Filipíny - země skvělých lidí
Dva týdny na Negrosu a Cebu.
Cestopis z roku 2019 napsal Kuba Humlíček
Filipíny se rozkládají na mnoha ostrovech v Tichém oceánu. Čas od času se tu objevují tajfuny, ale to je především mezi červencem a listopadem, proto není důvod sem necestovat. Místní lidé jsou většinou křesťané, větší koncentrace obyvatel vyznávajících islám je pouze na některých jižních ostrovech. Filipínci jsou milí, pohostinní a příjemní lidé. Kriminalita je tu velmi nízká, maximálně může dojít k drobným krádežím v turistických oblastech, ale velmi zřídka. Je tu spoustu míst, kam ještě nedorazil masový turismus. Ceny jsou na Filipínách zpravidla mnohem nižší, než u nás. Je to úplně jiný svět. Žádné prvky uspěchané Evropy tady nenajdete.
1. den - Začátek dobrodružství
Odpoledne odlétáme z Prahy s Emirates. S cestou jsme byli absolutně spokojeni. Z Dubaje do Cebu city je plné letadlo Filipínců. Možná létají za prací do Emirátů.
2. den - Přílet do Cebu a přesun na Negros
Po asi 18ti hodinách jsme v Cebu a naše cesta začíná. Sedáme do minivanu a vyrážíme. Letiště v Cebu leží na ostrově Lapu Lapu, který je naproti centru. Když jedeme přes most, všímáme si slumů pod ním. Když se pomalu vymotáme z hustého provozu v Cebu, řidič mění styl jízdy. Po zkroucené silnici řeže zatáčky stylem Fernanda Alonsa a nekompromisně bere jedno autem za druhým. Požádáme ho, aby zastavil u pumpy, říká samozřejmě, pane. Po půl hodině žádost opakujeme, ale řidič je zabraný do své závodní jízdy. Asi jede na traťový rekord. Když vidíme pumpu u cesty, začneme křičet. Řidič zastaví a couvá asi 400 m zpátky, následně se se smíchem omlouvá. Za chvíli pokračujeme dál. Po 4 h jsme v Santanderu, u trajektu na vedlejší ostrov Negros. Je nám řečeno, že trajekt vyrazí přesně za hodinu. U důležitého úředníka musíme oznámit svá jména před vstupem na trajekt. S úsměvem nás zapíše jako George Clooney, Josif Stalin a Pan Tau. Na takové vyplňování jmen zde narazíte často, ale není třeba to brát vážně. V chatrči vedle mají na pultu několik uzavřených hrnců, což zde značí něco jako bufet. Jsem po cestě vyhladovělý, tak večeřím nudličky asi za 20 czk. Špatně mi po nich není a podle chuti z kočky nebyly, takže spokojenost. Pokud chcete zažít Filipíny, tak musíte jíst na ulici. Pokud nemáte ke street food takovou důvěru, tak si myslím, že minimálně tepelně upravená jídla by vám neměli nic udělat. Zbrusu nový trajekt, který by zcela jistě prošel normami EU, vyráží o 45 min déle. Asi za hodinku jsme v Sibulanu, což je kousek od velkého, univerzitní města Dumaguete. Nabírá nás druhý minivan a míříme do našeho resortu Thalatta. Z Cebu do Dumaguete se také můžete dostat letecky. Letenka vyjde o něco dráž, ale není to nic dramatického. Za asi 45 min jsme v resortu.
3. den - Dumaguete
Pokud plánujete low cost trip Thalatta není úplně pro vás, ale pokud jste ochotni si připlatit za hezký resort, tak to rozhodně má smysl. I když resort nemá světobornou pláž, tak jsme byli nadmíru spokojeni, protože jsme sem vyrazili za potápěním na Apo island. Resort se nachází u vesničky Zamboanguita. Pár hodin spíme, ale opravdu jen pár. Jet lag dělá své. Dopoledne relaxujeme u bazénu a na pláži. Odpoledne vyrážíme do Dumaguete. Potřebujeme vyměnit peníze. Dobrý kurz mají asi v největším obchoďáku ve městě, Robinsonu. Nachází se na okraji města, směrem na jih. Na každém rohu tu je místní fast food Joli bee a vždy je plný Filipínců. I když je to opravdu levné a vlastně i místní, tak to není dobré, ale ani trochu. Myslím, že streetfood, především na vesnicích, je mnohem lepší. Mimochodem na Filipíny jsem přijížděl s tím, že vlastně nemám rád ryby. Po té co ochutnám steak z tuňáka, tak už nechci nic jiného. Samozřejmě je tady široká nabídka různých druhů ryb.
