Cestopis

Jižní Evropa 2009

První moje delší cesta za hranice ČR "na vlastní pěst" se odehrála vlastně shodou nešťastných náhod. Itálie, Monako, Francie, Španělsko.
Cestopis z roku 2009 napsal David Hosl

V květnu roku 2009, kdy mi bylo 23 let, jsem byl odejit ne tak úplně vlastní vinou z mého 4 letého zaměstnání. Pracoval jsem v managmentu sítě kasín. Pozice obnášela hodně zodpovědnosti a byla proto i dobře ohodnocená. Na můj věk velmi dobře, ale právě i věk, nerozum a zahstání se kolektivu mě o tento lukrativní flek připravila. Přesto nelituju, morálně jsem udělal, co jsem měl, a vyhazovem se otevřely jiné dveře do budoucnosti. Jedny z nich byly právě dveře k cestování.

S Richardem, jež byl tenkrát barmanem v plzeňském kasínu a jedním z podřízených, které onoho květnového dne náš masochistický generální také vylil, jsme se přátelili už nějaký ten pátek i mimo zdi kasína. Různé večírky, párty a zábava byla v našem postpubertálním věku téměř na denním pořádku. Ne, že by to bylo dnes jinak :-D A s ním jsme tedy krátce po ukončení pracovního poměru vymejšleli, co dál. Léto bylo před námi a vidina tepla a volného života nás dohnala až k myšlence opustit zemi. Začali jsme hledat a zjišťovat. Narazili jsme na zprostředkovatele brigád ve Španělsku se sídlem v Praze. Začátkem června jsme se tedy do Prahy vydali. Já, Richard a kamarádka Eva alias Gabána. V paneláku u tržnice Sapa jsme dostali v improvizované kanceláři nějaké info, smlouvu a po zaplacení čtyřtisícové zálohy i termín k setkání ve Valencii se zaměstnavatelem. Šlo to rychleji, než jsme čekali a měli jsme radost, že za 2 týdny můžeme vyrazit do "Špáňa". Během těch 14ti dnů jsme domluvili odjezd z Plzně s Gabány matkou se zastávkou ve francouzském Nice, kde Evy máma s přítelem žije a následné pokračování autem, už jen ve třech, přes Barcelonu na jih Španělska až do Valencie. Docela dobře to vše vychází. Další radost. Ale to by bylo, aby nebylo... Více níže :-)

Cesta

Podle původní dohody nocujeme všichni v baráku na kraji Plzně u Gabány mámy. Již máme sbaleno a se zvoněním budíka ve 4 ráno opouštíme rodinným Renaultem Clio pozemek. Složení posádky je následující: Gabány máma za volantem, Gabána jako spolujezdec, Já s Richardem a s Mufem (chlupatá čivava) na zadní sedačce. Několika hodinová cesta přes Německo docela utíká. Po přejetí hranic s Itálií se mi uškvařil externí zdroj na notebook a střídáme se v řízení. Po poledni zastavujeme v nějaké vesničce v Itálii na kafe za jakousi rodinnou známou od Evy starší. Hodinu drbou o ženských nesmyslech a pak pokračujeme dále. Po druhé tankujeme a ze společného rozpočtu platíme i mýtné. Ve Francii a v Nice jsme lehce před setměním. Krásné vesnické kamenné stavení s terasou nás vítá a my vítáme jej. Vybalujeme a usínáme.

Francie

Druhý den ráno nás Gabány máma "naším" autem veze do Monaka, kde pracuje v butiku. Vysadí nás v 9:00 u centrálního parku a my máme celý volný den na poznávání knížectví. Hned první moje cesta do neznáma a hned taková krása. Projdeme nádherným parkem až ke slavnému Cartieru dole. Nablýskaná auta za miliony Eur, předražené kavárny a butiky, načančané paničky, honosná sídla - to všechno a mnoho dalšího je Monako. V přístavu, okouzleni jachtama, zahlédneme i prince Alberta na jakési soukromé garden párty u hotelu Hilton. Poledne trávíme v monackém akváriu. Podvodní svět v takovém měřítku také všichni vidíme poprvé, ale už se těšíme na pláž a tak tomu moc nedáme. Ve 14:00 jsme na oblázkové pláži a do 16:00 se můžeme vyblbnout. Pak nás vyzvedává Gabána starší a veze nás zpět do Nice. Po večeři se seznamujeme s jejím přítelem, je mladší, usměvavý a evidentně "ve vatě". Je to Švéd konstruující pro francouzskou společnost lodě a jachty. Zítra nás prý na jednu vezme. Paráda. Po večeři v horké noci sbíháme z baráku pro piva. Na terase pak dáme jedno, dvě, čoudovou z domácího balkonového zdroje a posilněni vymýšlíme co se započatou nocí. Půjčujeme si RAV4 a odjíždíme nocí na niskou pláž. Když vidíme projíždějící policejní hlídku, máme docela strach vzhledem k naší momentální způsobilosti k řízení. Strach nás přejde po tom, co spatříme jiné členy provozu. Například mladík na skůtru bez helmy s jedním rozbitým světlem právě dopil lahváče za jízdy a flašku odhodil do křoví. Holt je tady policie tolerantnější. V pohodě dojedeme na pláž a po půlnoci i zpět na barák.

