Kyjev a speciální Černobyl
Tenhle podrobný cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Kyjeva a Černobylu.
Cestopis z roku 2019 napsal JardaM
Úvodem
Tenhle cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Kyjeva a Černobylu. Snad to někomu poslouží jako inspirace. Pokud se někomu nechce číst o celkem podrobné návštěvě Kyjeva, tak určitě doporučuji pasáž o Černobylu, jelikož jsme měli zakoupenou speciální dvoudenní prohlídku, která zahrnovala i čtyř hodinovou exkurzi přímo vnitřku elektrárny. Takže žádný mainstream ve stylu hodinu v městečku Černobyl, dvě hodiny v Pripjati, vyfotit sarkofág a domů.
1. den - Kyjev
Do Kyjeva jsme letěli přímou linkou z Vídně se společností Wizz Air. Wizz Air jsou klasické nízkonákladovky, za odbavený kufr, check-in, místenky v letadle nebo check-in na letišti si musíte připlatit. Počítejte s tím, že pokud tyto věci vyžadujete, tak se cena původní letenky může zdvojnásobit. Vídeňské letiště na druhou stranu moc rád nemám, všude fronty, protivní lidi, vždy zpožděný let, málo míst k sezení u gatu, atd.
Na letiště Žuljany jsme přiletěli v 17:45. Letiště je malinké, takže všechno funguje rychle a bez problému. Hned jsme si tam vyměnili pár euro (určitě je lepší měnit euro nebo dolary na hřivny než koruny na hřivny) - a jenom pár euro, protože je tam samozřejmě horší kurz než ve městě. Vedle směnárny jsme si v obchůdku koupili ukrajinskou simku. Za v přepočtu 120Kč dostanete neomezené volání po Ukrajině a 4Gb dat. Chtěl jsem si objednat Uber na hotel, ale z mnou neznámého důvodu začala simka fungovat až druhý den. Řekli jsme si tedy, že zkusíme Kyjevské MHD. Z druhého Kyjevského letiště, Borispol, jezdí sky bus až na hlavní nádraží, od kterého se dá vzít metro. Na Žuljanech musíte přejít celé parkoviště před letištěm, protože až za ním je zastávka trolejbusů a velice oblíbených v post sovětských zemích maršrutek. V maršrutkách se ovšem, pokud rychle nečtete azbuku, nedá moc vyznat, tak jsme čekali na trolejbus č. 9, kterým jsme jeli na jeho konečnou na metro Ploshcha Lva Tolsteho. Jím jsme popojeli jen jednu zastávku na stanici Majdan Nezaležnosti, protože jsme spali v jednom z nejslavnějších ukrajinských hotelů, hotelu Ukrajina.
Ne úplně příjemný zážitek nás ovšem čekal při check-inu. V hotelu Ukrajina a přilehlém okolí přímo na hlavním kyjevském náměstí, Majdanu, totiž nešla elektřina. Nešla prý hodinu před naším příchodem a nešla ještě po třech hodinách sezení ve tmě jen se svítícími mobily na recepci. Po zmíněných třech hodinách mi došla trpělivost a začal jsem s obecně docela nekompetentními recepčními řešit, co s tím teda budeme dělat, a jestli si mám sehnat jiné ubytování. Nešla mi ovšem ta simka a samozřejmě jim nešla wifi. Slečna na recepci naštěstí měla data v mobilu, dostala se do hotelového systému a zjistila, že opravdu máme rezervaci a naštěstí jsme měli pokoj na klíček. Pár dalších lidí, co to takhle zkoušelo, mělo totiž smůlu, protože měli pokoj na kartu a to bez proudu nefungovalo. Po další půl hodině, už někdy k půlnoci, nakonec elektřina začala fungovat. Další problémy ale měly ještě přijít…
Majdan
2. den - Kyjev
Na druhý den jsme měli naplánovanou velkou prohlídku Kyjeva. Nejprve jsme si prošli samotný Majdan. Majdan je samozřejmě nechvalně známé hlavní kyjevské náměstí, kde probíhaly střety mezi ozbrojenými složkami a protivládními demonstranty od listopadu 2013 do února 2014, kdy v našem hotelu Ukrajina byla zřízena ošetřovna a zároveň z něj stříleli odstřelovači. Zahynulo přes 100 lidí, došlo ke svrhnutí prezidenta Janukovyče a jeho útěku ze země. Následně došlo k anexi Krymu Ruskem a válce na Donbasu, která pokračuje dodnes. Jako připomínku těchto události jsou dnes na Majdanu rozmístěny fotky, pomníčky a věnce. Nad náměstím, přes ulici vedle hotelu Ukrajina jsou v menší rokli i pozůstatky barikád a informační tabule k tomu, co se tam všechno stalo. Dominantou náměstí je 60 metrový sloup Nezávislosti, byl ale vztyčen až v roce 2001 k desetiletému výročí nezávislosti Ukrajiny. Pod náměstím je třípatrové obchodní centrum Globus. Najdete v něm klasické obchody jako znáte z ČR, třeba i Billu, nejznámější řetězec s jídlem Puzata Hata, kam si určitě zajděte, směnárny s dobrými kurzy, suvenýry, atd. Jenom nedoporučuji v obchodním centru jezdit výtahem, ale k tomu se ještě dostanu. Po náměstí se také pohybuje dost lidí s různými zvířátky jako třeba papoušci, opice, atd. Co jsem četl na různých webech, tak určitě nedoporučuju se s nimi vyfotit, protože si pak řeknou klidně o 500 UAH, a když je nechcete zaplatit, tak dělají problémy.
Z náměstí jsme se dál vydali na hlavní třídu Khreschatyk. Jde o takovou místní Pařížskou. Na konci ulice jsme došli do Khreshchatyy Park. V něm se nachází Oblouk přátelství národů s hezkou vyhlídkou na Kyjev a Dněpr. Je fajn se parkem projít jakoby zpátky do města k Majdanu kolem Muzea vody (dovnitř se nám teda nechtělo, ale prý je fajn). Vedle muzea je také hezká budova Loutkového divadla. Další procházka parkem vás zavede k Park Bridge, klasickému mostu obsypaném zamilovanými zámečky. Nakonec jsme se dostali až k vládní čtvrti, k budově Parlamentu a Mariyinskému paláci, což je sídlo prezidenta vyhraněné na ceremonie.
Pokračovali jsme dál podél řeky Dněpr, až jsme došli k muzeu a pomníku hladomoru. Hladomory postihly Ukrajinu celkem tři, jeden ve dvacátých, jeden ve třicátých a jeden ve čtyřicátých letech dvacátého století. Ten ze čtyřicátých let ovlivnil i naši zemi, kdy vyvezené obilí z Ukrajiny k nám podpořilo komunisty a byl to také jeden z důvodů, proč poté komunisté vyhráli volby. Toto muzeum se ale zaměřuje hlavně na ten nejhorší ze všech, hladomor třicátých let. Muzeum je zajímavé, běží tam i film s anglickými titulky, takže doporučuji shlédnout. Člověk se dozví spoustu věcí jako například, že už 15 států uznává hladomor z třicátých let jako cílenou genocidu ukrajinského lidu. Zemřelo při něm odhadem 3 miliony lidí (některé odhady jdou až k 10 milionům) a nejhorší na tom je, že k hladomoru nebyl žádný důvod. Žádné zničující sucho, neúroda, epidemie, nemoci nebo něco takového, ale pouze to, že se Stalin rozhodl, že všechno vypěstované jídlo v určitých oblastech Ukrajiny půjde pryč a místní si nebudou moct nic nechat. Zároveň tento hladomor i vysvětluje to, proč se tolik ukrajinského lidu stalo, alespoň ze začátku, podporovateli nacismu a brala nacisty jako osvoboditele od SSSR. Je to opravdu dojemné místo, stejně jako Babij Jar nebo Černobyl.
Poté jsme zamířili k soše Matka Vlast nebo tedy Rodina Mat. Socha je obrovská, a dokonce je i vyšší než Socha Svobody. Podstavec má 40 metrů a samotná socha přes 60 metrů. V jedné ruce svírá meč a v druhé štít se srpem a kladivem. Což je docela zvláštní, protože podle ukrajinských dekomunizačních zákonů z let 2015 - 2016, se nesmí nikde na Ukrajině (mimo města Černobyl, kde je socha Lenina, Krymu a Donbasu) ukazovat symboly SSSR jako vlajka, srp s kladivem, rudá hvězda, atd., nesmí znít sovětská hymna, všechny sochy Lenina a Stalina byly zničeny nebo schovány a spoustu vesnic, měst a ulic se muselo přejmenovat. Přes to na Matce Vlasti zůstává srp s kladivem. Když si ji ovšem chcete koupit jako suvenýr, tak má na štítu ukrajinský státní znak. No i tak se to dá vyřešit.
