INDIE není jen Taj Mahal

Letenka z Vídně do Nového Dillí a z Bombaje do Vídně stála 7700 Kč. Během 17 dní máme v plánu 3denní návštěvu Nepálu a v Indii pak vlakem Jaipur, Agra (Taj Mahal), Váránasí (spalování mrtvých v Ganze), přelet do Goy (pláže) a přelet do Bombaje (slumy). Bydlet budeme jenom v levných hostelech a guest housech (vše booking) za 100-150 Kč/osoba/noc.

Půl dne v Novém Dillí

12.11.2016. Majitel guest house v Novém Dillí je sympaťák (tedy až do rána, kdy se s ním budeme hádat při placení - chtěl 2x víc než booking). Nadšeně nás vítá, hned se chce fotit, ukazuje nám náš fakt hezký a velký rodinný pokoj a zve nás na svoji střechu na "úchvatný výhled na celé Dillí" (my vidíme jen smog). Večer nás posílá do hinduistického chrámového komplexu Swaminarayan Akshardham, objednává nám tuktuk (ty další už byly levné). Chrám stavělo 10000 dělníků 5 let a zobrazuje klasickou indickou a hinduistickou kulturu a architekturu. Co nám neřekl, že u vchodu musíme nechat batůžek i všechny naše foťáky a mobilní telefony! Jsme v Indii pár hodin a už máme někomu odevzdávat to nejdražší, co s sebou na 17denní cestu máme? Chvíli se s nimi dohadujeme, ale je to marné. Cizinců je tu víc, riskneme to. Dostáváme papírový lísteček. Ve frontě do chrámu na mě Indové (hlavně Indky) vrhají nenávistné pohledy, když se unavená opřu o Lukyho. Zapomněla jsem. V Indii se nesmíme držet za ruce nebo se obejmout na veřejnosti (hrozí za to tresty). Následuje organizovaná prohlídka. Procházíme spoustou sálů, koukáme na pohyblivé figurky a zvířátka, trochu jako Disneyland. Posloucháme indickou hudbu i výklad, kterému moc nerozumíme, přestože je v angličtině. (Indové mezi sebou mluví anglicky. Angličtina je tu nezbytný dorozumívací jazyk, protože Indie má 29 států a v každém se mluví jinak.) Padá na nás únava z dlouhého letu a když se konečně blíží poslední sál a hodinový film o historii celé Indie, sedáme si do první řady, v sále se zhasíná, my zavíráme oči.. a probouzíme se až na titulky. Nakonec jdeme ven na barevnou show. Zpívající fontána, promítání na chrám, tančící a zpívající Indové v krásných barevných kostýmech. Jo, kdybych měla mobil, měla bych i fotky. Před chrámem nás chce vyfotit místní fotograf (nejlépe každého zvlášť..) a my výjimečně s jednou společnou fotkou souhlasíme, protože jinou odtud mít nebudeme.

Nějaký chrám cestou do ubytování

Půjčili nám slušivé šátky :)

Hostel v Dillí

Obrovský a levný pokoj

Výhled ze střechy na celé Dillí :)

První jídlo v Indii

13.-15.11.2016 letíme na 3 dny do Nepálu: Spalování mrtvol v Nepálu: https://www.cestujlevne.com/cest...epalu-2941

Zpátky v Indii, JAIPUR a okolí

16.11. Indickým vlakem té nejobyčejnější třídy (sleeper class) jedeme do Jaipuru, kterému se také říká „růžové město“. Jaipur byl založen roku 1727 a žije zde více než 5 milionů obyvatel. Navštěvujeme palác Hawa Mahal postavený z červeného a růžového pískovce. Byl vybudován proto, aby ženy z královské rodiny mohly sledovat pouliční festivaly, aniž by byly vidět. Tvar stavby má připomínat Krišnovu korunu. Pětipodlažní palác má 953 malých oken zdobených složitými mřížemi. Přejíždíme tuktukem do Gaitore Ki Chhatriyan. Je to shluk královských hrobek, klidné a krásné místo kousek od centra Jaipuru. Popojíždíme k pevnosti Ambér (též Žlutá pevnost) ležící u břehů umělého jezera Maoto. Je z červeného a bílého pískovce a z mramoru.

