La Gomera – náš sedmý trpaslík
Letní cestopis z návštěvy tří Kanárských ostrovů s důrazem na La Gomera, kde to pro nás byla první návštěva tohoto turisty a cestovateli neprávem opomíjného ostrova.
Cestopis z roku 2023 napsal Tesna
Letím na východ, letím na západ ...
Tak by šlo nazvat podle Cimrmanů plánování naší letní dovolené v loňském roce. Pro dovolenou jsme sice měli původně naplánovanou podstatně exotičtější destinaci, Langkawi a Singapur, kdy do Singapuru měly začít létat Turkish Airlines z pro nás blízkých Katovic a kdy zaváděcí ceny letů s velmi rychlým přestupem na novém istanbulském letišti byly za skutečně vstřícnou cenu. Bohužel, po pár měsících nám byly lety přesunuty do Krakova a překopány včetně mnohonásobného prodloužení přestupů v Istanbulu tak, že jsme to nakonec museli odpískat, protože strávit na každé cestě dva dny není zrovna efektivní využití dovolené. Takže až někdy ve druhé půlce března pak hledáme náhradu, což samozřejmě s takto nepříliš velkým předstihem na jeden z nejexponovanějších termínů v roce (červenec) není zrovna to pravé ořechové.
El Mirador v San Augustin
Výhled ze studia
Nakonec narážím na jakž takž solidní ceny letenek na Kanáry u Ryanu. Tam GC z Vídně za 132 EUR, zpáteční z Fuerty do Vídně za 160 EUR. A v tu ránu se v hlavě začne rodit plán, že v rámci těchto dvou ostrovů a dvou týdnů dovolené bychom mezi ně mohli vklínit i pobyt na La Gomera, kde jsme na rozdíl už od dalších šesti Kanárských ostrovů ještě nebyli. Takže se rodí základní scénář, tři noci na GranCan, abychom se naladili na dovolenkovou notu, následně 5 nocí na La Gomera a finální 4 zase spíše odpočinkové na námi již několikrát navštívené Fuertě.
Bohužel, na La Gomera létá pouze Binter, který je obecně dražší než CanaryFly, kdy každý přelet s částečně flexibilní letenkou mezi ostrovy je za zhruba 90 EUR. Zpáteční let z Gomery na Fuertu máme dva lety za cenu jednoho, protože součástí je přestup na Tenerife Nord. Na La Gomera se dá samozřejmě dostat i lodí – trajektem z Los Cristinos na Tenerife při ceně od 43 EUR za osobu a směr. Pro nás ale, tím, že naše cesta začínala na GranCan, logicky padla a zůstala možnost jen leteckého přesunu.
Las Palmas
Po zajištění všech letenek následuje klasika, výběr vhodného ubytování přes Booking, tentokrát se zásadní podmínkou klimatizace, protože červencová návštěva Fuerty pár let zpět nás v tom už vycvičila. A to se pak ukazuje jako skutečně správný krok, i když konkrétně na La Gomera výběr takového ubytování není zrovna velký. Pak zamluvit třikrát auto u PlusCar, který na všech třech ostrovech vyšel jednoznačně nejlevněji.