Každopádně socha určitě stojí za návštěvu. V podstavci je několikapatrové muzeum k druhé světové válce. Jeho první expozice je ale zaměřena na právě probíhající válku na Donbasu. Zvláštní pocit vidět v muzeu rozstřílený iPhone. Za příplatek asi 300 UAH se dá i s průvodcem a horolezeckým vybavením vylézt až ke štítu sochy. Je odtud prý nádherný pohled na Kyjev, ale na to jsem neměl úplně náladu (a abych se měl na co vymluvit, bylo po dešti a ten vnitřní kolmý žebřík by určitě klouzal). Kolem dokola sochy se nachází venkovní expozice muzea, takže tanky, vrtulníky, stíhačky, letadla a budovatelské sochy. Tu a tam si za příplatek 10 UAH může člověk do něčeho vlézt a vyfotit. Samozřejmě jsem neodolal a alespoň do Mig-23 a Mi-24 jsem si musel vylézt.
Předtím jsme mezi muzeem hladomoru a Matkou Vlast úmyslně vynechali Kyjevskopečerskou lávru, která měla být zlatým hřebem celého dne. Asi nejslavnější památka celého Kyjeva z 11. století (součástí UNESCA) je velkým komplexem, jímž se můžete procházet klidně přes tři hodiny. Začali jsme zvonicí, na kterou vede 170 schodů, takže nic co by se nedalo zvládnout. Má 96 metrů, takže je zní krásný pohled na Kyjev. Poté jsme pokračovali do samotného chrámu, jenž je samozřejmě správně pravoslavně nádherně vyzdobený, prostě zlato kam se člověk podívá. Dále se v komplexu nachází ještě dva menší kostely a několik muzeí, my jsme ovšem zamířili podle šipek z kopce dolů do podzemí. Původně totiž žili mniši v tomto podzemí, slovo pečera znamená jeskyně. Neplatí se do něj žádný vstup, stačí si pouze koupit svíčku, aby si jí člověk svítil. Člověk musí mít dlouhé rukávy a kalhoty a ženy šátek na hlavě, ale je tam připravená půjčovna. V podzemí se totiž nachází prosklené rakve zemřelých. Jako turista jsem si tam připadal trochu nemístně, protože všichni ostatní lidé tam byli silně věřící, modlili se nahlas a líbali výše zmíněné prosklené rakve. Podzemí je chvílemi labyrint a s těmi všemi rakvemi a lidmi je i docela strašidelné.
Po pozdním obědě v Patryk Pab, což je jedna z mála ne streetfoodovych restaurací široko daleko (ironicky situovaná naproti muzea hladomoru), jsme popošli kousek na zastávku metra Arsenalna. Arsenalna je známá tím, že jde o nejhlubší zastávku metra na světě. Je v hloubce 106 metrů a eskalátory jedete na její dno skoro pět minut. Odtud jsme s jedním přestupem dojeli na zastávku Dorohozhychi. Na tomto místě se totiž stala jedna z největších hromadných vražd v dějinách lidstva, kdy během dvou dnů v září roku 1941 nacisté zavraždili přes 33 tisíc lidí, hlavně Židů. Na místě se nacházela velká rokle, do níž si museli Židé lehnout a postupně byli stříleni. Dnes je rokle rozdělená silnicí na dva parky, ve kterých najdete několik pomníků, co uctívají mrtvé. Na jedné straně je velký pomník, jenž má uctít všechny zavražděné, přes silnici v druhém parku jsou speciální pomníky pro děti, Ukrajince, Romy a Židy.
Protože se nám ještě nechtělo na hotel, tak jsme se ze zastávky Dorohozhychi přesunuli opět s jedním přestupem na zastávku Vystavkovyi Tsentr. Zde se nachází kyjevské VDNKh, tedy areál, kde probíhají výstaviště. Tady nám ovšem začalo celkem slušně pršet, tak jsme areál jen tak proběhli a zamířili na hotel.
Tuhle jednodenní prohlídku doporučuji všem, kteří mají na Kyjev třeba jenom jeden den. My jsme nešli nějak závratnou rychlostí, ale kdybychom chtěli, tak bychom stihli i slavné trio chrámů sv. Michala, Sofie a Ondřeje. S tímto byste v podstatě měli to nejdůležitější z Kyjeva za sebou.
Majdan
Památník a Muzeum Hladomoru
Matka Vlast
Arsenalna
Výhled ze zvonice z Lávry
Kyjevskopečerská lávra
3. den - Dům s chimérami, Janukovyčova vila a Hydropark
Další den jsme se nejprve vydali do vládní čtvrti Kyjeva. V této části města se totiž nachází Dům s chimérami, naprosto jedinečný dům se spoustou chimér, překvapivě, na fasádě. Jde o sídlo ukrajinského prezidenta, takže než vás k němu pustí, musíte projít kontrolou, ukázat obsah batohu a pas. Ale určitě to stojí za to. Jenom pozor, prý se k němu dá dostat pouze z Bankova street od směru z Instytutska street.
Poté jsme si vzali uber k 25 km vzdálenému Mezhyhirya national park. I na tu vzdálenost stál uber v přepočtu pouhých 200Kč. Mezhyhirya national park je nový oficiální název pro bývalé sídlo bývalého ukrajinského prezidenta Janukovyče. A hned po Černobylu šlo o druhý nejlepší zážitek z celého výletu. Vstup do samotného areálu stojí podle toho, jaký je den v týdnu, ale obecně to je kolem 80Kč. Vstup do garáží dalších 40Kč. A jelikož celý areál má 1,5km2, což je o trochu méně než Monako, a asi 40 různých bodů zájmu, doporučuji si pronajmout kolo. Když jsme tam byli my, tak nebylo zrovna moc pěkné počasí, poprchávalo, zima, vítr, a proto se nejspíš Ukrajinci rozhodli, že pronajímat kola nebudou. Takže procházka po celém areálu nám zabrala asi 3 hodiny.
Nejprve jsme měli ale na 11:00 telefonicky objednanou prohlídku přímo hlavního sídla Janukovyče - Honky. Tato prohlídka stojí 500 UAH na osobu, platí se na místě průvodci a pouze v hotovosti. Prohlídka se musí objednat maximálně den předem, telefonicky na čísle +380 97287 88 74. Za nás nám ji tedy musela objednat známá, která mluví ukrajinsky, protože s pánem se nedá domluvit jinak než ukrajinsky nebo rusky. Navíc se mu dovoláte až na několikátý pokus, jelikož provádí jednu skupinu za druhou a při provázení nebere telefon. Když už přijedete do areálu, tak zase složitě hledáte místo začátku prohlídky, protože kupodivu není před samotnou Honkou. Kdybyste tam náhodou někdo jel, tak se nachází na mapě areálu před bodem č. 14, což jsou dveře u wellness centra, za kterými uvidíte symbol tohoto areálu, zlatý bochník chleba, a nápis na papíře v azbuce, FOK. Takže dostat se do Honky je docela komplikované, a i celkem drahé, ale stojí to rozhodně za to. Věřím, že do budoucna to zorganizují líp.
Samotná prohlídka Honky trvá 2 hodiny, pánovi jsme samozřejmě moc nerozuměli, ale ono člověku stačí koukat kolem sebe. A nejenom koukat, na všechno si můžete i sáhnout a vyfotit. Prohlídka začíná ve wellness centru, což je samostatný dům spojený 300 metrovým luxusním mramorovým podchodem s Honkou. Ve wellness centru najdete klasické věci jako masážní salóny, solária, solné jeskyně, až po fitko s boxerským ringem, bowlingové dráhy a vnitřní tenisový kurt, na který si momentálně může kdokoliv přijít zadarmo zahrát. Solná jeskyně se má zase v budoucnu využívat pro nemocné děti.Dále jsme si prohlédli Honku. Pravdou je, že já prostě ani nedokážu popsat to, co jsem viděl. Neskutečný luxus v každém pokoji, zlaté kohoutky v koupelnách, vzácné dřevo, květináče z krokodýlí kůže, drahé kovy, pozlacené obrovské křišťálové lustry, kino nebo i vlastní Janukovyčova kaple. Obzvlášť obrovský obývací pokoj, který má na výšku 3 patra s pianem od Lennona a obě dvě koupelny jsou něco neskutečného. I pouhý výhled z Honky je neuvěřitelný. Nádherná zahrada s fontánami a vodopády, za nimi hustý les a nakonec obrovský Dněpr. Celou prohlídku malinko kazil fakt, že se jí účastnila stoupenkyně Janukovyče a anexe Krymu, která měla neustálou potřebu se hádat s průvodcem. Ten si samozřejmě nenechal nic líbit a někdy jsme čekali, že ji z prohlídky vyhodí. Na druhou stranu umět rusky nebo ukrajinsky tak jste ještě víc nadšení, protože průvodce mluvil neustále a ochotně odpovídal na dotazy ostatních účastníků prohlídky.
