Tak tedy vítejte v Padstow!

Tady máme Padstow

Hele hospůdka, jdeme dovnitř?

Jdeme dovnitř!

SNÍDANĚ U RICKA STEINA...

A tož do háje to vypadá nějako hógo fógo... Vyděsily jsme se, když jsme přišly ke kavárně, kterou jsme si ve městě vytipovaly. Vzhledem k tomu, že minulou noc jsme strávily v divočině a dnešní ráno v dešti, jsme si netroufly na návštěvu některého z těch vyumělkovaných, turisticky atraktivních podniků okolo přístavu. Myslely jsme, že podniky dál od centra všeho dění budou spíš takové obyčejné putyky. Až do chvíle, kdy jsme se setkaly se jménem Rick Stein. Kdo to je, ptáte se? Soudě dle bílých ubrousků na stolech, křišťálově se lesknoucích sklenic na víno a všeobecné atmosféry rafinovaného luxusu to bude velké zvíře ve sféře kuchařského umění a restauratérství. Mimo jiné. Tak tudy asi cesta nepovede. Ne že bychom se nějak podceňovaly, že bychom netrefily do dveří, ale ten náš odraz ve výlohách dnes není právě výstavní...

... SE NEKONÁ

A tak pokračujeme dále do vozu. Za rohem nás s otevřenou náručí vítá The London Inn. Není to žádný Ritz, ale je tam útulno, teplo a dostaneme najíst. Zároveň si tady můžeme dobít telefony a další techniku, kterou vláčíme s sebou. Příjemné místo, takový klasický anglický pub. U opulentní snídaně (po instatních kaších a instantních polívkách je všechno opulentní) postupně osycháme, plníme si bříška a powerbanky a naše spokojenost se blíží dennímu maximu. Během snídaně si nás zašitých v koutě prakticky nikdo nevšímá, ovšem s časem oběda se lokál začíná zaplňovat a pan šéf po nás háže netrpělivým pohledem. Ale co, venku už se celkem vyčasilo, takže se můžeme směle vydat na další pochod. Dnešní bilance je asi 3km. V kempu Dennis cove jsme coby dup. A je tady krásně! Tenhle kemp má vážně styl. Na obytné ploše si sice připadáte jako na parkovišti, ale zázemí je opravdu vymazlené. Zrcadla, květiny, kafíčko, čisto a voňavo. Co víc si přát.

PADSTOW

Co s načatým dnem? Odliv už minul, sluníčko se snaží prodrat mezi mraky a my usuzujeme, že je nejvyšší čas vyrazit na čumendu. Za odlivu je koryto řeky Camel zpola suché, ustupující voda odkrývá zajímavé písčiny. Teď později odpoledne už se ale zase zalévají mořskou vodou, a tak se jdeme kochat jinam. Kdo ale máte čas, na ty písčiny si určitě počkejte, tohle uvidíte jen na opravdu velkých řekách! Město samotné má zvláštní kouzlo. Pomalu se v něm už probouzí turistický ruch, ale v úzkých uličkách máte pořád pocit, jako by se tady život zastavil hluboko v minulosti. A příjemně to na vás dýchá. Nikam nespěcháme, a tak líně proplouváme uličkami, nakukujeme do obchůdků (mají tady jeden maličký krámek napěchovaný vánočními ozdobami - od tradičních skleněných až po ručně vyráběné, šité - a schválně vám neřeknu, kde je, abyste si ho mohli najít sami). A brzy už to pro nás není jen jedno z anonymních míst na mapě, ale Padstow, to město na samém konci řeky Camel, kde jsme si daly úžasný cream tea, luxusní indickou verzi pasty a lahodou zmrzlinu v samém srdci přístavu. Původně jsme měly v plánu taky výlet lodí za tuleni. Ale jak jsme zjistily, je třeba rezervovat místa aspoň pár dní dopředu. Pokud vůbec, zůstaly tu a tam 1-2 volná místečka. A my jsme solidární - když nejedou tři, nejede nikdo. A co my víme, třeba jsme si právě ušetřily parádní mořskou nemoc ;)

Z obchůdku s ozdobami

Cream tea

Pohled k Rock

Noo na tyhle si dejte majzla!

