Istanbul 2019

Asi to není tak úplně cestopis, ale ani obyčejný eurovíkend. V Istanbulu jsem byl mnohokrát při toulkách na blízký východ s baťohem a přísným budgetem. Dnes jsme tu jako spořádaná rodina se dvěma dětmi a letadlem.

čaj na terase hotelu Seven Hills

Ubytovali jsme se v příjemném Sultan Corner Suite hned vedle Modré mešity se snídaní a pokojíkem jako z pohádky tisíce a jedné noci.

Ráno jdeme do centra. Začínáme mešitou Nuruosmaniye před vstupem do Velkého bazaru. Fasáda je nádherně opravená. Dříve mi turecké mešity moc neříkali, ale teď se mi fakt líbí. „Tady si sundej boty, tady si umyj ruce (nohy nemusíš), Zuzka si vezme šátek a pak si tady vevnitř sedněte na ten obrovský koberec. Nebo lehněte to je fuk“ Vysvětluji dětem základní pravidla a připadá mi, že je to skutečně zaujalo. Nepouštím se do náboženských výkladů, to rozhodně ne, jen se snažím, aby vnímali exotickou atmosféru. Za deset minut již jdeme velkým bazarem. Zatím jenom procházíme, míříme do malé čajovničky s několika místy k sezení v jedné z méně frekventovaných uliček. Starší Turek čepuje jeden čaj za druhým a mladící je roznáší štamgastům v okolních krámcích. Je to určitě nejlepší čajař široko daleko. (rozumněj čajař – ten, kdo vaří a prodává čaj, játrař – ten kdo smaží a prodává játra na špejli, kebabář, zmrzlinář… a tak dále).  Dětem turecký čaj podávaný v typických skleničkách dost chutná a tak podobnou zastávku musíme opakovat několikrát denně. Zajít na čaj je jedna z nejlevnějších kratochvílí v Turecku a vůbec nevadí, když zvolíte luxusně vypadající podnik třeba se střešní terasou s milionovým výhledem na Ayu. Dýmku zatím šetříme na jindy. Jsme přeci ta spořádaná rodina.

pražená kukuřice a kaštany na Sultanahmed

Ryba v housce na Eminonu

Zmrzlinář - kejklíř před Egyptským bazarem

Další cíl je rušné Eminonu u Zlatého rohu a Egyptský bazar nebo také bazar s kořením. Vracím se sem ještě několikrát a zkouším chytit hezké světlo, ale teď jsme tu jednoznačně kvůli zmrzlině a rybě v housce. Ryba je super, protože to tu prostě žije a je skvělé pozorovat proces lovení, smažení, aranžování, prodávání a konzumace, vše se odehrává v největší možné rychlosti ale bez stresu na jednom místě.

Zmrzlina je ještě víc super. Nejen svojí unikátní vláčnou konzistencí, ale hlavně divadlem, které místní zmrzlinář každému cizinci předvádí. A u dětí si samozřejmě dává záležet. Děti na to zírají a nechápou, kde se ocitli. Chvíli mám v ruce zmrzlinu, pak zase nic, pak jen prázdný kornoutek, pak snad i zmrzlinu bez kornoutku… a tak pořád dál, dokud se nezačnu naplno chechtat. Tak nějak to funguje.

náměst a přístaviště Eminonu

Za nejkrásnější mešitu v Istanbulu považuji Suleymaniye Camii. Jdeme si odpočinout od uličního šrumce dovnitř na koberec. Chvíli sedíme a pak se ozve rána. Vlastně je to jako výstřel z děla, ale tišší a mohutnější a nějak všude kolem. Jakoby se celá ta ohromná stavba pohnula nebo zachvěla. Lidé se zvedají a běží ven, ale za chvilku se už nic neděje a vše se zdá být v pořádku. Zpětně ve zprávách čtu o zemětřesení síly 5,8 s epicentrem někde poblíž Istanbulu. Něco podobného jsme již zažili před lety v Tibetu a teď se trochu bojíme, aby to nepřišlo znovu až budeme v noci v hotelu. Přeci jenom kamenná mešita už pár takových otřesů pamatuje, a betonový hotel je něco jiného. Ale lidé se tváří klidně a země se už netřese. Druhý den jsem skoro pochyboval, jestli se nám to celé nezdálo. (Nezdálo https://en.wikipedia.org/wiki/20...earthquake )

rybáři na Bosporu

Maiden's tower

Ortakoy a bosporský most

ranní Eminonu

plavby přes Bospor

Přeplouváme několikrát jakoby nazdařbůh Bospor. Místní trajekty zde pendlují každých asi deset minut. Plavba vyjde letos na 6Kč a je to tedy levnější než metro ale rozhodně nejlepší prostředek pro sightseeing. Navíc ten adrenalin, když pozorujeme, jak místní musí vyskakovat ještě za jízdy anebo jak dobíhají již odplouvající loď.

