Letem světem, Německem, Okolo Německa za 9 euro a něco

Dovolená, prázdniny, všude vysoké ceny za letenky?   Vítejte v roce 2022 . Každý chtěl letět a doprava na to nebyla s cenami letenek ne vždy zcela připravená.  Mě zaujala samozřejmě akce sousedního Německa , tam vláda schválila takzvaný KlimaTicket. A jelikož to byl rok kdy jsem se nezabíral hledáním levných letenek včas když se ještě daly nějaké levné koupit plán byl jasný. 

V Německu se dá trávit samozřejmě 14 dní na jednom místě, ale možná z mých cestopisů znáte, že mám rád větší poznávání několika míst i třeba za cenu toho , že na místě nestrávím celý den , kde by jiní strávili i celý týden. Vítejte na cestě Německem v roce 2022. 

Covid už plně ustoupil , ale roušky v Německu ještě stále v dopravě platili.  Jízdenku jsem zakoupil za 9 euro přes Německé státní dráhy (Deutsche Bahn) . Někteří mi tvrdili , že zakoupit nejde , že je údajně vyprodáno, mě se to v pohodě podařilo i v srpnu toho roku na dva dny před odjezdem....na 14 dní jsem potřeboval 2.  

Začal jsem v Českém Liberci kam jsem dojel z Moravy přes Prahu, při všech akcích se mi  povedlo koupit jízdenku na vlak Ostrava  Praha za 99 Kč u Leoexpressu, a za podobnou cenu z Prahy do Liberce od Flixbusu a zajímavostí může být, že vlak n trase Ostrava Praha stáhl 30timinutové zpoždění na nulu. To se mi ještě nestalo :). 

1. Den v Německu     Sasko a Durýnsko

První noc mě čekala za Libercem v Ostašově, ve stanu na černo, na místo jsem přišel až po 22. Hodině a brzy ráno se zabalil a odjel autobusem zpět  do Liberce.

První vlak z Liberce do Německé Žitavy mě odjížděl po páté hodině.  Ranní Žitava (Zittau)  na místě kde se sbíhají České Německé a Polské státní hranice mě čekala jako první Německé městečko na této cestě. Trochu " pokukuji " po malém centru městečka, kde mě zaujmou jména lékařů v místním zdravotnickém zařízení. Cerny Josef, Novotny Jan, Rehák Petr. Jen se lehce pousměji , samozřejmě, že se jedná o České lékaře, kteří odešli za prací za hranice . 

Po této malé kuriozitě odjíždím z místního autobusového nádraží do turisticky oblíbené obce Kurort Oybin. Zde nalezneme nad hystorickým městečkem ruiny Kurortského Kláštera. Kam také vylézám jako první dnešní turista. Na otevření brány ještě čekám.  Na místě se platí malý poplatek . A dále po prohlédnutí se vracím dolů do obce k vlakovému nádražíčku. Což je pravým slovem pro místní nádraží. Dnes je z něj spíš historické muzeum místní úzkokolejky s kavárnou přímo na stanici. Poté přijíždí parní vlak místní úzkokolejné tratě a za malý poplatek (asi 5€) za lístek a já odjíždím zpět do Zittau.

V Zittau už přestupuji na osobní vlak směr Drážďany, ani po poledni není problém si sednout. Jede zde souprava klimatizovaného Desira. V Drážďanech mě čeká už "mnou známé centrum " na řece Labi. Jedná se o první hlavní město spolkové země na mojí cestě , Drážďany neboli Dresden jsou totíž hlavním městem Saska. Rovnou zde i obědvám v restauraci za asi 17€. 

Nakupuji i přes svátek ( nebo neděli)  v místním nádražním Lidlu pár potravin na večer a na snídani přibližně stejně drahých jak u nás . Je tedy jasné, že ceny v Německu mě ze židle nepostaví a v pohodě si zaplatím vše jako v Česku i za podobné ceny. Koneckonců v Německu obchody znám celý rok jsem zde průběžně odpracoval co by skladník a operátor výroby zároveň. Jednalo se tehdy o "Durýnský" Erfurt tedy ,,vesnici" nedaleko.

Zde přijíždím přes Saskou Kamenici, kde však nezastavuji a na večer do Erfurtu přijíždím. Původně jsem byl domluvený, že se tu kdyžtak zastavím ,,na jedno" za bývalým kolegou z práce. Je však Neděle večer a já nemám ambice se na pondělní ráno opít. Proto jsem vyhledal místo na půl cesty do Halle.  Spím ve stanu v prázdném tunelu, kdysi tu možná tekla i voda, dnes je místo značně vyprahlé.  Ráno odjíždím velice brzo , spím pod železniční tratí hned pár kroků od nádraží.  I přes místní výluku tu však jezdí pár vlaků, přes značnou únavu, jsem se i tak , ale relativně vyspal. 

