Do nitra brazilského pralesa

S kamarády provozujeme rekreačně geocaching a na jednom srazu někdy zkraje roku 2015 jsme se rozhodli, že odlovíme poslední aktivní kešku typu APE, která se nachází v brazilském pralese nedaleko Sao Paula. Většina to brala jako takové hospodské tlachání, ale když padla akce Praha - Sao Paulo / Rio - Berlín za necelých 8000, tak jsme se dokázali domluvil alespoň ve 3 lidech a letenky byly doma :) Je to tedy jasné - v květnu 2016 odlétáme a jediné místo, které musíme navštívit je Intervales Park. Jak jsme to tedy nakonec poskládali?

čtvrtek 19.5.2016 - opouštíme Evropu

Celí natěšení vyrážíme na Pražské letiště, kde se posiluji alkoholem (můj první let ve velkém dopravním letadle) a chvilku po 12 hodině se A320 společnosti Alitalia odlepil od země a nabírá kurz Řím, kde po necelých 2 hodinách měkce přistáváme. Jelikož další let letí až za 8 hodin, tak sedáme do autobusu Terravision a necháváme se odvézt do centra Říma. Zde si lehce doplňujeme hladinku v krvi a metrem se maximálně přibližujeme Vatikánu. Prohlídka Vatikánu a centra Říma nám zabere skoro všechen vyčleněný čas a s odřenýma ušima stíháme ten správný autobus na letiště. Zde ještě v duty free nakupujeme zásoby evropského chlastu a za chvíli boardujeme do B777 směr Sao Paulo. Mám štěstí, zmožen náročným programem usínám hned po večeři a budím se až na snídani...

Vatikán

B777

pátek 20.5.2016 - první den v Sao Paulu

Brzy ráno místního času přistáváme v Sao Paulo na letišti Guarulhos. Již v letadle jsme vyplnili formulář nazvaný entry/exit card, a tak docela rychle procházíme kontrolou, dostáváme razítka do pasu a za chvilku už stojíme před letištěm. Dáváme první cigaretu na jihoamerickém kontinentu a kupujeme lístky na autobus do centra Sao Paula. Jede za necelou hodinku, tak čas krátíme průzkumem a degustací našich zásob chlastu. Autobus potěšil, že má v předních řadách sedačky naproti sobě a mezi nimi stoleček. To znamená jediné, pokračujeme v degustaci. Po slabé hodince vystupujeme v centru Sao Paula a kupodivu náš hotel je jen 100 metrů od zastávky. Jelikož je ještě moc brzy, tak jen zajdeme na recepci hotelu, dáváme personálu pár realů a prosíme o uschování našich batohů. Všude kolem je otevřeno mraky malých krámečku s občerstvením a vším možným, tak nadšeně zkoumáme, dáváme snídani, nějaká piva a půlden uběhl jako voda a jdeme se ubytovat. Potřebuji jen sprchu a spánek. Večer se s kolegou budíme a vyrážíme na noční průzkum okolí. Žije to ještě více než přes den a za chvilku již stojíme na baru u nějaké starší paní v takové - jak to říct - garážové nálevně. Chvilku popijeme a pak si všímáme všudypřítomných prostitutek. Snažíme se navázat kontakt za účelem nákupu nějakých brazilských dobrot, ale jazyková bariéra dělá své. Nakonec se však zadaří a vracíme se za kamarádem na pokoj, kde dopíjíme zbytky evropských zásob a povídáme si skoro až do rána...