Jezdíme ve čtyřech jen jedním tuktukem. Tuktukáři by radši dvěma, tak nám tvrdí, že se to nesmí, my "jako" odcházíme a nakonec nás vezmou. Sedím buď vedle řidiče (to má radši řidič) nebo vzadu "v kufru" (to mám radši já). Tuktukářům už rovnou říkáme naši cenu. Domluva je pak rychlejší, ušetříme za druhý tuktuk, sice máme menší pohodlí, ale je to větší sranda. Jednou jsem tuktuk mohla i řídit (mimo město a rychle!). Za to si mladý Ind dovolil mi několikrát sáhnout na koleno :)

Pokoj v Jaipuru

Tuktuk v Jaipuru

Hawa Mahal

Hawa Mahal - okno pro ženy

Záchranná stanice slonů?

Prý je poblíž Jaipuru záchranná stanice slonů.. Takže.. Slony tu "zachránili" celkem DVA. Dříve "zachránce", dnes "manažer", nás usazuje ke stolečku a čekáme na čaj. Tak to bude na dlouho.. A je to tu: "Vítejte v Indii... odkud jste... a co byste chtěli dělat se slonem?" "Jak jako?" "No, jestli chcete krmit slona, fotit se se slonem, malovat na slona nebo na něm jezdit?" My: "No... asi... všechno?" Načež vzal tužku a papír a začal rozepisovat jednotlivé aktivity se slonem a ceny. Mytí slona. Malování na slona. Vylézt na slona po chobotu. Krmení slona. Fotit se se slonem. Jezdit na slonovi. To poslední je nejdražší. Nenapadlo by nás, co všechno lze s tím nebohým zvířetem provádět. No a když to všechno sečetl, vyšlo to na pěkných 5000 Kč na osobu :)) Skoro jako zpáteční letenka z Vídně do Dillí! Každopádně za "přišli a viděli slona" se neplatí nic, tak máme chuť odejít. Jenže Petra mermomocí chce "jezdit na slonovi", Robert "musí" s ní, usmlouváme to na 1000 Kč za osobu. Lukáš nechce se slonem dělat (radši) nic, pomalu se na něj bojí i podívat a já si vybírám jedinou akční (a zároveň nejlevnější) položku "vylézt na slona" - a za 60 Kč vylezu po chobotu na slona. Dvakrát! :) První pokus jsem personálu vysvětlila jako trénink a podruhé už mi to šlo. A pak Petra s Robertem vyjeli na slonovi a já celou dobu šla vedle slona, sahala na slona, krmila slona a fotila všechny se slonem (zdarma) :)

Z Jaipuru

"Manažer" a 2 zachránění sloni

Lezení na slona po chobotu

Na slonovi

Krmím slona :)

Nakonec i focení bylo zdarma

AGRA

18.11. přejíždíme vlakem do Agry, kde bydlíme 2 noci v příjemném hostelu. 4lůžák stojí 476 Kč/noc. Vtipná cena, na to, že jsme 1 km od Taj Mahalu :)

Věčné dohady s tuktukáři. Nechceme dva, jenom jeden!

Hostel 1 km od Taj Mahalu

V hostelu

Dveře vedou na záchod. Tam strávím skoro celou noc.

TAJ MAHAL s potleskem

Další ráno jdeme pěšky do Taj Mahalu. Úplně náhodou mají dnes vstupné zdarma, ušetřili jsme 4000 rupií! Při vstupní prohlídce nám zabavili žvýkačky a tantum verde. Nevěděli a ani nechtěli vědět, co to je. Taj Mahal jsem chtěla vidět od mala! A je to opravdu krása, i když neustále pod lešením. A jak se tak střídáme v žaludečních problémech, jako naschvál na mě vyšel zrovna dnešek. Ale nenechám si zkazit zážitek, vlastně si jen celý den prokládáme a zpestřujeme hledáním záchodů.

Taj Mahal nechal postavit vladař Šáhdžahána (vládl 1628 – 1658) na památku jeho předčasně zesnulé milované ženy Mumtáz Mahal (Perla Paláce). Mumtáz Mahal zemřela ve věku 36 let při porodu 14. dítěte. Taj Mahal se stavěl 22 let (1632–1654) a na jeho stavbě se podílelo 20 000 dělníků. V samém středu paláce se nachází malý sarkofág Mumtáz Mahal, který se nesmí fotit (je na fotce níže). Taj Mahal je jedním ze 7 novodobých divů světa.

