Fuerteventura - prázdná a ještě prázdnější - díl 2.
Pokračivání našich cest po tomto ostrově, tentokrát po jeho severní části.
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
A pokračujeme v cestě …
V pozdním odpoledni přijíždíme do velkého turistického střediska Caleta de Fuste, kde máme mít po další čtyři dny základnu pro cesty po severní části ostrova. Ubytování máme mít v jednom menším apartmánovém komplexu nedaleko centra i poblíž moře, nalézáme jej bez problémů. Co ovšem problém skutečně je, že celá recepce je pokrytá igelity a rezort, tou dobou stále nabízený na nejrůznějších stránkách, je evidentně v rekonstrukci. Nějaký údržbář, anglického slova neznaje, nás posílá do jiného rezortu, na kopci za hlavní cestou – Caleta Dorada.
Radnice v Puerto delRosario
Ze začátku to nevypadá špatně. Vzdušná prostorná recepce i moderně zrekonstruovaný bungalov, dokonce i s klimatizací. A i zde dostáváme přiděleny časy, kdy máme chodit na jídlo. Což ovšem ani zde nikdo nekontroluje a neorganizuje, jak zjistíme později. A protože do času naší večeře máme skoro tři hodiny, sedáme do auta a vyrážíme do nedalekého hlavního a největšího města na ostrově – Puerto del Rosario. To je se v minulosti, do roku 1956, jmenovalo Puerto de Cabras (přístav koz), což rozhodně nebyl název hodný hlavního města.
Rušná pěší zóna v hlavním městě
U pláže
Kostel v Puerto del Rosario
Puerto del Rosario je velké jako naše běžné okresní město a je zajímavé hlavně tím, že v něm prakticky nic zajímavého není. Takže pokud jeho návštěvu vynecháte, o nic rozhodně nepřijdete. My si procházíme centrum s kostelem, radnicí a v sobotní podvečer naprosto prázdnou pěší zónu, kde je otevřených pouze pár barů. A v nich pusto prázdno, jen občas párek turistů jako my. Sledujeme, že i zde jako u nás ceny z nedostatku turistů přizpůsobují místním, takže všude je nabídka různých happy hour nebo ceny na tabulích evidentně přepsané a snížené i o 40%. Cestou zpět si u letiště všímáme stovek aut z půjčoven odstavených podél dálnice, pro které momentálně chybí zákazníci.
Antigua
Turistické peklo
Naprosté rozčarování ovšem přichází, když dojdeme na první večeři. Celý komplex je roztažen do čtyř bloků a na celý tento komplex zhruba 300 ubytovacích jednotek je na jídlo určená jediná restaurace, která večer praská ve švech, mj. proto, že zde veškeré jídlo dávají na talíře turistům číšníci, žádný volný bufet. To pochopitelně stravování značně komplikuje a hodně zpomaluje. V některých chvílích se tvoří dlouhé fronty. K tomu obvyklý chaos a ruch v takto velké jídelně a veškerá atmosféra a pocit z jídla, které zčásti není rozhodně špatné, je ten tam.
Typické panorama
Co je ovšem naprosto příšerné, je maso dělané čerstvé na grilu. V tom časovém presu to číšníci valí po desítkách kusů a ve finále nelze poznat, zda původní vstup bylo kuřecí, vepřové nebo ryba, neboť i když na gril dávají na první pohled velmi kvalitní maso, rychlou úpravou jej dokonale zabíjí. Z řady vystupuje pouze hovězí, které se od jiných druhů navíc odlišuje tím, že totiž vůbec nejde pokousat.