Přístav

Pasties

V Padstow toho není k zábavě mnoho. Kromě toho, že můžete potěšit bříško v různých podnicích od restaurací, take-away, tea rooms a pubů, se můžete projít kolem přístavu - klidně několikrát dokola, pokud jsou zrovna vrata uzavřená (což se mění s přílivem a odlivem). Dále je tady muzeum humrů, Padstowské muzeum (které je na rozdíl od humrů zdarma), Malé divadlo a Prideaux place, zámek jako vystřižený z filmů Rosamundy Pilcher. Nám ovšem bohatě stačí projít se po přístavu a pozorovat děti, kterak provádějí místní tradiční zábavu, tzv. crabbing (krabování). To spočívá v tom, že si v krámku koupíte balíček s návnadou, kterou tvoří obvykle odřezky a zbytky z ryb, které se tady v okolí vylovily, návnadu šoupnete do síťky na dlouhém špagátu, spustíte ji z přístavní hráze do vody a už jen trpělivě čekáte, až se vám nějaký nic netušící krabík chytne. Chce to vytrvalost, trochu čekání a určitě i zručnosti. Ale odměnou vám může být pochoutka z krabích klepítek (okořeněných trochou nafty z okolních lodiček, mňam mňam). Potom už děláme jen to, co všichni ostatní návštěvníci, korzujeme kolem vody, pozorujeme poslední připlouvající plachetnice a nádhernou barvu oblohy při západu slunce. Jo a taky se snažíme vyhýbat rackům, kteří tady dokážou být neskutečně otravní (zvláště pokud si dovolíte vytáhnout jakékoliv jídlo!!!)

Večer v kempu přichází obvykle dost rychle. Najednou se setmí, ochladí, padá rosa. V místních umývárkách je ale jako v pokojíčku. A tak nám ani nevadí čekat tady na nabití powerbanky, mobilů a podobného vercajku. Neměla bych strach ani nechat to tady bez hlídání. Prošla jsem už hromadu anglických kempů a nikdy se mi nic neztratilo. Ale my Češi na to pochopitelně nejsme tak docela zvyklí a máme tendenci si pořád své věci až úzkostlivě hlídat. Protože co není přibité, jde odnést. A když jdeme spát, vykouknou na nás na obloze hvězdy. Ale jen na malou chviličku. Je to skoro až zázrak. Kolikrát jsem v poutačích kempů četla, jak je tam taková tma, takové minimum světelného znečištění, že se můžete celou noc kochat hvězdnou oblohou. Ale ruku na srdce, kolikrát se vám v Anglii stane, že je v noci jasno? No... Takže i ta drobná mezírka ve věčně proplouvajících oblacích, která nám na pár minut dala nahlédnout hlouběji do vesmíru, nás moc potěšila.

Ráno pak příjemně vyspané pokračujeme s čerstvou kávou v ruce stejnou cestou jako včera - do přístavu. Odtud se vydáváme mírně na sever a skrz golfové hřiště s vyhlídkou na ústí řeky Camel si to namíříme rovnou k Prideaux place. Už výše jsem zmiňovala, že by se krásně hodil do některého romanťáku madame Rosamundy. A víte co? On si v jednom díle opravdu zahrál - Duch z Cassley. Což jsme jen čirou náhodou zjistily o několik dní později. Stezka by vás vedla více na sever podél řeky až k výběžku Stepper point, ale nám se nechtělo zacházet až tak daleko, čeká nás dneska i bez toho dost dlouhý úsek, proto si cestu zkracujeme přes pole a louky skrz farmu s obchůdkem plným lokálních výrobků a přes malinkou osadu Crugmeer. Poblíž vesničky Trevone se můžete vydat hledat propadlinu Trevone round hole, ale upřímně, je to prostě jenom díra v zemi. Tady už se napojujeme zpátky na SWCP a pokračuje se dál.