Island - mrazivý víkend

Polární záře (možná), zima (určitě), krásná příroda a spousta super zážitků. To vše může nabídnout zimní Island

Po covidovém fiasku s Norskem si říkám, že bych dal severu znovu šanci. No a z kraje listopadu 2022 na mě vyskakuje nabídka Wizzu. Dotaz, jestli pojedeme ve dvou, nedopadl úplně slavně a tak beru opět single letenku. Délka dnů i počasí už nevypadá tak hrozně. Rozpis Pá-Po neslibuje žádný hluboký zážitek, ale takový ochutnávkový základ. Po dlouhém váhání (i jestli nebude storno letu) a vymýšlení jak se dostat na odlet v 6:35, nakonec zařazuji ještě „den 0“.

Na konci tradičně naleznete náklady i rady a tipy na cestu.

Takže hurá na cestu.

Termín cesty : Březen 2023

0. Den: ČR - Vídeň

Den nula má elegantní řešení. V 6 ráno vstávačka a hurá do práce, zde zhruba do 14h podělávám, co se dá. Odpo prchám domů, beru batoh, sedám do auta a mizím směr Vídeň. Nechávám auto u Tigra a vlakem jedu směr Fischamend. Zde mám ubytování a kolem 10 večer se pokouším zabrat (tohle fakt není můj běžný čas). Budík je na vražedných 3:45. Předpověď počasí na Island říká, že bude jasno a něco pod nulou, pohoda. Všichni ti rejpalové zbytečně strašili.😏

1. Den: Vídeň - Island (Golden circle)

Budík mě nakonec probudil, vstávám a dávám se trochu dohromady. Procházka na vlak mě částečně probírá. Na letišti je v tuhle hroznou dobu až nečekaně hodně lidí. Je super nemít žádný kufr, prodírám se rovnou kontrolou a mizím do letištního salónku na snídani. Zde čas příjemně utíká, poté jdu pomalu k letadlu a během letu se pokouším prospat.

Přistáváme v Reykjavíku, dokonce dřív než je plán, paráda. Venku svítí slunce, vše vypadá super. Procházím halou a vycházím ven hledat autopůjčovnu. Prozíravě jsem vybral firmu, která sídlí hned vedle v areálu. Po východu do mě praští šílená zima podpořená brutálním ledovým větrem🥶 . Vyndávám čepici i rukavice a snažím se trochu celý zakuklit. U vchodu čeká shuttle pro půjčovny, který rád využívám. Při pohledu na mobil vidím -11°C a pocitová -20°C. Podle mě je ta pocitová ještě horší.

Po pár minutách jsem na místě a po zaplacení přebírám auto. Zánovní Duster 4x4 (najeto asi 1800km). Vydávám se na cestu a počasí pořád dost šokuje. Ale co, jsme u pobřeží, jde sem přímo severní vítr, dál to bude určitě lepší, proč se stresovat. Cestou dokupuji v supermarketu nějaké pití a nouzové zásoby na zahnání hladu a mířím směr Golden circle.

První zastávka je národní park Thingvellir. Místo prvního parlamentu, také místo setkání dvou tektonických desek. Vstup se neplatí, pouze parkovné (jak jinak než bezhotovostně), cena je 750 ISK. První cesta vede na vyhlídku hned u parkoviště (zima jako prase i vítr jsou pořád). Od ní vede stezka dolů soutěskou, ze které vede několik odboček na různé vyhlídky a další místa. Procházím jenom část (zima a čas) a pak se vracím k autu.

Cesta mě vede ke gejzírům Geysir a Strokkur. U návštěvnického centra je velké bezplatné parkoviště. V době příjezdu je tu ale pěkně narváno, ale místo se dalo v pohodě najít. Jdu na obhlídku obou pramenů. V době návštěvy je Geysir nečinný a všichni jsou tak namačkaní u Strokkuru. Nemusím čekat dlouho a vidím první výbuch. Je super vtipné, jak to schytají lidi, kteří stojí po směru (silného) větru😁 . Mobil jsem měl v kapse tak jdu čekat na další kolo. Vypadá to jednoduše, jenže stačí na chvíli sundat rukavice a už vám omrzají prsty. Po focení čekám ještě na jednu dávku, to už jen abych to viděl taky bez mobilu nebo kamery v ruce a jdu zpět rozmrznout a na oběd. Po příchodu a pohledu na čas je po plánu. Obědové menu je jen do 14:30, tak jestli plánujete něco sníst po cestě zde, počítejte s tím, nebo se spokojte se sendvičem a spol., ty byly k dispozici dál.