Baví nás folklór pouličních prodejců na asijském nábřeží. Stojí poblíž svého auta nebo jiného vozíku a mají vystavené zboží na prodej. Jde o všechno možné. Kšiltovky, zapalovače, sušenky, suvenýry… Pak se ozve písknutí a všichni naráz vše zabalí, hodí do auta a dělají, že jsou na procházce asi jako my. Pak prochází příslušník místní policie, který hledí pouze vpřed a nikdy se neohlíží. Za ním postupně všichni otvírají auta a znovu vybalují svůj krám… za chvíli někdo pískne a dál už to znáte. Kupujeme praženou kukuřici a já vyprávím dětem pohádku o princezně ze zakleté věže. Té co stojí naproti. Pohádka je nápadně podobná naší šípkové růžence. Proč asi…

Maiden´s Tower – věštba předpověděla, že vládcova nejoblíbenější dcera bude uštknuta jedovatým hadem v den jejich osmnáctých narozenin. Ve snaze ji ochránit, mocný vládce nechá zbudovat věž uprostřed Bosporu a zamkne princeznu uvnitř, aby se k ní žádný had nemohl dostat. Jediný, kdo ji směl navštívit byl on sám. A co čert nechtěl. V den jejích osmnáctých narozenin ji přinesl jako dárek košík plný exotických květin a ovoce. Uvnitř košíku se skrýval had… a smutný konec příběhu už asi každý tuší.

Náměstí před Fatih camii

Fatih camii

Princova mešita (Sehzade camii)

cisterny Yerebatan Sarnici

Sulejmanova mešita (Suleymaniye camii)

Při návratu hrajeme hru na hledání Gorgony Medúsy v impozantních Yerebatan Sarnici. To jsou staré podzemní cisterny na vodu. Dnes jedna z mnoha úžasných pamětihodností Istanbulu. Voda je asi po kotníky červeně dramaticky nasvícená. Mezi sloupy vedou chodníčky a kdo dojde až na konec, najde zkamenělou hlavu Medúsy. Příběh o tom, jak ji Perseus získal děti z 21století zase tolik neosloví. Ale náhodou shlédnutý film Inferno pár dní před cestou způsobuje nadšení, že takové akční místo existuje i mimo obrazovku.

Další den jedeme do čtvrti Galatasaray. Do kopce volíme podzemní lanovkou, abychom zkusili nový originální dopravní prostředek. Děti samozřejmě musí dovnitř k strojvedoucímu, aby mu pomohli s řízením. Nahoře na hlavní třídě, zase musí pomoct s řízením místní historické tramvaje. Nevím, kdo z toho má větší zážitek, jestli děti, strojvedoucí, nebo my. Na cestě zpět ke zlatému rohu se zase musíme několikrát společně vyfotit s prodavači v malém rybím tržišti. Trajektem městské hromadné dopravy pokračujeme až k prvnímu Bosporskému mostu k Ortakoyské mešitě. Mešita je zvláštní. Jakási směs turecké Sinanovi klasiky a evropského Baroka. Děti, ale mnohem víc zajímá visutý most s rozponem 1,5km a obrovské medůzy s hlavou o průměru asi 30cm, které plavou kolem mola.

džusař

podzemní lanovka

cukrář

ranní Galata

ikonická tramvaj na Istiklal Caddesi

Dnešní program ale zdaleka nekončí. Předevčírem jsme se objednali na masáž do historických lázní Suleymaniye Hamam vedle stejnojmenné mešity. Zde je odkaz, protože uvnitř se nefotí( https://suleymaniyehamami.com.tr/ )

Dostáváme několik ručníku, skříňku na věci, a míříme do turecké lázně. Je to docela jednoduché. Prostředí něco mezi saunou a párou. Uprostřed je rozpálený kámen. Po obvodu lavice s umývátky a miskami na vodu. Střídavě se poléváme a poleháváme na kameni a potíme se. Asi po půl hodině nás zavolá masér a snaží se nám zlámat všechny kosti v těle. Děti se podezíravě dívají jak jsou rodiče mučeni, a masérovi to samozřejmě nedá a udělá z nich mýdlové sněhuláky, aby si to také trochu užili. A když už je vám takové vedro, že to nejde vydržet, masér vás namydlí horkou pěnou, která drží teplo snad lépe než kabát a nechá vás nehnutě ležet. Dokonale vysaunovaní převlečení do suchých ručníků s turbany (to asi abychom se nenastydli) dostáváme čaj nebo jiný nápoj podle chuti. Paráda. Suleymaniye Hamam jsou přizpůsobeny pro turisty a lze je navštívit v párech nebo jako rodina s dětmi.

Grand bazar

Arasta bazar

Egyptský bazar

Grand bazar

pouliční bazar

A co dál? Procházíme sérii největších mešit Bayezid Camii, Princovu mešitu (Sehzadebasi Camii), Fatih Camii a ještě několik další. Nemá smysl jmenovat. Také dost nakupujeme. Snažím se děti uvést do světa tvrdého smlouvání a tak v batohu za chvilku mám lampu zaručeně i s Alladinem (bohužel Alladin asi zdrhnul a lampa teče), velkou keramickou láhev na víno, skleničky na čaj, několik kil různých čajů, tabáky, koření, bonbony, šátky a ještě spoustu dalšího… tak nějak si užívám, že nemáme omezený budget jako před lety, kdy jsme hodiny po centru hledali nejlevnější ubytko na střeše dnes již neexistujícího Hostelu Sinbad…

Vypadá to úžasně a je to úžasné, orientální atmosféra v Istanbulu stále dýchá i přes vše moderní co tu najdete, ale je potřeba být pořád na pozoru. Z dřívějška mám i hodně špatné vzpomínky. Není těžké se nechat napálit nebo třeba okrást v restauraci. Mě se tady opět líbilo a vlastně jsem byl mile překvapen a to již po desáté. 

kočky jsou všude

...všude