 2.den v Německu.                   Sasko Anhaltsko i     Braniborsko 

 I další město od mých návštěv už znám. Ráno jsem přijel do Lipska.  Zde začnu informací hned u nádraží. Hlavní nádraží v Lipsku Leipzig hbf je totiž co do rozlohy se svou velikostí téměř 84000 km² jedno z největších ne-li největší v Evropě. Co do rozlehlosti je větší než největší mnou navštívené nádraží v Curychu. Ikdyž tam je to dáno hlavně z přepravených množství lidí .  Tvoří nadzemní železnici pro rychlejší a přímětské spoje. Také podzemní S-bahn, kterým jsem z Halle přijel. V neposlední řadě je zde veliký plnohodnotný  obchodní dům se spoustou obchodů.  Mimo jiné supermarket Aldi, kde si po příchodu ze Zoo nakoupím. Centrum města bych mohl vynechat jelikož jsem tu byl . Jelikož mám, ale ještě chvíli času před otevřením bran zoologické zahrady, na rozhlehlé centrum  (náměstí) s radnicí se podívám. Tramvají pak jedu až k Zoo. To patří k nejkrásnějším v celém Německu a možná i v Evropě. Místní zahrady vás učarují zelení, nehledejte tu klasické malé klece jak třeba v Berlíně. Zoo je pak uspořádáno do kontinentů a výběhy jsou skutečně veliké. I přes lehce  deštivé počasí jsem viděl většinu zdejšího osazenstva. 

Tak jak některé zoologické mají svá typická exotická zvířata, které nejsou k vidění v každé zoo i tady k tomu tak je. Vítejte v Zoo medvídka Koaly Medvídkového. Pro představu v ČR tohle zvíře neuvidíte. Kromě toho tu uvidíte taky velkou venkovní expozici dinosaurů, pokud máte štěstí na výstavu jako já. Sice umělých.  Na první dobrou by vás, ale některý mohl vystrašit, pohyblivými částmi včetně jejich tlamy. 

Po prohlídce Zoo odjíždím tak trochu do ,, jiného " Saska a to do Saska Anhaltska jeho hlavního města Magdebourgu. Odpoledne  Stíhám do města k opevnění (hradbám) Fürstenwall i k radnici.  K vidění je dále Magdeburský dóm - katedrála sv. Mořice a Kateřiny, při základech otonského chrámu z 10. století vybudována převážně gotická trojlodní chórová bazilika; nyní biskupský chrám saské evangelické církve a 
Magdeburský jezdec, nejstarší jezdecký pomník severně od Alp, sousoší tvoří zakladatel města Oto I. na koni, mezi dvěma pěšími pannami, kteríé symbolizují jeho lid; dílo anonymního sochaře rané gotiky z doby kolem 1240; originál v muzeu, 1. kopie je v dómu, 2.novodobá pozlacená kopie ve věži u radnice. 

V podvečer pak pokračuji do Braniborské Postupimi. Kde stály za vidění zahrady a zámecké parky hlavně takový rokokový zámek Sanssouci – zbudovaný jako letní sídlo Fridricha II. Velikého v letech 1745–1747, umístěný v rozsáhlém parku, kde se dále nachází Neues Palais (Nový palác) a další menší stavby (čínská čajovna, zámek Charlottenhof) Které si zahráli ne v jedné pohádce firmu, a jak mě po sléze kamarád upozornil tak také v PC hře v úplně jiné grafice.   Dále stoji za shlédnutí Braniborská brána – tzv. „malá“ Braniborská brána (na rozdíl od Braniborské brány v Berlíně)

Cecilienhof – místo konání postupimské konference, dnes muzeum.    Nebo se podívat ke vztahem Česku na místo     Weberviertel což je česká kolonie Nowawes, vzniklá za Fridricha II. Velikého po roce 1750 pro české protestantské emigranty, zejména tkalce a přadleny; jejím centrem je Weberplatz s kostelem a pomníkem Komenského, historii lokality ukazuje Nowaweser Weberstube v Karl-Liebknecht-Strasse 23.   Ke zmínce také patří místní MHD už před nádražím si všimnu, že má město se 180 000 obyvateli kromě autobusů   také relativně rozsáhlou tramvajovou síť co do velikosti města .    

     V podvečer usínám v Postupimském lese opět ,, na černo" ve stanu. Mezitím co Lipsko nebo, Drážďany za jeden den přinejhorším víkend klidně ,,zfouknete" v Postupimi doporučuji alespoň dva dny přičemž jej můžete spojit s nedalekým Berlínem. A udělat si tu klidně týdenní dovolenou. Postupim je také hlavní město spolkové země Braniborsko. Ikdyž si spousta lidí myslí že jím je Berlín, dnes už jde o samostatný územní celek. 

3. Den Berlín i odjezd k moři

Ráno už nasedám do městského Sbahnu. A navštěvuji město na řece Sprévě. Jelikož jsem město navštívil v minulosti několikrát nechávám si tu dopoledne . K částmi jako je Muzeální ostrov, Braniborská brána, Est gallery, nebo check point Charlie  . Se nebudou dlouho tajit . Také jedu do historické části Spandau. Po obědě v Mekáči mě čeká delší cesta vlakem. Poprvé při nástupu do dvoupodlažního spoje mě čeká vystřízlivění v Německé ,,akčně zlevněné " dopravě. Ačkoliv spoj byl posílený, lidí jelo dost. A tři vagony se ,,nacpali " jízdními koly. Evidentně jde o prázdninách o dost oblíbený spoj. Ještě k tomu při mé smůle, jede evidentně bez funkční toalety. Při 4 hodinové cestě touž může být značný problém. No aspoň jsem si sedl s čímž ne všichni měli takové štěstí. A na toaletu jsem stihl ještě v Berlíně. Po předsednutí v Zussowě vysedám nedaleko mořské pláže v obci Zempin na poloostrově Usedom . Obec je to malá a není tu takové množství turistů jak například v nedalekém Polském Svinoústí. Nicméně pro mě to konečně znamená díky pláži sprchu a přeprání oblečení.

Na noc se tedy najít místo blízko pláže.  V noci je tu klid a k ránu přijíždí až rolba na shrnutí písku spím jen bez stanu, na černo si tu stan postavit netroufám.

