Kapverdy poprvé, ale určitě ne naposled!
Na Kapverdách zůstala půlka mého srdce. A tak nějak cítím, že tam zůstane už napořád. Pro mě nejkouzelnější místo na zemi.
Cestopis z roku 2022 napsala Miskagarsicova
Od malička cestuji s dvěmi nejdůležitějšími ženami v mém životě: mamka a babička. Cestujeme jako 3 dívky. O tom, že poletíme na Kapverdy rozhodla mamka, vše zařidila a my se o nic nestaraly, ostatně jako vždy. Nic krom toho, kde Kapverdy leží na mapě jsem si o nich nezjistila (zpětně toho moc lituji). Každopádně na lítost zde není prostor a valím sepsat můj první veřejný subjektivní cestopis ever.
Pár nepodstatných informací, ale třeba někomu pomůžou:
- datum cesty 13.-20.10.2022 (sakra málo dní)
- zájezd přes Bluestyle
- cena zájezdu cca 26 tis. + dalších 5 tis. na výlety apod.
- odlet z Prahy ve 14:10 hodin (přílet na Sal cca v 18 hod. místního času)
- ubytování: Hotel Melia Tortuga
Možná budu plácat páté přes deváté, předem se omlouvám, ale jak to cítím, tak to napíšu, ne? Přílet na Sal byl ve večerních hodinách, takže jsme si na tu krásu musely počkat až do rána, nevadí, rády jsme se po delším cestování vlakem, letadlem a autobusem vyspaly. Jo já vlastně ještě ten večer jela taxíkem do vedlejší Santa Marie do baru na drink (samozřejmě na Piňu) s kamarádkou, která další ráno odlítala zase zpět do ČR. Už tady, necelé 2 hodiny po našem příletu jsem pochopila heslo NO STRESS, kdy jsem čekala na tu milovanou Piňa Coladu víc jak 10 minut (v baru jsme snad byli včetně Míšiného přitele jen my). Ale víte co? Ono to může vyznít jako stěžování si, ale naopak, je to úžasné, závidím jim to jejich “nikam nespěchání”. Nechť to platí všude, ámen.
Má první kamarádka na Salu
Vymodlená Piňa
Zážitková jízda taxíkem
A máme tady první ráno v ráji! Obecně jsme vstávaly už v 6 hodin každé ráno (jelikož u nás bylo 9 hodin, logicky) až tedy na to jedno ráno po tom jednom večeru, kdy jsme se s mamkou opily jak nikdy a nemohly trefit na pokoj, ale o tom radši mlčím. Najely jsme na klasický režim All inclusive: snídaně v 7 (většinou jsme tam stepovaly mezi prvníma, no nic).
Sakra já mám tolik vtipných historek, že bych mohla napsat knihu… takže se občas mezi odstavci mihne nějaký vtipný (teda alespoň pro mě) miniodstaveček a POZOR, třeba si z toho vzít i ponaučení!
I. Když šla mamka první ráno k moři ještě před snídaní a když zbylé dvě šípkové Růženky ještě chvíli spaly, stalo se něco, nad čím moje máma přemýšlí podle mě ještě doteď. Chtěla si jít smočit nožky do moře… svou obuv, tedy své nejoblíbenější cukle odložila na břeh a kochala se vlnama. Po chvíli zjistila, že se kochá i svými jak ona říká “posledními adidas černými cuklemi v ČR”. No co k tomu dodat, skočit pro ně neskočila, protože vlny na ostrově jsou nepředvídatelné a i pouhé 2 metry od břehu mohou být zrádné, navíc pokud jste zrovna na místě, kde vstup do moře vede skrz obrovské klouzavé kameny. Každopádně to stihla alespoň vyfotit a když se vrátila na pokoj s hrůzným výrazem v obličeji a ukázala nám fotku jejich cuklí plovoucích bůh ví kam (snad se to mamka dozví) lekly jsme se, protože z dálky to na první pohled vypadalo jako žralok, což by pro nás byla stopka pro koupání se v moři… Ale NAŠTĚSTÍ to byly jen mamky oblíbené cukle.
…dobře, od žraloka to má hodně daleko, ale s taktak rozlepenýma očima a s mamčiným histerickým výrazem to první sekundu tak vypadalo
Jdeme dál. Pláž. Nikde nikdo. Moře. Nikde nikdo. Byla jsem z toho první dva dny v šoku musím se přiznat. Co se děje, proč tu nejsou lidi? Tohle jsem opravdu ještě nikdy neviděla, nikoho nevidět na pláži do 11 hodiny dopoledne. Pomalu jsme začaly chápat, že tady lidi opravdu nikam nespěchajó, dokonce ani turisti, prostě se naladíte na jejich Kapverdskou vlnu a děláte si co chcete kdy chcete a k moři klidně jdete až v 11 dopoledne. V pořádku. Člověk se to naučí rychle. U hotelu jsme měli obrovskou pláž, ale jen část byla určená pro koupání, jelikož všude okolo byl vstup do moře po kamenech, jak jsem již zmiňovala (viz foto níže). Nevadí, proč by taky jo. Ještě navíc, když máte bar přímo na pláži. Nejmilejší a nejusměvavější hotelový personál vám namíchal kdykoliv cokoliv, no a s drinkem v ruce je krásně všude. Tím nepodkopávám krásu Kapverd, tam je opravdu krásně i bez drinku.
Když zmiňuji hotelový personál, mám potřebu hned vyjádřit mé pocity. Pocity, které jsem měla tam a které mě doprovází i dnes. Poprvé jsem se necítila dobře, když mě v jídelně, na baru a všude možně obskakovali místní. Ano, je to jejich práce (na Kapverdech je to dokonce VIP práce pracovat v hotelu). Dovolím si vložit zde úryvek článku jedné inspirativní ženy (Kačka Ostrá neboli Cestuji za Kačku) která Kapverdy procestovala a následně napsala (foto níže).
