Indonésie 2019

Úvod:

Do Indonésie jsme se chystali už delší dobu a konečně se zadařilo. Pro naši první návštěvu jsme zvolili asi nejznámější ostrovy a to Jávu, Bali, Nusa Penidu, Lombok a Gilli Meno.

Termín cesty:

Cestu jsme si naplánovali na 13.10.2019 - 8.11.2019, tedy nešlo o hlavní sezónu.

Letenky a doprava:

Do Indonésie jsme letěli z Filipín, proto jsme kupovali letenky na trase Manila - Denpasar od společnosti AirAsia za 1 500 Kč/os., a poté už jen letenky z Bali do Malajsie za podobnou cenu. Dále jsme se dopravovali vlaky (zejména na Jávě, jízdenky lze koupit dopředu na stránce tiket.com), dále autobusy, taxíky, trajekty a na zapůjčeném skútru.

Ubytování:

Jelikož jsme se často přesouvali, ubytování jsme vystřídali poměrně dost. Vše jsme dopředu zamlouvali na bookingu. Ubytování v Indonésii je opravdu levné, navíc většina ubytování nabízí i snídaně a velmi často mělo ubytování i bazén. Náš rozpočet byl 500 Kč/noc/2-lůžkový pokoj, průměrně jsme se ale platili 350 Kč/noc/2-lůžkový pokoj, takže jsme byli mile překvapení. :)

You and We house-Nusa Penida

Villa D'Carik - Bali

Cafe Wayan Cottages - Senggigi Lombok

Rust Mimpi Manis Bungalows - Gili Meno

Víza: dostáváme zdarma na letišti, pobyt nesmí být delší než 30 dní.

Měna:

V Indonésii se platí indonéskou rupií, 1000IDR = 1.6740 Kč. Při přepočtu platí jednoduchá pomůcka, odečíst tři nuly a vynásobit dvěma. Sebou jsme si vzali dolary, které jsme měnili na místě. Z bankomatu jsme vybírali pouze jednou a to na letišti, abychom měli na zaplacení taxíku.

Stali jsme se milionáři...

POPIS CESTY

13.10.2019 - přílet na Bali

Odlétáme z Manily s AirAsiou a let probíhá naprosto v pořádku. Ve 23:00 hod. přistáváme na letišti v Denpasaru. Imigrační probíhá v pořádku, i když čekáme v nekonečné frontě. Na letišti bereme taxi do hotelu Mahajaya. V hotelu chvíli hledáme recepci, ale vše se daří a tak kolem 2:00 jdeme konečně spát.

14.10.2019 - doprava do Banyuwangi na Jávě

Kolem 8 hodiny vstáváme, po snídani bereme kufry na záda a jdeme na nedaleké autobusové nádraží Ubung bus station, odkud odjíždí minibus do přístavu Gilimanuk. Když jsme doma hledali autobusy, četli jsme samé negativní recenze na toto autobusové nádraží a zejména na otřesné chování místních. Jsme tu před 9 hodinou, moc lidí tu není. Jakmile vstupujeme na nádraží, ihned se k nám řítí místní a ptá se, kam se chceme dostat. Běžná cena minibusu by měla být kolem 40 000 IDR/os., místní nás dovádí k minibusu a chce od nás 70 000IDR/os., smlouvat nechce. Nakonec platíme a nastupujeme, i když je nám jasné, že si na nás něco vydělal. Minibus za pár minut odjíždí, klimatizace jede na plné obrátky. Cesta trvá kolem 3,5 hodiny, řidič po cestě dělá mnoho zastávek, zejména pro místní, turistů s námi jede jen pár.

Vystupujeme v přístavu Gilimanuk a jdeme koupit lístky na trajekt, orientace v přístavu je poměrně jednoduchá, místní nám radí, kam jít a kde lístky koupit. Za trajekt platíme asi 7 000IDR/os, což je opravdu směšná cena. Na trajektu je malý obchůdek, kde si kupujeme malé občerstvení a pivo. Cesta je krátká, za 45 minut jsme na Jávě v přístavu Ketapang. Na trajektu se rychle stáváme místní atrakcí, chodí se s námi fotit celé muslimské rodiny a cesta rychle utíká.

Ubytování máme zamluvené kousek od přístavu Ketapang, tudíž po vylodění se jdeme rovnou ubytovat. Chvíli bloudíme a hledáme ubytování Puri made 2 homestay, nakonec se daří a už nás vítá velice milý domácí. Jelikož není hlavní sezóna, jsme tu snad jediní turisté. Vedle našeho ubytování je malá restaurace, dokonce nám jídlo nosí přímo do našeho ubytování. Jakmile se ubytujeme, pan domácí nám nabízí výlet na Kawah Ijen. Původně jsme měli v plánu, půjčit si skútr a na Kawah Ijen si zajet sami. Pohodlnost ale nakonec vyhrává a tak si s panem domácím plácneme, za výlet platíme 245 000IDR/os., v ceně je doprava autem tam i zpět, zapůjčení plynové dýchací masky a čelovky, průvodce a poplatek za vstup.

K večeru jdeme omrknout okolí a snažíme se najít nějakou příjemnou restauraci. Místní na nás koukají jako na nějaký přízrak, někteří vypadají, že se nás bojí, jiní nám mávají a smějí se na nás. Když procházíme jednou z uliček k našemu ubytování, paní před námi dokonce zamyká dveře a zatahuje závěsy. I přes to jsme se ale nikdy necítili v ohrožení ani neměli strach. Centrum města Banyuwangi je docela daleko a tak po chvíli procházení po ulicích se vracíme do našeho ubytování a objednáváme si jídlo tady. Výběr je omezený, ale ceny jsou opravdu směšně. Smažené nudle nebo rýže za 7 000 IDR/os., ledový čaj za 4 000IDR, tofu a tempeh kolem 10 000IDR. Na závěr dáváme malého panáka rumu, kterého jsme si přivezli z Filipín, jelikož alkohol je tu obtížné sehnat a jdeme na kutě, za chvíli vstáváme.

Čekáme na trajekt...

Míříme na Jávu...

Puri made 2 homestay - Banyuwangi

15.10.2019 – Kawah Ijen

Spíme asi 3 hodiny a už nás budí recepční. S menšími obtížemi vstáváme kolem 00:15, oblékáme bundy a kalhoty a vyrážíme. Řidič na nás už netrpělivě čeká u brány. Po cestě máme ještě necelou hodinku na spánek, čehož s radostí využíváme.

Kawah Ijen je sopka, nacházející se vy výšce 2 799 metrů, uvnitř které se nachází sirné jezero, jedno z nejkyselejších jezer na světě. V kráteru probíhá těžba síry, kdy tzv. nosiči síry schází do kráteru, odkud síru nosí na povrch v košících. Za jednu cestu jsou schopni odnést 60 – 80 kg. Jde o práci velmi náročnou a obdivuhodnou, která na nosičích zanechává nemalé následky. Unikátem a jedním z hlavních důvodů, proč se sem turisté vydávají v noci, jsou modré plameny, které vznikají vypouštěním sirných hořlavých a prudce jedovatých plynů.

