Když Zakynthos není o „šunkoflecích“ a „ztroskotancích“
Týdenní "křížem-krážová" poznávání ostrova Zante
Cestopis z roku 2020 napsal Jan Chrastina
Řekne-li se Zakynthos, myslíme, že všem – i těm méně znalým – naskočí na mysli dva obrazy: mořské želvy (karety) a jedna z nejfotografovanějších pláží světa – pláž Navagio. Zakynthos však může (chcete-li) nabídnout mnohem více. Po týdnu zde stráveném můžeme říci, že Zante (což je italské označení pro Zakynthos) stojí za objevení a prozkoumání. Tak pojďme na to!
EDIT: "Vzhledem k (možná až příliš osobně vzatým) připomínkám některých ze čtenářů směrem ke "krickému shazování Čechů" byl původní text upraven :-) "
Dovolenou zde trávíme jen týdenní (14. – 21. 8.), přičemž na dobu 5 dnů máme půjčené auto. Zante je – optikou řeckých ostrovů – poměrně větší ostrov. Nechcete-li se spoléhat na místní autobusovou dopravu či (předražené) výlety, půjčení auta, čtyřkolky či motorky je vhodnou volbou. A abychom objasnili samotný název cestopisu: pojmem „šunkofleky“ jsme si pro naše potřeby označili typické plážové povaleče, kteří nevytáhnou paty z letoviska (typicky Laganas, Vasillikos, Argassi, Tsilivi) a jako „ztroskotance“ ty, kdo „stůj co stůj“ neodletí z ostrova bez organizované hromadné návštěvy Navagia („pláže ztroskotání“). Prostě týden ležet a nic nedělat neumíme, nedokáže a hlavně nechceme…
Den 1. – aklimatizace v duchu „ČŘ“ (Česko – Řecko)
Na Zakynthos letíme z Prahy charterovou linkou. Není problém vydat se sem bez cestovky, což bychom tak zřejmě i učinili, avšak měli jsme v rámci pracovních benefitů poukázku, kterou využíváme coby slevu na dovolenou. Let je příjemný, pousmějeme se nad potleskem v letadle i zvolání „Máňo, to je vedro, co?“ :-)
Na letišti probíhá náhodné testování na COVID-19, po vyzvednutí zavazadel již míříme k delegátce a poté do cílové destinace – Amoudi. Je to malé letovisko (spíše vesnice), kde najdete vše základní, co je třeba. Amoudi navazuje směrem na sever na letoviska Alykes a Alykanas. Alykes lze poznat podle orientačního bodu, kterým jsou staré solivary – mělká jezera, ve kterých se po vyschnutí sbírala sůl (aktuálně se sůl již běžně dováží).
V našem penzionu jsme jediní z Česka. Paní majitelka neumí jediné slovo anglicky, ale s pomocí posunků se dá zvládnout (a hlavně zajistit) úplně všechno. První den máme konstruktivní schůzku s Jitkou Herzánovou (ano, je to ta, která napsala knihu „Dovolená očima delegátky“), domlouváme půjčení auta od zítřejšího dne, zbytek dne trávíme na malé pláži cca 30 min. procházkou od ubytování, večer si nakoupíme v místním marketu (prodává zde milá paní původem z Čech), a večer zakončujeme na balkóně studia s lahví vína.
Den 2. – od severu k jihu
Po deváté hodině (pro Řeky jde o jednu z variant na „ranní smrt“) si jdeme vyzvednout auto. Máme malý Hyundai i10, za pět dnů s plným pojištěním a polovinou nádrže platíme 175 E. Loučíme se s pozdravem pana majitele: „Índzoj jór cholidej“.
Jako první míříme na sever ostrova, do oblasti Skinari (Shinari) poblíš vesnice Korithi. Poblíž se nacházejí mořské jeskyně Blue Caves, ke kterým se můžete vydat lodním výletem z nedalekého malinkého přístavu (Potamitisbros Boat Trips), kde je možné dobře zaparkovat. My však parkujeme nahoře u Taverny Faros a k jeskyním scházíme trasou začínající kousek od „větrných mlýnů“ a na okolí jeskyní shlížíme shora – stojíme až u řecké vlajky na okraji útesu u samotného poutače na skalisku, který jde jinak vidět jen z moře (bod na mapě Blue Cave View). Od informační tabule „Crystal Water Ioninan Sea“ již po vystoupání zpět nahoru vidíme nejdříve první (obytný), pak i druhý větrný mlýn (u kterého je taverna Potamitis Windmill). Místo je však zajímavější tím, že po (mnoha) schodech můžete sejít po terasách dolů k moři – barva je skutečně v odstínu „crystal water“ – tabule nelhala. V oblasti je také téměř 10 metrů vysoký maják Pharos (Cape Skinari, také Skinari Lighthouse) z roku 1897, který má však na příjezdové cestě „zátaras“. Místní (zřejmě obyvatelé majáku?) nám však naznačují, že klidně můžeme až k majáku. Až později doma však zjišťujeme, že i od majáku se dá sejít po schodech až k moři. Cestou k dalšímu bodu zájmu ještě navštěvujeme jeden z více přítomných větrných mlýnů – je přestavěn na obydlí (a všimněte si klimatizace).
„Crystal Water Ioninan Sea“
Skinari Lighthouse
Bydlení ve větrném mlýnu
V přístavu Agios Nikolaos (Shinari) tankujeme. Je zde „místo výletních opichačů“, protože odsud se jezdí lodní výlety na Blue Caves + pláž Navagio, ale taky na sousední ostrov Kefalonia (cca hodinu a půl). Je zde patřičně přelidněno. Kousek od vesnice Varvara se nachází vesnice Askos – ta je známá díky Askos Stone Park – mini-zoo spíše pro děti, které mohou zhlédnout tradice ostrova, farmářství a metody zemědělství s důrazem na běžný ostrovní den. Přestože rozlohou je přírodní rezervace velká (125 akrů), návštěvníkům je přístupná přibližně pětina areálu. K vidění jsou např. jeleni, želvy (suchozemské), králíci, krávy, koně a poníci, husy, labutě, pávi a další domestikovaná zvířata.
Navštěvujeme (po hlavním městě) největší vesnici ostrova Katastari, kde je krásný barevný kostel (Ieros Naos Yperagias Theotokou) a kaple Agios Georgios. Zájemci o kulturu zemědělství mohou navštívit muzeum (Agricultural Museum) ve 2 km vzdálené vesnici Pigadakia – muzeum založené až v roce 1998 ilustruje život tradiční řecké vesnice. Pigadakia je známá svými prameny – jeden z nich je dokonce v jednom z kostelů (Agios Panteleimonas) – voda je považována za uzdravující. V oblasti vesnice Chartata můžete navštívit Klášter sv. Jana Křtitele (Monastery of Prodromos, na ukazatelích také St. Ioannis Baptist nebo Monastery of Agios Ioannis Prodromos,) ze 16. století – a v případě, že nebude nad mořem velký opar – můžete vidět jak Kefalonii, tak Peloponés.
