1. Cestopisy
  2. Asie
  3. Írán
  4. Jak jsme se nebály letět do Íránu

Jak jsme se nebály letět do Íránu

Květen, Ramadán, dvě holky celý týden samy v Íránu a neuvěřitelné množství zážitků. Írán je zem, kam se budete chtít vrátit.
Avatar uživatele
Cestopis z roku 2019 napsala Magdaléna Křepelová
Avatar uživatele

Zážitky pro tebe sepsala Magdaléna Křepelová

30. 04. 2020, poslední aktualizace 2020-04-30T20:27:40+02:00

Magdaléna Křepelová žije v České republice a procestovala 36 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 3 roky, napsala pro tebe 2 cestopisy . Má své stránky http://www.instagram.com/jejda.majda.

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

25 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele
Jaroslav Malec

Pěkný cestopis, ještě hezčí fotky. Pro někoho, kdo se do Íránu (nebo kamkoliv jinam) chystá má takto udělaný cestopis určitě i praktický význam. Včetně informací co kolik obvykle stojí a co je třeba zdarma. Pokud má někdo potřebu o tom moralizovat, tak ať moralizuje, ale tyhle informace se zkrátka můžou hodit. To že jsme z Evropy ještě neznamená, že jsme idioti a neznáme cenu peněz, nebo že jsme lakomí. Prostě pokud s sebou holky měly dohromady 250 Euro na celý pobyt, tak asi nebudou každému na potkání strkat do kapsy desetieurovku. Zvlášť, když je hned po příletu nehorázně stáhnul taxikář a hotel. Proti tomu se tu ale nikdo neohrazuje, to je zřejmě v pořádku. Na druhou stranu, za ubytování, nebo jídlo normálně zaplatily, za další služby taky, tzn nějaké peníze do země přivezly, nechaly je tam a navíc dělají po návratu Íránu dobrou reklamu, čili třeba někoho inspirují aby tam jel a zase tam nějaké peníze nechal. To že si nekoupily koberec je v pohodě, já si ho koupil, takže prodejci koberců rozhodně netratili a ty dva čaje se jim bohatě vrátily. Taky se asi nedá očekávat, že jako cizinec budu znát a umět aplikovat všechny místí zvyky. Proto cestuju, abych je poznával a učil se. Závěrem nenechat se odradit od rádoby chytráků a moralistů a díky za pěkný a obsáhlý cestopis.

Odpovědět
před 2 měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Karin: Obecně s tímto přístupem nemám problém. Je dobré si všimnout, že i autorky v některých případech drsně přeplatily a nějakou adoraci přístupu "zdarma" tam nevidím.

Je samozřejmě otázka, zda by vše bylo tak bezproblémové, kdyby provozovaly i jiné aktivity než jen běžné chození po velkoměstech, nicméně to je už jiná rovina.

před 5 měs
Avatar uživatele
David Eiselt

Tak to napojím sem, ať to má kontinuitu :)

Z našeho průvodce:

Je nutné brát v potaz místní ustálený systém chování, zdvořilostí a postupů – tarof. Při placení za služby či zboží se můžete setkat s tím, že obchodník nebude chtít přijmout peníze. Je třeba na zaplacení trvat, i když bude tvrdit, že je to dárek, že „to nic není“, vytrvejte. Poté, co třikrát odmítnete a budete trvat na zaplacení, bude vyslovena cena a může začít skutečné jednání a smlouvání o výsledné ceně.

... sorry jako, ale kdo si tohle nezjistí a neví předem, tak česká nátura prostě jasně zavelí – Ber a drž hubu dokud dává :))) Já o tomhle třeba vůbec nevěděl a říkám si, jestli takhle zásadní informaci třeba nevypíchnout.

Do Íránu jsem se ještě nechystal, takže nevím, jestli bych k tomu došel a přečetl si to. A tímhle komentářem nereaguji na obsah cestopisu ani Magdu, jen na vlákno komentářů a tarofu co se tu řeší.

před 5 měs
padrino11

No a teď si to představ v supermarketu, když máš ve vozíku třeba 80 položek. To pak strávíš dohadováním o ceně celý den...to je fakt lepší přijmout vše hned na začátku jako dárek a jít si vychutnat koktejl na pláž...

před 5 měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Jojo, na pláž v Bandar Abbásu, بخش مرکزی شهرستان بندرعباس a pozorovat tankery... Už tam jasně padrina vidím.