4.den                                             Polsko

Touž stávám a ranním spojem odjíždím do Polského Svinoústí (Świnoujście) .  Po ujištění toho , že je trajekt skutečně zrdarma....... odjíždím trajektem přes řeku Svínnu ( nebo Svini 😀) na druhý břeh. A polským osobním vlakem momentálně už po zaplacení jízdného pokračují do Miedzizdroje. To je prázdninové letovisko u Baltu s několika hotely a tedy se všemi službami. Tady si vybírám z bankomatu pár polských zlotých a nakupují v Lidlu. Mimo jiné si kupuji limonádu a kelímek s kostkami ledu. Takže mám co na pláž. Zde stavím ,,na drzáka" stan a čeká mě den u pláže. Lidí je trochu hodně , ale aspoň si užívám skvělé letní počasí. Několikrát za den tu také odjíždí pirátská loď ⛵ oblíbená hlavně u dětí. Zbytek dne lenoším u moře koupáním. Je horko a voda teplá je pravda , že je trochu na Baltu vítr, ale nic hrozného alespoň není nesnesitelné dusno. 

Na večer odjíždím zpět do Svinoústí Świnoujście autobusovou linkou číslo 10 . Trajekt čeká jen na to až lidi přestoupí z autobusu a výdaji se na druhou stranu Svinoústí atak toho využívám. Za asi 3 zlote pak využívám místní MHD k samoobsluze potravin a ztrácím zbytek Polské hotovosti. 

Odjíždím vlakem do Stralsundu. Po malé procházce centrem města mám v plánu pokračovat vlakem směr Sassnitz na poloostrově Rujána. Nastupuju však omylem do špatného vlaku směr Berlín. Nevadí zítra se tudy vrátím.  A pro dnešek končím jízdu a vystupui ve stanici Ducherow .

5. Den                                           Rujána a Přední Pomořansko

V noci jsem ,, zakempil" opět ve stanu , na louce za obcí, to jsem byl celkem na očích a šlo mě od hlavní cesty celkem dobře vidět. 

Nicméně to 

Weberviertel – česká kolonie Nowawes vzniklá za Frydrycha ||. Velikého po roce 1770 pro české protestantské emigranty, zejména tkalce a přadleny; jejím centrem je Weberplatz s kostelem a pomníkem Komenského, historii lokality ukazuje Nowaweser Weberstube v Karl-Liebknecht-Strasse 23

v klidu a já se prvním vlakem vydal zpět směr Stransuld kde jsem přestoupil do městečka Sassnitz na Rujáně. Ta je známá svými  bílými skalami omýlanými mořem tzv. Jasmudským národním parkem do Zentrum Königstu.hl. Nejprve je okukuju podél pobřeží kam se dá sejít po schůdkách a pak se vydám na vyhlídku přímo k národnímu parku. K dispozici je po uhrazení vstupného, které činí asi 10 € i kino s dokumentem o národním parku. Po obědě, který trávím studenou stravou , se vydávám busem zpět do města. Navštěvuju turistické centrum i  přístav a po poledni odjíždím vlakem tentokrát do městečka Barth a autobusem do města Zingst , to je pro majetné turisty velkou letní destinací. Do večera pak trávím čas na pláži a znova si užívám ,,luxus sprchy" Poté autobusem odjíždím do městečka Rybnitz Dagarden u nějž opět,na černo " stanuji. 

6.den                               

  Přední Pomořansko a Schwerin

 Na další den zůstávám v Předním Pomořansku, a jedu vlakem do přístavního Rostocku  s odbočkou do Warnmemunde . Zde zůstávám jen dopoledne. Při teplém letním počasí je to dobré míst k návštěvě. Jen při odjezdu z nádraží dělá u mě kontrolu policie a ptá se jak mě vidí ,,nabaleného" se stanem zda jsem nepřespával ve městě . Samozřejmě to popírám a říkám odkud kam jedu. Zbytek probíhá v pohodě. Odpoledne se  tedy vydávám do Swherinu (Zvěřína) hlavního města Předního Pomořanska, kde je k vidění krásný  vodní zámek se zahradami. A na noc pokračuji až za Hamburg kam se ještě vrátím. Den končím na nocovišti v přesném jeho významu. Jedná se o nouzové přistání s názvem Trekkingplatz Eidertal u říčky Eider v Šlesvicku-Holštýnsku.

7. Den                                                                                  Šlesvicko-Holštýnsko i Brémy

 Ráno se vydávám vlakem do Kielu , vůbec jsem tu netušil zda mi platí jízdenka na vlak , nicméně jsem to zkusil, podle některých zdrojů totiž tento typ jízdenky na vlaky Hamburg-Kiel neplatil, nicméně jsem to zkusil a obě cesty OK. V průmyslovém městě jsem obdivoval hlavně Zvedací most pro lodě Hörn Bridge údajně se složí každou hodinu minimálně jednou. Ke zmínění pak stojí ještě například  Radniční věž , projít se dá celým přístavem a ještě v dopoledních hodinách se vydal zpět do Hamburku. Ten navštěvuji již po 3. Jedná se o svobodné Hanzovní město tedy jednu ze tří 3. Městských spolkových  zemí v Německu. Mým cílem je nyní hlavně největší modelová železnice Wunderland , nejen v Německu, ale údajně na celém světě s celkovou délkou 13 km tratí na 1300m². Vstup je samozřejmě zpoplatněn částkou asi 20€ nicméně bych prohlídku asi doporučil. Pak už klasika staré známé město se starým přístavem. Mimochodem znova mám štěstí na Hamburg pride  Jako dva roky zpět v  Amsterdamu takže mě zas vítají samé vlajky a rozjařené ,, stejnopohlavní páry " . Jakožto čistý hetero tyhle akce nemusím a myslím , že by se to bez těchto ,,ptákovin " obešlo, ale to ať si udělá názor každý sám, za mě jde nesouhlas vyjádřit i jinak jenže vedu stejný názor na klasické demonstrace. 

