Korfu – červencový úlet

Náš loňský výlet na Korfu byl vcelku neplánovaný, kdy jeho realizace nás napadla s předstihem pro nás „pouhých“ 3 měsíců dopředu, protože i když jsme měli naplánovanou „velkou“ letní dovolenou ve druhé půlce července, připadlo nám zbytečné promarnit červencové svátky, kde stačil jeden den dovolené na 5-denní výlet. Takže šup zkouknout AZair, co se v té době nabízí za zajímavé letenky do tepla k moři. A vypadlo z toho Korfu s Ryanair, s odletem z pro nás dvě hodiny vzdáleného Krakova. Odlet tam večer po práci, návrat v neděli večer, takže na místě plných 5 dní.

Objednávám parking na letišti na jednom z mnoha místních parkovišť, se kterým máme již pozitivní zkušenost – 80 zlatek na 6 dní. Na Skyscanneru zase nacházím nejlevnější výpujčku auta na místě – 208 EUR na 5 dní, bez pojištění, to máme vlastní celoroční. Ubytování volíme na jihovýchodní straně ostrova v Mesongi v rodinném hotýlku Aquarius Beach Eco Hotel. 30 metrů od pláže, bazén, apartmán s klimou a cena 100 EUR na noc.

První seznámení

Letiště v Krakově je v den odletu překvapivě klidné a ne tak přelidněné, jak jej známe, asi proto, že je úterý podvečer. Po příletu na Korfu, už za tmy, s našimi příručáky doslova proletíme letištěm a míříme na pár set metrů vzdálenou křižovatku k hlavní cestě, kde má sídlit naše autopůjčovna Alma Car.  Ta je spolu s možná desítkou dalších půjčoven umístěná v řadě několika domů přímo u křižovatky. Zde během pár minut fasujeme bílou Micru a za tmy míříme po místních vcelku rozbitých cestách na jih do Mesongi. Cestou vidíme, že místní obchůdky jsou is blížící se půlnocí stále otevřené, takže v jednom z nich děláme prvotní nákup na večer a ráno, protože ubytování máme bez jídla.

Když okolo půlnoci dorazíme na hotel, vítá nás tabule s mým jménem a instrukcemi ohledně ubytování. Na pokoji pak sušené ovoce, vychlazené dvě vody a malá karafa s ouzem. Ta je, jak jsme následně zjistili, každý den při úklidu pokoje pravidelně doplňována …

Ráno vyřídíme ubytovací formality se sympatickými a vstřícnými cérkami na recepci a jdeme se vyvalit k bazénu, protože první den chceme pojmout zcela odpočinkově. Po obědě se jdeme projít k pláži, kterou máme doslova pár desítek metrů od hotelu. Ta je zčásti typicky turistická, s řadami lehátek a slunečníků, ale celkem klidná, obsazenost je zde tak pětinová. O kus dál je prostor volný, otevřený pro návštěvníky, jako jsme my. KOupání ve vyhřáté vodě je po našem chladném jaru super, ovšem jen do té doby, než se přímo vedle nás, kdy všude okolo je spousta místa, usídlí česká rodinka s dětmi, takže je po klidu a pohodě. Jdeme se tedy projít kolem pláže, ve velkém supermarketu kousek od hotelu kupujeme nutné zásoby na večer – řecké víno a ouzo a pak vyrážíme na obhlídku, kde by se dalo dát něco k večeři.

Sedáme do grill baru Korali pár desítek metrů od našeho hotelu, kdy za špičkovou večeři i s pitím dáváme asi 23 EUR dohromady. ZA nabízenou kvalitu cena naprosto neuvěřitelná, cena většiny hlavních jídel se zde pohybuje mezi 8 – 12 EUR. Po tomto zjištění máme jasno, kde se budeme po celý náš pobyt stravovat a pro další večery si vždy dáváme rezervaci, protože grill bar je vcelku vytížený. A jak následně zjišťujeme na webu, narazili jsme na jednu z nejlepších občerstvoven na ostrově.