Popojíždím kousek dál k vodopádu Gullfoss, který je prakticky za rohem. Gullfoss patří mezi nejvěší evropské vodopády, skládá se ze dvou hlavních úrovní (10 a 22m na výšku). Pořád je hodně zima a mrazivý vichr, jdu tak tedy opět jen na ty základní vyhlídky, kde se chvíli kochám výhledem a vracím se do tepla na oběd. Dávám vikingskou gulášovku a pak jedu dál.

Poté už mě čeká jen jedna stopka, ale také 180km cesty do městečka Vík, kde mám nocleh. Zastavuji cestou u kráteru Kerid. Kráter pochází ze sopečného výbuchu před asi 6500 lety. Postupem času zde vzniklo jezírko, které je během mé návštěvy zamrzlé. Je vidět, že je pozdě odpo a světlo už není nic moc, ale i tak si alespoň prohlížím kráter z horní vyhlídky a stihnu i seběhnout dolů na dno a otestovat led. Parkování je zdarma, ale za vstup do areálu se vybírá 450ISK.

Pak už ale musím jet, chtěl bych dojet do cíle alespoň částečně za světla. Už nejsem po tom nočním budíku a celém dni na nohou ani úplně svěží. Do Víku přijíždím kolem 18:30. Mám to akorát, už je šero.

Vík í Mýrdal (nebo zkráceně Vík) je takové centrum jižního Islandu. Je to ideál základna na výlet k Jökulsárlón a zpět (případně můžete pokračovat dál po Ring road), nebo naopak na místa směrem k Reykjavíku (vodopády a spol).

Po krátkém odpočinku dávám večeři ve Strondin Pub a jdu zpět. Že bych jel někam čekat na polární záři, na to nemám myšlenky. Říkám si, že zajdu alespoň na Black beach, ale měním názor poté co přicházím k hotelu. Zmrzlost a nevyspání mě přehlasovaly, nikam moc chodit už nehodlám a jdu spát.

2. Den: Vík – Jökulsárlón – Vík

Ráno po snídani konečně dochází na Black beach. Beru srabácky auto ať eliminuji zbytečný pobyt venku. Hned u pláže je solidní parkoviště, ale cesta sem je bez vysokého auta trochu horší. I část pláže vedle Víku působí obrovsky rozlehle a přitom je tu naprosté minimum lidí.

Sedám do auta a jedu směr Jökulsárlón. Než zmizím z města tak ještě musím natankovat. Systém zde je blízký tomu americkému – u stojanu je terminál a čtečka na karty. Dáte kartu, pin, vyberete za kolik peněz a pustíte se do toho. Množství je trochu záludně na peníze a ne na litry, je dobré si tak propočítat dopředu za kolik to tankování asi chcete. Doporučuji řetězec N1, ten blokuje jen nastavenou částku. Když budete tankovat u ÓB zablokují vždy cenu za plnou nádrž, pak si strhnou ještě využitou částku a až poté vám vrátí tu původní blokaci. 

Po delší cestě přijíždím k jezeru Jökulsárlón. Zde se vyplatí nejet hned na hlavní parkoviště, ale zastavit na těch malých ještě před mostem (po levé straně). Stačí kousek popojít a je tu krásný výhled na jezero a prakticky bez lidí. Teprve poté přejíždím most a nechávám auto na hlavním parkovišti. Prvně jdu vyřešit oběd. Těšil jsem se na místní food truck s fish and chips. Ten je bohužel zavřený, beru tak humrovou polévku a hot dog a jdu se do auta najíst. Venku to moc nejde, zima neustává.

Po krátké pauze si užívám i pohled z této strany, většina lidí se zdržuje kolem parkoviště a autobusy se zájezdy už jsou většinou pryč. Kochám se krásným výhledem na jezero. Škoda, že mimo sezónu nejsou možné projížďky (začínají až v květnu). Tuleně žádné nevidím, asi je jim taky zima😁  .

 Přesouvám se naproti přes silnici. Zde je druhý místí tahák – Diamond beach. Pláž je známá  kousky ledovce, které netají a zůstávají na pobřeží. Když máte štěstí nebo najdete dobré místo, dají se najít dost působivé kusy. Já takové štěstí bohužel nemám. Nacházím hlavně menší ledové "kameny", ale i tak je to pěkný pohled. Kontrast tmavé pláže, kousků ledu a divokého moře stojí za to.

