GOA a BOMBAJ - kontrasty INDIE
Pláže versus slumy, 2 světy v jedné Indii
Cestopis z roku 2016 napsala IvanaBl
1. část - Indie není jen Taj Mahal: https://www.cestujlevne.com/cest...mahal-2916
GOA a pláže
23.11.2016. Na 3 dny přepínáme z chudé Indie. Z Váránasí letíme vrtulovým letadlem s přestupem v Haidarábádu do Goy. Tuktukem přijíždíme do úplně jiného světa, přímo na nádhernou a liduprázdnou pláž Agonda Beach. Moře má 30 stupňů, vzduch 35 a nikdo tu není! Bydlíme v pěkných chatkách na pláži (450 Kč/noc pro dva), máme pohodlnou postel, velikou koupelnu, normální záchod a jsme tu úplně sami. Akorát majitel je líný a odmítá nám připravovat objednané snídaně (za 3€), tak chodíme jinam. Je tu spousta různých restaurací, i americké, thajské a drahé. Ceny jsou tu mnohem vyšší než v "normální" Indii.
Goa je nejmenší a nejbohatší indický stát na jihozápadním pobřeží Arabského moře. Je to bývalá portugalská kolonie a dosud se zde 26% obyvatel hlásí ke křesťanství (celoindický průměr křesťanství je jen 2,3 %). Goa jsou především pláže a hotely a také turisté z celého světa.
Přelet z Váránasí do Goa
Goa - Agonda Beach
Zrovna je tu svatba
Naše chatka na pláži
Krásně se tu spalo!
Skvělá velká koupelna
Den na skútru
Večer jdeme kolem indických chatrčí a v jednom chudém dvorku vidíme zaparkovaný pěkný, skoro nový, skútr. Ptáme se, jestli by nám ho na 1 den nepůjčili. A oni, ať ráno přijdeme a že to bude stát 500 rupií (132 Kč) a platí se předem. Ráno jim přineseme 500 rupií a dostáváme skútr. Nechtějí žádnou kauci, ani vidět naše pasy, ani se nezeptají, kde tady bydlíme. Prostě nám za 500 rupií předají svůj jediný majetek a my s ním odjíždíme někam pryč. Řídit skútr je jednoduché a příjemné, krásně fouká, vyhýbám se krávám na silnici (ony se nikdy ani nehnou), užívám si jízdu a přírodu a výhledy a říkám si, jak je ten svět (nejen v Indii) ve skutečnosti jednoduchý a krásný, jen si ho většina z nás dělá složitější.
Za jízdy
Kakolem Beach
Kakolem Beach
Povlečení si vezeme z domu. Už je hodně špinavé (hlavně z vlaků), ale jeho použití je všestranné a dá se převrátit na ruby :)
Cola Beach
Cola Beach
BOMBAJ = zpátky v "normální" Indii
26.11. Přelétáme z Goy do Bombaje, která je centrem všeho dění na západě Indie. Město filmových hvězd, viktoriánských staveb, slavný hotel Taj Mahal nebo oblouk Gateway of India. Bombaj má 18 mil. obyvatel, z toho polovina žije ve slumech a chudinských čtvrtích!
Slum DHARÁVÍ
Slum Dharáví byl založený v roce 1884. Rozlohou 2,1 km² a počtem obyvatel více než 1 000 000 (různých ras, náboženství i kast) je jednou z nejhustěji obydlených oblastí na světě. Hygiena ve slumech je velmi špatná. Boudy jsou nalepeny na sebe a mezi nimi protékají stoky plné odpadků. Lidé v Dharáví ale nejenže s odpadem hospodaří, vydělávají na něm velké peníze a vytvářejí také nová pracovní místa. Dharáví je domovem asi 30000 sběračů hadrů, kteří sbírají a třídí recyklovatelné zbytky z městských popelnic. Další tisíce se živí sběrem plastových víček nebo zpracováním kůží. Celkový roční obrat ve slumu se odhaduje na více než 1 miliardu USD. Dharáví trpělo mnoha epidemiemi a jinými katastrofami, včetně moru v roce 1896, který zabil více než polovinu populace Bombaje.
Jsme v největším slumu v Indii a 2. největším v celé Asii. V tom, co se natáčel Milionář z chatrče. Bez průvodce se tu nesmí. Je to nebezpečné. A nesmí se tu vůbec fotit. Procházíme úzkými, tmavými, špinavými a smradlavými uličkami slumu, díváme se do tmavých komůrek bez oken, kde žijí rodiny s několika dětmi. Ale to jsme v přízemí, tady to ještě vypadá jako místnost. Slum Dharáví je už dávno ze 100% zastavěn, boudy se už přistavují jen nahoru. Viděli jsme tu i čtyři podlaží! Na stavbu "obydlí" používají vlnitý plech, krabice, hlínu, klacky, obaly, plasty, plachty, staré pytle. Okna si něčím vyřežou. Vypadá to tu jako hromada barevných krabic s vyříznutými okýnky. Jenže v těch krabicích žijí lidé. A pokud chtějí víc světla a prostoru, popojdou na koleje. A tady si pak povídají nebo vaří, svítí tu slunce, hrají si tu děti. Vím, že jsem v tomhle divná, ale dovedu si představit žít (samozřejmě nějakou omezenou dobu) ve slumu. Věřím, že i na téhle zkušenosti a tomhle způsobu života je něco pozitivního. A vím, že jsou na tom lidé ještě mnohem hůř než zde.