Kostel v Katastari
Pláž Marathias
Pohled na Limni Keri
Jelikož je nejvyšší čas se okoupat – a to i přestože kousek odsud jsou pláže Alykes a Alikanas – volíme minimálně organizovanou pláž na jihu ostrova: pláž Marathias. Je zde obtížnější parkování a sestup dolů k moři s "přebroděním se" na samotnou pláž, která je z větších kamenů, ale zato budete odměněni klidem. Obdivovat můžete pohledy na želví ostrov Marathonisi). Pláž je vzdálená přibližně 25 km od hlavního města Zakynthos a kousek od oblasti Keri – zde je rozsáhlejší pláž Limni Keri (Keri beach), (vyschlé) "jezero" Keri (Keri Lake), mořské jeskyně (Keri Caves) a přístav (Limni Keri Harbor).
Den 3. – od ztroskotání bez „ztroskotanců“, přes vesnice až k vyhlídkám
Je to tady – ano, navštěvujeme vůbec nejnavštěvovanější „must-see“ místo ostrova: vyhlídku na pláž Navagio (také „pláž ztroskotání“, „pašerácká zátoka“ nebo jen „Shipwreck“. K Vyhlídce přijíždíme chvíli po 8. hodině ranní. Jsou tady asi tři páry se stejným zájmem – nebýt tady v masách lidí, aut a autobusů, a vidět pláž bez „mravenců“ (stovky lidí na pláži) a bez lodí. Oficiálně je přístupné jen vyhlídkové místo se zábradlím, obě pěší trasy (od vyhlídky s pohledem na moře vlevo delší a klesající „nad vrak“, vpravo pak na okraj zevního útesu k vlajce a náhrobku mladíka, odkud jde celá pláž ztroskotání vidět jako na dlani) jsou oficiálně uzavřeny. Jak jde však vidět zvídavost turistů a hlavně „lovců těch nejlepších fotek“, zákazy vstupů jsou prochozeny. Nutno dodat, že sem vstupujete opravdu na vlastní nebezpečí (zahynulo zde několik lidí) a tyto trasy asi nelze doporučit osobám trpícím závratěmi. Příběh říká, že pašerácká loď s ilegálním nákladem cigaret byla pronásledována řeckým námořnictvem, narazila do skal a později byla vyplavena v roce 1980 na pláž. Jelikož jsme neměli potřebu „masového výletu“ s krátkým koupáním (ve studené vodě) a s fotografováním „před vrakem, vedle vraku, na vraku, u vraku, za vrakem, s vrakem v popředí“ necháváme organizovaný lodní výlet spíše „v pozadí“ :-)
Navagio bez "mravenců"
Volimes
Okraj bližší vyhlídky
Volimes
Cestou zpět jsme jeli přes vesnici Orthonies (která je známá klášterem Monastery of Spiliotissa, který však navštěvujeme v jiný den). Dále navštěvujeme tradiční vesnici Volimes, která je spojením tří vesnických částí (Ano Volimes, Mezo Volimes a Kato Volimes) a leží v nadmořské výšce 480 m. n. m. Jelikož je neděle ráno, v jednom z kostelů (Agia Paraskevi) probíhá bohoslužba. Zpěv kněze se rozléhá celou vesnicí – ta si zachovává tradiční ráz: je zde klid, ticho a minimální provoz. Vesnice jsou známy vyráběním výšivek, krajek, koberců, keramiky (vše se stále vytváří tradičními postupy), lokálně jsou zde zpracovávány víno, med a sýr. Výrobky jsou „jako v galerii“ vystaveny podél hlavní silnice, takže případný nákup je rychlý a příjemný. Ve vesnici najdete domky, které přežily ničivé zemětřesení v roce 1953. Můžete navštívit také kostel Agios Georgios (16. století), modrý kostel Agios Spyridon, nebo tradiční větrné mlýny. Zajímavou zastávkou může být také klidný klášter Monastery of Agios Georgios Krimnon (také ton Krimnon, Gremnon anebo Vrahon) s netradičně kulatou věží vypadající jako ze šachů uprostřed nádvoří – nachází se při cestě na vyhlídku Navagio. Je prý obydlen dvěma mnichy.
Další zastávkou je vesnice Anafonitria. Ve středu obce si dáváme ranní frapé u moc milé babičky a navštěvujeme místo, pro které se sem sjíždějí návštěvníci: zdejší klášter The Holy Monastery of Theotokos (Panagia) Anafonitria, obecně udáván jen jako klášter Anafonitria, který je zasvěcen Panně Marii, a také patronu ostrova, mnichu Dionýsiovi (Agios Dionysios). Jde o významnou byzantskou památku založenou v polovině 15. století během benátské okupace ostrova – je ve velmi zachovalém stavu, protože přečkala ničivé zemětřesení (1953). U kláštera najdete možnosti občerstvení a v ohradě také oslíky. Zapalujeme zde svíčky – říká se, že v tomto klášteru dochází ke splnění tajných přání, zejména v kontextu odpuštění (Agios Dionysios, ochránce ostrova, zde strávil své poslední dny jako mnich – a tohle je právě ono místo, kde vyslechl zpověď vraha a poskytl mu odpouštění, přestože netušil, že zavraždil jeho bratra). Je zde slavná ikona Panny Anafonitria přivezená sem do kláštera z Konstantinopole, když bylo město zajato Turky. Klášter tvoří několik budov, obranná věž (kde je nyní zvonice) a také hřbitov. Hlavním kostelem je trojlodní bazilika s pět století starými freskami. Každý rok se zde 24. srpna pořádají oslavy na počest Ag. Dionysia.
Anafonitria - jeden z oslíků
Anafonitria - zachovalé sloupoví
Anafonitria - chrám
Anafonitria - místní hlídačka
Pokračujeme směrem zátoce Porto Vromi, která se nachází poblíž vesnic Maries(s kostelem Panagia Mariesotissa) a Exo Chora (dominantou je nejstarší olivovník ostrova). Zátoka není jedna, ale je tvořena dvěma zátokami (mají dvě samostatné možné příjezdové cesty, a také dvě pláže). Zde si lze koupit lodní výlety (na Navagio je to cca 20 min. plavby), osvěžit se koupáním a po cestě se kochat panoramatickými výhledy do okolí a především na útesy. Netradiční název vesnice Maries (v překladu „Marie“ či „Máří“) je odvozen od návštěvy dvou Marií: Mary of Clopas („Klopa“) and Mary Magdalene („Máří Magdaléna“). Po Máří Magdaléně je pojmenován také kostel Agia Magdalini. Na nedalekém pobřeží v roce 34 uvízla – na své cestě z Jeruzaléma do Říma (nebo z Říma?) – loď, na které se plavily právě dvě Máří; aspoň takto se to traduje. Z Maries vede klikatá klesající cesta na pláž Steniti (také Stenitis) ve stejnojmenné zátoce (na mapě je jižně pod Porto Vromi). Zde se nejen šnorchluje, ale často také potápí.