4. den - Apo island, potápění snů
První den potápění na Apo island. Po snídání nám Filipínci nanosí výstroj na loď. Později ji dokonce nastrojí. To je servis, kam se hrabou Egypťani! Hodinová plavba nám odhaluje výhled na Negros a především na sopku Talinis. Pokud se místních zeptáte na něco ohledně sopky, tak nebudou tušit, o čem mluvíte. Je to prostě hora. Co si oni pamatují, tak nevybouchla, takže je to prostě jen hora. Za den zvládáme 3 ponory. Podmořský život je zde neuvěřitelně pestrý. Na lepší lokalitě jsem se ještě nepotápěl. Dnes je dobrá viditelnost, posádka mi ukazuje ostrovy, které jsou vidět. Nejbližší Cebu, vzdálený Mindanao a Siquijor, ostrov černé magie. Při návratu se konečně vysvětluje název ostrova Negros. Celé pobřeží je černé.
4. den - Seznamování s místní dopravou
Na zdejších silnicích máte několik možností přepravy. Jedním z nich je tricycle, což je motorka rozšířená do stran dalšími sedátky a často i se střechou. V Thajsku se tomu říká tuk tuk. Dopravní prostředek pro třeba 10 Filipínců nebo 5 Evropanů. Je zapotřebí smlouvat. O něco levnější může být jeepney. Když Američané opouštěli Filipíny, zanechali tady jeepy, které šikovní místní prodloužili a udělali z nich něco jako autobusy. Za 10 km můžete zaplatiti třeba jen 7 czk. Na víc jeepney je rychlejší než tricycle. Také zde jezdí moderní autobusy, které stojí asi jako jeepney, ale jsou rychlejší. Stačí jen zamávat u silnice, zeptat se na cenu a říct řidiči, kde chcete vystoupit. Kromě tricyclu, to samozřejmě musí být na hlavní cestě, kudy autobus jezdí. V resortu je pronájem motorky zpravidla dražší, proto si je půjčujeme v Dauinu. Cena se liší místem, konkurencí a množstvím turistů, ale po nějakém smlouvání můžete platit třeba 200 czk na den. V půjčovně jim stačí pouze podpis jednoho papíru. Žádný řidičák ani deposit. Důvěra v lidi je tady neuvěřitelná. Usměvavý starý pán nás viděl poprvé v životě a hned nám půjčí motorku bez jakékoliv zálohy. Kéž by to takhle mohlo fungovat i v Evropě. Skoro poprvé v životě sedám na motorku. Po chvíli nejistoty si začínám jízdu v místním provozu užívat. Předjíždění zprava, zleva. Čáry zde nemají význam. Taky se vám stane, že z ničeho nic postranní pruh skončí. Funguje tady pravidlo, větší má přednost. Řidiči se zde podivným způsobem respektují, ale je zapotřebí neustále dávat pozor. Míříme na jih. Kousek za Siatonem uhýbáme do hor. Nejprve průjezd stavbou a pak bláto a kameny. Začíná do toho pršet, ale když je kolem 28 stupňů, tak vás to moc neštve. Kousek pod jezerem platíme vstupné a zapisujeme se do knihy se jmény. Po té nás čeká průjezd vodou a prudký výjezd nahoru. Dorazili jsme k Balanan lake. Objednáváme si polévku. Chtěli jsme zkusit zip line přes jezero, ale ten je kvůli dešti uzavřen. Procházíme se kousek kolem jezera. Je tu opravdu živá příroda. Je nám řečeno, že turisti se v jezeře koupat nesmí, ale místní ano. Jezero se nám líbilo a teď sjezd po blátě a kamenech. S maximální soustředěností dojedu dolů, aniž bych spadl. Divím se, ale jsem za to rád. Vracíme se zpět. Všude u cesty na nás mávají místní děti a dospělí se usmívají. Cítím z místních hrozně pozitivní energii. Dnešek byl pro mě na motorce křest ohněm, ale užil jsem si to.