Nikdo nám ve slumu nedává najevo, že sem nepatříme nebo že tu nejsme vítáni. Fotit se bojím, ale navrhuju dát si tady aspoň čaj. Můj nápad se kupodivu nedočkal žádného nadšení ostatních :) A tak si dávám ve slumu nejlevnější čaj na světě a jediné, co vím jistě, že tady na něj nepoužili vodu z Gangy. Nakonec si tu kupujeme i banány. Jako vždy je mi nejvíce líto místních dětí. Ale je to podobné jako jinde. Děti jsou sice špinavé a chudé, ale smějí se a nezdá se, že by jim v životě něco chybělo. Je tu i škola. A ony chtějí chodit do školy. Mají často negramotné rodiče, tak ani nedostanou vynadáno za špatnou známku. Gramotnost v Dharáví ale dosahuje úctyhodných 69 %. Ta jej řadí mezi nejvyspělejší slumy na světě z hlediska vzdělání. Ale hlavní je, aby se děti ze školy vůbec vrátily domů. Ale o tom až za chvilku.
Slum Dharáví
Slum Dharáví
Slum Dharáví
Slum Dharáví
Život na kolejích
Sběrači a třidiči víček a plastových lahví
Ve slumu Dharáví žijí a pracují lidé v hrozných podmínkách. Je tu tisíce malých továrniček s primitivní výrobou. Viděli jsme třídírnu odpadů (vozí sem i odpad z nemocnic!), zpracování plastů (petky se v Indii vykupují za 5 rupií za 1 kg, tj. 1,2 Kč), hliníku, kůží, hrnčířské dílny. Vše zpracovávají holýma rukama bez ochranných pomůcek! Zboží se vyváží do celé Indie. Pracuje se zde 12 hod. denně, 7 dní v týdnu. Denní plat je 100-200 rupií. Pronájem bydlení (ano, za ty budky se musí platit) ve slumu stojí 4000 rupií na měsíc. Voda a elektřina funguje jen 2 hodiny denně, záchody jsou tu společné. V roce 2022 (6 let po naší návštěvě) tu ale vláda nechala postavit nové velkokapacitní veřejné toalety s více než stovkou záchodů, sprchami s teplou vodou a prádelnou. Za měsíční používání platí každá rodina symbolickou 1 rupii (30 českých haléřů).
BOMBAJ - život na ulici
Ne každý v Bombaji si ale může dovolit žít a pracovat ve slumu. Ne každý může platit několik tisíc rupií měsíčně za pronájem boudy na spaní. Jsou na tom lidé ještě mnohem hůř. Další statisíce lidí v Bombaji žijí na ulici, často přímo na chodnících u hlavních silnic. Záchod mají za plentou! Někteří se snaží něco vyrábět, třeba plést košíky z bambusu, který je všude zdarma. Většinu života jedí jen suché placky. Mouku s vodou. Jejich malé děti běhají kolem chatrčí na chodníku, metr od nich jezdí auta a nikdo se nebojí, že je některé přejede. Děti se tu odmala učí natahovat na cizí lidi ručičku a usmívat se. Žebrat. Nikde jsme neviděli takto malé žebrající děti. Kromě sladkostí jsme jim vzali spoustu kinder hraček. Nenapadlo nás, že si s nimi jejich rozum a zkušenosti neporadí. Nevěděly, co s nimi, bály se jich. Byl to hloupý nápad.
Život na ulici
Život na chodníku
Život na chodníku
Tady mají snad úplně všechno, i umělé nohy pod postelí
Tady se ještě (nebo spíš pořád) spí
Záchod (díra) na chodníku
Bombajské příměstské vlaky
Bombajská železniční síť má 465 km tratí. Soupravy jsou konstruované pro max. 188 cestujících, ale během dopravních špiček přepraví každý vlak přes 500 lidí. Ročně ve vlacích pouze v Bombaji zemře 3500 lidí, tedy asi 10 cestujících za den. V celé Indii je to ročně kolem 20000 mrtvých ve spojení s vlaky. Nejčastěji cestující vypadnou z přeplněného vlaku nebo spadnou pod kola soupravy z nástupiště. No a mladí, ale často i stařenky, si zkracují cestu na nástupiště přes koleje (aby nemuseli po schodech), jenže kolejí je i 20 vedle sebe, vlaky přejíždí z jedné na druhou, jezdí těsně kolem lidí, kteří si tipují, kterou výhybku použijí a přeskakují sem a tam. Šílený pohled! Po Bombaji jsme jezdili otevřenými vlaky, přestože se to cizincům důrazně nedoporučuje. Ve vlacích jsme potkávali i zmrzačené a slepé zpívající děti (tak, jak jsme viděli v Milionáři z chatrče).