Cestou na Porto Vromi
Loďka v Porto Vromi
Porto Vromi
Výhledy od Porto Vromi
Pohled na Porto Vromi
Exo Chora je turisty hojně navštěvovanou vesnicí právě kvůli zmíněnému nejstaršímu olivovníku (odhaduje se stáří přes 2 tisíce let), který určitě nemůžete přehlédnout (i přes úsměvná zvolání „A je to fakt jako ten nejstarší strom, že je u asfaltky?“ a také „Cóż, to bardzo fajna wycieczka! A jakie tam wielkie drzewo!“), anebo určitě nepřehlédnete hloučky lidí nebo davy z výletních autobusů (je to jedna z tradičních zastávek těchto výletů) kupující olivové oleje, likéry, dečky a koberce, stejně jako medy či vína (pozor, často čteme v různých zahraničních cestopisech, že sice ochutnáte velmi dobrá vína, nicméně ta zakoupená – za nemalé peníze – jsou po otevření zcela obyčejná, „levná a tuctová“ vína z běžného prodeje). Nacházejí se zde jedny z nejstarších budov ostrova (zdevastované zemětřesením). Poblíž olivovníku je krásný červený kostel Agios Nikolaos a ve stejné barvě také poblíž stojící dům – je jediným, který obstál zemětřesení. Poblíž stojí benátská věž (Venetian Tower) – jde o průzkumnou věž, ze které se sledovalo široké okolí před útoky nepřátel.
Maries
Maries
Olivovník v Exo Chora
Obec Kampi (také Kambi) je známá vyhlídkovými místy – leží u zátoky Schiza (Schiza bay). První z nich je vyhlídka („ta s pletivovým zábradlím“) u taverny Sunset Michali’s Taverna, vedlejší vyhlídková taverna Porto Schiza je uzavřená (Schiza je název kopce/hory).
Záliv Schiza
Schiza Bay
Kampi Cross
Vycházíme až ke kříži (Campi Cross), kde se nachází Cross Taverna. Velký kříž je vzpomínkou na oběti 2. světové a řecké občanské války. Dáváme si tu řecký salát a pivo – z obou míst se tradičně sledují romantické západy slunce. Cestou zpět dolů navštěvujeme mykénské pohřebiště se šachtovými hroby (hnědá cedule u cesty – archeologické naleziště Mycenaean Cemetery) pocházející z 15. až 11. století př. n. l. Odbočíte-li na prašnou cestu v zákrutě ještě před pohřebištěm, můžete dojít do místa „Kampi Fotospot“, odkud se tradičně fotografují zdejší útesy, včetně pohledu na malinký ostrůvek Seal. Z Kampi sjíždíme do vnitrozemí do vesnice Louha.
Exo Chora
Exo Chora
Exo Chora
Louha (také Loucha) je zapomenutou vesničkou vystavěnou ve svahu (je jednou z nejvýše položených a současně nejvíce zachovalých po zemětřesení). Navštěvujeme místní kostel (St. John Teologian). Na cestě mezi obcemi Volimes a Macherado leží vesnice Agios Leon(také jen Leon či Ag. Leontas) a je rozpoznatelná svým minaretem – jde o unikátní zvonici nacházející se ve větrném mlýnu a patří k místnímu pravoslavnému kostelu (Ag. Leon Church nebo jen Agios Leontas). Vesnice svůj název nese po biskupu z Katánie (Sicílie), který po kanonizaci převzal jméno „Sv. Leon“ – na jeho počest byl ve 14. století kostel postaven. Kousek odsud je neobydlený klášter Yperagathou (Monastery of Panagia Yperagathou) pocházející ze 17. století. Naše cesta pokračuje dále do vesnice Kiliomenos.
Mycenaean Cemetery
Pohled na vesnici Louha
Louha
Agios Leon
Typickou pamětihodností vesnice Kiliomenos(také jen Kiliomeno či Koliomenos) je kostel Agios Nikolaos (což je předchozí název vesnice) a odsud se dá jet navštívit Monasteri Yperagathiou. Kostel v Kiliomenu má jednu zvláštnost – samostatně stojící zvonice (což je pro Zakynthos typické) stojí přes cestu – autem projíždíte kolem kostela a po obou stranách současně vidíte jak budovu kostela, tak zvonici. Zvonice samotná má čtyři patra. V této vesnici se také nachází ženský zemědělský spolek Melissiotises (od křižovatky „u kostela“ směrem dolů). Provozuje svůj vlastní obchod a nabízejí (nejen turistům) místní zemědělské produkty. Směrem z obce na vesnici Lagopodo lze navštívit zahradu orchidejí.
Kiliomenos
Pohled na Kiliomenos
Vesnice Agalas je východním místem pro návštěvu dvojjeskyně Damianos Caves, studní Andronios Wells a vyhlídky na útesy. Nyní si představíme jen vesnici a jeskyni, studny a návštěvu útesů si necháváme na jiný den. Agalas poznáte podle barevné kombinace „modro-žlutá“ – na malém prostranství žlutého kostela stojí modrá starší budova. Můžete rovněž navštívit Giatras Museum-Dionysios Art Gallery (Giatras Musem – Old Olive Press Museum).
Agalas
Agalas
Agalas
Odsud jdeme pěšky procházkou k Damianos Caves – dvoupatrové jeskyni. Dolní dóm jeskyně je jednoduše přístupný, horní pak vyžaduje případné vyšplhání. Značenou cestu od taveren nelze minout. U druhé z taveren (Cave Damianos Taverna) se sledují západy slunce – je zde pro tuto událost také umístěno proutěné srdce s umělými květinami, do kterého lze zapadající slunce „chytat“ na pořízených foto-snímcích. Na protější straně kopce (při vyhlídce od jeskyně) si můžete všimnout červenobílé malé kapličky u cestě.
