Jak jsme navštívili 13 zemí během Covid roku 2020
Cestování během roku 2020 byla nepochybně ještě větší výzva než kdy jindy. Mrkněte, jak jsme si s touto výzvou poradili my :)
Cestopis z roku 2020 napsal Vojta Adami
Hned na úvod je dobré poznamenat, že jsem se seznámil se slečnou Terezkou až v březnu (ano v tom "nejapokalyptičtějším" měsíci roku 😅), tudíž z čísla 1 a 2 uvidíte pouze moji dokumentaci, číslo 7 bude naopak doplněno z rodinného výletu Terezky.
Naše seznámení bylo vskutku symbolické - Covid nás dal dohromady! Já, jako studující v Itálii jsem se vrátil zpátky do Česka, Terezka naopak v březnu neodjela na pracovní stáž do Holandska. Díky virtuálním vymoženostem jsme si dopisovali po dobu mé první karantény a následně jsem získal nejen novou úžasnou partnerku, ale díky společným zájmům převážně co-partnerku k cestování! To ale trošku přeskakujeme, něco se ještě stihlo individuálně v době "předkoronavirové".
Na začátku roku jsem byl v Čechách a býval jsem si mohl do letošního seznamu připsat i Portugalsko (zde ještě oficiálně na Erasmu), ale jelikož jsem semestr dokončil předčasně, užíval jsem si divoký lednový party život jako "single boy" v té naší úžasné metropoli. Moc dobře jsem si byl vědom, jaké velké dobrodružství mne čeká v únoru, nicméně teď zpětně bych rozhodně neváhal a radši bych využil volný čas ještě k další cestě do Portugalska a objevování nepoznaných míst. I přesto jsem se nakonec před dlouhou dobrodružnou cestou rozhodl vypravit alespoň na krátký "rande výlet" do Vídně, zatímco Terezka měla krátký "rande výlet" v Toulouse, ale obě země budou stejně ještě zmíněny.
Ani na únorové dobrodružství jsem se původně nechystal sám, ale s mou úžasnou kamarádkou Dinou. Ta však ale těsně před cestou onemocněla (neuvěřitelné, i před koronavirem existovaly nemoci 💁♂️). I přesto, že se snažila sebevíc a já dále hledal alternativy, tak to nakonec nevyšlo a já se nešťastně a neočekávaně musel opět vžít do role sólo cestovatele.
1. Polsko
Když jsem se tedy ráno sám nevěřícně vydával Regio-jetem směr Krakov, pořád jsem pevně věřil, že to Dina do následujícího dne na letiště v Krakově stihne. Cesta byla fajn (kluk naproti mě snědl asi tisíc dortů:D), návštěva Krakova, kde jsem byl poprvé, byla krátká, ale příjemná, highlight dne pak byl pobyt u drahých couchsurferů (pár Mexičan a Polka:), kteří měli jako domácího mazlíčka afrického ježka!