Řidič nás veze na parkoviště, kde se balíme do bund, jelikož teplota okolního vzduchu nepřesahuje 10 stupňů. Je nutné se tedy pořádně obléknout, další nutností je pevná obuv, dostatek vody, nějaká malá svačinka a rozhodně i čelovka a plynová maska, kterou nám zapůjčuje průvodce. Cesta se zdá být zpočátku poměrně přívětivá, což se ale po pár metrech mění. Jdeme prašnou cestou s někdy až extrémním úhlem stoupání. Co je horší než stoupání, je všudypřítomný prach z cesty, který se víří všude ve vzduchu. Po asi hodině cesty stojíme nahoře nad kráterem a čeká nás sestup dolů, přímo do kráteru sopky a k sirnému jezeru. Klesání je mírně náročné, avšak průvodce nás neustále hlídá, abychom nespadli. Sice neumí ani slovo anglicky, ale posunky nám ukazuje, kudy jít a kam stoupat. Dole jsme poměrně rychle, asi za 20 minut. Oblaka síry jsou úplně všude a rozhodně není nic příjemného, když se do takového obláčku síry zrovna dostanete. Průvodce křičí nepanikařit, avšak náš rozum říká „vezmi nohy na ramena“. Štiplavý zápach a pocit dušení nastává téměř okamžitě. Veškeré negativní pocity ale mizí, když vidíme první modré plameny. Je jich kolem nás spousta a my si užíváme tento ojedinělý zážitek, i když jsme vděční za plynové masky na obličeji. V kráteru je možné vidět způsob těžby síry a nosiče, kteří nakládají své košíky. V kráteru trávíme čas pozorováním a procházením se, smočíme prst v kyselém jezeru, abychom vyzkoušeli, že nám neupadne a poté nás čeká cesta zpět na vrchol sopky. Slunce začíná pomalu vycházet a my se těšíme na pohled shora. Počasí nám ale zrovna moc nepřeje a silný vítr v kombinaci s hustými sirnými oblaky nám neumožňuje vidět na celý kráter, ukrývající to pověstně známé tyrkysové jezero. Chvíli se ještě procházíme po okraji kráteru a vyčkáváme, zda se počasí neumoudří a sopka neukáže alespoň kousek ze své krásy. Po hodině to ale vzdáváme a vymrzlí a hladoví se vydáváme na cestu zpět k parkovišti. S průvodcem se u auta loučíme a řidič nás veze zpět do ubytování. Součástí výletu měla být i návštěva vodopádu, kterou už ale nezvládáme a těšíme se do postele.

Kawah Ijen je opravdu neuvěřitelné unikátní místo, jako z jiného světa. Dojem kazí pouze spousta turistů, kteří se den co den vydávají na ono místo a sestup i výstup místy působí spíše jako mraveniště. I tak návštěvu vřele doporučuji, rozhodně to stojí za to.

Po příjezdu do ubytování dáváme dlouhou sprchu, abychom se zbavili silného sirného zápachu, který nám ovšem na oblečení zůstává snad další měsíc :D a pak jdeme doplnit spánkový deficit. Odpoledne dáváme oběd a majitel se nabízí, že nám doveze nějaké bintangy. Spát jdeme brzy, jelikož nás čeká zítra další přesun.

Modré plameny...

Tekoucí láva...

Je to pěkná tíha...

Kouřící Kawah Ijen...

16.10.2019 – přesun do Cemoro Lawang

Vstáváme opět brzy ráno, balíme a pěšky jdeme na vlakovou stanici Banyuwangi Baru. Z ubytování to máme asi 5 minut chůze. Lístky na vlak do Probolingga jsme si dopředu koupili přes stránky tiket.com, kde najdete i časy odjezdů, teď už nás čeká jen jejich vytisknutí na automatu přímo na vlakovém nádraží. Nástup do vlaku probíhá rychle, stačí ukázat jízdenku a pas a už běžíme najít naše místa. Vlaky jsou poměrně moderní, mají klimatizaci, jen sedačky by mohly být větší. Příjemným překvapením jsou ale všudypřítomné zásuvky a místní, prodávající ve vlaku kávu a nějaké svačinky.

Odjezd 6:30, příjezd do Probolingga 10:55 hod. je na čas, vydáváme se najít restauraci a dát si oběd. Všude kolem nádraží se pohybují „naháněči" a taxíkáři, kteří se snaží ulovit potencionální zákazníky. Neustále na nás pokřikují a snaží se nás přemluvit k jakékoliv jízdě.

V plánu bylo dostat se k minibusům, směřujícím do malé vesničky Cemoro Lawang, odkud se chodí na sopku Bromo. Minibusy dle informací z internetu odjíždí kousek od autobusového nádraží Bayuanggi, které se nachází zhruba 2 km od města. Cena by měla být kolem 15 000 IDR/os., délka cesty 90 – 120 minut.

Ručička teploměru se blíží skoro k 40 stupňům a s báglem na zádech se trmácíme městem. Místní nás straší, že minibusy sice jezdí, ale teď zrovna není turistická sezóna a tak je dosti pravděpodobné, že na odjezd minibusu budeme čekat i několik hodin, jelikož se čeká, než se celý zaplní. V tom vedru odmítáme čekat tak dlouho, a jelikož jsme 4, neváháme a jdeme najít taxík, který nás zaveze přímo do Cemoro Lawang. Po chvilce smlouvání bereme cenu 300 000IDR/auto a bez zbytečných průtahů jedeme do vesničky. Cesta trvá něco málo přes hodinu.

Ubytování máme předem domluvené v Bromo deddy homestay, zejména kvůli jeho dobré poloze. Ubytování je to velmi jednoduché, ale dostačující. Vesnička Cemoro Lawang se nachází ve výšce 2 200 metrů a tak je tu o poznání chladněji než dole v Probolinggu. Vytahujeme z batohů mikiny a děláme malý průzkum. Je tu pár malých obchůdků a jedna restaurace pro turisty. Z vesničky je přímo úchvatný výhled na sopku Bromo i sopku Batok. Večer jdeme do restaurace Cafe Lava a můžeme ji jen doporučit. Ceny trošku vyšší, ale kuchyně výborná. Navíc si tu dáte nejen indonéskou kuchyni ale i takový hovězí steak a hranolky. Za steak jsme platili přibližně 65 000 IDR., což je myslím hezká cena. Pak už hupky dupky do postele.

Ve vlaku...

Cemoro Lawang

Výhled z vesničky Cemoro Lawang.

Cemoro Lawang

Pohled z Cemoro Lawang.

17.10.2019 – výstup na Mount Bromo a Mount Batok

Budík nařízen na 3:00 ráno. Bereme opět bundy, mikiny, pevné boty a někteří i rukavice nebo podkolenky. Venku je opravdu zima, tudíž na zahřátí máme přibalen rum a kolu. Cíl je jasný, Mount Bromo.

Mount Bromo

Mount Bromo je aktivní vulkán dosahující výšky 2 329 m.n.m., nacházející se v chráněné oblasti národního parku Bromo Tengger Semeru. Sopku obklopuje černá pláň, nazývaná jako „moře písku“. Platí se vstupní poplatek cca 225 000IDR/os. Většina turistů volí pro návštěvu místní cestovní agentury, které vás džípem odvezou na východ slunce na vyhlídku na horu Penanjakan a odtud vás opět džípem dopraví přímo k Bromu.

