Island květen/červen 2025

Island byl vždycky jedna ze zemí, kterou jsem chtěl navštívit. Když se před Vánoci objevily letenky z Ostravy do Keflavíku na léto za slušnou cenu, rozhodly jsme se s přítelkyní, že vyrazíme. Rozhodli jsme se koupit letenky na dva týdny, abychom měli dostatek času objet celý ostrov dokola. Vzhledem k tomu, že Island patří mezi nejdražší země na světě, rozhodli jsme se, že zkusíme najít někoho k sobě, aby nás výlet nevyšel až tak draze. Přes sociální sítě jsme našli dvě holky z Moravy – Ivču a Zlatku. Sešli jsme se na kafe, a hned u stolu objednaly letenky i pro sebe, takže domluva velmi rychlá.
Z Ostravy jsme odlétali 29.5. ve 14:45, následně nás čekal 6hodinový přestup ve Varšavě, takže jsme se do Keflavíku dostali až těsně před půlnocí (a to je ještě na Islandu o dvě hodiny méně než v ČR).

1. den
Hned na letišti jsme si půjčili auto. Půjčovny aut jsou na Islandu velmi drahé, většina chce za dva týdny půjčení auta s plným pojištěním kolem 1200-1300 euro, proto jsem velmi rád, že se nám podařilo přes Facebook sehnat holčinu ze Slovenska, která na Islandu žije, a půjčila nám své auto za 700 euro, což je na Island super cena. Jednalo se o Dacii Duster 4x4, což je na Islandu nejběžnější typ auta, tipnul bych si, že ho zde má snad 30-40% lidí. Půjčení auta proběhlo velmi rychle, takže jsme se hned mohli přesunout na první ubytování. Vzhledem k pozdnímu příletu jsme zvolili městečko Keflavík, které se nachází jen cca 10 minut jízdy autem od letiště. Byli jsme ubytovaní v příjemném rodinném domku, v ceně navíc byla výborná snídaně, která nám po náročné cestě přišla vhod.
Po snídani jsme se vydali na první místo z našeho dlouhého itineráře, a tím byl národní park Thingvellir. Tento národní park patří do tzv. Zlatého okruhu, kam míří většina turistů. Park je tvořen lávovými poli, kaňony a jeskyněmi, a je tvořen spousty chodníčků. Vydali jsme se na cca hodinovou procházku parkem až k vodopádu Öxarárfoss.
Jako další místo naší cesty jsme zvolili vodopád Glymur, který byl až do nedávna se svými 198 metry nejvyšším vodopádem na Islandu (po přeměření je nyní na druhém místě). Výšlap k vodopádu se řadí mezi náročnější, nicméně zdravý člověk by neměl mít s výšlapem problém. I když nějaké překážky se na cestě najdou – například kláda přes řeku, kterou člověk musí s pomocí řetězu překonat. Cestou člověk jde přes jeskyně, krásné kaňony, až si na vrcholu vychutná výhled na vysoký vodopád. Zpět se dá jít stejnou cestou, my si však vybrali okružní trasu. Mělo to ovšem jeden háček – člověk musel naboso překonat řeku, která tekla nad vodopádem. To by možná nebyl takový problém, kdyby voda neměla snad 8 stupňů...no zvládli jsme to, ale minimálně já jsem z toho měl další dva dny pořádnou rýmečku.
Vzhledem k tomu, že túra k vodopádu nám zabrala cca 5 hodin, rozhodli jsme se vyrazit na ubytování. A to bylo opravdu krásné – Fossatun cottages, což jsou dřevěné chatičky ve tvaru kopulí. Ubytovali jsme se, a s přítelkyní jsme se ještě rozhodli, že vyrazíme na vodopád Hraunfossar, který je asi 30 km od ubytování. Počasí bylo toho dne krásné, ale po cestě jsme zažili první islandský deštík, který naštěstí po příjezdu k vodopádu ustal, a naskytly se nám krásné výhledy na tento vodopád.
Cestou zpět na ubytování jsme se ještě zastavili v termální oblasti Deildartunguhver – je to zastávka
cca na 5 minut, ale je zajímavé vidět bublat vroucí vodu ze země.