Přidat odpověď
před 5 měs

Je to zvláštní, ale mě osobně se cestopis moc nelíbil a nezaujal mě. Nejvíce mi čtení kazilo neustále časté zdarma či po nás nic nechtěli. Jedna věc je pohostinnost lidí, ale druhá věc dát jim alespoň menší částkou najevo, že si té jejich pohostinnosti vážíte. Neříkám, že za jejich pohostinnost každý čeká na peníze, ale určitě by byl za pár korun rád. Možná by občas nebylo na škodu si trochu víc zjistit o jejich životech, poměrech, mzdách. Pro Vás se tam zdá být levno, ale pro ně je tam draho, pracují za velmi nízké mzdy. Jsem Tunisanka takže vím o čem mluvím, nehledě na to, že jsem sama navštívila více arabských zemí. Takže mohu říci, že ačkoliv všechny tyto národnosti umí být přátelský, pohostinný, nahodit úsměv, poradit Vám, pomoci, doprovodit Vás, tak upřímně řeknu, že většina by byla ráda za jakoukoliv korunu, i když náhodí úsměv, sami si neřeknou, ale věřte, že v duchu doufají, mnohdy ti co takto pomáhají je to i jejich jediný výdělek, jen o tom nevíte. Takže opravdu pro další cestovatele z tohoto si moc neberte příklad a i kdyby jste každému na té cestě dali jen pouhou desetikorunu věřte, že tím je neurazíte, ale potěšíte. Pokud si to dotyčný nevezme fajn, ale nemyslím si, že tu jejich pohostinnost a dobrosrdečnost v takové míře je dobré využívat. Takže mě celkem hodně zklamalo v článku časté zdarma, nic nechtějí nebo když děda chtěl za odvoz nějakou korunu tak hned píšete o tom, jako jediný negativní zážitek. Napadlo Vás třeba to, že ten děda prostě nemá peníze a byl by rád aspoň za spotřebu benzínu? Co na to říct? Prostě Češi a pak se na Vás v těchto zemích tak dívají, vědí když je český turista tak z toho nemají nic, kdežto, když je to němec tak z toho mají. Prostě ten rozdíl dávají češi sami najevo. Kdyby se někdo divil, že píšu normálně česky, chodila jsem tu do školy. Jinak fotky z cest pěkné.

před 5 měs
Avatar uživatele
cali

+1

před 5 měs
Avatar uživatele niemandos
niemandos

Taky nemůžu jinak než souhlasit.

před 5 měs
Avatar uživatele Beáta
Beáta
  • Přidal se před rokem
  • Napsal 17 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2020-05-08T10:13:39+02:00)

+1

Bohužel většině lidí, co jede do Iránu, vůbec nedojde, že je něco jako Taaroof. A přitom se o tom píše ve všech průvodcích a na internetu. A pak to dopadne takhle .hanba by mnou mlátila.

před 5 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 489 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2020-05-08T15:48:23+02:00)

Já s hodnocením cestopisu od Karin rozhodně nesouhlasím a doporučoval bych přitakávačům, aby si to nejdřív přečetli (zvlášť Beátě, než bude psát trapné moralitní kecy). Jednak je cestopis pěkně napsaný se spoustou informací a pěkných fotek a hlavně tam není "časté zdarma či po nás nic nechtěli". Zdarma je tam snad jen, že v Persepolis je zdarma uložení batohu a WC (v ceně vstupného, tj. nic neobvyklého, nemuselo to být zmíněno, ale není důvod zmínku kritizovat). Paní v Teheránu, která poradila s dopravou a koupila lístky v hodnotě 2x3 Kč, jistě byla ráda, že si mohla popovídat s cizinci a byla by spíš překvapená, kdyby jí za pomoc vnucovaly pár korun (mohly to zkusit, ale podle mě by jí to bylo nepříjemné a zkazilo jí radost, více k tomu úryvek z článku na lidovky.cz níže).

Podobně to nejspíš bylo u průvodců v mešitách, kde byli kromě výše uvedeného rádi, že se mohou s cizinci podělit o svou víru (to většina Čechů nepochopí). Babičku, která zajistila průvodce, už neviděli a rozdávání sladkých řezů před nejposvátnějším místem v Šírazu, bylo asi nějaké specifikum (mohly zkusit dát peníze, ale asi by si je paní nevzala). Pozvání na čaj od prodejců koberců je součást jejich prodejní strategie. Ti jsou rádi, že jim člověk dá vůbec šanci navázat kontakt a asi by z nabídky platby za čaj byli v šoku. Další případy "zdarma či nic nechtěli" tam asi už nejsou.