 To byla jen malá vsuvka k akci, ale pokračujeme v mém příběhu z cesty takže pak přejíždím metrem zpět na nádraží a opět do vlaku .A  Odpoledne mě ještě čekají Brémy.  To má jakož to další svobodné Hanzovní město má svůj specifický historický ráz leží na řece Vezeře a Jsou centrem samostatné spolkové země, vzhledem k historii se jedná o jediné město ze dvou v celé spolkové zemi, nedaleko nalezneme ještě Bremerhaven , což je vlastně Bremernský přístav na Severním moři. Historie města Brémy sahá zhruba 1200 let zpátky. Její nádech vás zde bude provázet na každém kroku. Za návštěvu stojí čtvrť Schnoor, nejstarší část města, s dlážděnými uličkami lemovanými domky z 15. a 16. století. Původně tu prý žili provazníci, kteří zásobovali lany místní rybáře. Dnes tu mají návštěvníci možnost nakoupit například ručně vyráběné šperky nebo si vychutnat šálek kávy v některé z útulných kaváren. A pozor: téměř po celý rok jsou obchody v této čtvrti otevřené i v neděli, což je v jiných částech Německa, zejména těch jižních, nevídaný jev. Dále jsem zavítal do míst asi  největší dominanty Brém k té patří bezpochyby 600 let stará budova radnice, která je společně s nedalekou sochou bájného rytíře Rolanda zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Pozoruhodné je především její horní patro, kde lze obdivovat u stropu zavěšené repliky středověkých lodí. Jejich preciznost nemá obdoby. Dole v radnici je pak i Vinařský sklípek.Od radnice je to jen kousek na promenádu Schlachte, kde Brémy ukazují svou moderní a uvolněnou tvář. Na své si tu přijde opravdu každý. Návštěvníci mají možnost se projet na lodi nebo jen pozorovat okolí od vychlazeného brémského piva v deštivém dni tohle však pro mě ztrácí kouzlo.  Večer se vydávám ještě do Bremerhavenu, do centra přístavu od nádraží s váží autobusy, zde bych doporučil projít si pobřeží kde možná zahlédnete i  veliké zaoceánské lodě nebo tankery  a klimamuzeum (Klimatické muzeum) to jsem vynechal , údajně tam, ale návštěvník pozná všechny 4 druhy ročních obdobích na noc se dnes vracím do míst poslední noci.

8.den

Dolní Sasko a Vesfálsko Porýní

Další den si nechávám dopoledne prostor na vysypání a odpočinek, a odjezd do Hannoveru, nějakým nedopatřením se opět ocitáme v Sasku, tentokrát v dolním, v jeho hlavním městě spíše velkoměstě se svými bez mála 600 000 obyvateli patří ke 13. Největšího města v Německu, aglomeracie pak sčítá obyvatel přes 800 000.  Za zmínku stojí obrovská Hanoverská výstaviště, které jsou největší na světě, konají se tu každoročně veletrhy  a světové výstavy. Ve městě nelze nalézt mnoho památek, protože bylo poničeno během druhé světové války. Jednou z nejznámějších turistických atrakcí ke které se vydávám jsou barokní Královské zahrady v Herrenhausenu. Zdejší palác byl zničen během bombardování, ale byl obnoven a v roce 2013 znovu otevřen. Dominantou města je pak Nová radnice otevřená v roce 1913. Turisticky zajímavým místem je také Staré Město s kostelem Marktkirche či s ulicí Kramerstraße s hrázděnými domy ke kterým se vydávám po sléze. V roce 2014 se stal Hannover městem hudby UNESCO.

Při ,,pro některé divoké" sobotní noci se vydávám vlakem do Kolína nad Rýnem tedy ještě udělám noční zastávku v Duisburgu co by průmyslovým centrem a největším říčním přístavem na světě ve Spolkové oblasti Vestfálska Porýní.   V noci to tu žije i přes ,,celkem nízký počet obyvatel " ( necelých 450 000) . Kromě toho zde jezdí metro , jako přímětská , městská a ,,metropolitní" doprava na trase do většího Dusseldorfu 

9.den                                             Severní Porýní Vesfálsko, Porýní Falc (Mohuč),Hesensko i Sársko

Ráno přijíždím do Kolína nad Rýnem. Asi nejznámější  Katedrála sv. Petra v Kolíně  je bohužel v opravě.

Samotné centrum města pak nabízí náměstí zvané Starý trh. Je místem konání jak farmářských, tak i vánočních trhů.Omrknul jsem zde také budovu Radnice (Rathaus Köln) a kostel svatého Martina . Dále ke 

Kolínskému  trianglu to je 103 metrů vysoká moderní budova na pravém břehu řeky Rýn u mostu Hohenzollernů.Její zajímavostí je, že má dvojitou fasádu, která umožňuje normální větrání okny i v horních patrech budovy.