Okružní cesta ostrovem

Duhý den na Korfu pojímáme typicky cestovatelsky. Ráno po snídani vyrážíme pár kilometrů na západ. Kde je zřícenina jednoho z místních hradů - Gardiki. Zaparkovat se dá přímo u křižovatky kousek od hradu na malém parkovišti. Vstup na hrad je zdarma. Z celého hradu kruhového půdorysu o průměru cca. 100 metrů se zachovalo pouze vnější opevnění – hradby a zbytky věží. Návštěvnost skoro nulová, během naší návštěvy jsme potkali pouhé 2 další lidi.

My pokračujeme vnitrozemím po místních cestách proměnlivé šíře a kvality na turisticky zajímavý a exponovaný sever, bohužel se sekneme už v první vesnici, kde nějaký šikula zaparkoval tak geniálně, že naprosto zablokoval dopravu na průjezdné místní úzké komunikaci v centru. Takže chaos, trouben, ale majitel auta se neobjevuje. Borec před námi, s téréňákem, problematické místo objíždí po chodníku, kde jsou bohužel i schody. Ale překvapivě, i naše Micra tuto výzvu zvládá bez ztráty kytičky a jakéhokoliv poškození.  V protisměru pak míjíme desítky zablokovaných aut a míříme dál na sever, občas trošku bloudíme, protože dopravní značení je zde na bočních cestách vcelku náhodné. Ostrov ale není tak velký, takže stačí držet azimut dle slunce …

Naším dalším cílem je hrad Angelokastro. Cestou k němu projíždíme vesnící Lakones, odkud jsou nádherné výhledy na zálivy a poloostrovy u Palaokatritsa. Provoz přes úzké uličky ve vesnici je řízen semaforem s delším cyklem. Když se některým zdá, že je čekání dlouhé, tak to tam střihnou na červenou … holt jsme na Balkáně. Ke hradu pak v další vesnici projíždíme úzkými uličkami, parkoviště pod kopcem pod hradem je plné, takže parkujeme podél cesty jako spousta jiných. Vstupné na hrad je 3 EURa. Když vidíme, že lidé před námi volí platbu kartou a slečna v kase „nahání“ mobilní signál asi 2 minuty, raději platíme hotově. V solidním pařáku stoupáme pár set metrů na vrchol kopce, kde stojí hrad, který je o něco více zachovalý než Gardiki. Na hradě je malá kaplička (jediná opravená stavba), jinak jde „běžnou“ zřícenimu, a z vrcholu kopce jsou krásné výhledy do okolí.

Po návštěvě hradu pokračujeme dál na sever, do turistického střediska Agios Georgios, kterému dominuje dlouhá písečná pláž. Tu si fotíme z kopce z cesty asi tak čtvrté třídy, kdy pak v serpentinách sjíždíme dolů k moři. Bez problémů parkujeme hned u pláže, která je skutečně nádherná a vcelku poloprázdná. Bohužel, jak následně zjišťujeme, moře je zde na západě, proti koupání na východě o den dříve, chladnější. A to velmi výrazně. Takže se jen rychle zchladíme a ve chvíli, kdy se zase přímo vedle nás na prostorné pláži usídlí čtyři české slepičky, pokračujeme zase dál, do Sidari.

Zde se nachází pláž Canal d´Amour, malá písečná pláž v úzkém zálivu. Parkování v Sidari je už trošku problém a i hustota návštěvníků je značná. Na pláži i okolo jsou davy lidí, takže děláme jen pár fotek a pokračujeme kousek vedle. Tam je sice větší písečná pláž, ale i zde je spousta lidí a pláž už je při přílivu skoro celá pod vodou. Takže sedáme do auta s tím, že se navečer okoupeme někde u nás. Na jih jedeme dle směrovek Kerkyra a dones nevím, kudy nás to severem Korfu hnalo. Okolo hlavního města je provoz už velmi hustý a pomalý, takže se snažíme využít zkratky mimo hlavní tahy úzkými uličkami na předměstí. Super pohodová pláž na večerní koupání nacházíme pod turistickým rezortem/letoviskem asi 3 kilometry severně od Mesongi, kde ve výrazně teplejší vodě než na západě vydržíme až do západu slunce. Cestovatelsky vytížený končíme v baru Korali.

Nečekané překvapení

Třetí den chceme pojmout spíše pohodově, ale překvapivě z něj máme jeden z nejsilnějších zážitků. Cestou na jižní pláže ostrova totiž zcela naslepo zajíždíme do vesničky Chlomos, která se nachází na kopci pár kilometrů jižně od Mesongi. A objevujeme malebnou horskou vesničku, z větší části bez automobilového provozu, který se prostě do místních úzkých uliček nevejde. Snad hodinu zde bloumáme a kličkujeme těmi naprosto prázdnými uličkami a vychutnáváme si neskutečnou pohodu a klid.