občerstvení Sao Paulo

brazilské dobroty

sobota 21.5.2016 - odjíždíme do pralesa

Trošku rozlámaní se šouráme na snídani, ale ta je naprosto fantastická, pestrá a sytá. Toto nás postavilo zase na nohy a jsme připraveni na dnešní náročný program. Dnes nás čeká přesun do parku Intervales vzdáleného necelých 400 km od Sao Paula. Balíme si bágly, odhlašujeme se z hotelu a přesunujeme se několik stovek metrů k půjčovně Unidas, kde máme rezervovaný vůz. Paní angličtinou nevládne, ale je vynalézavá a to co nám chce říci píše přímo do google translatoru. Za půl hodinky máme klíče od auta, s tím, že auto je ve vedlejší garáži a můžeme ho vyzvednout klidně později. Toho využíváme a jdeme si koupit nějaké zásoby do nedalekého minimarketu. Kupujeme různé ovoce, pochutiny, vodu, limonády, pivo a pak narazíme na věc, která ovlivní celý zbytek naší cesty. Již včera při večerní návštěvě garážového baru jsme narazili na místní levné pití Cachaça. Mě to přijde jako taková slivovice z cukrové třtiny. No a v minimarketu jsme narazili na toto pití v plastových lahvičkách, objem 400 a něco ml a 40% alkoholu a to v přepočtu za 14 Kč. Také zde mají lepší verzi tohoto nápoje - je to 0,7l a je to v takové té lehké skleněné lahvi, ve které se u nás prodává olej. Kupujeme si tedy pořádnou zásobu tohoto zázračného nápoje v obou provedeních, vyzvedáváme auto a vyrážíme na cestu. Cesta většinou vede po dvouproudé dálnici a docela nás překvapilo, že mýtné brány jsou hustě osazeny a než jsme sjeli z dálnice, tak jsme mýto platili snad 15x. Jelikož jsme moc nespěchali a zastavovali jsme, kde se nám chtělo, tak nám cesta trvala skoro celý den, ale nakonec míjíme poslední vesničku Ribeirão Grande a po 30km po prašné cestě dorážíme do cíle naší cesty parku Intervales. Zde dostáváme pokoj v obrovské chatě, kterou máme pro sebe a znaveni konzumací Cachaça po cestě brzy usínáme. Matně si pamatuji, jak mě kluci varovali před zloději, tak jsem na úplně skvělé místo schoval platební kartu. No bohužel ráno už jsem si nepamatoval ani to matně a karta je v Intervales parku schovaná asi až do dnes...

kousek za Ribeirão Grande

poblíž Intervales

neděle 22.5.2016 - den D

Probouzíme ze odpočatí v Intervales parku a po ranní hygieně vyrážíme na průzkum okolí. Zjišťujeme, že zázemí je na docela dobré úrovni. Je zde několik tématických chat, každá obsahuje několik pokojů a k našemu potěšení je zde i něco jako hospoda/restaurace. Jdeme tedy na snídani. Přivítá nás majitel, mimochodem milý chlapík a ptá se nás jak dlouho se zdržíme a jak se kdo z nás jmenuje. Jména si páše na papír a sděluje nám, že jsou zde snídaně, obědy i večeře formou bufetu a stačí jen říct, že se jdeme najíst, on si udělá čárku a až budeme odjíždět, tak všechno zaplatíme dohromady. Velmi milé. Po snídaní na nic nečekáme, bereme GPS navigace a vyrážíme po okolí posbírat nějaké kešky a hlavně tu jednu, za kterou jsme přijeli (GCC67 Mission 4: Southern Bowl). Všechno jde jak po másle, pro nás neznámá příroda nás okouzluje, dostáváme se i na některá výhledová místa a den si užíváme. Odpoledne se vracíme do tábora, jdeme do hospody na pozdní oběd a zapíjíme náš úspěch trochou Cachaça. No po hodince zjišťujeme, že zásoby jsou fuč a vyrážíme na nákup do vesničky Ribeirão Grande. Musím říci, že vesnička výborná a líbil by se mi takový styl i u nás. Prostě představte si náměstíčko ve vesnici s několika stovkami obyvateli, uprostřed náměstí malý kostel a kolem dokola otevřeno spoustu malých krámků. Minimarket, prodejna alkoholu/hospoda, stánek s hamburgery, kadeřnictví, řezník atp. Navštívíme skoro všechno a vesele nakupujeme, ale to nejlepší si necháváme na konec. Vcházíme do prodejny alkoholu, kde na baru sedí pár místních a popíjejí paňáky a vybíráme si z bohaté nabídky. Zaujme mě průhledná lahev na které je síťka a zjevně doma vyrobená etiketa, na které je vyfocený starší pán s knírkem, jak sedí v garáži u destilační kolony a napsáno cosi jako pálenka strejdy Joseho. Ptám se tedy obsluhy, zda je to pití ok, ale místo odpovědi mi naleje paňáka a vyzve mě k vypití. Chutná to hnusně jako Cachaça, takže to asi bude Cachaça, tak si pár lahví kupujeme. Cestou zpět do Intervales parku se strhne uchvátná bouře, kdy odpadávají větve ze stromů a ze zaprášené cestičky se stává bahnité peklo. To ale neodradí spolucestujícího Martina aby začal rýt do řidiče Martina. Ve zkratce spolucestující Martin má chatu a vede tam mnohem horší cesta než tahle pralesní bahnivka, ale to mu nebránilo se svým Wartburgem po té cestě jezdit klidně i přes 100 a řidič Martin je posera protože jede jen 50. No řidič Martin si to nenechal líbit a začal s naším půjčeným Nissanem Versa zběsilou rally jízdu, kterou jsem ukončil až já cca 5km od Intervales parku s dotazem jestli si taky všimnul, že se rozblikala rezerva a jaký máme dojezd. No dojezd byl 10km a zpět do vesnice k pumpě je to 25km. Jedeme tedy dál směr Intervales park. Večer nám dělá společnost pálenka strýčka Joseho a znaveni usínáme.