Výhled z Damianos Caves
Keri
Panagia Keriotissa
Keri
Keri
Poslední návštěvou je nám vesnice Keri. Té dominuje žlutý kostel Panagia Keriotissa (Saint Virgin Keriotissa / Our Lady of Keri) s červenou kopulí situovaný netradičně pod samotnou obcí (se vzácnou ikonou, o které místní tvrdí, že je zázračná), maják Keri Lighthouse (nebo jen Faros/Pharos či Pharos Keriou) z roku 1925 umístěný na místě s nadmořskou výškou 300 m. n. m., největší vlajka Řecka (zapsaná v Guinessově knize rekordů se svými 670 čtverečnými metry visícími na 50 m vysokém stožáru), vyhlídkové místo (velmi navštěvované na západy slunce) s mořskými jeskyněmi (Keri Caves / Blue Caves, někdy se označují pouze jako Kyanoun) a vyschlé jezero (Keri Lake). Nejbližší dostupná pláž je Limni Keri (nebo jen Keri Beach), situovaná u jezera, a přibližně 5 km od vesnice je přístav Limni (s potapěčským centrem patřícím mezi čtyři nejlepší v Evropě). Z přístavu se můžete vydat na lodní výlet na neobydlený ostrůvek Marathonisi (poblíž je také ostrůvek Pelouzio / Pelouzon). Písečná pláž Marathia na ostrůvku je významným líhništěm želv Caretta Carreta, která je symbolem ostrova. Kousek od jezera můžete navštívit jedno ze smolných zřídel (která všechna „sytila“ jezero). Zřídlo je stále činné – Herodoto‘s Springs (je k němu směrovka). Souhrnně se jim říká pissa tou Keriou. Od vlajky směrem na samotný okraj útesu můžete pokračovat na vyhlídkové místo (Cape Keri). Další vyhlídkové místo (od informační tabule), avšak dost nebezpečné pro nezpevněný okraj, je situováno „nad“ Myzithries – jsou to dvě kamenné pyramidy v moři (Mikri a Megali Myzithra; v angl. průvodcích je najdete jako „Dancing Rocks of Keri“). V této oblasti se nachází The well of Inouses – mořský příkop hluboký 4.500 m. Pojmem Kamares se obecně označují všechna kamenná okna a oblouky v moři. K obci náleží také poslední větrný mlýn na ostrově – najdeme jej cestou z obce do vesnice Lithakia. Místní pojmem „Keri“ označují celý nejjižnější cíp ostrova (se všemi výše uvedenými zajímavými místy).
Den 4. – zápach síry, letadla a východní cíp ostrova
Ráno jedeme na pláž Xigia (také Xingia, Xyngia či Ksigia), která je známá svým mléčným zabarvením a sirnými (chladnými) proudy – zdroj síry se nachází v jeskyni poblíž. Pláž je malá a jde cítit již od taverny nad ní, odkud můžete po schodech sejít dolů (napojíte se na cestu odbočující od hlavní silnice). „Xigia“ je souhrnné označení pro více „sirných pláží“: kromě Xigie u skaliska (včetně White Cave po jeho obeplutí) je to také Little Xigia (samotné dvojpláži se říká také Pelagaki a Lithari) a „tajná Xigia“ (je to ta pláž, kterou vidíte z výhledu od Xigia taverny a scházíte úzkou uličkou v ohbí před Magda’s Snack Bar). Pro místní jde o lokální spa – koupele v sirné vodě pomáhají na kožní problémy, stejně jako na artritidu a jiné kloubní potíže spojené s bolestí. Cestou dále na sever je známá pláž Makri Gialos (která je v průběhu dne zaplněná a hlavní silnice „ucpaná“ zaparkovanými auty v obou směrech) – někdy se jí také říká Mikro Nisi (podle poblíž situovaného poloostrůvkovitého výběžku do moře).
Sirná Xigia
Pohled na Xigiu
"Little Xigia"
"Tajná Xigia"
Další atrakcí je sledovat přistávající a vzlétající letadla. Ideálním místem je pláž Kalamaki ve stejnojmenném (a dosti plném) letovisku. Je to dlouhá písčitá pláž (dosti zaplněná) navazující na rušnou pláž v Laganas (zaplněná). Pláž celého laganského zálivu má téměř 10 km. Je to oblíbené místo pro kladení vajec mořských želv, a tak zde jsou jejich hnízda s vejci ohraničena (i proto mají návštěvníci povolen vstup pouze kousek od moře). Pláž je součástí mořského parku (National Marine Park). Pláže s želvími vejci jsou pravidelně kontrolovány – jak fyzicky pochůzkami pracovníků mořského parku, tak distančně s pomocí dronu. Vstup do vody je velmi pozvolný, moře je vždy prohřáté. Máte-li štěstí na přistávání/odlétání letadel, je to vždy milé zpestření. Pláž pomyslně „rozděluje“ kamenitá rozvalina (skalisko) jménem Gypsolithos. Kousek od Laganas (a vesnice Mouzaki) je na kopci usazená osada Sarakina – navštěvuje se kvůli Sarakina Mansion (také English Villa): jedná se o zachovalé ruiny posledního italského palácového domu. Ten má červenou fasádu a jeho jedinou dochovanou částí je fasáda dvou pater se vstupem a sedm oken v prvním patře. Na cestě mezi hlavním městem a Kalamaki si můžete všimnout „kostela vrostlého do skály na kopci“ – je jím St. Elipsos (bílo-modrá zvonice se dvěma malými zvony s křížem nahoře).
Pokračujeme dále směrem k (podle mnoha recenzí) nejhezčí pláži ostrova – pláži Gerakas (také Yerakas). Tu najdeme v jižním cípu ostrova, je písečná a zčásti kamenitá, bez slunečníků, lehátek a vodních atrakcí, a také přelidněná (o to více, pokud návštěvníci kvůli líhništím želv musí být v úzkém pruhu těsně u břehu moře). Zaparkovat lze na jednom ze tří parkovišť, jsou zde taverny, návštěvnické centrum Zakynthos Sea Turtle Rescue & Information Centre přibližující život karet (děti zde obdivují vodní i suchozemské želvy). Zadní část pláže je nepřístupná – opakují se zde časté sesuvy půdy ze skalisek a je zde podloží z hlíny (Clay Area). Na opačném cípu skalisek můžete vidět „vápencové sloupky“ (Erosion Shapes). Oficiálně je zakázáno vstupovat na pláž 1,5 hod. před očekávaným západem sluncem, navíc se pláž na noc uzavírá.
