Eurotrip - napříč Pobaltím
S Markem jsme vymýšleli, kam se vydat na dovolenou. V potaz padlo hodně míst, ale pak jsem přišla s nápadem - Proč se zdržovat celých 10 dnů na jednom místě, když Evropa nabízí tolik míst?
Cestopis z roku 2017 napsala Denisa Nedvědová
DEN PRVNÍ - 400 KM
Jedém :)
Bylo 15. října 2017, pět hodin ráno a my hluboce spali. Vůbec nás nezajímalo, že jsme měli vstávat už před patnácti minutami a připravit se rychle na cestu. Díky Bohu jsme jakýmsi záhadným způsobem oba vyskočili a stihli se ještě v polospánku dopravit na Hlavní nádraží v Praze. Naší první zastávkou byl Berlín. Rozlámání (ale nadšení) jsme nastoupili do vlaku, který se pomalu rozjel a vezl nás za poznáním. Představu, že se vyspíme až Bůhví kdy, jsme zaháněli malou lahvičkou bílého vína koupené ve vlaku.
Kolem poledne se vlak zastavil a my se objevili v německé metropoli. I přesto, že jsem již v Berlíně byla, jsem stále amatérka. Koupili jsme jízdenky a já se těšila, až Marka provedu svým oblíbeným městem. Od Branderburské brány jsme pokračovali na Alexanderplatz a vyčkali si čtyř hodinovou frontu na Televizní věž, kde se nám naskytl krásný výhled a Berlín jsme měli jak na dlani. Kochání Berlína jsme museli po nějaké době utnout. Čas se krátil a před námi byla (pro nás) hlavní atrakce Berlína - Teufelsberg.
Teufelsberg je kopec, na kterém se nachází bývalá americko-britská základna. Logicky je ve zchátralém stavu a dnes se zde scházejí mladí lidé, něco jako v Praze na ,,Stalinu". Rozdíl mezi pražským Stalinem a Teufelsbergem je ten, že na Teufelsberg musíte platit vstupné, ale rozhodně to stojí za to. Byli jsme zde, když už zapadalo slunce, tudíž jsme měli krásný výhled. Navíc, a to je to hlavní, celý Teufelsberg je jedno velké street art plné graffiti, takže já byla v sedmém nebi.
Televizní věž na Alexandr Platz
Teufelsberg
Teufelsberg
Teufelsberg
Teufelsberg
Branderburská brána
Slunce zapadlo úplně a my se vydali zpět lesem na zastávku S-bahn. Do odjezdu nám zbývaly asi dvě hodiny, které jsme využili procházkou po Potsdamer Platz a posléze jsme zamířili na berlínské autobusové nádraží. Pokud jste viděli filmovou podobu slavné knihy ,,My děti ze stanice ZOO", máte jistě představu, jak to na onom nádraží asi vypadalo. Na velice nevábné veřejné toaletě jsme si vyčistili zuby, převlékli se do pohodlnějšího oblečení na dlouhou cestu a počítali minuty do příjezdu autobusu. Tak moc jsme už chtěli zavřít oči, ale nešlo to, protože naše kufry by byly jistě během chvíle pryč.
S hodinovým zpoždění jsme konečně nasedli do autobusu a nechali se zavézt do země pohádek Hanse Christiana Andersena - do Dánska.
Východ slunce z trajektu
:)
DEN DRUHÝ - 1100 KM
Do Kodaně jsme dorazili kolem jedenácté dopoledne. Při plánování eurotripu jsme počítali s tím, že budeme nevyspalí, hladoví a neumytí i přesto nás to mírně rozladilo a jediné, co jsme chtěli, byla sprcha. Bohužel check-in do B&B byl až od dvou hodin, takže jsme si čas krátili v kavárně.
Konečně nastala očekávaná hodina a my dorazili na adresu našeho noclehu. Majitelka byla velmi stará paní, která na nás očividně zapomněla a přišla do apartmánu úplnou náhodou o hodinu později. Byla ale velice milá, usměvavá a za čekání nám ubytování o hodně slevila, takže jsme se na ni nemohli dlouho zlobit. Náš pokoj byl velice skromný, ale jak každý ví, Dánsko je velice drahá země a Čech si zde musí vystačit s menším komfortem. I přesto jsme byli rádi, že ze sebe konečně můžeme udělat lidi a vyjít do města. Kodaň je velice hezké a čisté město, plné krásných budov. Co mě velice mrzí je, že jsme nestihli navštívit Christiánii. I přes to jsme viděli spoustu nádherných míst. Horší už je však to, že je potřeba pořádně si napěchovat peněženku, pokud chcete něco zažít. A my jsme zažili.