Vyhlídka a památník místním domorodcům
Naprosto tristní dojem pak jen podtrhuje zjištění, že AI, které jsme si objednali opět jen kvůli zanedbatelnému cenovému rozdílu proti snídani, ve zdejším pojetí znamená pouze jeden poolbar s obsluhou. Jeden bar na možná tisíc lidí, u přeplněného bazénu, a k tomu trvale fronta na patnáct minut. Naprosté peklo masového turismu, na hony vzdálené tomu, kde jsme měli původně bydlet. A o den později, při procházce centrem Caleta de Fuste zjišťujeme, že i druhý rezort, který jsme měli jako záložní variantu pro ubytování a který se také stále na různých stránkách nabízel, je také uzavřený. Na recepci se pak setkáváme s několika páry, které řešily to samé, co my. Takže pozor, praktika přesunu do jiného ubytování bez oznámení předem je zde momentálně asi velmi rozšířená.
Vyhlídka Morro de Velosa
A na sever
Ráno, po snídani, která probíhala ve stylu již zmíněné večeře a občas připomínala boj o jídlo, se vydáváme na cesty za krásami severní části Fuerty. Naší první krátkou zastávkou je vnitrozemské městečko Antigua, s krásným bílým kostelem a moderně zrekonstruovaným náměstím, které se nachází zhruba uprostřed ostrova. To je mimochodem to obvyklé, co zde kdekoliv ve vesnicích nebo městech můžete vidět zajímavého – kostel a náves. Resp. ještě různě po krajině roztroušené a mnohde pěkně opravené větrné mlýny.
Několik vesnických kostelů ...
Dále pokračujeme do kopců na vyhlídku Morro de Velosa, ke které vede asi kilometr dlouhá odbočka z hlavní cesty. Ta z výšky téměř 700 m n.m. nabízí parádní panoramatické výhledy na celou Fuertu, která svými mnoha barvami i geografií rovin posázených krátery a kopci evokuje povrch Marsu. Bohužel, tato vyhlídka s restaurací i expozicí o Fuertě a celých Kanárech je momentálně z důvodu korony uzavřena, podobně jako drtivá většina muzeí a jiných expozic na ostrově. My tedy pokračujeme kousek na další vyhlídku v průsmyku přímo u hlavní cesty, které dominují dvě nadživotní sochy domorodých bojovníků původních kmenů.
.. a pár mlýnů
Dalším bodem naší cesty je sjezd serpentinami do vesnice Betancuria, což je z hlediska historie to nejzajímavější, co můžete na Fuertě vidět. Ta leží v horské míse a jedná se o původní hlavní město Fuerty z 15. století. Dodnes se zachovalo nádherné centrum vesnice okolo kostela s několika přilehlými uličkami, které jsou dnes proměněny v restaurace či malé krámky. Takový Český Krumlov, jen ve velmi, ale velmi malém. I zde je téměř vše zavřené a i návštěvníků je pomálu. O to více si vychutnáváme poklidnou atmosféru tohoto místa.
Betancuria
Přehledná mapka, abyste nezabloudili
V místní prodejně s výrobky aloe vera se dáváme do řeči s lékárníkem. A ten odhaduje, že v době našeho pobytu je na Fuertě pouhých 15% turistů proti běžné letní sezóně. To vidíme i na cestách, je neděle a kolikrát ujedeme kilometry, než potkáme další auto. Ostatně i naše ubytování máme naprosto přesně v ose letiště, takže přímo nad hlavami nám prolétají všechna přistávající letadla. A těch je také poskrovnu, denně 15 – 17 letů z Evropy.
Dalším kratičkou zastávkou naší cesty je maličká vesnička o pár kilometrů jižněji, kterou tvoří pár domů okolo kostela a hlavní cesty. Pak stoupáme serpentinami po úbočí hor na další vyhlídku do průsmyku – Risco. Zde mimo krásných výhledů návštěvníky přivítá i bílá brána, která je na Fuertě běžná tam, kde překračujete hranici místních správních celků.
Kostel v Pajaře ...
... a místní bar poblíž
Sjíždíme serpentinami horské silnice, asi nejkrásnější na ostrově, do městečka Pajara. Zde to v centru celkem žije a několik místních restaurací je plných. My sedáme o kus dál na dvě deci do typického místního baru na návsi, který je naopak v toto nedělní odpoledne úplně prázdný.