Začínáme na GranCan
Naši dovolenou začínáme v pondělí uprostřed července ranním dálničním přesunem do Vídně, kde tak, jak je naším zvykem, parkujeme u Pandy. Pohodový let s Ryanem je na čas a my tak v pozdním odpoledni přistáváme v Las Palmas, kde si jdeme do podzemních garáží pro auto. Čekám davy lidí, jako při našich dvou posledních návštěvách v loňském roce, ale jsme tu jediní. Nafasování Toyoty Aygo (30 EUR na den s plným pojištěním) je otázkou chvilky a my tak po pár minutách valíme v hustém provoze na jih směr San Augustin, kde máme zamluveno ubytování v studiu v rezidenci El Mirador I. Jde o uzavřený komplex 40 ubytovacích jednotek v jedné budově, s vlastním bazénem. A především díky poloze na zhruba 20 vysokém skalnatém útesu s nádherným výhledem na moře, kdy moře tříštící se o skály pod námi je zde to jediné, co po celý pobyt slyšíme. Když si tak povídáme s maníkem, co nám předává ubytování, tak zmiňuje, že o pár dní dříve zde měli teploty až 47 stupňů …
Pláž Las Canteras
Vnitrozemí GranCan
Protože na GranCan jsme již asi po páté, neplánujeme žádné objevné cesty. První den pobytu tak po obědě vyrážíme do hlavního města na pláž Las Canteras, kde se poprvé koupeme ve vodě, která má na Kanáry velmi solidní teplotu, až 24 stupňů. Parkujeme opět kousek od akvária na patrovém parkovišti, kde mají velmi vstřícnou cenu 4 EUR za den. Druhý den máme přeci jen o něco akčnější a díky pěknému počasí i nad středem ostrova vyrážíme na Roque Nublo, posvátnou skálu původních obyvatel, která trčí jako vztyčený prst do krajiny a která je jedním ze symbolů ostrova.
Vzhůru na Nublo
Přijíždíme sem po poledni, ale je zde celkem problém zaparkovat. I když je za oficiálním parkovištěm podél cesty místa vcelku dost, o záměru to tu „někde píchnout“ nás okamžitě odrazuje policista, který se štosem pokutových bloků (v „ceně“ 40/80 EUR) obchází řadu aut a ty bloky dává za stěrač každému, kdo koly přesahuje bílou čáru krajnice a zasahuje do vozovky. My se naštěstí díky pidirozměrům Toyoty vejdeme na malé parkoviště u nedaleké vyhlídky. Výstup na Nublo není objektivně nikterak dlouhý ani extra náročný, je to možná 1,5 kilometru s převýšením 200 metrů, ale tento den nám teploměr i zde takto vysoko hlásí 32 stupňů a na otevřených prostranstvích slunce peče jak divé, takže i z nás lije pot po decilitrech a jsme rádi, že i na takto krátkou túru jsme si vzali dostatek vody.
Roque Nublo zblízka
A z dálky
Po návratu z hor zajíždíme k dunám Maspalomas a po krátkém podvečerním pobytu na místní pláži (btw, dlouho očekávané a slibované stánky s občerstvením tu stále a stále nemají) míříme na obchůzku řady restaurací a obchodů u pláže, kde je teď v tomto panoptiku v plnou letní sezonu solidní frkot. Na večeři zde sedáme do jednoho ze dvou místních čínských „Sněz co sníš“, kde zaznamenáváme, že inflace je nejen u nás, protože cena pro dospělého stoupla z loňských 8 EUR na letošních 9.
Jedna z přehrad ve vnitrozemí
Pláže v San Augustin
La Gomera čeká
Třetí den pobytu se přesunujeme z GranCan na La Gomera. Čas do odletu trávíme na jedné oblázkovo-písčité pláži v San Augustin pohodovým koupáním. Pak na letišti necháváme auto s klíčky a parkovacím lístkem na sedadle. Tak jako i na jiných ostrovech, část terminálu pro meziostrovní lety připomíná spíše vlakové nebo autobusové nádraží, protože většina cestujících jsou místní, kteří letecké přesuny využívají jako místní dopravu. Což je pochopitelné, protože díky dotacím mají letenky proti turistům za pouhou čtvrtinu ceny, tzn. obvykle někde mezi 5-15 EUR za let. Přelet na La Gomera je otázkou pár desítek minut a součástí je dokonce i občerstvení – kelímek vody a pytlík kukuřice s papájou … A palubní personál na vás automaticky mluví španělsky.