pondělí 23.5.2016 - návrat do Sao Paula

Poslední den v Intervales parku. Ráno se jdeme nasnídat a rovnou zatáhneme útratu. Poté pána prosíme zda by nám nesehnal trochu ethanolu do auta, abychom dojeli do Ribeirão Grande a tam mohli natankovat. Žádný problém prý, někomu volá a dozvídáme se, že kolega jel nakupovat a vezme nám pár pet lahví ethanolu a bude zde asi za hodinu. Jdeme si tedy sbalit a akorát to tak vyjde a mladík s palivem je zde. Pet lahve přelijeme do auta, zaplatíme a po vroucném loučení nabíráme směr Sao Paulo. Cesta ubíhá docela svižně a kolem 3 hodiny vracíme v půjčovně auto a jdeme se ubytovat na stejný hotel jako před několika dny. Zbytek dne se poflakujeme po městě, nasáváme atmosféru a ochutnáváme všechno možné.

úterý 24.5.2016 - přesun do Foz do Iguaçu

Konečně pořádná snídaně. Ne, že by to v Intervales bylo špatné, ale všechno byla taková variace s fazolemi a toho už jsem přejeden. Cpu se tedy párečky v chilli omáčce, smaženými vajíčky a dalšími standardními pokrmy a je mi blaze. Po snídani se zase balíme, odhlašujeme se z hotelu a víme, že dnes se loučíme se Sao Paulem. Jedeme pár stanic metrem na autobusové nádraží Barra Funda a zde nastupujeme do autobusu směr letiště Campinas. Potěšující je, že jelikož let z Campinas máme se společností Azul, tak jen stačí ukázat vytištěnou letenku a jizdné je zdarma. Campinas je takové malé letiště, kde toho moc není, tak se čas do odletu děsně vleče. Nakonec přeci jen nasedáme do Embraeru 195 a nabíráme kurz Foz do Iguaçu. Po necelých dvou hodinách přistáváme v tomto malebném městečku na trojhranici Brazílie, Argentiny a Paraguaye. Na nic nečekáme a před letištěm nasedáme do městského autobusu směr centrum. V místních autobusech mě tedy zaujala jedna věc. Normálně vejdete předem, vidíte tam sedět řidiče a kousek za kabinou řidiče je turniket, u kterého sedí paní (bokem ku směru jízdy) a vybírá jizdné a ovládá ten turniket. Lepší umělé zvyšování zaměstnanosti jsem ještě neviděl. No každopádně platíme nějaké drobné, protáhneme se turniketem a za chvíli vystupujeme v centru pouze několik stovek metrů od našeho hotelu. Jakmile jsme ubytováni a osvěženi, přemýšlíme co s načatým dnem. Je to jasné, sedáme na autobus a jedeme k hranici s Paraguayí. Hranice přejdeme jako místní, tedy pěšky. Jdeme tedy k boudě na brazilské straně a dostáváme do pasu výstupní brazilské razítko. Pokračujeme po mostě přes řeku Parana, jejímž středem vede hranice. Po chvilce jsme za řekou, lezeme do další boudy celníku a dostáváme vstupní razítko do Paraguaye. Hned za celnicí vlastně začíná město Ciudad del Este, kdy po překročení hranice člověk vidí jednu obrovskou ulici co vede do kopce a je plná pouličních stánků a různých prodejců. Člověk tady sežene úplně všechno. No každopádně my jsme na místo dorazili skoro se setměním, takže všichni balí a my jsme nesehnali nic :)