V 13:00 prohlídka skončila a my jsme se vydali na průzkum celého areálu. Postupně jsme se prošli kolem dalšího wellness centra s umělými rybníčky, velkého golfového hřiště, přistávací plochy pro helikoptéry, garáží s vystavenými auty, domu na slavnostní večeře, výběhu pro pštrosy, domu pro hosty, kde měl spát při návštěvách Putin, malého kostela, výběhu pro koně, kavárny, potkali jsme pár divokých jelenů a laní, až jsme přišli na břeh řeky Dněpr, kde stojí zakotvená velká galeona. Dále jsme pokračovali kolem dalších výběhů až k chovu speciálních psů na výstavy, dále k menší zoo, skleníkům, pohotovosti až k tenisovým kurtům a zpět k původnímu wellness centru. Podle krokoměru jsme venku nachodili 11 kilometrů.
Pokud budete mít půl dne až den volna v Kyjevě, tak určitě neváhejte a Honku a celý Mezhyhirya national park navštivte. Ukrajinci Janukovyče nenávidí, svobodně si ho zvolili a on nechal zabít spousty lidí na Majdanu, rozkradl, co mohl, a uvrhl celou Ukrajinu do krize. A tady se nebavíme o klasické korupci, kterou například známe u nás, tady šlo o to, že si Janukovyč nechal celý areál přepsat ze státního do soukromého vlastnictví. Jak jsme pochopili ze slov průvodce, oni chtějí, aby to jak místní, tak i cizinci viděli, vyfotili si to a ukázali známým jako takový odstrašující příklad toho, kam až může takový oligarcha zajít. Navíc celý areál nenechávají chátrat, nedošlo k rabování a udržují ho. Jen si vezměte dostatek hotovosti, nějakou svačinu a pití, protože moc se toho nikde koupit nedá a použijte uber.
A proč je symbolem celého areálu pozlacený bochník chleba? Neví se, co všechno si Janukovyč stihl odnést předtím, než do areálu vtrhl naštvaný dav lidí. Na zemi v Honce ale našli maketu bochníku chleba obalenou několika kg zlata. A pokud tohle už nepotřeboval, tak kdo ví, co všechno si stihl odnést. Mimochodem cena celého areálu se odhaduje na jednu miliardu dolarů podle papírů vylovených z Dněpru. A další zajímavost, Janukovyč žije momentálně v exilu v Rusku a mluví se o tom, že ještě v luxusnější vile.
Na zpáteční cestu do Kyjeva jsme si opět zavolali uber. Je lepší ho zavolat dřív, protože cesta k areálu je na dlouho a nejspíš vám tu jízdu pár řidičů zruší. Zpátky na Majdan jsme dorazili kolem 17h, najedli jsme se v Puzate Hate v Globusu a vyrazili metrem tři stanice na zastávku Hydropark.
„Rekreační centrum“ Hydropark se nachází na ostrovech Venetian a Dolobetsk na řece Dněpr. Na větším z ostrovů najdete místa na rybaření, pláže, kavárny, restaurace a obecně něco, co bych popsal asi jako pouť s různými atrakcemi. Nesmím zapomenout na takové malé muzeum miniatur. Z většího ostrova je také hezký pohled na Kyjev, na Lávru a Matku Vlast. Na menším ostrově se nachází další pláže a dokonce i nudistická pláž. Jelikož ale byly asi 3 stupně, tak jsme se nakonec nevykoupali. Koukli jsme ale na menším ostrově na slavnou venkovní tělocvičnu. Docela zajímavé místo, kde staří i mladí cvičí s řetězy, pneumatikami a různými železnými kusy něčeho. V létě každopádně musí být celý Hydropark celkem skvělé místo na osvěžení.
Po tom, co jsme celkově za celý den ušli přes 20 km, jsme na večeři opět zakempili v Puzate Hate pod Globusem na Majdanu. Po večeři nás ovšem napadlo, proč jezdit ty tři patra nahoru na Majdan po eskalátorech, když můžeme jet výtahem? A to bylo jedno z těch horších životních rozhodnutí. Poté, co jsme vlezli do výtahu, nás okamžitě přepadl kašel. Já bohužel rychle zmáčkl tlačítko třetího patra a čekala nás asi 10 vteřinová jízda nahoru. Jak se zavřeli dveře a rozjeli jsme se, tak jsem si uvědomil, že někdo předtím výtah vystříkal pepřovým sprejem. Něco tak nepříjemného jsem dlouho nezažil.Nahoře jsme našli ostrahu a varovali ji, ta reagovala tak, že si zašla zapálit cigáro. Neměli jsme sílu tam stát a varovat ostatní, museli jsme na vzduch. Věděli jsme akorát, že se musíme rychle osprchovat. Po příchodu k hotelu jsme ke vší hrůze zjistili ne jenom, že zase nefunguje elektřina, ale že je tam i nahlášena bomba. Evakuace a celkově vše kolem toho probíhalo velice profesionálně. Na místě bylo celé jedno policejní auto, jedni hasiči a jedna ambulance, o níž jsem uvažoval, že ji využiji já, protože se mi fakt špatně dýchalo. Následující tři hodiny jsme strávili před hotelem, asi v jednom stupni, bez žádných informací a bohužel nikdo nerozdal třeba ani blbý čaj. Nikam do interiéru jsme jít nemohli, zkoušeli jsme McDonald na Majdanu, ale v interiéru se nám blbě dýchalo. Chtělo to ideálně hotelový pokoj, otevřít okna a hlavně se osprchovat.Po úporných třech hodinách přešlapování venku nás konečně pustili dovnitř, za další půl hodinu začala fungovat elektřina. Spát se nám povedlo asi ke druhé ráno.
Dům s chimérami
Mapa Mezhyhirya narodního parku
Honka
4. den - Kyjev
Další den jsem se necítil moc dobře. Mně jako astmatikovi včerejší zážitek s pepřovým sprejem neudělal moc dobře a cítil jsem pálení na plicích. Zůstali jsme proto na pokoji až do 12:00 a trochu jsme zredukovali program tohoto dne, protože jsme hlavně potřebovali být v pohodě na dva dny v Černobylu.
Sjeli jsme tedy jednu zastávku z Majdanu na stanici Poshtova Ploshcha. Najdete tam hned vedle metra lanovku k chrámu sv. Michala. Lanovka stojí 8 UAH stejně jako metro. Chrám sv. Michala je krásný, ale nesmí se zapomenout na to, že byl ve třicátých letech 20. století zničen komunisty a současná podoba je rekonstrukcí z devadesátých let. Dále jsme se prošli asi 300 metrů rovně z areálu chrámu sv. Michala k chrámu sv. Sofie. Chrám sv. Sofie je v UNESCO a určitě stojí za to si na něj vyhradit trochu času. Může se vystoupat do zvonice, projít několik dalších budov, ale hlavně interiér chrámu s freskami, mozaikami a s typicky pro pravoslavné chrámy všudypřítomným zlatem, je opravdu krásný. Popošli jsme dalších pár set metrů k chrámu sv. Ondřeje. Ten byl bohužel kvůli rekonstrukci zavřený, ale za 20 UAH alespoň můžete vystoupat po schodech k němu a kouknout se z hezké vyhlídky na Kyjev. U chrámu sv. Ondřeje začíná nejslavnější kyjevská ulice, Andrijivskyj Uzviz. Je to asi nejlepší místo na nákup různých suvenýrů, najdete tady opravdu všechno. Doporučuji si projít ulici až dolů na náměstí, kde najdete muzeum o historii Černobylu.
U muzea Černobylu jsme poté nasedli na metro, zastávka Kontraktova Ploshcha a dojeli na zastávku Zoloti vorota. Zoloti vorota je nejhezčí zastávkou kyjevského metra, takže už jenom kvůli tomu se tam vyplatí zajet. O ještě něco lepší je ale vylézt na povrch a kouknout na celkem kontroverzní Zoloti vorota, rekonstrukci kyjevského opevnění z 80. let 20. století. Protože není přesně dochováno, jak vypadalo opevnění předtím, vzbuzuje tato stavba mezi Ukrajinci celkem vášně. Je pravda, že na první pohled je to takový mišmaš cihel a dřeva. Uvnitř se nachází muzeum a je tu celkem pěkný pohled na město. Kousek od Zlatých vrat naleznete nádhernou budovu ukrajinské opery. A ještě o kousek dál chrám sv. Vladimíra, který se mi možná ze všech chrámu v Kyjevě líbil nejvíc. Je z 19. století a interiér i exteriér vypadá skvěle.
Dnešní program jsem nedokázal moc ocenit, ale určitě to za to mírné utrpení při prohlídkách stálo. V plánu jsme ještě měli kouknout ke stadionu Dynama Kyjev, Kyjevskou pevnost, katedrálu sv. Mikuláše a na zvláštní stavbu Kyjevského krematoria, ale to prostě už nešlo.