Druhý den jsem se chystal na velice komplikovaný multi-trip: kombinace hned tří letů, ale jako milovníka lítání a levného cestování nic, co by mne mohlo rozhodit. Prvním krátkým letem jsem se dostal do Amsterodamu, tudíž kdybych počítal uvítací smsky od operátora, mohl bych si odškrtnout i Holandsko, ale letiště se nepočítá. :)
Druhý a hlavní let s KLM mířil už do vzdálené Osaky v Japonsku, ani to však nebyla konečná destinace. Musím se přiznat, že tuto zemi jsem si hodně silně chtěl odškrtnout na svém seznamu (nejenom letošního roku, ale obecně). Uvažoval jsem o záměrném zmeškání třetího letu a dodatečném dokoupení letenky do cílové destinace během následujících dnů, nakonec jsem ale od tohoto spontánního plánu upustil (byl jsem na to až moc vyřízený a v cílovce jsem měl už domluvené bydlení). Navíc jsem si ani nebyl stopro jistý, jestli je to úplně košér (napište mi případně do komentářů - udělal to někdy někdo z vás?:)
2. Jižní Korea
V okamžiku, kdy jsem nastoupil do letadla Korean Air, ani sekundu jsem nelitoval. Nejenom, že jsem využil letu úžasné aerolinky (a vyhnul se pak pozdějšímu letu, kdy bych určitě zvolil jen nějaký totální low cost), k tomu jsem zde viděl asi nejvtipnější flight security uvítací video, a navíc ještě "dostal" pravděpodobně nejvtipnější korejskou spolucestující! Ta byla hrozně nadšená, když jsem ji pomohl otevřít nějaký pytlíček s mlíkem a cukrem do kafe, pak se ji podařilo kafe vylít, a následně strávila asi 10 minut důkladným čištěním všeho okolo, včetně okýnka a dalších míst, která vůbec zašpiněna nebyla. 😅 Následně jsme měli i kvalitní korejsko-česko-anglickou konverzaci a jako welcome dárek jsem od ní dostal svou první chirurgickou masku, takže selfíčko se pak nabízelo - to byla ještě hrozná švanda si natáhnout tuhle pos*anou masku na sebe! 💁♂️
😁😁
Soul 🤍
Kimchi, polévky a další mňamky
Gyeongbokgung
Nutno podotknout, že v této době už byly známy první případy koronáče v Korei (ale jenom v Severní, že?😅), pro Korejce to ale nebylo nic, co by je nějak zvlášť rozhodilo - s čínskými viry již mají bohaté zkušenosti a roušky nosí celkem běžně i kvůli špatnému ovzduší, které jim tam občas přivane vítr z čínských továren.
Jeju
Kempování v Jeju
😍🤤
Kempování v Jeju 🤍
Během následujících 2 týdnů jsem kromě hlavního megaměsta Soulu navštívil díky low cost letenkám i subtropický ostrov Jeju (nebo Čedžu, takové jejich vlastní Chorvatsko se sopkami ☺️), kde jsem se zdržel déle než jsem plánoval, a dále také druhé největší město Busan. I zde jsem se zdržel déle než jsem chtěl a hlavně se mi zde díky korejské mentalitě podařilo v jednom celkem fajn guest housu tak moc opít a zničit (v absolutně brutálním složení Korejci vs. návštěvníci z Dánska, Německa, Polska a já z Čech), že jsem po zbytek roku nebyl až tak moc rozčarovaný, že letos žádné extra party moc nebudou. 🙈
Nevinné začátky korejské party 😅
Soul ❤️
Soul 🤍
Následně jsem se tedy stihl už vrátit jen do Soulu a do přilehlého futuristického Incheonu (se slavným Songdo distriktem), celkově jsem byl ale Koreou velice unešen, tisíckrát předčila mé očekávání! Začal jsem se následně i učit korejštinu a jen na Koreu by se dal napsat samostatný cestopis. Jelikož ale mne baví víc natáčení a editování videí, tak se kromě fotek můžete mrknout i na můj sentimentální vlog, kde se Koreji věnuji více dopodrobna a možná se dozvíte něco nového a zajímavého. Anebo se můžeme posunout rovnou dále!
3. Česká republika
Nazpátek jsem letěl už jen přes Amsterdam a po krátkém závěrečném nakupování v Krakově se vrátil do své vlasti. V té době tam sice ještě žádné případy koronaviru nebyly, v Itálii se už ale začal pomalu šířit a já jsem se měl brzy chystat zpět na letní semestr. Mediální atmosféra začala už v Evropě pomalu houstnout, nicméně já měl namířeno do regionu, který byl ještě prakticky nezasažen. V té době se pořád nikde žádné roušky nenosily, v letadle do Pisy jsem byl v absolutní minoritě a teď zpětně mi připadá "úsměvné", když v italských vlacích oznamovali, ať si lidé, co necítí příznaky, roušky nenasazují !