Ohledně toho dědy - ten na benzín dostal několikanásobně (za 100000 by si mohl koupit loni 10 litrů, jeli 10 km, které by on jel tak jako tak). Myslím, že většina lidí by mu nedala v této situaci navíc velkou bankovku:

"Z autobusu nás vyhodili uprostřed dálnice, ze které se sjíždělo na Kášán. V dohledu nebyla žádná autobusová zastávka a aplikace v okolí nenašla ani jeden Snapp. Byly jsme asi 10 kilomterů od Kashanu, takže pokud by to dobře šlo, pěšky bychom tam došly asi tak za 2 a půl hodiny obklopené absolutní tmou. I přesto, že jsme se v Íránu setkaly jen s hodnými Íránci, tohle jsme raději riskovat nechtěly.

Jedinou naší záchranou bylo zkusit si stopnout nějaké auto. Ze všech aut, která přijela pro ostatní vystupující ,,v Kášánu", tu zbylo už jen jedno. Vsadily jsme všechno na jednu kartu a běžely jsme přemluvit řidiče, aby nás vzal do centra města. Naštěstí se to povedlo! Byl to nějaký děda, který asi vezl domů vnuka. Ani jeden z nich neuměl pořádně anglicky, ale to, že chceme do Kášánu naštěstí pochopili. Auto nás vyhodilo v centru a protože řidič vypadal, že pořád na něco čeká, daly jsme mu za cestu 100 000 IRR. Podíval se na nás dost nevěřícně, natáhl ruku a řekl: ,,More." My pak ale měly už jenom velké bankovky, takže jsme se omluvily, že opravdu víc nemáme a řidič začal něco křičet. Raději jsme rychle vystoupily a šly jsme pryč. Tohle byl náš jediný negativní zážitek z Íránu."

Ani jeden z těchto případů (max. ty sladké řezy) a ani další zážitky nesouvisí s taarof. V Íránu jsem nebyl, ale přečetl jsem si různé články, jak to s taarof funguje. Jde tam o to, že se čeká od druhého 2-3x odmítnutí určitého typu nabídky. Nebo že obchodník či taxikář nejdřív odmítá přijmout dohodnuté peníze za zboží či službu, ale zákazník musí 3x trvat na tom, že zaplatí. Platba za čaj či malé pohoštění se dle taarof určitě neočekává a předpokládám, že by se hostitel spíš cítil trapně a mohlo by ho to urazit.

Zde je čtení od Češky žijící v Íránu:

Taarof ale platí spíše pro vztahy mezi Íránci a pokud mezi nimi žijete, postupně se naučíte rozlišovat, kdy to taarof je a kdy není. Pokud něco nabídnou cizincům, většinou to vážně myslí. Íránci turisty odchytávají na ulicích, protože jsou tak vzácní a snaží se jim všemožně pomoci a vyhovět. Když se ocitnete v nesnázích, nikde jinde na světě vám tak pohotově nepomůžou, jako v Íránu. Proto se internet hemží barvitými historkami cestovatelů, kteří se ocitli u íránských rodin. Hostit doma cizince je totiž vysoce prestižní a oblíbená záležitost. Akorát za ni musíte zaplatit nepatrnou daň a tou je pózování pro desítky fotek se všemi sousedy, přáteli a rodinnými příslušníky, které hostitel bleskově svolá do svého domu. Kdo to vydrží, odměnou mu bude vynikající jídlo a společnost jedněch z nejpřátelštějších a nejpohostinnějších lidí pod sluncem. Zdroj: https://suto.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=451967

Nebo tady od cestovatele:

Těch příhod s pověstnou íránskou pohostinností mám opravdu hodně a při každé návštěvě přibývají další. Íránci jsou velice zdvořilí a můžeme se toho od nich hodně naučit, např. i to, jak je pro ně důležité být dobrý člověk, který umí pohostit druhé a rozdělit se. Projevuje se to třeba i v autobusech, kdy za mě třeba nějaký pán zaplatil jízdné a pozval k sobě domů na oběd. Člověk si přijde trochu nejapně a brání se všemi silami, celý autobus včetně řidiče mě však okamžitě převálcoval. Jednou v Kurdistánu si ode mě dokonce nevzali jízdné za celou skupinku, kterou jsem tam prováděl, s tím, že jsme jejich hosti.