Letiště La Gomera
Letiště na La Gomera je moderní, vzdušné a vzhledem k množství procházejících cestujících i lehce prostorově předimenzované, protože denně je tu letů vrtuláků ATR-72 z Tenerife nebo GranCan doslova pár. A protože pořádek musí být, tak jediný pás na vyzvednutí zavazadel je překvapivě cedulkou označen jako … „Pás 1“. Auto si fasujeme zase u PlusCar, který zde, stejně jako na velmi podobném letišťátku na El Hierro, má dokonce vlastní kancelář v hale, a proces předání auta tak neprobíhá na parkovišti jako v případě čtyř hlavních velkých ostrovů, ale „civilizovaně“ za přepážkou. Mladý maník je vysmátý a evidentně má radost, že ho vytrhujeme z denní nudy, i když jsme z našeho letu u něj jediní. Fasujeme VW Polo (28 EUR na den), zaparkované pouhých 30 metrů od vchodu a vyrážíme z poloprázdného ospalého letiště na ubytování. To máme na západě ostrova La Playa ve Valle Gran Rey.
Mlžné lesy
Mini Grand Canyon
Z letiště stoupáme v naprosto minimálním provozu do středu ostrova po silnici CV-11, která by zde ještě dalších 50 let plně postačovala, ale místní ji kompletně v celé délce snad 15 kilometrů přestavují na novou, rychlejší a širší, takže nás brzdí několik semaforů. Vystoupáme téměř až na vrchol ostrova do nějakých 1.400 metrů a poprvé se potkáváme s místními hustými mlžnými lesy, stejnými, jako jsme viděli nedávno na El Hierro. Na jedné z lesních vyhlídek hned vedle cesty máme štěstí, vidíme nedaleké Tenerife s dominantní Teide. O kousel dál na jedné z dalších vyhlídek můžeme vidět místní les, který se zotavuje po rozsáhlém požáru z roku 2012, kdy podle údajů na informačních tabulích bude návrat do původního stavu trvat zhruba 100 let. Další, níže položená vyhlídka na západní pobřeží, je ale zahalena v mlze, která je ve vrcholových partiích ostrova povětšinou standardem.
Když sjíždíme z lesů dolů k pobřeží, ve vísce Arure zastavujeme u prodejny místního vína a u dvou staroušků pak nechávám prakticky celou hotovost za pár lahví vína a sklenici místního palmového medu, protože na cesty jsme vyrazili s „celými“ 30 EUR v hotovosti … O kousek dál zastavujeme ve vracečce na další monumentální vyhlídce na údolí Gran Rey, což je zhruba kilometr hluboké údolí z obou stran obehnané skálami jako v Grand Canyonu nebo takovými, které známe ze středu Gran Canaria A ty jsou obzvláště teď v zapadajícím slunci vskutku majestátní. Po krásné široké cestě přes dva tunely sjíždíme až do údolí, k našemu maličkému turistickému letovisku La Playa, což je jen několik bloků a celé hlavní turistické „centrum“ má plochu tak 200 na 200 metrů..
Valle Gran Rey
My máme ubytování v soukromém střešním apartmánu s klimatizací (70 EUR/noc), velkou zastíněnou střešní terasou a výhledem na majestátní 700 metrů vysoké skalní stěny kousek od nás. Paní majitelka nám předala instrukce pro check-in emailem, klíče máme v key boxu. A na pokoji překvapení. V lednici voda, dvě vychlazená piva. Na stole košík s ovocem, láhev vína. Místní marmeláda, palmový med, káva, čaj … prostě služby jak na velmi solidním hotelu. Po krátké prohlídce a procházce na nedalekou pláž děláme ve vedlejším bloku ve Sparu nákup základního proviantu.
La Playa
Západní okruh ostrovem
Další den dopoledne sedáme do auta a vyrážíme za poznáním ostrova, chceme objet jeho západní část. Do auta, i když je červenec, si mimo plavek přibalujeme i větrovky a svetry, neboť cestování po La Gomera znamená vždy nastoupat do středu ostrova a z něj se spustit dolů zvoleným směrem. A v horních hornatých partiích ostrova, pokrytých mlžnými lesy, často velmi silně fouká, teplota je výrazně nižší než dole u pobřeží. A také, často je střed ostrova schovaný v mlze a mracích.