Sídlí zde Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA a horní patra jsou přístupná veřejnosti – naskytne se vám panoramatický výhled na Kolín nad Rýnem.Vstupné činí 3 euro a vyhlídka je otevřena od 12 do 20 hodin přes zimu a během léta do 11 do 23 hodin.  Dále už mě čekala jen lanovka 

Kolínská lanovka měří necelý 1 kilometr a svezla mě od parku Rheinpark k zoologické a botanické zahradě.V provozu je od dubna do listopadu v časech od 10 do 18 hodin. Cena jízdenky činí 4,8 euro za jednosměrnou a 7 euro za zpáteční.

Dále už mířím do Bonnu, ten je rodným městem Ludviga van Beethovena, takže se zde nachází spousta turistických cílů. Kromě jeho muzea,rodného domu  je k dispozici i jeho naučná stezka, která vám řekne něco o jeho životě a historii. Kromě Němčiny jsou ukázky videí, i tabule v angličtině takže by měl rozumět každý.  V letech 1949-1990 byl také Bonn hlavním městem ,,Západního" Německa.  Má prohlídka taky zavítala k firmě harribo , ke známe značce bonbónů právě z Bonnu a do fan obchůdku . 

Odpoledne pokračuji vlakem asi 2 hodiny do Mainz  (Mohuč) ta je hlavním městem další spolkové země Porýní Falc. Těsně přes řeku se nachází také hlavní město spolkové Země Hesensko Wiesbaden, kde nebylo těžké přejet vlakem přímo k lázeňskému parku. Wiesbaden je totiž lázeňské město. Jedno z nejstarších v Evropě a sčítá 26 termálních pramenů.

Než se začne stmívat jedu ještě do Frankfurtu nad Mohanem asi 40 minut vlakem . Kromě toho, si všimnu na nástupišti Francouzské soupravy TGV. Frankfurt je také přezdíván „Bankfurt“, protože je finančním srdcem Evropy, v jeho centru sídlí bankovní instituce světového významu. Frankfurt nad Mohanem je také centrem nejatraktivnějšího a hospodářsky nejsilnějšího evropského regionu. Jeho poloha v centru Evropy láká především bankovní instituty . Já byl ,,pád" spíš z místních mrakodrapů, ty patří k nejvyšším v Evropě.  Což spolu úzce souvisí.Frankfurt je nejdůležitější evropskou bankovní a burzovní metropolí. Banky stojí také za zrodem nového symbolu Frankfurtu – tzv. Skyline, které tvoří nejmodernějšími mrakodrapy jako důkaz hospodářské síly, moci a bohatství bank. Ve Frankfurtu sídlí až 315 kreditních institutů a 175 zahraničních bank. Sídlo zde našla Bundesbank (Německá národní banka), Deutsche Bank, od roku 1998 zde sídlí také Evropská centrální banka. Největší úřední budovou v Evropě je mrakodrap Komerční banky – Commerzbank (300 m včetně antén ) . Frankfurt je také, vedle Amsterdamu a Londýna, jeden z nejvýznamnějších internetových uzlů v Evropě. Sídlí zde DE-CIX – peeringové centrum s největším datovým tokem na světě, peeringové centrum KleyReX a také zde mají důležité komunikační uzly všichni největší a přední světoví poskytovatelé internetového připojení.

Co se týká památek ve Frankfurtu mě zajímá gotický kostel sv. Bartoloměje (Kaiserdom) Altstadt (Staré Město): v jádře je gotická stavba radnice; náměstí s frontou hrázděných měšťanských domů ze 14.–18. století A dále Innenstadt (Vnitřní Město) 

Odjíždím až na večer do Saarbrückenu jakož to hlavního města Sárska.  Ačkoliv mám odjíždět přímým vlakem , vlak cestou do Frankfurtu nabral zpoždění a posílají mě do  S-Bahnu do městské soupravy s přestupem v Mainz. Tam na náš vlak původní souprava čeká, i tak stihne nabrat asi 15 minut.

Stanuji v lese přes Saarbrückenem těsně u Francouzských hranic. 

10. Den..                                         Sársko a Bádensko-Württembersko                     

Ráno navštěvují Saarbrücken co by hlavní město Sárska. Nejprve starší část Saarbrückenu a to kostel Ludwigskirche . Tento protestantský barokní kostel stojí ve staré části Saarbrückenu. Společně s přilehlým náměstím (Ludwigsplatz) tvoří unikátní barokní celek.  A pak novější část Kulturního, hospodářského a univerzitního města kde leží i Sárská univerzita.  Ještě dopoledne nebo snad  ráno (kolem 9.)

odjíždím vlakem  do Sttuggartu kde jsem vzhledem ke vzdálenosti a nutnosti využít na mou jízdenku jen osobní vlaky až po poledni. 

Stuttgart je hlavním městem spolkové země  Bádensko-Württembersko . Už na nádraží zjišťuji , že je Stuttgart neuvěřitelné bludiště o metropolitní oblasti sčítajicí přes 5 milionů obyvatel a o městu kde žije přes 600000 lidí. To, že probíhá rekonstrukce celého nádraží a také železniční trati tomu nepřidává už při východu jsem musel upozornit a v chodbách se neztratit a vyjít správně směrem na centrum. Ikdyž na stěnách byli směry i mapa pro neznalého to nemusí být jednoduché. Po východu z nádraží si všimnu také, že Stuttgart leží v kopcovité krajině při řece Neckar. V průmyslovém kraji pak sídlí známé firmy značek jako je Porsche, Mercedes-Benz nebo Robert Bosch GMBH.  Česky název města znamená hřebčínec a můžeme se setkat s variantami jako je Štíhrad či Štutgart. Ačkoliv bylo město během druhé světové války těžce bombardováno, nejvýznamnější památky byly po válce zrekonstruovány. Drtivou většinu jich můžeme najít okolo náměstí Schlossplatz kam také po východu z nádraží mířím.  Nedaleko něj se v blízkosti nachází téměř všechny  zrekonstruované památky města patří mezi ně Stiftskirche – protestantský kostel v gotickém stylu, zrekonstruovaný po válce