středa 25.5.2016 - vodopády Iguazu

Po výborné snídani se přesouváme na místní autobusové nádraží s cílem dostat se do Argentiny. Místní nám radili, že hned vedle autobusového nádraží je opuštěná zastávka, na které je argentinská vlaječka a cca jednou za hodinu jezdí autobus do Argentiny. Zastávku jsme úspěšně lokalizovali, ale po jizdním řádu ani památky a lidi tady taky nečekají. Jsme trochu nervózní, ale je brzy ráno a tak čekáme. Občas se za námi zastaví někdo z místních taxikářů a nabízí nám do Argentiny "levné" taxi. Nedáme se a odmítáme. Zkouší různé výmluvy typu, že dnes už žádný autobus nepojede nebo, že autobus sice pojede, ale nestaví na hranicích a budeme mít jako cizinci problémy bez razítka v pasu. Tyto výmluvy nás ujistili o tom, že jsme správně a autobus určitě pojede. Po zhruba 40 minutách čekání autobus opravdu přijel, platím řidiči 4 realy jizdné a vyrážíme. Na hranicích autobus normálně zastavil jak na brazilské, tak na argentinské straně a dostáváme razítka do pasů. Pak už to dlouho netrvá a vystupujeme na autobusovém nádraží v Puerto Iguazú. Zde kupujeme zpáteční jízdenky na autobus k vodopádům Iguazu a také měníme nějaká argentinská pesa. Autobus za pár minut vyráží a za zhruba 45 minut již vystupujeme před vchodem k vodopádům Iguazu. Kupujeme lístky a šup dovnitř. Prostory za vchodem plné stánků se suvenýry ignorujeme a mizíme na lesní cestičce směr zastávka místního vláčku. K mé radosti se mi podařilo zahlédnou místní symbol - tukana. Při čekání na vláček jsme se posadili, že se občerstvíme a nestačil jsem se divit. Martin si vyndal igelitovou tašku s jídlem, co nakoupil v Puerto Iguazú a jak to rozbaluje, tak si všímám, že ho nenápadně obkličují všudypřítomní nosálové. No a najednou vyskákali na stůl, igelitku roztrhali a během několika sekund byli pryč a svačina taky. Dlouho jsem se tak nenasmál. Ale pokračujme. Vláčkem jsme se svezli na druhou část vodopádu, kde cesta pokračuje po lávce pro pěší, která vede přes různá ramena řeky a řekl bych, že k vyhlídce nad vodopády je to cca 1,5km. Zde jsem byl naprosto šokovaný, nic takového jsem v životě neviděl, fakt nádhera. Poté se vracíme zpět k vláčku a následně i zpět vláčkem a zbytek dne si prohlížíme druhou část vodopádů. Potom už jen rozloučení s vodopády i Argentinou a zpět na hotel.