Chrám sv. Michala
Chrám sv. Sofie
Chrám sv. Ondřeje
Výhled od chrámu sv. Ondřeje
Zoloti Vorota
Chrám sv. Vladimíra
5. den - Černobyl
Předně bych chtěl říct, že dvoudenní zájezd do Černobylu jsem si objednal u společnosti chernobylwel.come, a že s touto společností nemám nic společného. Budu je totiž pouze vychvalovat, tak abych nebyl nařčen z toho, že pro ně dělám reklamu.Musím říct, že jsem ve svém životě navštívil 50 zemí světa, ale ty 2 dny v Černobylu řadím mezi TOP 5 cestovatelských zážitků. Jednalo se tedy o speciální dvoudenní zájezd s česky mluvící průvodkyní, ve kterém byla zahrnuta i návštěva samotné elektrárny, což se samozřejmě promítlo i na ceně, 10 500Kč na jednoho. Měl jsem trochu obavy, aby to za ty peníze stálo, ale jak jste už určitě pochopili, opravdu stálo. Do Černobylu jinak než s průvodcem, a tedy agenturou nemůžete, takže leda můžete ušetřit tak, že si koupíte jenom jednodenní zájezd, nebo dvoudenní zájezd bez elektrárny, ale budu vysvětlovat, proč bych to nedoporučoval.Co se týče termínu návštěvy, tak určitě je nejlepší duben nebo říjen. Samozřejmě v zimě je moc velká zima, v létě zase moc velké teplo, plus v zóně musíte mít neustále dlouhé kalhoty i dlouhé triko. V květnu a červnu je už zase moc vše rozkvetlé a mezi stromy se vám bude ztrácet to, co chcete vidět. Při cestě do zóny vám ještě pustí film, The Battle of Chernobyl, jestli tam nikdy nepojedete, tak si ho určitě stáhněte.
Sraz byl v 7:30 naproti KFC u hlavního nádraží Vokzalna. Místo se dá bez problému najít, stojí tam od brzkého rána několik bílých mercedesů sprinter, protože se jedná o místo odjezdu více agentur. První zastávka je asi 20 minut po výjezdu u hezké benzínové stanice, kde se dá i nasnídat a nakoupit vše potřebné jídlo a pití na dva dny. V ceně je sice plná penze a v zóně se správně nesmí jíst a pít mimo mikrobus, ale je fajn u sebe něco mít. Po hodině cesty od benzínové pumpy jsme přijeli na checkpoint do 30 km zóny kolem elektrárny. Tady bylo vidět, jaká je z prohlídky Černobylu neskutečně mainstreamová záležitost. Bylo tam tak dalších 8 mikrobusů, dokonce několik autobusů. Občas někoho pustili do zóny, ale zase někdo další přijel. V tu chvíli mě docela i v té zimě polilo horko, protože jsem si představoval, že to v zóně bude vypadat asi jako na Václaváku. Naštěstí se tam pak lidé rozptýlí a kromě jedné další skupiny, co u elektrárny také spala, jsme se s nikým nepotkali.Na checkpointu jsme nakonec stáli asi hodinu, až poté jsme se dostali na řadu. Ukrajinský voják zkontroloval naše pasy a vstupenky a mohli jsme vjet dovnitř. Hned za závorou do zóny ale musíte zastavit a nabrat si dozimetry, které musíte mít celou dobu na krku, na vrchní vrstvě oblečení. Dozimetry se zase odevzdávají při opouštění zóny. Nejsou to ty pípací dozimetry, jaké znáte z filmů, tyhle shromažďují údaje do sebe, které snad po tom někdo vyhodnocuje. Pípací dozimetry nám zapůjčila do dvojice průvodkyně.
Do samotné zóny jsme se tedy nakonec dostali až po 11:00. Zóna kolem elektrárny se rozděluje na 30 km, kam vjedete na velkém checkpointu a na 10 km, do které už je více vjezdů a kontrolují ji vojáci se samopaly. Pokaždé když opouštíte 10 km a vjíždíte do 30 km zóny, popřípadě opouštíte 30 km zónu, tak musíte vlézt do takového ne moc úplně důvěryhodného přístroje a počkat až se na něm azbukou rozsvítí nápis, že jste čistí. Přišlo mi to vždycky až podezřele rychlé, ale předpokládám, že to snad člověka zkontroluje dobře.
Další poznámkou k prohlídce Černobylu je to, že od roku 2012 se nesmí do interiéru budov. Průvodci u sebe mají GPS tracker, jenž sledují policie a vojáci, takže poznají, že je průvodce v interiéru. Dále samotnou zónou projíždí vojáci, takže pokud by viděli nějakou skupinu v interiérech, tak je okamžitě ze zóny vyvedou. Nejde o to, že by se v interiérech dalo něco ukrást, to už dávno ne, nebo že by interiéry byly více radioaktivní (nejhorší je tráva a mech, takže to také ne). Jde o to, že interiéry už se začínají rozpadat. Jak podlahy, stropy, tak i obvodové zdi, hrozí tedy zřícení budov, přeci jenom už to je letos 33 let od výbuchu, a tedy od toho, kdy se naposled někdo o budovy staral.
Prohlídku jsme začali ve vesničce Zálesí. Je to jedna z mnoha desítek vesniček a měst kolem elektrárny, které byly po 36 hodinách po výbuchu evakuovány a lidé se do nich už nikdy nesměli vrátit. Poté jsme se zastavili přímo v městečku Černobyl. Jaderná elektrárna Černobyl byla pojmenovaná po městečku a ne naopak. Městečko Černobyl se nachází ještě v 30 km zóně kolem elektrárny. Po výbuchu došlo v několika dalších letech k dekontaminaci města a v současnosti v něm žije několik tisíc lidí. Jde o domorodce, kteří se chtěli vrátit, zaměstnance elektrárny a lidi, co zkoumají zónu z biologického hlediska. V zóně se totiž nesmí lovit zvířata, kácet stromy, chytat ryby, trhat květiny nebo sbírat houby, takže zóna je ekologicky velice zajímavá pro výzkum toho, jak se daří přírodě vypořádávat s radioaktivitou bez zásahu člověka a obecně, jak se přírodě daří bez jakéhokoliv zásahu člověka. Jde prostě o přírodní rezervaci. V městečku Černobyl jsme, se ještě prošli parkem, ve kterém se nachází několik desítek symbolicky přeškrtnutých značek všech vesnic a měst, jež byly evakuovány. S bílým pozadím ty, do kterých se lidé už vrátili nebo vrátí, s černým pozadím ty, do kterých se už nikdy nepůjde vrátit. V parku se ještě nachází socha z regulačních tyčí, které se používají pro řízení štěpné reakce a mají připomínat to, co se “pokazilo“. Na samém konci parku je pak celkem působivá železná socha anděla smrti. Hned vedle parku v místní jídelně/restauraci jsme dostali chutný oběd.
Po obědě jsme se vydali do 10 km zóny kolem elektrárny. Prošli jsme další kontrolou a zamířili na místo oficiálně známé jako Černobyl-2. Šlo o tajnou vojenskou základnu, kde žilo několik tisíc lidí. Ostatní obyvatelé této části Ukrajiny byli informování o oblasti jako o zavřeném pionýrském táboře. Ve skutečnosti se ovšem na vojenské základně nacházel a stále nachází obrovský radar DUGA. Skládá se ze dvou částí, jedna má na výšku 120 metrů a na šířku 250 metrů, druhá má na výšku 150 metrů a na šířku 500 metrů. Člověk by si myslel, že takové železné monstrum bude vyzařovat šílené množství radioaktivity, není tomu tak, radar byl důsledně dekontaminován a dozimetry byly v klidu. K čemu radar sloužil, není dodnes jisté. Jisté je ale to, že v plném provozu spotřeboval až 30MW elektrické energie vyrobené v jaderné elektrárně Černobyl (pro představu - to dokáže vyrobit jeden blok uhelné elektrárny v ČR), a že stál dvojnásobek toho, co elektrárna, tedy asi 7 miliard rublů. Nejspíš měl zaznamenávat jaderné rakety blížící se na SSSR, měl prý ovšem problém s tím, že rušil ostatní zařízení, jako například ponorky a dokázal zachytit jenom více raket na jednou. Pokud by letěla jenom jedna, měl by problém. Je tedy pravděpodobné, že nikdy pořádně nefungoval. Mohli jsme se projít kolem dokola této neskutečné stavby a asi na 20 minut jsme si vlezli i do interiéru řídícího střediska celé oblasti a na jeho střechu, ze které jsme měli na DUGU pěkný pohled.
Dále jsme jeli do města Pripjat. Cestou jsme ovšem projížděli přes Most smrti kolem Červeného lesa. Most smrti je místo, ze kterého mnoho lidí pozorovalo požár po výbuchu jaderné elektrárny. Bohužel most smrti dostal svůj název, protože přes něj a do Červeného lesa za ním přešlo obrovské množství radioaktivního spadu a všichni, kdo na mostě stáli, nepřežili. Je úplně neskutečné, jaká je ještě na daném místě i v současnosti radioaktivita. Abych to zjednodušil, dávka, ve které by se člověk měl celoročně pohybovat by neměla překročit 0,30mikroSv/h. Což je samozřejmě vysoce podhodnocené, pokud žijete ve vyšší nadmořské výšce, ukazoval by vám dozimetr víc jak 0,30mikroSv/h. Ale abyste si udělali jasnou představu, v Kyjevě vám bude dozimetr ukazovat 0,15mikroSv/h, u radaru DUGA 0,20mikroSv/h, když jsme jeli kolem Červeného lesa, tak dozimetr v mikrobusu přiložený ke sklu ukazoval 350mikroSv/h. Název Červený les pochází z toho, že stromy po dávce radioaktivity zrudly a v noci svítily. Nakonec musela být část lesa pokácena a zvířata vybita. Zbytek uhynulých stromů již nahradily nové, ale beztak se jedná o jedno z nejvíce radioaktivních míst na světě.
