Dvoutýdenní solo cestování po Balkáně
Kořalka ze Šumavy s jedním batohem skrz Makedonii, Kosovo, Albánii, Montenegro, Chorvatsko, Bosnu & Hercegovinu
Cestopis z roku 2022 napsala Dury
Cestu po Balkáně jsem chtěla podniknout už před 2 lety, ale protože Covid.. znáte to. Takže po dvou letech si kupuji opět letenku. Tentokrát na červen 2022 za 19,99 EUR z Bratislavy do Makedonské Skopje. Klasicky jsem nic moc neplánovala a nechávala vše náhodě. A musím uznat, že Balkán je neskutečná část Evropy.
„Jituško a kam to jedeš do tý Jugoslávie?“ ,,Do Makedonie, Albánie a tak babi."
Severní Makedonie - Skopje
Po příletu z Bratislavy do Skopje jsem měla štěstí a stihla jsem si odchytnout z letiště shuttle bus do centra za 180 denárů (cca 75 CZK). Po příjezdu do centra jsem byla ze jednoduše Skopje unešená. Už jsem se nemohla dočkat až jí prochodím skrz na skrz. Zabookovala jsem si Hostel Nordic poblíž centra za 1.400 denárů (22 EUR) na 2 noci. Jen pro představu, cena hostelů po EU se pohybuje kolem 20 - 30 EUR za noc. Popřípadě jsou ceny vyšší, když se ubytujete během nějakého festivalu, roční slavnosti apod.
Po cestě na hostel jsem se zastavila v jednom krámku pro vodu, kde se okamžitě starší pán za kasou zeptal odkud jsem. ,,Aaaa Češka! Moje babuška byla taky". Takže jsem hnedka měla vodu se slevou. Tohle je vždy tím nejkrásnějším kulturním šokem. Když jste v nové zemi totální gringo a i přesto se všichni na vás umívají, přejí vám hezký den, zeptají se odkud jste a sem tam se zastaví i na delší pokec. Během cesty na hostel jsem proto měla dvě čísla s pozváním na pivo v kapse.
Centrum je jednoduše dech beroucí s nádechem řecké architektury
K cestování patří ochutnat vše, co vám navštívená země nabídne
Millenium Cross - vždy ty výhledy jsou něco neskutečnýho
Old Bazaar - can you feel that turkish vibe?
Doporučuji prozkoumat pevnost Kale, ztratit se v Old Bazaar, kde by byl hřích nezastavit se na tureckou kávu a vychutnat k tomu baklavu (tradiční osmanský dezert ke kávě). Poblíž centra se nachází památník Matky Terezy, která byla oceněna Nobelovou cenou a narodila se právě ve Skopje v roce 1910. Celkově po celém Balkánu narazíte na její sochy, kostely, ulice s jejím jménem a podobně. Proto navštívení jejího památníku v jejím rodném městě je nutnost.
Po prozkoumání centra Skopje jsem se rozhodla navštívit Millenium Cross, který se nachází na hoře Vodno (1.066 m.n.m.) a je jedním z největších světových krucifixů. Záleží na vás pro jakou cestu se rozhodnote. Je možnost vyjít po turistické trase až na vrchol (6,5 km). Tahle cesta vám zabere několik hodin. Nebo stačí vystoupat jen do poloviny a jet pak za 100 den lanovkou. Jako jsem to udělala já. A třetí varianta pro ty co moc turistice nedají nebo mají málo času, je varianta si vzít k lanovce autobus. Každopádně ten výhled na celou Skopji stojí za to! Cestou možná i v lese potkáte pár želv, které tam běžně žijí. Až se tedy bude poblíž vás hrabat něco ve křoví zachovejte klid. Had to není, jen želva.
Hlavní město Kosova - Prishtina
Ze Skopje jsem se dostala autobusem do Kosova za 450 den cca 7,30 EUR, který jsem si koupila den předem na hlavním autobusovém nádraží. Cesta trvala více méně přes 2 hodiny. Hraniční kontrola byla celkem krátká. Klasicky se vás zeptají na to jestli jen cestujete nebo do dané země jedete za prací. Popravdě od Kosova jsem toho moc neočekávala, ale nakonec se mi z něho nechtělo vůbec odjíždět.