Nicméně v Itálii jsem vydržel krásný 1 týden než zavřeli univerzity v celé zemi. Celkově po 2 týdnech jsem se s téměř prázdným Ryanair letem vrátil zpátky do Čech a odbyl si opravdu poctivě svou karanténu (během této krátké doby se to dalo brát ještě pozitivně a s vtipem). Navíc jsem se seznámil s Terezkou, takže jsem byl úžasně imunní vůči všemu negativnímu, co se šířilo všude několikanásobně více než samotnej koronáč.
Následující čtvrt roku jsem (vlastně odteď jsme:) strávili jenom v Česku (to se mne stalo naposled možná tak před 5-6 lety:D) a možná by se zprvu zdálo, že bychom snad ani naši domovinu neměli počítat do seznamu navštívených zemích. Ale omyl! Letos jsme díky koroně procestovali Čechy jak nikdy dřív a bylo to naprosto senzační - prázdný vlaky, kupéčka pro sebe, jaro krásný jak víno a navíc ve dvou se to lépe táhne!
Vlastně i ve čtyřech! V druhé půlce dubna jsme s sebou vzali i Dinu s Benem a společně spontánně přes noc zakempili v jednom altánku u rozhledny, na kopci u Zruče nad Sázavou. Tam nás někdo večer nejdřív přijel "vystrašit" a následně na nás poplašně zavolali (asi ti samí) i policajty a hasiče! Nicméně všechno bylo v souladu s pravidly, tudíž to bylo nakonec celkem milé zpestření, a já tak měl za sebou již druhé (chladné) letošní kempování.
Je to tak, první jsem podnikl s jedním fajn Korejcem z couchsurfingu ještě na ostrově Jeju. Kempovali jsme pak ještě jednou v červnu, a to na rozhledně Růžová, moc doporučujeme!
Rozhledna Růžová 🤍
4. Rakousko
Ale chápu, cestování po Česku nezní až zas tak dobrodružně, obzvlášť pro někoho, kdo pravidelně kouká na různé exotiky na Cestujlevně. Přeskočíme tedy pozdní májové večery a rovnou se vrhneme na brzké červnové léto, kdy spolu s rozvolňováním přišla i chuť na cestování za hranice. Nečekali jsme dlouho a měli jsme koupeny první společné letenky - do Gruzie! Původně jsme měli odlétat snad už koncem června, navíc se to zdálo jako dobrá volba - země minimálně zasažena koronavirem, k tomu přímý let z Prahy... Zrušeno! Nevadí, objednáváme znovu na červenec, nějaké možnosti k bydlení již nalezeny... Posunuto, pak opět zrušeno! Gruzie tedy evidentně nevyšla, první možné další termíny se u Wizzair posunuly až na květen 2021. Kdyby mi to Terezka nepřipomněla, úplně bych zapomněl, že jsme měli následně koupené letenky i například do Norska či Arménie! I to ale bylo zrušeno, a tak jsme si našli levnou alternativu, která sice zrušena nebyla, ale i tak byla pořád risk - buď to vyjde, anebo nás vrátí...
V tomto případě se ale jednalo o lety z Vídně, takže jsme měli minimálně jistotu, že se v rámci tohoto výletu podíváme aspoň někam za hranice! Pro mě je vlastně Vídeň hodně symbolická, protože jsem tam před 11 lety podnikl svůj první spontánní solo výlet totálně na punk. Od té doby mne hodně často provázela na cestách do různých dalších destinací, což ve mě vyvolávalo jakýsi zvláštní mírný optimismus.
Přespávání na letišti 😁💁♂️
Multifunkční pomocník
Za ta léta jsem si tam sice vytvořil již několik fajn známostí, i přesto jsme kvůli velice brzkému letu strávili noc na letišti, což ve výsledku nebylo vůbec špatný. Prošli jsme přes Security check a zakempili to v dětském koutku, kde měli krásné měkoučké matračky a navíc tam nikdo nebyl (vřele doporučujeme 😁).