Pláž v La Playa
Kostel El Retamal
A v Arure
První kratičkou zastávku máme u kostelíku El Retamal, který je v ostré vracečce přímo u silnice a od kterého je nádherný výhled dolů do údolí. Pokračujeme do Arure, kde zajíždíme k místnímu kostelíku a pak na místní velkou vyhlídku, odkud je vidět západní část ostrova. Cestou do kopců pak nad Arure zastavujeme na vyhlídce de Alojera, kde opět velmi silně vyfukuje. Na hřebeni, na jedné z doslova hlavních křižovatek ostrova, se dáváme doleva a sjíždíme z kopců do městečka Vallehermoso, které je sevřeno mezi horami. Naším cílem je vesnice Agulo, která je turistickým cílem a zajímavostí ostrova. Vesnice je prezentována jako ta nejhezčí na ostrově. Což je pravda, ovšem těch vesnic tu na druhou stranu na celém ostrově zase tolik není. Napřed zajíždím o kousek dál, kde jsou z cesty vidět zbytky mola, které bylo v historii hlavním zásobovacím a obchodním uzlem ostrova, spojeným s vnitrozemím dokonce lanovkou.
Vyhlídka v Arure
Vallehermoso
Zbytky mola v pozadí
Bez problémů parkujeme u hlavní cesty na okraji Agula. To je skutečně malebná a poklidná vesnička skládající se ze dvou částí. A těch pár starobylých úzkých uliček vyznačeného turistického okruhu zde projdete do půl hodiny. Agulo je kousek od moře, pod zhruba 600 metrů vysokým srázem, na který se autem vydáváme následně. Nad vesnicí je tam totiž moderní prosklená vyhlídka – Mirador de Abrante, s vyhlídkovou plošinou ve volném prostoru. Bohužel, je již pozdě odpoledne a vyhlídka je již zavřená. Otevřeno je zde pouze od desíti dopoledne do čtyř odpoledne, v pondělí zavřeno zcela.
Agulo
Pomalu se vracíme na jih ostrova a předtím, než nastoupáme do středu ostrova, dáváme si nějaké občerstvení v místním typickém baru u hlavní cesty. Pak prokličkujeme úzkou cestu přes vísku La Palmita s krátkou zastávkou u místní kapličky. Už na jižní straně ostrova jedeme po místních cestách CV-17 a CV-18 přes Igualero, kde je u kostelíku zcela výjimečný památník. Jde o zřejmě jediný památník na světě, který je věnován jazyku. A to tomu místnímu, pískacímu. Další zastávku máme v centru vesničky Chipude. Z této části ostrova je krásný výhled na stolovou horu La Fortaleza.
Mirador de Abrante
Kaple v La Palmita
Igualero - trošku fouká
V pozadí památník jazyku
La Fortaleza
Chipude
Další den si děláme odpočinkový, plážový. Letovisko La Playa, kde pobýváme, tvoří spolu s pár podobně malými kousek na jihovýchod krátký, asi dva kilometry dlouhý pás s pobřežní promenádou turisticky nejvytíženějšího pobřeží ostrova. Slovo nejvytíženější bych dal do uvozovek, neboť i tak jde o velmi klidnou oblast ve srovnání s většími Kanárskými ostrovy Je zde několik písečných pláží a v době našeho pobytu parádní koupačka s možností sledovat západ Slunce do moře. Ten my sledujeme na Playa del Inglés na západní straně oblasti. Tato (nuda) pláž není dozorována plavčíkem a cedule varují před koupáním, neboť moře je zde vcelku divoké. A i tabulky u pláže upozorňují na desítky utonulých v minulosti.