čtvrtek 26.5.2016 - sbohem Iguazu, ahoj Rio

Dnešek máme jako odpočinkový den, nic nemáme v plánu, čeká nás pouze odpoledni přelet do Rio de Janeira. Ráno absolvujeme na hotelu výbornou snídaní a pak zevlujeme na pokoji do 12 hodin, kdy máme checkout. Já pochrupuju, jeden Martin si čte zprávy z domova na telefonu, druhý Martin se odebral s notebookem do koupelny, aby si dal vanu a pouští si nějaký romantický film o zázraku početí. Po opuštění hotelu se zastavíme v blízké trafice, kde už mě trafikant zná a prodává mi pod pultem levné cigarety pašované z Paraguaye a jdeme si sednou na něco k jídlu. Vybírám jakousi specialitu a k mému zděšení je to zase flák masa s rýží a fazolemi. Už ne prosím, kombinace maso, fazole, rýže už ne. Maso je opravdu chutné, ale zbytek ignoruji a zapíjím oběd několika pivy typu pilsen. Po obědě dáváme krátkou procházku po městě, dokupujeme Cachaça a jedeme městským autbusem s turniketem na letiště. Zde chvilku čekáme, potom svědomitě dopíjíme zásoby, abychom nemuseli na bezpečnostní kontrole nic vyhazovat a než se nadějeme, tak se A320 aerolinek LAN odlepuje od země. Po dvou hodinách letu nás čeká úchvatný pohled na večerní Rio a než stačím zapnout mobil, tak přistáváme. Pro přesun do hotelu, jsem za pár dolarů pomocí služby podobné uberu objednal řidiče, který nás vyzvedne na letišti. No někde se stala chyba a na letišti nás čekají dokonce dva řidiči držící ceduli s mým jménem. Hlásíme se tady k oběma a vysvětlujeme nedorozumění, ale řidiči jsou na to očividně zvyklí a říkají nám, že se musíme rozdělit a dva pojedou s jedním a jeden s druhým, že to stejně dostanou zaplaceno oba dva, že se to stává. No nebudilo to v nás moc důvěru, ale Martin a Martin to vyřešili po svém. Sedli do prvního auta a odjeli. Já jsem tedy jel sám s takovým sympaťákem kolem 30 let stáří a cestou jsem se nenudil. Trochu si zajel a ukazoval mi ulice, kterými vede karneval a také se pochlubil, že tam hraje na bicí. Nakonec mě vysazuje u hotelu a já se přidávám k mým souputníkům, kteří jsou překvapeni, že mě vidí.