Nakonec jsme přijeli již do města Pripjať. Pripjať bylo město postavené kousíček od elektrárny pro zaměstnance a jejich rodiny. Bylo postaveno v sedmdesátých letech dvacátého století a mělo jít o jedno z nejmodernějších a dalo by se říct až ukázkových socialistických měst. Žilo v něm 50000 lidí a věkový průměr byl kolem 27 let. Město bylo evakuováno až 36 hodin po výbuchu, kdy mezitím všichni dostali dávku radiace. Lidé nebyli ani upozornění na to, že by měli alespoň zavřít okna, převléci se nebo se osprchovat. Lidem bylo také řečeno, že do tří dnů budou zpátky doma. Bohužel už se nikdy nevrátili. Pripjať, stejně jako cokoliv jiného v 10 km zóně, už nebude nikdy obyvatelná. Když chodíte po Pripjati tak samotný dozimetr nijak zvlášť neblázní a ukazuje kolem 1mikroSv/h. Horší jsou ovšem tzv. hotspoty, o kterých průvodci ví, a rádi vám je ukáží. Jsou to absolutně náhodná místa, kde se v zemi nachází nějaká silná radioaktivní částice a přiložení dozimetru k zemi vám ukáže třeba 15 nebo 50 nebo 100mikroSv/h. Proto se také nesmí v rámci zóny nic vykopávat. Tyto částice jsou momentálně v hloubce 33cm, klesají do hloubky rychlostí 1 cm za rok. Proto je také mnohem bezpečnější chodit po asfaltu a betonu než po trávě a mechu. Výjimečně se někomu může na výstupní kontrole stát, že přijde o boty právě díky tomu, že šlápnul někam, kam neměl. Celá Pripjať sice byla důkladně dekontaminována, dokonce se zorala i městská zeleň, tu a tam ale nějaký tento hotspot naleznete.
Postupně jsme si prohlédli budovu nemocnice a pitevny. Na youtube mnozí z vás možná viděli videa lidí pohybujících se v suterénu nemocnice. Šlo o jednu z největších “atrakcí“ v Černobylu, protože se tam nacházelo oblečení ošetřovaných lidí a dozimetry tam ukazovaly neskutečná čísla. Naštěstí suterén nemocnice už je zasypán pískem a nedá se do něj jít. Do pitevny ovšem ano. Dále jsme koukli k budově školy, která už se začíná celkem slušně rozpadat. Kolem skleníků a dětského hřiště jsme přešli do přístavu a k místní oblíbené kavárně. Dále ke kinu, hudební škole, radnici, hotelu, paláci kultury, obchodu, boxerskému ringu, vnitřnímu plaveckému bazénu až k slavnému ruskému kolu a autodromu. Mimochodem ruské kolo mělo být původně spuštěno 1. května 1986, tedy 5 dní po havárii. Vedení města se ale rozhodlo spustit kolo hned po havárii, aby tím odvrátilo pozornost lidí. Pod jedním z vozíků ruského kola je jeden z nejznámějších hotspotu, kdy dozimetr ukazuje přes 500mikroSv/h.
Teď k té výhodě dvoudenní prohlídky. Pokud máte pouze jednodenní prohlídku, tak musíte kolem 17:30 ze zóny vypadnout. Což vám ve výsledku moc času na prozkoumání zóny nedává, protože do zóny se dostanete po 11:00 a máte ještě zastávku na oběd. Pokud ovšem spíte v Černobylu nebo jako my ve Slavutyči, tak se na vás tato pravidla nevztahují. A jelikož po 17:00 mizí všichni normální turisti, mizí s nimi i vojáci kontrolující prostor. Takže většinu těch míst v předchozím odstavci jsme si prohlédli i zevnitř. Ani sám nevím jak to popsat… strašidelné, vzrušující, úchvatné, děsivé, znepokojující… každopádně neskutečné silné. A to vyvrcholilo potom, co jsme vylezli na střechu 16. patrového paneláku a prohlédli si celou Pripjať z výšky. Zaujalo nás, že v dálce byl samozřejmě vidět obrovský radar DUGA, takže o něm museli místní vědět. Minimálně ty žijící v 10. patře a výš. Z výšky je samozřejmě vidět i přímo elektrárna a sarkofág na 4. reaktoru, ale o tom více až další den. Nakoukli jsme i do pár bytů, občas se ještě někde dají najít osobní věci, nebo staré kredence, nábytek, gauče.
Po tomto neskutečném zážitku jsme jeli zpátky do městečka Černobyl na večeři a poté zpět do 10 km zóny přímo k jaderné elektrárně. Jeli jsme totiž vlakem až ve 20:20 spolu s lidmi, kteří stále pracují v elektrárně do 40 minut vzdáleného městečka Slavutyč na hostel. Zajímavostí je, že asi 15 km této cesty jedete oficiálně přes Bělorusko. Není potřeba žádných víz ani povolení, Bělorusové mají přesný rozpis toho, kdy tyto vlaky jezdí. Městečko Slavutyč bylo vybudováno po výbuchu elektrárny jako jedno z mnoha míst, kam byli přemístěni evakuovaní lidé z kontaminovaných vesnic a měst. Zároveň se stalo sídlem pro lidi, kteří se rozhodli pracovat v jaderné elektrárně dál. Ubytování v hostelu naprosto bez problémů, samozřejmě se záchody a koupelnou na chodbě, ale vše bylo čisté, navíc je člověk tak zničený po takovémto dni, že beztak jen lehne a spí.
Po cestě vlakem do Slavutyče se nám podařilo vyzpovídat naši ukrajinskou průvodkyni o situaci na Ukrajině. Musím říct, že jsem si nemyslel, že ještě nějaké vyprávění dokáže přebít svou pesimičností celodenní poslouchání různých faktů o katastrofě v Černobylu, ale stalo se. Ukrajinci to opravdu nemají jednoduché, po dvou světových válkách, třech hladomorech, po nadvládě SSSR, po Černobylu a samozřejmě divokých 90. letech po rozpadu SSSR si mysleli, že věci už se snad otočí k lepšímu. Pak ovšem přišla vláda Janukovyče, Krym, válka na Donbasu, pád hřivny z 1 EUR za 8 UAH na současných 1 EUR za 30 UAH, atd. Průměrné platy mají oproti nám třetinové, ceny asi na 80%. Stydí se za to, jaké podřadné práce vykonávají Ukrajinci v zahraničí a že určitě mají špatnou pověst. Do toho současné prezidentské volby, ve kterých je jeden kandidát horší jak druhý a naprostá většina si ilegálně kupuje hlasy. No vůbec se mladým Ukrajincům nedivím, že tak hojně Ukrajinu opouštějí. Samozřejmě není to žádný stát třetího světa, ale tu perspektivu ke zlepšení tam opravdu nevidím.
Závěr průvodkyně o situace na Ukrajině byl takový, že by prostě chtěli klid. Nechtějí být taháni na východ Ruskem, ani na západ do EU. Chtějí mít pouze svůj klid.
Řídící místnost DUGY
DUGA
Slavné ruské kolo v Pripjati
Pripjať
6. den - Černobyl
Druhý den v zóně. Co vám budu povídat, myslel jsem si, že včerejšek nemůže jen tak něco překonat. Opak byl ale pravdou. Nejprve nás čekal přesun v 7:00 vlakem společně s lidmi směřujícími do práce přímo do elektrárny. Poté snídaně v naší již tou dobou oblíbené jídelně v městečku Černobyl. Po snídani jsme měli ještě trochu času a tak jsme si skočili k nedostavěným chladícím věžím 5. a 6. reaktoru. Černobylská jaderná elektrárna totiž měla mít celkově 12 reaktorů. 26. dubna 1986 vybouchl 4. reaktor. 1., 2. a 3. reaktor vyráběli elektřinu dál až do roku 2000. Od té doby je z elektrárny pouhá rozvodna elektřiny pro část severní Ukrajiny. 1. - 4. reaktor byly chlazeny vodou, ostatní reaktory již měli mít chladící věže, které známe z Temelína a Dukovan. Šli jsme se tedy podívat do rozestavěné chladící věže k rozestavěnému 5. reaktoru. Je hotová asi ze tří čtvrtin a je opravdu hrozně zvláštní pocit stát v ní a koukat na nebe. Moc daleko v ní se ale nedá jít, protože zem je tam pokrytá mechem a uprostřed už to prý “vůbec není dobrý“.