Třetí den ve Francii je slíbené flákání a jízda na jachtě. Dorazíme na nejhezčí pláž v Monaku s názvem La Maga, kde se koná svatba známých od Gabány otčíma. V plážové restauraci mají hostinu, které se mi s Richardem pochopitelně neúčastníme. Kupuju si zde Marlbora a vodu za 15,- eur a odcházím na pláž. Měl jsem to nechat napsat na účet, když se mi číšník ptal jestli "Aqua" je mé jméno :-D Během jejich hostiny poleháváme na pláži s občasným osvěžením v moři. "Attencion medůza" jsem nějak přeslechl a jedna mě žahla. Po dvou hodinách se kompletujeme a na pobřeží nasedáme do člunu. My a několik oslavenců ze svatby jede s námi extrarychlou lodí až do přístavu. Za tmy se vracíme na barák a finišujeme přípravy k odjezdu dál. Nějak se to ovšem komplikuje. tady nám dochází, že celá tahle předehra byl vlastně jen takový komplot jak zaplatit část cesty a dostat Evičku na prázdniny do Francie. Ani se nehádáme, spíš jen nevěřícně koukáme, když nám Gabána starší oznamuje, že její dcera zůstává a že nás ráno hodí na vlak. Auto si prý taky musí nechat. A jestli chceme stan, tak nám ho za zálohu 100,- Eur půjčí. Přišli jsme teda o auto, o společnici a já o 5 tisíc, které jsem za Gabánu do společného rozpočtu dal. Byla to půjčka, ale dodnes jsem samozřejmě peníze ani Gabány neviděl. Mladá podle všeho nyní žije v Miami a starší si nejspíš užívá luxusu nadále ve Francii. Umí si to holky dobře zařídit, jen co je pravda. Tomu se nejde teď než zasmát a smáli jsme se tomu vlastně už i tenkrát :-)

Takže jsme sbaleni a vykopnuti na vlakovém nádraží v Nice. Odhodlaní nevzdat to, kupujeme jízdenku s TGV do Barcelony. Po poledni nám to jede a v Barceloně jsme někdy před půlnocí.

Španělsko

Dalšího dne po krátké návštěvě Barcelony kupujeme jízdenku do Valencie, abychom stíhali den na to schůzku s farmářem ze Španělska a našim teoretickým novým zaměstnavatelem. Ve vlaku na notebooku řešíme, jak oznámit, že jsme o člena chudší a narážíme na diskuze o této "firmě". V několika se dočteme dost nepotěšujících informací od absolventů této brigády. "Nikdo jim na to neskočte! V Praze vás zkasírujou a ve Valencii na vás čeká potetovanej cikán, kterej vás odveze na farmu trhat pomeranče. Bydleli jsme ve stodole, každej den makali a po 2 týdnech, kdy jsme neviděli ani halíř, jsme raději zdrhli. Nejezdit!" a podobné komentáře. Hmmm. No už jsme na cestě, tak uvidíme. Vystupujeme ve Valencii a kousek od nádraží bereme hotel na noc.

Ráno snídáme a odcházíme na schůzku na místo určení. Naštěstí je jen kousek od hotelu směrem do centra. Jsme na místě pár minut předem a zpovzdálí sledujeme co kdo kde. Nevěřili byste, 2 metrový potetovaný čmoud v tílku se slunečníma brejlema nás vyhlíží. Typická "mafka" a my na to kašleme. Takže po podělávce z půlky cesty jsme teď ještě přišly o uhrazené 4 tisíce z Prahy. Je nám to fuk. Je 40°C, začátek července a nějaké peníze ještě máme. Přes den se potácíme po městě a večer dáváme pár piv na náměstí a prodlužujeme pobyt na hotelu o týden.

