Cestopis

Island 2017

Ring Road a zkušenost s Islandskou policií
Avatar uživatele Honza
Cestopis z roku 2017 napsal Honza

Vloni na jaře jsem se rozhodl, že bych opravdu rád viděl Island a na vlastní oči viděl místa, která si lidi dávají jako tapetu na plochu. Po krátkym briefingu s kámošem a bráchou jakožto spoluvýletníky jsme domluvili termín 4.9. - 12.9. a využití nočního letu ČSA.


První sranda nastala už v letadle, kde mě celou cestu tlačila opěrka hlavy - byla rozbitá a nějak divně vyhlá dopředu. Letušku jsem upozornil, avšak ta se jen omluvila s tím, že neví co s tim udělat. Naivně jsem si myslel, že usnu a bude mi to jedno, ale neusnul jsem ani na minutu a hlavu jsme měl celou cestu nepřirozeně vyhnutou a krk stuhlej jak prkno.

Přílítáme kolem půlnoci, bereme VW Polo od Budgetu a vyrážíme směr Reykjavík hledat non stop sámošku pro dokoupení vody, plynový kartuše, zapalovače a něčeho na následující snídani. Po nákupu míříme do prvního našeho kempu hned u gejzíru Strokkur. Cestou si ještě všímáme slaboučký polární záře. Po tmě postavíme stany a jdeme spát. V noci jsem zažil fakt brutální zimu a po noci, kdy jsem ležel v několika vrstvách oblečení, čepici i botech mi bylo jasný, že snažit se za každou cenu ušetřit místo v krosně a vzít si jen slabej letní spacák byla diletantská chyba.
Zima mě ze stanu vypudila brzo ráno stejně jako bráchu (měl stejnej spacák) a tak jdeme ke gejzíru,který zrovna chrlí a zahříváme ruce alespoň v horkých potůčkách všude kolem.

Geysir
Geysir

Asi po hodině se probudil i kámoš a provokativně prohodil, že musel spát bez ponožek, protože mu bylo horko. Nic nepodcenil a spacák si vzal poctivě zazimovanej.
Jsme po snídaní a jedeme na výlet. Vodopády Faxafoss, Gulfoss a kaňon Brúarhlöð.

Další den brzo ráno vyrážíme 2. etapu. První zastávka parkoviště směr vodopád Glymur. K vodopádu je to od parkoviště příjemná procházka pešky, přebrodění řeky a krpál po mokrých kluzkých kamenech. Následuje termální oblast Deildartunguhver, která je zrovna uzavřena z důvodu rekonstrukce chodníčků kolem a vodopád Hraunfossar.
Pro mě asi nejhezčí vodopád z celý cesty.

Hraunsfossar
Hraunsfossar

Zakempit chceme v kempu Fljótstunga poblíž jeskyně Víðgelmir. Kemp je ovšem zavřenej a tak volíme kemp Husafell. Nakonec bezvadnej kemp s vybavenou kuchyňkou, velkýma sprchama a benzinkou kde kupujeme dětský pivo (jediný pivo, který jsme na Islandu sehnali byl 8° Viking). Nutno dodat, že na tomhle byla nejmrazivější noc. Ráno stan omrzlej a začínám si uvědomovat, že takhle to fakt nejde.
Ráno se chystáme na delší štreku do severního Húsavíku. Cestou máme v plánu městečko Hvammstangi. Ovšem po najetí z ring road na vedlejší cestu pokračujeme rychlostí asi 10km/hod. Hluboký výmoly po celý šířce cesty po celou dobu. Rozhodneme se to vzdát protože se to opravdu nedá. K našemu údivu nás po otočení míjejí dva borci ve fiestě jedoucí snad stovkou výmol nevýmol.
Cestou do Húsavíku projíždíme větším městem Akureyri, kde si všímáme obchoďáku a reklamou na Jysk, kde kupujeme spásu v podobě chlupatý deky s plánem vycpat si s ní spacák. Následuje zastávka u vodopádu Godafoss a cíl dnešní etapy - Húsavík.

Godafoss
Godafoss

Na následující den máme jasný plán - ráno booknutej tříhodinovej výlet na lodi za velrybama. S kámošem postavíme stany. Já si zatim s velkou slávou vystýlám spacák dekou jen brácha se zatim fláká a stan ještě ani nevyndal z auta což se ukázalo jako největší chyba, kterou jsme za celej výlet udělali. S úmyslem si prostě převlíknout mikinu si brácha odkládá bundu na zadní sedadla, zavírá dveře a najednou cvak. Auto se zamklo, okamžitě. Dveře zavřený, kufr zavřenej, stan a oblečení v autě a klíče od auta uvnitř v bundě na zadních sedadlech. 


A kurva ! Chvíli na sebe jen čumíme, pak nadáváme a voláme do půjčovny s nadějí, že to třeba dokážou odemknout na dálku. Nedokázali. Už bylo pozdě, byla tma a druhý klíče jsou prý v Reykjavíku a letadlem kterým je můžou poslat letí až další den ráno.
Máme prý vydržet do rána, zavolá nám kolega a domluví se s náma. OK, ale co v noci? Beru bráchu do stanu. Místo první noci v teple deky máme jeden slabej spacák, jednu karimatku a jednu deku a zima tím pádem byla ještě větší.
Ráno netrpělivě čekáme telefon, ale nic. Voláme teda my. Dovoláme se ženský, která ale o ničem nevěděla, kolega prý nic nepředal, ale nabídne nám možnost poslat klíče letadlem s varováním, že se nedoplatíme. Co máme dělat, souhlasíme a dispečerka říká, že klíče teda předá kolem 10. hodiny poslíčkovi.


