Cestopis

Dovolená v kurdské části Iráku

Líbí se mi objevovat svět a poznávat nová místa. Navštěvuji 130 nezávislou zemi světa.
Cestopis z roku 2019 napsal Daniel Valchovník

Líbí se mi objevovat svět a poznávat nová místa. Od malička jsem toužil létat do exotických končin světa. Nakonec nezůstalo pouze u snu. Navštěvuji 130 nezávislou zemi světa.  V mládí jsem projel Evropu na kole a stopem, dále v rámci svých studií ve Skandinávii, později během svého tříletého podnikání v africkém Mozambiku a Zimbabwe. Při pracovních cestách a v neposlední řadě v rámci svého volna.

Vydávám se na další dobrodružství. Po velmi komfortním a neobvyklém letu z Prahy (11.září) společností Qatar Airways, kde k mému překvapení cestuji v přední části letadla úplně sám. Spojení v Dohá parádně navazovalo a já se ocitám v Iráku.

Airbus A320
Přistání v Dohá
Odjezd letištním busem pouze pro mne

Erbil třetí největší město Iráku.

Vstupuji do Erbílu, hlavního města Kurdistánu. Jedná se o třetí největší město v Iráku po Bagdádu a Basře a je hlavním městem celé autonomní oblasti. Mosul byl větším městem než Erbil, ale byl zničen ISIS. Vstupní formality proběhli úplně hladce. Erbíl mne vítá a hned na začátek překvapuje obrovskou citadelou ve středu města kandidující od roku 2014 na zapsání do seznamu UNESCO. Citadela stojí na pahorku vyvýšeném 25–32 metrů oproti okolí. Má oválný tvar a celkovou rozlohu 102 000 m². Podle UNESCO je to nejstarší nepřetržitě obydlené město na světě, které vzniklo před více než 7000 lety. V citadele se nacházejí 3 mešity, dvě brány, 550 domů a několik otevřených prostor. Z vrchu je nádherný pohled na centrum města. Zajímavý je místní bazar se spousty obchůdků všeho druhu a staré město kolem citadely.

Erbíl a Citadela v pozadí
Staré město
Pohled na centrum Erbílu
Uvnitř Citadely

Vodopády Bikhal a Gali Ali Bek.

Irák figuruje na čelních místech žebříku nejnebezpečnějších zemí světa a jedná se o jedno z mála míst pro cestovatele, kam se zrovna nejezdí. I přes určité pochybnosti nakonec navštěvuji Severní Irák. Ve své krátké cestovatelské reportáži se pokusím prolomit dogma a ukázat "jiný Irák" než známe z médií. Vytvořený obraz válečné zóny říká nejezdit. To stále samozřejmě platí pro většinu území Iráku (na jih od linie Mosul-Kirkuk). Jenže Irák může být místo, kde rodiny tráví čas u vodopádů, okolní scenérie vyrážejí dech a v hotelu si mohu vychutnat sklenici chlazeného piva, které si kupuji v prodejně s alkoholem. To se mi z arabských zemí povedlo jen ve Spojených arabských emirátech a Ománu. Navštěvuji "kurdský Irák" autonomní oblasti Kurdistán. Irácký region s vlastní vládou, bezpečnostní složkou, vlajkou, jazykem a dokonce vstupní víza do Iráku, vydává přímo na letišti zdarma. Úředním jazykem je arabština a kurdština. Anglicky se domluvíte většinou jen se vzdělanějšími obyvateli. Na severu Iráku má kurdština dva dialekty sorani a kurmanji. Kurdské dialekty mají toho dost společného s perským jazykem, ale i s „češtinou.“

pět = pendž, šest = šeš, blesk = brusk, myš = myšk, beran = baran

Turistický průmysl je překvapivě rozvinutý. Hotely naplňují převážně místní turisté. Ubytování v hotelu i služby jsou na poměrně slušné úrovni. Čím dál více se zde konají různé kongresy a veletrhy. Zrovna za týden na přelomu září a října se v iráckém Erbílu uskuteční multioborový veletrh Erbil International Fair. Akce je nejvýznamnější mezinárodní výstava v regionu a byla dokonce podpořena Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.