Na focení na lavičce před Taj Mahalem se stojí fronty. Když na nás přišla řada, sedli jsme si a dali si tu jako jediní ze všech pusu. A sklidili za to potlesk! :) Obyčejný polibek, objetí, či pohlazení na veřejnosti (i v rodinném kruhu!), jsou v Indii nepřípustné. Ale už 2. rok probíhají v Indii "líbací protesty" proti tomuto zákazu. Hlavně mladí lidé s takto přehnaným bráněním indické morálky nesouhlasí. A tak tu nevědomky protestujeme pro dobrou věc :)

Taj Mahal

Taj Mahal, tohle se tu taky nesmí

Taj Mahal

Za tohle jsme sklidili potlesk :)

Sarkofág Mumtáz Mahal

VLAKY v Indii

Indické vlaky jsou kapitola sama o sobě. Trochu špína, trochu smrad, trochu průvan a trochu zpoždění (včera 5 hod.). Místenky na indické vlaky máme koupené předem přes Internet, bylo to velmi levné, ale složité a zdlouhavé. Obrovské vzdálenosti přejedete za pár hodin nočním vlakem (10 hodin vyšlo na 125 Kč) a ještě ušetříte za noc v hostelu. Jezdíme v nejlevnější třídě Sleeper Class, abychom si užili pravou Indii. Co nás mile překvapilo, že jsme na vagónu v Novém Dillí našli na seznamu cestujících naše jména :) Ve vlaku musíte být otrlí a je lepší si koupit 2. a 3. patro - tam za vámi nikdo nevyleze, je tam klid a dobře se tam spí. Dole je to špatné. Zážitků z vlaků máme asi nejvíc. Nejdřív jsme si z nefunkčních větráků udělali botník a boty pěkně přivázali. Kdyby nám v noci ukradli boty, jsme v háji! Spíme ve vlastním povlečení z Česka, které nakonec vyhodíme, ale spíš si myslím, že jej dodnes v Indii někdo používá. Bágly jsme na noc zamykali na zámečky ke konstrukci vlaku. Jednou jsem chtěla otřít vlhkým ubrouskem nějakou nechutnou špínu na horním lehátku. Ubrousek okamžitě zčernal a já zjistila, že barva potahů není šedočerná, ale tmavě zelená :) Sedadla nikdy nikdo nemyl. Pamatuji si, jak jsem ve vlaku několik hodin odkládala návštěvu záchodu a nakonec tak hrozný nebyl. Nebo že na mě celých 10 hodin zíral Ind z lehátka naproti. Díval se, jak sedím, jak otevírám svačinu, jak jím, jak dávám obaly do pytlíku, jak si stelu (poprvé bylo naše povlečení z domu voňavé a čisté a pak už jen čím dál horší), jak usínám, ASI jak spím, jak se probouzím. A jednou jsme měli koupené místenky až do města, kam náš vlak vůbec nejel, byla tu už týden výluka, tak jsme museli zbývajících asi 25 km dojet (jedním) tuktukem průmyslovým předměstím (nekonečná a smradlavá jízda!). Kolem kolejí (celé naší trasy a úplně všech tras v Indii) je neuvěřitelný, několikametrový bordel! Indové vyhazují automaticky vše z oken, stejně jako my to automaticky dáváme do pytlíku (plasty, krabičky, obaly, kelímky), který pak ale dlouho nosíme s sebou, většinou až do hostelu, protože v Indii nemají odpadkové koše ani popelnice.

Indické železnice jsou pověstné vysokou nehodovostí a častým vykolejením nebo srážkami souprav. Při nehodách a incidentech na kolejích zemře ročně po celé zemi přibližně 15000 osob. Největší železniční nehoda v Indii od roku 2010 se stala náhodou zrovna dnes v noci, když jsme i my byli právě ve vlaku a spali. "Neštěstí se stalo již kolem třetí hodiny ranní 20.11.2016 místního času. Vlak vykolejil nedaleko průmyslového města Kánpur, kdy většina lidí spala." Náš vlak zastavoval v Kánpuru jen půl hodiny před nehodou. Jeli jsme z Agry do Váránasí. Na trati kousek od nás zemřelo 115 lidí.

My máme naštěstí lístky předem, tady by to ani nešlo

Nové Dillí - několik hodin čekáme na vlak

Sleeper class je nejlepší

Jsou tu naše jména!