Gerakas
Okoupat se můžete také na plážích, které jsou poblíž, nebo kolem kterých přijíždíte – Argassi, Vassilikos, velmi populární dlouhá „party pláž“ Banana (někdy najdete samostatná označení Banana Baya, Ionio a Banana). Mezi Argassi a Vassilikos je to velmi populární a navštěvovaná, organizovaná pláž Porto Zorro (také Porto Azzuro) s vedlejší Porto Kaminia (malá a organizovaná), jedna z největší pláží Spansia (také Spianza) s plným servisem a atrakcemi, pláže Dafni / Daphne (příjezd po velmi prašné cestě s možnou návštěvou Caretta Caretta Exhibition Center), Sekania (Segania) se stejným přístupem, a která je turistům nepřístupná, Porto Roma (se sluneční terasou, tavernou a malým přístavem), Plaka (malá pláž na konci zálivu Vassilikos) a vedle ležící Plaka. Celé této oblasti vévodí kopec Skopos (492 m). Od Laganas opačným směrem (dále více na jih směrem ke Keri) jsou to pláže Koukla a Agios Sostis. Pláž Porto Zorro je oblíbená u zahraničních hostů, včetně celebrit, a jde o vyhledávané luxusní místo pro konání svateb. Pláž Porto Roma je pojmenována podle nejslavnější historické osobnosti Zakynthosu – je jím Alexandros Romas.
Cestou zpět „domů do Amoudi“ se zastavujeme v pěkných, turisty nenavštívených ospalých vesnicích Ano-, Mezo- a Kato- Gerakari – jsou to tradiční vesničky se žlutým kostelem Agios Nikolaos umístěným uprostřed návsi na kopci a jde krásně vidět ze širokého okolí. Kosek je kostel Nejsvětější trojice (Agia Triada) v části Mezo Gerakari. Koupeme se na pláži v Alykes, kde je také kamenný most přes řeku (Pentakamaro nebo jen 'Pente') – slovo „pente“ znamená „pět“ a přesně tolik oblouků most má. Přibližně v polovině cesty mezi hlavním městem a Amoudi je oblíbené letovisko Tsilivi. Kromě stejnojmenné pláže jsou zde ještě tři její menší „sestry“: pláže Bouka, Belussi a Gaidaros. Někdy je Tsilivi synonymizováno označením Planos, což je vedlejší část letoviska s vlastní pláží (obě navštěvované pro windsurfing). „Malé kamenné skalisko“ v moři naproti Tsilivi se jmenuje Voidi (Voidi Rocks). Zejména dětmi je oblíbený vodní svět Tsilivi Water Park. Nebuďte zaskočeni, pokud budete mít pocit, že hlavní příjezdová komunikace Vás táhne do moře – opravdu asfaltová cesta (téměř) v moři končí. Poblíž letovisek Alykes a Alikanas a „našeho“ Amoudi leží přístavní vesnice Xehoriati s příjemnou (ale velmi úzkou) pláží.
Den 5. – studny, útesy a výhledy
Den zahajujeme v zátoce Porto Limnionas. Sjíždíme sem klikatou cestou z Agios Leon. Jsme tady časně ráno, ale i tak se auta s rodinami začínají sjížděť chvíli po nás. Najdeme zde tavernu a terasy s lehátky „nad fjordem“. Je to místo bez pláže – do vody se vstupuje (spíše skáče) z plat a z kamenů. Je to ideální místo pro šnorchlování a slunění se pod slunečníky nad vodou s drinkem v ruce a sledovat např. dvoje skalní jeskyně naproti. Z Agios Leon se sjíždí také do velice oblíbené zátoky Porto Roxa. Do vody se skáče ze skalisek (voda je hluboká) a je to opět místo vyhledávané šnorchlisty.
Porto Limnionas
Porto Limnionas
Na útesy jsou krásné pohledy z místa Plakaki. Sem sjíždíme z vesnice Agalas přes Kiliomenos. Vyhlídky jsou od parkovacího místa na obě strany. V moři vidíte „pyramidy“ a po schodech a zajištěné trase můžete sejít v „duchu adventure“ až k mořské hladině. Pod útesem je několik mořských jeskyní. Cestou zpět se zastavujeme u studní . Je to klidné a tiché místo uprostřed vinic a olivových sadů. Z jediné přístupné funkční studny si můžete do velké plechovky nabrat vodu – jen pozor na přítomné vosy dychtící po doušku vody. Ve vesnici Lithakia navštěvujeme venkovní expozici lisovny (muzea) olivového oleje (Aristeon Ecological Olive Press) – lze si projít i vnitřní část a dozvědět se vše o výrobě olivového oleje, a oleje si samozřejmě také nakoupit nebo na chlebu různé druhy ochutnat).
Pohled na Damianos Caves
Vyhlídka u Damianos Caves
Plakaki
Plakaki
Nezdržujeme se zde dlouho, protože máme jiný cíl – Korakonissi. Korakonissi je oblíbeným šnorchlovacím místem, kdy k vodě sestupujete od taverny zabezpečenou cestou. Obdivovat můžete formace ze skal, skalní okno a z pohledu shora žasnout nad průzračnou vodou na které se – nad skalisky ve vodě – doslova „vznáší“ šnorchlisté. Odbočka ke Korakonissi není příliš dobře značená ze směru od Lithakie , přesto je sjíždění k moři klikatou silničkou bezpečné.
Korakonissi
Korakonissi
Korakonissi
Co bychom to byli za návštěvníky Zante, kdybychom nenavštívili přístav Agios Sostis (je zde i stejnojmenná pláž a zřejmě hlavní prodejní místo lodních výletů na Marathonisi) a zejména soukromý ostrůvek Ag. Sostis, který je s přístavem spojen dřevěným mostkem (od pevniny se oddělil zemětřesením v roce 1633). Ostrůvek však znám jako Cameo (označení nese podle baru/diskotéky Cameo). Za vstup na ostrůvek se platí, je zde dost přelidněno, s welcome drinkem a plackou s fotografií se můžete vykoupat v zadní části ostrůvku na malinké pláži, na které se konají svatby (visí zde bílé plachty z látky). Je odsud výhled na celý záliv Laganas a nejen kvůli svatbám, ale i pro noční osvětlení mostu i ostrůvku je to vyhledávané místo romantiky. Agios Sostis, které je situováno mezi Laganas a Porto Koukla, je rovněž známo díky Turtle Feeding Point – je to bod, kam se denně vrací karetí želvák Sotiris k červenobílé loďce ke „svému pánovi“ (podle vyprávění cca mezi 07.15 – 07:30 hod.).
Muzeum olivového oleje
Nezvyklý červeno-bílý ženský klášter Monastery Eleftherotria se nachází ve vesnici Macherado, resp. v Lagopodu. Jsme zde brzy odpoledne, a tak je zavřený (mimo otevírací hodiny je otevřený vstup do předního nádvoří). Je to rozsáhlý komplex se zahradami (se vstupem zdarma) a je viditelný z dálky. Klášter vypadá spíše jako hrad než klášter, a jsou odsud krásné výhledy do ostrovní krajiny. Klášter otevírá návštěvníkům dvakrát denně: v čase 08:30 – 12:00 hod. a poté 16:00 – 19:00 hod. Pamatujte na přiměřený oděv (k zapůjčení v předvstupní místnosti), adekvátní chování a nebuďte zaskočeni, pokud se sestry budou dotazovat na to, jste-li věřící či nikoliv (mnohdy vám proto neprodají suvenýry). Rovněž mějte na paměti zákaz fotografování v interiéru kláštera.