V Prištině jsem si bookla jednu noc v nejlepší hostelu - Prishtina Centrum Hostel za 9 EUR za noc. Hned jsem se na pokoji zkámošila s Aigun z Ruska, která je původem od Uralu. Bylo to pro mě velice zajímavé setkání, protože jsem se poprvé setkala s někým od Tatarů. Nestihla jsem si sundat ani batoh ze zad a už mě zvala jestli s ní a jedním místním nechci na pivo. Jelikož na tyhle věci neříkám ne, vyměnila jsem si rychlostí světla svoje propocené tríčo a za 10 minut jsme už seděli v nedaleké místní hospůdce poblíž hostelu.
The National Library of Kosovo
Výhled z Prishtina Centrum Hostel
Bill Clinton Statue
Boží snídaňo/oběd - Arabella Tavern
Po pivě jsme se šli ztratit do města. Prohlídka města a vše kolem co je potřeba vidět nám nezabralo skoro ani dvě hodiny. Určitě si nesmíte nechat ujít navštívit Národní knihovnu Kosova (Pjeter Bogdani), Katedrálu Matky Terezy (zase ta Tereza), Sochu Bill Clinton (protože oni jednoduše milujou USA), Bazar, Imperial Mosque a Newborn Monument. Newborn Monument, není žádné wauu, ale pro obyvatelé Kosova má ohromný význam. Je to symbol jejich samostatnosti. Popravdě Priština na jeden den bohatě stačí. Další dny by se tam dalo už jen krásně chillovat a popíjet pivo na hostelu s ostatními batůžkáři. Chvilku jsem o této variantě přemýšlela, ale nakonec jsme se s Aigun domluvily, že následující den vyrazíme společně do Prizrene.
Druhé největší město Kosova - Prizren
Prizren leží od Prištiny cca 1,5 hodiny cesty autobusem za 5 EUR. Neskutečný, jak je Kosovo levný! Dorazily jsme tedy do Prizrene na Hostel URA, kde jedna noc stála 12 EUR. Na pokoji si nás odchytnul Chris z UK a přidal se k nám na prohlídku po okolí. Každopádně nám po cestě začalo pršet a vypadalo to, že jen tak nepřestane. Zakotvili jsme proto v jednom minipivovaru za nejznámější mešitou Sinan Pasha. Poté v 9 večír po véče jsme to zakotvili na hostelu, kde nám Chris rozlil svojí litrovou stáčenou rakiju s kterou se táhl ze Srbska. Rakija je něco jako naše slivovice. Každá balkánská země má svojí vlastní recepturu a vždy ta jejich je ta nejlepší a nejsilnější.
Sinan Pasha Mosque
Lidičky co potkáte na hostelech jsou jednoduše the best! :)
Jedno z TOP míst v Prizreni
„Na solo cestování tohle miluju. I když cestujete sami, nikdy ve skutečnosti sami nejste. Hlavně díky hostelům potkáváte lidičky se stejnou vášní pro cestování. Společně pak sdílíte svoje zážitky, sny, životní storky, rakiju a tak podobně.“
Následující ráno jsme se vydali společně na autobusovou stanici. A jak to u správných cestovatelů bývá, byl čas se rozloučit a jet každý svojí cestou. Já směr sever Albánie - Shköder. Chris také do Albánie, ale více na jih do hlavního města Tirana a Aigun jela zkusit svoje štěstí do Makedonské Skopje. Vznikla nám tu velice zajímavá situace. Srbsko neuznává Kosovo jakožto samostatný stát. V podstatě, když cestujete ze Srbska do Kosova, tak vám na hranicích Srbska a Kosova nedají razítko. Pro ně Kosovo jednoduše neexistuje. I když jste tedy fyzicky v Kosovu, stále jste pasově v Srbsku. To může být na dalších hranicích velký problém. Je proto rozumnější jet do Kosova z Albánie nebo z Makedonie, jako jsem to udělala já. Každopádně Aigun předtím cestovala po Srbsku a přesně tuto chybu udělala. Ještě ke všemu je z Ruska, takže v téhle době z toho kouká double trouble. Naštěstí vše dopadlo dobře. Přes hranice s Makedonií se dostala a cestuje dál po Balkáně, do té doby než jí skončí shenghen víza.
