Gerlachovský & Koprovský štít
Za nejvyšším vrcholem Slovenska
Cestopis z roku 2021 napsal Jaroslav Schmidt
Zvažoval jsem zda cestopis tohoto typu patří na takový web. Výšlap ale patří mezi naši výpravu "Za vrcholy Evropských států" a stejně jsem příspěvek sepisoval na náš blog. Tak jej nakonec sdílím i zde, třeba se najde nějaký čtenář :-).
Vysoké Tatry jsou pro nás každoročně povinností už od 2018 a nechtěli jsme je vynechat ani tento rok. Z logistických, pracovních i finančních důvodů jsme se zde nechtěli zdržet déle jak jeden den a tak jsme původně naplánovali pouze výšlap na vrchol Kriváň. Bratr ale nakonec zavelel k objednání výšlapu na Gerlachovský štít, který původně nepřicházel z finančních důvodů v úvahu. Výšlap měl ale končit kolem druhé hodiny a vlak nám jel až ve večerních hodinách. Do itineráře jsme tak navíc přidali i další slovenský vrch – Koprovský štít.
Na Slovensko jsem vyrážel v 21:01 z Prahy a o hodinu déle přistoupil bratr v Pardubicích. Netrvalo dlouho a oba jsme upadli do tvrdého spánku a probudili se až na budík půl hodiny před cílovou stanicí. Vystupovali jsme v Tatranské Štrbě před pátou hodinou. Objednaný horský vůdce nás vyzvedl na tomto místě asi o hodinu déle. Na Gerlachovský štít bohužel není dovolen výstup bez tohoto doprovodu a tak nám nezbylo než zaplatit 300 EUR/skupina. Pořád se jednalo o nejlevnějšího vůdce, kterého se nám podařilo najít. Jeho kvalitu nebo morální kredit jsme zase tolik neřešili, šlo nám jen o doprovod pro legitimizaci výstupu. Nakonec jsme ale s výběrem byli spokojeni.
V noci před výstupem na vrcholu nasněžilo a tak se na nahoru vodilo pouze přes Batizovské sedlo Batizovským žlabem. Tyto podmínky spolu s kovidem nám hráli do karet, protože zde bylo minimum lidí (relativně). Startovní pozice byl Sliezsky dom, kam nás vyvezl mikrobus. Zde nastala jediná nepříjemnost toho dne. Horský vůdce rozhodl o tomto výjezdu a neinformoval nás o vícenákladech. Řidič po každém ale nahoře požadoval 10 EUR za svezení. Neochotně jsme zaplatili a po Tatranské magistrále pokračovali směr Batizovské pleso.
Za Batizovským plesem jsme pokračovali dovnitř do Batizovské doliny, kam už je vstup povolen pouze s horským vůdcem. Následovalo dalších asi 200 výškových metrů k malé skalce, kde jsme oblékli sedací úvazky a helmy. Po krátkém úseku jsme se i navázali na lano a započali výstup na samotný vrchol Batizovskou próbou. Za ní už se na kamenech vyskytovala vrstva sněhu a následné lezení bylo trochu opatrnější. Kameny byly občas kluzké, ale sníh velice rychle odtával.
Pokračovali jsme Batizovským žlabem až na vrchol. Cestou jsme sice potkali pár skupinek, které výšlap vzdali, ale pořád byl provoz na trase minimální. Na samotném vrcholu byla sice hustá mlha, ale zhora trhlinou mezi mraky prosvítalo slunce a sníh mizel před očima. Dali jsme zde 10 minut pauzu a pak s horským vůdcem pokračovali zpět stejnou cestou dolů.
Během výstupu se natolik oteplilo, že cestou dolů zmizel skoro všechen sníh a dolů se šlo o poznání lépe než nahoru. Kameny už byly skoro suché a náš krok byl znovu jistý. Po překonání Batizovské próby jsme se odvázali a sundali úvazky. Seběhli jsme dolů k Batizovskému plesu a zde se rozloučili s horským vůdcem. S sebou na vrchol nám dal do batohu i mačky, které nakonec nebyly potřeba. Vrátili jsme mu je a pokračovali po Tatranské magistrále k sedlu pod Ostrvou. Cesta obsahuje nějaké stoupání, ale víceméně se jedná o lehký přesun (tatranským pohledem). Za samotným sedlem je potřeba na krátké vzdálenosti sejít 500 výškových metrů k Popradskému plesu. Podklad je zde opravdu dobrý a cesta dolů není tak náročná jak se na první pohled zdá. Celkově je Tatranská magistrála dobře udržovaná, což zrychluje přesun.