5. Estonsko
Následující ráno po příletu do Tallinnu nadešla hodina pravdy. Sice jsme přijeli do liberálního severu, kde roušky nenosili pořádně ani na letišti, i tak se ale pravidla turistických návštěv měnila spíše negativně každý týden (a paní kontrolorka se na nás nedívala hezky). Nakonec možná bylo rozhodující právě to, že jsme přijeli z Rakouska (trochu paradoxní, když v té době měli snad více případu jak my v Čechách). Nicméně, my jsme úspěšně vstoupili na území Estonska - pro nás pro oba také naše první setkání s pobaltskými státy - a stálo to za to! Červenec je absolutně ideální doba na návštěvu (no dobře, možná, že červen je ještě o chlup lepší 😁), vidět je skoro do půlnoci a počasí je moc příjemný! Někomu možná bude chybět pořádné letní vedro, ale kdo si na to tolik nepotrpí, tak bude nadšený.
VIP koncert for free
Tallinn je navíc moc pěkné moderní město (i historicky zajímavé), jeden večer se nám k tomu podařilo dostat i na jeden VIP koncert. Šli jsme jen tak okolo jednoho pěkného místa u pobřeží, kde se "něco" chystalo na večer. Zasněně jsme to tak pozorovali u vstupní brány, když nás oslovily dvě slečny, jestli náhodou nechceme jít dovnitř, protože mají 2 extra vstupenky! Estonci jsou (nejen) v létě moc hodní a příjemně naladění! 😁
To nám ale nestačilo. Byla zde jedna další země, která byla v zásadě primární cílovou destinací tohoto cestování, a kterou jsme oba dva měli již nějaký ten pátek na "wish-listu"...
6. Finsko
Asi jsme málo pokoušeli naši štěstěnu, jelikož po příjezdu do Finska nám hrozilo to samé, co po příjezdu do Estonska. I tak jsme okolo 6 ráno nasedali na obrovskou loď, která nás komfortně během dvou a půl hodinek dopravila až do Helsinek. Protože jsme si na lodi mimo jiné koupili nějakou velkou rybí pastu, nechali nás po příjezdu projít finští policisté s vlčáky bez zastavení.
Finsko bylo další zemí, která vypadala, jako kdyby zde o koronáči nikdo nikdy neslyšel. Přes léto jsou opravdu seveřané jak utržení ze řetězu - přátelští, společenští, nic je prakticky nerozhodí. Vyzkoušeli jsme i Sompasaunu, což byl asi náš highlight z Helsinek - unikátní místo, kam můžete přinést pivo, občerstvení, dřevo nebo jen úsměv a dobrou náladu a za odměnu dostanete zdarma přístup hned do tří různých dřevěných saun, s možností zchlazení se v Baltském moři! Toto místo se bohužel kvůli developerským plánům bude muset do pár let přesunout někam jinam a my moc doufáme, že se nové místo najde!
Sompasauna 😁
Večeře před půlnocí na ulici 😊👌
Ve Finsku jsme si také poprvé zastopovali, pro Terezku to byla dokonce premiéra! V tento moment jsem pochopil, že je to výjimečná slečna, jelikož se stopováním nenechala odradit ani v té nejnevhodnější zemi. Finové jsou sice moc milí, ale jak jde o bezpečnost a narušení nějakých opravdu osobních zón (což auto evidentně je, i když tam je člověk sám), tak tam končí veškerá sranda. Z mých bohatých zkušeností vím, že vše bylo naprosto ideální pro to, aby nám někdo zastavil (počasí, výběry místa - převážně to druhé, náš vzhled a pozitivní naladění, frekvence aut, čas, později i cedule s místy destinací - nakonec stejně otočeno na "ANYWHERE" 😅). Ano, zabili jsme s tím hodně času, ale aspoň jsme měli jednu fajn pauzu u klidného odpočívadla a jezera, a nakonec se přeci jen úspěšně dostali do jiného většího města - Turku.
na lodi 😊
Zde nás hostil jeden milý uprchlík z Iráku, který nám vyprávěl naprosto neuvěřitelné příběhy z jeho cest až do Finska. Zároveň jsme obdivovali jeho seberealizaci, kdy dnes dělá poměrně úspěšného módního návrháře a mnohé další aktivity (i na to by se dal napsat samostatný příběh / cestopis). Náš čas se ale bohužel krátil. Kdybychom stopro věděli, že se dostaneme i do Finska, určitě bychom si zpáteční let z Tallinnu posunuli na mnohem pozdější datum. Na cestě zpátky do Helsinek jsme měli štěstí, pohodlně a rychle jsme se dostali zpět, tudíž jsme měli ještě extra čas v tomto krásném městě než jsme se vydali na trajekt zpět do Tallinnu.