Jelikož nejsme zrovna zastánci těchto organizovaných výletů, rozhodli jsme se cestu absolvovat sami. Cesta z vesničky Cemoro Lawang přímo k sopce Mount Bromo trvá něco kolem 45 minut – 1 hodiny pěší chůze a už samotná cesta je zážitek. 3:30hod. tedy vyrážíme z našeho ubytování, vybaveni čelovkami, teplým oblečením a dostatečným množstvím vody. Pokud se vydáte po cestičce za hotelem Cemara Indah, vyhnete se platbě vysokého vstupného a cesta je i o něco kratší. Jsme rádi za čelovku, jelikož je pořádná tma, cesta je plná černého prachu a na některých místech poměrně prudká. Za pár minut jsme dole v tzv. „moři písku“. Připadáme si jako na jiné planetě. K sopce už to není daleko, a jelikož všichni turisté jezdí na východ slunce na vyhlídku, jsme tu úplně sami. Na vrchol sopky vede sposta schodů, které jsou opět pokryty všudypřítomných prachem. Okolní krajina je pokryta hustou mlhou a my si užíváme každé chvíli. Na vrcholu jsme první, po nás ještě přichází asi další 3 turisté. Pohled do nitra sopky, pak na ohromující východ slunce a okolní krajinu zahalenou hustou mlhou je opravdový zážitek. Spokojeně se procházíme po okraji sopky a nasáváme tajuplnou atmosféru. Brzy je světlo a naštěstí se začíná i oteplovat. Fotíme, kocháme se a pomalu se začínají objevovat první turisté.

Když scházíme schody dolů, je tu už pěkný houf turistů a místní s koňmi, kteří nabízí turistům odvoz pod sopku. Pohled na koníky, kterým se podlamují kolena pod zavalitými turisty, není moc fajn a my jen nevěřícně kroutíme hlavami. Celý výstup na sopku Bromo nebyl nikterak fyzicky náročný a opravdu doporučuji užít si východ slunce přímo na sopce, než se mačkat s houfem neohleduplných asijských turistů na vyhlídce.

Schody na Brom

Východ slunce začíná...

Východ slunce na Bromu!

Výhled na Batok z Broma.

Cestička na Bromu

Kráter Broma

Mount Batok

Jelikož je poměrně brzo a máme fůru času, přemýšlíme, co podnikneme dál. Stačí jeden pohled a je jasno. Mount Bromo jsme zdolali, proč neomrknout i vrcholem Mount Batoku. Podle map by tam měla vést cesta, ale nikdo z místních nám není schopen poradit, zda je výstup možný. Na internetu jsme se dočetli jen to, že je výstup náročný a je nutné k němu mít horské vybavení. No, jelikož už jsme tady, rozhodneme se to omrknout. Offline mapy nás dovádí na začátek cesty a tak se vydáváme vstříc dalšímu dobrodružství.

Z počátku se zdá, že se jedná opravdu o cestu, ovšem tento pocit nás velmi rychle opouští. Některé úseky jsou velmi strmé, plazíme se po čtyřech. Navíc je celá cesta pokryta přímo obří vrstvou černého prachu, který se neustále výří a sesypává pod tíhou našich nohou. Pražící slunce nám moc nepomáhá, navíc zásoby naší vody se rychle tenčí. No ale když už jsme vylezli do půlky, tak už to přeci dojdeme až nahoru. Ze všech sil se škrábeme nahoru, plíce plné prachu. Tak jako Bromo bylo procházka růžovou zahradou, tohle připomíná spíše procházku peklem. Nakonec se ale zdárně doškrábeme nahoru a pohled z vrchu na celé Bromo a okolní krajinu je k nezaplacení. Mount Batok je neaktivní sopka, nacházející se ve výšce 2 440 m.n.m., proto je z ní krásný pohled do nitra sopky Mount Bromo. Nahoře odpočíváme, nachází se tu malý oltář. Fotíme, užíváme si výhledy a relaxujeme. Čas ale běží a jelikož nám došla i voda, musíme se vypravit dolů. Cesta dolů je o dost rychlejší, jelikož se písek sype a sesouvá pod nohami. Stupeň prašnosti 100 z 10. Dole běžíme do jednoho z místních stánků pro vodu a sbíráme poslední síly k návratu do Cemoro Lawang a našeho pokojíčku. Po pravdě řečeno, po druhé bych tam už asi nešla, jelikož to bylo opravdu náročné, ale zase skvělé zážitky se vždy počítají. :)

Na vrcholu Mount Batoku

Pohled na Bromo z Batoku

Mount Batok

Mount Semeru nám poslala pozdrav!

Volíme cestu opět kolem hotelu Cemara Indah, kopec je to pořádný, ale nakonec ho zdoláváme, v ubytování dáváme sprchu a šup do hajan. V 18:00 jdeme na velkou večeři do Cafe Lava a opět doplnit spánkový deficit.

18.10.2019 – odjezd do Probolingga

Dnes nás čeká opět přesun do Probolingga. Původní plán byl jet minibusem, zastávka minibusu je značená na maps.me. Ovšem dle místních je to s minibusy horší, jelikož není turistická sezóna. Proto opět volíme dopravu s řidičem, řidič nás má vyzvednout v 11:00. Jelikož máme ráno ještě dostatek času, vydáváme se na procházku k vyhlídce na horu Penanjakan. Už po cestě se nám naskýtá krásný výhled na sopky a jejich okolí. Nakonec přímo až na vyhlídku nedojdeme, ale procházíme se po okolí a kolem 10:00 jsme zpět v ubytování. Balíme kufry, vracíme klíče a řidič na nás už čeká, dokonce přijel o půl hodiny dříve :D.

Za cestu do Probolingga platíme opět 300 000IDR/auto, jak bylo předem domluveno. Nyní bydlíme v hotelu Clover homestay, hotel moc hezký, čistý a s klimatizací. Dnes máme odpočinkový den, tak hrajeme karty, procházíme se po okolí, nakupujeme suvenýry. Před Probolinggem nás dost turistů i místních varuje, ať si dáváme pozor a hlavně hlídáme věci. V hotelu se dáváme do řeči s Rakušankou, která nám vykládá, jak její kamarádce na ulici ukradli telefon přímo z ruky. Naše zkušenosti jsou ale pouze dobré. Nikdy jsme se necítili v nebezpečí ani nás nikdo neokradl. Večer si kupujeme v místní pekárně dort, jelikož jsme měli narozeniny a ještě jsme je nestihli ani pořádně oslavit. Dort si neseme do ubytování, kde si půjčujeme talířky a lžičky a téměř celý dort spořádáme na posezení. Pak už jen večeře a spát, zítra opět brzy vstávám

19.10.2019 – Tumpak Sewu waterfalls, Goa Tetes

Ráno vstáváme v 6:00 a začínáme mít pocit, že už se snad nikdy pořádně nevyspíme, a to jsme na dovolené :D. Se stejným řidičem, co nás vezl do a z Cemoro Lawang jsme si domluvili odvoz na vodopády Tumpak Sewu. Za velké auto pro 6 lidí si řidič říká 900 000IDR/os., auto by se dalo sehnat i o něco levněji, ale nakonec se k nám připojuje Rakušanka a její kamarádka z Kanady, tudíž už nic neřešíme a nic levnějšího nehledáme.

Vodopády Tumpak Sewu

Vodopády Tumpak Sewu, známé taky jako Coban Sewu se nacházejí v oblasti Lumajang, zhruba 4 hodiny jízdy z Probolingga. Řidič nás vyzvedává v 7:00, původně jsme chtěli vyrazit dříve, ale řidič odmítl jet tak brzy, jelikož cesta je dlouhá a místy jsou nebezpečné úseky. V 11:00 jsme na místě, platíme parkovné a 20 000IDR/os. za vstup. Průvodce není třeba, cesta je hezky značená. Nejprve pokračujme na vyhlídku, která je opravdu úchvatná a určitě stojí za to. Dále pokrčujeme sestupem po bambusových žebřících dolů do kaňonu k vodopádům. Téměř po celé cestě je bambusové zábradlí, cesta je dosti kluzká kvůli bahnu a všudypřítomné vodě. Při sestupu je nutné projít přes malé vodopády, proto je vhodná pevná obuv, ale je nutné počítat s promočením. Jelikož je sobota, potkáváme několik skupinek turistů, kteří míří do kaňonu s námi. Jakmile se dostaneme dolů do kaňonu, dostáváme se k řece, pokračujeme vpravo podél řeky. U řeky stojí stánek, kde je nutné zaplatit dalších 10 000IDR/os. Po chvíli se nám rozprostírá nádherný výhled na vodopády. Všude je mokro, voda z vodopádů se tříští o stěny. Místo je to opravdu magické, procházíme se kolem vodopádů a užíváme si kouzelnou atmosféru. Trávíme tu asi hodinu a pokračujeme zpět podél řeky ke Goa Tetes. Pozor na vodu, je nutné chránit veškerou elektroniku.