Někde vám dají i slevu z běžné ceny jenom proto, že jste cizinec. Kde jinde se vám stane, že cizinec platí méně než místní? Neplatí to samozřejmě vždy a je třeba vždy pamatovat na tzv. taarof, což je jakýsi kodex, týkající se právě pohostinnosti. Když vám někdo něco nabídne, musíte alespoň třikrát odmítnout a přijmout nabídku, až když dotyčný opravdu dlouho naléhá. Zdroj: https://www.lidovky.cz/cestovani...uality_ape

Jinak určitě nejde zevšeobecňovat zvyklosti v této oblasti na celý svět. Írán je dost specifický, ale odlišné jsou asi i země Afriky (zvlášť sever), pokud jsou místní zvyklí na turisty a jimi zkažení. To je pak samý otravný heloumajfrend a rozdávání peněz za rady dospělým a bonbónů dětem spíš místní zkazí. Mnozí rodiče v těchto zemích ani nechtějí, aby turisti dětem něco dávali, protože ty se naučí, že stačí jen žebrat. Většinu lidí v oblastech, kde neznají moc turisty (max. zavítá občas nějaký cestovatel), ani nenapadne, že by měli chtít nějaké peníze za radu nebo za pozvání na čaj a menší pohoštění a i když jsou velmi chudí, peníze odmítnou. Pro ně je větší odměnou, že mohli pomoci cizincovi a setkání je pro ně zážitek.

před 5 měs
Avatar uživatele p.jaros
p.jaros
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 5 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2020-05-09T11:47:15+02:00)

Libor_S: Silvia Šuto nežije v Íránu, ale v Praze, kde se svým íránským manželem provozuje perskou restauraci, pokud se nemýlím jedinou toho druhu v ČR. Napsala také perfektní učebnici perštiny v češtině „Současná hovorová perština i pro samouky“, kterou doporučuji všemi deseti.

K ta'arof: Není úplně pravda,že Íránci nebudou v komunikaci s Vámi používat ta'arof, ikdyž asi ne to lik, jako kdybyste byli místní. Neexistuje žádné 100% pravidlo jak ta'arof rozpoznat, ale u obchodníků se doporučuje trvat na platbě alespoň 2-3x po jejich odmítnutí, v běžném kontaktu s Íránci pak dát na vlastní rozum a sám vyhodnotit, co by už pro Íránce byl nepřiměřený finanční nebo časový náklad. Asi by nebylo úplně košer být někam pozvaný a tam týden zadarmo bydlet a vyžírat ledničku, ikdyž absolutně nepochybuju o tom, že by to pro Vás spousta Íránců bez mrknutí oka udělala a nic za to neočekávala.

před 5 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

@p.jaros: Díky za upřesnění. Silvia Šuto v tom článku píše, že většinou to vážně myslí, takže jste v souladu. Taky jsem četl jiný článek, který začínal tím, jak cizinec nezkušený s taarof nejdřív těžce usmlouval s taxikářem nižší cenu a ten pak peníze odmítl, ale cizinec nevěděl, že na tom má trvat 3x (dozvěděl se od místních až pak). Z toho je vidět, že někdy to použijí.

Dát na vlastní rozum je jasné. Měla by se v nějakém případě nabídnout drobná částka Íráncům za jejich pomoc nebo pohoštění tak, aby to pro ně bylo akceptovatelné? Potěší je to, i když je jasné, že to spíš odmítnou? Nehrozí, že je to trošku urazí? Co při ubytování na 1 noc s jídlem?

před 5 měs
Avatar uživatele p.jaros
p.jaros

@Libor_S: Peníze dávat určitě, když vám někdo pomůže s nákupem a zaplatí za věc, která je určena výhradně pro Vás (zde mě napadá např. nákup jízdenek, vnitrostátních letenek) a trvat na tom, ikdyž budou odmítat. Při pozvání domů se pak sluší přinést nějaké občervstvení, třeba oříšky nebo nějaké sladkosti, na které jsou tam ujetí. Osobně se mi taky osvědčil nákup suvenýrů ve formě magnetek z Česka, které jsem dával, když mi někdo pomohl nebo když jsem se s někým více seznámil, to bylo ceněné zboží.