7. Slovensko
Na cestě zpět jsme se ještě chvilku zdrželi u známého v Rakousku a pro Terezku by možná bylo výhodnější tam zůstat rovnou, protože asi týden na to se s rodinou vypravila (beze mne 🥺😅) na Slovensko! To možná pro vás také není žádná velká exotika, i přesto vám Terezka poví a ukáže ve zkratce několik střípků, které stojí za to!
Slovensko je vskutku nádherná a fotogenická země! Mezi highlighty bych zařadila druhý nejvyšší vrchol Malých Tater, Chopok (2024 m). Dá se na něj vyjet lanovkou, ale také se dá vyšlápnout (a věřte mi, šlo i hodně rodin s dětmi). Ve Vysokých Tatrách jsou nádherné výhledy z Lomnického sedla. Nejlepší halušky a kapustnicu si pak dáte v restauraci Koliba Tatry v obci Nová Lesná u Popradu. A dobrodružné zakončení výletu nás pak čekalo ve Slovenském ráji, na turistické trase ala surviver, z Autokempingu Podlesok podél říčky Suchá Belá. Jedno z nejlepších a nejoriginálnějších přírodních míst, která jsem kdy navštívila!
V jedné kategorii přesto Slovensko skončilo nejhůř - bylo tam nejvíce turistů. Kvůli koronaviru většina lidí zůstávala ve své rodné krajině a nanejvýš vyjela navštívit “sousedy”. Jelikož jsou ale Češi a Slováci jedni z největších turistů na světě, dokážete si asi představit, jak takové léto plné Čechů a Slováků v Tatrách vypadalo. Dvouhodinové fronty, mačkanice v lanovkách a plné restaurace. A to tam lidé jeli proto, že se báli, že někde jinde v zahraničí chytí koronavirus. 😅
8. Albánie
Na Wizzairu jsme měli po té zrušené Gruzii stále ještě nějaký volný kredit (Tallinn byl rozhodně levnější), takže jsme dlouho neváhali a koupili na srpen přímý let z Prahy do Tirany! Původní plán byl takový, že navštívíme hned 2 země, což se nakonec splnilo, ačkoliv do plánovaného Řecka jsme se nedokázali dostat (byť jsme ostrov Korfu viděli v Sarrandě na druhé straně moře:).
Po zkušenostech z Finska byla Terezka k nápadu zkusit stopovat hned po příletu z letiště mírně odtažitá. Stačilo ale trochu popojít, ledabyle mávnout palcem nahoru a první auto nám okamžitě zastavilo! 😅 Albánie byla opravdu ráj ke stopování, lidé vám byli schopni zastavit prakticky kdekoliv. Sem tam to sice byly pofidérní taxíky nebo individua, která ze sebe taxík v ten moment udělala. I tak to ale většinou byli naprosto úžasní lidé. V této zemi bylo stopování spíše o poznání nových lidí a získání dobrodružných vzpomínek než ušetření nějakých peněz.