Mříže kvůli zlodějům

Tady budeme spát, pod námi Indové

PENÍZE v Indii

Od 1. dne v Indii máme velké problémy s výměnou peněz. Indická vláda ze dne na den zrušila platnost 2 největších bankovek - 500 (180 Kč) a 1000 rupií (360 Kč) - kvůli korupci. Zůstaly nejvyšší bankovky 100 rupií (40 Kč), které ale rychle došly. Turistům byla udělena výjimka, mohou si vyměnit až 2000 rupií každý den, ale ono není kde a navíc 2000 je málo. Měníme tedy na černém trhu dolary za již neplatné (!!) bankovky 500 a 1000 rupií, které pak jako turisté měníme v bankách za nové bankovky, ale pouze v tom limitu 2000 rupií na osobu a den. Za pár dní se nám dostala do rukou první úplně nová bankovka 2000 rupií! Úleva byla zbytečná. Novou 2000 nikdo nechce, nikdo ji nezná a hlavně nám na ni nikdo nevrátí, protože platné stovky už došly.

Předseda indické vlády Módí zničehonic oznámil, že od půlnoci 9. listopadu 2016 (my přiletěli 12.11.) přestávají platit bankovky 500 a 1000 rupií. V Indii s 1,25 miliardou obyvatel se 90% transakcí odehrává v hotovosti! V celé zemi nastal totální chaos. Na venkově mnoho lidí vůbec nemá bankovní účet. V bankách ani bankomatech nebyly peníze, lidé byli hysteričtí, viděli jsme rvačky v nekonečných frontách. Z oběhu se vytratilo přes 80% veškeré hotovosti! Opatření, týkající se 24 miliard bankovek bylo namířeno proti korupci, daňovým únikům a stínové ekonomice. Po premiérově oznámení stamiliony Indů pocítily, že jim chybí peníze i na běžné nákupy. Peníze i úspory má většina Indů jednoduše doma a ze dne na den jim byly k ničemu! Polovina z více než 202 000 indických bankomatů nebyla připravena na výdej nových bankovek v hodnotě 2000 rupií. Lidé umírali umačkáním ve frontách u bank, mnoho jich spáchalo sebevraždu a další dny umírali i v nemocnicích a na pohotovosti, protože jejich platba ve starých bankovkách byla odmítnuta!

Platné jsou tu jen 100 a 50 rupie

Několikahodinová fronta Indů před bankou, která ještě má peníze. Za chvíli dojdou a banka zavře.

V bankomatech po celé Indii nejsou peníze

V bankách došla hotovost

Kancelář, která turistům mění staré bankovky, ale pouze v limitu 2000 rupií na osobu a den

Nová 2000 rupie, kterou nikdo nechce

Noční příjezd do VÁRÁNASÍ

Město Váránasí bylo od dávných dob v Indii centrem náboženského i kulturního dění. Leží na západním břehu posvátné řeky Gangy a je dnes známo pro své gháty, místa u řeky určená pro rituální koupele a spalování mrtvých. Každý Ind si přeje zemřít právě zde, ve Váránasí, ale jen hrstka z nich na to je schopna našetřit peníze. Jsou tu hotely pro umírající a po smrti je tělo spáleno v ghátu Manikarnika a popel vysypán do Gangy.

Bydlíme přímo nad schody jednoho (ne spalovacího) ghátu. Pochvalujeme si čisté povlečení, ani nevyndáváme to naše (první chyba). Ráno dostaneme snídani až na pokoj (= na postel), i dobrý čaj, vše sníme a vypijeme (druhá chyba). O deset minut později na procházce po ghátech vidíme, že veškeré povlečení (i uniformy a ubrusy z lepších hotelů!) perou v té své posvátné, špinavé a nemocemi prolezlé Ganze a že z ní používají i vodu na čaj! Indie je matoucí. Co se tu zdá být čisté, čisté není a naopak. Z jídla, co vypadá jako pochoutka, je nám druhý den zle a když si (umírající hlady) dáme něco, co vypadá nechutně (naše noční omeleta z vajec, co byla několik dní na slunci, smažená na špinavé pánvi otřené hadrem ze země), nic nám není.

Večer všude probíhají obřady a rituály, hraje hudba, všude je tolik lidí a lodí a světel a svíček. Každý večer probíhá u řeky hinduistický ceremoniál k uctívání Velké Matky. Tisíce Indů obřad pozorují z pevniny i z lodí.