2. den
Druhý den už byl bez snídaně na ubytování, takže jsme začali náš seriál ovesných kaší, které jsme si nabrali z domova. Po snídani jsme vyrazili na cestu, tentokrát byl naším cílem poloostrov v západní části Islandu – Snæfellsnes. Ještě před příjezdem na místo jsme se stavili natankovat (v západní a jižní části Islandu je benzín o něco levnější než na severu a východě, přesto vychází cca na 47 kč na litr). Také jsme se stavili ještě nakoupit nějaké zásoby jídla do supermarketu Bonus, který je asi nejlevnější řetězec na Islandu. Poznat jde snadno podle loga s růžovým prasátkem.
Po těchto nezbytných zastávkách jsme už zamířili k prvnímu místu, které jsme měli ten den v plánu, a tím byla pláž Ytri Tunga, neboli tulení pláž. Jak už název napovídá, k této pláži míří turisté kvůli pozorování tuleňů. Cca asi 5 minut po vystoupení z auta jsme měli hned štěstí, když se na kameni před námi zjevil první tuleň. Čím dále jsme šli, tím více jsme jich viděli. Někteří byli daleko, ale některé jsme měli skoro jako na dlani. Hodně zajímavý zážitek.
Dalším místem naší cesty byl Búðakirkja, anglicky Budir Church. Tento fotogenický černý kostelík je častým cílem turistů, a nutno říct, že oprávněně. Jeho černá barva v kontrastu s okolní přírodou působí opravdu zajímavě.
Poté jsme se vydali směrem k vesničce Arnastapi. Ačkoliv se jedná o malou vesnici, je velmi oblíbeným cílem turistů, neboť se zde nachází různé útesy, skalní útvary atd. Jednalo se o velmi příjemnou, cca hodinovou procházku po pobřeží, která by určitě neměla nikomu, kdo navštíví poloostrov Snæfellsnes, uniknout.
Posledním bodem programu druhého dne byla návštěva jednoho z nejfotografovanějších míst na Islandu – hory Kirkjufell, která může být někomu známá například ze seriálu Hra o trůny. Hora má téměř dokonalý trojúhelníkový tvar, navíc ve spojení s vodopádem Kirkjufoss vytváří téměř dokonalou kulisu pro fotografy. I když se jedná o hodně provařené a komerční místo, určitě by nemělo nikomu na Islandu uniknout.
Poté už jsme se vydali na další ubytování, které bylo na poloostrově v městečku Olafsvík.

3. den
Následující den nás čekal nejdelší přejezd ze všech dnů, celkově skoro 500km. Je to hlavně tomu, že západní část Islandu nemá až tolik zajímavých míst (i když samozřejmě i po cestě jsme narazili na krásná místa), proto jsme zvolili dlouhou cestu téměř přes čtvrt Islandu až do čtvrtého největšího města Akureyri.
Po snídani (opět ovesná kaše) jsme vyrazili směr sever ostrova. Po několika vyhlídkách po cestě jsme po několika hodinách dorazili k prvnímu cíli tohoto dne – skalnímu útvaru Hvitserkur. Tento útvar čnějící z oceánu připomíná ze všeho nejvíc nějaké zvíře, mně osobně nosorožce. Dá se prohlédnout jak z vyhlídky, tak ze spoda. Já se rozhodl jít se podívat i dolů, a je to opravdu úchvatná podívaná.
Naše další „kroky“ vedly k vodopádu Reykjafoss. Tento krásný vodopád mi hodně připomíná vodopád v chorvatském národním parku Krka. Několika poschoďový vodopád je opravdu krásný. Poblíž vodopádu se nachází ještě termální jezírko Fosslaug. Trochu lituju, že jsme si s sebou nevzali plavky, protože jezírko bylo opravdu teplé, jako bych si doma napustil vanu. V jezírku se zrovna koupal pár z Anglie, já se rozhodl namočit si aspoň nohy…přišlo mi to opravdu vhod.
Následně už jsme se vydali na ubytování do čtvrtého největšího města Islandu (a největšího města severní části Islandu) – Akureyri. V plánu byla ještě prohlídka města, nicméně vzhledem k horšímu počasí jsme od tohoto plánu upustili, a večer strávili na ubytování.

4. den
Další den už nás naštěstí čekalo méně ježdění a více chození. Jako první cíl naší cesty byl vodopád Godafoss, vzdálený jen několik málo kilometrů od Akureyri. Jedná se o jeden z nejnavštěvovanějších vodopádů na Islandu, často bývá také nazývaný Islandské Niagáry, a to podle tvaru vodopádu, který připomíná podkovu. Počasí už nebylo tak hezké jako předchozí dny, nicméně i tak jsme si návštěvu vodopádu užili.
Dalším bodem programu byla oblast jezera Mývatn. Na tomto místě jsme strávili hodně času, protože je zde opravdu co dělat. Na začátek jsme si dali krátký výšlap na 396m vysoký kráter Hverfjall. Cesta na kráter zabere jen cca půl hodinky od parkoviště, nicméně pokud člověk kráter celý obejde, tak už se dostane někam k hodině a půl. Po návštěvě kráteru jsme se vydali k místu zvanému Hvevir geothermal area. Jak už název napovídá, jedná se o geotermální oblast, kde ze země čoudí síra, jsou tu různá bahenní horká jezírka atd. Nutno dodat, že se jednalo o místo snad s největším počtem turistů na Islandu, na parkovišti bylo skoro problém najít volné místo. Poté jsme se vydali do oblasti Dimmuborgir. Jedná se o oblast lávových polí, kde je spousta tras, a člověk zde může strávit opravdu hodně času. Počasí se nám bohužel dost zhoršilo, takže jsme si oblast prošli jen narychlo. Nicméně i tak bylo zajímavé toto místo vidět.
Posledním bodem programu dne byl vodopád Aldeyjarfoss. Cesta k němu byla opravdu příšerná, a hodila se spíše pro traktor než pro auto. Počasí se navíc začalo čím dál více kazit, takže jsme byli rádi, když jsme přijeli k parkovišti. Tady už začalo sněžit, do toho foukat nepříjemný vítr, takže holky se rozhodly nejít až dolů k vodopádu. Já jsem se rozhodl jít, ale bylo to opravdu rychle dolů, vyfotit, a zpět nahoru. Nicméně vodopád je opravdu úchvatný, jeden z nejpůsobivějších na Islandu. O to víc mrzí, že nám trochu více nevyšlo počasí.
Poté už jsme se (opět po celkem rozbité cestě) vydali na naše další ubytování – Kidagil guest house, který byl doslova uprostřed ničeho.
Po příjezdu na ubytování nás čekalo nepříjemné překvapení, když nám recepční dal papír s varováním na velmi nepříznivé počasí na následující dva dny. Jednalo se o upozornění na sněžení, silný vítr a s tím spojená možnost uzavření některých silnic. Následující den nás tedy čekalo rozhodnutí, co dál…