Mezi nezapomenutelné zážitky ze stopování bych rozhodně zmínil dva borce, jejichž zásoba chlazeného piva v autě by uspokojila i nejnáročnější české pijáky! 😅 Tato cesta byla rozhodně divoká, a zatímco já jsem byl občas trošku na pozoru, Terezka byla naprosto v klidu a velmi si to užívala! Některé jiné rychlé jízdy jsem si pak naopak užíval já, například když jsme stopli Albánce v krásném autě se slovenskou spzkou, který nám po cestě koupil fíky či zmrzku. Další vtipná cesta byla v plném autě, kde jsme se o přední sedadlo museli s Terezkou podělit (naštěstí jsme jeli jen kousek 😁). Podařilo se nám ale stopnout i německý pár s miminkem ve starším karavanu či menší kamion s vtipným chlapíkem, který nás chtěl hrozně pozvat na kafe, až nám nakonec koupil dva zvláštní energy drinky. 💁♂️🤍
Drač (Durrës)
Gjirokastra
Blue Eye
Gjirokastra (okolí)
Albánie ale nebyla vždy jen očekávaná divočina. Na mnoha místech jsme byli překvapeni, že Albánie už dávno není v EU, některá místa byla jako vystřižena z katalogu cestovky do Řecka. Pouze s tím rozdílem, že skoro nikde žádní turisté (a to nebylo jen covidem) a ceny naprosto úžasné. Navíc i kvalita silnic a dálnic byla i v celkem odlehlých míst na úrovni, kterou by i Česko mohlo závidět!
V kamionu ☺️
Za ty 2 týdny jsme projeli Albánií křížem krážem a poznali spoustu úžasných lidí. Mezi naše oblíbené patřila babča Flora z Guesthousu v Gjirokastře (jedno z těch nejhezčích měst v Albánii samo o sobě). Vyhlídla si nás už z ulice, když jsme v podvečer koukali, kde bychom na noc složili hlavy. Její obchodní vyjednávací schopnosti hned asi v 5 jazycích (slova se rychle střídala z albánštiny, angličtiny, francouzštiny či ruštiny, umocněná o naprosto originální gestikulaci) nás přesvědčily, že mít pro změnu trochu komfortu (a celý guesthouse pro sebe) nebude špatný nápad. Sice jsme nakonec platili možná víc než byla nějaká random cena uvedena na Bookingu, ale paní Flora se o nás tak krásně starala (včetně úžasné snídaně), že si to prostě zasloužila!
9. Severní Makedonie
Jak jsem zmínil, podařilo se nám nakonec navštívit hned 2 země, ačkoliv jsme před cestou o Makedonii ani neuvažovali, ale náš osud a směr, kam nás cesta vedla, si přímo říkal o návštěvu Ohridu a Ohridského jezera. Ohrid působil rozhodně jako turistická destinace a byl celkem plný lidí i v tomto zvláštním roce. Upřímně nás až zas tolik nenadchl. Možná to bylo trošku i únavou a komplikovanějším hledáním místa na přespání.
Nakonec jsme ale získali celkem originální pozvánku od jednoho milého couchsurfera ze Skopje, který na léto kempoval s přáteli v pěkném rozlehlém kempu u jezera nedaleko města Ohrid. Ani tentokrát nebyl problém (stejně jako v Korei), že jsem (v tomto případě jsme) neměli žádné věci ke kempování, protože náš nový známý měl věcí nadbytek i pro další nové přátele. Tentokrát navíc poprvé ke kempování nebyla zima (naopak), takže jsme toho ani moc nepotřebovali.
Ohrid
Morning view
Následně jsme se ale ještě vrátili do Albánie, ke které jsme si přeci jen vybudovali už nějaký vztah, a před návratem do Tirany ještě stihli navštívit sever země. Po pár nocích v krásném guesthousu ve Shkodře jsme si navíc poslední noc v Albánii mohli odškrtnout i spaní na lehátku přímo na krásné pláži u moře. ☺️
10. Chorvatsko
Proč bychom vůbec měli zmiňovat něco tak mainstreamového, jako je Chorvatsko? No jo, utekl nějaký ten týden, bylo tu září a já měl studijní povinnosti v Itálii. Proč si to ale trochu neokořenit, a když to cestování jde letos celkem složitě, proč si to ještě trochu neztížit? 😅
Nakonec jsme totiž využili lákavé nabídky od Regiojetu, a to vydat se vlakem z Prahy až do Rijeky! Ta je navíc velice blízko Itálie, takže jsme si mohli udělat menší výlet po severu Itálie až do Sieny, kde studuji. Cesta by bývala mohla být docela příjemná, kdybychom do našeho kupéčka nedostali takovou moc milou paní, která ale bohužel chrápala tak moc, že ani špunty do uší nezabíraly. 💁♂️
Celkově tento výlet měl tak neuvěřitelný začátek a sled událostí (včetně ještě prvních dnů v Itálii), že bych jen na toto mohl napsat kratší cestopis a la "Když se vám všechno pos*re" 😅 V mém minulém cestopise (Guinea) mi totiž bylo mimo jiné vyčítáno, že je to všechno až moc sluníčkářský, tudíž by se to tím krásně vykompenzovalo. Každý kdo mne zná totiž dobře ví, že dokážu být nejenom roztomilým sluníčkem ale také pořádným "hejtrem". 🤫
V Rijece jsme se každopádně dlouho nezdrželi, kvůli nějakému podivnému pravidlu jsme tam nemohli zůstat déle jak den, pokud jsme se dále chtěli bezpečně přesunout do Itálie. I tak jsme ale stihli navštívit toto milé město, a dokonce si našli i moc milé místo na koupání hned za centrem, včetně skrytého místa s nádherným výhledem!