5. den - Vodopády, horké prameny a památník
Kvůli neklidnému moři, se rozhodujeme dnes znovu pro motorky. Nejprve do Valencie, jelikož je to trochu od moře, tak je tu chladněji. První zastávkou je Casaroro fall. Silnice tu končí. Zaplatíme drobný poplatek a scházíme stovky schodů dolů do rokle. Pokračujeme kolem vody nebo přímo vodou. Na konci je dech beroucí Casaroro fall. Koupeme se v jezírku pod ním. Skvělé osvěžení. Když se vyškrábeme zpět, vracíme se zpět do Valencie a míříme k termálním pramenům. Ještě předtím trávíme trochu času u Pulang Bato fall. O trochu níže je Red rock hot springs. Začíná pršet a my si užíváme termální vody. Při cestě zpět ještě vyjíždíme k památníku japonských vojáků. Za deště závěrečný výjezd není snadný, ale dá se to. Po cestě zpět, si zkoušíme jízdu ve skutečném provozu v Dumaguete. O kousek dál jedna z našich motorek nejde nastartovat. Ani na řídítkách, ani sešlápnutím. S ostatními dojíždíme do Dauinu a vysvětlujeme v půjčovně, co se stalo. Majitel shání mechanika, ale naštěstí po chvíli odpadlíci dorážejí. Prý když to vychladlo, tak to šlo. Když majiteli vrací klíček, tak z nějakého důvodu uzavírají kryt zapalování. Starý Filipínec jde k motorce, směje se nám a vysvětluje, že když máme zavřený kryt zapalování, tak nenastartujeme. Jako jeden z mála mluví špatně anglicky, tak se nám to nechce vysvětlovat a necháme ho, aby se nám zasmál. Jinak tady skoro každý mluví anglicky. Je to i úřední jazyk. Učí se ve školách. Chytáme jeepney a končíme náš den.
6. den - Ranní trh je potřeba vidět
Každý čtvrtek ráno je v Zamboanguitě trh. Je tu vše od oblečení, všelijaké ovoce nebo živá zvířata. Kupujeme ananas asi za 15 czk. Po snídani vyrážíme na moře. Sluncem zalitý, Apo island se tyčí na obzoru. Během dne děláme zase 3 ponory. Stejně jako 3 dny zpátky je potápění velkolepé. Večer si dávám buko a ananasový shake. Místní říkají kokosu buko.
7. den - Horská jezera
Je před námi poslední celý den na Negrosu. Jako už několikáté ráno, když máme motorky, tak se jedeme před snídání projet po okolních vesnicích a trochu od moře. Je skvělé pozorovat místní, jak jdou do školy, do práce. Všichni se smějí a mávají. I přes to, že mnoho z nich žije v dost těžkých podmínkách, tak se vždy usmívají a nikdy si na nic nestěžují. Negros není příliš turistický, takže jsme tu nepotkali nikoho, kdo by žebral. Jsou zkrátka šťastní za to, co mají a váží si toho. Po snídani vyrážíme na sever. Ráno projíždíme Dumaguete ještě s přiměřeným provozem. Stavujeme se na trhu v Sibulanu. Kupujeme slané oříšky, které se na Negrosu prodávají skoro všude. Pokračujeme dál. Po chvíli odbočujeme do hor, směrem k Twin lakes. Cesta je celá vybetonovaná. Kousek pod jezerem zase platíme nějaký poplatek a zapisujeme se do knihy plné jmen. Závěrečný stoupák je pro motorku hodně náročný, ale zvládne to. Měli jsme 125 a byli jsme na ní dva. Naštěstí filipínské motorky nemají, na rozdíl od těch evropských, omezovač. Jdeme lesem kolem prvního jezera na vyhlídku k tomu druhému. Rozhledy jsou jako z pohádky. Stejně jako na Balanan lake si tady můžete půjčit kanoe. Na konci prvního jezera, je vodopád. V hospodě u parkoviště si dáváme banány v těstíčku. Jsou výborný a jeden asi za 5 czk, no nekup to. Banány v těstíčku nebo grilovaný jsou více typické pro Bali, ale občas na ně narazíte i zde. Po cestě zpět si užíváme dopravní špičku v Dumaguete. Mě osobně to nesmírně baví, ale pro někoho to asi může být stresující. Večer jdeme na večeři do ulic naší vesnice. Dáváme si kuře a je výborné. K tomu samozřejmě pivo San Miguel. Ještě lepší místní pivo je Red Horse, které má 7 %.