pátek 27.5.2016 - ježíš a cesta na romantický ostrov

Dnešní první den v Riu je pro nás jen taková zastávka, protože odpoledne nás vyzvedne minibus a přesouváme se relaxovat na romantický ostrov Ilha Grande. Po snídani jdeme na nedaleké náměstíčko, odkud se chceme dostat k soše Ježíše. Nahoru se dá dostat pěšky, vláčkem či dodávkou - minibusem. Kousek od hotelu jsme měli stanoviště dodávek, kde jsme si u stánku koupili lístky, nasedli do klimatizované dodávky a ta nás dovezla až nahoru ke vstupu k soše Ježíše. Nahoře byl opravdu krásný výhled a kochali jsme se tam několik hodin. Potom stačí sejít schody k místu kde nás dodávka vyložila a počkat na dodávku, která jede zase zpět. Není třeba se vracet na to samé místo, ale můžete se nechat odvézt klidně na jiné stanoviště - je jich po městě několik. My jsme dneska, ale měli v plánu něco jiného, tak jsme se nechali odvézt zase zpět na místo poblíž našeho hotelu. Dáváme rychlý oběd, díkybohu se mi podařilo objednat místo rýže s fazolemi bramborovou kaši a tak jsem nadšený. Pak už jen zpět na hotel, sprcha, sbalit bágl a už nám volají z recepce, že přijel transfer na ostrov Ilha Grande. Osádka našeho výletu je různorodá, 5 brazilců/brazilek, my 3 češi, jeden polák s vizáží Davida Luize a 2 fešáci z Holandska. Tak s nimi zabředáváme do řeči a dozvídáme se, že polák pracuje bezpečnostní analytik IT a že cestuje po světě, dělá z domova a každý rok žije v jiném městě. Dal si předtím rok v Číně, rok na Novém Zélandě a teď nasává atmosféru Ria. Docela jsem mu záviděl. Kluci z Holandska to je jiná, jeden pracoval v bance, druhý na ministerstvu obrany a jejich vyprávění o tom kolik předešlý večer nechali za šlapky na Copacabaně a ještě jak je pak navíc ty křehké holky okradly ve mě vzbuzovalo soucit. V družném hovoru uběhla cesta velice rychle a v městečku Conceição de Jacareí přesedáme na loď. Potěšilo, že na cestě mezi zastávkou a přístavem je k dispozici vozík na zavazadla, protože můj batoh napěchovaný Cachaça je pekelně těžký. V prospektech jsem viděl krásné speedboaty, které na ostrov dojedou za 15 minut, my však sedáme na postarší dřevěnou bárku, která ve mě moc důvěry nevzbuzuje a vydáváme se na prý 50 minut dlouho cestu. No nic, speedboaty si alespoň mohu prohlížet když nás míjejí. Po připlutí na ostrov vyhledávám dle instrukcí Jaquelin a ta nás vede do přes Airbnb pronajatého baráčku. Po ubytování se jdeme porozhlédnout po malebném ostrově a nakonec končíme zase na baráčku, kde si uvaříme večeři a následně popíjíme Cachaça. Ubytování je to skromné, tak 4x4 m, ale je tam všechno co potřebujeme, záchod, koupelna, kuchyňka a 4 místa na spaní. 2 jsou na rozkladatelném gauči a 2 na posteli pod stropem, kam se leze po žebříku, řekl bych tak 2,2m nad zemí. Cachaça mi leze do hlavy a když usínám na spodním gauči, tak vidím Martina jak spí na židli u kuchyňského stolu a druhý Martin leze po žebříku do postele...

sobota 28.5.2016 - černá sobota

Ráno se budím poměrně brzy, protože do mě někdo šťouchá. Aha Martinovi se nahoře nelíbilo a tak si lehnul ke mě dolů a teď se roztahuje. Naštěstí zase zabírám a budím se definitivně až kolem 8 hodiny. Jdu na záchod a když se vracím tak vidím, že je něco špatně! Na zemi je spousta krve a Martin ležící dole na gauči je také od krve, navíc na mnoha místech potlučený a nateklý. Budím druhého Martina a shodujeme se na tom, že si nejspíš neuvědomil, že spí tak vysoko a v noci se mu chtělo na záchod a prostě spadl. Opatrně ho budíme, což se daří, ale ten jenom naříká jak ho všechno bolí a že se nemůže pohnout, že ani nevstane. No chvilku přemýšlíme a nenapadne mě nic lepšího než napsat Jaquelin na WhatsApp a poprosit ji zda by nezavolala nějaké záchranáře kteří ho přenesou na místní ošetřovnu. Ta mi za chvíli volá zpět jestli si z ní neděláme srandu, ale ujišťuji ji, že je to pravda. Během čekání na záchranáře se zdravým Martinem uklízíme krev, ať to tady nevypadá tak šíleně. Po půl hodině bouchá kdosi na dveře a jsou to místní hasiči s nosítky. Pomáháme jim kamaráda umístit a přikurtovat na nosítka následně jim ho i pomáháme nést. Ve změti úzkých uliček se 105kg těžký člověk pronese. Po chvilce dojdeme k jejich dodávce, kam Martina položíme a já jedu společně s ním na nedalekou ošetřovnu. Ona ta obydlená část ostrova není velká a k ošetřovně je to jen několik 100 metrů, ale nést by se mi ho nechtělo. Necháváme Martina v péči doktora, který mu hned zkraje zašije rozseklou bradu a po půl hodině za mnou přichází s verdiktem. Sorry, your friend, two, pak ukazuje na žebra a pak ukazuje jako když láme klacek. Dávám na vědomí, že chápu a čekám co bude dál. Naštěstí se zjevuje šokovaná Jaquelin a jde zjišťovat za doktorem co bude. Informuje mě, že ho převezou záchranářským speedboatem do pořádné nemocnice ve městě Angra dos Reis. Ptám se jestli mám jet s ním, ale odmítá s tím, že neumím portugalsky a ona stejně potřebuje do města, tak pojede s ním a bude mě informovat jak to vypadá. Jsem jí za to vděčný a šourám se zpět na baráček za zdravým Martinem. Nemáme moc náladu na cokoliv, tak jdeme aspoň na krátký přechod na pláž Palmas, kde se poprvé v životě koupu přímo v oceánu. Pak jdeme zpět na baráček a teskníme po Martinovi, naštěstí překonat zármutek pomáhá Cachaça. Večer mi to nedá a píšu Jaquelin. Odepisuje, že Martin je v pohodě, že nemá žádné vnitřní zranění, jen nakonec tři zlomená žebra a zítra, že ho pustí. Super zprávy.