5. den
Následující den jsme se probudili do zasněžené krajiny. Být to doma, a jiné období roku, asi by to bylo fajn, ale takhle jsme z toho úplně nadšení nebyli. Čekalo nás rozhodnutí, zda i přes nepříznivé počasí pokračovat v cestě, nebo zůstat o 1-2 noci na stejném ubytování déle. To by ale znamenalo velké komplikace v našich dalších plánech. Rozhodli jsme se konečné rozhodnutí učinit až po snídani. Tu jsme měli podruhé a naposled během našeho pobytu v ceně ubytování, a byla opravdu luxusní. Výborné palačinky, ovesné kaše, nebo místní specialita – uzený pstruh na tenkém kousku chleba. Snad jen kvůli této snídani bychom rádi zůstali na ubytování déle.
Nakonec jsme se ale rozhodli to risknout, a pokračovat dále v cestě s tím, že v nejhorším případě bychom se ubytovali někde dále po cestě. Ze začátku jsme jeli po zpevněné cestě, navíc dost zasněžené, kde byly vyjeté pouze koleje, ale dalo se to zvládnout. Jakmile jsme najeli na hlavní cestu, už to bylo víceméně v pohodě, navíc se sníh proměnil v déšť, takže cesta byla poměrně ok. Cestou jsme ještě zastavili v obchodě se suvenýry u vodopádu Godafoss (tentokrát už jsme k němu i vzhledem k počasí nešli). Trošku nás znervóznělo, že nám na okno zaťukal místní „ranger“, a řekl, že dál za jezero Mývatn bychom raději neměli pokračovat, že podmínky pro řízení jsou tam dost špatné.
Nakonec to až tak špatné nebylo, a rozhodli jsme se pokračovat k prvnímu cíli dne, a tím byl mohutný vodopád Detifoss. Tento vodopád je po Rýnských vodopádech druhým nejmohutnějším vodopádem Evropy. K vodopádu vedou dvě cesty – na východní a západní část. K východní části vede rozbitá cesta, což i vzhledem k podmínkám nebyl dobrý nápad. Tudíž jsme se rozhodli pro západní část, kam chodí většina turistů, a je zde i velké parkoviště s WC. Cesta k vodopádu byla dost zasněžená, ale s opatrností se dalo projet. Celou dobu u vodopádů dost pršelo, ale i tak byl zážitek vidět Detifoss na vlastní oči. Mohutnost vodopádu opravdu bere dech.
Poté jsme se vydali na farmu Möðrudalur. Tato malebná farma je mimochodem zajímavá tím, že se kolem ní potulují polární lišky. Bohužel v době našeho příjezdu tam ještě nebyly, prý snad až koncem června. Co se dá dělat, alespoň jsme si vyfotili typické islandské travnaté domečky, a pokračovali dál.
Posledním bodem programu byl Stuðlagil Canyon. Jedná se o jedno z velmi navštěvovaných míst Islandu. Cesta k němu byla dost špatná, plus to počasí…ale i tak to stálo za to. Procházka ke kaňonu trvá od parkoviště cca 45 minut. Ke kaňonu se dá jít ze dvou stran, ale jen z jedné strany se dá dost dolů ke kaňonu (z druhé strany pouze na vyhlídku nad ním). Voda v kaňonu sice vzhledem k počasí nebyla tyrkysově modrá jako na některých fotkách na internetu, ale i tak to byl zážitek vidět vysoké čedičové sloupy, které připomínaly varhany.
Poté jsme se již vydali směr ubytování v městečku Egilsstaðir, což je se svými cca 2 tisíci obyvateli největším „městem“ východní části Islandu. Byli jsme opravdu rádi, že jsme sem dorazili, protože to nebylo ten den vůbec jisté.

