Kypr
Tak trochu stranou
Cestopis z roku 2017 napsal Jakub Vonšovský
Když jsem se na jaře rozhodoval kam dál v Evropě jet a kupoval letenky dopředu, Kypr byla jasná volba. Bylo to hodně levné a je tam teplo i na podzim. Jen to mělo malou vadu, kterou jsem zjistil až na letišti. Kypr neleží v Evropě. Vybudovat mé vytoužené portfolio muselo díky mým znalostem zeměpisu počkat.
Low costy často létají do Paphosu na jihu. To je ta část země, která leží navzdory geografické lokaci v EU a je to prakticky Řecko. Všechno bylo v řečtině. Ještě, že jsem nebyl levý na matematiku a mohl si to přečíst. Takže přirozeně po hodině hledání mého autobusu z letiště jsem si raději vzal taxi. Týpek klasicky pak při řešení ceny po dojetí na místo dělal, že moc angličtinu nezvládá a chce svých pár stovek.
Paphos je bohatý na ruiny, protože se i zde vystřídaly v průběhů několika tisíciletí různé kultury. Listopad. Horko. Moře. Starodávné a mystické zříceniny. Kolébka civilizace. Přesně podle mého gusta. Večer jsem se pomalu přesunul do hlavního města Nikósie, kde zase není nouze o výdobytky moderní kultury. Jako je samopal nebo ostnaté dráty.
Teplo u moře v listopadu
Tisíce let bez rekonstrukce obýváku
Turecký sever
Turci někdy během 20. století provedli invazi na severní část ostrova, klasicky aby ochránili zdejší tureckou menšinu, a vyhlásili zde Severokyperskou tureckou republiku. A jak už to u takových útvarů bývá, uznává ho jediný stát na světě. V tomto případě Turecko. Díky tomu jsou ve složité ekonomické situaci, protože nikdo neví, jak s nimi vyjednávat, aby to nepobouřilo jednu nebo druhou stranu. Při přechodu hranic v Nikósii, rozdělené jako Berlín, se tak ocitáte v úplně jiném světě.
Chudoba, prach, pobíhající psi. Tady už si uvědomíte, že jste na Blízkém východě, 100 km od syrského Aleppa. Trochu jsem pobíhal sem a tam. Měl jsem spát v Kyrenii, ale nemohl jsem najít můj autobus. Do posledního spoje zbývalo jen pár minut a Google mapy odkazovaly do míst, kde byl jeden člověk. Ochotně sděloval ztraceným turistům, že autobus je v jiném hradě. Po doběhnutí na jiné místo stejná epizoda. Postupně jsem škrtal potenciální lokality. Ve 22:05 jsem pak přiběhl na silnici před řadou venkovních restaurací. Jsem tady správně, ale poslední odjížděl podle řádu ve 22:00. Barman v restauraci mi říká, že mám smůlu. Tentokrát jsem asi vážně prohrál.
Po 5 minutách zoufání zaskřípěla kola, zazářily světlomety a přiřítil se minivan. Kyrenia! Nastupovat! Interiér vypadal strašně podivně. Byl plný čínských nápisů. Nikdo nechtěl peníze za lístek. Píšu kamarádovi na Messengeru, že mě těšilo, ale asi brzy půjdu na náhradní díly. Řítili jsme se nocí po rozmlácených cestách. Než mi začnou vytahovat ledviny, budu mít už vymlácené zuby. V polovině cesty nastoupil jakýsi chlápek a začal vybírat peníze. Chtěl po mně nějakých asi 60 korun. Jasný gangster. Tohle přece nemůže 30 km cesta stát (tehdy jsem bydlel v Londýně, opravdu mi to toho večera přišlo podezřele levné).
S razancí, jakou mě v Nikósii nabrali, mě vysadili někde na okraji Kyrenie. Kola odskřípěla do tmy a já zůstal v téměř temném městě na ulici sám. Kolem se šikovaly psí bandy. Po asi hodině jsem kupodivu stále žil a našel svůj hostel v centru. Díky odlehlosti Kyrenie byl hodně levný - ideální místo pro baťužkáře. Na klidné spinkání jsem si ještě skočil na pivo do hospody na lodi. Výčep stál v podpalubí, s živou hudbou a celý interiér se pomalu pohupoval nahoru a dolů. Top atmosférické místo, které nechcete vidět, pokud trpíte mořskou nemocí.
Tak trochu ostentativní hranice
Pěkné náměstíčko a dvě věže
Kostel předělaný na mešitu
Když řeknu "otevřeno", tak myslím pořádný zámek
Hořím!
Člověk si zrovna na Kypru přijde na své, pokud má rád památky. Množství hradů a různých zřícenin mu určitě vezme spoustu času. Kdo by třeba nechtěl navštívit hrad jménem Svatý Hilarion? Ale mezi námi, to co zajímá téměř každého, je jídlo. A to je tady turecky dobré.
Kebab jsem nedostal v klasické tortille s natřikrát zmraženým a rozmraženým masem, ale pěkně servírované na talíři s oblohou asi na šesti dalších. Jedno z jídel, na které do konce života nezapomenu. A nejenom díky své chutnosti. Papričky z oblohy byly tak pálivé, že mi začaly vypalovat díru do břicha. Ke kase jsem dokulhal. Ven jsem došel skoro po čtyřech. Chodit už bylo kvůli bolestem dost namáhavé. Naproti je ještě otevřený obchod, ještě že nejsme v Británii. Na pokladně byl přede mnou ještě celý jeden člověk. Už to nešlo. Než zaplatil, vyklopil jsem celý obsah před zraky ostatních lidí do sebe. Konečně úleva. Uff, to byl parádní aftertaste.
Když nastal čas odjezdu, člověk musel řešit stejný problém jako na cestě sem. Jeden mladík mi na dotaz na zastávku odvětil něco ve stylu "Kámo dej mi mobil, jenom si zavolám. Fakt ti ho vrátím." Nekecal, fakt mi ho vrátil a poslal na blízkou zastávku. Hupsnul jsem do otevřené dodávky a doufal v odjezd. Banda mladých Turků na mě nevěřícně upřela zrak. Řidič to po chvíli nevydržel a řekl, že tohle je soukromý odvoz na nějakou práci.
Byla to zábava. Hlavně teda na severní straně, kde o zážitky nebyla nouze. V chudších místech se lidé spíš zastaví a popovídají si, než v bohatších, kde je prioritou života výroba ekonomiky. Jih je bez stresu, ale zase není na co vzpomínat. Kypr je ideální místo na porovnání dvou světů. Zkuste si to sami!
Tak zase někdy!
Jak se ti cestopis líbil?
Jakub Vonšovský procestoval 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Achjo, já už na tom pocovidovém bucket listu mám tolik zemí, a teď mi tam přibyl ještě Kypr. Hezky jsem si početla, díky.