Na druhou stranu přiznávám, že v kultuře, kde platí, že host je dar od Boha je občas složité se revanšovat a tak jsem někdy musel přicházet s takovými konstrukcemi, jako že by mi udělalo radost taky ostatní pozvat a zaplatit za ně a to jsem mé hostitele nebo kamarády ještě musel pomalu prosit :-D (situace, kdy jsem byl s těmi samými lidmi asi potřetí v restauraci a ti vůbec nepřipouštěli možnost, že bych mohl zaplatit byť jen za sebe)

před 5 měs
Avatar uživatele
Andrea_Pernik

Tak som si na zaklade komentaru od Karin precitala cely cestopis a vobec z toho nemam taky dojem. Niektore veci mi prisli divne, ako napr. preco sa necham druhykrat pozvat predavacom kobercov na caj ked ziadny koberec nechcem. Ale inak som nemala dojem, ze by nejak zneuzivali miestnu pohostinnost.

před 5 měs
Avatar uživatele matej15
matej15

Tak to jsem se tam setkal asi s nějakou zvrácenou formou taarofu, kdy ne, že by nechtěli zaplatit, ale rovnou na první dobrou řekli třeba desetinásobnou cenu, případně když jsem jim zaplatil tak furt chtěli víc a víc a pak byli strašně nasraný, když už jsem je poslal do prdele, něco jako chlap co je vezl v Kašanu. Později už jsem tvrdě smlouval a s první cenou už jsem je posílal do prdele rovnou, což ale způsobilo ještě větší nasrání jejich i mé. Setkal jsem se tam i z názory, že bych měl platit tolik co doma (blbec si myslel že jsem z Německa a měl bych mu vysolit 2 eura za kilometr v rozpadlým Moskviči, to sotva).Obyčejní lidé na ulici se opravdu snaží poradit nebo pomoci nezištně, jsou rádi, že k nim vůbec někdo jezdí a chtějí si povídat. Není to hellomyfriend styl a pak dej prachy na nemocný děti v Africe.

Lidé, co se neživí prodejem nebo službama jsou tam opravdu zlatí, vždy nám někdo pomohl. Ale pokud jsem já chtěl od někoho něco koupit nebo nějakou službu, tak bohužel s tolika scamy jsem se v takovém množství nesetkal ani ve vyhlášených scam zemích JV Asie. Spousta místních byla hodně zklamaná když nás někdo podvedl, někteří nás dokonce donutili se tam vrátit a dokrve se nimi pohádali aby nám vrátili peníze.

Průvodci na svatých místech rozhodně žádné peníze nechtějí a ani nepřijmou, jsou placeni režimem a je to součást propagandy vůči turistům. Pravděpodobně dostanete nějaké letáky nebo dávku chváli na režim.

před 4 měs
Avatar uživatele
Magdaléna Křepelová
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 8 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2020-05-13T12:02:34+02:00)

Neberte to, prosím, hned od začátku tak negativně. :-) O tom, že existuje něco jako tarof, jsme věděly. Dokonce s tou první paní, co nám koupila lístky do metra, jsme se o tom i bavily a ptaly jsme se, jak to funguje. Paní nám řekla, že jako turistky nás to vůbec nemusí zajímat, protože turisté jsou u nich velice vážení a že by po nás stejně nikdo nic nechtěl.

Paní, která rozdávala sladkosti před tím posvátným místem v Šírazu je nerozdávala jenom nám, ale úplně všem, co šli okolo. Přišla tam, rozbalila "bonboniéru" a rozdávala opravdu úplně všem. Íránci chodili kolem, prostě si vzali, poděkovali a šli dál. Jak nás tam paní viděla stát, otočila se k nám a nabídla i nám. Rozhodně to nebylo tak, že bychom se k ní začaly hrnout, protože rozdávala něco zdarma. Naopak jsme se tam na sebe snažily spíš neupozorňovat, protože jsme nevěděly, co se bude dít.

A jak už napsal výše @Libor_S, nabízení čaje je zdarma, je obchodní strategie prodejců koberců. Prvního obchodníka s koberci jsme se opravdu ptaly minimálně 3x, jestli mu nemáme nechat aspoň něco za čaj. Vysvětlil nám, že opravdu nic nechce a že právě prodejci koberců tohle dělají často. Toho druhého, u kterého jsme byly, jsme se tedy už neptaly.