A jsme ve Váránasí. Ceny už tuktukářům diktujeme my

Váránasí a první noční cesta do hostelu

Náš pokoj u řeky Gangy

Váránasí - gháty v noci

Váránasí - gháty

Noční omeleta z vajec na slunci

Posvátná řeka GANGA a život v ghátech

Ganga = Velká Matka, nejposvátnější řeka v Indii. Je dlouhá 2510 km, je špinavá, smradlavá a plná nemocí (cholera, břišní tyfus, žloutenka apod.). Přesto se v ní hinduisté koupou, čistí si v ní zuby a po převaření ji i pijí! Je přece posvátná... Indové odmítají vybudování čističek, bojí se, že by pak řeka už nebyla posvátná. Každý ghát tu má své jméno. V některých se víc pere, v některých víc myje, ale pořád je to jedna a ta samá špinavá Ganga. Indové se sem sjíždí z celé země, aby se mohli v řece vykoupat a smýt tím svoje hříchy. Ti nejbohatší zde mohou být i spáleni.

Snídaně až do postele. Čaj byl možná z Gangy.

Váránasí

Odteď už jsem kuřata nejedla

Posvátná řeka Ganga

Cesta do hotelu "Paradise"

Někdy si říkám, že je dobře, že jsme čtyři a hlavně, že s sebou máme Roberta. Je 2x větší a 3x těžší než průměrný Ind. Cesta do našeho ubytování (bydlíme přímo na jednom z ghátů) je strašidelná ve dne i v noci. Nejdřív jdeme od řeky Gangy ghátem po schodech až nahoru, tou levou dírou do tmavého tunelu, míjíme spící Indy, projdeme kolem hromady smradlavých odpadků a spousty agresivních opic (kterých se bojí i Robert!) a jsme doma :) Náš hotýlek má příznačný název "Paradise" a opice máme i uvnitř. Na bookingu už není, ale je tu spousta podobných za 150 Kč/noc.

Jdeme pořád nahoru..

..tímto tmavým tunelem..

..na schodišti pořád někdo spí..

..a už jsme v uličce s hostelem..

.. všude spousta odpadků..

.. a jsme tu! Náš guest house Paradise :)

Plavba po řece Ganze ke spalovacímu ghátu Manikarnika

Princip spalování mrtvol je stejný jako v Nepálu (https://www.cestujlevne.com/cest...epalu-2941) s tím rozdílem, že v Nepálu probíhá poslední rozloučení a celý obřad spálení mrtvého poněkud důstojněji než v Indii.

Na lodi míjíme mrtvou krávu a psy ve vodě (malé děti, těhotné ženy a zvířata nesmí být dle hinduistické víry spáleny, po smrti se celá vhazují do Gangy) a pomalu se blížíme ke spalovacímu ghátu Manikarnika. Už zdálky vypadá úplně jinak než v Nepálu. Několik hořících hranic, jedna přechází v druhou, všude kolem zbytky dřeva, kostí, popela, oranžových látek, mezi tím procházejí krávy a psi, s úklidem čehokoliv si tu nikdo hlavu neláme. Na tohle Indové šetří celý život a jen hrstce z nich se splní přání zemřít a být spálen právě zde. Dřevo i hotely pro umírající jsou neskutečně drahé. 1 kg dřeva stojí 900 rupií a ke spálení těla je třeba až 300 kg. Tělo v oranžovém rouchu před spálením omyjí v posvátné Ganze, na hranici už ale tělo nikdo neobchází, modlitby neříká, musí se rychle, na schodech už "čeká" další mrtvý. Popel po spálení těla do Gangy obřadně nesypou, jen ho přihodí na velikou hromadu a čekají na velkou vodu, která ji spláchne do řeky.

Na lodi ke spalovacímu ghátu

Z lodi

Na lodi ke spalovacímu ghátu

Spalovací ghát Manikarnika

Nestačíme se divit

Spalování mrtvol v Indii

Prý je tu ještě jeden spalovací ghat. Je menší, ale dá se tam dojít pěšky a jít blíž. Na místě nám říkají, kam si máme sednout, abychom viděli a nerušili. No, není to hezká podívaná. Vidíme ohořelé hlavy a upadlé nohy, které nikdo na ohniště nevrátí. Kolem jen nepořádek a špína, zase ten štiplavý a nasládlý nepříjemný kouř. Spalování mrtvol v Indii je práce nedotknutelných (nejnižší kasta). Ti jsou ale líní sypat popel do Gangy, takže je tu zase jedna veliká hromada spálených lidí, prý tisíce. Až přijde velká voda, hromadu popela vezme s sebou.

Cestou ke spalovacímu ghátu

Tak to je ono?