Tumpak Sewu z vyhlídky.

Tumpak Sewu

Goa Tetes

Goa tetes se nachází cca 10 minut pěšky od Tumpak Sewu, jedná se o menší kaskádovité vodopády s řadou malých jeskyní a koupacími jezírky, které se dají prolézat. Před vstupem k vodopádům je opět nutné zaplatit 10 000IDR/os. Pozor na kameny, jsou velmi kluzké. Potkáváme tu spoustu místních, kteří se koupají v malém jezírku pod vodopády. Místo je opět krásné a jsme rádi, že jsme ho nakonec zařadili do našeho itineráře.

V této oblasti se nachází více krásných vodopádů, které je možné navštívit, takže pokud budete mít více času, určitě navštivte vodopád Kabut Pelang, Coban Sriti nebo vodopád Kapas Biru. My bohužel tolik času nemáme, takže po prohlídce stoupáme zpět k parkovišti, kde na nás čeká řidič. Kolem 15:00 se vydáváme zpět do Probolingga. Cestou jsou bohužel dost kolony, i když se je řidič snaží všemožně objíždět...například jízdou v protisměru, i tak se cesta o něco málo protahuje. Po návratu dáváme už jen večeři a jdeme do postele.

Goa Tetes

20.10.2019 – přesun na Bali

Dnešní den je opět ve znamení přesunu. Ráno balíme a pěšky se přesouváme na železniční stanici v Probolinggu, po cestě kupujeme snídani a nějaké dobroty do vlaku a v 6:45 už odjíždíme vlakem zpět do Bynauwangi (stanice Banyuwangi Baru). Jízdenky jsme kupovali opět předem přes stránky tiket.com. Vše probíhá bez problému a kolem 12:00 vystupujeme na stanici, směrem k přístavu se zastavujeme v restauraci na oběd a poté pokračujeme do přístavu Ketapang na trajekt mířící do přístavu Gilimanuk na Bali. Platíme kolem 8 500IDR/os. a brzy vyplouváme. V přístavu Gilimanuk jsme kolem 15:00, teď už nám je zbývá najít minibus do Denpasaru na autobusové nádraží Ubung.

Jdeme před budovu přístavu, odkud by měli minibusy odjíždět. Samozřejmě se potýkáme se všemožnými naháněči, kteří se nás snaží přesvědčit, že autobus už nejede, nebo že jede až za dlouho a proto je třeba využít služeb taxikářů. Stojíme si ale za svým a za chvíli přijíždí minibus, směřující do Denpasaru. Nasedáme a za chvíli odjíždíme. Za cestu platíme přímo řidiči v minibusu, který po nás chce 70 000IDR/os., což nám přijde moc, takže se snažíme smlouvat, ale řidič neuhne a trvá si na svém. Cesta je dosti dlouhá, zejména kvůli kolonám, ve kterých neustále čekáme. Do Denpasaru přijíždíme kolem 21:00. Jsme dosti vyčerpaní z celodenních přesunů, proto bereme na nádraží taxi do ubytování. Nakonec cenu usmlouváme na 200 000IDR/auto, což se nám zdá pořád moc, ale už se vidíme v posteli, takže souhlasíme.

Ubytování máme zamluvené ve Villa D’Carik, podle map se ubytování nachází mezi rýžovými poli. Taxikář neví kam jet, proto ho podle mapy navigujeme. Najednou se ocitáme na konci polní cesty u rýžových polí, taxikář už se nechce znovu otáčet a hledat cestu a my jsme přesvědčeni, že už jsme velmi blízko, proto vystupujeme s tím, že ten kousek dojdeme pěšky. Bereme batohy na záda a vydáváme se malou cestičkou do rýžových polí. Po pár krocích cestička končí a všude kolem jen rýžová pole, ještě že si můžeme posvítit mobilem :D Po chvíli brouzdání se v polích narážíme na budhistický chrám, za kterým by se mělo nacházet naše ubytování, ovšem cestu nevidíme žádnou. Proto se vydáváme do chrámu. Všude zlaté sochy, krásné vytesané brány a ornamenty a mírně strašidelná hudba, vycházejícího z malého chrámu na pravé straně. Nepropadáme ale panice a po chvíli narážíme na pána, který nás posílá dál. Ano, naše ubytování se nachází hned za chrámem, v podstatě je totiž součástí chrámu :D

Chvíli čekáme na recepci, než se objeví někdo z personálu. Mezitím sledujeme obřího létajícího chrčícího brouka, který přistává na záda člena naší výpravy. Smíchy se popadáme za břicho, naštěstí pan recepční reaguje pohotově a brouka odhazuje a tak se můžeme jít ubytovat. Ubytování je opravdu nádherné a rozhodně ho můžeme doporučit. Máme krásnou vilku s terasou uprostřed krásné zahrady. Dáváme pivo a jdeme na kutě.

Villa D’Carik

1.10.2019 – Ubud a opičí les

Ráno posnídáme, vykoupeme se v bazénu a vydáváme se najít půjčovnu skútrů. Ubytování je sice krásné, ale poměrně daleko od centra. V ubytování nám nabízejí půjčení skútrů, ale pouze na tři dny a déle. Nakonec stopujeme u hlavní silnice minibus, kterým jedeme do centra Ubudu za cenu 50 000IDR/os.

Ubud je plný turistů, obchodů a restaurací. Stavujeme se na oběd a pár drinků a poté míříme do opičího lesa. Platíme vstup 80 000IDR/os. a jdeme dovnitř. Je tu plno turistů, ale taky plno opičáků. Pozorujeme, fotíme a procházíme se.

Poté se vydáváme najít půjčovnu skútrů, což se nám daří poměrně rychle. Jelikož chceme půjčit skútr asi na 17 dní, rozhoduje cena. Nakonec se nám daří půjčit skútr za 670 000IDR/17 dní, tedy za cca 40 00IDR/den. Spokojeně odjíždíme zpět do ubytování a dáváme poslední pár piv, jelikož zítra nás opouští dva členové naší výpravy a jedou domů, zatímco my pokračujeme dále.

Cesta minibusem do Ubudu

Opičí les

22.10.2019 – přesun do Ubudu, Gunung Kawi

Ráno odjíždí část naší výpravy na letiště a odlétají domů. My zatím snídáme a koupeme se v bazénu. Sbaleno už máme, takže se loučíme s majiteli tohoto úžasného ubytování a nasedáme na náš skútr. Přesouváme se totiž do dalšího ubytování blízko Ubudu a to Dhiari Guest House. Ubytování je opět krásné, je kousek vzdálené od Ubudu, za což jsme ale rádi, jelikož nemusíme zrovna místa plná turistů. Vybalujeme a koupeme se opět v bazénu.

Dhiari Guest house

Odpoledne se rozhodujeme projet po okolí, po cestě se zastavujeme na oběd a nakonec dojedeme až ke Gunung Kawi.

