Ibiza - kde to žije naplno

Letošní léto jsme nebyli omezeni nařízenou celozávodní dovolenou, takže letnímu výletu k moři jsme dali vcelku volný průběh místo běžného plánování hodně dopředu. Takže až někdy s příchodem jara jsme zvolili návštěvu Baleárských ostrovů na přelomu srpna a září. Speciálně nás zaujala Formentera, která je vyhlášená svými plážemi s bělostným pískem, které bývají přirovnávány k těm karibským. A protože je Formentera malý ostrov, který pro nás není úplně vhodný pro delší pobyt, rozhodli jsme se to zkombinovat i s týdenním pobytem na Ibize, ze které je pak jediné spojení na Formenteru – námořním trajektem. Před pobytem na Ibize nás někteří varovali, ale o tom až dále.

Plánování začínám jako vždy nákupem letenek přes Ryan z Vídně, parkování po dlouhé době opět na Mazuru, který byl v daném termínu výrazně levnější než námi obvykle využívaná Panda. Ubytování je na Ibize dražší, když chceme na týden nějaké studio/apartmán se snídaní, tak nejvýhodnější cenu nalézám na Agodě za zhruba 160 USD na den pro dva, když to sleduji později, tak ceny prakticky nejdou pod 220 USD na noc a výběr v té nejnižší cenové kategorii ani není nic moc.

Samostatnou kapitolou této naší cesty bylo půjčení auta. V dubnu začínáme někde okolo 200 EUR na týden na Ibize, bez pojištění. S blížícím se termínem našeho pobytu cena klesala postupně klesala -140 EUR, 100 EUR, … až se ve finále dostávám přes Cheaptickets na neuvěřitelných 28 USD za výpůjčku malého autíčka na celý týden (!!!), bez pojistky.

Vzhledem k přesunu Ibiza – Formentera jsem zkoušel i výpůjčku auta na letišti s vratkou v přístavu, kterou zde za rozumné peníze nabízí jen půjčovna K10, ať už napřímo nebo přes prostředníky (nejnižší od 62 EUR). Bohužel až po rezervaci jsem si přečetl recenze na tuto půjčovnu, které jsou naprosto tragické. A protože výše uvedená cena s vratkou na letišti byla nižší i po započítání nutného přesunu do přístavu, tuto rezervaci jsem raději zrušil. A můžu jen potvrdit špatné zkušenosti ostatních zákazníků s touto půjčovnou. I přes zrušení rezervace přes jejich oficiální formulář na stránkách, emailové potvrzení tak, jak je všude jinde běžné, nepřišlo. Reakce na email s dotazem a opakované zrušení přes formulář opět nulová. Už jsem se připravoval na reklamaci u banky přes chargeback karty, když asi po 3 týdnech vratka dorazila. Takže za mne, K10 nebrat.

Vyrážíme

Cesta na Ibizu probíhá naprosto v pohodě. Na parkovišti Mazur zafunguje předplacené parkování na jedničku. Mazur je na konci léta solidně zaplněný, takže volné místo nalézáme až někde v řadě 25. Autobus před parkovištěm jezdí v taktu 20 minut a my se pak během zhruba čtvrthodiny dostáváme k terminálu. Ruch na letiště je na konci léta vcelku poklidný a u odletové brány to ani nevypadá, že by let měl být plný. Nakonec je ale letadlo zaplněno do posledního místa a po zhruba dvou a půl hodinách letu vystupujeme na Ibize.

S našimi příručáky letiště jen proletíme a v patře parkoviště naproti terminálu hledáme Meeting point, kde nás má vyzvednout mikrobus autopůjčovny RecordGo. Je tu celkem frmol, auta jednotlivých půjčoven se tu točí neustále a i my se dostáváme až do druhého auta. Půjčovna je zhruba kilometr od letiště a poprvé na našich cestách se setkáváme s tím, že výpůjčka probíhá jak na poště – z automatu si fasujeme číslo. A i když je před námi asi deset lidí, vše probíhá velmi rychle. Paní za přepážkou se mi snaží prodat pojištění, ale naše vlastní jí stačí a my skutečně za celý týden platíme těch 28 USD. Během 15 minut odjíždíme v Renaultu Clio, dokonce s funkční navigací. Smlouvu o pronájmu pak dodatečně dostávám do emailu. Po zkušenosti z Malorky zde očekávám drobnou past, kterou zde skutečně nalézám – při vratce auta je nutné toto natankovat na benzince max. 10 kilometrů od půjčovny.