Na 10:00 jsme měli objednanou exkurzi elektrárny. Vůbec jsem netušil, co od toho očekávat. Nejprve několik kontrol podobných jak na letišti. Před tím jsme prý každý byli prověřování ukrajinskou bezpečností službou, která samozřejmě může komukoliv zamítnout návštěvu elektrárny. Na exkurzi se dostanou maximálně 2 skupinky denně po 15 lidech 5 dní v týdnu. Takže tady si připadáte trochu výjimečněji. Každý dostane svůj vlastní dozimetr, takže máte v jednu chvíli tři a musíte stejně jako při vjezdu do zóny podepsat souhlas s tím… no ani raději nebudu psát souhlas s čím.
Prohlídka začíná v protiatomovém krytu přímo pod elektrárnou. Poté si jdete obléct protiradiační oblečení, návleky na boty, čepici. Postupně jsme se šli podívat do řídící místnosti 1. reaktoru, kde normálně dále pracují lidé, dále do řídící místnosti 2. reaktoru, a nakonec do řídící místnosti 3. reaktoru. Samozřejmě k tomu posloucháte informace, co jak funguje, a co se vlastně stalo. To bude asi lepší, abyste si vygooglovali, než abych to složitě popisoval vlastními slovy. Pro lenošné zjednodušeně, test v elektrárně, výměna směny, nezkušená směna, několik lidských selhání, výbuch a radioaktivní spad, který se valil na Bělorusko, zaznamenali ho ve Švédsku, kde si mysleli, že se jim něco stalo s nějakou jejich vlastní elektrárnou. Druhý radioaktivní spad valící se na západní Evropu. Evakuace Pripjati, dekontaminační a likvidační četa o 600000 lidech a hlavně absolutně žádná statistika o tom, kolik lidí mohlo onemocnět a případně zemřít díky ozáření. Při samotném výbuchu zemřeli 2 lidé a celkově v elektrárně dalších 30. Neoficiálně se mluví až o milionu mrtvých a desetitisících případů rakoviny ve všech zemích, nad kterými se objevil radioaktivní spad. Nejhůř ale beze všeho bylo zasaženo Bělorusko. Ale o tom více kdyžtak v samotném filmu. To se ani nedá popsat. HBO od května 2019 bude vysílat nový seriál o Černobylu, takže všechno podstatné info bude, předpokládám, v něm. Ještě bych rád zmínil hrdiny potápěče, kteří vypustili vodu pod rozžhaveným magmatem z výbuchu. Kdyby se magma dostalo do vody, následoval by neskutečný výbuch, po kterém by nejspíš zůstala většina Evropy neobyvatelná stejně jako Pripjať. Po prohlédnutí řídící místnosti 3. reaktoru jsme dostali pokyn k nandání rukavic a roušky. Šli jsme totiž k samotnému 4. reaktoru. Samozřejmě ne až do něj, ale k části čerpadel a dalším částem, co měli 3. a 4. reaktor společné. Nakonec jsme se dostali až ke zdi, kde nám bylo řečeno, že takových 20 - 50 metrů za ní se nachází místo výbuchu. Dozimetry nám těch 20 minut, co jsme se pohybovali v těchto částech elektrárny, ukazovaly kolem 20 - 30mikroSv/h. No nebyl to vůbec příjemný pocit.
Nakonec jsme prošli výstupní kontrolou a autobus nás zavezl k sarkofágu. Nebo tedy ne přímo k němu, na několik desítek metrů od něj. Sarkofág překrývá 4. reaktor od roku 2017. Stál několik miliard dolarů a skládalo se na něj několik desítek států. Byl sestaven vedle reaktoru a po dokončení byl na reaktor nasazen. Je 109 metrů vysoký a 257 metrů široký. Měl by odolat 100 let. Během těchto 100 let musí pracovníci oddělat stavební konstrukci 4. reaktoru a všechny jeho části pohřbít do země. Horší ovšem je, že budou muset vymyslet, co s uranem a plutoniem a dále probíhajícími reakcemi v samotném jádru 4. reaktoru. Díky sarkofágu ale razantně ubylo radioaktivity v okolí. V elektrárně jako takové, nebo teď tedy již jenom rozvodně, pracuje nadále kolem 2000 lidí. Denně dojíždějí do práce ze Slavutyče a dalších měst. Denně procházejí vstupními a výstupními kontrolami a nosí si svůj osobní dozimetr. Neměli by být v jakémkoliv ohrožení života nebo zdraví.
Mimochodem v troskách 4. reaktoru se nyní nachází 100 kg plutonia. Jednoho člověka může zabít pouhých 0,001g plutonia. Je tam tedy dostatek plutonia na zabití 100 000 000 lidí. Další zajímavostí je že, jedna sovětská atomovka SS-18 je silná jako 100 Černobylů, Sověti jich měli jednu chvíli 2500.
Po exkurzi v elektrárně následoval oběd v menze pro zaměstnance. Nakonec jsme ještě zastavili v mateřské škole ve vesnici Kopáči,což je jedna ze dvou budov, které nebyly ve vesnici srovnány se zemí. Byl to jeden z nejsilnějších interiéru za celé dva dny. Poté už nás čekala jenom výstupní kontrola z 10 km zóny, a nakonec výstupní kontrola z 30 km zóny. A pak už jen 140 km zpátky do Kyjeva.
Celá návštěva zóny na mě neskutečně zapůsobila. Jsem rád, že jsem se o katastrofě dozvěděl spoustu nových věcí, a hlavně jsem rád, že jsem mohl vidět na vlastní oči, jak to tam momentálně vypadá. Určitě neváhejte a na dvoudenní speciální exkurzi se vydejte. Nemusíte se bát, za dva dny dostanete dávku jako po 7 hodinách v letadle. Na mně osobně to zanechalo pouze dva následky. Za prvé mi poprvé v životě na letiště pípali boty (náhoda?) a za druhé, od té doby, když vidím v TV Simpsonovi a Homer udělá nějakou hloupost v elektrárně, tak mi to vůbec nepřijde vtipné.
Chladící věž 5. reaktoru
Řídící místnost 3.reaktoru
Na pár desítek metrů od výbuchu
Sarkofág
7. den - Odlet domů
Vzali jsme si uber na letiště za v přepočtu 100Kč. Check-inem, rentgenovou kontrolu a pasovku jsme na malém letišti Žuljany proběhli za 15 minut a už jsme se těšili domů. Mimochodem na letišti Žuljany se nachází historické muzeum letadel a vrtulníků. Je prý docela zajímavé, ale v pondělí a v úterý má zavřeno, takže jsme jej nenavštívili.
Celkový dojem z Ukrajiny je určitě pozitivní. Samozřejmě nepříjemnosti v hotelu a pepřák nám nemohou zkazit dovolenou. Spíš nám je Ukrajinců líto, protože to opravdu nemají jednoduché a ani mít nejspíš v budoucnosti nebudou.
Obecné info
K metru - stojí 8 UAH, takže v přepočtu 6 korun a můžete jet kamkoliv. Dostanete žetonek a ten vhodíte do turniketu. Jen pro info, žetonek musí mít i větší kufr, jinak za vámi hned přiběhnou a spustí na vás. Prodávají ovšem pouze tolik žetonků, kolik vidí lidí, takže si žetonky nemůžete nakoupit dopředu a musíte stát frontu na nákup pokaždé, když chcete do metra. Nejspíš jde o klasickou politiku umělé zaměstnanosti v těchto post sovětských zemích, to samé jako například hlídačky v budkách u eskalátorů. Nenechte se zmást, že přestupní stanice mají každá svůj název, není to jako v Praze. A ještě jedna malá poznámka, pokud se podíváte na mapu a řeknete si, že někam dojdete v pohodě pěšky, protože je to jenom jedna zastávka metra, tak bacha. Někdy mi jedna kyjevská trasa mezi dvěma zastávkami přišla i jako tři až pět pražských.
K hotelu Ukrajina - určitě nedoporučuji. Výpadky elektřiny, nahlášená bomba, za to nemohli, ale co jsem poté četl, tak s tím mají občas problémy a proč si zbytečně komplikovat dovolenou. Celkem neochotný personál. Zima na pokoji, kterou opravdu 40 let starý přímotop nevyřeší. Koupelna jako před rekonstrukcí jádra ve starém paneláku. A to vše za dost velkou cenu. Samozřejmě lokace a výhled na Majdan úžasný, snídaně a wifi super, ale to vše by se dalo najít i jinde a levněji. Hřeší na to, že jsou asi nejznámějším hotelem na Ukrajině a absolutně se nesnaží.
SIM karta - určitě si kupte simku s daty, ať můžete používat online mapy, uber, atd. Uber je neskutečně levný, řidiči jsou slušní a jezdí v klidu.
Jazyk - Určitě se hodí, pokud člověk umí přečíst azbuku. Protože pak to slovo díky podobnosti slovanských jazyků dost často pochopíte. Jinak samozřejmě mladí už celkem ovládají angličtinu. Na pokladnách se ovšem domluvíte většinou anglicky i se staršími.