Nádraží Bombaj
Pořád courají přes koleje
Pořád courají přes koleje
Potkáváme vlak
Ve vlaku
Ve dveřích vlaku za jízdy
V Indii mizí 70000 dětí ročně!
Podle údajů Úřadu pro registraci trestných činů v Indii mizí v Dillí 14 dětí denně, z toho nejméně šest končí v rukou obchodníků s lidským masem. Podle úřadů se v celé zemi ročně ztratí přes 70 tisíc dětí, zejména v Dillí a Bombaji, kde působí nejvíce organizovaných skupin. Unesené děti nejčastěji končí jako otroci nebo prostitutky. Mizí hlavně děti z chudých rodin, překupníci loví ve slumech a na vesnicích. Někteří chudí rodiče mají strach oznámit zmizení dítěte na policii a mnozí z nich nemají ani jeho fotografii. Pak je ale šance na najití dítěte nulová. Většina únosců se zaměřuje na děti ve věku od šesti do třinácti let.
Jiná BOMBAJ
Na Bombaj máme jen 1 den před odletem domů. Brána Indie (Gateway of India) z roku 1924 je jedním ze symbolů města a jednou z hlavních turistických atrakcí Bombaje. Bombajská univerzita (University of Bombay) ve viktoriánském stylu byla založena v roce 1857. Rajabai Clock Tower - hodinovou věž Rajabai navrhl anglický architekt podle Big Benu v Londýně. Kriketové hřiště Azad Maidan. Kriket je v Indii sport č.1. Trénují jej i nejmenší děti, které si vystačí s kusem rovného klacku, kterým odpalují kouli smotaného hadru. Gilbert Hill je 61 metrů vysoký monolit z černé čedičové skály. Skála vznikla z roztavené lávy asi před 66 miliony let! Na vrcholu skalního sloupu jsou dva hinduistické chrámy - Gaodevi a Durgamata. A z nich krásný výhled - na slumy v Bombaji.
Brána Indie
Nádraží Chhatrapati Shivaji Maharaj Terminus
Viktoriánská Univerzita Bombaj
Rajabai Clock Tower
Lešení z bambusu
Gilbert Hill
29.11.2016 odlétáme z Bombaje přes Nové Dillí do Vídně. Zážitků z Indie a Nepálu máme až do konce života. Indie je další zemí, kam bych se jednou ráda vrátila.
Goa - Kashinath Beach Huts (dříve hodnocení 9,4): https://www.google.com/maps/plac...F11gzbhsl3
Jak se ti cestopis líbil?
IvanaBl procestovala 70 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 měsíci a napsala pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
O slumech v Bombaji se píše docela zajímavě v knize Šantaram (Shantaram). A když z toho má člověk depresi, může se dorazit filmem Salaam Bombay! .... ale jak píšeš, v určitém ohledu jsou lidé ve slumech šťastlivci, protože mají hlavu nad střechou.
Těším se na další cestopis:-)
Zajimave povidani se spoustou faktu a fotkami z pestre Indie. Take hodne mist za relativne kratkou dobu (dokonce i s odskokem do Nepalu).
Zejmena v pripade uzasneho statu Goa bych asi opetovne volil vice dni pobytu. Pred lety jsme prave cele dva tydny zamerili jen na region Goa a mesto Bombay (pravda i s jednodennim vlakovym odskokem na sever do Damanu. Duvodem pro to byly hned dve zajimave portugalske pevnosti, plaz ovsem nevabna.).
A samozrejme stat Goa jsme chteli poznat dukladneji kvuli mnoha tropickym plazim, roznez i kvuli historii reprezentovanou portugalskou kolonii. Pevnosti Chapora, Aguada a jeste jedna byly skvele, stejne jako stara Goa (Goa Velha) s mnoha kostely, vychodne od hlavniho mesta Pangim. Fajn bylo i Margao a probihajici krestansky svatek v Colva. Tedy na skutru, na kole to tam slo vse dobre objet, tam a zpet z/do Bombaje dennim ci nocnim vlakem.
V Bombaji samozrejme objevovat tamni zajimavosti (take Brana Indie, ono viktorianske nadrazi, mesita Haji-Ali-Dargah, pradelka Dhobi Ghat, atd). Mimojine ubytko v hostelu Salvation Army naproti obrovskemu hotelu Taj Mahal Palace take nemelo chybu (skromne, levne i s drobnou snidani) ...