Výlet do jeskyní
Posledním cílem naší dnešní cesty je malá malebná přímořská vesnička Ajuy, kde parkujeme na velkém parkovišti na jejím okraji. Jako první se jdeme zchladit na černou pláž přímo pod vesnicí, kde je i několik plně obsazených restaurací. Na koupání to ale dnes moc není, po dobu našeho letošního pobytu bylo koupání vždy lepší na východním pobřeží než na tom západním, protože voda zde byla teplejší, ale možná to byl jen subjektivní pocit.
Ajuy
Ale Ajuy není jen o koupání, je zde i další přírodní zajímavost ostrova. Tou jsou přírodní jeskyně v pobřežních útesech. Ty jsou vzdáleny asi půl kilometru od vesnice a vede k nim nenáročný, ale velmi zajímavý turistický chodník. Vede totiž bizarními vápencovými útvary fantaskních tvarů. Cestou minete i zbytky starého dolu na vápenec, který se zde vyskytoval na jediném místě na ostrově a který sloužil ke stavbě nádrží na vodu. Nejzajímavější je konec chodníku, kdy po desítkách schodů sestoupíte do velkého jeskynního dómu. My jsme zde šli až v podvečer, téměř sami. A i sestup do jeskyně, kde normálně je problém se na úzkém chodníku procpat mezi protijdoucími, absolvujeme úplně v pohodě.
K jeskyním
Večer po návratu na ubytování se rozhodneme ušetřit si „zážitek“ s večeří a jdeme se projít do centra Caleta de Fuste. To podobně jako Morro Jable skomírá, i když otevřených restaurací a obchodů je tu výrazně více. Velké obchodní centrum je ovšem uzavřené, stejně jako spousta velkých i menších hotelů a rezortů. My si vybíráme velký steakhouse, jako správní rockeři stylově Fado Rock, na hlavní obchodní třídě a zde večeří rozhodně zklamáni nejsme. Dostáváme zde totiž vynikající steaky, kdy T-bone je tak pro 4 lidi a váží odhadem třičtvrtěkila.
Závěrečný sestup do jeskyně
A jsme tam
Amatérským paleontologem
Další den opět vyrážíme na cesty a naším prvním cílem je město La Oliva, v historii Fuerty také kdysi hlavní město. Jeho dominantou je trojlodní kostel s nádhernými dřevěnými stropy. Ale mimo to je zde další z hojně propagovaných památek – Casa de los Coloneles (Dům plukovníků) z 18. století, protože tehdy zde byla vojenská posádka. Jedná se o velký statek připomínající pevnost, kdy velký počet typických oken měl být symbolem bohatství. Dnes je zde muzeum a galerie, bohužel stav objektu by zasluhoval větší péči či rovnou rekonstrukci. Letos je zde samozřejmě zavřeno, ale z naší loňské návštěvy si pamatuje i stovky místních veverek, které je zde všude zakázáno krmit.
Casa de los Coloneles
Pokračujeme dál na sever do městečka El Cotillo, za nímž je nádherný maják. I ten je dnes muzeem, opět zavřeným. Místo je ale významným archeologickým nalezištěm a my naprostí laici nalézáme desítky vápencových kamenů se zbytky mořských živočichů. Kolem majáku a jeho pár set metrů vzdálené původní nádrže na vodu vede i turistický chodník s informačními panely. Jak také zjišťujeme, i letos se zase jedná o místo, kde extrémně fouká. Krátce se zastavujeme v centru městečka, kde to celkem žije.
Ve stopách Joachima Barrande
Dotek Sahary
Pokračujeme dál na východní stranu ostrova do Corralejo, což byla kdysi rybářská vesnička s 200 obyvateli. Dnes? Turistický rezort s 16.000 lůžky, za normální situace živý, se spoustou restaurací, barů a značkových obchodů. Tak si jej pamatujeme i z loňska, letos je bohužel realita skromnější. Bez problémů parkujeme přímo na hlavní třídě, kde to žije s bídou z jedné třetiny. Procházíme pobřežní promenádou, kde nedostatek turistů a konkurence srazily ceny tak, že někde nabízí půllitr piva za jedno euro.