Albánia - Shköder
Z Prizrene mě autobus do Shköder stál 15 EUR. Cesta tentokrát trvala 3 hodiny. Ve Shköderu jsem si bookla dvě noci za 2.042 lek cca 17 EUR ve vyhlášeném The Wanders Hostel. Zde jsem se poprvé dozvěděla o síti jedinečných hostelech skrz #ITravelBalkans (více informací: https://www.itravelbalkans.com). Byla jsem mile překvapená, že v ceně hostelu byla i snídaně. Teď něco málo k měnové politice v Albánii. Albánie má oficiální měnu lek, ale je tu možnost platit i v EUR. Převážně jsem tedy platila v EUR. Na platbu v hostelu jsem si raději, ale vybrala ten jejich lek. Výběr byl zadarmo a nechtěla jsem přijít o všechnu hotovost v EUR.
Hollywoodský chodník na Albánský způsob
Dolma - vegetariánská i masová varianta
Nečekaně jedna z dalších mnoho mešit
Po check-in jsem se na pokoji seznámila s Tomem z Walesu. Měli jsme oba namířeno někam za jídlem, tak jsme se domluvili na společném pozdním obědě poblíž na hlavní třídě. Na této hlavní třídě se projdete dokonce i po Hollywoodském chodníku aká #Balkansquat. Věřte mi, jakoukoliv restauračku nebo kavárnu si vyberete, nikdy neprohloupíte. A albánský jídlo? Mega dobrý a klasicky hrozně levný. Určitě doporučuji vyzkoušet Dolmu, Sharmu, Pljeskavicu a ty jejich plněný lilky všemožnou zeleninou, též neměly chybu. Po jídle jsem si zašla na prochajdu městečkem a večer mě čekala už jen Coctail Night (1 drink za 2 EUR) s rakijou celý večer zadarmo.
Chvilku jsem se cítila jak někde v Thajsku
Krása střídá nádheru
Must see place!
Druhý den jsem poslušně vstala v 6 ráno a vydala se na jednodenní trip na Komani lake. Tenhle výlet jsem si zařídila přes hostel za 40 EUR a minibus nás měl vyzvednout v 6.30 ráno. Z Shköderu cesta minibusem k přístavu Koman trvala cca 2 hodiny. Tam jsme se nalodili a 40 minut si užívali jízdy po řece s neskutečnou přírodou. Celá ta cesta na mě působila poněkud asijsky. Myslím, že i páreček Filipínců s kterými jsem se na lodi seznámila měli podobné pocity. Na konci cesty v jedné mini zátoce už na nás čekal připravený obídek. Servírovala se zeleninová polévka a ryba se zeleninou, kterou ugrilovali hezky nad dřevěným uhlím. Po obědě jsme si užívali s naplněnými pupíčky na lehátkách u řeky a kochali se okolím další 2 hodiny. Poté jsme se opět nalodili na svojí kocábku a pluli zpět do přístavu Koman. Na hostel jsem se dostali až k večeru, kde nás čekala ještě Karaoke Night. Během ní jsem si i konečně stihla po týdnu vyprat a usušit oblečení za 4 EUR. Následující den jsem mohla vyrazit do Černé hory hezky voňavá a jako nová.
Černá Hora - Podgorica
Neskutečně ten týden utekl a já se z Albánie po 2 hodinách cesty za 12 EUR dostávám do Černé Hory. Mojí první zastávkou je hlavní město Podgorica. Tentokrát jsem si hostel nevybrala úplně v centru, takže jsem si to z autobusové stanice štrádovala cca 40 min pěšky k Hostelu Q. Hrozitánsky sympatické a klidné místo. Majitelé se tu o to starají pomalu jak o svoje dítě. Je tu i možnost si objednat boží snídani za 3,50 EUR. Hnedka mi na recepci nabídli 3 hodinovou tour jejich soukromým autem po okolí za 25 EUR. Sice uťapkaná, v nohách už 12 km, ale na tyhle věci neumím říkat ne.