La Playa a blízké okolí
Playa del Inglés
Kdyby náhadou, tak hlavně pomalu
Východní okruh ostrovem
Třetí den máme zase cestovatelský, chceme objet východní polovinu ostrova. Opět vyrážíme do hor a první naší zastávkou je rozsáhlé výletiště uprostřed ostrova, v lesích hned vedle hlavní cesty – La Laguna Grande. Po hlavní cestě pokračujeme k fotogenickému symbolu ostrova – skále Roque de Agando, kterou postupně z několika vyhlídek při cestě fotíme. Dnes máme štěstí, vrchol ostrova je dnes bez mlhy a mraků. Pak se kousek vracíme a sjíždíme do městečka Hermigua, které se táhne údolím podél cesty z hor až k moři. V horní části se krátce projdeme okolo starého kláštera, pak pokračujeme do malého centra s kostelem. A jako všude jinde na ostrově, minimum lidí a neskutečný klid. Sjíždíme ž k moři k místní kamenité pláži, ale ta nás ke koupání nezaujala.
La Laguna Grande
Roque de Agando
Hermigua
Pláž a Teide v pozadí
Kaplička na pláži
Když se vracíme, padne nám do oka směrovka „pláž“ směřující někam do kopce. Tak se po úzké a ještě užší cestě přes hřeben vydáváme liduprázdným údolíčkem dolů k moři, kde je malá kamenitá pláž s parádním výhledem na Teide a Tenerife. Na pláži je malá kaplička a plné zázemí – WC a nějaká občerstvovna. Moře je ale velmi divoké, takže pláž je dnes mimo provoz. Proto pak pokračujeme do hlavního města ostrova – San Sebastian. Parkujeme opět zcela bez problémů na velkém parkovišti u poloprázdné pláže.
Pláž v hlavním městě
Pevnůstka
San Sebastian
Jdeme si nejprve prohlédnout město, kdy jeho starou část tvoří pouhých pár bloků a uliček s pěší zónou. V parčíku míjíme malou pevnůstku a na druhém konci historického centra jdeme navštívit místní trojlodní kostel. Pak procházíme poloprázdnou pěší zónu a míříme na pláž, kde je jen pár lidí, ale překvapivě dobré koupání na v místním měřítku teplé vodě. Když hlavní město opouštíme, vyjíždíme na vyhlídku nad městem. Ta je sice v soukromém rezortu s varovnou tabulkou, ale na pár fotek tam vlezeme.
Kryštof Kolumbus (vlevo)
Socha Krista a Teide
Do La Playa se vracíme hlavním tahem GM-2, kdy míjíme další zajímavost – vyhlídku nad městem se sochou Krista. Bohužel cesta na vyhlídku je uzavřená, se zákazem vstupu. Někteří si z toho nic nedělají a jdou tam, my ale vzhledem k šílenému větru sedáme do auta a cestou přes střed ostrova se kocháme skalními masivy v pestrých barvách zapadajícího Slunce. Když se dostaneme na hřeben, opět vidíme, jak počasí dokáže být rozdílné a proměnlivé i na takto malém ostrově. Zatímco jih je zalitý slunečním svitem, sever je v neproniknutelné mlze.
Počasí na jihu vs. sever
Výstup na "střechu" ostrova
Poslední celý den pobytu na ostrově máme v plánu zdolat nejvyšší vrchol ostrova – Alto de Garajonay, kdy v tomto konkrétním případě slovo zdolat znamená velikou nadsázku, neboť od křižovatky na hlavní cestě to znamená vcelku pohodovou vycházku ve vcelku plochém terénu ala Šumava. Vyrážíme za mlhy, ale ta se pak během chvíle rozpustí a my se pak z vrcholu, což je tak kilometr cesty a 130 výškových metrů od výchozího bodu, můžeme kochat výhledy na jižní část ostrova. Zpět na parkoviště jdeme po okružní značce a pak se jdeme projít kousek i po další značené trase, kde nás pobaví značka práce na silnici. Podobně jako o rok dříve na El Hierro … uprostřed ničeho, kde parta místních čistí les okolo stezky od nějakých náletů. Na jednom plochém hřebínku se nám otevře opět krásný výhled na Teide. Poté se vracíme do La Playa a den končíme až do západu slunce pobytem na pláži.