neděle 29.5.2016 - zpět do Ria

Ráno se budíme naposledy na romantickém ostrově Ilha Grande pouze dva, třetí náš souputník leží v nemocnici se zlomenými žebry. Dáváme sprchu, balíme, trochu poklidíme domeček, aby si o nás nemysleli, že jsme úplná prasata. I když po včerejších událostech je jasné, že jsme dobrý dojem nezanechali. Dle domluvy nechávám klíč pod rohožkou a před devátou hodinou jsme již přístavu a čekáme na loď. Plán je jasný, po přesunu na pevninu se pokusit spojit s Martinem a podle výsledku buď jet napřed do Ria a nebo za ním do nemocnice do Angry. Naštěstí během plavby Martin volá, že ho pustí kolem 12 a jak to uděláme. Domlouvám tedy s dívčinou z agentury, že kamarád je v nemocnici a nestihne jet tímto minibusem a jestli bude problém, když pojede nějakým dalším co pojede po 12 hodině. Dívka si ode mě bere jeho jméno s tím, ať se na parkovišti potom přihlásí a někam ho vmáčknou. Volám mu tuto dobrou zprávu, ještě mu dávám jméno a adresu hotelu a se zdravým Martinem sedáme do minibusu a jedeme napřed. Minibus nás vysazuje přímo u našeho hotelu. Je to naše poslední noc, tak jsem vzal apartmá ve 4 hvězdě přímo na Copacabaně. Měli jsme v plánu výlet na cukrovou homoli, ale nějak na to nemáme náladu a tak se jdeme jen na dvě hodinky podívat na Copacabanu a zpět na hotel. Díky bohu Martin se nám vrátil z nemocnice a tak našeho polámaného chlapce bereme na procházku a něco k jídlu a hlavně k pití. Potom obcházíme lékárny a s papírem s diagnózou prosíme o co nejsilnější léky, což se kupodivu úspěšně daří. Ještě vyzvídáme, jaké to bylo v nemocnici, jak je to s pojištěním, jestli musel něco platit. K našemu překvapení mu řekli, že v Brazílii je zdravotnictví zdarma pro všechny a nechtěli po něm žádné peníze ani případný kontakt na pojišťovnu ani nic podobného. Do pozdní noci si v ulicích užíváme poslední den v Brazílii a na hotelu usínáme jako zabití.

pondělí 30.5.2016 - sbohem Brazílie

Poslední den našeho výletu probíhal už monotónně. Ráno výborná snídaně na hotelu, trochu lenošení a odpočinku. Potom checkout. Trocha posezení, jídla a občerstvení ve stancích kolem Copacabany a to vše za neustálého naříkání našeho pomláceného kamaráda. Kolem druhé hodiny jsme si vzali taxi na letiště, kde jsme se ještě občerstvili a pak šup na odbavení. Tady mě zaujala bezpečnostní kontrola, kde si na evropanech zkoušeli nový scanner. Člověk si stoupl doprostřed takového tubusu na vyznačené značky pro nohy, potom dal ruce jako když se vzdává a tubus ho obkroužil a oscenoval ze všech stran. Měli to docela přesné. Po scanu mi pán s úsměvem říká, ať vyndám z pravé zadní kapsy kontraband co pašuju a opravdu. Měl jsem tam zapomenutou maličkou hliníkovou minci. Po chvilce již boardujeme do A330 společnosti Alitalia. Naštěstí letadlo nebylo moc plné a na každého z nás zbyla i jedna volná sedačka navíc, tak se dala cesta přežít i bez Cachaça.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 14 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 7 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Duše