V létě, kdy panují na jihu horka, se tisíce iráckých rodin (převážně z Bagdádu) vydávají ochladit právě na sever do Kurdistánu jako právě v době mého pobytu. Turisticky nejnavštěvovanější místa kam se vydávám i já jsou vodopády Bikhal a Gali Ali Bek, ty druhé jsou zobrazeny na současné 5000 irácké bankovce a nacházejí se asi 120 km severovýchodně od Erbílu. Jedná se o hezké místo s dramatickou okolní krajinou, určené k relaxaci. Je to takový dramatický „Grand Canyon“ Blízkého východu. Překvapilo mne velké množství místních turistů, což je dané letními prázdninami, které končí 25. září. Ani jedny vodopády však nemohu srovnávat s vodopády, které jsem navštívil letos v jihoamerické Guyaně nebo africké Angole. Oba irácké vodopády jsou na můj vkus hodně turisticky zaměřené, i když z velké části pouze na místní kurdské a arabské obyvatele. Jsem trochu zklamán.

 

Vodopády Bikhal
Vodopády Bikhal
Vodopády Bikhal
Místní turisté
Vodopády Gali Ali Bek
U vodopádu Gali Ali Bek

Krásné a dramatické scenérie, bonus irácká bobová dráha.

Má cesta pokračuje o dalších 40 km dále ke kaňonu Rawanduz, ze kterého se naskýtají uchvacující pohledy na okolní krajinu. Na cestě se setkávám s obyčejnými lidmi, kteří vždy pomůžou, poradí, jsou vstřícní a mají dle mého názoru pokoru k životu. Kurdské ženy kupodivu v převážné většině nenosí šátky zakrývající vlasy, chodí klidně i v džínách a tričku, na hlavě mají některé i sluneční brýle. Starší ženy z konzervativních rodin zahalené jsou. Přesto nemohu ženy žádat o fotografii. K mému velkému překvapení se s mým anglicky hovořícím průvodcem v této oblasti přesouváme do zábavního parku s příznačným názvem Pank. Poprvé tak, po elektrických koloběžkách v estonském Tallinnu před dvěma měsíci, zkouším sjezd na bobové dráze. Ano bobová dráha v Iráku! Že bude zrovna tady, by mne ve snu nenapadlo (před pár lety bych také nevěřil, že budu bruslit na moderním zimním stadiónu v Kuvajtu) a stalo se. Před měsícem jsem se díval z hotelu Harmony na bobovou dráhu ve Špindlerově Mlýně. Nenapadlo by mě, že o 30 dní později, budu jezdit v Iráku. Během cesty pozoruji horu Korek, která leží v nadmořské výšce 2 127m a nachází se jen desítky kilometrů od íránských hranic. Na vrchol hory jezdí lanovka. Oblast slouží i jako lyžařské středisko a v zimě se zde lyžuje. Další zastávkou je zajímavé historické městečko Shaqlawa, které se nachází na úpatí hory Safeen asi 50 km severně od Erbílu. Historie města sahá do 12. století, leží v nadmořské výšce 1 066m a má 25 000 obyvatel. Posledním bodem dne je návštěva kurdského hradu Khanzad ze 16. století, přibližně 25 km od hlavního města. Hrad si zachoval většinu svého původního tvaru a má čtyři kulaté věže v každém ze svých čtyř rohů, z kamene a sádry a byl rekonstruován v roce 2006. Jedná se o úžasné archeologické naleziště.

Hrad Khazad
Na cestě
Kaňon Rawanduz
Na cestě
Na cestě
Kaňon Rawanduz

Kurdové a mexická Corona.

Obyvatelé Kurdistánu jsou na svou zemi patřičně hrdí. Všude vlají vlajky jako o státním svátku. Slovo Kurdistán se objevuje všude kolem mne. Dozvídám se, že vedle dominujícího islámu, zde přežívá v malé míře i východní křestanství. A co víc, navštívil jsem dokonce nejstarši křestanský klášter v zemi Mar Mattai Monastery ukrytý v horách Alfaf a v malé vesnici si dal s místními křestany dánský Tuborg a mexickou Coronu.