11. Itálie
Tak jsme se (poměrně komplikovaně, ale to byla spíše naše blbost:) dostali do Trieste a dále pak pokračovali směr Vicenza, kde jsme díky mému milému příteli navštívili také nedaleko vzdálenou Marosticu a nádherné Bassano del Grappa.
Bassano del Grappa
Vicenza
Já a kočky 😅
Následně jsme se vydali směr Boloňa a poté do Faenzy, kde jsme se seznámili s naprosto úžasným hostitelem (původem z Polska), který pracuje pro F1 tým Alpha Tauri. Pokud někdo z vás sleduje aspoň trochu tento sport, tak asi nebude věřit, že jsme tam u něj byli zrovna na víkend, kdy se jela Velká Cena Itálie a zrovna ten víkend tam vyhrál tento tým, jenž naposledy vyhrál v roce 2008! (v té době ještě známý jako Toro Rosso)
F1 Red Bull party
Čepování a ochutnávky vína 🤪
Náš hostitel Slawomir nás nejenom nadopoval asi 10 druhy Red Bullu, kterých měl plnou skříň (#reklamnímateriály 😁), ale také nás seznámil se svými přáteli, vzal nás na různá krásná místa opodál, která můžete také vidět v následujícím videu! (včetně popisků míst)
12. San Marino
Mezi jedním z nich bylo i slavné San Marino, které mi do tohoto momentu vždycky nějak uniklo (nebo prostě nebylo dobře dostupné po cestě) a díky menšímu náporu turistů bylo naprosto neodolatelné. K návštěvě není potřeba mnoho času, staré město na kopci máte prohlídnuté za 2 hodinky, ale dokážu si představit i rozjímání po mnohem delší dobu, případně i návštěvu některé z restaurací s úžasným výhledem!
Následně jsme navštívili můj italský domov a jedno z nejkrásnějších italských měst Sienu, na které samotné (včetně pár záběru z okolních míst v Toskánsku) jsem musel letos udělat taky jedno video! Terezka poté jela sama do Říma, kde stihla navštívit i Vatikán (čímž se vlastně srovnáváme v počtu navštívených zemí 😁) a odtud se pak vrátila do Prahy. I já jsem se pak vydal podobným směrem, následně zpět do Itálie, ale moc dlouho jsem se tam neohřál a koncem října se do Čech vrátil také. (už ale s bakalářským titulem 😁👨🏻🎓)
Já a kočky 😅
Siena 🤍
Zbytek roku jsme pak strávili už jen v Čechách. Teda až do toho momentu, kdy jsem neodolal jedné lákavé promo akci (letenky za 5 eur 💁♂️), a tak jsme ještě na konec roku zariskovali a koupili poslední letenky na úplně závěrečné dny roku 2020 (a zároveň první dny roku 2021)!