Gunung Kawi

Gunug Kawi je chrámový komplex z 11. století, ležící severovýchodně od Ubudu. Komplex je tvořen deseti sedmimetrovými hrobkami, vytesanými do skály, které byly zasvěceny králi Anaku Wungsuovi a jeho královnám. Ve skutečnosti ale v hrobkách nikdy nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky. Okolí komplexu je plné terasovitých rýžových políček. Chrámový komplex se nám opravdu líbil. Při příchodu procházíte stánky se suvenýry, je nutné zaplatit vstup 50 000IDR/os. Poté se můžete projít k hrobkám, po rýžových políčkách či najít malé vodopády. Opravdu jsme se tu vyřádili a určitě doporučuji navštívit, pokud budete v okolí Ubudu.

Gunung Kawi

23.10.2019 – projížďka a vodopád

Po snídani nasedáme na skútr a prostě jedeme, nevíme kam. Dojedeme až a sever Bali a koukáme na sopky. Plán dnes žádný nemáme, prostě jedeme za nosem. Po cestě se zastavujeme u vodopádu, bohužel už si nepamatujeme jeho jméno. U vodopádu je jen pár turistů, takže se koupeme a užíváme si volného dne. Po cestě zpět do Ubudu potkáváme zástup místních, kteří s chystají k oslavám. Anglicky nikdo neumí, proto netušíme, co se slaví, ale místní nás zvou na probíhající oslavy a tak si užíváme magickou atmosféru. Pak už jen domů, bazén a na kutě.

Výhled na sopky

Vyrážíme

U vodopádu

Oslavy místních

24.10.2019 – chrám Tirta Empul, kávová plantáž

Dnes jsme se rozhodli omrknut vodní chrám Tirta Empul. Ihned po snídani vyrážíme.

Pura Tirta Empul

Tirta Empul je hinduistický vodní chrám, ve kterém se nachází posvátná pramenitá voda, sloužící k očistě těla i ducha. V chrámu se nachází dva bazény s 30 sprchami a jedno jezírko s rybičkami. Vstupné pro cizince je 50 000IDR/os., návštěvníci vstupují z levé strany a postupně projdou pod všemi 30 očistnými sprchami, posvátná voda má chránit před zlými duchy a uvádět tělo i duši do harmonie.

Při naší návštěvě byly bazénky téměř prázdné, proto jsme neváhali a očistu vyzkoušeli. Voda v bazéncích je poměrně studená a je třeba myslet na to, že pokud chcete vstoupit dál do chrámového komplexu, je nutné mít suché oblečení a ženy musí mít svázané vlasy. Je proto lepší nejprve si celý komplex projít a až poté projít očistou v posvátné vodě. Místo má opět kouzelnou atmosféru a moc se nám líbilo.

Po návštěvě vodního chrámu jsme dostali chuť na dobrou kávu, proto neváháme a po cestě zpět do Ubudu zastavujeme u místní kávové plantáže na ochutnávku káv a čajů. Ihned se nás ujímá majitel a vysvětluje pěstování kávových bobů a přípravu kávy. Následuje ochutnávka různých druhů káv a čajů, která je zdarma, avšak očekává se, že si něco zakoupíte. Objednáváme si tedy šálek známé Kopi Luwak, která se vyrábí z kávových bobů, které prošli trávícím ústrojím Cibetky. Káva je dobrá, avšak nijak zvlášť nás neuchvátila. Poté navštěvujeme malý obchůdek, kde si můžete koupit všechny druhy kávy a čajů, které jste ochutnali.

Tip: V obchůdku u kávových plantáží je káva poměrně drahá, pokud se budete pohybovat v okolí Ubudu, stačí najít Coco supermarket, je jich v Ubudu víc. V tomto obchodě koupíte například balijskou kávu i Kopi Luwak za mnohem nižší ceny a určitě tu najdete i spoustu suvenýrů, například kokosový olej, mýdla, vonné tyčinky atd.

Ochutnávka káv a čajů

25.10.2019 – přesun do Padangbai, Secret beach, vodopád Air Terjun Jagasatru

Ráno opět balíme kufry a nasedáme na skútr. Čeká nás cesta do přístavního městečka na východě Bali Padangbai. Městečko Padangbai se nachází zhruba 40 km od Ubudu a je výchozím bodem pro cestu na Lombok, Nusa Penidu i malé ostrůvky Gili Air, Gili Meno i Gili Trawangan. Cesta je poměrně rychlá, ubytováváme se v Serangan Inn II. Ubytování je opravdu základní, ale za tu cenu jsme to tak nějak čekali.

Odpoledne se vydáváme na Secret beach, abychom se trošku osvěžili. Pláž je opravdu hezká, jen jsou vlny, takže se nedalo moc koupat. I tak je pláž bezva na odpočinek, navíc tu není moc turistů. Dále je možné navštívit pláž Blue Lagoon, tu jsme už nestihli.

Padang Bai

Secret beach

Jelikož na plážích nevydržíme moc dlouho, rozhodli jsme ještě omrknout vodopád Air Terjun Jagastru. Cesta k vodopádu občas velmi prudce stoupá, proto jsou tu ale krásné výhledy do okolní krajiny. K vodopádu je třeba sejít po schodech, bohužel za naší návštěvy tu bylo málo vody, tudíž byl vodopád malý, ale krajina krásná. Po návštěvě vodopádu jedeme zpět do ubytování, povečeříme a jdeme spát.

Air Terjun Jagastru

26.10.2019 – přesun na Nusa Penidu

Na ostrov Nusa Penida jsme se rozhodli vydat trajektem, jelikož máme půjčený skútr. Navíc když porovnáváme cenu rychlé lodi a trajektu jsme pevně rozhodnuti, že pojedeme trajektem. Podle stránek indonesiaferry.co.id by měl trajekt z Padangbai na ostrov Nusa Penida odjíždět v 11:00 hodin, na internetu jsme četli, že kontrolují doklady od skútru, proto je potřeba mít je u sebe společně s mezinárodním řidičákem.

Dáváme tedy snídaní a po půl 10 jedeme do přístavu koupit lístky. V přístavu je poměrně snadná orientace, u okýnka kupujeme lístky pro dvě osoby a jeden skútr za 120 000IDR a jdeme čekat do fronty na nalodění. Doklady od skútru po nás nikdo nechce. 11:00 pryč, trajekt stále nikde, 13:00 pryč, trajekt stále nepřijel. Společně s ostatními stále čekáme. Když probíhá hlášení, tak pouze v indonéštině. V 15:00 je tu konečně trajekt, po 4 hodinách zpoždění :D No co už, naloďujeme se i s naším skútrem, na lodi je poměrně dost turistů.

Náš trajekt

V 15:00 jsme v přístavu Sampalan na Nusa Penidě, vyhladovělí z čekání nejprve hledáme restauraci, o které tady není nouze. Dáváme pozdní oběd ve warungu a pokračujeme do našeho ubytování You and We house. Ubytování je opravdu krásné a v celém resortu jsme jediní turisté. Ručníky poskládané do tvaru labutí a celý pokoj je vyzdoben okvětními lístky. Užíváme si bazénu a toho ticha a pak už jen pivo na naší terásce, film a spát.

You and We house

27.10.2019 – Atuh beach, Diamond beach, Manta Point, vodopád Peguyangan

Ráno se probouzíme jako v ráji, paní domácí už nám chystá snídani. Majitelé ubytování jsou velmi příjemní a ochotní. Sedáme na skútr a jedeme vstříc krásným plážím. Jako první volíme Atuh beach, mapa nás ale vede špatně. Potkáváme malou holčičku, která nám ukazuje cestu. Parkujeme skútr, za což si u holčičky musíme koupit něco na pití a ona nám ukazuje strmou cestu po útesu k pláži. Je pravdu horko, tudíž se snažíme jít co nejrychleji. Po 40 minutách se ocitáme u pláže.