První dva dny si většinou dáváme na rozkoukávání, aklimatizování, zjišťujeme si výlety, kdy, kde a za kolik. V tom nám většinu času a energie ušetřil Johnny Cash, který si nás odchytl mezi pláží a barem a spustil. Po jeho vyčerpávajícím monologu ohledně výletů jsme měly víceméně jasno. Rezervovaly jsme si u něj výlet jeepem po ostrově (pravděpodobně nejznámější výlet na Salu) a dvouhodinový výlet na čtyřkolkách podél východního pobřeží.
Je tady pondělí a Johnny na nás čeká před hotelem v jeho jeepu, jedeme. Jeli jsme skupinka 7 lidí, v průběhu cesty jsme se spravedlivě střídali na korbě jeepu (avšak pokud nechcete jíst písek, občas nějaký hmyz a držet si vše, co by vám mohlo uletět, je lepší sedět uvnitř auta). Jo a navíc uvnitř to máte i s koncertem, Johnny je docela dobrý zpěvák a ty písničky v portugalštině nezní nejhůř. Objeli jsme:
- Shark bay - žraločí zátoka, kde jste po kolena ve vodě a kolem vás plavou miminka žraloků citrónových,
- Espargos - hlavní město Salu, ve kterém žije většina místních obyvatel,
- Blue eye - podvodní lávová jeskyni s otvorem ve stropě, kde díky lámání slunečních paprsků vzniká ojedinělý úkaz, připomínající zářivé, modré oko,
- Palmeira - rybářská vesnice, kde jsme byli v místí restauraci a jedli NEJLEPŠÍHO TUŇÁKA na světě, přísahám…
- Salinas u Pedra De Lume - solné jezero, ve kterém se můžete vykoupat. Popravdě mi to znělo docela nudně, ale překvapivě to byl jeden z nejlepších zážitků celého výletu. Možná to bylo i proto, že se nám tam málem utopila naše babička, no další historka k zasmání.
- Místo, kde byla vidět Fata Morgana - krom tohoto jevu, který je pouhá iluze zde byl i obchůdek s ochutnávkou místních “pálenek” a ty už jen iluze rozhodně nebyly, to mělo teda grády!
Blue eye: “vidiš to? Musiš počekat, neni slunce, nevidiš” cituji místního průvodce.
Palmeira
Salinas
Baia de Miguel
Shar bay
Výlet na čtyřkolkách byl taky supr. Dvě hodinky jezdíte s babičkou přilepenou na zádech, písek a prach máte snad i v .., no prostě všude, máte pocit, že vám snad uhoří levá noha od motoru či co to tam dole pálí a to sluníčko taky zrovna nechladí. A nebo druhá verze, dvě hodinky se kocháte krásnými výhledy na oceán, obrovské vlny, místní “domečky” ze zbytků všeho, užíváte si adrenalin, svobodu, vidíte windsurfaře a říkáte si, že na to byste v životě nevlezli a o pár dní později se zde chcete vrátit a naučit se to taky. Každý si z tohohle vezme, co chce.
Poslední zastávkou na čtyřkolkách byla pláž Ponta Preta - cože? Tak tohle byla nejkrásnější pláž, kterou jsem kdy viděla, ale mohly jsme se jen kochat. Další den jsme se sem vydaly pěšky s úmyslem plácnout s sebou na pláž a obdivovat tu nádheru (od našeho hotelu cesta trvala cca 15 minut). Na pláži najdete pouze jeden bar/restauraci a jinak nikde nic, ani slunečníky s lehátkama, ani hotely, prostě nic. Pure nature. Když se šla babička po chvilce smažení na slunci zchladit do moře, málem nám ji vzala vlna. Běžela jsem pro ní, čapla ji za ruku a zdrhaly jsme. Ty vlny měly neskutečnou sílu, na pohled vypadaly krásně, avška plavat jsme si netroufly. Byli zde ale odvážlivci, nejspíš místňáci, kteří se nebáli a skočili tam po hlavě. Místo je jako stvořené na focení nádherných fotek bez lidí.
Závěr
Na závěr bych chtěla sdělit mé celkové pocity. Tahle dovolená předčila všechna má očekávání. Když se trochu odvážete, odhodíte strach a zábrany, seznámíte se s místníma (ať už s animátorama nebo průvodcem výletu Johnnym) začnete tu dovolenou vnímat trochu jinak, než kdykoliv předtím. Nejkrásnějším zážitkem bylo pro mě to, když jsme při západu slunce hráli na pláži volejbal. S lidma, které znáte ani ne hodinu a v uších vám hraje kapverdská hudba, na kterou místní během hry dokážou ještě tancovat. A přesně v tu chvíli si člověk uvědomí, že nechce ať to skončí. Že člověk ke štěstí nepotřebuje hmotné věci, ale zážitky a dobrodružství. A o tom podle mě Kapverdy jsou. Chci, aby tohle byl můj druhý domov, kam se budu vracet několikrát za rok a zažívat nejkrásnější okamžiky života. Ti lidé tam mají tak málo, ale jsou šťastnější než lidé, kteří mají vše.
“Ať už cestuješ kamkoliv, stane se toto místo tvou součástí.”
Jak se ti cestopis líbil?
Miskagarsicova procestovala 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pěkně sepsáno, lze poznat, že jste si to fakt užily, paráda! ...jen by mne zajímalo, jak dlouho trvala póza ležící beach girl než se přivalila další vlna na Ponta Preta :D
Děkuji za komentář! A póza trvala asi 5 sekund, než přišla ta "neočekávaná" vlna :D