A skáčeme na Fuertu
Odjezdový den odlétáme až večer, takže den chceme strávit v dalším místním malém turistickém letovisku – Playa de Santiago. V Laguna de Santiago skoukneme místní kostelík a pak už sjíždíme k moři v Playa, kde bez problémů parkujeme přímo u promenády a pláže. Playa de Santiago je malé, poklidné a příjemné. Kolem moře je několik set metrů dlouhá promenáda s několika restauracemi. Pláž je zde kamenitá a hlavně skoro prázdná, opět parádní koupání a relax. Zajímavostí je zde kaple napůl pod skálou. V podvečer nás čeká opět naprosto pohodový rutinní přelet z La Gomera přes Tenerife sever na Fuertu. Letiště je v tuto dobu prakticky prázdné, protože letiště očekává už jen dva přílety a odlety. Na Tenerife nás letí večer asi dvacet a cesta z La Gomera na Fuertu s přestupem nám zabírá zhruba dvě a půl hodiny.
Playa de Santiago
Skalní kaple
Fuertou letem světem
Fuertu již dobře známe a několik cestopisů jsem zde již publikoval, takže zcela krátce. Ubytování máme v Corralejo v rezortu Aqau Marina (50 EUR/noc), auto máme za 25 EUR na den. Obojí na místní poměry a hlavní letní sezonu ceny velmi solidní. Corralejo je v červenci extrémně živé, vytížené a bohužel, co se týká našeho ubytování v rezortu u (sic boční) cesty, také dopravně hlučné. Ubytování s klimou a bazénem máme kousek od hlavní obchodní třídy i v docházkové vzdálenosti od pláže.
Pobyt zde bereme už jen jako čistý relax s návštěvou nám již dobře známých míst – výlet na Popcorn Beach a do El Cotillo s parádním koupáním na nedaleké pláži La Concha. Návštěva Betancurie se zjištěním, že místní hlavní parkoviště je již placené, takže příště je potřeba zaparkovat o kousek dál. Velmi pozdní oběd nebo brzká večeře v Ajuy, kde nám číšník místo běžného jídelního lístku dal ten velký reklamní od vchodu.
V Corralejo návštěva místního steakhouse El Toro Bravo, který nelze kvůli jeho megastejkům rozhodně vynechat. A také zjištění, že i v Corralejo je několik malých popcornových pláží. Výlet do dun, kdy na místní krásné pláži se bohužel kvůli silnému větru a vlnám koupat nedalo.
Dojmy z La Gomera
La Gomera je poslední ze sedmi „původních“ Kanárských ostrovů, který nám v cestovatelské sbírce ještě chyběl. Před pár lety oficiálně doplněnou malou La Graciosu musíme spláchnout jednodenním lodním výletem při další návštěvě Lanzarote.
Naše dojmy z návštěvy ostrova jsou jednoznačně pozitivní, neboť proti rušné čtveřici hlavních ostrovů je La Gomera neskutečně poklidná a pohodová, a to i na těch doslova pár turisticky využívaných místech, a to jsme tam byli v hlavní letní sezóně. Naprosto ideální místo pro dovolenou a relax zcela bokem, bez davů lidí.
Svou geografií a členitostí je ostrov ideální i pro aktivní trávení času. Střed ostrova je hornatý a zalesněný, takže je možné zde provozovat turistiku v našem českém pojetí, značených tras je zde pro nadšence dostatek. Jedna z nich je dokonce etapová a vede přes celý ostrov, je tuším na 3 dny. V případě turistiky je ovšem nevýhodou nestále a proměnlivé počasí nad ostrovem, jehož horní část a sever jsou často mlze, tudíž je potřeba využívat, když to vyjde a zadaří se, slunečného počasí. A pokud na nějakou turistickou vycházku vyrazíte, je velmi pravděpodobné, že dlouhé kilometry nepotkáte nikoho jiného. A tak jako jinde na Kanárech, i zde najdete spoustu infomačních tabulí o kdejaké turistické zajímavosti.