V Macheradu, které je s přibližně tisícovkou obyvatel druhou největší obcí ostrova, je také kostel Agia Mavra (Agios Timotheos Mavras) – jde o jeden z nejvýznamnějších kostelů ostrova (14. století) s oslavami konanými 3. května. Tradice uvádějí, že zvony tohoto kostela zní nejvíce harmonicky v celém Řecku a jdou slyšet přes celý ostrov. Oslavy na počest Agia Mavra se konají první červencovou neděli, kdy se místní scházejí, oslavují a vystupují v tradičních krojích. V kostele je vzácná ikona. Starý kostel Panagia Ypapanti pochází ze 14. století. Poblíž Macherada se nachází rovněž Ktima Agria – vinařství provozované rodinou Komoutou.
Agia Mavra v Macheradu
Cestou na Filipoi Beach
Porto Schiza
Klášter Monastery Eleftherotria
Cestou z Filipoi Beach
Velmi dobré jídlo si dáváme v již známé taverně Michali’s v Kampi. Poslední zastávkou je málo známá pláž Filipoi. Pláž se nachází mezi pláží Navagio a severní části ostrova přibližně v polovině západního pobřeží ostrova. Klikatou a poměrně strmě klesající úzkou cestou se sem dostanete z vesnice Volimes. Nedojíždíme až do cílového místa – vhodnější je čtyřkolka či skútr, ale i tak zde jsou překrásné výhledy. Na některých mapách je pláž značena jako Atsinganos.
Den 6. – tichá prohlídka kláštera, vyhlídka na hlavní město a na závěr černá jeskyně
Ranní plavání v moři si užíváme na pláži Klimati. Spolu s vedlejší pláží Agriosikia jde o malé a téměř neznámé pláže. Orientačním bodem může být poloostrovní výběžek do moře známý jako Mikro Nisi (Mikro Nesi). Obě jsou poblíž Xigia, resp. Makris Gialos. Voda je (jako všude jinde) průzračná, jsme tady sami a užíváme si naprostý klid. Poté se přesouváme na naši oblíbenou „tajnou Xigii“. Je nás tady ráno jen pár, což je fajn. Dojem klidu a ticha však kolem desáté hodiny přeruší kotvení třípatrové výletní lodi – masy lidí skáčou do vody a útočí na pláž jako kobylky. Od Taverny Xigia, kde parkujeme, je odbočka ke klášteru Monastery Spiliotissa (Monastery of Our Lady Spileotissa – „Sv. Matka z jeskyně“). Cesta je dobrá, stoupá v délce přibližně 5 km. Klášter patří k vesnici Orthonies (tu již také známe). Jsme tady dopoledne a ticho přerušují jen zvony krav v ohradě. Nikde nikdo. Po chvílí z domku v patře vychází sestra. Nepromluví jediným slovem a otevírá nám klášter. Poté nás doprovodí do místnosti, kde dochází k setkávání, a kde je prodejna místních produktů a tradičně vyráběných suvenýrů. Dostáváme (opět beze slova) pohár vody a sestrami vyráběné lokum (želatinový bonbon v cukru) – v netradiční levandulové příchuti. Obdivujeme výrobky, kupujeme mámě ikonu (má na ně slabost), děkujeme za prohlídku. Sestra kývne a poté se „vytratí“. Procházíme si areál, poblíž je pozůstatek mlýna, políčka a farma. Tradice uvádí, že klášter pochází z 16. století a byl postaven a poté také pojmenován podle ikony Madony, která byla nalezena v nedaleké jeskyni v hoře Vrachionas. Jsme rádi za nečekanou prohlídku, protože oficiální zdroje i jiné recenze uvádějí, že je klášter veřejnosti nepřístupný.
Pláž Klimati
Monastery Spiliotissa
Monastery Spiliotissa
Monastery Spiliotissa
V plánu máme návštěvu hlavního města ostrova. Začínáme tradičními výhledy na něj z Bochali (také Bohali) na kopci Strani. Označení Bochali zahrnuje vesnice Varres, Kryoneri a Akrotiri, avšak řekne-li se Bochali, snad až samozřejmě je spojováno s benátskou pevností – hradem (Venetian Castle, Kastro, Castle of Zakynthos), a hlavně místem panoramatických výhledů na hlavní město s přístavem (a pro někoho také místo s „prý nejlepší zmrzlinou na ostrově“) – orientačním bodem zpravidla bývá žlutý kostel s vyhlídkou Zoodochos Pigi. Básník Dionysios Solomos, slavný básník pocházející ze Zante, se zde na kopci Lofos Strani inspiroval a začal psát svou nejznámější báseň. Její text se později staly slovy řecké národní hymny. Benátská pevnost (hrad) byla od roku 1514 dřívějším hlavním městem (pevnost jako taková byla postaveno v roce 1480, ale krátce na to byla její část zničena vpádem Turků) a stavebně dokončena byla v roce 1646. Za původním opevněním leží pozůstatky kostelů (např. San Salvatore or Domo ze 12. stol., Saint Francis ze 14. stol. a další kostely jako např. St. Barbara, Virgin Mary Laurentena či Saint John the Baptist). Vstupné do pevnosti stojí 4 E. Pozor na jednosměrky pod pevností a také na otevírací hodiny: 08:30 – 16:00 hod. (s posledním vstupem v 15 hod.) a v sobotu a v úterý je zavřeno zcela. V areálu je rovněž budova starého vězení.
Výhled od kostela Zoodochos Pigi (Bochali)
Pevnost v Bochali
Původní zdi v pevnosti (Bochali)
Zachovalé budovy pevnosti (Bochali)
Vzhledem k horku a množství lidí do samotného centra hlavního města nesjíždíme. Dáváme si zmrzlinu a sedíme chvíli kochajíc se pohledy na „město jako na dlani“. Za prohlídku, kterou jsme měli v plánu, by však určitě stálo navštívit kostel Agios Dionysios s nejvyšší zvonicí města ležící kousek od přístavu (zde jsou ostatky Dionysia), kousek od největšího náměstí Solomos pak kostel Agios Nikolaos Molos (také Agios Nikolaos tou Molou / Ton Molon), jediná budova benátského stylu přeživší ničivé zemětřesení. Zde je krásná budova knihovny. Krásný je také jediný katolický kostel nacházející se na ostrově: Agios Markos. Z muzeí lze zmínit Solomos Museum (na náměstí Agios Markos) s plným názvem v podobě Museum of Solomos, Kalvos and other Eminent Personalities of Zakynthos, kde v jeho přízemí naleznete mauzoleum (v mramorové hrobce jsou kosterní pozůstatky Dionysiose Solomose i Andrease Kalvose, básníka, a jeho ženy), v dalších místnostech, knižní a ilustrační svazky, obrazy a další nálezy. Na náměstí Solomos je také post-byzantské Muzeum umění (Post Byzantine Art Museum). Dále je to Gregorios Xenopoulos Museum kousek od kostela Ag. Dionysios, které je věnováno slavnému spisovateli narozenému v r. 1867 v Konstantinopoli. Navštívit můžete také Britský hřbitov (British Cemetery).