Mířím pomalu zpět a mám v plánu udělat nějaké zastávky po cestě, podle toho kolik toho budu stíhat. První zastávka je neplánovaně u jezera Fjallsárlón. Je prakticky přes kopec směrem na západ a je tu jen pár lidí. Nemá takový věhlas jako Jökulsárlón, ale co do krásy se mu podle mě vyrovnává. Stezka vede přes kopec odkud je super výhled až k hladině, k té můžete dojít taky, případně jít i dál podle chuti. Moje druhá zastávka je u kaňonu Fjardarárgljúfur. Ani tady nejsou vyloženě davy lidí a přitom zastavit zde byl super nápad. Dá se jít buď dolů k mostu, nebo po stezce okolo kaňonu. Cesta vede pěkně do kopce, v kombinaci s větrem a zimou je to trochu náročnější, ale dá se to zvládnout. Pohled z vyhlídkových plošin je každopádně úžasný. Z Víku je to sem navíc asi jen 70km. Jako bonus obě místa mají parkování zdarma.

Vynechávám původně plánovaný ledovec Svínafellsjokull nebo vodopád Svartifoss. Ty už prostě nedávám, navíc se snažím vybírat místa, kde nebudu moc dlouho venku😁 . Dnes mám navíc v plánu ještě jednu zastávku. Projíždím „domácím“ Víkem a zastavuji na Reynisfjara Beach. Tato pláž je jedním z hlavních taháků jižního islandu, je to i vidět podle počtu lidí. Večer už čekají lidé na západ slunce a případnou polární záři, další skupinky sem přijeli podobně jako já v rámci jedné ze zastávek. Ani hnusná zima ty lidi neodradila. Podle fotek to tak možná nevypadá, ale ta pláž je prostě obrovská. Kombinace divokého moře, ponurého večera a skal, o které se rozbíjí vlny, dává dohromady nádherný pohled. Chvíli tu tak zůstávám, než mě zažene zima zpět na hotel.

Po návratu jdu na večeři, tentokrát vyhrává Smidjan Brugghús. V nabídce jsou kromě základních jídel také jejich vlastní craftová piva. Nedá mi to neochutnat. Jejich Milkshake IPA byla výborná volba. V noci pak ještě zkouším, jestli nebudu mít štěstí na polární záři. Bohužel nevidím nic jako na propagačních fotkách. Pro pozorování je potřeba mít štěstí na kombinaci:

- Jasné počasí (mám)

- Žádné světelné znečištění (kus za městem mám)

- Vysoký kp index, který ukazuje úroveň geomagnetických bouří (ten bohužel nemám). - Pokud je index alespoň 5 a víc, dá se už něco pořádného vidět. Já měl jen 2😢 , prostě smůla. Vidím tak jen lehce nazelenalé nebe.

Předpověď tohoto indexu je k vidění např. zde: auroraforecast.is/kp-index

3. Den: Vík – Reykjavík

Můj poslední celý den. Ráno směřuje moje cesta na kopec ke kostelu užít si poslední výhled na celé město a pláž. Ráno konečně trochu polevil vítr, tak už je pocitová zima trochu lepší. Po návratu dávám ještě krátkou zastávku na nákup suvenýrů a vyjíždím směr vodopády.

Skógafoss je moje první zastávka. Po příjezdu vidím hromadu aut a autobusů, podléhám panice a nechávám auto hned na začátku. Tohle je osudová chyba, mám z toho snad nekonečnou procházku mrazivým větrem, než se dostanu na dohled. Jinak parkoviště je zde zdarma. Výhled ze spodu mi ale nestačí. Vedle vodopádu vede cesta nahoru. Znamená to vyšlapat v zimě a protivětru 370 schodů s minimálními zábranami mezi procesím dalších turistů. Dál vede pěší stezka podél řeky, která směřuje k několika dalším vodopádům. Můj čas je ale krátký, tak jdu pomalu zpět k autu.

Seljalandsfoss je druhý známý vodopád, který je asi o půl hoďky dál. Parkoviště je zde výrazně menší a placené – 750ISK. Také zde najdete toalety a malé občerstvení. Na hlavní vodopád je pěkný pohled, ale smůla že cesta za něj je v době návštěvy zavřená. Je to škoda, jde o jeden z taháků. Přesto že v okolí je země holá, rozstříkávající voda způsobuje ledový povlak v celém okolí.

Blíží se poledne a tak sedám do auta a pokračuji směr Reykjavík. Kolem půl 3 odpo parkuju v centru u pobřeží. Jdu k dopředu vytipovanému místu na jídlo. Seabaron mám v seznamu hned ze dvou důvodů – jejich vyhlášená humrová polévka a také jedno z míst kde seženete maso z velryby. Poté už jedu k mému ubytování.