6. den
Následující den stále trvalo varování ohledně počasí, nicméně musím říct, že už to bylo mnohem lepší, a čas od času na nás vykouklo i sluníčko, a hlavně vítr byl mnohem slabší než předchozí den.
Po snídani (teď už opravdu přišel čas jen a jen na kaše) jsme se tudíž vydali k prvnímu místu dne, a tím byl vodopád Hengifoss, který je se svými 128 metry třetím nejvyšším vodopádem na Islandu. Je také zajímavý skalami s červenými pruhy, což z něj činí jeden z nejfotogeničtějších vodopádů. Škoda jen, že jsme u něj neměli trošku lepší počasí, červená barva skal by ještě více vynikla.
Další bod programu byl trošku neplánovaný, protože předchozí den jsme si náhodou všimli cedule s nápisem „Reindeer park“ poblíž Egilsstaðir. Vidět soby na vlastní oči byl zážitek – i když byli jen čtyři. Vstup byl na islandské poměry celkem „levný“ – cca 350 kč.
Dále už jsme pokračovali podle původního plánu, a to k vodopádu Gufufoss. Jedná se sice o menší (12 metrů vysoký) vodopád, nicméně je hned u hlavní cesty, takže pokud má člověk cestu kolem, určitě stojí za to se na něj podívat.
Dále po cestě jsme pokračovali do vesničky Seyðisfjörður. Ta by možná nebyla pro turisty příliš zajímavá, nebýt fotogenického modrého kostelíku Seyðisfjarðarkirkja. Ke kostelíku vede duhově zbarvený chodníček, což z tohoto místa činí jedno z nejfotografovanějších míst Islandu.
Následoval další vodopád, tentokrát Klifbrekkufossar. Je to vodopád složený z několika na sebe navazujících vodopádů, jejichž celková výška je přes 90 metrů. I když člověk vidí na Islandu vodopády neustále, tak každý z nich je něčím unikátní.
Kousek za vodopádem jsme se ještě zastavili na WWII US Navy LCM Ship Wreck, což je vrak lodi, která zde ztroskotala v roce 1942. I když už je pořádně rozpadlá a zrezlá, tak v kombinaci s okolními horami se jedná o zajímavé místo.
Poté jsme se již vydali na naše další ubytování do hostelu s názvem Braz Café.

7. den
Další den nebylo v plánu tolik věcí, proto jsme ani nevstávali příliš brzy. Po snídani jsme vyrazili směrem na jih, kde už nás pak čekal nabitější program.
Tento den se nesl spíš ve znamení neplánovaných zastávek, různých vyhlídek atd. Jediným větším bodem programu bylo pohoří Vestrahorn. Na něj se naskytnou nejhezčí výhledy z pláže Stokksnes. Je to pláž s černým pískem, a pohoří Vestrahorn se zde krásně odráží ve vodě, takže je to vyložěně ráj pro fotografy. Poblíž se nachází i malá vikingská vesnička, kde se prý měl natáčet film, ze kterého nakonec sešlo. I tak se jedná o poměrně zajímavé místo. Nedaleko je ještě tulení pláž...tuleně jsme sice viděli, ale bohužel byli příliš daleko.
Poté jsme se ještě zastavili v malém rybářském městečku Hofn. Až na malou vyhlídku poblíž oceánu tu nic moc zajímavého není, tak jsme zde aspoň natankovali a stavili se do místního supermarketu.
Poté jsme se již odebrali na ubytování v malé osadě Borgahofn.