Vyhlídka na přístav
Pevnost v Bochali
Hlavní město jako na dlani
Pevnost v Bochali
Mimo hlavní město je to také např. Helmi‘s Natural History Museum ve vesnici Agia Marina, již zmíněná vesnice Lithakia s muzeem olivového oleje anebo muzeum námořnictva (Naval Museum) v Tsilivi. Ve vesnici Pigadakia je to malý skanzen: Vertzagio Ethnographic Museum. Etnografické museum, ilustrující tradiční život a obživu na ostrově, zemědělství, historii apod.), leží přibližně 2 km od Alykes. Naval Museum / Námořní muzeum Zakynthu (prý s nejlepší sbírkou byzantských plavidel na světě) prezentující různé aspekty historie námořnictva včetně sbírek kostýmů z řecké, první i druhé sv. války, najdeme v Bochali. Jediné 3D muzeum celého Řecka – History War Museum („Historické muzeum války“) – bylo založeno roku 2018 a nachází se v Laganasu.
Projíždíme vesnicí (letoviskem) Argassi. Zde můžete v moři (přibližně 8 m od břehu) vidět zachovalou polovinu benátského mostu Argassi Bridge z roku 1806 a se třemi oblouky anebo navštívit zachovalý akvadukt (Vrysakia Aqueduct). Dá se odsud jít pěšky (avšak kvůli horku jen ráno) prašnou a klikatou trasu ke klášteru Monastery Skopiotissa (klíče by měla mít stále paní ve stánku Skopos Cafe). Cestou budete míjet byzantský kostel Agios Nikolaos Megalomatis. Letovisko Argassi má kilometr dlouhou písečnou pláž, a protože je kousek od hlavního města, je zde plno a velmi rušno. Krásné jsou barevné benátské domy (Domenegini). Koupeme se na pláži Porto Roma. Jsou zde 3 bloky lehátek včetně sluneční terasy, malý přístav, taverna, dobrá příjezdová cesta a klid. Odsud vidíte na pobřežní skále umístěný kostelík Agios Nikolaos (také znám jako „Church on the sea“) – a to jste již na stejnojmenné pláži (nad kostelíkem je vyhlídkové místo „u vlajky“). Zde se často konají svatební obřady. V půli této trasy je také pláž Mauratzes a směrem k Vassilikos pak pláže Plaka a Peribolakia. Přibližně 4 km od Argassi leží vesnice Xirokastello s ruinami středověkého hradu.
Pláž Porto Roma
Ruiny kostela v Kalithea
Ruiny kostela v Kalithea
Již v předchozích dnech jsme si při projíždění vesnicí Kalithea všimli ukazatelů k Black Caves. Jedná se o jeskyni s obtížnějším přístupem. Je nutné sledovat ukazatele a posledních přibližně 800 metrů raději vystoupat pěšky – cesta je příkrá, úzká a z kamenitého betonu. Ve vesnici jsou po ničivém zemětřesení zbytky původních obydlí a krásného kostela. Na konci „příjezdové“ cesty je stánek a hned u něj porta pro vstup k jeskyni. Namísto slova „vstup“ je více vhodnější použít slovo „výstup“ – šplháte vzhůru po lanech zajištěné stezce (pozor na hladké kameny). Černá jeskyně má dvě okna a jsou odsud překrásné výhledy. Ve stánku pod jeskyní ochutnáváme likéry s různými příchutěmi – granátové jablko, citron, hroznové víno, růže, mandarinka (všechny krásně voní a jsou moc dobré), dále jsou k prodeji tradiční výrobky, medy, zavařeniny, marmelády apod. Jde o milé setkání s majiteli stánku, kde můžete chvíli posedět. K jeskyní se dá dojet i z vesnice Gyri – je to nejvýše ležící (550 m. n. m.) a nejstarší vesnice ostrova – cesta odsud je však velmi špatná. Kousek od vesnice je 60 m. hluboká jeskyně Hayiotis Cave a odsud se vychází pokořit nejvyšší horu ostrova – se svými 753 metry je to Vrachionas.
V Black Caves
Výhled z Black Caves
Pohled do Black Caves
Posledními zastávkami našeho putování jsou vesnice Agios Dimitrios (se stejnojmenným žlutým kostelem), Tragaki s na kopci umístěným klášterem monastery of Spilia (přibližně 3 km od Tsilivi) a s venkovním „divadlem“ Theatro Avouri, a Kypseli (s příkrým výjezdem úzkými uličkami). Kousek od Tragaki jsou časem i turismem zapomenutá vesnice Agios Kyrikos (se stejnojmenným kostelem), Vanato, Kalipado a Sarakinado.
Výletování završujeme v taverně nad pláží Amboula (také Ambula či Ampula). Večer vracíme půjčené auto a zjišťujeme, že jsme cestováním urazili 655 km.
Odpověď na otázku, proč jsou zvonice (pro nás netradičně) postaveny vedle kostelů a nejsou jejími součástmi, je poměrně jednoduchá. Pokud by došlo k pádu např. při zemětřesení, zvonice s těžkými zvony spadne mimo budovu kostela / klášteru. Tím nedojde k proboření stropu kostela – a ten může obstát s většími šancemi na vlastní zachování.
Na závěr trochu z tradiční ostrovní gastronomie a také soupisy vesnic, pláží a vinařství. Mezi tradiční produkty, samozřejmě kromě olivového oleje a vína, patří také:
- sýr ladotyri – vyrábí se z kozího a ovčího mléka a poté je skladován v olivovém oleji. Má silnou slanou chuť a je tvrdý.
- sýr tirokafteri (velmi pikantní, nejčastěji v podobě předkrmové pomazánky).
- Kromě medu (často je tymiánový) můžete ochutnat další sladkou pochoutku – mantolato. Je to lokálně vyráběný nugát z bílků, cukru, medu a mandlí – a je to tradiční pochoutka na slavnostech a oslavách.
- fytoura je pak „smažený puding“ ze semoliny bohatě obalovaný v cukru.
- pasteli jsou sladkosti ze sezamu, mandlí a medu.