Vykládám si zde věci a jdu na krátkou prohlídku centra. Trochu bezcílně se toulám ulicemi, až mě cesta zavádí k jednomu z top míst – kostelu Hallgrímskirkja. Díky svým 74,5 metrům se jedná o jednu z nejvyšších budov v zemi. Dostavěný byl v roce 1986 a jeho stavba je jednou z dominant města. Uvnitř je výtah, kterým se dá vyjet na vyhlídkovou terasu věže (pokud je tedy zrovna otevřeno). Já mám pech, přicházím před zavírací dobou a kromě toho asi i počasí dělá taky svoje. I hlavní prostory jsou ale zajímavé. Poslední stopka procházky na nábřeží u sochy Sun Voyager.

Na poslední večer mám ještě jeden plán. Po vymrzlém víkendu se chci zahřát a tak jedu k termálům Sky Lagoon. Tyto lázně se nachází v Kópavogur, ale vlastně pocitově ani nevyjede z Reykjavíku, cesta je docela krátká. Samotné lázně jsou dost zastrčené v průmyslové zóně. Lákají na víc komorní atmosféru a to že je zde prakticky infinity pool směrovaný na západ.

Po příjezdu jdu do fronty. Když se dostanu na řadu, tak dostávám info, že je už vyprodáno. Při náhledu na online rezervace bylo vidět, jak se nabídky krátí. Je blbé, že zde nejsou žádná další místa pro ty, co přijdou bez objednání. Jelikož jsem nevěděl, jak budu stíhat, platit rezervaci dopředu se mi nechtělo. Není to úplně za malý obnos, běžná cena za základní vstup je 7990ISK = 1300Kč. Odcházím tak s prázdnou a dost na sebe nasr…. naštvaný😞  .

 Proto jestli se sem chystáte – vyhraďte si čas a udělejte si rezervaci raději dopředu.

Jako náhradní program jedu k majáku na předměstí Reykjavíku jménem Seltjarnarnes. Je to jedno z nejzápadnějších míst ostrova, také oblíbené místo na západ slunce a pozorování západu slunce. Je zde ale naprosto nechutný brutální vítr a zima jako prase. Na polární záři to taky moc nevypadá (docela se zatahuje), už za tmy se tak vracím na hotel.

Je čas si užít poslední večeři, místo mám opět dopředu vytipované. Kromě jídla chci ochutnat i zajímavá piva. Bjórgardurinn je pivní bar s dobrou kuchyní, na čepu je zhruba 25 druhů piv všech možných stylů. První výběr je Úlfur IPA a k tomu rovnou fish and chips. Oboje stálo za to. Pivo za 1750ISK není úplně málo, ale žijeme jenom jednou. Po večeři vybírám ještě jeden typ z nabídky (Sour Ale) a pak už jdu domů balit a spát. Mimochodem, i tady se objednává a platí na baru každá várka zvlášť.

4. Den: Island – Vídeň – ČR

Je čas jet pomalu domů. Ráno sedám do auta a mizím směr letiště. Cesta zabírá něco přes hodinu, cestou ještě u letiště tankuji. Bohužel zde nepotkávám N1, ale jen ÓB. Potom už předávám auto. Kluk z půjčovny jde zběžně prohlédnout auto (mám extra pojistku) a i on má tlustou zimní bundu, kapuci a říká, že se přes víkend poněkud ochladilo😄 . K terminálu jdu pěšky, procházím rovnou přes security a kupuju ještě nějaké drobnosti. Mimochodem mají tu akci, můžete si namixovat libovolná 4 piva v 0,33l plechu z celého regálu a kus je za slušných 500ISK. 

Dál už se neděje nic extra zajímavého, let bez problémů, ve Vídni vlakem pro auto k Tigrovi a hurá domů. Je pondělí odpoledne a zítra musím opět do práce.

Zhodnocení dovolené:

Island v zimě? Většinou jsem slyšel komentáře typu „ proč sakra v tuhle dobu? Je tam jen zima a tma“. Zima teda byla opravdu dost ukrutná, ještě to zhoršoval mrazivý vítr. I od místních jsem několikrát slyšel, že je poněkud chladněji než normálně. Všechny i krátké přesuny jsem dělal jen autem. Byl to ale podle všeho opravdu extrém, týden před i po bylo prý celkem normálně kolem nuly. Výhodou ale byla prakticky jasná obloha, žádný déšť, sníh ani mlha, všude luxusní viditelnost. V březnu už je délka dní naprosto normální a je tak dost času na prohlídky. Ceny jsou samo vyšší než je člověk zvyklý z Evropy, ale pořád se to dalo. Své taky dělá cesta mimo léto, kdy jsou ceny nižší. Určitě bych jel znovu a klidně na více dní, je zde pořád co objevovat. Výhodou ranního letu Wizzu je, že ten první den se toho dá stihnout docela dost. 