Altes Schloss (Starý zámek) – renesanční stavba, která slouží jako muzeum Alte Kanzelei (Staré kancléřství)Neues Schloss (Nový hrad) – barokní palác s modernizovaným interiérem slouží pro účely vlády Großes Haus stuttgartské divadlo

A také Rathaus (radnice) – z roku 1956 Jde od něj taky vidět Fernsehturm (televizní věž) – první věž na světě postavená z betonu v roce 1956 kam se však nepodívám. Zůstávám v centru a obdivuju sloupy kašny  a stavby na  rozhlehlém náměstí. 

Co se týká sportu tak většině napadne, že tak jako ve zbytku Německa převládá zde významný sport fotbal. Místní klub  VfB Stuttgart je pětinásobným mistrem Evropy.

Na noc stihnu ze Stuttgartu odjet do Mnichova. Čeká mě konečně asi 5 dní v kempu T-tent se všemi službami a téměř neomezenou sprchou. A aby toho nebylo málo cena byla luxusních 10€ za noc.  Mnichov je Významná průmyslová, dopravní, finanční i kulturní aglomerace s mnoha vysokými školami i kostely, je sídlem arcibiskupa a řady muzeí a galerií. Patří k nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím městům v Německu. Sídlí zde jeden z nejlepších fotbalových klubů FC Bayern Mnichov a proslavil se také pivem kdo by přece neznal Oktoberfest konající se právě v Mnichově. Další dny se tedy se dvěmi výlety k tomu nudit rozhodně nebudu. 

11. Den                                         volný den v Mnichově hlavním městě Bavorska

Kemp byl pěší chůzí dostupný od botanických Mnichovských zahrad , kde jsem začal prohlídku hned další den ráno, vstupné nějak do 10€ a ranní káva v rozkvetlé zahradě na sluníčku i teplé skleníky pro úkryt před ranní rosou se hodili. Jen nedaleko odsuť se nachází také zámeček Nymphenburg kde založili v 15. Století zámeckou porcelánku. Mnichov už jsem v minulosti navštívil atak jsem po kávě v zahradách zajel tramvají ke starým místům z minulých návštěv, samozřejmě nechybělo staré Mnichovské centrum. 
Středem historického města je Mariánské náměstí (Marienplatz) s nejstarším mariánským sloupem v Evropě, se starou a novou radnicí. Zde se křižují linky podzemní a příměstské dráhy. Zbytky někdejšího městského opevnění tvoří tři brány středověkého původu, druhotně dostavěné (Karlstor, Sendlinger Tor, Isartor). Centrem středověkého města byl Starý dvůr. Starý dvůr (Alter Hof), původně nazývaný Stará tvrz (Alte Veste) je v suterénech a v jádře zdiva dochované středověké sídlo rodu Wittelsbachů, založené roku 1253 a přestavěné roku 1319 římským císařem Ludvíkem Bavorem. Kaple musela roku 1815 ustoupit novostavbám, stejně jako další prostory, poslední stavební úpravy proběhly počátkem 21. století. Dvůr je průchozí, ale kromě informačního centra nejsou interiéry přístupné. Budova slouží komerčním účelům. Nedaleko je také Kostel Panny Marie (Frauenkirche) Mariánský sloup (Mariensäule) Kostel Sv. Petra (Sankt Peterskirche)  nebo severně od Mariánského náměstí také Královská rezidence a další spousta kostelů.  Všimnu si také že  Okolo Königsplatz severozápadně od historického centra stojí při okružní třídě řada antikizujících staveb z 19. století, v nichž jsou mnichovská muzea a galerie. Na večer si dávám  na Večeři Weisswurst (bílou Mnichovskou klobásu) a další den pak zkouším i Leberkässemmeln (sekaná v housce) sice ze supermarketu jen přibližně za 2€ , ale za zkoušku místního jídla to stálo. A za pobyt samozřejmě zkouším aspoň jedno z Mnichovských piv už z minulosti totíž vím , že pivem v Německu nikdy chybu neudělám.  Líbí se mi i Mnichovská MHD s nímž jezdím během pobytu . Už dříve jsem si všiml několika přestupných stanic metra , nebo to , že se dá narazit na přívěsné vleky autobusů a to dokonce na ty se solárními panely, což se v Mnichově začalo nedávno testovat také. 

12. Den                                           výlet do Lindau a bodamsee

Další den ráno se vydávám k jezeru do městečka Lindau. Jde pro Němce o celkem oblíbenou destinací , atak je opět relativně plný vlak, ale opět hezky posílen takže jsem si sedl. Rakouská souprava, kterou pojedu nejspíš i další den do  Rakouského Salzburku. Cestu zvládá na čas. A já brzy obdivuju městečko a koupu se v Bodamsee. Nakupuju si na oběd pečené brambory s omáčkou a kousek masa nabraným přímo v obchodě za oběd jsem tak zaplatil asi 10€ . A pak lenoším zbytek dne u Bodamského jezera. 