Naše snídaně...

Atuh beach a Diamond beach

Atuh beach je krásná pláž s bílým pískem a krásnou průzračnou vodou. Téměř nikdo tu není, až na dělníky, kteří tu staví u pláže velký resort. Procházíme se po pláži, ale jelikož jsou poměrně velké vlny, čachtáme si pouze nožky. Po pravé i levé straně pláže jsou schody. Až teď nám dochází, že jsme šli nejspíš úplně špatně a měli jsme jít po těchto schodech. Nahoru se tedy vydáváme po pravém schodišti, kde se nám ukazuje krásný výhled na Diamond beach. Je zrovna příliv a tak je Diamond beach téměř celá zatopená. Proto na pláž nejdeme a pokračujeme pro náš skútr.

Atuh beach

Diamond beach

Manta point

Máme ještě dost času, proto se dále vydáváme na Manta point, ze kterého by mělo být možné vidět manty. Moře je dosti rozbouřené, ale i přes to opravdu vidíme spoustu mant v moři. Na vyhlídce jsme sami. V plánu jsme měli během návštěvy absolvovat také výlet a šnorchlovat s mantami. Bohužel v době naší návštěvy nebylo možné výlet za mantami absolvovat, jelikož bylo dosti rozbouřené moře a velké vlny, proto nám v kancelářích, pořádajících výlety, řekli, že možná za 3-4 dny, kdy se moře uklidní. Bohužel tolik času jsme neměli. Tak snad příště J

Manta point

Peguyangan waterfall

Do západu slunce je stále ještě daleko, proto volíme poslední výlet tohoto dne a to Peguyangan waterfall. Cesta dolů vede po modrých schodech a trvá přibližně 20 minut. Pokud se vydáte dolů, je nutné mít sebou sarong, pokud nemáte vlastní, můžete si za menší obnos půjčit před vstupem. Dále je třeba mít dostatečné množství vody. Dole se nachází posvátné místo, pokud sejdete ještě o kousek níže, najdete tu malá kaskádovitá jezírka s výhledem na moře, kde se můžete také vykoupat. Večer opět bazén, večeře, pivo a spát.

Cesta k Peguyangan waterfall

Kaskádovitá jezírka

28.10.2019 – Kellingking beach, Broken beach, Angelles billabong, Crystal bay

Ráno dáváme opět snídani a vyrážíme na Kellingking beach.

Kellingking beach

Na pláž vede dosti strmá cesta a pokud se rozhodnete jít až dolů na pláž, je dobré vzít si opět dostatek vody a pevné boty. V současné době je po celé cestě postaveno bambusové zábradlí, i tak je ale cesta strmá a poměrně nebezpečná. Na vyhlídce nad pláží byla v době naší návštěvy spousta asijských turistů, mačkajících se kvůli té nejlepší fotce. Proto jsme se vydali rovnou dolů na pláž. Výhled je z vyhlídky i po cestě opravdu krásný. Na pláži je pouze pár lidí. Koupat se na pláži nedá, jelikož jsou tu opravdu velké vlny a silný proud. I tak je pláž krásná, fotíme vlny a relaxujeme.

Kellingking beach

Cesta na Kellingking beach

Broken beach a Angeles billabong

Dále pokračujeme na Broken beach a Angeles billabong. Opět krásné místo. Angeles billabong je nutné navštívit při odlivu, jsou to krásná malá jezírka, při naší návštěvě ale opět zavřená kvůli velkým vlnám a silným proudům. Sledovat vlny, jak se tříští o skály je úchvatná podívaná. Je odsud vidět část pobřeží a krásně se tu fotí.

Broken beach

Crystal bay

Pláž, kde nejsou tak velké vlny a proto se tu dá koupat i šnorchlovat. Parkujeme na parkovišti, na pláži je spousta turistů. Výhled z pláže je opět krásný. Vlny tu byly pouze malé, proto se konečně koupeme. Už se ale blíží západ slunce, proto na pláži chvíli relaxujeme a poté se vydáváme zpět do ubytování. Po cestě se zastavujeme na večeři, pak opět bazén a spát.

Crystal bay

Malý předkrm

29.10.2019 – Tembeling beach a Natural pools

Jedná se o pláž s malými přírodními jezírky. Cestu k jezírkům je možné absolvovat na skútru k parkovišti a poté pěšky, ale cesta opravdu není v dobré kondici. Pokud si na cestu netroufnete sami, je možné absolvovat ji celou pěšky, případně se můžete nechat zavést místními za nějaký poplatek. My se vydáváme na skútru k parkovišti, kde platíme dobrovolný poplatek. Dále pokračujeme hezkým kaňonem v lese k bazénkům, které jsou tu dva. V bazéncích se ochladíme, trávíme chvíli čas na pláži, ale opět jsou tu velké vlny, proto se tu nedá koupat. Prostředí je ale krásné a určitě stojí za návštěvu.

Dnes už se pouze vracíme do ubytování, odpočíváme u bazénu s drinkem v ruce a užíváme si klidu. Večer si zajedeme na večeři a jdeme spát.

Tembeling beach

Natural pools

Nusa penida je opravdu krásné místo s krásnými plážemi a určitě můžeme její návštěvu doporučit. Turistů tu rychle přibývá, ale stále se dají najít místa, kde budete téměř sami. Většina turistů se drží pouze na vyhlídkách, ale náročně sestupy k plážím neabsolvují. V době naší návštěvy bylo okolí poměrně vyprahlé. Je třeba počítat s tím, že se tu opravdu moc nevykoupete, proudy opravdu silné a vlny obrovské, ale ty výhledy za návštěvu rozhodně stojí. Ubytování je tu spousta a většina má i bazén, který tu opravdu přijde vhod. Je to klidný ostrov, kde nenajdete diskotéky, ale krásné malé restaurace na pobřeží. Pokud tedy váháte nad návštěvou Nusa Penidy, určitě vyražte a alespoň na pár dnů okuste místní atmosféru.

Další místa k návštěvě: vyhlídka Thousand islands viewpoint, jeskyně Pura Goa Giri Putri, Suwehan beach.

30.10.2019 – odjezd zpět na Bali, Taman Ujung Water Palace

Ráno se probouzíme poměrně nevyspalí. V noci do resortu přijeli další turisté, kteří si zřejmě spletli Nusa Penidu s Bali a udělali si párty u bazénu až do ranních hodin. Zpívali, popíjeli a skákali do bazénu, čímž budili všechny v okolí. Ráno jdeme na snídani, majitelka se nám za turisty moc omlouvá, ale ona za to samozřejmě nemůže. Jsme rádi, že jsme si toto místo užili v poklidu sami a nyní už odjíždíme. Čeká nás přesun do přístavu Sampalan, odkud byl měl odjíždět trajekt. Lístky kupujeme za 120 000 IDR (skútr + 2 osoby). Trajekt v 11:00 odjíždí a ve 12:00 už vystupujeme v Padangbai na Bali. V plánu je nyní Lombok, ale protože jsme nevěděli, v kolik se vrátíme z Nusa Penidy, rezervovali jsme si jednu noc v Padangbai a na Lombok se vydáme až zítra.

Máme tedy spoustu času, proto se vydáváme na Taman Ujung water palace.