"Hlediště"

U hromady drahého dřeva

Spalování mrtvol u Gangy

Hořící tělo, muži se zapalují od hlavy

Rozloučení s Gangou

Večerní plavba po Ganze. Spalovací ghát Manikarnika vypadá večer ještě depresivněji. Spalování mrtvých probíhá 24 hodin denně a povolání spalovače mrtvol se tu dědí z otce na syna.

Večer ve Váránasí

Večerní plavba po Ganze

Spalovací ghát Manikarnika

Manikarnika večer

Manikarnika

Krávy v Indii

Krávy jsou všude a nikomu nevadí. Pomalu kráčí po rušné silnici nebo si lehnou doprostřed křižovatky a zablokují dopravu. Válí se před chrámy, na plážích i v řece Ganze. Jako by věděly, že jsou posvátné. Dříve byl v Indii za zabití krávy trest smrti! Dnes je pro mnoho Indů kravský trus často jediný zdroj obživy. Kravince ženy po celé Indii (viděli jsme i z vlaků) ručně plácají v úhledná kola, suší je a pak prodávají. Na topení a vaření.

Krávy cestou do Taj Mahalu

Kráva nám zablokovala východ z restaurace

Krávy před veřejnými záchody, Robert uvnitř :)

Krávy na přechodu

Z vlaku. Tady kravský trus suší

Kravince ženy ručně plácají, suší a pak prodávají.

A nejlepší nakonec :)

Pozor, skoro vše vegetariánské! Nejlepší indické vegetariánské thali a garlic naan jsme měli v Jaipuru. V Bombaji nám chutnala masala dosa - tenoučká srolovaná placka plněná zeleninou s pálivou studenou i teplou omáčkou. Po pár dnech jsme si dali poprvé maso a nedopadlo to dobře. A nejčastěji jsme měli různě pálivou omáčku se zeleninou (květák, brambory, mrkev), indickým kořením, čerstvým koriandrem a plackami nebo rýží a bylo to tak dobré, že nám ani nepřišlo, že nejíme maso.

Předkrm masala dosa

Nejlepší oběd v Jaipuru

Tohle líp vypadalo, než chutnalo (Goa)

Žampiony se zeleninou a sýrem se spoustou koriandru

Když nám bylo nejhůř

Robert vybírá jídlo podle ceny :)

Přelet do Goy, pak do Bombaje a domů - cestopis "GOA a BOMBAJ - protiklady Indie": https://www.cestujlevne.com/cest...indie-2949

Závěr:

Kde se mi nejvíc líbilo se většinou pozná podle množství fotek. Jednoznačně je to Váránasí. Nejvíce zážitků i nejzajímavější místo. Pořád je na co koukat, ve dne i v noci je venku spousta lidí, lodí, zvířat, jídla, vůní, hudby, světel, svíček, ceremoniálů, svateb i kremací. Nikdy nezapomenu na pruhované gháty, barevné prádlo na jejich schodech, na zvířata i lidi v posvátné Ganze, na děti hrající si v bahně u řeky. Nečekala jsem tolik barev, tolik kontrastů, ani tolik života v místě, kam jezdí nejbohatší lidé z celé Indie zemřít. Váránasí se nedá srovnat se žádným jiným městem na světě.

Agra - Bedweiser Backpackers Hostel: https://www.google.com/maps/plac...11cmzl9rht

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 9 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 4 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala IvanaBl

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-03-09T20:46:50+01:00

IvanaBl procestovala 70 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 měsíci a napsala pro tebe 16 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

5 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

imik27

před měs

ahoj,

můžu se zeptat, přes jaký stránky jste kupovali lístky na vlak?

nějak se mi to nedaří. moc díky

IvanaBl

před měs

Ahoj, je to 7 let, detaily si nepamatuji, ale je třeba se zaregistrovat u indických drah IRCTC, ověřit (obejít ověření) telefonu a pak nakupovat (dlouho dopředu). Viz google "lístky na vlak Indie" - nejlíp vypadá tenhle návod: https://nacaj.cz/indie/vlaky-v-i...u-na-vlak/

Ala

před 3 měs

Ivano, super cestopis, ale po jeho přečtení myslím, že na cestu do Indie nejsem dostatečně odolná :-)

Beáta

před 3 měs

Já teda vůbec ne.Za mě má Ivana obdiv.

Beáta

před 3 měs

Pro mě velice zajímavé počtení, fotky také. I když vím, že Indii bych nezvládla z mnoha důvodů. Děkuji za cestopis.