8. den
Po dlouhých přejezdech na severu a východě Islandu už nás čekal mnohem nabitější program, protože na jihu je zajímavých míst opravdu spousta. Proto jsme si dali brzký budíček, a ihned po snídani vyrazili směr jižní pobřeží.
První zastávka byla jen několik málo minut cesty, a tou bylo ledovcové jezero Jökulsárlón. Je těžké vybrat na Islandu nějaké „top“ místo, ale pokud bych měl nějaké vybrat, tohle by bylo určitě jedno z nich. Obrovské kusy ledu plující po jezeře, to je opravdu zážitek. Přes cestu se navíc ještě nachází tzv. Diamond beach, neboli černá pláž, na které jsou naplavené kusy ledu z oceánu. Velikost se den ode dne liší, my zrovna chytli menší kousky, ale i tak měly některé z nich dobrých 30kg.
Jako další místo naší cesty jsme si vybrali ledovec Svínafellsjökull. Od parkoviště je to cca jen 20minutová procházka k ledovci. Opět se jedná o krásné místo, které stojí za návštěvu.
Co by to bylo za den na Islandu bez vodopádu. Jako další byl na řadě Svartifoss. I když nepatří mezi nejvyšší na Islandu, určitě patří mezi ty velmi hezké. Jeho pozadí totiž tvoří čedičové sloupy ve tvaru varhan, Po cestě k tomuto vodopádu člověk uvidí ještě další vodopády, takže se jedná o velmi hezký výšlap.
Následovala krátká zastávka u skalního útvaru Dverghamrar. Jedná se cca o 10minutovou zastávku, během které si člověk tento útvar obejde dokola. Kdo má cestu kolem, určitě by se měl zastavit.
Dalším cílem byl opět vodopád, tentokrát Stjórnarfoss. Jedná se o menší, ale malebný vodopád uprostřed kopců, který je velmi hezký, navíc jen pár kroků od parkoviště. Poté jsme se vydali ke kaňonu Fjaðrárgljúfur. Tento cca 100 metrů hluboký a 2 km dlouhý kaňon patří mezi nejnavštěvovanější na Islandu. Během cca 45minutové procházky do mírného kopce člověk narazí na spoustu vyhlídek, až nakonec přijde k vodopádu Mögáfoss.
Nabitý den stále neměl konce. Následovala zastávka k jeskyni Gígjagjá. Více známá jako Yoda Cave. Tuto přezdívku dostala podle toho, že tvarem nápadně připomíná postavu z Hvězdných válek – Baby Yoda. Toto místo je častým cílem fotografů.
Poté jsme se vydali do městečka Vík i Mýrdal, což je nejjižnější město na Islandu. Dříve než jsme pokračovali v našem itineráři, zastavili jsme se na naše první jídlo na Islandu, do místa zvaného Black Crust Pizzeria. Tato pizza je unikátní tím, že má černé okraje, a i díky tomu patří k velmi vyhledávaným místům, kde se na stůl čeká poměrně dlouho. Nakonec jsme se dočkali, a dali jsme si sýrovou pizzu, a k tomu ještě chlebovou placku se sýrem a česnekem. Obojí výborné (aby taky ne za tu cenu), místní sýry mají úplně jinou chuť než ty u nás.
Po jídle jsme si zajeli vyfotit místní kostelík Víkurkirkja. Je to opravdu krásný bílý kostel s červenou střechou, ze kterého jsou navíc krásné výhledy na celé městečko.
Poté jsme se již vydali k definitivně poslednímu místu dnešního dne, a tím byla pláž Reynisfjara, neboli Black sand beach. Jak již název napovídá, je to pláž s černým pískem, čedičovými sloupy, jeskyněmi a skalními útvary vystupujícími z moře. Jedná se také o jednu z nejnebezpečnějších pláží na světě, a to díky silným vlnám. Proto je před pláží „semafor“, který lidem ukazuje míru bezpečnosti. My chytli oranžovou barvu, tzn. střední riziko. Nicméně ten den bylo počasí opravdu krásné, modrá obloha, téměř bezvětří, takže jsme si pláž mohli v klidu vychutnat.
Po tomto náročném dni jsme se vydali na ubytování kousek za městečkem Vík i Myrdal.

9. den
Probudili jsme se do dalšího krásného dne, ve kterém nás čekalo opět spousta věcí, takže po brzkém budíčku jsme vyrazili na cestu.
První na řadě byla přírodní rezervace Dyrhólaey. Po příjezdu nastalo mírné nepříjemné překvapení, protože rezervace se otevírala až v 9:00, takže jsme skoro hodinu museli čekat na otevření brány. Tak jsme si mezitím udělali aspoň krátkou procházku kolem blízkého jezírka. V 9:00 se brány otevřeli, a my jsme tak mohli vyrazit do rezervace. Sem jezdí turisté jak kvůli přírodě (útesy, skalní útvary), tak hlavně kvůli pozorování papuchalků, kteří se zde v létě zdržují. Vidět tyto nádherné ptáky naživo je opravdu zážitek, který stojí za to.
Po pár kilometrech nás čekala další zastávka, tentokrát Sólheimasandur plane wreck. Jedná se o vrak letadla Douglas, který ztroskotal na místní pláži v roce 1973, a stal se častým cílem turistů. K vraku se jde od parkoviště zhruba 3 kilometry po celkem dobré kamenito-písečné cestě uježděné od speciálních autobusů, které vozí turisty k vraku. Nicméně cca 700kč za zpáteční jízdenku se nám opravdu dávat nechtělo. U samotného vraku bývají davy turistů, ale my měli to štěstí, že jsme měli vrak sami pro sebe.
Následoval ledovec Sólheimajökull. Opět velmi dobře dostupný od parkoviště. I když možná nebyl tak hezký jako předchozí ledovec, který jsme viděli (led byl dost špinavý, místy více černý než bílý), tak se jednalo o hezkou procházku kolem jezera, které je u ledovce.
Vybrat na Islandu nejkrásnější vodopád je složité, ale spousta lidí by určitě řekla, že nejkrásnější je Skógafoss. Tento 25m široký a 60 metrů vysoký vodopád je opravdu krásný. Jeho téměř dokonalý obdélníkový tvar z něj právem činí jeden z nejoblíbenějších turistických cílů na Islandu. Navíc vedou schody nahoru nad vodopád, kde si jej člověk může vychutnat na vyhlídce shora. Plus je to výchozí bod k dlouhé túře, během které člověk narazí po cestě na dalších 18 vodopádů. My vzhledem k času stihli asi tři vodopády, ale kdo má na to celý den, rozhodně doporučuji si čas udělat, je to nádherná túra.
Posledním bodem dne byl další vodopád Kvernufoss. Musím říct, že po davech lidí z nedalekého Skógafossu byla procházka k tomuto vodopádu krásná. Minimum lidí, navíc velmi hezký vodopád. Jeho zvláštností je také to, že můžete jít za něj, samozřejmě ideálně s pláštěnkou, pokud nechce být člověk úplně mokrý.
Poté již následoval přesun na ubytování poblíž městečka Hella.