El Cotillo
S námi budete jako ryba ve vodě
Sedáme do stylového nábřežního baru, ze kterého můžeme sledovat i sousední Lanzarote i trajekty mířící na něj. V pozdním odpoledni nás čeká ještě jedna zastávka – národní park Corralejo, který tvoří písečné duny navaté sem v průběhu věků ze Sahary. Na začátku dun jsou dva velké hotely s nádhernými plážemi. Podél pobřeží vede parkem pěkná okreska. To, že písek dokáže i zde být záludný, nám dokazuje turista zapadlý se svým autem pouhé dva metry od cesty. My zastavujeme na oficiálním parkovišti u pláže zhruba v polovině parku. Písečná pláž je skutečně nádherná, jenže opět zde panuje takový vítr, který přeje pouze vodním sportům, nikoliv koupání. Míříme tedy přes cestu do opuštěných dun, kde si vychutnáváme přicházející podvečer. Večer riskneme večeři v rezortu, naštěstí z nějakého důvodu už to není takový masakr jako první den.
Pláž parádní, vítr taky
V dunách
Pomník v pustině
Třetí den na severu máme obdobně akční. První zastávkou je vesnice Tetir s obligátním kostelem a návsí, pak pokračujeme směr La Oliva. Cestou nás zaujme výrazný památník ve svahu hory Montana Quemada. A protože se zde dá dostat po zpevněné cestě, zkoušíme štěstí, kam dojedeme naším kabriem. Bohužel, na stoupání posledních stovek metrů bychom potřebovali skutečně SUV, takže k cíli dorazíme po svých. A tam zjišťujeme, že se jedná o nadživotní sochu španělského spisovatele a filosofa Miguel de Unamuno, který zde žil ve vyhnanství ve 30. letech minulého století. Ale proč stojí jeho pomník v takové naprosté pustině, běžně omezeně dostupné, je mi záhadou.
Proboha, proč tady?
Naštěstí máme teréňák
O pár kilometrů dál, za vesnicí Tindaya, odbočujeme z hlavní cesty na silnici FV-103, kde je po asi dvoukilometrovém stoupání další parádní vyhlídka na severní část ostrova – Mirador de Vallebron. Horizontu dominuje sopka Tindaya a úchvatný pohled na krajinu mi opět evokuje vzpomínku na filmařskou představu Marsu v původní verzi Total Recall s Arniem.
Tindaya
Protože se chceme někde vykoupat, vyrážíme opět do El Cotillo, kde na jih od městečka je několik krásných písečných pláží. Bohužel, tak jako již několikrát předtím, i zde nám koupání překazí silný vítr. Děláme tedy aspoň pár záběrů a obcházíme si malou historickou pevnůstku, která svými třemi kanóny chránila zdejší místní přístav před piráty.
Pláže u El Cotillo
Pevnůstka u El Cotillo
Zkoušíme tedy štěstí na východním pobřeží, kde k moři zcela náhodně odbočujeme v Puerto Lajas kousek nad hlavním městem. Máme štěstí, místní pláž patří mezi ty, které mají ocenění modrou vlajkou. Pláž je úplně prázdná a koupání super, takže se tu na pár hodin utáboříme a strávíme zbytek dne.
Pláž s modrou vlajkou
A mizíme ...
Vše jednou končí, takže je tu poslední den našeho týdenního pobytu na Fuertě. Takže se odhlašujeme z hotelu a protože zpáteční let nám letí až večer, máme skoro celý den. Ten chceme strávit pohodově na pláži, takže opět náhodně vyrážíme. Jako první zkoušíme pláž za salinami kousek jižně od Caleta de Fuste, kde je písečná pláž v chráněné zátoce obklopené pár domky. Saliny máme hned za námi a dle pohybu tam je zřejmé, že muzeum soli i její těžba jsou zde v provozu. Tomu již z dálky vévodí velká kostra velryby.