Co se týče mladých lidí, jsem se od mého průvodce Karwana dozvěděl, že snoubenci se mohou scházet bez doprovodu dalších osob. Ale seznamování stále probíhá dle tradic vzájemně mezi rodinami a na doporučení přátel. Samotná svatba trvala až 7 dní, mnoho rodin od tradic upouští na svatbě šetří. V dnešní době trvá 1 den. Zajímavostí je, že například budoucí manžel má přinést do manželčina domu zlato, zhruba v hodnotě 5000-7000 USD. Nejmladší syn nebo dcera musí zůstat žít s rodiči a starat se o ně. Pro rodinu je ostuda, kdyby se potomci odmítli o rodiče starat. Tohle je běžné v mnoha jiných asijských nebo afrických zemích. Rodina na prvním místě.  V Erbílu mi připadala životní úroveň nad očekávání. Ve městě se prohánějí drahé auta, džípy japonských i amerických značek, lidé mají moderní technologie, všude kolem moderní mobily, internet a wifi. Mladí lidé se baví a hlavně v pátek se celé rodiny scházejí v centru Erbilu, aby si užili společný večer.

Vydávám se k přehradě Dohuk Dam, která byla dokončena v roce 1988 s primárním účelem poskytnout vodu pro zavlažování a leží přibližně 3 hodiny jízdy na severozápad od Erbílu. Je vysoká 60 m a je schopna zadržet 52 000 000 m3 vody. Ke srovnání Sečská přehrada zadrží o více než polovinu vody méně. Cestu k přehradě lze zvolit zkratkou nebo se vydat přes třetí největší město Iráku, Mosul. Město je nechvalně známé z doby, kdy v červnu 2014 byly zahájeny boje o město organizací Islámský stát a po šesti dnech nad ním IS získalo úplnou kontrolu. Zhruba před třemi lety, 16. října 2016 zahájily irácké vládní jednotky a jejich spojenci ofenzívu za znovudobytí Mosulu. Já jsem se Mosulu přiblížil na vzdálenost 36 km, vzdušnou čarou 20 km. V blízkosti přehrady Dohuk, kam jsme s mým průvodcem dorazili se nacházejí jeskyně Chwarstoon a Inishke. Další místo, které jsem nechtěl v regionu opomenout byl Cloud Palace, který stojí na hoře Karah ve výšce 2 051 metrů. Ačkoli z něj zbyly jen betonové zdi, torzo stavby odhaluje kreativitu jeho tvůrců. V hlavě Saddáma Husajna se zrodil nápad, že by mohl lokalitu kolem Sersinku proměnit na prezidentský rezort. Bohužel místo je nedostupné a hlídá jej armáda, takže trochu zklamání, nic jsem neviděl.

V oblasti byly vybudovány čtyři skupiny paláců, na jejichž současném stavu se podepsala irácko-íránská válka. V zemi je celá řada dalších paláců, některé ovšem nepřežily. Turistická centrála v kurdistánském regionu Dahúk doufá, že pokud budou stavby obnoveny, přitáhnou více turistů i kvůli neopakovatelné a krásné atmosféře celé oblasti. Což mohu jen potvrdit. Jedním z největších paláců v Iráku je Republikánský v Bagdádu a byl hlavním sídlem Husajna do roku 2003, kdy byl sesazen. Palác dokonce nějaký čas sloužil k mému překvapení jako velvyslanectví Spojených států amerických.

Vzdušnou čarou 20 km
Zákaz
Poznávací značka
Takto se s mým průvodcem pohybujeme po Iráku
Obchod s alkoholem
Křestanská vesnice

Náboženství o kterém slyším poprvé. 

Další zastávkou je Láliš horské údolí, které se nachází v Šechanském distriktu guvernátoru Ninive, 60 km severovýchodně od Mosulu. Nejvýznamnější naboženské centrum jezídů. S tímto náboženstvm se v praxi setkávám poprvé. Je to taková etnicko-náboženská komunita, jejímiž příslušníky jsou především Kurdové a nikde jinde na světě se nevyskytuje. Jezídové však žijí různě po světě. Je to mix všech možných náboženství od hinduismu po křestanství. Postupně jsem průvodce přestal při všech těch pravidlech, které musí Jezídové dodržovat vnímat a šlo to nějak mimo mě.