První dojmy

Přejíždíme na ubytování – Apartamentos Vibra Monterrey, které se nachází v lokalitě Cala de Bou, což je turistická oblast přímo naproti přes záliv ležícímu městu Sant Antoni de Portmany, což je turisticky nejvytíženější místo na ostrově. Fasujeme menší standardní studio s klimatizací, kterou ale v pozdním létě za celý týden ani nezapínáme. Při check-inu nám paní nabízí i slunečník na dobu pobytu zdarma. Ubytovací komplex s vlastním bazénem leží celkem bokem ruchu, takže i parkování je zde bez problému. První odpoledne vyrážíme do Sant Antoni de Portmany na první obchůzku. Na severozápadě města je několik nezpevněných parkovišť, kde je odpoledne dostatek parkovacích míst. Projdeme si přístav a centrum města, zatím poloprázdné, chystající se na večerní nápor pařbychtivé mládeže z celé Evropy.

Cestou zpět na ubytování se zastavujeme na nákup proviantu v místním velkém Lidlu. Večer a v noci i přes ubytování bokem od turistického centra vidíme a slyšíme to, čím je Ibiza vyhlášená tak, jak se večer skupinky mladých trousí do centra zapařit. A hlavně když se pak našrot v noci vrací … Noční klid a pořádek tak na ubytování byl po dobu našeho pobytu velmi proměnlivý dle personální obsazenosti noční směny a jejich schopnosti zjednat pořádek, kdy v některých dnech byl (skoro) klid, jindy rachot až do dvou v noci.

Pláže na severu

Ráno jdeme na snídani do prostor u bazénu. I když má komplex zhruba 100 ubytovacích jednotek, na snídani je lidí je jen pár. Většina asi snídaně nemá, protože by na ně jednoduše po noční pařbě nevstala. Snídani si tak v klidu užíváme u bazénu, kde po desáté, když přijde plavčík, sledujeme i boj o lehátka … který tu vůbec není, neboť jen občas po ránu se zde zjeví pár lidí, jindy je tu úplně prázdno.

Sedáme do auta a míříme na naši první poznávací cestu po ostrově. Chceme navštívit pláž Cala Salada u Can Germá, ale už kousek od hlavní cesty nás nějaký regulovčik upozorňuje, že příjezd a všechna místní parkoviště jsou plná, takže se vracíme a pokračujeme dál na východ. Zastavujeme se ve vesničce Sant Mateu d´Albarca, kde je velký bílý kostel, kolem kterého je jen pár domů. A jak později zjišťujeme, takových kostelů, které stojí úplně osaměle v krajině nebo obklopeny pouze pár staveními, je na ostrově spousta. Prázdnou okreskou pokračujeme do na místní poměry větší vesnice - Sant Miguel de Balansat. Na kopečku si obcházíme místní kostel, v uličce před ním místní předvádí ukázkovou siestu. Naším cílem je živá turistická lokalita Portinatx, kde vpravo v kopci parkujeme na velkém nezpevněném parkovišti.

Scházíme dolů k hlavní pláži. Ta je celkem zalidněná, ale naprosto v pohodě tu nalézáme místo ve stínu pod stromy. Koupání v malém zálivu je naprosto luxusní, voda tu má přes 27 stupňů, prý o dva stupně více, než je touto dobou běžné. Když nás to tu omrzí, zkoušíme se přesunout na další pláž západně od Portinatx. Sjíždíme k restauraci S´Illiot des Rencli, kde je menší parkoviště a ještě menší úzká plážička. I zde chvíli vydržíme a když se blíží západ slunce, jedeme kousek zpět a směrem pobřeží k jedné z místních typických strážních věží – Torre de Portinatx. Podobných je po ostrově rozeseta zhruba desítka. Další krátkou zastávkou je ještě Cala Xarraca, písčito-kamínková pláž s chaluhami, která nás ale moc nezaujala.