- vývozním artiklem je rovněž keramika.
Mezi hlavní (a zajímavé) vesnice ostrova patří (abecedně): Agalas, Agios Dimitrios, Agios Kyrikos, Agios Leon, Anafonitria, Argassi, Exo Chora, Gerakario, Gyri, Kampi, Katastari, Keri, Kiliomeno(s), Korithi, Lithakia, Lou(c)ha, Macherado, Maries, Mouzaki, Orthonies, Tragaki, Volimes.
Mezi hlavní pláže a skaliska ostrova patří (abecedně): Agios Nikolaos, Agios Sostis, Alykanas, Alykes, Amboula, Amoudi, Argassi, Banana, Bouka-Gaidaros, Dafni, Drosia, Gerakas, Ionio(s), Kalamaki, Kryoneri, Laganas, Limni Keri, Little Xigia, Makris Gialos, Marathia(s), Marathonisi, Mavrantzi, Navagio/Shipwreck, Plaka, Planos, Porto Kaminia, Porto Limnionas, Porto Koukla, Porto Roma, Porto Roxa, Porto Vromi, Porto Zorro, Psarou, Sekania, Spanzia, Steniti(s), Tsilivi, Vassilikos, Xechoriatis, Xigia.
Na ostrově jsou vinařství: Callinico Winery, Goumas Estate Winery, Grampas Winery, Mouzakis Winery, Oenolpi Winery, Solomos Wines Winery.
Tak, zelené Zante, třeba zase někdy :-)
Jenda a Vítek
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Chrastina procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil17 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jendo, fotky jsou moc krásné. Docela je mi líto, že jsem nestihla přečíst vyprávění dříve, protože mě se ten původní úvod líbil. Často se pozastavuji nad komentáři nebo hrubostí, ale u vás mi to tak nepřišlo. Přišlo mi to vtipné, jistě byste si uměl udělat legraci i ze sebe. Přečetla jsem předtím kousek a vrátila se k vyprázdnění až dnes. Teď mi to přišlo až kapičku suché. Díky za sdílení.
To jste toho stihli hodně. Díky za inspiraci.
Kritika přišla a to "bez nadsázky" zdá se vhod. Opraveno-editováno-"tady a teď-on line". A snad tedy i "příště přímo na místě-fyzicky tam někde,jindy...Takže všem zůčastněným dík.
Pěkný den všem čtenářům :-) Cestopis byl upraven - nyní neobsahuje zprostředkovanou zkušenost branou jako nadsázku a nic, co by mohlo vyznít jako kritika či snad až schazování Čechů. Pohodové cesty a spoustu zážitků! :-) Jenda
Pěkný fotky, my jsme si ostrov na skútru poctivě projeli za 10 dní, top :-) Na cestopisu mi jen vadilo neustálé shazování Čechů, také si chci na dovolené odpočinout ale toto neustálé zapšklé připomínkování cestopis dost srazilo. Škoda :)
Přišlo mi, že autor tím má pocit, že je "in". Každopádně jsem po pár odstavcích přestal číst a doufám, že Jendu v zahraničí nikdy nepotkám, abych mu nedejbože nezkazil dovolenou.
Přesně někde u Navagio jsem přestal. 🙄
Jj, taky jsem prestal cist po tech kecech o Cesich...
Pěkný, podrobný cestopis ale povyšování nad ostatními na počátku jsem málem nedal. Nejste ztroskotanci ale proto jste také nepoznali, jaké je to ležet na pláži vedle vraku, až vám bude 70, s tím vedrem budete mít taky problémy a nebudete nosit aktualni fashion. Ta současná je odporná už i mě. Ve zkratce, nesuďte a nebudete souzeni.
Hezký den, Danieli. Nejde o povyšování se, jen konstatování zkušeností. Máte pravdu, že jsme na pláži s vrakem (a stovkami dalších lidí...) neleželi. Zdravotní problémy mám, horko je mi také a "fashion" je pomíjivá oblast. "Rýpnutí" byla brána s nadsázkou :-) Nesoudím, nebojte. Hezké cestovatelské zážitky, Jenda.
Jasně. Hlavně ať už brzy můžem cestovat zase po celém světě. Já v tuto chvíli cestuju s malymi dětmi, tak jsem v kategorii Šunkalfek ;)
Zajímavý cestopis s mnoha praktickými informacemi.
Jen poznámka: pokud letíte charterem s CK, dá se předpokládat, že (až na pár výjimek) nepoletí samí 20-30 letí cestovatelé, kteří se domluví anglicky, půjčí si auto atd. Musíte čekat spíš ty (skoro)důchodce v khaki vestách. To je jako kdybyste šli na akci "Hrajeme k tanci a poslechu dříve narozených" a pak se divili, že největší aplaus sklidili Eva a Vašek...
Hezký den, samozřejmě, je to jak uvádíte :-) V textu jsem to popisoval s jistou nadsázkou. Spíše se mi zdá, že se tak nějak začíná vytrácet slušnost, pokora a respektování jiných lidí - bohužel bych řekl, že po mnoha zkušenostech, jsme my, Češi, v tomto docela již experti :-( A s Evou a Vaškem by náhodou na charterovém letu mohla být "mega sranda" :-) Cestování zdar, Jenda
"Spíše se mi zdá, že se tak nějak začíná vytrácet slušnost, pokora a respektování jiných lidí". Začátek cestopisu (zpocení důchodci, ponožky vytáhnout co nejvýš atd. atd.) taky nebyl úplně o respektování jiných lidí. Co může být pro jednoho nadsázka, pro jiného může být těžko zkousnutelné.
Jinak to nejsou určitě a zdaleka jen Češi, co se týče (ne)slušnosti a (ne)respektování jiných. Buď se někdo chová přiměřeně nebo jako hovado. Takoví ožralí Angličani na svých zahraničních výpravách, do rána řvoucí Němci, Rusi co se chovají jako by jim patřila celá hospoda atd. taky nejsou výkvět slušnosti a pokory. Je to o lidech, ne o národech.
Přeji hodně vydařených cest, obzvlášť v této cestovatelsky složité době!
Super vše dobře popsáno, děkujeme
Rádo se stalo :-) Hezké dny! Jenda
Děkujeme moc za bezva cestopis, moc nám pomohly podrobné informace, protože jinak bychom určitě spoustu zajímavých míst a výhledů minuli, protože bychom nevěděli, že tam jsou. Také jste nás potěšil fotkami, protože jsme měli auto půjčené jen na 3dny a mohli si tak vybrat, co skutečně "musíme vidět "😊 A jen tak mimochodem - když jsme s manželem vystoupili z letadla, podívali jsme se na sebe, vyprskli smíchy a řekli si "Máňo to je ale vedro" 🤣🤣🤣