Jarní Benátky a Veneto 11.4. až 15.4.2022

Benátky bez turistů je asi sen každého, kdo je zažil přeplněné korzujícími davy,  které  prakticky neumožní  pocítit autentickou atmosféru tohoto města. Protože jsme Benátky navštívili  dříve již několikrát,  ale vždy na krátko, tak tentokrát jsme se rozhodli  ubytovat  přímo ve městě. Také  zajet na ostrovy Murano a Burano a podniknout  i výlet do nedalekých zajímavých městeček v provincii Veneto.  Benátky bez turistů je prakticky nemožné vidět. Nám se v tomto čase však podařilo navštívit tohle město v období po karnevalu a ještě  před Velikonocemi  a hlavní sezónou, a tak zde bylo určitě více místních nežli návštěvníků.

Cenově nejlépe vyšly letenky Ryanairu z Prahy do Trevisa, což je asi 30 km od Benátek. Z letiště jsme linkovým autobusem za 1,30 Euro dojeli do centra Trevisa.  Lístky se kupují na letišti v kiosku označeném MOM. Konečná linkového autobusu je Treviso Centrale - přímo před vlakovým nádražím.  Jelikož jsme přijeli před polednem, tak jsme si v klidu toto město prošli a  dali si oběd pod věží na hlavním náměstí  Piazza dei Signori. Název  města pochází již od Římanů, a tak je  ve městě  k vidění řada historických památek včetně  části  městských hradeb.  A jako překvapení i vodní kanály. 

Piazza dei Signori

Kanál v Trevisu

Hráz a kanál v Trevisu

Do Benátek jsme pak pokračovali  vlakem ( lístek stál necelé 4 Eura) na nádraží Santa Lucia (konečná stanice), poblíž kterého jsme si předem přes Booking.com zajistili ubytování ve čtvrti  San Polo, kam jsme  v pohodě došli pěšky.  Z nádraží vyjdete přímo u Canale Grande a před vámi jsou dva mosty. Ten vpravo je  moderní od španělského architekta Calatravy. Již  při výstavbě byl jak zatracován, tak i  oceňován a  určitě proto stojí za zhlédnutí.  Jen pozor při dešti -  tento architekt miluje sklo, po kterém se původně v celé ploše chodilo, ale most byl kluzký tak, že město postupně skleněné tabule nahrazuje jiným a méně kluzkým  materiálem. 

Před nádražím Santa Lucia

Na skleněném mostě

Skleněný most

Nejslavnějšími benátskými mosty jsou však Rialto a Most vzdechů u Dóžecího paláce.

Most Rialto

Most vzdechů

Přímo u mostu Rialto je starobylá budova tržiště  Mercato di Rialto, kde se prodává zelenina a  ryby.  My jsme si v bufetu hned vedle trhu dali výborné smažené frutti di mare v kelímku.

Frutti d i mare.

Mňam.

Další místo, které stojí za zastavení je netradiční knihkupectví  Libreria Acqua Alta nedaleko San Marca. Kromě toho, že uvnitř je gondola naplněná knihami a  na dvorku jsou schody z  knih původně určených k likvidaci, zde najdete různé rytiny a publikace o Benátkách nebo reprinty fimových a divadelních plakátů. Je to originální obchod, na který hned tak nezapomenete a možná si z něj přivezete i zajímavý suvenýr.

Libreria Acqua Alta

Libreria Acqua Alta

Gondola v Libreria Acqua Alta

Hned za bazilikou San Marco kousek vedle orloje mohu ještě doporučit bar, kde mají i výborné jednohubky, které se podobají naším chlebíčkům. Přestože je tento bar na tak atraktivním místě, mají i normální ceny. Zavedla nás tam kamarádka, která v Benátkách už asi rok žije. Ona sama chodí také do vinného baru  Cantine del Vino già Schiavi, kde je k dostání sklenička - tedy spíše umělohmotný kelímek - s vínem za 1 Euro. Důvodem vína v kelímku je to, že návštěvníci  postávají  před barem venku na nábřeží u jednoho z kanálů. Byl jich tam opravdu chumel a sklo by některé vzrušené diskuze  stěží přečkalo. Byli tam pouze místní nebo cizinci, kteří v Benátkách pracují. Myslím, že jsme v tomhle autentickém benátském podniku byli jediní turisté.

chlebíčkojednohubky

chlebíčkojednohubky

Před vinným barem

Samozřejmě, že jsme nemohli vynechat  ikonické benátské stavby. Jelikož jsme si však baziliku svatého Marka uvnitř prohlédli  již při předchozí návštěvě, vyjeli jsme tentokrát výtahem na zvonici Campanile di san Marco. Fronta před ní byla opravdu jen na pár minut  a výhled jedinečný. 

Piazzetta San Marco shora

Benátský lev a sv.Teodor

Benátský orloj z 15.stol. shora

Další den ráno jsme si koupili za 20 EUR celodenní lístek na vaporreto, který umožňuje po  24 hodin využívat tuto městskou lodní dopravu.  My jsme ji využili opravdu bohatě. První naše cesta byla na ostrov Burano, který je známý díky barevným rybářským domkům a výrobě krajek. Rozhodně to není nějaký skanzen, o čemž svědčí i prádlo za okny a rybáři vracející se z moře. 

Burano

Burano

Burano

Místní šikmá věž má určitě větší náklon nežli ta v Pise. 

Burano - šikmá věž

Dalším ostrovem, kam nás vaporetto dopravilo, bylo Murano. To je slavné díky svému sklu, které  je  k vidění nejen v obchodech či  místních sklárnách, ale i v malých kavárnách.

Murano

Slavné místní sklo

Benátský lustr je i v kavárně.

Odpoledne po návratu z ostrovů  jsme ještě stihli návštěvu muzea Peggy Guggenheim, kde kromě stálé kolekce byla k vidění výstava Surealismus a magie, která sice skončila již v září 2022, ale i trvalá sbírka je pozoruhodná.

Výhled z terasy muzea.

Výhled z terasy muzea.

Lístky na vaporeto jsme využili ještě k večerní projíźďce.

Večerní město z vaporreta.

Večerní město z vaporreta.

Večerní město z vaporreta.

Předposlední den našeho pobytu jsme si vlakem zajeli do středověkého  Města Bassano del Grapa, podívat se zejména na  krytý dřevěný pontonový most.

Most v Bassanu del Grapa

Most v Bassanu del Grapa

Most v Bassanu del Grapa

Dalším naším cílem toho dne bylo město Cittadella, v němž se dochovaly původní, téměř jeden kilometr dlouhé, cihlové hradby s více než dvacítkou věží. Celý historický střed města lze po těchto hradbách obejít a na této trase jsme byli většinou dokonce úplně sami.

Cittadella.

Hradby zvenčí.

Pohled z hradeb do centra.

Pohled z hradeb do centra.

Pohled z hradeb do centra.

V poledne bylo krásně.

Jelikož jsme měli odlet z Trevisa do Prahy v poledne, tak jsme ráno ještě stihli poslední ranní cappucino a croissant v kavárně na rohu. 

Ranní dobroty.

Ranní dobroty.

Pak zbýval čas už jen na cestu vlakem do Trevisa a autobusem na letiště. Pokud se někdo do Benátek chystá a váhá v jakém období, tak by jej naše dubnová návštěva, ve které jsme měli možnost vidět autentický život, mohla k výběru temínu inspirovat .

Ráno na Canale Grande.

Ráno na Canale Grande.

Ciao Venezia.