Navštívili jsem Cyevna River Waterfalls, zříceninu Zabijak, z které byl nádherný výhled na největší balkánské jezero Skadar. Skadar Lake se nachází na hranicích s Albánií a Černé hory. A v neposlední řadě úchvatnou jeskyni, která se nacházela v Monastery Dajbabe. Magické místo! Během této okružní jízdy jsem se seznámila s klučinou z Londýna a dvěmi slečnami z Francie a Německa. S kterými jsem poté zakotvila v nedaleké hospůdce za hostelem na pořádný dlabanec. Jelikož Černohorci jsou po Nizozemcích nejvyšším národem, mají tu v restauracích brutálně velké porce. Jestli teda půjdete někam sednou na jídlo, opravu pozor. Je to nálož!
Zřícenina Zabijak s výhledem na jezero Skadar
Just be #YESmanka
Cijevna River Waterfalls
Z Bar je možnost dojet vlakem až do Bělehradu. Cesta vlakem trvá 11 hodin
„Se Srbskem má problém každý, Srbsko má problém s Kosovem, Makedonie s Albánií, Chorvatsko má problém s Bosnou, Bosna má problém sama s sebou a jediná Černá Hora je bez problémová.“ - Majitel hostelu Q
Následující den, poté co jsem poprvé po celém týdnu naspala více jak 5 hodin v kuse, začala jsem přemýšlet co s načatým dnem. Na recepci mi dali spousta typů co v Černé hoře dělat a co navštívit. Byla tu například možnost vypůjčení kola na den nebo navštívení nejvyhlášenějšího kostela Ostorog. Mě osobně nejvíce zaujala jízda vlakem z Podgorice do města Bar na jihu u moře. Tenhle vlakový spoj je velice oblíbený. Po 11 hodinách se za pár korun dostanete z Baru až do Bělehradu a cestou míjíte přenádhernou krajinu. To je důvod, proč jsem se chtěla projet, alespoň z Podgorice do Baru, abych si tuto trasu alespoň trošku vychutnala. Jednosměrná jízdenka z Podgorice mě stála 2,30 EUR a cesta trvala ani ne hodinku a půl.
Přesun z Podgorice do Kotoru
Za přejezd z Podgorice do Kotoru jsem platila 12 EUR. V Kotoru jsem si bookla rovnou 3 noci za 47 EUR, protože jeden den jsem chtěla jet to města jménem Petrovac (mezi Budvou a Barem), kde jsem si sjednala paragliding za 85 EUR (https://paragliding4.me/paraglid...montenegro). Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli si tenhle Party Hostel 4U zarezervovat nebo ne. Nakonec to byla nejlevnější varianta s dobrým hodnocením. Pro mě jasným znamením, že toto bude to pravé místo na složení hlavy.
Můj druhý party hostel v životě! Všeho všudy mým úplně prvním hostelem a prvním párty hostelem se stal The Little Havana Party Hostel v Krakowě. Do dnes na to vzpomínám jaká to byla jízda! Nevím proč jsem si tedy myslela, že v tomto to bude jiné. Chybička se někdy vloudí. Po příjezdu při check-in jsem dostala na poloprázdný žaludek panák rakije. Poté nastala úsměvná situace, když se dvě holčiny z Brazílie ptaly na měnu Černé hory. Na což jim manžel hostelu Djord povzneseně odpovídá: ,,Černá hora je jediná země, která není v EU a platí se zde v EUR. Je to tak trochu nelegální měna" Samozřejmě ho chci opravit, aby brazilský holky neměly klamavé informace. ,,Počkej v Kosovu se taky platí EUR a není v EU." Djord se jen tak pousměje a říká ,, Já jsem původem ze Srbska. Kosovo pro mě neexistuje." K tomu jsem už nic neměla.
„Já jsem původem ze Srbska. Kosovo pro mě neexistuje“ - Manažer hostelu Djord
Západ slunce na kayaku byla třešnička na dortu
Doporučuji si projít Staré město, až k večeru nebo v ranních hodinách bez turistů :)
Jooo náš Budvar je všudypřítomný!