Jeden z kodaňských kanálů
Kodaň
Kodaň
Jeden z kodaňských kanálů
:)
Když už se setmělo, vydali jsme se do Tivoli. Tivoli je zábavní park, je to opravdu ,,drahá sranda", ale stojí to za to a každý, kdo jede za zábavou do Kodaně, by ho měl navštívit. Jelikož jsme v Tivoli byli v období Halloweenu, byl vyzdoben v tomto tématu a opravdu to byla nádhera. Zaplatili jsme klasický vstup plus neomezený vstup na všechny atrakce, takže o zábavu jsme měli postaráno až do noci. Večer v této metropoli jsme zakončili pivem v irské hospůdce. Vyřízení jsme padli do postele a čerpali energii na další den.
Tivoli
Tivoli
Irská hospůdka
Zasloužené pivko :)
DEN TŘETÍ A ČTVRTÝ- 2500 KM
Následující den jsme měli ještě poslední chvilku na objevování Kodaně. Raději jsme se ale s tímto nádherným městem rozloučili o něco dříve (avšak s těžkým srdcem) a zamířili na veliké kodaňské letiště. Nasedli jsme do letadla a zamávali Dánsku. Čekala na nás Litva.
Odlet z Kodaně
Let trval asi hodinu a půl. Marek letěl poprvé v životě a bylo velice vtipné ho pozorovat. Přežili jsme a přistáli na malém letišti v Kaunasu. Bohužel jsme neměli vůbec čas toto město prozkoumat. Na letišti na nás už čekal minibus, který nás zavezl do asi dvě stě kilometrů vzdáleného hlavního města -Vilniusu.
Kaunas
Co musím Litvě vytknout je opravdu ale opravdu příšerné předměstí. Spoustu škaredých paneláků mnohdy bez oken. Naštěstí jsme se brzy dostali do centra, které je opravdu skvostné. Velké množství rusky mluvících obyvatel je jedinou vzpomínkou na litevskou minulost, kdy byla součástí Sovětského svazu. I přesto, že Vilnius je malé město, o něco menší než Praha, má dost co nabídnout. Nalézt zde můžete spoustu restaurací a barů, ale také nádherné stavby. Co opravdu doporučuji je katedrála svatého Stanislava a Vladislava na Katedrálním náměstí , kostel svaté Anny a kopec tří křížů. S Markem jsme se ubytovali v apartmánu nedaleko Katedrálního náměstí a vydali se do víru velkoměsta ochutnávat místní víno a kuchyni. Kuchyně je velice sytá, ale zato výborná. Večer jsme si užili jak se patří.
Katedrální náměstí
Kostel svaté Anny
Jsme si žili... :)
Pirohy :)
DEN PÁTÝ- 3100 KM
Druhý den jsme měli ještě hodně času a kochali se památkami. Autobus nám jel až v deset večer a poslední hodinu jsme seděli v prosklené kavárně ve tvaru kostky s výhledem na kopec tří křížů. Večer jsme se rozloučili s Vilniusem a vydali se dál do mnou milovaného Estonska.
Poslední chvilky :)
Vilnius
Poslední chvilky :)
Cesta do Tallinnu byla kupodivu příjemná. Přijeli jsme brzy ráno ještě za tmy a za vycházejícího slunce jsme dorazili do nádherného historického centra.
Musím říct, že Tallinn je nejhezčí město, které jsem ze všech zemí na tripu navštívila. Je malé a na to, abyste ho prošli, vám stačí bohatě jeden den. Přes staré město jsme došli na kopec Toompea, kde jsme se pokochali 38 metrovou věží Kiek in de Kök, nádhernou katedrálou svatého Alexandera Něvského (kdo miluje ruský styl, tak si přijde na své). Došli jsme až na druhou stranu kopce do areálu Kohtuotsa, kde je úžasný výhled na Finský záliv a historické centrum města.
katedrála svatého Alexandera Něvského
Tallinn
Kiek in de Kök
Pokračovali jsme dál až k Linnahallu - sovětské betonové stavbě přímo u přístavu, kde jsme nasávali chladný čerstvý mořský vzduch. Zkoumání Tallinnu jsme zakončili u paláce Kadriorg. Večer jsme se s Tallinnem rozloučili a mohli se těšit na Lotyšsko.
Pláž
Pláž
Pláž
Mají tu krásný park :)
DEN ŠESTÝ, SEDMÝ A OSMÝ- 3500 KM
Riga je od Tallinnu poměrně kousek, a tak jsme dorazili do Rigy uprostřed noci. Zcela vyčerpaní po celodenním chození v Estonsku jsme se ubytovali a hned usnuli.
Upřímně, Riga mě ani Marka tolik nezaujala. Je tu sice velmi málo turistů, ale není tady toho moc k vidění a místní obyvatelé nejsou zrovna dvakrát příjemní. Dali jsem ale Rize šanci a prošli si centrum. Moc jsme se těšili, až večer odjedeme dál. To jsme ale ještě nevěděli, že za pár hodin nás štěstí opustí.