Jdeme přebookovat výlet za velrybama na pozdější čas a cestou nás napadlo ještě zavolat policajty, jestli by náhodou nebyli ochotni nám pomoct. Jsme zrovna u benzínky a tak se ptám obsluhy, jestli tu mají policejní stanici, a mají. Dostaneme se na stanici, ženský uvnitř (nevim jestli to byla policajtka, vrátná nebo sekretářka) popíšeme náš problém a ta nám řekla, ať za voláme policii - 112. Na policii nám řeknou, ať zavoláme policii?
No co, neztrácíme čas a voláme. Je nám slíbeno, že budou do půl hoďky u nás. A fakt přijeli kluci policajtský. Ochotně a s úsměvem roztáhli těsnění kolem dveří a drátem otevřeli dveře klikou. Paráda, nemůžeme dostatečně vyjádřit vděk. Policajti popřáli hezkej zbytek výletu a odjeli. Ani tochu je nezajímalo, jestli to auto je skutečně naše. Voláme do půjčovny ať klíče neposílaj, balíme stany a jdeme se přihlásit vyjížďce za velrybama.
Nafasujeme poctivě zazimovaný kombinézy (hodily by se nám na noc) a vyplouváme k polárnímu kruhu.  Po chvilce plavby na otevřenym moři vidíme v dálce stříkající vodu. Byl to vydechující keporkak. Plujeme blíž, zastavíme motor a čekáme. Během pár minut jich je několik hned u nás a v ten moment jsme už úplně zapomněli na trable s autem.


Keporkak
Keporkak

Po zakotvení zamíříme rovnou k okýnku s fish and chips. Obrovská porce vynikajícího jídla za na Island bezkonkurenční cenu.

Fish and chips
Fish and chips

Po vydatným obědě jsme připravenyi na další cestu. Tentokrát je naší cílovou destinací kemp Vogar u jezera Mývatn. Cestou ještě zajíždíme k jeskyni Grjótagjá, kde se v horký vodě koupe pár naháčů a k lávovému poli Dimmuborgir. Tam vidíme 2 týpky lezoucí po ostrých skalách ve snaze ukořistit perfektní fotku. 
Po výletě v dimmuborgir jdeme k autu a koukáme, že vedle nás stojí fiesta, stejná, kterou jsme viděli krosit po cestě, na kterou jsme si my netroufli. totálně zaprasená s vyměněnym kolem. za chvíli k ní jdou právě ty dva kaskaděři ze skal. Prohodíme pár slov, nějaký Francouzi.


O den později si dáme výšlap na kráter Hverfjall. Temný apokalyptický prostředí. Všude černo a kouř.

Hverfjall

Při sestupu potkáváme naše známé Frantíky, prohodíme pár slov a sestupujem dál. Dole koukáme na jejich Fiestu. Další kolo měněný.
Další štací je geotermální oblast Námaskarð, kde už si fakt zvykáme na všudypřítomnej pach sýry a horký kráter Krafla-Viti.
A po asi 400km přijíždíme do kemu ve městě Djúpivogur kde potřebujeme doplnit zásoby piva. Zase jen 8 stupňovej Viking.

Namaskaro
Krafla-Viti

Poctivě dodržujeme plán a ráno vyjíždíme na další body naší cesty. Tentokrát jsou to ledovcová laguna Jökulsárlón, kde se mezi ledem a hlavami tuleňů plaví japonští turisté v obojživelných autobusech a vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss. Cestou ještě narážíme na obrovský parkoviště a nám došlo, že jsme v místech, kde by se měl nacházet vrak letadla DC-3.
Cesta z parkoviště k vraku byla strašná. dlouhá jen pár kilometrů, avšak po černé poušti kdy kolem není doslova nic. Kopec, skála, strom...nic.

DC-3
jokulsarlon
Skogafoss

Poslední den věnujeme prohlídce Reykjavíku kde si dáváme opět fish and chips, avšak s těma v Húsavíku se nedají ani trochu srovnávat. Prohlídneme si kostel a operu a vracíme auto a jdeme na letiště.
Nutno dodat, že až na noční zimu jsme vychytali snad všechny dny kdy je za celej rok na Islandu hezky. Co mě ještě zaujalo jsou ovce na každym kroku na všech místech Islandu podél celé ring road. Během samotný cesty autem se má člověk pořád čim kochat a i kdyby jsme zůstali po celou dobu jen na jednom místě, tak to neomrzí.

Avatar uživatele Honza

Zážitky pro tebe sepsal Honza

25. 10. 2018, poslední aktualizace 2018-10-25T19:56:58+02:00

Honza žije v České republice a procestoval 9 zemí světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne je už 3 měsíce, napsal pro tebe 1 cestopis .

Další cestopisy

Čtení na 8 minut
Okruh kolem ostrova Gran Canaria

Trip po Gran Canaria trval 8 dní včetně cesty a vše začalo odletem z Berlína. Nebo spíše zveřejněním akční letenky na cestujlevne?

Čtení na 28 minut
Okolo jazera Erie
Pavol Švantner Severní Amerika

Keďže v týchto častiach USA a Kanady som bol iba rok dozadu, zvažujem, že tentokrát by som výlet poňal trochu dobrodružnejšie.

Čtení na 6 minut
Izrael a jordánská Petra

Cesta po Izraeli spojená s výletem do Petry.

Čtení na 30 minut
Za hokejom do Toronta

Tento cestopis som bol rozhodnutý nenapísať. Hovoril som si, že nikoho už predsa nebude zaujímať, ako sa po druhý krát trepem do Kanady a ešte aj na ten istý hokejový šampionát. Ale nakoniec vidíte :)

Další cestopisy

1 komentář

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Ondra Machart

Historka s policajtama pobavila :D

Díky za hezký cestopis!

Odpovědět
před 21 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)