Kanada - typický obrázek

Do Kanady jsem si v létě zaletěl, abych poznal rodiče mé přítelkyně, která ze země javorového listu pochází. Díky této výhodě jsem Ontario poznal jako pravý Kanaďan. Ale vezmu to pěkně po pořádku.

Z dovolené jsme se rozhodli vytřískat vše, co se dá. Proto jsme cestu do Toronta naplánovali přes Island. Několika denní pauza v ostrovní zemi nám dala báječně zapomenout na úporná vedra letošního léta. Czech airlines nás přenesli na své palubě z Prahy do Reykjavíku za nějaké 4 hodiny. Drobné, asi 90 minutové, zpoždění u této společnosti nezaskočí. Zdarma jsou pouze noviny, a tak se během cesty line trupem stroje odér salámů a řízků. Nám nedělá problém sbalit se jen do "příručáků", tudíž jsme bookovali nejlevnější tarif, kdy jednosměrná letenka vyšla na necelé 4 tisíce korun. Z Reykjavíku po pár dnech pokračujeme s Icelandair do Toronta. Dostáváme zdarma pití a máme k dispozici zábavní systém (ke kterému si nezapomeňte vlastní sluchátka). Vítr nám příznivě fouknul, a proto přistáváme v kanadské metropoli s hodinovým předstihem. Taxi dělá tchán (ale jinak se z letiště Pearson přepravíte do centra vlakem UP Express za 12 CAD), který mě zasvěcuje do dopravních předpisů státu Ontario. Například věděli jste, že tam lze jet doprava i na červenou?  Tedy pokud nic nejede. Nebo symbol diamantu (pro nás spíš kosočtverec) na dálnici značí pruh vyhrazený pro auta se dvěma a více lidmi ve voze. Proč se tohle všechno musím naučit je jasné. Poblíž Toronta  u domečku stejného jako tisíce dalších na nás čeká druhý automobil. Ten nám bude volně k dispozici. Plán máme připravený. Zítra Toronto, o víkendu kemping s rodiči a pak v pondělí Niagara Falls, v úterý 1000 Islands, ve středu Montreal (kde okusíme provincii Quebec), ve čtvrtek Ottawa a v pátek opět s rodiči na víkend do přírody. Když vidím ceny benzínu a ceny veřejné dopravy, je mi zřejmé, že i běžný turista se v této zemi bez vozu neobejde.

Three Miles Lake

Cestou k jezeru McRae

Three Miles Lake

Kanál vedoucí k jezeru McRae

Rybí polévka už se vaří

Den D nadešel, sbalím se do miniaturního batůžku na víkendové stanování. Pozřu palačinky s javorovým sirupem a vycházím před dům. Tam mi okamžitě vyrazí dech důmyslná výbava. Na střeše trůní kanoe, v kufru se krčí pádla mezi stany, spacáky, nechybí nafukovací matrace, vařič, pruty a vybavená na rybaření, veškeré nádobí, rádio, mini chladnička  a asi milion dalších vymožeností. Takhle se kempuje po kanadsku. Žádná karimatka, stan a pár nejnutnějších věcí.

Tchýně mi představuje americký sen - bydlet poblíž dálnice. "O víkendu najedeš na "highway" a můžeš se už jen pohodlně vézt." Tedy do doby, než narazíte na nějakou zácpu, což je v Kanadě vcelku běžné. Jednak všichni jezdí autem, jednak stačí, aby na dálnici předjížděly kamiony. To se děje často, neboť maximální rychlost na dálnici v Ontariu je 100 km/h. Tiráci pak zablokují klidně i 3 pruhy a všechno za nimi se pomaloučku hromadí.

My jsme měli štěstí. Hlavně díky tomu, že jsme vyrazili velmi brzy ráno. Rozhodně se vyplatí přivstat si, jelikož jen tak získáte lepší místečko pro stan. Kdo dřív přijde, ten dřív mele, a tak jsem rád, že už v 11 hodin dopoledne se můžeme rozvalovat na ostrůvku uprostřed jezera McRae. "Měli jsme štěstí," komentuje stav táta a pokračuje "tohle místo je vždy obsazené, protože je to ostrov, máte tu soukromí a klid." Abych to celé vysvětlil, v Kanadě je mnoho míst, kde lze bezplatně kempovat. Lidé přijedou svými auty, vynosí všechny věci na břeh jezera, naloží je do lodě a pak plují křížem krážem, aby našli místečko, kde nikdo není. Tyhle prostory jsou pro stanování už uzpůsobené. Mají ohniště, často někde bokem suchý záchod, někdy dřevěný stůl, zásobu dřeva, rošt na oheň či dokonce nádobí (běžně je to velká pánev). Jakmile takové místo obsadíme, víme, že se nikdo neuhnízdí pár mestrů od nás, neboť "camping spoty" jsou rozesety na samostatných ostrůvcích nebo březích jezera v rozumné vzdálenosti. Co však můžete spatřit často? Lidi na kánoích. To je ten typický kanadský obrázek - jezero, příroda, kanoe. Večer sedíme u ohně, kuchtíme čerstvě ulovenou rybu, kolem proplouvá rodinka na lodi a hledá, kam se upíchne. Máma mi říká: "Vidíš, mají podobnou loď jako my, bez ní se neobejdeš, jestli chceš nějaké skvělé místo. A tahle pro nás vlastně vypadá typický kanadský víkend. Jezero, rybaříš na své kanoi, kolem ticho a klid. Lidí je málo a většinou je potkáš, když pádlují kolem. Večer trávíš u ohně, v noci vidíš spoustu hvězd a ráno si zaplaveš v jezeru." Prostě idylka. Z chladničky si vytáhnu pivo a začnu se cpát čerstvým úlovkem. Já jsem vlastně nikdy před tím nerybařil, ale když jsem o týden později vytáhl na jezeře Three Miles Lake v Muskoce metrovou štiku, začal se mi tenhle styl zamlouvat. Sedíte si líně v kánoi, nahazujete návnadu, občas popíjíte pivko. Na hladině ani vlnka, ani jiná loďka, na nebi ani mráček, prostě perfektní únik z betonové džungle jménem Toronto. Ale o něm možná až příště. Jestli se vám tenhle cestopis zalíbí.

PS: ono stanování má pro cestovatele jednu velkou výhodu, sníží náklady na dovolenou, neboť ceny ubytování jsou v Kanadě poněkud vyšší (platí hlavně v Torontu).

Letenka Praha - Reykjavík 4000 Kč, Czech airlines, 4 hodiny.

Letenka Reykjavík - Toronto 3500 Kč, Icelandair, 5 hodin.

Letenka Toronto - Lisabon - Praha 8200 Kč, TAP Portugal, 6 hodin + 3 hodiny.