Paragliding v Petrovac
Po prohlídce Starým městem, jsem se vrátila zpět na hostel, kde si venku pár dalších batůžkářů připravovali kayaky a paddlebordy. ,,Hey what's guys. Kam se chystáte?" ,,Jdeme na západ slunce na kayacích a paddlech. Chceš jít s náma? Ještě máme jedno místo." ,, Že váháš!" ,,Ok máš na to asi tak 5 minut." Rychle jsem na sebe hodila plavky, vzala GoPro a za 5 minut jsem seděla v kayaku. Spontální zážitky jsou přeci ty nejlepší ne?! Po dvou hodinách v 8 večír jsme se vrátili zpět. Rychle jsem si proto skočila vedle do kebab housu, protože za 30 minut měli začít pivní hry před Pub Crawl, který se pořádal každý večer. Kebab jsem proto do sebe hodila s nadčasovou rychlostí a do 15 minut jsem stála na stanovištích s ostatními. Let's begin!
Další ráno v Kotoru jsem se vyhrabala z postele a jela do Petrovace. V Petrovaci, jak jsem již zmínila, jsem měla domluvený paragliding. Kdo jste ještě nikdy nic podobného nezkusil, určitě neotálejte! Z mého pohledu by se měl paragliding zkusit alespoň jednou za život. Po příjezdu zpět do Kotoru se na hostelu pořádala BBQ Family dinner za 7 EUR. Po včerejší noci vážně bodla :) Na třetí den v Kotoru jsem neměla žádné velké plány. Když jsem se, ale probudila mojí klasickou hodinku v 7 ráno, rozhodla jsem se vyrazit na zříceninu nad Starým městem dokud ještě není takové vedro. Jedna cesta vede přímo ze Starého města, kde si zaplatíte 8 EUR za vstup. S tím, že jdete celou štreku do kopce po schodech.
Zadní cesta k zřícenině hradu. Začátek je za Starým městem směrem na vodárnu
Na bylinkovém čaji u pána s oslíkem
Volný vstup do zříceniny. Toho zákazu si nevšímejte :)
. . a pak už jen ty výhledy
Druhá možnost je jít zadní cestou, která má stokrát lepší panorámata než ta placená. Cestou potkáte také dvě staveníčka, kde se můžete zastavit na nějaké to studené osvěžení. Skoro na vrcholu cesty jsem se v jednom stavení zastavila. Hlavním důvodem byl i fakt, že na mě strejda mával už ode dveří ať jdu na čaj. Jakožto první kolemjdoucí mám prý ten studený bylinkový čaj zadarmo. Po zjištění, že jsem z Československa začala konverzace o ,,Jugoslávské" politice. Přeci tomu musím krapet rozumět, když jsme se se Slovenskem také rozpadli #slavsquat.
Po pár minutách se objevila další dívčina, původem z Ruska, ale žije ve Finsku. To jste měli vidět strejdovo reakci. Jak slyšel Rusko málem jsme ho vezli dolu na jeho oslíkovi, kterého měl zaparkovaného na zahradě. Když jsme teda dopili čaje, rusko/finka se chystala zaplatit. Měla jen 5 EUR s kterými stejda neměl problém. Protože mi to bylo trochu blbé nezaplatit, začala jsem lovit nějaký ty drobný. Když v tom mě zarazil a povídá: ,,Já ti říkal, že ty neplatíš protože jsi tady byla první. A hlavně jsi socialista. Tady slečna z Ruska co je kapitalistka, ta zaplatit musí!" Tyhle situace mě vážně baví.
Chorvatsko - Dubrovník
Mojí poslední zastávkou na mé cestě byl Dubrovník, protože jsem odsud koupila let do Vídně za 48 EUR. Při čekání na zastávce autobusu v Kotoru za 24 EUR jsem se potkala s Michaelem z Walesu, s kterým jsem se seznámila minulou noc na hostelu. Čirou náhodou mířil stejným busem do Dubrovníku a večer měl v plánu jít na Walking Tour - Game of Thrones za 150 kun (https://www.dubrovnik-walking-to...uled-walk/). Takže plán na večer byl na světě.
Dubrovník - skoro poslední zastávka na mé cestě po Balkáně
Walking tour - Game of Thrones
Ty západy slunce z hostelových balkónků jsou k nezaplacení
V Dubrovníku jsem si bookla 2 noci na Hostelu Petra Marina za 43 EUR + taxa aká vítejte zpět v EU. Nečekala jsem, že je Dubrovník tak malé městečko. Začala jsem proto přemýšlet co tu ten celý následující den budu dělat. Prohlídka starým městem zabere pár hodin a co pak? Jdu tedy na moje poslední ubytování a na recepci mi slečna pohotově nabídne jednodenní trip do Bosny a Hercegoviny za 400 kun cca 53 EUR. To zní jako plán!