Pláže, město, Heinekeny za 5,-E, párty se Španělkama, nákupy a podobné legrace. Týden uteče jako voda. Z rozpočtu zbývá jen necelá desetina a my začínáme řešit co dál. Děláme rozpočet. V té euforii z cizího prostředí jsme jaksi zapomněli i na finanční rezervu na zpáteční cestu. Máme tedy na poslední 3 noci v hotelu a na něco k snědku. Víc ani floka. Přes emaily a telefonáty do Čech řešíme situaci. Od bratra si nechávám na účet poslat asi desítku a hledáme letenky z Valencie. Za pár dní by měli peníze přistát na mém účtu a dostupnou letenku jsme sehnali na čtvrtý den. No okej, to už nějak zvládneme.

Zasaženi informací o nedostatku peněz volíme jednu noc z úsporných důvodů mimo hotel. Máme přece spacáky! Dopoledne domlouváme na hotelu, že tuto noc neplatíme a nespíme a že přijdeme na poslední 3 noci až zítra. Je nám vyhověno i kufry nám uskladní. Odjíždíme metrem na pláž. "Proxima parade Playa station". Vystupujeme z metra a míříme se slunit a koupat. Pečená kukuřice za euro k obědu. Odpoledne nás na promenádě prosí o drobáky banda pankáčů. Jakmile zjistíme, že to jsou Češi, tak se společně zasmějeme, že jsme na tom vlastně stejně. Dáváme pivo a po setmění vybíráme místo na nocleh. Pláž už je liduprázdná a tak uleháme na volné prostranství za budkou plavčíků. Někdy kolem 11 večerní se snažíme usnout. Dost nám to znepříjemňují komáři. Jsme zakuklení od hlavy až k patě. I přesto si ta verbeš místo na ďobance najde. V průběhu noci se budíme a střídáme se na "toaletě". Když uleháme zpět, zjišťujeme, že nám chybí brašna s foťákem. 5 minut nepozornosti?! Někdo si nás nejspíš vyčíhnul. Foťák byl Gabánojc, takže si s tím hlavu nelámeme. Alespoň nějaká vendeta. Zbytek noci do rozednění trávíme v jakémsi polospánku. Ráno vychází slunce a my omýváme písek ze svých zmrzlých těl. Přežili jsme to a po pár hodinách proslunění vzdáváme tenhle způsob přežívání a odjíždíme k hotelu.

Tři zbylé dny trávíme různě po centru, po shoping centrech (jen na kukačku) a tak podobně. V den odletu se pobalujeme na hotelu. Platíme a s pár drobnými eury odjíždíme na letiště. Několik hodin do odletu trávíme v odletové hala na zemi u elektrické zásuvky s notebookem a seriály. Za posledních 5 euro si dáváme poslední "duos cervéza San Miguel" a k večeru odlétáme do ČR. Můj první let dopravním letadlem si celkem užívám. V Praze jsme za pár hodin. A pak autobusem před půlnocí v Plzni.

Naše rodiny přijali naši "exkurzi za prací" s humorem. Jsou rádi, že jsme v pořádku a že jsme zpět. Slibuju všem, i sobě, že si najdu práci normálně v Česku a do ciziny budu jezdit spíš už jen pro zážitky :-)

Závěrem

Takový byl onehdy můj první delší výlet za hranice. Myslím, že jsme ho v rámci možností zvládli dobře, i přesto, že mě stálo toto velké dobrodružství část stavebního spoření a skoro měsíc času, který se dal věnovat záslužnější činnosti, tak toho nelituju. Ve svých 22 a 23 letech jsme s Richardem viděli kousek Evropy a nabyli jsme cenné zkušenosti. Do teď mohu tvrdit, že umím základy španělštiny. Tak třeba víte, co znamená : "el Aqua del Radiator"? Voda v radiátoru. To se může hodit :-D Tchau !

 

více cestopisů, fotek a videí zde

Zážitky pro tebe sepsal David Hosl

06. 10. 2018, poslední aktualizace 2018-10-06T10:41:46+02:00

David Hosl žije v České republice a procestoval 29 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 3 roky, napsal pro tebe 10 cestopisů . Má své stránky http://daweb.one.

Další cestopisy, které napsal David Hosl

Čtení na 24 minut
Blízký východ 2018
David Hosl Napříč světem

Eilat, Taba, Káhira, Gíza pyramids garden, skalní město Petra, Mrtvé moře, Jordán, Betlém, Jeruzalém... Divný kousek světa a dva divy světa.

Čtení na 54 minut
Indonésie 2017
David Hosl Indonésie

Ostrov bohů Bali a ostrov draků Komodo

Čtení na 50 minut
Road trip USA 2016
David Hosl Napříč světem

8 států, 7 velkých měst, 6 parků, 30 dní, 7500 km !

Čtení na 54 minut
Austrálie 2015
David Hosl Austrálie

Kontinent tak trochu mimo naše chápání... neuvěřitelná příroda a okouzlující města plná lidí odevšad.

Další cestopisy

Komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)