Jak se ti cestopis líbil?
JardaM procestoval 77 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil34 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Mohu potvrdit dobrou zkušenost s Chernobyl.wellcome. Výlet na dva dny určitě lepší než než na jeden den. Jen jedna malá technická, v zóně běžně měříte kolem 1mikroS/h, nikoliv 1mS/h (miliS/h). Vřele doporučuji také návštěvu raketové základny cca 300 km na jih od Kyjeva (u Pobuzke), kde je k vidění mezikontinentální raketa SS-18, silo včetně velitelského kontejneru. Jde se tam dostat se stejnou agenturou, ale můžete to zvládnout i sami. Koho zajímá, kouknětě na můj web, kam postupně dávám nějaké info (k této základně ještě ne).
Dík za komentář a za připomínku o jednotkách. Upravím to. Na webu máš návštěvu Černobylu hezky popsanou, takže určitě taky doporučuji k přečtení.
Raketovka je prý fakt super. Spíš bych si tam ale zajel sám bez cestovky a domluvil si tam předem průvodkyni, která umí anglicky (už je to tu popsáno v jiném cestopise o Ukrajině) a spojil to třeba s návštěvou Oděsy.
Snad se autor zase nenaštve, ale měl bych technickou poznámku se čísel týče... Spotřeba radaru Duga byla kolem skutečně kolem 30... ale MW (což je sice hodně, zhruba rovnající se výkonu jedno bloku uhlené elektrárny [v ČR např. Komořany, Malešice, Opatovice, Mělník I.], nicméně instalovaný výkon reaktorů Černobylské JE byl 4 x 1000 MW.
V pohodě, za faktické připomínky a komentáře jsem rád. Blbé poznámky nesu hůř :D
Takže díky za připomínku a v cestopisu to upravím. Vycházel jsem z informací od průvodkyně, ale teď to googluji a máš pravdu :)
Mám dvě poznámky:
1/ spotřeba Dugy. Musím říci, že jsem tento parameter zvláště nehledal, ale je pravda, že i průvodkyně udávala až spotřebu 30% z elektrárny (nespecifikovala, zda myslela jeden reaktor nebo výkon všech 4 instalovaných). Ani se nemluvilo o tom, jestli se nejednalo o součet "vysílač (cca 60 km od Dugy) + přijímač (Duga)". Mně se to tedy zdálo hodně, ale v elektrotechnice se nevyznám.
2/ Raketová základna na vlastní triko. Dopravit se tam není zase tak těžké. Já jel busem do Umanu a pak taxíkem. Taxi Uman - základna - Uman mě stál tuším 1200 hřiven. Problém je, že na základně nikdo anglicky nemluví. Kdo umí "nějak" rusky, tak to asi může dát (já se na to chystal, ruština kdysi plynně, nyní bídně). Jinak anglické průvodce mají cestovky. Já měl kliku, protože jsem se na místě přidal k výpravě cizinců, takže angličtina. A dobrá zpráva nakonec, napište případně "mojí" průvodkyni (angličtina), třeba se domluvíte - elena-smerichevskaya@yandex.ru
Již jsem dostříhal svůj film jak z Černobylu, tak ze základny. Časem dám na svůj web.
Ahoj,tvůj cestopis mě dost inspiroval,hlavně co se týká Kyjeva.Jedeme v červenci taky do Černobylu na dvoudenní s prohlídkou elektrárny,pak ještě na jeden den na raketovou základnu Pjervomajsk.Tři dny budeme v Kyjevě,aspoň máme nějakou představu co tam navštívit.Díky!
Ahoj, díky moc, tyhle komentáře potěší nejvíc. Alespoň nějaká motivace do psaní dalších cestopisů :)
Tak to bude určitě parádní výlet a hlavně nebudete alespoň mrznout jako my :D
Na raketovou základnu se taky v budoucnu plánuji podívat v rámci nějakého roadtripu po Ukrajině. Vypadá opravdu zajímavě. Mají tam myslím vystavenou tu SS-18, o které píši v cestopisu.
Nádherný cestopis :-) Shodou okolností jsem se z Kyjeva a Černobylu vrátil v pondělí. Měl jsem jen jednodenní a méně zajímavou exkurzi. Mám tu pár postřehů:
- Žetonů na metro mi vždycky prodali, kolik jsem chtěl. Asi jsem měl štěstí. Jinak tam mají automaty na 10 UAH bankovku a vždy vypadne žeton + 2 UAH. S pár správnými bankovkami se tak dá udělat pořádná zásoba.
- Do budov se v zakázané zóně oficiálně nesmí, přesto se do nich stále chodí. Interiér asi nejzajímavější v jednom bezejmenném paneláku v Pripyati a pak plavecký bazén.
- Do sv. Ondřeje je někdy zavřený i samotný vstup na schody, ačkoliv by neměl. Letos jsem ho znovu nezkoušel.
- Určitě ještě doporučuji skanzen kousek od VDNCh a železniční muzeum na Vokzalne u peronu č. 14.
Díky za pochvalu a další připomínky :) Určitě jsem zapomněl na dost věcí :D
- Jooo mít u sebe ty správné bankovky :D Ještě jsem mohl zmínit, že na většině zastávek metra se dá přiložit k turniketu karta a zaplatit bezkontaktně.
- Ty interiéry jsme řešili už dole v komentářích, fakt záleží na průvodci a agentuře, protože moje příbuzné týden po mě na jednodenní exkurzi dovnitř nepustili. Ale bez nich to není ono. A jo plavecký bazén je opravdu zajímavý.
- Fakt i na schody? Asi když opravují exteriér? Protože exteriér vypadal už hotov a opravovalo se už jenom uvnitř.
- Jo jasně, ten skanzen Pyrohovo? Ten už jsme nestíhali :( A železniční muzeum jsem viděl akorát z okna na Vokzalne, taky vypadalo zajímavě.
U těch interiérů by mě pak akorát zajímalo, jak by to řešili v případě nějaké nehody. Přece jen ty domy už jsou ve špatném stavu. Při mé návštěvě Černobylu pár let (5?) zpátky jsme kromě školky v Kopači nebyli v žádném interiéru. Ač jsou samozřejmě fotky z bazénu, tělocvičny nebo domů a jejich střech hodně zajímavé, naše agentura zákaz respektovala.
Na začátku člověk podepisuje souhlas ve stylu, že celý pobyt v zóně a následky pobytu v zóně jsou na jeho nebezpečí. Takže podle mě by s tím agentura, ani průvodce problém neměli, ale byl by to problém toho daného člověka.
@Proky: To bude záležet agenturu od agentury a ještě asi průvodce od průvodce. Přesně tak, baráky se pomalu rozpadají a za pár let nebudou vodit ani k Duze. Z toho, co jsem byl, mi připadala nebezpečná jen dřevěná podlaha v tělocvičně u bazénu. Ono součástí těch tour bývá i pojištění. Interiéry ale budou asi ve výlukách. Že by poukrajinsku člověka vytáhli ven kdyby něco?
Plus jak je tam hodně skupin - ti průvodci se mezi sebou znají a vědí, jestli je nějaká hlídka na blízku. Na tom to bude dost závislé taky.
@Jarda: Loni v březnu jsem se tam dvakrát pokusil dostat. Pokaždé, když podle webu měli mít otevřeno. A nic. Jinak přesně ten skanzen Pyrohovo. Pro ležérnější cestovatele klidně i na celý den.
Skanzen je super, ale je celkem velký, takže půjčení kola není úplně špatný nápad.
Ty, kteří nestíhají samotný Černobyl, by mohlo zaujmout aspoň Muzeum Černobylu v Kyjevě.
S tím, že by v metru nechtěly pokladní prodat víc žetonů, než je cestujících, jsme se setkali jenom jednou, takže je to buď pravidlo, které skoro nikdo nedodržuje, nebo jen bábě docházely žetony.
Jo, muzeum Černobylu je fajn. Ale pokud člověk neovládá azbuku, tak je celkem nutnost vzít si audioprůvodce.
No teda my kde jsme kupovali žetony, tak tam byl nápis (i v latince), že se prodává pouze tolik žetonů, kolik je cestujících. Nechápal jsem. Ale jak už psali lidé pode mnou, dají se nakoupit žetony v automatu nebo platit bezkontaktně kartou u turniketu.
Audioprůvodce se hodí, i když člověk azbuku ovládá. Kdo to má všechno číst? 🤣 Nejvíc mě zaujal seznam 9 bodů, co všechno soudruzi podělali - stavbu, předpisy, evakuaci... by mě zajímalo, kolik lidí ten dokument ve své době vůbec smělo číst.
Ještě něco k Černobylu: Z Česka se tam dělají zájezdy ve slevě za zhruba 3500 Kč. Dva dny přímo v zóně. Bydlení v Černobylu. A protože je tam český průvodce, a k němu ukrajinský , tedy kámoš, který umí zavřít oči když je potřeba. Jinými slovy můžete vlézt do jakého chcete baráku. Je pravda že nevím o zájezdu který by měl v programu přímo reaktor. Jinak ale mohu potvrdit že je to silný zážitek a jenom pro otrlé. Pro velmi otrlé.