Cestou na nákup do Lidlu ještě sjíždíme k pláži Cala Salada, ke které se schází příkrým svahem, ale my se jen díváme shora a ani tato pláž nás pro další návštěvu neláká. Už za tmy zajíždíme i do centra Sant Antoni de Portmany, které žije a tepe už naplno. Parkujeme opět vzadu na obrovském parkovišti. Promenáda a uličky jsou plné lidí, ze všemožných podniků, občerstvoven a diskoték duní hudba a naháněči se snaží ostošest. Centrum města je úplně zacpané auty, vyjíždíme zpět poskakováním úzkými jednosměrkami snad 20 minut.

Neděle v hlavním městě

Další den je neděle a náš plán je jasný. Nejprve míříme k turisticky populární pláži Cala Bassa na severozápadě ostrova. Parkujeme na velkém parkovišti, kde skupinka černochů organizuje parkování. Těžko říci, zda je placené oficiálně nebo jde o přivýdělek „na černo“ :-), ale dávám 2 éčka a maník je spokojen. Ptá se, odkud jsme a při návratu si to pak dokonce stále pamatuje. Pláž Bassa je pěkná, ale taky hodně zalidněná. My jdeme na její konec, kde to není taková hrůza, a asi tak dvě hoiny si tu příjemným koupáním pobudeme. Při návratu na parkoviště zjišťujeme, že místo jsme zvolili správně, neboť první polovina pláže je už naprostý přelidněný masakr.

Sedáme do auta a míříme do hlavního města ostrova - Eivissy, které by v neděli mohlo být klidnější, i s ohledem na parkování. V centru města jsou nějaké modré a žluté parkovací zóny, my tak se štěstím parkujeme až na vzdálenějším bezplatném parkovišti u benzinky. Ulicemi moderního města nejprve jdeme do přístavu, kde nás za pár dní bude čekat přesun na Formenteru, a sledujeme ten dopravní námořní frkot.

Kolem přístavu pokračujeme do starého města na kopci, které je obehnáno mohutnými hradbami, celá místní pevnost je krásnou historickou ukázkou fortifikačního stavitelství. Úzkými uličkami stoupáme až na vrchol města – pevnosti, kde stojí katedrála. Z vrcholu je nádherný výhled město i přístav. V tuto odpolední dobu je staré město ještě poloprázdné a je tu neuvěřitelný klid, restaurace se teprve připravují na večerní nápor hostů. I my pak sedáme „na jedno“ do jedné z nich kousek od moře, abychom se osvěžili po několikahodinovém bloumání ulicemi města v teplotách výrazně nad třicítkou.

Po návratu na ubytování už skoro za tmy nás čeká veselý zážitek. Naše sousedky, dvě mladé kočky, zřejmě z Anglie, tu paří s rukama nad hlavou, JBL jede na plné pecky. Hrají ale dobře, takže je necháváme. O půl desáté ale jakoby utne. Říkáme si, že šly pokračovat za zábavou do města. Ale když nakouknu vedle na balkon, vidím na něm dvě vypité sedmičky tvrdého. Množství, které by i na Valašsku dalo zabrat místním trénovaným cérkám, takže holky jen prostě vytuhly …

Za skřítky

Další den pobytu vyrážíme směr Santa Eulária des Riu, což je druhé největší město na ostrově (ostatně, ta města tu jsou na ostrově pouhopouhá tři). Cestou zajíždíme do Santa Gertrudis de Fruitera, což je na místní poměry větší kompaktní vesnice, s velkým kostelem uprostřed a živou pěší promenádou s obchůdky a restauracemi.

 Pokračujeme směr Santa Eulária, kde je v centru zase problém zaparkovat kvůli barevným zónám, to se nám daří až kousek za přístavem se stovkami jachet. Kolem přístavu a poloprázdné městské pláže jdeme do příjemného centra s promenádou. Zde můžete narazit na několika místech na sochy místních skřítků. My přes centrum pokračujeme na kopec, kde je v úžasně klidném prostředí starý kostelík se hřbitovem.

Pak scházíme na další, opět skoro prázdnou, městskou pláž, kde se osvěžíme. Odpoledne ještě přejíždíme kousek na východ k pláži Platja de Nova, kde se štěstím zdarma parkujeme na příjezdové cestě k nějakému velkému hotelu. Co jsem měl možnost vidět, všechna místní velká parkoviště jsou zpoplatněna (a to ne zrovna málo). K pláži vedou dřevěné chodníčky a my opět jdeme až na konec, kde je na úzkém pruhu písku lidí tak akorát a koupání opět parádní, navíc v podvečer už lidé pomalu odchází.