13. Den                                                                  Rakouský Salzburg

13. Den na cestě se vydávám až za Německé hranice doe Rakouského Salzburku. Platí zde v rámci uznávání moje jízdenka KlimaTiket .         I toto Mozartovo město jsem v minulosti navštívil. Hrad nad řekou i centrum zběžně navštěvuji. Do města jezdí od nádraží trolejbusy i autobusy já jdu však pěšky. Město je pak též zváno též Mozartovým městem, neboť se zde narodil slavný skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Město se rozkládá na obou březích řeky Salzach v Salcburské pánvi asi 25 km severně od pohoří Tennen. Řeka Salzach protéká městem a dotváří charakter nezastavěných městských částí, čímž ze Salcburku dělá jedno z nejzelenějších velkoměst Evropy. K městským kopcům patří Kapucínská hora, Mnišská hora, Mezní hora a Festungsberg, na němž spolu s Tvrzí stojí největší zcela zachovalý středověký hrad v Evropě který navštěvuji. Staré město bylo 5. prosince 1996 zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Rodný dům Wolfganga Amadea Mozarta se dochoval navštěvuji místo před domem na Obilné ulici. Ve městě najdeme mnoho církevních staveb klášter sv. Petra, Katedrálu sv. Ruperta a Virgila,Františkánský kostel (Franziskanerkirche) a Kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche). Je to také město plné pevností a hradů . Kousek od nádraží navštěvují zahrady zámku Mirabell . A různě po městě zámky Aigen, Arenberg
zámek Doktorschlössl tedy alespoň zvenčí a autobusem jedu na Hellbrunn díky tomu, že je pátek a v pátky v této sezóně platila akce  autobusy na Salzbucku zdarma tak jsem neplatil ..v Hellbrunn taky nalezneme kromě zámku menší zoologickou zahradu. Při cestě zpět na hranicích probíhá mimořádná kontrola policie, důvod jsem nezjistil, vlak ovšem nabral asi 30 minut zpoždění. 

14. Den

Nejvýš v Německu-zubačkou na Zugspittze

A to nejlepší na konec. 

Vydávám se na horu Zugspitze největší horu Německa . A to zubačkou .                    Bavorská dráha Zugspitze (německy: Bayerische Zugspitzbahn) je jedna ze čtyř ozubnicových železnic, které v Německu stále fungují, spolu s železnicí Wendelstein, Drachenfels Railway a Stuttgartskou železnicí. Metrická čára vede z Garmische v centru Garmisch-Partenkirchenu na Zugspitzplatt, přibližně 300 metrů pod Zugspitze, nejvyšší horou Německa. Trať kulminuje ve výšce 2 650 metrů nad mořem, což z ní dělá nejvýše položenou železnici v Německu a třetí nejvýše položenou v Evropě. Je to také železnice v Evropě s největším výškovým rozdílem: 1 945 metrů, spodní polovina je pod širým nebem a horní polovina je podzemní.    V  roce 1987 byly dodány dvě dvoudílné elektrické jednotky ze SLM Winterthur, které mohou jezdit v celé trase. Zajímavým přírůstkem je souprava, odkoupená v roce 2000 od Berner Oberlandbahn, která může kvůli sklonu jezdit kromě adhezního úseku po ozubnici pouze po Eibsee, a se zbytkem parku není kompatibilní z důvodu jiných spřáhel. V širší povědomí vešla hned druhý den provozu, kdy se účastnila vážné čelní srážky dvou vlaků v tunelu Katzenstein, čemuž napomohl dosavadní primitivní způsob zabezpečení trati, kde se neustále operativně přidávají spoje podle poptávky. Od roku 2006 je v provozu 5 dvoudílných elektrických jednotek ze Stadleru, který v roce 2017 dodal i jednu ozubnicovou lokomotivu k posílení dopravy během přestavby visuté lanovky.