Každý jezíd by měl alespoň jednou za život vykonat pouť do této svatyně. U vstupu do údolí je tzv. Most přímé cesty, který tvoří hranici mezi světským a posvátným územím, za ním musí poutníci zout boty a chodit bosí. V tom 35 C horku s rozpálenou zemí, to moc příjemné nebylo, ale nakonec jsem vše zvládnul. Z Láliše si poutníci odnášejí posvátnou půdu, která je s pomocí posvátné vody vytvarována do kuliček. Zvlaštní místo. Jak se říka, jednou stačilo.

Pokračujeme do velmi zajímavé archeologické oblasti Khanis, z období Mezopotámie asi 8 000 let před našim letopočtem. Ve skalách jsou vytesány různé motivy včetně postav. Oblastí protéka řeka stejnojmenného názvu a je přijemné se schladit. Voda je čistá a ke koupání přimo vybízí, tak se jde na to. Koupe se pár místních mužů a u toho popíjejí whisky a kouří. Všechny zajímá odkud jsem. Dokonce na jednom policejním check-pointu, kterých je na cestě mnoho, se policista zeptá odkud jsem, pak si se mnou „plácne“ a řekne " z Čech? Jo Petr Čech" a usměje se.

Poslední krátkou zastávkou je Amádíja, ležící v guvernorátu Dahúk. Osídlení se datuje do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Jednalo se o sídlo paši a procházela tudy hedvábná stezka. Nachází se na severu země, blízko hranic s Tureckem. Město je postaveno na vrcholu hory stolového typu, 1400 metrů nad mořem, má eliptický tvar, unikátní urbanistickou strukturu a přírodní krajina je použita jako nástroj opevnění. Do hradeb jsou kromě městských bran vytesány sochy, které měly za úkol odstrašit případné útočníky. Bylo to významné město starověké Persie. Město je tvořeno zhruba 1200 domy a žije zde okolo 6000 obyvatel – křesťanů, muslimů i židů.

Láliš
Hrobka jezidů
Místní stařenky
Plnitel přání:)

Irácká kuchyně. 

Typické pro iráckou kuchyni je koření. Tradičními pokrmy jsou shawarma, falafel nebo jehněčí kebab, na který se dáva zvlaštní kyselá směs “koření” Sumaq. Setkávám se s masem hovězím, kozím, kuřecím a rybím. Zajímavá pro mne byla Masqouf, ryba, která se peče a marinuje se solí, olivovým olejem a tamarindem. Přílohou k této pochoutce bývá nakrájená cibule, výborné kyselé okurky, rajčata a arabský chléb, tak jako u všech jiných jídel. Nejznamějšim dezertem je sladká baklava.

Cesta domů. 

Severní Irák je relativně bezpečná oblast vhodná pro zkušenější cestovatele. Je především o jedinečné atmosféře a vlastním pocitu, že jsem nenavštívil další zajímavou část naši planety. Nelze zaručit, že se nic nestane nebo že se situace z nějakého důvodu nezhorší. Za posledních pár let se toho odehrálo v Kurdistánu mnoho, takže určitá obezřetnost je na místě.

Záměrem nebylo přesvědčovat, aby sem někdo jezdil. Mým cílem bylo sdělit, že i v této části naši planety jsou slušní a poctivý lidé, kteří nemají s terorismem nic společného. I v této části naši planety se žije, nikoliv pouze přežívá. Bohužel média ukazují převážně opak. Krásných a bezpečných míst je na světě mnoho, ale i tato návštěva mne obohatila a v určitých ohledech změnila můj názor na Irák. Po cestovatelské stránce určitě!

Chtěl jsem těm, co cestování zajímá aktivně i pasivně sdělit poznatky z cesty, která v mnohých vzbuzuje respekt a dogma, že se jedná o zničenou zemi, kde není co k vidění, je zde spousty násilí, nepokoje a je šílenstvím, zde vycestovat. I v této zemi jsou místa, kde je opravdu co k vidění. Jako na mých předchozích cestách po arabských zemích se potvrdilo, že obyčejných lidí není třeba se obávat. Vzpomínám zejména na Sýrii nebo Saúdskou Arábii.