První část našeho dalšího dne můžeme nazvat jako kostelovou tour, neboť cestou na pláž zastavujeme postupně u čtyř z nich. Ono totiž v místních vesničkách ani není moc co jiného vidět. První zastávkou je Sant Rafel de sa Creu, kde je malý kostelík schovaný na kraji vesnice. Pokračujeme do Sant Lorenc de Baláfia, kde je velký kostel, opět obklopený pouze pár domečky a velkými parkovišti.

Třetí zastávkou je Sant Joan de Labritja, což je menší pohodová vesnička v horách, kde najdete kolem kostela aspoň několik uliček s obchůdky a restauracemi. Už horskou silnicí pokračujeme až na východ ostrova, se zastávko u čtvrtého kostela – Sant Vicent de Sa Cala. Opět neuvěřitelně poklidné místo, kde vlastně není nic jiného.

Naším cílem je Cala de Sant Vicent, menší turistické středisko s krásnou pláží. Parkujeme na velkém poloprázdném parkovišti vlevo v lese. Na široké a celkem dlouhé pláži je lidí minimum a parádní klid, což je celkem v kontrastu s hradbou moderních hotelů za ní. Při večerním návratu na ubytování ještě zajíždíme do Port de Sant Miguel, což je další turistické místo, toto pro změnu na severu ostrova. Menší místní pláž je obklopena velkými hotely a probíhá zde i čilý stavební ruch - stavba či rekonstrukce jednoho z nich. Pro nás místo turistické až příliš, takže si to jen bez koupačky projdeme.

Jižní pláže

Následující den míříme pro změnu na jih. První pokus s plážemi u salin pod letištěm končí nezdarem, není tu kde zaparkovat a pláž nás vizuálně nenalákala, takže to vzdáváme a mířím jinam. Zajíždíme k pláži Platja des Jondal, kde je několik velkých neplacených parkovišť s dostatkem místa. U ní je několik restaurací a dlouhé řady slunečníků, skoro plně obsazené. To na první pohled působí trošku děsivě, ale jak následně zjišťujeme, návštěvníci se většinou z lehátek celé odpoledne nehnou a ve vodě je těch pár lidí jako my, co jsou na úzkém pásu písku na kraji, až pod slunečníky.

V pozdním odpoledni přejíždíme přes vesničku Sant Josep de Sa Talaia s obligátní krátkou zastávkou u kostela na pláž Cala d´Hort. Ta je zde evidentně populární, velké parkoviště v kopci cca. 400 metrů nad ní je skoro plné. Může za to parádní výhled na dva drsné skalnaté ostrůvky nedaleko od pobřeží. I dole na ní je celkem husto, ale severní část pláže je podstatně méně zalidněná. My zde vydržíme do doby, než slunce zapadne za nedaleký hřeben a mizíme. Na parkovišti nahoře už panuje solidní chaos, protože se tu sjíždí lidé, aby sledovali západ slunce do moře. I cestou na hlavní tah pak potkáváme kolony dalších zájemců, kteří už pak určitě nemají šanci nikde oficiálně zaparkovat. Večer ještě zajíždíme do Sant Antoni projít si opět hlučné a živé město, ale hoďka stačí, ten mumraj a hluk není pro nás.

Poslední celý den našeho pobytu už bereme čistě odpočinkově. Zajíždíme kousek mimo hlavní cestu do Sant Agustí des Vedrá, což je opět kostelík v pohodové malé vesničce, kde se zastavil čas. Naším cílem je pláž Talamanca východně od hlavního města, ale opět, není tu kde zaparkovat. Pokračujeme dál do ses Figueres, kde se nám daří zaparkovat někde u uličkách. Pobřežní promenádou jdeme zpátky k hlavní oficiální pláži, ale zůstáváme po pár stech metrech kousek od prvního hotelu, kde je pár slaměných slunečníků a na stovkách metrů písečné pláže možná 10 lidí. Opět neskutečná paráda.