Cestopis byl naposledy aktualizován 2019-01-02T13:25:24+01:00

Duše procestoval 35 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

15 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Vladko

před 6 lety

Brazilské dobroty od místních děvčat :-). Hodně jsem se pobavil, pěkně napsaný.

Duše

před 6 lety

No ono to nebylo tak jednoduché :) Trochu anglicky uměl jen recepční na blízkém hodinovém hotelu a ta holka si chtěla také něco vydělat, takže se člověk musel obětovat :)

Vladko

před 6 lety

A tak hlavně jestli se to všechno obešlo bez újmy na zdraví :-).

Karel

před 6 lety

Já jsem rád, že tu někdo konečně prolomil ledy s jinými cestopisy, než dle "rodinného protokolu". Kolikrát čtu o partě kamarádů v Thajsku, na Ukrajině, v Mexiku, Itálii a je to jen pláž, památky...už jsem myslel, že nikdo nepije a neochutnává místní "delikatesy" :)

Duše

před 6 lety

no toto je hodně cenzurované :)

Sue Ellen Ewing

před 6 lety

Tohle má konečně šťávu a je to ze života. Já ty přeslazený sračky co sem někteří dávají moc nemusím a s cenzurou zásadně nesouhlasím už z dob disentu.

Brazílie láká, mám ještě pár bílých míst na mapě.

A co ta keška pořád není jasné jestli našli nebo nenašli?

Duše

před 6 lety

Díky,

kešku jsme samozřejmě našli a k ní i cca 50 dalších, takže úspěch :)

Jakub Langer

před 6 lety

Dost humorny i dojemny cestopis, docela jsem dostal zizen.

Zajimalo by me, jestli jste navstivili i brazilskou stranu vodopadu Iguacu, kde je sice mene stezek a lavek, ovsem vyhledy na vodopady odtamtud povazuji za mnohem krasnejsi nez z argentinske strany?!

Duše

před 6 lety

Brazilskou stranu jsme chtěli navštívit na půl den v den odletu, ale pozdě jsme vstávali a sekli jsme se ve městě, tak už nezbyl čas :( S odstupem času velká škoda...

Karel

před 6 lety

Já teda propité cestování úplně nemusím, ale uznávám, že je to změna oproti standartním cestopisům zde na CL :D

Příště by mohl něco sesmolit Padrino, to by byla ještě větší jízda :D

Petr76

před 6 lety

Cestopis skvělý, nebýt váš kamarád namol, tak to asi dopadlo mnohem hůře.

Akorát v textu trochu postrádám vysvětlení pro laiky, čím je ta keška tak výjimečná?

Duše

před 6 lety

Díky za dobré hodnocení. Detailní informace o APE kešce mi přišly do cestopisu zbytečné, každopádně pro zvídavé:

Project A.P.E. Cache je označením 12 kešek, které byly v roce 2001 umístěny ve spolupráci se společností 20th Century Fox na podporu filmu Planeta Opic. Každá keš představovala fiktivní příběh, ve kterém vědci odhalují alternativní evoluci primátů. Každá cache měla originální oporu ve filmu. Jako schránky těchto keší byly použity speciálně označené ammoboxy. V současnosti již existuje pouze jediná z keší "Project A.P.E." – GCC67 Mission 4: Southern Bowl se nachází se v Brazílii.

Petr76

před 6 lety

Díky.

hhh _1

před 6 lety

Výborný! :D

David Eiselt

před 6 lety

Podle nadpisu jsem očekával zcela něco jiného, než jsem nakonec dostal... Ale asi i proto jsem se o to víc bavil, když jsem netušil, co v dalším odstavci přijde :D Fajn sepsané.

PS: Cachaça