K tomu co se tam tenkrát stalo, bylo už napsáno hodně. Samozřejmě shoda mnoha náhod a ukrajinského šlendriánství. Například: obsluha vůbec nevěděla že se stala tak fatální chyba. Něco bouchlo, sháněli dozimetry. Měli jen dva. Jeden nefungoval a druhý uměl naměřit jen nějakou maximální ale běžnou dávku. Protože naměřil to maximum co uměl, obsluha si myslela že ve skutečnosti je radioaktivita taková co ten přístroj naměřil. Ale ona byla mnohonásobně větší. Atd...
Poznámka k mapám: pochopitelně že 4 giga dat za 200 Kč je velmi slušné, ale offline navigace zdarma je ještě slušnější. A funguje i tam kde není signál.
Ano, Černobyl se dá určitě navštívit o dost levněji než mnou zmiňovaných 10 500Kč, obzvlášť ve slevě. Ale předpokládám, že ta naše cena byla způsobená právě tou čtyř hodinovou exkurzí přímo v elektrárně plus dopravou vlakem do a z Slavutyče.
S těmi interiéry v Pripjati je to ošidné. Podle mě to bez nich není ono, protože až tam na člověka dýchne ten absolutní zmar. Ale jak říkáte, určitě záleží na průvodci, na agentuře a na tom, jestli jde o jednodenní nebo dvoudenní zájezd (a musíte opustit nebo neopustit zónu po 17h). My jsme byli s chernobylwel.come a nejspíš díky tomu, že už jsme byli v Pripjati skoro úplně sami, tak interiéry nebyly problém. Týden po nás byli také s chernobylwel.come příbuzní na jednodenním zájezdu a do interiéru nesměli. Přeci jenom je to malinko nebezpečné, většinou je v interiérech všude po zemi sklo a třeba na té škole je poznat, že se začnou za pár let některé budovy hroutit.
S offline navigací máte pravdu. Občas jsme ji zkusili a fungovala fakt skvěle. To jsem také zapomněl zmínit.
Díky za připomínky a další postřehy :)
Jedna připomínkah – ta agentura, se kterou jsi byl, se jmenuje chernobylwel.com, nikoli chernobylwel.come. Máš to i v blogu, tak ať to lidi nemate.
Ne. Agentura se opravdu jmenuje chernobylwel.come - https://www.facebook.com/CHERNOBYLwel.come/ - chernobylwel.com jsou jejich internetové stránky. Ale jinak se jmenují opravdu chernobylwel.come.
Jo takhle, tak to sorry, beru zpět. Já měl za to, že mají název shodný s webovou adresou. Kdysi jsem na ně koukal, když jsem plánoval svou návštěvu Černobylu a evidentně jsem si to špatně zapamatoval a teď už jsem si to neověřil. Mea culpa.
Pár poznámek k Janukovyčově vile: Předně, areál nemá 1,5 km² ale 15 km². Všeobecný omyl je že tohle si nechal postavit Janukovič. Není to pravda, je to areál sovětských či lépe řečeno ukrajinských komunistů. Ten později užíval on jako prezident a pak si ho nějak přivlastnil. Levnou dopravu tam seženete příjmo z Majdanu. Dělají tam totiž organizované zájezdy autobusem. Ale bez prohlídky vily.
Metro v Kyjevě je jedno z nejlepších hlubších, ale možná ještě hlubší mákem. Ale přesné čísla samozřejmě nikdo nezná.
Pokud nechcete bydlet luxusně, zhruba 15 min. chůze od Majdanu Je malý hotýlek s dormitory za 30 Kč na noc. A ještě se tam domluvit anglicky.
Však také v cestopisu píšu, že Janukovyč si celý areál pouze nechal převést ze státního do soukromého vlastnictví, ne že by ho vystavěl. Ale máte pravdu, mohl jsem někam vměstnat větu, že areál si nenechal postavit přímo on, ale že byl postaven ještě za Sovětů a Janukovyč si ho upravil k obrazu svému.
Ano o těch organizovaných výletech z Majdanu vím, ale ani jsem se o tom nechtěl zmiňovat, protože bývají dost předražené. Je to trochu tourist trap pro lidi, kteří si předem nic nenastudují. Četl jsem, že někdy celodenní výlet stojí i 200 dolarů a navíc jak říkáte, nedostanete se do Honky. A ten uber za 200Kč mi přijde na takovou vzdálenost v pohodě.
K té rozloze, je pravda, že 1,5km2 mi také přišlo málo, ale nenašel jsem na internetu jiné číslo. 15km2 mi zase přijde moc, to bychom za 3 hodiny i s focením a zastávkou v garážích nedali. Napsal jsem proto přímo do Mezhyhirya national parku email s otázkou ohledně rozlohy, tak uvidíme, co odpoví :D
Dostal jsem odpověď, že rozloha je 140 hektarů, tedy 1,4km2. Asi to dává smysl, když si člověk představí, že by celý park měl 3km na šířku a 500 metrů na délku. Přeci jenom k tomu Dněpru je tam pak ten sráz tím lesem, takže to asi trošku zkresluje.
Super cestopis, díky za něj, na podzim využiju. Ráda bych se zeptala, co ještě podle tebe patří do TOP 5. Dík za odpověď a přispívej dál.
Díky moc. Do těch mých TOP 5 cestovatelských zážitků? Takže samozřejmě jak už píšu v tom cestopisu, ty 2 dny v Černobylu. Dále bych tam zařadil - soukromou hodinu strávenou s tučňáky v Dubai Mall + poté ulovení podpisu Rogera Federera na místním tenisovém turnaji; návštěvu demilitarizované zóny a tunelů mezi Severní a Jižní Koreou; výhru 200 dolarů na ruletě v casinu v Macau; vrtulník nad New Yorkem a když mě známý vzal zastřílet si z pár pistolí a brokovnic do pouště za San Diego.
Pekne spisane, ja som sa tiez vratil z velkonocnej poznavacky Kyjeva a spokojnost. V kyjevskej lavre urcite nevynechat museum miniatur.
V hoteli ukrajina som bol aj ja a neodporucam, nestoji to zato. Bombu som tam sice nemal, elektrika tiez ok, zato mi vsak upratovacka presacovala ruksak a “pozicala” si 50 € , ked som spoznaval krasy Kyjeva.
Wow, tak v takovém hotelu bych tohle nečekal. Každopádně zarazila mě absence trezoru na pokoji a raději jsem nosil všechny peníze u sebe a asi jsem dobře udělal.
tak v Cernobyle som bol pred mesiacom, no znovu by som si to zopakoval na tie dva dni. dobry zazitok si mal.
Do leteckeho muzea sa da ist aj v utorok a raz nas dokonca pustili aj v pondelok, len to sme nesli cez hlavnu branu, ale sme sli do budovy opodial, kde nam listky predali a mali sme cely areal len pre seba:)
Kyjev je super, bol som tam uz mnohokrat, ale vzdy sa da nieco objavit
Přesně tak, Kyjev je hrozně podceňovaný. S tím muzeem... no co k tomu říct, typická ukrajinská organizace :D Ale tak o důvod víc se tam vrátit.
Muzeum super, český autobus jsem tam opravdu nečekal. 😊 Řekl bych, že nejen Kyjev, ale většina Ukrajiny je hrozně podceňovaná. Pořád je dost lidí, kteří nechápou, proč by měl člověk chtít jet na výlet, nebo dokonce na dovolenou, na Ukrajinu. BTW jedna paní - hlídačka/průvodkyně z letadla se nás ptala na lety do ČR, prý se chtějí s kamarádkami konečně podívat do Prahy, tak jsem jí poradil, ať si koupí letenky s UIA rok předem; snad jim to vyjde. A v dalším letadle hlídal starší pán, který létal roky s Aerosvitem; pochvaloval si Thajsko, ale jak jsem mu okomentoval jeho zmínku o Pattayi, tak asi nebyl rád. 😂
Ahoj Jardo. Moc děkuji za cestopis, který mi padl do rány za pět dvanáct. Naprosto jsi mi rozsypal itinerář na "můj" Kyjev a Černobyl, kam jedu za měsíc :D :D Vůbec mi to ale nevadí, protože tvůj "průvodce" je zatím naprostá TOPka touto lokalitou. Jen si to napasuji na své 4 dny...
Cestopis jsem četla jedním dechem a dozvěděla se mrak cenných informací, díky nimž se tam teprv těším (srovnatelně, jak v šesti letech na Vánoce, resp. mikinu s Mickey Mousem prod stromkem)... Děkuji za to. Píšeš moc hezky, už se těším na další inspiraci!
Ahoj, děkuji mockrát, zrovna od tebe je to opravdu pocta, protože tvoje cestopisy tu považuji snad za nejlepší :D Takže se těším i na další o Kyjevě a Černobylu :D
Perfekt!!!
Díky!