V podvečer ještě zajíždíme k majáku před přístavem, ten je bohužel oplocený a nepřístupný. Pak ještě vyjíždíme na vyhlídku s´Illa Grossa, kde je vyhlídka na město i přístav a několik podzemních bunkrů. Tím prakticky končí naše cestování po Ibize, neboť další den následuje náš přesun na letiště vrátit auto. Cestou na letiště, kousek za Sant Josep, tankujeme na místní benzince, kde mají takovou drobnou turistickou past. Stojany jsou totiž zcela netypicky umístěny před i za benzinkou, kdy ty přední nabízí pouze dražší, prémiový benzín. Takže logicky, snad každý turista se nechá nachytat, zatímco místní zase ví, že o 20 metrů dál natankují o 15 eurocentů levněji. Předání auta je otázkou pár minut,dostáváme ujištění, že vše je v pořádku a nás tak celá týdenní zápůjčka vyšla něco nad 600 Kč. Během pár minut nás jejich shutle hodí na letiště a my pokračujeme v naší cestě směr Formentera, ale o tom zase příště.

Naše cesta na Ibizu byla vcelku neplánovaná a i přes její týdenní délku šlo spíše o takový přílepek k našemu hlavnímu cíli – Formenteře. Z tohoto důvodu jsme ani nic zásadního neočekávali a neplánovali, neboť týden je na projetí tohoto celkem malého ostrova (40x20 kilometrů) naprosto dostatečný.

Naše cestovatelská zkušenost je taková, že ostrov si lze užít mnoha způsoby. Většina lidí zde jezdí za zábavou a večerními/nočními pařbami, které se odehrávají především Sant Antoni. Takže je zde asi největší koncentrace vymóděných slečen, paní a dam, co jsme zatím viděli. A obzvláště jejich noční návraty z tahů po patřičné společenské únavě pak stojí za to. Ale i na pláži se na to kouká o poznání lépe, než na anglické důchodce, i když jde často o přehlídku kachních pysků a umění všemožných plastických chirurgů, kde něco přifouknout nebo naopak odsát.

Pokud ale chcete ostrov poznat cestovatelsky, tak ten nabízí především v hlavním městě krásnou pevnost, resp. okolo celého ostrova rozeseté strážní věže. Mimo 3 města na ostrově toho obvykle moc nenajdete a je to vždy zastávka maximálně na pár (desítek) minut, protože jde o obvykle malé vesničky s kostelem, pokud ten nestojí dokonce někde prakticky osaměle.

Největším lákadlem je spousta pláží okolo celého ostrova, jen na severu ostrova je to poslabší. Na výběr je tu spousta těch turisticky profláklých a lidmi našlapaných, ale našli jsme i dost těch, kde lidí bylo pomálu až skoro nikdo. Vnitrozemí ostrova je téměř liduprázdné, nízké zalesněné kopečky (do 400 metrů) vybízí i k nějaké té turistice.

Celý ostrov lze autem přejet zhruba do jedné hodiny. Silnice jsou zde pěkné, kolem hlavního města k letišti je asi 10 kilometrů (bezplatné) dálnice. Čtyřproudovka s kruháči spojuje i hlavní město se Sant Antoni. Tahy mezi 3 městy (Eivissa, San Antoni a Santa Eulária) jsou především v exponovaných časech velmi vytížené a i ve městech očekávejte v centrech zácpy. Mimo ty 2 hlavní tahy je provoz naprosto plynulý a počet aut minimální. Rychlostní limity jsou obvykle asi tak o 20 km/h nižší, než byste na podobných cestách čekali u nás a značek omezujících rychlost je tu všude skutečně požehnaně.

Upozornil bych na večerní zácpy v Sant Antoni a okolí, kdy se zde sjíždí a schází tisíce lidí za večerní zábavou, hlavní ulice jsou zde dokonale ucpané a popojíždí se mnohde krokem. Takže na velké parkoviště na okraji města je lepší, než se večer probíjet centrem, jet ze severu. A při návratu zvolit opět tento objízdný azimut. I když jsme na Ibize byli na přelomu hlavní a vedlejší sezony, problémem na mnoha místech, především ve centrech měst a u těch nejvíce vyhlášených pláží, bylo parkování. To je zde obvykle navíc i placené. Všude jinde jsme s parkováním neměli problém, u méně navštěvovaných pláží, turistických letovisek, vesnic i kostelů je pak obvykle jedno nebo více velkých bezplatných parkovišť. Cena benzínu se v době našeho pobytu pohybovala někde okolo 1,70 EUR.

Zde odkaz na druhou část naší cesty:

www.cestujlevne.com/cestopisy/fo...humny-5223