Zpáteční cestu si užívám naplno, opět na křidlech Qatar Airways. Z Erbílu do Dohá cestuji v přední části letadla opět úplně sám s bonusem česky hovořící letušky, která se zeptala, co jsem tady "proboha" dělal.  S navazujícím spojem do Prahy tak poprvé usedám u této společnosti do Dreamlineru 787 a uživám si pohodlí business třidy.

V tomto roce to bylo cestování plné překvapení a dobrodružství, která zdaleka nekončí. Po návštěvě karibského Haiti v době revoluce nebo africké Angoly, jsem zvládl i obávaný Irák. Další cesta povede do exotického Bahrajnu a bude opět velmi specifická. Pokud mi čas dovolí o zážitky se rád podělím. 

Zážitky pro tebe sepsal Daniel Valchovník

24. 09. 2019, poslední aktualizace 2019-09-30T14:05:58+02:00

Daniel Valchovník žije v České republice a procestoval 137 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 2 roky, napsal pro tebe 7 cestopisů . Má své stránky http://camarq.eu.

8 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Tonda 2
Tonda 2

Zajímavé čtení, díky za něj.

Odpovědět
před 14 dny
Avatar uživatele eremi
eremi
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 419 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-09-28T20:21:23+02:00)

Díky za report, chystáme se příští rok. Jinak, jako ostatní mě dost zarazila neznalost jezídů, tím spíš, když máš poctivě procestovaných 130 zemí na světě. A nakonec shoda podmětu s přísudkem je základ češtiny a fakt to bije do očí...

Odpovědět
před 22 dny
Andrea_Pernik

Ten kanon vyzera fakt brutalne. Toho sprievodcu si si bral lebo je nutne (z hladiska bezpecnosti/logistiky) alebo preto ze si chcel?

Odpovědět
před 24 dny
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Nejsem rychlocestovatel a zároveň jsem nikdy neslyšel o jezídech. Tak to ani nemá význam číst dál.

před 24 dny
Avatar uživatele lemming46
lemming46

Taky mě ta poznámka o jezídech zarazila. Minimálně při zprávách o IS a zvěrstvech na nich páchaných se s tím člověk setkal. Ale třeba Daniel nemá čas číst zprávy. ;)

před 24 dny
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Jasně, nesleduje světové dění a neví nic o Jezídech, jejich historii a současnosti... To je poněkud podivné. Ale možná je to trend doby (neřeknu ani slovo, kdyby šlo o nějakou marginální sektu o pár set duších).

před 24 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Ne všichni se pohybujeme ve stejných sférách. 😉 Sice mě to taky trošku překvapilo, na druhou stranu nemůže každý vědět všechno a jak Dana znám, tak se ani nedivím, pokud nekouká na bednu a nečte zprávy...

Přidat odpověď
před 24 dny
guessWho

Kaňon vyzerá parádne 👍

Odpovědět
před 24 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Daniel Valchovník

❤️ Oblíbené
Čtení na 6 minut
First Class s Qatar Airways A380
Daniel Valchovník 2019-09-08T15:08:02+02:00 10 komentářů
Katar

Tentokráte jsme se vydali na cestu s leteckou společnost Qatar Airways, která byla vyhodnocena jako nejlepší na světě.

❤️ Oblíbené
Čtení na 11 minut
Dovolená v africké Angole
Daniel Valchovník 2019-04-20T10:44:05+02:00 15 komentářů
Angola 2019

Netradiční dovolená

Čtení na 2 minuty
Svatý Vincenc a Grenadiny
Daniel Valchovník 2019-04-03T01:20:56+02:00 0 komentářů
Svatý Vincent a Grenadiny 2019

Jeden z mála navštěvovaných karibských ostrovů.

📖 Inspirující
Čtení na 6 minut
First Class s Emirates A380

Mimořádný cestovatelský zážitek již ve vzduchu.

Další cestopisy