10. den
Ubytovaní jsme byli na farmě, u které byly koně. Také to bylo jediné ubytování, které jsme měli na dvě noci, takže nám alespoň jedno ráno odpadlo balení kufrů. Po snídani jsme tedy hned mohli vyrazit na první místo našeho plánu toho dne.
Tím byl velmi oblíbený vodopád Seljalandsfoss. Tento 60m vysoký vodopád patří mezi velmi populární, také z toho důvodu, že se dá jít za něj. A fotky „zezadu“ jsou opravdu vděčné, je to opravdu nádhera. Spousta propagačních fotek na Island také pochází zpoza tohoto vodopádu. Vodopád bývá snad nejvíce navštěvovaným, přesto když si člověk přivstane, může tam být téměř sám, jako se to stalo nám. Navíc jsme měli oblohu bez jediného mráčku, prostě nádhera.
Jen pár set metrů od Seljalandsfossu se nachází další vodopád – Gljufrabui. Tento vodopád se nachází ve skalní soutěsce, a to opravdu zážitek. Měl jsem to štěstí, že jsem byl vevnitř úplně sám, takže jsem si ho mohl v klidu (a s povinnou pláštěnkou na sobě) vychutnat.
Cestou k autu jsme se ještě stavili v obchodě se suvenýry, a koupili si jeden z mála domů na cestu – termosku, příznačně s obrázkem vodopádu Seljalandsfoss.
Seriál vodopádů pokračoval jedním z těch menších – vodopádem Ægissíðufoss. Ten už se nachází mimo hlavní turistický okruh poblíž městečka Hella, tudíž není jako výše zmíněné vodopády tak přeplněný turisty. Nicméně určitě stojí za návštěvu, jak kvůli krásné barvě, tak kvůli sopce Hekla, která se na vodopád dívá z pozadí. Cestou od vodopádu jsme se ještě zastavili v American schoolbus café, což je žlutý školní autobus, ve kterém je kavárna...nic jsme si sice nedali, ale na fotku hezké místo. U autobusu jsme ještě potkali Čechy se dvěma psy, se kterýma jsme chvilku pokecali.
Abychom neměli jenom vodopády, vydali jsme se k místu zvanému Keldur turf houses. Je to sestava typických islandských domečků porostlých trávou, na které člověk může narazit po celém Islandu. Tyto domečky jsou velmi fotogenické a celkově místo působí velmi příjemným a uklidňujícím dojmem.
Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě dostatek času, hledali jsme na internetu nějaké místo poblíž ubytování, které bychom mohli navštívit. Náhodou jsme tak narazili na vodopád Þjófafoss. Troufám si říct, že o tomto vodopádu ví jen velmi málo turistů, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu jsme jej měli sami pro sebe, což je super. Z jedné strany je výhled na horu Búrfell, z druhé na sopku Hekla, takže fotografové se zde můžou opravdu vyřádit.
Poté jsme již zamířili na ubytování, které bylo stejné jako minulou noc.

11. den
Jak byl plán na předchozí dny jasně daný, u tohoto dne jsme měli otazníky. Čekala nás totiž oblast Landmannalaugar, neboli Duhové hory. Cesta k nim vede po silnici F208, která se ovšem otevírá různě v závislosti na podmínkách. Často až koncem června. Proto nebylo jisté, zda do Duhových hor budeme moct jet. Naštěstí počasí v květnu bylo velmi teplé, takže cesta již byla začátkem června otevřená, a mohli jsme vyrazit.
V této oblasti se nachází velké množství treků, my se rozhodli absolvovat tři z nich – k jezeru Ljótipollur, na horu Suðurnámur a lávová pole Laugahraun. Auto jsme nechali před kempem, abychom nemuseli brodit řeku, a vyrazili směrem k jezeru Ljótipollur. Cestou se dost pokazilo počasí, začalo i sněžit, nicméně i tak to stálo za to, a pohled na
kráterové jezero super.
Poté jsme se rozhodli pro výšlap na horu Suðurnámur. Tento výšlap na cca 900m vysokou horu jsem nakonec absolvoval sám, protože cestou do kopce byl větší pás sněhu, přes který si holky netroufly. Cesta po hřebeni byla krásná, lemovaná pohledem na duhově zabarvené kopce. Nakonec se i počasí umoudřilo, a cestou tu a tam vykouklo sluníčko, což samozřejmě dalo horám úplně jiný rozměr.
Posledním výletem byla lávová pole Laugahraun, což byla lehčí procházka lávovými poli kousek od kempu s výhledem na okolní kopce. Cestou člověk musel naboso překonat říčku, která ovšem byla teplá, takže to byl docela příjemný zážitek.
Poté už jsme se vydali zpevněnou cestou na ubytování v chatové oblasti Rjúpnavellir.