Na šťastný návrat
Saliny
Protože ale moře je zde mělké a navíc s odlivem rychle mizí, míříme o pár kilometrů jižně dál, do vesničky Pozo Negro, která leží úplně bokem, daleko od hlavního tahu. Pár bloků domů, dvě restaurace, dokonce v provozu, a hlavně opět zase téměř prázdná pláž, kde trávíme zbytek času pohodovým koupáním. Na cestu si ještě dáváme večeři v jedné z restaurací, kde tak línou obsluhu jsme už dávno neviděli. Naštěstí jídlo je prvotřídní. Pak už jen vrátit auto a poloprázdným letištěm se nalodit na zpáteční noční let, který je ve finále zvláštní tím, že celé letadlo po přistání nevstane, ale způsobně a civilizovaně vystupuje řada po řadě. To jsem viděl poprvé.
Pozzo Negro
A dojmy?
Fuerteventura je tak jako každý z ostatních Kanárských ostrovů zase „jiná“. Turistům nabízí jednoznačně nejkrásnější písečné pláže, z velké části poloprázdné až téměř opuštěné. Bohužel relax na nich a koupání často ruší silný vítr. Zajímavá jsou i geologie a barvy ostrova, které jsou výrazně živější, než na vedlejším Lanzarote.
Ze čtyř velkých ostrovů je jednoznačně nejklidnější, takže pokud chcete strávit pohodovou dovolenou, v klidu, tak je Fuerta tou správnou volbou. Je zde dostatek prázdných zákoutí i zapadlých vesniček, a to i přímo na pobřeží. Naopak to rozhodně není volba pro ty, kteří potřebují k dovolené i městský ruch a turistický mumraj, protože hlavní město je malé a nudné a pořádný „turistický“ život nabídne jen pár turistických rezortů na východním pobřeží, ovšem i ty jsou výrazně menší než podobné oblasti na Gran Canarii nebo Tenerife.
Záleží samozřejmě na vašem pojetí dovolené. Fuerta vás sice neposadí na zadek přírodními unikáty nebo historickými památkami (těch je tu pomálu, v podstatě jen kostely a větrné mlýny), ale něco se zde najde a vnímavý cestovatel zde dokáže objevit spoustu zajímavostí a pokud projede celý ostrov, dokáže se zabavit po dlouhé dny. Jen se to chce prostě naladit na pohodovou místní vlnu a užívat si po celý rok příjemné klima.
Jak cestovat? Nejlépe autem
Doprava autem po Fuertě je velmi jednoduchá, protože ostrov propojuje ze severu na jih jedna páteřní komunikace, na severu i na jihu je dokonce v podobě pár desítek kilometrů dálnice. Čtyřpruh je i mezi letištěm a hlavním městem, kde přesun okolo něj urychluje obchvat s odbočkami do západní strany ostrova. Přesun ze severu z Corralejo na jih do Morro Jable tak zabere zhruba 80 minut. I okresky nebo silnice nižší třídy jsou v drtivé většině v perfektním stavu a ježdění zde je naprosto pohodové.
Pohled který neomrzí
V řídce osídleném vnitrozemí je po okreskách provoz minimální. Jediným problematickým úsekem na Fuertě je část hlavního tahu mezi letištěm a Caleta de Fuste, kde jsou kvůli koncentraci turistických rezortů, několika kruháčům a existenci komerčně-průmyslové zóny časté dopravní zácpy. Pozor také na to, že spousta turistických cílů nebo i pláží je dostupných pouze po nezpevněných cestách, takže s ohledem na své plánované aktivity zvažte typ půjčeného auta.
From Fuerta with love ...
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky! Zrovna to čtu v Coralleju a některá místa jsem neznal, přidávám tedy do itineráře ;)