8. den - Přesuna na Moalboal a sardine dive
Ráno se balíme a už na nás čeká minivan. Majitel resortu se s námi loučí a přeje nám šťastnou cestu. Řidič se s námi rozloučí v Sibulanu. Pro změnu plujeme trajektem za světla. Děláme hodně fotek, protože jsou krásné výhledy na oba ostrovy. V Santanderu sedáme do druhého minivanu. Cesta se sice dost kroutí, ale o to je závod dvou řidičů minivanu zajímavější. Po 1 h 30 min jsme na poloostrově Moalboal, konkrétně na Pangsama beach. Potápění i ubytování máme u Saavedra dive center. Toto ubytování je podstatně levnější než resort na Negrosu. Takže sem tam nějaká díra ve stěně a tak. Toto místo je rájem pro potápěče a obecně pro turisty. Počet turistů hned pociťujeme. Na ulici nám každý něco nabízí. První ponor děláme ze břehu, protože asi 50 m od břehu útes padá do hloubky. Vyskytují se zde obrovská hejna sardinek. Jsou velmi mělko, bývají od 2 do 6 m, takže na hladině je spoustu Korejců s neopreny, nafukovacími rukávky a kruhy kolem pasu. Sardinky jsou nádherné, ale občas je větší zábava pozorovat topící se Korejce na hladině. Ponor byl skvělý, dokonce jsme na platu narazili i na korálovce. Večer jdeme zase na nějakou rybu, umí je zde opravdu dobře. Pokud máte rádi rum, tak vás potěší, že na Filipínách stojí láhev Tanduay od 50 czk.
9. den - Pescador island
Další den děláme první ponor na útesu podél pobřeží. Každou chvíli plave kolem želva. Vidíme dokonce jednu spát na korálu. Naštěstí je ráno a Korejci ještě spí, takže želvy nikdo neplaší. Další dva ponory děláme na nedalekém ostrovu Pescador. První ponor z východní části a druhý ze západní. Ostrov se nám moc líbí. Samozřejmě není, tak živý jako Apo island, ale i přes to je tu toho hodně k vidění. Když odjíždíme, vidíme na hladině Korejce s celoobličejovými maskami. Na víc je má Filipínec na provázku, aby je mohl vytáhnout, kdyby se topili. Chudáci Filipínci mají to s nimi doopravdy těžké.
10. den - Canyoneering
Rozhodli jsme se pro canyoneering na řece Kawasan. Tento výlet je nutný udělat přes agenturu. Ráno nás odváží dodávkou z Moalboal. Dorážíme na místo dole u moře, kde si necháme oblečení a nějaké věci. Dostáváme helmy a vesty. Když nás dovezou nahoru, je tu dost lidí. Uvádíme svoje jména a národnost do důležité knihy a dostáváme důkladnou, velmi důležitou instruktáž, která zabere asi minutu a půl. Po té si můžeme vybrat buď se vydat nahoru k ziplinu, který nás sveze na začátek kaňonu, anebo chůzi asi 20 min. Volíme chůzi. Do kaňonu sestupujeme po blátivých schodech. Je tu zábradlí, ale i tak se sem tam někdo rozmázne, ale to nevadí, je to bláto a umyje se dole ve vodě. Když už jsme úplně dole, vstupujeme do řeky. Voda je relativně teplá. Následuje skok za skokem. Je to vážně zábava. Okraje kaňonu jsou neuvěřitelně příkré a vysoké. Je to skvělý zážitek. Na jednou z ničeho nic, vidíme stánky s občerstvením. Do teď nechápu, jak je tam dostali. Po chvíli se řeka rozšiřuje a hladina klesá. Chvíli po svých a je před námi další dobrovolný skok a hned za ním houpačka. Scházíme podél něčeho, co vypadá jako hráz a pokračujeme. Je před námi poslední, dobrovolný skok. Samozřejmě do toho jdu. Než skočím z 12ti metrů jsem plný adrenalinu, ale stále se bavím. Dříve se skákalo i z 15ti metrů, ale kvůli nedostatečné hloubce části doskočiště, je skok zakázaný. Na konci kaňonu je jezírko na koupání a hospoda. Po cestě k moři si dáváme grilovaný banán a kupujeme filipínský med, na který už jsme měli nějakou dobu zálusk. Následně nás čeká grilování u moře. Večer ještě bereme motorky a jedeme do Moalboal. Ve městě jsou dvě relativně velká nákupní střediska. Ostrov Cebu je známý produkcí výborného sušeného manga, proto bereme nějaké domů. A konečně se mi podařilo píchnout, ale to nevadí, motorku vám tady opraví na každém rohu. Nejbližší opravna byla od nás asi 150 m. Za opravu chtěl asi 75 czk. Další věc, která je pro Filipíny charakteristická, jsou kohoutí zápasy. V každém městě je aréna, kde se vždy v neděli všichni sejdou. Je to tu velký business cvičit bojové kohouty.