A i když je ostrov velmi členitý a hornatý, nabízí na Kanáry i velmi pěkné koupání. My jsme měli možnost vyzkoušet tři místa na jižní straně, La Playa, Playa de Santiago a hlavní město, a všude to bylo super, prakticky bez lidí. Větší množství lidí bylo pouze k večeru na plážích pod La Playa, ale stále v míře více než snesitelné.
Návod na použití přechodu pro chodce
5 oceanos
Velikost ostrova, malá zalidněnost i malý počet turistů na druhou stranu znamená, že musíte počítat s tomu odpovídající infrastrukturou. Například čerpací stanice a bankomaty můžete na ostrově počítat pomalu na prstech jedné ruky, stejně tak musíte počítat se slabší sítí obchodů. Ostatně, na celém ostrově žije asi 23 tisíc obyvatel, z toho 10 tisíc v hlavním městě. Třeba v La Playa byl zde na Kanárech všudypřítomný Spar, každý den s nabídkou čerstvých ryb za rozumné ceny. O kousek dál velký obchod s mraženými rybami a mořskými potvorami 5 Oceanos. Stejně tak je nutné počítat s omezenější nabídkou restaurací, barů nebo večerního vyžití a zábavy. A co zde skutečně nenajdete, tak to jsou velké turistické rezorty.
Doprava po ostrově, jak už jsem zmínil, je trošku specifická tím, podobně jako na El Hierro, se při přesunech nejprve musíte dostat do středu ostrova a nastoupat tak minimálně kilometr. A pak se zase spustit dolů vybraným směrem. Bohužel, cesta kolem pobřeží zde neexistuje. Takže i když je ostrov vcelku malý, najezdíte zde relativně spousty kilometrů. A najít zde rovnou cestu a zároveň po rovině, to je místní zázrak. Protože pořád jedete buď nahoru nebo dolů, stejně tak skoro pořád točíte volantem. Co ale musím zdůraznit, tak těch pár hlavních tahů ostrovem jsou cesty velmi pěkné a jak jsme za těch pár dní poznali, na mnoha místech se pracuje i na zkvalitnění cest nižších tříd. A to při provoze, který je prakticky zanedbatelný. V době našeho pobytu tu vycházel benzín zhruba na 1,36 EUR za litr, tzn. o něco dráž, než v té době na GC, kde byl za 1,26.
Kolem cest narazíte na desítky vyhlídek, některé jsou na místní poměry a využitelnost vcelku megalomanské. „Turistická infrastruktura“ je tu na to, že ostrov před kovidem navštěvovala necelá stovka tisíc návštěvníků ročné (loni to byla ani ne polovina, tzn. ve statistickém průměru něco přes 100 lidí denně), obecně velmi naddimezována. Takže z hlediska návštěvníka zde naleznete tu samou kvalitu informací, značení, tras nebo vyhlídek jako na čtyřech velkých ostrovech, kde jsou návštěvníků ročně miliony.
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Rád bych se zeptal, odkud jsou ty názvy jako GranCan (zřejmě i GC) a Fuerta?! Jestli jsou vlastním umem vytvořené, neboť jsem je od místních Canarios ani Peninsulares zatím nikdy neslyšel. Nebo nějaká novinka, o níž ještě nevím, poněvadž jsem na Kanárech už dlouho nebyl ...
To bude mít obdobný původ jako "Kanáry". :-)
Bohužel byl jejich název již dříve mylně změněn ze psích na ptačí ostrovy.
Asi ze stejného soudku jako "Zanzi"?