Taman Ujung water palace

Jedná se o vodní chrám, který nechal postavit král Karangasem I. Výstavba paláce trvala od roku 1909 do roku 1921. Před chrámem je parkoviště, dále platíme 50 000IDR/os. za vstup do komplexu. V celém komplexu se nachází několik jezírek, fontány, zahrady a hlavní budova, do které se dostanete přes kamenný most. V hlavní budově je možné shlédnout fotografie krále a jeho rodiny. Komplex je vhodný zejména k relaxaci a odpočinku, můžete krmit rybičky v jezírku a procházet se krásnými zahradami, opravdu fotogenické místo. V době naší návštěvy jsme tu byli téměř sami.

Taman Ujung water palace

31.10.2019 – přesun na Lombok, Pantai Senggigi beach

Ráno opět snídaně a poté vyrážíme k trajektu. Tentokrát míříme na Lombok. Kolem 9 hodiny kupujeme lístky za 129 000IDR (skútr + dvě osoby). Trajekt je již v přístavu, naloďujeme se a čekáme něco přes hodinu, než se trajekt naplní a můžeme vyplout. Plavba je o poznání delší než na Nusa Penidu, celkem plujeme okolo 4 hodin. Po vylodění nasedáme na skútr a míříme do Senggigi, kde máme rezervované ubytování ve Cafe Wayan Cottages Senggigi. Ubytování opět krásné, v udržované zahradě kousek od bazénu.

Pantai Senggigi beach

Před západem slunce vyrážíme na pláž Pantai Senggigi. Při parkování platíme malý poplatek jako parkovné. Pláž je poměrně turistická, spousta turistů a hlavně spousta prodavačů šperků, kteří jsou opravdu neodbytní. Voda je ale krásná a bez vln, takže se koupeme. Pokoušíme se i šnorchlovat, ale nic moc nevidíme, jen mrtvé korály. Večer už jen bazén, návštěva KFC, ze které jsme ale zklamáni, jelikož jídlo není moc dobré a pokračujeme přímo do postele, zítra nás čeká další přesun na Gili Meno.

Výhled do okolí

Cafe Wayn Cottages

1.11.019 – přesun na Gili Meno

Ráno nám v ubytování chystají královskou snídani. Hojně posilnění se vydáváme opět na cestu. Míříme do přístavu Bangsal, odkud odjíždí lodě na malý ostrůvek Gili Meno. Výhledy na pláže a krajinu po cestě do přístavu jsou opravdu úžasné, často zastavujeme a fotíme. V 9:30 se dostáváme do přístavu, kde na soukromém parkovišti necháváme náš skútr. U okýnka, kde se prodávají lístky na veřejnou loď na Gili Meno nám ale paní sděluje, že loď před chvílí vyplula a jelikož už není hlavní sezóna, na Gili Meno moc turistů nemíří a proto už asi žádná veřejná loď nepojede, jelikož by se nezaplnila. Tomu se nám nechce věřit a tak se rozhodujeme, že máme čas, proto chvíli počkáme a uvidíme. Moc turistů mířících na Gili Meno se opravdu neobjevilo, proto se nakonec rozhodujeme využít rychlou loď, která se kupuje také u okýnka. Platíme 85 000IDR/os. a 10:20 přesně podle jízdního řádu odplouváme. Nejprve zastavujeme na Gili Air, poté následuje Gili Meno. Celá plavba trvá jen krátce, kolem 20 – 30 minut.

Gili Meno je opravdu maličký ostrůvek, v podstatě jen taková kulatá placka. Je tu ale krásná křišťálová voda. Ubytování máme v Rust Mimpi Manis Bungalows, ubytování pěkné, ale zasloužilo by si trošku oprav. Dveře vrzají a sklo by zasloužilo trošku vyleštit.

Už jsme celý nedočkaví na pořádné koupání, proto bereme plavky, šnorchly a vyrážíme na druhý konec ostrova, kde by měli být vidět želvy. Zrovna je odliv, ale to nás nezastaví. Jdeme opatrně dál, až dokud není možné plavat. Šnorchlujeme, sledujeme rybičky a vidíme i želvu. Na oběd jdeme do Jizzy Warungu, kde opravdu výborně vaří a ovocné shaky jsou nezapomenutelné. Pokud budete na Gili Menu, vřele doporučujeme, ceny jsou nízké a jídlo vynikající.

Odpoledne se vracíme zpět do ubytování, dáváme sprchu a chvilku relaxujeme. Poté se vydáváme omrknout další stranu ostrova, navštěvujeme malou záchranou stanici pro želvy, kde je možné přispět i nějakým obnosem. Po cestě se koupeme, procházíme, a jelikož máme ještě čas, rozhodujeme se omrknout podvodní sochy, které se tu nachází. Sochy v podstatě nejsou vůbec značeny, místní nám ale radí, takž jdeme až na druhý konec ostrova (sochy se nachází v úžině mezi ostrovem Gili Meno a Gili Trawangan). Sochy značí pouze jedna oranžová bojka. Je příliv a malé vlny, voda je nyní poměrně kalná a i když sochy nakonec najdeme, není úplně ta správná doba na jejich pozorování. Na radu Slováka, kterého tu potkáváme, se sem vrátíme další den brzy ráno, kdy bude viditelnost lepší.

Rust Mimpi Manis Bungalows

Gili Meno

2.11.2019 – Underwater statue, šnorchlování

Ráno vstáváme brzy, bereme šnorchly a míříme k podvodním sochám. Cesta nám z ubytování trvá asi 30 – 40 minut. U soch jsme kole 8:15, ovšem zjišťujeme, že jsme zapomněli Go Pro.Nu což, jdeme do vody a kocháme se krásnými podvodními sochami. Je poměrně odliv, nejsou vlny, voda je krásně čistá a hlavě tu zatím nikdo není. Situace se ovšem rychle mění a to když vidíme asi 10 lodí, které sochy berou útokem. Po chvilce je okolí soch zaplněno asi milionem mačkajících se turistů v oranžových vestách. To nás rychle odradí, a proto relaxujeme na pláži. Pokud chcete tedy sochy navštívit a být tu sami, vyrazte co nejdříve. Ideálně být tu před 8 hodinou ranní. Budete mít sochy jen pro sebe a bude krásná viditelnost.

Pokračujeme kolem jezera na oběd opět do Jizzy warungu a na pláž, kde jsme byli včera. Snažíme se najít želvy, což se nám opravdu daří a vidíme jich opravdu spoustu. Dokonce se nám podaří zahlídnout jedu obrovskou želvu, která kolem nás proplouvá. Zbytek želv je menších, ale i tak je to úchvatná podívaná. Nejsou tu téměř řádní turisté, proto máme toto místo sami pro sebe.

Večeříme v restauraci na pláži a užíváme si romantickou atmosféru celého ostrova.

Gili Meno

JZ warung

Gili Meno

3.11.2019 – odjezd zpět na Lombok

Sice jsme byli u soch už dvakrát, ale ani jednou se nám nepodařilo je natočit ani vyfotit. Proto se rozhodujeme pro 3. návštěvu, ať rodinu a přátele neochudíme o tuto neobvyklou podívanou. Vyrážíme v 5:30, kolem 6 hodiny jsme u soch. Slunce teprve vychází, a proto se nám do vody moc nechce, ale nakonec se odhodláváme. Voda je opravdu krásně čirá, u soch nám dělá společnost pouze spousta rybiček. Snažíme se něco vyfotit a natočit, ale je tu poměrně silný proud, který nás nese podél pobřeží. Pořídíme tedy pár fotek a spěcháme zpět na snídani. Sbaleno už máme, takže si užíváme snídani u pláže a vyrážíme na veřejnou loď zpět do Bangsalu. Veřejná loď podle informací u okýnka odjíždí mezi 7-8 hodinou. Cena veřejné lodi je opravdu nesrovnatelná s rychlou lodí, platíme 14 000IDR/os. a v 8 opouštíme krásný ostrůvek Gili Meno.