11. den - Velrybí žraloci a Osmena peak
Budík zvoní už ve 4 ráno. Bereme potápěčskou výstroj, všechno házíme do dodávky a vyrážíme. Všichni cestu prospíme, ale za 2 h jsme v Oslobu a čeká nás potápění s velrybími žraloky. Když se nastrojíme, vyrážíme od břehu. Velrybí žraloci jsou tu krmeni, proto sem vždy připlavou. Pod vodou je nádherná podívaná. Motá se kolem nás najednou i 6 žraloků. Někdy jsou u nás velmi blízko. Jeden do mě skoro šťouchne ocasem. Nádherná zvířata. Jsou velcí klidně i 6 m. Na druhou stranu je smutný pohled na hladinu, kde je u lodí milion turistů, který na ně i přes zákaz sahají a svojí neohrabaností do nich někdy i kopou. Bohužel business je business. Jinak skvělý ponor. Při návratu vidíme zase korálovce. Po ponoru jdeme do města. Střídá se tu jeden turistický autobus za druhým. Kupujeme si tričko a ananas na osvěžení. Vracíme se po poledni. Půjčujeme motorky a vyrážíme směr Osmena peak. Cesta trvá celkem 2 h. Neustále máme před sebou krásné scenérie. Cesta je občas dost rozbitá, ale nic co by se nedalo. V horském městě Mantalongon bereme benzín. Chvíli po tom už jsme pod Osmena peak. Platíme vstup a pro změnu zapisujeme svá jména. Cesta je neuvěřitelně kluzká. Rychlou chůzí, jsem nahoře za 10 min. Počasí nám nepřeje, všude mraky. Začíná pršet a teď začíná zábava. V horách je docela chládek, rozhodně žádné vedro. Sjíždíme v blátě dolů. Rozblácená cesta docela klouže, chce to jet obezřetně. Když stavíme, abychom se napili, místní se s námi baví a nabízí nám, že se můžeme schovat do jejich chatrče, než déšť přejde. Tuto milou nabídku musíme odmítnout, protože tušíme, že pršet jen tak nepřestane. Když se nám podaří sjet k moři, je už úplná tma. V noci je to nic moc, protože většina aut a motorek buď nesvítí vůbec, nebo naopak stále dálkovými světly. Výsledkem toho je, že nic moc nevidíte. Projíždíme město Badian a už to máme jen kousek. Když dorážíme k ubytování, jsme promočení a docela unavení z 2 h jízdy v dešti a později i tmě. Když uschneme, tak je zase dobře.
12. den - Šnorchlování se sardinkami a odlet
A je tady den našeho odletu. Ráno máme ještě motorky tak se jedem mrknout na White beach na severu poloostrova. Ještě tu nikdo není, takže máme alespoň klid. Upřímně White beach není zas, tak white jak by mohl někdo čekat, ale pěkné místo to je. Vracíme se na Panagsama beach. Bereme ploutve a jdeme do vody. Ráno je tu mnohem více sardinek a mnohem méně Korejců, respektive žádní. Plavávání hejnem je zábava. Později se ocitneme poblíž prostorově náročnější paní, která si najala dokonce 2 Filipínce. Jeden ji má za úkol s ploutvemi stlačit pod vodu, k sardinkám a druhý jí vyfotit. Chudák chlápek má asi 20 kg i s postelí, docela si máknul. Celá akce končí, tím že modelka asi po dvou sekundách pod vodou, vyletí na hladinu a hned ji zvednou na záchranný kruh, aby se vydýchala. Už jsme se zasmáli dost, pokračujeme dál. Potkáváme želvu, ale už je čas jít, takže posledních pár fotek a ven. Jdeme do pokoje začít balit, pak vracíme motorky. V 10.00 odjíždíme. Po 4 h jsme v Cebu city a náš výlet končí. Letiště v Cebu city je od minulého roku zrekonstruované. V 16.00 odlétáme.