Z kopců pak sjíždéme do Agios Georgios (pozor, jde o jinou vesnici téhož jména, než kterou jsme navštívili o den dříve). Vyfotíme si kapli s mimo umístěnou zvonicí a protože místní spíše divočejší pláže pod útesy nás nezaujmou, pokračujeme dál na jih. Když se vracíme na hlavní cestu, tak v Argirades nás směrovka vede tak úzkou uličkou a průjezdy mezi domy, že raději i na našem autíčku sklápíme zrcátka. A škrábance na omítkách okolních domů jasně dokazují, že projet zde má hodně lidí problém.

V Marathias odbočujeme k místní pláži. Ta je sice pěkná, ale také brutálně přelidněná, protože se tu dnes koná nějaká masová akce. Proto pokračujeme po pláži pár set metrů dál na vedlejší pláž Santa Barbara. Tam je minimum lidí a parádní koupání, moře je překvapivě, na to, že jsme na západním pobřeží, teplé. V podvečer ještě jedeme na jižní cíp ostrova, na pláž Kanoula, pod vesnicí Dragotina. Téměř prázdná široká písečná pláž evokující ty z Karibiku. A koupání opět parádní, teplá voda, okolo nikde nikdo.

Do víru "velkoměsta"

Čtvrtý den našeho pobytu jsme si vyhradili pro návštěvu hlavního města Korfu – Kerkyry. Cestou při pobřeží  míjíme předválečnou historii – zbytek tzv. Císařova mostu, což byl most přes hlavní pobřežní cestu k soukromému přístavišti a pojmenování „císařský“ se odvíjí od toho, že vlastníkem zámku v parku nad pobřežím byl tehdy německý císař Vilém II. Který byl ovšem až druhým slavným vlastníkem místního zámku. Tím prvním byla rakouská císařovna Alžběta, více známá jako Sissy. Bohužel, zámek byl v době naší návštěvy v opravě a nepřístupný.

Naší první zastávkou je klášter Vlacherna. Ten se nachází ma malém (polo)ostrůvku pod hlavním městem a my k němu volíme navíc velmi zajímavou cestu. A to přes úzký betonový chodník přes cca. 200 metrů široký záliv. Chodník se nachází kousek od letiště a navíc přímo v trase přistávajících letadel, která vám prolétají pouhých pár desítek metrů nad hlavou. Chodník je sice určen pouze pro pěší, ale zcela běžně tu potkáte i skůtry. I malý bílý klášter je s pevninou spojen úzkým betonovým molem, ze kterého se můžete nechat svézt lodí za pár éček na nedaleký ostrůvek Pontikonisi.

V hlavním městě parkujeme přímo u pobřežní promenády u hlavní cesty a podél pobřeží se parkem vydáváme do starobylého centra města. Tomu dominuje velká pevnost na poloostrově a její návštěva stojí za to. Vstupné je 6 EUR a za ně uvidíte nádhernou, plošně rozsáhlou a především velmi zachovalou ukázku pevnostního stavitelství. Na vršku uprostřed pevnosti stojí maják a je zde krásný výhled na historické centrum města. To tvoří domy v benátském stylu se spoustou  živých uliček plných obchodů, barů a restaurací. Stejně tak tu najdete mnoho skrytých úzkých a klidných uliček, kde turisty skoro nepotkáte. Na malém malebném náměstíčku trošku bokem rušného centra  zapadáme na drobné osvěžení do café Favela 17, které je, jak následně zjišťujeme, tím nejlépe honoceným ve městě. Mj. zde mají v nabídce několik místních (lahvových) piv. Rušnými ulicemi prokličkujeme zpět k autu a den končíme opět na poklidné pláži s vyhřátou vodou nad Mesongi.