13. Francie
Jako destinaci jsme si vybrali město Nantes a kraj Pays de la Loire, kde jsme ani jeden z nás ještě nebyli. Ano, je to tak, letenky byly tak levné, a ještě jsme si mohli vybrat destinaci, navíc bez žádného velkého spěchu. Přitom Francie byla opravdu ideální volba - v zásadě jediná v EU, kde nebyl nutný ani test ani karanténa, a to v obou směrech! A zatímco Česko padalo zpět do přísnějších stupňů, ve Francii to bylo poslední týdny naopak.
Jediné, co by někoho mohlo více odradit, byly zavřené hotely, bary a restaurace. To pro nás ale samozřejmě nebyl žádný velký problém a na couchsurfingu jsme ani nikomu přímo nemuseli psát. Dostal jsem tam tentokrát tolik pozvánek, že jsme si mohli vybrat ty nejsympatičtější hostitele a objevit místa, která bychom bez nich těžko mohli navštívit. Tyto dny jsem si obzvlášť uvědomil, kolik lidí na světě se i v krasném útulném domově cítí na svátky osaměle a letos možná ještě více než kdy jindy. Pro člověka je lidský kontakt nesmírně důležitý, často přímo léčivý, a snad brzy nebudou muset lidé řešit strach z nákazy tak intenzivně, jako tomu bylo v předešlém roce. Na druhou stranu nejrůznější rizika lidského kontaktu tu byla a budou i po covidu. 💫
Všichni naši hostitelé byly naprosto úžasní, nejvtipnější byl asi ten druhý, který byl vášnivý sběrač pohlednic a celkově všeho možného. Díky němu jsme se dostali na velice krásná místa v regionu Pays de la Loire (a trochu i v Bretani). On sám na těchto místech byl již tisíckrát, i přesto ale dokázal nafotit mnohem víc fotek než my, převážně různých netradičních stromů, které jsme si nakonec museli vyfotit také. 😅
🤍
Zimní pikniky ☺️
Terezka vs. vítr 😁
Já a kočky naposled 😁
Bramboráky!
Nantes 🤍
U našeho druhého hostitele jsme také oslavili příchod nového roku. Nebyla to ale ta největší domácí oslava, která nás na této cestě potkala. Volotea nám posunula let nejdřív pouze o pár hodin později (což už samo o sobě bylo příjemné), následně byl ale celý let pravděpodobně zrušen a posunut rovnou o den později. My jsme se díky k tomu dostali i ke třetím hostitelům a nic lepšího nás nemohlo potkat! Kromě dalšího výletu se u nich později odehrál velice spontánní večírek z rodinného / sousedského kruhu a atmosféra zde byla naprosto parádní!
Spontánní večírek 😅
Ústřice 😁
Vodopády v Nantes
Tak jsme zakončili náš poslední výlet roku 2020 a zároveň již náš první toho letošního! Náš let nazpátek byl plný lidí, poprvé od začátku koronavirové pandemie, to ale pravděpodobně bylo dáno nejenom levnými letenkami nýbrž pravděpodobně zrušeným letem (možná i více letů) z předcházejícího dne. My každopádně moc doufáme, že cestování v roce 2021 bude zas o špetku snazší, a že pandemie s očkováním brzy pomine. 🙏
Šťastný nový rok 2021, doufáme, že se Vám cestopis líbil a budeme rádi za zpětnou vazbu!
(Brzy budou i dvě kratší videa z Francie (jedno cestovatelsky inspirativní s destinacemi a jedno vtipné divočejší z menší domácí oslavy), do té doby zatím alespoň naše poslední zasněné z prosince během krásného otužování ❄️☀️ - jezero Ostrá nedaleko od Prahy!)
Jak se ti cestopis líbil?
Vojta Adami procestoval 50 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Super 🥰
Děkuju 😊❤️
Hezky cteni, akorat bych trochu probral ty fotky IMHO.. ;) napr. ty typu "ja a kocka" radsi pouzij na Tinder :D.. ale rozhodne pokracuj se psanim dal, texty povedene a ctive.. ;)
No jo, jenze ja uz Tinder nepotrebuju, tak nevim, kam je davat 😅
Nee ale chapu, a jinak moc dekuju! :))