Řidič, který nás vzal do Kášánu nám ani při nástupu do auta ani při vystupování z auta nenaznačil, že by po nás nějaké peníze chtěl. Ale my už jsme se v autě domluvily, že mu aspoň něco málo dáme. Z auta jsme vystoupily a Domča mu podala bankovku do okýnka bez toho, aby se na ni on předtím ptal. Chtěly jsme mu dát víc, ale jak už jsem psala, neměly jsme jiné menší bankovky. Když jsme mu peníze daly a on na nás začal to své ,,more", bylo nám to fakt nepříjemné a v ten moment jsme mu opravdu víc dát nechtěly. Navíc ten řidič by do Kášánu stejně jel tak nebo tak...

Jasně, přiznávám, že jsme se snažily ušetřit a své peníze jsme se snažily vyloženě nerozhazovat. V Íránu to pro nás, holky z Evropy, bylo opravdu směsně levné, ale to neznamená, že jim budu sypat peníze, protože u nás by to všechno stálo mnohem víc a navíc jsem turistka, od které se očekává, že peníze má. Tohle není můj styl. Snažila jsem se to držet v rozumné hladině.

před 4 měs
Avatar uživatele
Andrea_Pernik

Samozrejme, ze pozvanie na caj je obchodna strageria, ale nevidim dovod, preco sa nechat pozyvat na caj, ked nechcem koberec. Chapem, ze clovek po prvykrat nemusi vediet, ale na co tam liezt druhykrat? Pre mna je to plytvanie casom toho druheho cloveka. Ak ste koberec chceli tak potom je to o niecom inom.

Inak ako som pisala vyssie, pride mi, ze ste sa spravali uplne v pohode a nechapem velmi komentar Karin a uz vobec nie Beaty. Neviem, za co konkretne by ste sa mali hanbit. Podla mna ten cestopis Beata ani necitala.

před 4 měs
Avatar uživatele
Magdaléna Křepelová

Tak tedy úplně do nejmenšího detailu to bylo tak, že ten druhý obchodník nás zastavil na náměstí a ptal se, jestli si s ním dáme čaj a pokecáme s ním o cestování a našich zážitcích. My jsme ho zprvu dvakrát odmítly, říkaly jsme mu, že si rády pokecáme třeba tam venku na náměstí, ale opravdu si určitě nic nekoupíme, protože jsme spíš ,,lowcost bagpackers" a nepřijely jsme do Íránu nakupovat, ale spíš poznávat jejich kulturu. A na to on, že to tedy ale určitě musíme k němu do prodejny, že pro něj bude čest, když si s ním vypijeme čaj. Že mu nevadí, že si nic nekoupíme, že si rád povídá s lidmi. :-) Tak jsme tam šly, protože už nám bylo trapné ho zase odmítat. On vypadal fakt strašně smutně, když jsme mu řekly, že si s ním ten čaj nedáme. A to jsme se zrovna chvilku předtím bavily o tom, že už asi půjdeme na hotel... Možná, kdybychom odmítly potřetí, tak by to nás už nechal, protože na nás zrovna zkoušel tarof, ale kdo ví...

Snad už jsem to teď vysvětlila tak, že se z toho dá pochopit, jak to přesně bylo. :-) Nerada jsem házena do pytle s čecháčky, kteří se honí za vším, co je zdarma a využívají pohostinnosti místních ve svůj prospěch. A jsem ráda, že snad pro většinu lidí můj cestopis nepůsobil jako honba za co nejlevnější dovolenou za každou cenu! :)

Přidat odpověď
před 4 měs

Jen bych k těm nákladům doplnil, že pokud si vyřídíte vízum na ambasádě v Praze, vyjde na 50 EUR. Pojištění na letišti jsme platit nemuseli. Potvrzení o pojištění po mě chtěli jen při mé první cestě v roce 2017, v letech 2019 ani letos vůbec nic nechtěli. Vyřídit vízum v Praze doporučuju i kvůli úspoře času, vízum na letišti mě stálo asi 3 hodiny času.

před 5 měs
Avatar uživatele
Magdaléna Křepelová

Děkuji, Petře, zařídit si vízum v Praze je taky možnost. My jsme ale z Budějc, takže jsme nad touhle variantou moc nepřemýšlely, protože jet kvůli tomu do Prahy by pro nás znamenalo vyplýtvat si 1 další den dovolené. :-(

Přidat odpověď
před 5 měs
Gabe

Pěkný cestopis, do Íránu bych se taky ráda někdy vrátila. Jen nechápu, proč má tolik lidí potřebu zmiňovat, že se v Íránu nemusí člověk bát? To je taková celkem jasná věc a každý se základním rozhledem to přece ví, je zbytečné už na to dál upozorňovat.. Ale to jen takový můj dojem.