U Popradského plesa jsme dali lehké občerstvení a trochu delší pauzu. Následoval výšlap na druhý vrchol. První část Mengusovskou dolinou vede sice mírným stoupákem, ale ne tolik zajímavou krajinou. Jdete lesem a nějakou dobu není nic zajímavého vidět. Za rozcestníkem při Žabom potoku se začne pomalu otevírat výhled a za přechodem Hincova potoka začne také další delší stoupání. Konkrétně necelých 300 výškových metrů k Hincovým plesům. Během tohoto stoupáku máte po ruce překrásné výhledy na Mengusovskou dolinu a Hincova plesa jsou také poměrně fotogenická.
K samotnému vrcholu už je to posledních 400 výškových metrů, ale už mi docházely pomalu síly. Bratr měl naštěstí ještě rezervu a tak mě trochu táhl. Nejprve následuje 200 metrů do Vyšného Kôprovského sedla a poté už závěrečné stoupání na Koprovský štít. Výstup na libovolný tatranský vrchol určitě stojí za to, ale Koprovský štít a závěrečnou cestu k němu bych zařadil spíše mezi ty méně zábavné. Přesto se nedá ničím nahradit pocit z dalšího zdolaného vrcholu.
Z vrcholu jsme začali sestupovat cca v 17:20 s potřebou stihnout vlak Štrbské ples – Štrba v 20:00, takže jsme přidali do kroku a pádili dolů. Když jsme dorazili 18:40 k Popradskému plesu, už jsme téměř jistě věděli, že je vyhrálo a oddychli si. Následoval už jen asfaltový úsek k železniční stanici Popradské pleso a pak poslední kilometr a půl po silnici do Štrbského plesa. Ve štrbě nás čekalo ještě nudné čekání na noční spoj Štrba-Praha, který odjížděl cca v 22:50. K naší smůle se ale vlaku rozbila lokomotiva a vlak nabral zpoždění více jak 200 minut. Nebylo vůbec jisté, zda se zpoždění ještě nezvýší a zda spoj vůbec pojede, tak jsme zakoupili jízdenku na Leo expres, který ze Štrby vyjížděl kolem jedné hodiny ranní. Do Prahy jsem dorazil cca v 8:00.
- Vzdálenost: 30 km
- Stoupání: 2250 m
- Klesání: 2580 m
Rozpočet
Hlavní položkou rozpočtu byl horský vůdce, který nás vyšel na 300 EUR, tedy cca 3806 Kč za osobu. Dalším nákladem byla doprava minibusem k Sliezskemu domu za 254 Kč (10 EUR) za osobu. Náklady za dopravu uvádím za dospělého, bratr jakožto student měl ceny více jak poloviční. Za vlak Praha-Štrba jsem zaplatil 529 Kč a za Štrba-Praha 399 Kč. Jak jsem psal, nakonec jsme museli ještě přikoupil vlak na Leo s podobnou cenou. Zažádal jsem Regio o vrácení nevyužité jízdenky, tak tuto částku nepočítám. Celkově tedy výlet vyšel na 4988 Kč.
Horský vůdce
Někteří jednotlivci zdolávají vrchol i bez horského vůdce. Se svou duší liberála mám pro to jisté pochopení, přeci jen je to byznys dělaný na nárokování si přírody. Ne vždy dodržujeme pravidla a občas přespáváme tam kde se nemá. Pro nás bylo toto ale za hranou a neexistovala jiná možnost než si vůdce zaplatit. Doporučení na horského vůdce nemá moc smysl, protože vždy jde o individuální interakci vůdce-klient, ale pro úplnost jsme šli s panem Jelenským (https://www.horskyvodca.net/) a byli jsme spokojeni.
Video
Jak se ti cestopis líbil?
Jaroslav Schmidt procestoval 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Co si budeme nalhávat, výstup na některé slovenské hory je velký byznys místních vůdců. Sice sebou nese i něco pozitivního...... ano, bez tohoto finančního síta by byl přetlak na Gerlach mnohem vyšší. Bohužel vůdcovská mafie často svými klienty pohrdá a to co jsem viděl, to mi stačilo.
Vím a slyšel jsem, ale jiná možnost neexistovala. Přeci jen jsme nedokázali poručit našemu chtíči vyšlápnout si i nejvyšší vrchol Slovenska ;-). Za tuto cenu ovšem už jiné nedostupné slovenské vrcholy neplánujeme.
Také jsem jim odsypal. Kdo neodsype, toho beztak uloví. Naštěstí mají na Slovensku i jiné než prominentní kopce a dnes můžeme cestovat nejen za bratry. Tož hodně zážitků v horách a já si jdu užít Elbrus (bez vůdce :-) ).