Gili Meno

podvodní sochy Gili Meno

Gili Meno je krásný, malý a klidný ostrůvek. Atmosféra je opravdu kouzelná a romantická, turistů je tu opravdu jen pár. Aktivity jsou z důvodu velikosti ostrova mírně omezené, ale můžete tu vidět želvy, korály, rybičky i podvodní sochy. Ovšem nám necelé 2 dny na ostrůvku stačili a déle bychom se asi nudili, i tak jsme byli na podvodních sochách 3x :D

Cesta lodí zpět na Lombok netrvá déle než hodinku, vyzvedáváme skútr a platíme parkové 20 000IDR a nyní vyrážíme na sever ostrova do ubytování Anak Rinjani Guest House. Cesta je klidná, v ubytování jsme kolem 11 hodiny. Ubytování základní, ale čisté a hezké okolí. V plánu jsme měli navštívit vodopády Tiu Kelep a Sedang Gile. Bohužel se objevuje horečka a klátí nás chřipka, proto celý den ležíme. Vyhrabeme se pouze na oběd do místního warungu s krásným výhledem do okolí.

4.11.2019 – přejezd do Kuty

Ráno opět snídáme a vyrážíme do turisticky známého městečka na jihu Lomboku do Kuty. Cesta dlouhá 125 km, z důvodu nachlazení děláme pouze pár nutných zastávek na jídlo (nejpálivější jídlo celé naší dovolené :D), případně pokud se naskytne nějaký krásný výhled.

Cesta nám trvá přibližně 4 hodiny, ubytováváme se v Honeybee Homestay a jdeme na bezva oběd do Burger Zone. Nachlazení stále přetrvává, proto po zbytek dne odpočíváme. Večer se vydáváme na chvíli omrknout centrum města a poté zpět do postele bojovat s nachlazením.

Po cestě do Kuty

Benzínka

Na cestě do Kuty

Honeybee Homestay

Burger Zone

5.11.2019 – Mawun beach, Bukit merese hill

Ráno snídaně a jelikož se naše chřipka výrazně zlepšila, vydáváme se prozkoumat okolní pláže. Jako první vyrážíme na Mawun beach.

Mawun beach

Na pláž dorážíme kolem půl 10 a kromě místních prodavačů jsme tu sami. Před vstupem na pláž platíme malý poplatek, parkujeme skútr, a protože je písek poměrně rozpálený, bereme slunečník s lehátky za 20 000IDR. Pláž je poměrně rozlehlá, voda má krásnou barvu a výhledy z pláže jsou úchvatné. Kupujeme ovocný koktejl a ananas a relaxujeme na pláži. Kolem 11 hodiny začínají přijíždět turisté a místní děti, prodávající náramky. Trávíme tu několik hodin koupáním a povídáním si s místními dětmi. Děti se s námi také koupají, hlavně na nás skáčou a přidržují se, když jde nějaká malá vlnka. Po pár hodinách u vody dostáváme hlad, takže se vracíme zpět do města na oběd a k večeru vyrážíme na Bukit Merese hill.

Mawun beach

Bukit Merese hill

Přijíždíme na parkoviště, kde platíme 10 000IDR/os. jako vstupní poplatek, kupujeme ještě pivo a vydáváme se nahoru. Cesta trvá cca 10 – 15 minut a ty úžasné výhledy na okolní pláže nás naprosto dostávají do kolen. Čekáme na západ slunce, ale je dost mraků, červánků jen pár. I tak je to kouzelné místo a rozhodně doporučuji nevynechat.

Bukit Merese hill

6.11.2019 – Selong Belanak beach, Pantai nambung waterfall

Posnídáme a opět vyrážíme objevovat místní pláže. Tentokrát volíme pláž Selong Belanak.

Selong Belanak beach

Pláž je opravdu rozlehlá, parkujeme na parkovišti, kde platíme 10 000IDR/2 osoby. Překvapuje nás spousta restaurací, stánků a také lidí. Naštěstí je pláž velká a tak se množství lidí na pláži poměrně rozprostře. Paní nám nabízí slunečníky za asi 5x vyšší cenu než na Mawun beach a dolů nejde ani o píď. Ručník dáváme na písek a jdeme do vody, která je opravdu krásná. Jsou tu i vlny, ale nijak obrovské, takže blbneme. Sem tam i nějací surfaři. Po pláži také prochází místní se stádem vodních bůvolů, což je parádní podívaná. Dáváme nějaké koktejly a potkáváme i pár Čechů. Pláž je sice krásná, ale tak nějak jsme ji čekali méně turistickou, proto brzy zvedáme kotvy a míříme dál k vodopádu Pantai nambung.

Benzínka

Selong Belanak beach

Pantai nambung waterfall

Vodopád Pantai nambung je zajímavý zejména tím, že vzniká díky vlnám, jedná se tedy o slaný vodopád z mořské vody, vznikající na pláži Nambung. Před vodopádem parkujeme skútr za 5 000IDR a pěšky jdeme k vodopádu. Jdeme podél krásné pláže až k místu, kde se má vodopád tvořit. Nachází se tu krásné malé jezírko, bohužel za naší návštěvy nebyly takové vlny, aby vodopád vznikl. Proto se aspoň koupeme v jezírku a užíváme si naprosté samoty a klidu. Poté vyrážíme zpět do Kuty na jídlo, pár koktejlů a spát.

Cesta k vodopádu

Jezírko u "vodopádu"

Krabík na pláži

7.11.2019 – návrat na Bali

Vstáváme brzy, snídáme palačinku a opět nasedáme na skútr. Čeká nás cesta do přístavu Lembar, odkud odjíždí trajekty zpět na Bali do Padangbai. V 9:30 hod. jsme v přístavu, kupujeme lístky za 129 000IDR(skútr + 2 osoby) a v 11:00 opouštíme břeky Lomboku. Opět po nás nikdo nechtěl vidět ani mezinárodní řidičák ani dokumenty ke skútru. Cesta trvá opět kolem 4 hodin.

Kolem 15:00 jsme zpět na Bali, teď nás ještě čeká přesun do centra Ubudu, kde máme rezervované ubytování. Cesta probíhá poměrně rychle. V Ubudu následuje večeře, kupujeme lístky na shuttle bus na letiště za 70 000IDR/os. na následující den a jdeme spát.

Cesta do přístavu

Místní tržiště

Cesta do přístavu

8.11.2019 – přelet do Kuala Lumpur

V 10 hodin nasedáme na shuttle bus na letiště. Díky kolonám a zácpám ve městě jsme rádi, že jsme vyrazili dřív. Před odletem máme ještě chvíli čas, takže se vydáváme navštívit letištní salónek a 13:25 odlétáme směr Kuala Lumpur, hlavního města Malajsie. Indonésie se nám opravdu líbila, a vřele ji doporučujeme všem, kteří nechtějí trávit dovolenou pouze opalováním se na pláži či u bazénu. Nabízí nespočetné množství ostrovů, kde si jistě vybere každý.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 2 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Lucie Širůčková

Cestopis byl naposledy aktualizován 2020-03-20T20:00:44+01:00

Lucie Širůčková procestovala 9 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

lma

před 4 lety

50% těch fotek patří do rodinného alba - ne na cestovatelské fórum!

Brouk

před 4 lety

Na to je nějaký předpis ? Já si dosud myslel, že je věcí autora, které fotografie se rozhodne zveřejnit. Já bych takto" privátní "určitě nebyl, své soukromí si více chráním, ale nikoho neokřikuji.

Miki _3

před 4 lety

:-D