Bosna & Hercegovina - Mostar
V 7 ráno mě vyzvedla menší dodávka přímo před hostelem. Jeli se mnou ještě dvě holčiny z Hong Kongu, dvě Němky, jedna Švýcarka a klučina z UK. Naše první zastávka byla na hodinku v městě Neum, kde jsme si dali snídaničku a pokochali výhledem na moře. V Neum toho moc k vidění není. Jediná věc co ho dělá výjimečným je, že je to jediné město v Bosně s přístupem k moři. Poté jsme se vydali k vodopádům Kravica. Vstup stál 80 kun. Přijeli jsme v pravý čas před obědem, kdy tu nebylo skoro ani živáčka. Plně jsem si mohla užít tenhle nádherný přírodní úkaz skoro bez turistů. Trochu jsem zalitovala, že jsem si nevzala s sebou plavky. Snad příště. Po hodině jsme se vydali do naší cílové destinace. Z mého pohledu je Mostar unikátním městem. Místní architektura představuje symbol tolerance a společného života muslimů, židů a křesťanů. Sice v roce 1990 kvůli konfliktu byl Starý most a většina historického města zničena, ale v roce 2004 byla opět přestavěna a most byl znovuobnoven. Tímto Mostar začal být symbolikou usmíření, mezinárodní spolupráce a soužití různorodých kulturních etnických a náboženských komunit.
Vodopády Kravica
Plavky s sebou!
Old Bridge Area by UNESCO
Výhledy z mostu na starou část města
Po klasické turecké kávě s výhledem na Starý most jsem se courala městem a narazila jsem na Muzeum of War and Genocide Victims 1992-1995. Paní u vstupu mi prodala dokonce ticket za studentské vstupné na můj 2 roky prošlí ISIC, který nosím non-stop v peněžence (kdyby náhodou). Ufff.. nenacházím slova jak bych toto muzeum popsala. Tyhle místa se jednoduše musí navštívit, aby člověk pochopil. Pro mě to byl velice intenzivní zážitek, ale jsem ráda, že jsem toto muzeum navštívila. Člověk se má stále co učit o naší Evropské historii.
Nadcházejícího posledního rána jsem si v Dubrovníku naposled zabalila svých 10 kg do batohu, přehodila si je přes rameno a vydala se směr letiště. Vůbec mi to hlava nebere, že tohle dvoutýdenní dobrodrůžo je pomalu u konce. Začíná se mi proto nahrávat nový bucket list míst, které bych ráda v budoucnu na Balkáně navštívila. Alespoň se mám pro příště na co zas těšit :)
Co si nezapomenout s sebou zabalit?
Určitě doporučuji si s sebou vzít větší obnos hotovosti. Já si vzala s sebou pouze 300 EUR. Čekala jsem, že ubytka bude možné platit kartou, ale to byla bohužel chyba. Po týdnu jsem měla v peněžence posledních 15 EUR. Jelikož jsem si nechtěla v Albánii vybírat ten jejich lek, tak jsem čekala až do Černé hory, kde už mají EUR. Nastal tu ale další menší problém. Byla neděle a asi třičtvrtě bankomatů po celé Podgorici nemělo dostatek peněz pro výběr. Nakonec mě majitelé hostelu zavezli k jednomu bankomatu, kde jsem si vybrala bez problému s poplatkem 5 EUR. Mohla jsem proto v klidu pokračovat v cestě.
A mají tam taky ty internety?
Nezapomínejte, že většina Balkánských zemí není v EU. Musíte počítat s tím, že nemůžete používat svoje datové tarify. Respektive můžete, ale lehce se vám to prodraží. Přemýšlela jsem o koupi nějaké té sim po příletu na letiště (nad touto: https://hello1010.world/balkan-sim). Nakonec jsem se obešla krásně i bez ní. Wifi se dá chytit skoro všude a offline mapy fungují výbordelně. Ohledně autobusových řádů, ani moje milovaná app Rome2rio si s autobusovými spoji na Balkáně neporadila. Vždy jsem se proto na autobusové spoje ptala přímo na autobusové stanici. V Černé hoře mi poté poradili tyto stránky: Autobus - busticket4.me & vlaky - zpcg.me. Byla jsem i velice překvapená, že během cesty veškeré spoje jezdili na čas bez zpoždění.