Jinak jestli si dáte repete, tak doporučuju se podívat taky do hor, Alborz i Zagros jsou překrásné a dá se tam vymyslet trasa s nocováním ve vesnicích, zase s jiným pohledem do života místních obyvatel. Lze jít samostatně, ale neměl by být problém sehnat místního průvodce. A potom zelená krajina kolem Kaspického moře taky stojí za to.

před 5 měs
padrino11

To bude něco podobného jako když politici po setkání se Zemanem spontánně říkají že vypadá dobře aniž by se je na to někdo ptal.

před 5 měs
Avatar uživatele
Magdaléna Křepelová

Abych to uvedla na pravou míru: Ve svém okolí mám z velké míry lidi, před kterými když vyslovím slovo Írán, představují si vraždy, znásilňování, teroristy a únosy.. A ano, i ti vysokoškolsky vzdělání berou Írán s velkým respektem. Když jsme tam letěly, věděli o tom, do jaké země letíme, pouze asi 3 lidé, protože ostatní by to vůbec nebyli schopni pochopit. Samy dvě holky do Íránu? To snad nemyslíte vážně??

Teď už samozřejmě všichni ví, kde jsme byly a jsem moc ráda, že se mě na to často i ptají a já pak můžu nechat jejich představy o Íránu jako o zemi 3.světa, aby se krásně rozplynuly.

A bourat tyhle stereotypní představy se snažím i tímhle cestopisem. Takže proto ten název. :-)

před 5 měs
Avatar uživatele
Magdaléna Křepelová

A děkuji moc za doporučení na příště! :-)

před 5 měs
Gabe

Tak to jo, přišlo mi to zbytečné jen v kontextu cestovatelských stránek. Ale už chápu, stačí vidět některé komentáře pod cestopisem na fb.. Já naopak osobně nikoho s takovými názory nezažila a znám i hodně lidí, kteří už tam byli. Myslím, že Írán si oblíbí snad každý, kdo se tam podívá :-)

Přidat odpověď
před 5 měs
Avatar uživatele
 
 

Další cestopisy

Čtení na 27 minut
Coast Tour di Puglia 2020
Avatar uživatele Tom
Tom 2020-09-23T20:18:51+02:00 0 komentářů
Itálie 2019

...aneb 3 dny po zapadákovech italského jihu.... Zdravím všechny, jenž se proklikali až na můj první pokus o "cestopis" (?) z mého tour po okolí Bari.Neděle  24.8.2020Je 9 ráno a má cesta vede na pražské letiště. Jsem lehce nervózní (zbytečně),…

Čtení na 3 minuty
Pár gastronomických vzpomínek ze Sicílie a Kalábrie
Avatar uživatele Eva
Eva 2020-09-23T11:14:28+02:00 4 komentáře

Vzhledem k nynější situaci a pro lepší chuť k jídlu bez čtení zpráv o Covidu, rozhodla jsem se doplnit Katčin cestopis ze Sicílie o pár drobných postřehů a hlavně fotek k místní gastronomii.Asi mnoho…

Čtení na 15 minut
4 Ukrajiny v 1 cestopisu
Avatar uživatele
Jaroslav Malec 2020-09-22T22:04:04+02:00 7 komentářů
Ukrajina 2017

Kyjev - Jalta - Alušta - Sevastopol - Oděsa - Kyjev. Letos jsem chtěl psát aktuální cestopisy, ale čtyři cesty jsem už musel zrušit a další jsou nejisté, proto se vrátím i k těm minulým, z nichž rád vzpomínám na cesty na Ukrajinu. Ukrajinu jsem…

Čtení na 3 minuty
cyklotoulky po střední Moravě
out of queue 2020-09-22T20:30:16+02:00 0 komentářů
Česká republika 2020

Další porce zajímavých míst, navštívených během cyklistických putování. Tentokrát ze střední Moravy.. Balerův větrný mlýn SpálovMěstys Spálov leží v okrese Nový Jičín a kousek za obcí najdete nejmenší větrný mlýn v České republice. Mlýn je tak malý, že ho nikde z obce neuvidíte. Až pár desítek metrů…

Další cestopisy