12. den
V původním plánu bylo ještě jednou absolvovat výlet do Duhových hor, nicméně jsme se rozhodli pokračovat směrem na další ubytování a po cestě navštívit pár vodopádů.
Tím prvním byl Þjófafoss. Ten už jsme sice jednou navštívili, nicméně jsme měli cestu kolem, navíc počasí bylo ještě lepší než při první návštěvě, tak jsme se stavili udělat ještě pár fotek.
Poté následoval Haifoss. Ten je se svými 122 metry čtvrtým nejvyšším na Islandu, přesto k němu vzhledem k jeho odlehlosti neproudí úplné davy turistů. Vodopád se dá prohlédnout jak z vyhlídky, tak se dá po cca 1,5km dlouhé cestě sejít k němu dolů. Zvolili jsme i tuhle variantu, a určitě to stálo za to. U vodopádu jsme byli sami, navíc je opravdu mohutný, a spolu s krásným počasím vytvořil vodopád krásnou duhu.
Poté jsme se přesunuli k dalšímu, ještě méně známému vodopádu Gjáin. Na isladnské poměry se jedná o malý vodopád, přesto jeho návštěva stojí za to, protože jeho okolí připomíná rozkvetlou zahradu plnou květin, potůčků, lávek...ideální místo na relax.
Posledním vodopádem dnešního dne byl Hjálparfoss. Ten je zajímavý tím, že se zde střetávají řeky Fossá a Þjórsá, které se spojují a dělají tak z Hjálparfossu unikátní vodopád i přesto, že patří mezi ty menší.
Poté jsme se již odebrali na ubytování v domečku poblíž Zlatého okruhu.

13. den
Předposlední den naší výpravy nás čekal hlavně tzv. „Zlatý okruh“, což je turistická oblast poblíž Reykjavíku zahrnující několik přírodních zajímavostí. Jednu z nich – národní park Thingvellir – jsme navštívili již první den, takže tentokrát nás čekaly zbývající zajímavosti.
Tou první byl gejzír Strokkur. Ten se nachází v geotermální oblasti, a chrlí vodu do výšky kolem 20 metrů průměrně každých 5-10 minut. Kousek od nich se nachází i Geysir (větší gejzír, podle něhož se vžilo pojmenování gejzír), který má ale velmi nepravidelnou aktivitu. Škoda, že obloha byla trošku zašedlá, Strokkur by za jasného počasí vyniknul ještě víc, ale i tak to byl zážitek.
Dalším bodem Zlatého okruhu byl vodopád Gullfoss, neboli Zlatý vodopád. Ten padá dolů ve dvou fázích – ta první má 11 metrů, druhá 22 metrů a padá do dlouhého kaňonu. Vzhledem k umístění ve Zlatém okruhu patří Gullfoss k nejnavštěvovanějším vodopádům na Islandu.
Dalším, a dá se říct posledním hlavním vodopádem našeho putování po Islandu byl vodopád Brúarfoss. Jedná se o malý vodopád, který je ale proslulý svou úžasně modrou barvou. Tudíž je i častým cílem turistů.
Poté jsme se přesunuli do oblasti Laugarvatn, která je známá výrobou žitného chleba (rye bread). Tento chleba se dělá 24 hodin v zemi. Jeho výrobu jsme sice na vlastní oči neviděli, nicméně jsme alespoň za cca 100kč ochutnali tento chléb s máslem, a byl opravdu výborný. Dostali jsme i kartičku s receptem na domácí chleba, tak možná někdy vyzkoušíme.
Abychom nebyli jen na paštikách a ovesných kaších, rozhodli jsme se navštívit rajčatovou farmu Friðheimar. Tady ve skleníku pěstují rajčata, a přímo ve skleníku si člověk může rezervovat stůl a ochutnat tady místní speciality. Stůl se musí rezervovat několik týdnů dopředu. To jsme také udělali, nicméně měli jsme místo až na 15:30, a na farmu jsme dorazili již cca o 2 hodiny dřív. Takže jsme místo skleníku vzali zavděk místem u malého dřevěného stolku a ochutnali místní rajčatovou polévku s chlebovýma tyčinkama za cca 300kč, což je na Island velmi příznivá cena. Nutno říct, že polévka byla opravdu vynikající. Mají tu i různé dezerty, rajčatovou zmrzlinu, nebo pivo, ale polévka nám bohatě stačila.
Dalším místem naší cesty byl kráter Kerid. Vzhledem k tomu, že leží hned u hlavní silnice, je velmi častým cílem turistů. 55 metrů hluboký kráter s tyrkisovou vodou se dá obejít celý dokola za cca 20 minut. Vzhledem k tomu, že počasí už nebylo nejlepší, tyrkisovou barvu jsme neměli, ale i tak to byl zážitek.
Před ubytováním jsme se ještě chtěli podívat k termální řece Reykjadalur a tam se vykoupat, ale počasí už bylo tak špatné, že jsme toto místo (jako jediné z našeho itineráře) nakonec vynechali.
Stavili jsme se tak jen natankovat v městečku Selfoss, kde jsme také skočili do pár obchůdků. Pak už jsme se vydali na ubytování v hlavním městě Reykjavíku.