Konec dobrý, všechno dobré :)
Jsem ráda, že mi život do mé cesty po Balkáně přinesl spoustu skvělých lidí, cestovatelských historek a zážitků na rozdávání. Během 14 dnů jsem procestovala 7 zemí, složila hlavu v 8 hostelech za 203 EUR, proseděla pár hodin v autobuse za 85 EUR. Prokecala noci a rána na hostelech s lidmi z Austrálie, Nového Zélandu, Brazílie, Německa, Francie, USA, Kanady, Walesu, Velké Británie, Ruska, Filipín, Číny, Irska, Mexika, Kolumbie,... Každá moje zastávka a navštívená země měla v sobě něco speciálního. Už se proto nemohu dočkat, jaké další dobrodrůžo mi moje budoucí cesty přinesou <3
Jak se ti cestopis líbil?
Dury procestovala 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil9 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
No nic moc teda.
Díky moc. Taky názor :)
Neděkuj děvenko, já v tvém věku procestovala celý SSSR vlakem.
To zní skvěle! Já se tam v této momentální situaci těžko dostanu.
Na tom, že SRB obecně má pocit, že je Srbsko Kosovo není nic špatného. Je to historie a severní oblast Mitrovica se skládá takřka jen ze Srbů... Nejde věřit všemu viz. majitel hostelu co říká, že s Montenegrem nemá nikdo problémy. Výlety krásný! Ale k poznání kultury atp ti výlet a cesta vlakem do jednoho města v dané zemi moc nepomůže :-) stopování, spaní u místních a útěk z bubliny spontanni ti otevře oči v pochopení Balkánu
Děkuji za komentář. Určitě to neberu jako něco špatného co se děje mezi Srbsem a Kosovem, mě spíše tyhle věci přijdou úsměvné a spousta lidí o tom nemá ani tušení. Každopádně to co mi majitel hostelu shrnul, že Bosna má problém sama s sebou, s Montenegrem nemá problém nikdo, tomu určitě nevěřím, jen mi to shrnutí přišlo zajímavé :D Nesmí hned vše brát vážně ne? Každopádně ano toto jsem brala jako výlet, kvůli omezenému času a chtěla jsem si po delší době užít atmošky na hostelech. Kdybych chtěla více poznat kulturu na Balkánu určitě bych tam šla dobrovolničit nebo klasicky na Erasmus. K tomu, ale preferuji jiné země :)
Na tom, že SRB obecně má pocit, že je Srbsko Kosovo není nic špatného. Je to historie a severní oblast Mitrovica se skládá takřka jen ze Srbů... Nejde věřit všemu viz. majitel hostelu co říká, že s Montenegrem nemá nikdo problémy. Výlety krásný! Ale k poznání kultury atp ti výlet a cesta vlakem do jednoho města v dané zemi moc nepomůže :-) stopování, spaní u místních a útěk z bubliny spontanni ti otevře oči v pochopení Balkánu
Na první výlet na Balkán OK. Jen bych upozornil, že se snažíš šetřit na hostelech, ale ty ceny (zvláště na balkánské poměry) jsou přestřelené, tam si rozhodně neušetřila. Stejně jako výlet Neum-Kravica-Mostar, tam tě Chorvati taky "podojili". A připravili tě o krásu Trebinje.
Teď jsem koukala na Trebinje a vypadá to nádherně! Díky za tip. Hlavně do Mostaru jsem vůbec neplánovala jet a jelikož to byl jen jednodenní výlet, tak se s nějakým tím ,,podojením" musí počítat. Každopádně díky tomu bych se ráda zas jednou do Bosny podívat na více dní. Netušila jsem, že má ta krásnou přírodu :) A ohledně hostelů samozřejmě jsem nevybírala jen podle ceny, ale také podle toho jestli mě něčím zaujal. Stále to byla, ale vždy přívětivá cena narozdíl od toho co jsem vždy platila po EU.