Základní informace k cestě:

Letenky: Wizzair z Vídně, jen malé kabinové zavazadlo, žádné příplatky

Doprava: po celou dobu auto od www.gocarrental.is, pobočka Greenmotion. Doplacena extra pojistka bez spoluúčasti. Povedlo se mi ulovit na internetech slevový kód, tak to příjemně upravilo cenu. Vzhledem k období jsem chtěl 4x4 a padla volba na Dacii Duster, připlácel jsem na nový model. Některé půjčovny mají nový i starý typ. Ty staré jsou většinou prý dost unavené (nájezdy přes 200.000 nejsou nic mimořádného). Dustery mimochodem uvidíte naprosto všude. Jestli někdo v zimě riskne městský hatchback, dostane cenu podstatně níž. Dohromady najeto lehce přes 1100km. Alternativou jsou pak hromadné výlety z Reykjavíku. Tankování probíhá tak, že stojan přímo blokne peníze z karty a tolik vás nechá natankovat. Pak rovnou můžete odjet.

Ubytování:

Vík: Puffin hotel. Objednáno přímo přes web, cena vyšla lépe než přes booking. V ceně základní snídaně. Hotel víc na kraji vesnice, je to kousek na black beach. Do centra pár minut pěšky. Parkování dost velké, v okolí naprostý klid.

Reykjavík: Brim Hotel. Šlo o jednu noc, jinak bych vybíral možná déle. Ubytování je dost základní, je to něco mezi hotelem a hostelem se vším co k tomu patří. Samotný pokoj byl malý, ale slušný, uvnitř teplo. Super je bezplatné parkování před ubytováním a v centru jste pěšky za 10min.

Jídlo a pití: Hodně věcí se dováží a tak tomu odpovídají i ceny. Časté jsou ryby. Jídla většinou jednodušší, pokud tedy nejdete do nějaká fancy restaurace. Oblíbené jsou tu polévky – jehněčí (vývar), rybí, mají i svou verzi gulášovky a také humrová (obě vyzkoušené a super). Jídla jsem vybíral spíš ty základnější jako fish and chips, křídla, grilované kotlety, atd. Fermentovaného žraloka a další lahůdky jsem vynechal, nemusím mít všechno. Pivo hlavně díky zdanění alkoholu pěkně mastné, najdete tu ale ve slušném počtu minipivovary s dobrou produkcí.

Kam za jídlem a pitím:

Vík: Smidjan Brugghús – minipivovar, kde dostanete také slušně najíst. Ceny za jídlo přijatelné a dobrý výběr místních piv (jejich Milkshake IPA byla super).

Reykjavík: Bjórgardurinn – hospoda s bohatou nabídkou piv z minipivovarů (Úlfur IPA byla top) a jídly typu burger, fish&chips, atd.

Reykjavík: Seabaron – malé bistro u přístavu, kde je k mání jejich vyhlášená humrová polévka (tady je zastávka naprostou nutností), bylo tu dost plno. Dá se tu i ochutnat kus velryby (když to někoho láká).

Ceny obecně: I mimo sezónu jsou ceny trochu vyšší, než jsme zvyklí, ale s trochou hledání a plánování se dá vše důstojně vyřešit. Rozhodně nebylo nutné se živit instant polévkami ani jinými zásobami z domu. Jednoduché jídlo v restauraci 400-650 Kč, tedy ne o moc horší než na západě. Pivo je drahé 190-300 Kč (podle značky a typu), nealko pití kolem 60 Kč. Noc ve slušném hotelu se dala najít za ceny jak ve středomoří o prázdninách. Cena za auto v odpovídající kategorii podle mě srovnatelná. Nafta skoro 54Kč/litr. Cenový rozptyl je ale vyšší, tak je potřeba trocha přípravy. Na platby cash se tu vůbec nehraje, vystačil jsem si s kartou naprosto všude.

Počasí: mrazivé skorojasno cca -11°C ,doprovázeno silným severním ledovým větrem. Pocitová teplota pod -20, mimo prostředek dne samo ještě horší. To je tak, když má člověk kliku na extrémní víkend.

Rozpočet:

Letenka: 2400Kč

Ubytování: 9700Kč (4 noci, včetně noci před cestou ve Vídni)

Auto a benzín: 10200Kč

Cena za „zájezd“: 22300 Kč za singl nebo 12400 Kč/os při dvou lidech.

Ostatní náklady:

Jídlo a ostatní: 4300Kč (jídlo, parkování, drobné výdaje).

Cesta do Vídně, známka a parkování (ParkTiger): 1650Kč celkem

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339