Riga
Riga
Kolem desáté večer jsme nedočkavě čekali na nádraží a vyhlíželi přijíždějící autobus do Běloruska. Konečně dorazil a stáli jsme frontu na odbavení u stevardky. Úsměv nás přešel ve chvíli, kdy nás stevardka požádala o vízum. Chvíli jsme se s ní hádali, ale pak nám došlo, že to nemá cenu. Do autobusu jsme nemohli nastoupit, propadla nám jízdenka do Minsku a také do Kyjevi, kam jsme měli pokračovat. Byli jsme strašně naštvaní, ale hlavně sami na sebe, protože jsme si špatně přečetli podmínky pro vstup.
Bylo už pozdě večer, tak jsme se vrátili zpět do centra a ubytovali se. V peněžence jsme měli eura, ale také dost běloruských rublů a ukrajinských hřiven. Vůbec jsme nevěděli, jak situaci řešit, ale řekli jsme si, že teď večer už toho moc nevyřešíme. Šli jsme to proto zapít na místní mejdan.
Ráno mi na rozdíl od Marka, který nezná slovo kocovina, bylo moc špatně, ale museli jsme vyřešit, co budeme dělat. Propadlé jízdenky na východ nám samozřejmě v hotovosti na pobočce neproplatili. Část peněz nám přišlo až za dva týdny na účet. Měli jsme ještě pár dnů na to cestovat a do Prahy se nám ještě nechtělo. Zjišťovali jsme tedy jaké jsou možnosti. Bělorusko bylo tedy vyloučené, Rusko tuplem, na Ukrajinu nic nejelo.. Jedinou možností byla Varšava.
Rozměnili jsme tedy v LOTYŠSKU, RUBLY a HŘIVNY na POLSKÝ ZLOTÝ. Zdůrazněním země a měn jsem chtěla naznačit, jak absurdně to zní a jaký byl asi kurz. Nedalo se ale nic dělat. Autobus do Varšavy nám jel až zítra, za poslední eura jsme nakoupili jídlo a ubytovali se v penzionu daleko od centra. I přesto, že se jednalo o nejníže hodnocený hotel, ve kterém jsme byli v Rize ubytováni, bydlelo se nám tam nejlépe. To však nemělo nic na tom, že jsme se děsně těšili, až z Rigy odjedeme. Už jsme měli plné zuby protivných místních.
Ráno jsme dojeli na nádraží a náš autobus přijel. Cesta byla příšerná. Sedačky jsme měli u toalet, což byla ale naše chyba. Jízdenky na lepších místech byly vykoupené. Do Varšavy jsme jeli asi třináct hod, ale nám se to zdálo jako věčnost. V noci jsme celí polomrtví dojeli do Varšavy.
DEN DEVÁTÝ - 4200 KM
Jak jsem již zmínila, měli jsme už málo peněz, potřebovali jsme ještě něco na jízdenky do Prahy. Bohužel jsme ale přijeli v noci a museli se tedy ubytovat. Ubytování nás stálo 400 Kč, hodnocení na bookingu bylo asi 4/10, ale nic jiného nám nezbylo. Určitě si to ubytování dokážete představit, ale s Markem jsme si udrželi dobrou náladu a slunce v duši. Nicméně, nezdržovali jsme se déle, než bylo nutné a po probuzení jsme vzali kufry a vyrazili ven. Nemůžu říct, že Varšava je špatné město. Krakow a Wroclaw je tedy hezčí, ale i Varšava měla své kouzlo. Nicméně my byli bez peněz, hladoví a bylo to pro nás poněkud těžké vzhledem k tomu, že jsme celou tu dobu peníze měli a mohli si kupovat jídlo a jiné věci. Varšavské centrum jsme prošli, ale už jsme se těšili domů. Den se blížil ke konci a my se odebrali na autobus. Den se blížil ke konci a my se odebrali na autobus.
DEN DESÁTÝ - 4900 KM
Náš eurotrip se blížil ke konci a museli jsme se opět vrátit do reality. I přes nějaké krize v Rize a Varšavě nelitujeme ničeho a moc rádi vzpomínáme na naši zatím nejlepší dovolenou!
Jak se ti cestopis líbil?
Denisa Nedvědová procestovala 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 10 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jsem už asi starší generace (mileniál), ale můžu se zeptat, proč vyplazujete jazyk? Možná, tak za deset let, si budete pokládat stejnou otázku :)
Opravdu se u cestopisu ptáte na toto? Hodně vás ta otázka užírá?
Mě to neužírá ani trochu, ale k dotazu se připojuji. :-)
Protože se nám to v tom věku líbilo :) Díky za irelevantní poznatky netýkající se cestopisu :)
Týká se to cestopisu - vždyť ten jazyk vyplazujete zrovna v něm! :-))) Nebo ho vyplazujete někde jinde ;-) ?