Poslední den našeho pobytu jsme pojali už jen jako koupací. Naším cílem je pláž Chalikounas na západním pobřeží. Několik kilometrů dlouhá krásná písečná pláž, která se nachází na pobřežní kose. K ní vede zpevněná cesta, která se u pobřeží změní v cestu nezpevněnou, místy dokonce písčitou. Několik řidičů před námi zmatkuje a panikaří, ale protože vyjeté koleje svědčí o tom, že se jezdí dál, my pokračujeme asi do poloviny dlouhé pláže. Počasí krásné, lidí minimum, jen zase, jak po několikáté na západním pobřeží, studená voda. Odpoledne se zvedáme s tím, že se před odletem ještě někde najíme. Volíme restauraci Ninos kousek od betonového chodníku pod letištěm a při večeři tak sledujeme letadla přistávající jedno za druhým v taktu snad dvě minuty.

Bez problému pak během chvilky vracíme auto a krátký výlet na Korfu končíme na rušném, tedy spíše těžce přeplněném letišti, kde na odletu není skoro k hnutí.

A co jsme si z Korfu odvezli?

Doprava – v hlavním městě a okolí vcelku hustá a pomalá. Parkování se nám ale vždy podařilo najít vždy a všude bez poplatku, v méně exponovaných místech se lze parvovat všude tam, kde někomu nebo provozu nezavazíte. Kvalita cest vcelku bídná, spousta děr. A orientace bez navigace nebo mapy v mobilu je celkem problém, protože značení je mimo hlavní tahy tak nějak nahodilé. A kouzelné je to, že ani podle mapy nepoznáte, po jaké cestě co do kvality nebo šíře pojedete. Krásná široká cesta se najednou změní v úzkou klikatici, kdy obzvlášť ve vesnicích mají místy problém se vyhnout dvě auta. A naopak, úzká cesta x-té kategorie se najednou změní v 10 metrů širokou dálnici. Krajnice nebo středové čáry obvykle neexistují, takže jízda v noci je taky solidní zážitek.

Hotel jsme měli nad místní, přes den rušnou křižovatkou, ke které vedla z jedné strany jednosměrka. Ta v místním pojetí znamená, že auta jezdí obyvkle hlavně jedním směrem. A jak jsme sledovali z balkonu, přes den to byl ten správný. Večer se to začínalo obracet a s blížící se nocí jezdilo 80% aut v protisměru. A řidiči se ještě dokázali rozčilovat, že kvůli těm jedoucím sprívně, nemohou projet. Cena benzínu v době našeho pobytu byla vyšší než u nás, okolo 1,85 EUR za litr naturalu.

Nákupy a ceny - co se nám líbilo, tak že spousta krámků měla otevřeno i v pozdní večer. Přímo v Mesongi u pláže byly dva větší supermarkety s pestrým sortimentem a solidními cenami. A co skutečně pobavilo, tak byla skutečnost, že v v tom jednom místním supermarketu nám majitel účtoval dvojím způsobem. Když byli v řadě za námi lidé, tak vše normálně markoval přes kasu. Když jsme tam byli sami, tak to spočítal z hlavy nebo na kalkulačce. V obojím nebyl problém platit kartou, otázka je, na jaké účty pak ty peníze šly, viz. naše EET.

Ceny jídla v restauracích byly pomalu nižší než u nás a v baru Korali jsme se najedli vždy parádně, jinde, jak jsem psal, jsme pak ani nehledali, ale i tam byly ceny dle vývěsek více než solidní.

Památky a příroda  - Cílem většiny návštěvníků Korfu je především koupání. Zde ostrov nabízí spoustu písečných pláží, kde na jedné straně jsou ty turisticky vytížené a známé, často přelidněné nad únosnou míru. Na druhou stranu tu najdete i spoustu pláží prakticky prázdných, bokem od turistického mumraje. Co jsme během našeho krátkého pobytu zjistili, tak je výrazný rozdíl v teplotě moře v různých částech ostrova. Ten mohl odhadem dosahovat 3 stupňů. Na západních plážích směrem na otevřené moře byla voda obvykle studená, naopak na těch východních, směrem k pevnině byla vyhřátá a o poznání teplejší.

Korfu je překvapivě velmi zelené a zalesněné, není tak vyprahlé, jako mnoho jiných řeckých ostrovů. Co se týká památek, tak zde vůbec nehledejte antiku, místní památky jsou až ze středověku a tak jich není mnoho. Asi nejzajímavější z tohoto pohledu je starý střed hlavního města se spoustou úzkých uliček.