13. den - Cesta domů
Náš let má stopover v Clark na severu Filipín. V Dubaji máme dlouhý přestup, asi 6 hodin. Čas trávím procházkou po letišti. Stává se něco, s čím konstruktéři rozhodně nepočítali, začíná pršet. Najednou jsou všude kolem kbelík na zemi a samé louže. Personál letiště běhá sem a tam, vůbec neví co se děje. Docela vtipný stav. Do Prahy letíme zase A380, také skvělý zážitek.
Zip line, Balanan lake
Ranní trh, Zamboanguita
Děti jdou do školy, nedaleko Valencie
Korejci pozorují podvodní život v bazénu
Apo island, pohled z Thalatty
Steak z tuňáka
Jak se ti cestopis líbil?
Kuba Humlíček procestoval 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
@Kuba
,,Na každém rohu tu je místní fast food Joli bee a vždy je plný Filipínců"
Vysvětlení:
Jollibee má perfekně zpracovaný věrnostní program pro děti- každý měsíc/týden nové věci a hračky Dítě které ji nemá není in!!Školy používají také jejich hračky i při vyučování. O přestávce -Ve školní uniformě nebude jíst na ulici-upřednostňujete aircon.- místo kde si sednete, najíte se a nepotíte se. /pro spoustu evropanů je aircon mor, pro asiaty nutnost a životní styl-pokud na něj mají/
Jídlo mají trochu levnější než ostatní řetězce, nejoblíbenější jsou špagety, oblíbená jsou í jejich jídla s rýží-filipínec bez rýže nefunguje.
Pro flipínské rodiče s dítětem je téměř nadlidský úkol projít okolo jollibee a nezajít dovnitř.
Jollibee není gurmánský zážitek, ale je to rozhodnutí rozumu, chuti a dětí.
Filipínská hitparáda oblíbenosti řetězců
1. Jollibee, 2. KFC. 3.Donkin Donats, 4.Chao King. 5. Mac Donald
Kubo, díky velmi za cestopis. Nenech se odradit a pokračuj dál. Jsou to jen kecy v kleci. CL nejsou The New York Times :-D
Díky, jsem rád, že vidím i pozitivní komentáře.
Vy jste byli všehovšudy na ostrovech, navíc jedněch z turisticky nejnavštěvovanějších. Ale hned víš, že na Filipínách je kriminalita velmi nízká. Ne, není.
A věta hned z prvního odstavce "Z Dubaje do Cebu city je plné letadlo Filipínců. Možná létají za prací do Emirátů", to je vskutku brilantní dedukce, člověk by myslel, že se Filipínci do Dubaje jezdí opalovat.
Dál to nebudu komentovat.
Většinová část Filipín je z mýho pohledu bezpečná, ale váš názor. Na Negrosu jsme tolik turistů neviděli, ale zase když jste tu byl můžete to hodnotit jinak a ohledně toho létání za práci, nechci říkat něco čím si nejsem jistý i když je to docela jasný.
Miluji světácké cestopisy těchto prvniček. Až půjde trajekt ke dnu, což na Filipínách je několik případů ročně, tvoji nejbližší by možná pochopili, k čemu je zadávání jmen před vyplutím...
Díky za názor.
Za mě dobrý, z každého cestopisu i komentáře si další cestovatelé nězo vezmou. Filiíny mám rád.
Díky! Taky to tak vidím.
Pěkně napsaný :)
Mrkni i na můj cestopis o Filipínách - https://www.cestujlevne.com/cest...ovech-1472
Koukal jsme, že jste zvládli mnohem více ostrovů. Moc pěkně napsaný a vážně super fotky.