14. den
Poslední den naší dovolené jsme měli v plánu kromě hlavního města navštívit také Blue Lagoon, což jsou termální lázně mezi letištěm a Reykjavíkem. Cena vstupného je poměrně vysoká, pohybuje se kolem cca 2300kč na osobu, nicméně se nám náhodou podařilo sehnat holčinu, která tu pracuje a ta nám dala slevu. Modrá laguna je cílem spousty turistů buď po příletu nebo před odletem z Islandu. Láva všude kolem plus až neskutečně nádherná modrá barva – je to sice velký kýč, ale je to krásné. V ceně vstupenky dostane člověk masku na obličej plus jsme měli slevu na místní nápoje (běžně jsou také v ceně, pokud člověk koupí lístky za plnou cenu). V laguně jsme strávili cca 3 hodiny, a ještě před cestou do Reykjavíku jsme se stavili za holčinou z laguny jí dát peníze. Čekala nás u majáku Reykjanes, který leží na samém jihozápadním cípu Islandu. Jedná se o nejstarší maják na Islandu a musím říct, že jeho okolí je velmi hezké. Útesy, pláž se sochou Geirfuglinna (The Great Auk) – také jedno z velmi fotografovaných míst Islandu.
Ještě před Reykjavíkem jsme se stavili v geotermální oblasti Seltún. Velmi hezké místo plné bublajícího bahna a horkých pramenů, zbarvené krásně dooranžova. Cca půlhodinová procházka, velmi hezká.
Poté už opravdu následoval přesun do hlavního města Reykjavík. Na město jsme si nechali cca 6 hodin, a musím říct, že město mě příliš nenadchlo. Je sice hezké, se spoustou barevných domečků, ale mně osobně by 1-2 hodinky bohatě stačily. Holky si samozřejmě užily o něco víc po obchůdkách. Ale i tak bylo hezké vidět místní kostel Hallgrímskirkja, skuplturu Sun Voyager, nebo koncertní halu Harpa. Plus jsme ochutnali místní vyhlášený hot dog (jeden z nejlepších, co jsem kdy měl) nebo chlebovou zmrzlinu, která byla také úžasná.
Cca v 19 hodin jsme vyrazili směr letiště, alespoň trochu uklidili zaneřáděné auto, kolem 20. hodiny jej v pořádku vrátili a pak už jen čekali na odlet v 00:45 místního času.

Shrnutí
Island byl vždycky mým cestovatelským snem a musím říct, že mě nezklamal ani v nejmenším. A troufám si říct, že holky také ne. Počasí vyšlo na místní poměry celkem slušně, i když jsme zažili déšť, sníh nebo silný vítr. Ale to vše k Islandu patří, a mít jen modrou oblohu by asi byla trošku nuda :-)
Celkově jsme najeli přes 3500km, nachodili možná 250km a viděli nespočet krásných míst.
I když je Island jedna z nejdražších zemí na světě, ve čtyřech lidech se nám podařilo stlačit rozpočet na nějakých 34-35 tisíc na osobu se vším všudy, což je myslím poměrně slušné. Navíc tenhle zážitek asi úplně nejde vyjádřit penězi :-)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 6 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal(a) LoutockyPetr_66306

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-06-24T15:37:19+02:00

LoutockyPetr_66306 procestoval(a) 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 21 dny a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Mazna

před 11 dny

Nějaký kontakt na holčinu s autem? :)

Lukas888

před 16 dny

Super fotky, krása. Pojištění auta jste nějak řešili? (jestli by v případě problému stačilo / platilo pojištění té majitelky atd.) Úspora zajímavá, ale při představě třeba nehody / poruchy / odtahu a následných problémů a sporů bych to asi neriskoval.

Asi zajímavý přivýdělek pro místní lidi, dokud se něco nestane.

A co souznění s těmi spolucestovatelkami? V pohodě takhle 1+3, když jste se se dvěma předem neznali?

LoutockyPetr_66306

před 15 dny

Měli jsme auto s plným pojištěním. Samozřejmě tím, že jsme to půjčovali od místní holky, těžko říct, jak by to bylo v případě nějakého problému. Ale měla samé pozitivní recenze. Spíš jsem četl, že spousta lidí měla problémy s půjčovnama, že jim třeba za malý škrábanec naúčtovali např. 20tis. Ale samozřejmě jsem si dával co největší pozor a doufal, že se nic nestane.

A co se týče spolucestovatelek, tak super. Už jsme se s nima předtím sešli, takže jsme tak nějak tušili, že budou v pohodě, ale samozřejmě pak na dva týdny je to trošku riziko...ale bylo to úplně v klidu :)

Barney Flyer

před 18 dny

Díky za cestopis.

Příští týden odlétáme do Akureyri, takže se to hodí. Máme jenom týden, takže pojedeme z Akureyri po východním pobřeží až do Reykjavíku a pak vnitro přelet …