V běžném provozu pokryjí dvoudílné jednotky Stadler a SLM (spřažené do dvojic) hodinový takt na celé trati, kdy se jezdí zhruba od 9 do 17 hodin, doba jízdy je asi 1 hodina a 20 minut. Při silné poptávce nastupují i starší vozidla a jsou opět nutné přestupy v Grainau (ten sem na jednom spoji využil také) Provozní zvláštností je možnost vedení vlaků v následu, kdy pod jedním číslem jedou až tři soupravy, rozlišené písmeny A, B, C, přičemž A je ta poslední, která je označena příslušnou cedulkou. Elektrická vozidla mohou snadno rekuperovat do stejnosměrné troleje, ale jelikož odpoledne míří většina cestujících dolů, není na trati dostatek vlaků, které by si mohly v té chvíli vytvořenou energii odebrat, přičemž měnírny nebyly donedávna vybaveny střídači pro navracení energie do rozvodné soustavy. Proto mají všechna vozidla také brzdné odporníky a po spádu mohou jet se staženými sběrači, čehož se může využít pro potřebné práce na vypnuté troleji. Další zajímavostí je, že zubačka je jediným dopravním prostředkem, kterým se dá vozit rozměrnější náklad do lyžařského areálu na Zugspitze, a tak dlouhým tunelem občas vozí díly lanovek nebo částečně rozložené sněžné rolby. Pro příjezd do Garmisch-Partenkirchenu se dají využít jak dálkové vlaky z německého vnitrozemí, tak v hodinovém taktu jezdící linka DB Regio z Mnichova, kde některé spoje pokračují přímo do Innsbrucku nebo Reutte in Tiro, tímto regionálním spojem jsem pak do Garmich-Partenkorchenu přijel. Zajímavostí může být doprava autobusem díky výluce z Murnau.  Cena Zugspittzbahn (zubačky) mě vyšla asi na 61 euro (1500 Kč) nicméně byla  v této ceně i lanovka až na nejvyšší vrchol Německa a koho lanovky baví tak lístek platil celý den. Železnice byla postavena v letech 1928 až 1930 a otevřena ve třech etapách.  Prvním byl 3,2 km dlouhý střední úsek mezi Grainau a Eibsee, který byl uveden do provozu 19. února 1929. Dne 19. prosince 1929 následoval úsek dlouhý 7,5 km (4,7 mil) mezi Garmischem a Grainau, včetně  důležité turistické napojení na hlavní železniční síť Deutsche Reichsbahn.  8. července 1930 byl otevřen poslední úsek dlouhý 7,9 km (4,9 mil) mezi Eibsee a – nyní uzavřenou – vrcholovou stanicí Schneefernerhaus, včetně konečného 4 466 metrů (14 652 stop) dlouhého tunelu Zugspitze. Jet s ní opravdu doporučuji výhledy z hory Zugspitze z výšky 2962 metrů je neododolatelný zažitek. Stejně skvělý může být zážitek jízdy touto zubačkou s krásnými výhledy např. Na jezero Eibsee nebo při jízdě lanovkou či procházce po ledovci , kde byl sníh nebo spíš zbytky sněhu i v letním rozpáleném srpnu.  Svačím na hoře ze svých zásob (jinak kdo by chtěl pivo za 6€ a více tak prosím, ale touž jsme v Alpský cenách ).  Cestou Nazpět si ještě v Garmischu všímám jak výlukové autobusy najíždí ke stromu i na milimetr aby se vlezli a dávám oběd v Burger Kingu( patří mezi ty levnější nestojí ani 15€) a odjíždím zpět do Mnichova. 

15.den

Vše jednou končí 

Odjíždím z Mnichova do Norimberku, do spolkové země Střední Franky . Kousek od Norimberka jsem několik měsíců pracoval a tak jsem nemusel dopodrobna navštěvovat.A  Už v minulosti jsem navštívil jeho hrad nebo zoologickou zahradu s Delfíny. Taky jsem měl Norimberské bílé párečky servírované v housce na způsob hamburgeru, tzv. Drei im Weggla. Dnes jsem se procházel tedy hlavně po městě kde najdeme Luterský kostel sv. Sebalda, trojlodní raně gotickou baziliku s halovým vysokým chórem a dvěma věžemi ta leží severně od hlavního náměstí. Z vnitřního zařízení se zachovalo mnoho soch a barevná okna z 15.–16. století.

Starou radnici, pozdně renesanční stavbu východně od kostela s gotickým křídlem z roku 1340 a 

Katolický kostel Panny Marie na hlavním náměstí, postavený z podnětu Karla IV. v parléřovském stylu roku 1362, trojlodní hala s pozdně gotickou fasádou z roku 1506. A také 

Schöner Brunnen („krásnou kašnu“) je to 19 m vysoká gotická kašna z roku 1396 s bohatou figurální výzdobou (Heinrich Beheim), která symbolizuje výstavbu říše. Odpoledne se ještě otáčím v horních Francích ve městě Bayreuth. Město je ve světě proslulé díky opernímu festivalu Richard-Wagner-Festspiele, který se koná každý rok.Ačkoli dle jména se zdá Bayreuth od počátků jako bavorské město, není tomu tak. K Bavorsku patří až od roku 1810.Bayreuth je největším městem Horních Frank.. ke stavebním turistickým památkám ve městě zmíním 
Markraběcí operní dům (Märkgräfliches Opernhaus)
Nový zámek a Dvorní zahrada
Zámecký kostel ve Starém zámku a 
Park Eremitage . Na noc přijíždím zpět do Norimberku a po půlnoci mířím Regiojetem  zpět do Prahy ten má však 45 minut zpoždění. Nejprve stevard sděluje , že u hlavního nádraží v Praze nestaví, dle jízdního řádu i jízdenky tam však stavět má, nakonec tam samozřejmě zastaví a já přestupuji na vlak RegioJet a v business class třídě pokračuji do domovské Ostravy. 

Shrnutí cesty 

• Navštívil jsem všech 16 spolkových zemí 

  Bádensko-Württembersko (Baden-Württemberg)  ,
     Bavorsko (Bayern),Braniborsko,Brandenburg),  Brémy,(Bremen)  ,Hamburg Hamburk(Hamburg), Hesensko       Dolní Sasko(,Niedersacken) ,Meklenbursko-Přední Pomořansko , Severní Porýní-Vestfálsko,(Nordrhein-Westfalen), Porýní-Falc(,Rheinland-Pfalz) ,Sársko,(Saarland),Sasko(Sachsen) Drážďany (Dresden),  Sasko-Anhaltsko Sachsen-Anhalt), Šlesvicko-Holštýnsko Schleswig-Holstein,   Durynsko(Thüringen)

• Navštívil jsem 16hlavních měst, 16 ti hlavních spolkových zemí
• Cesta stala 9€(*bylo potřeba dvou jízdenek 18€) +asi 20€ za různá MHD 
• Ubytování stálo pouze 50€ za noci v Mnichově, jinak jsem spal různě ,, na divoko" 
• Jízdenka na zubačku stála více než zbytek cesty 61€ (1500 kč)
• Z Norimberka do Ostravy mě cesta stala 500kč. 
• Doprava do/z Německa nestála víc než 800 kč
• Jídlo i s cestou nestálo víc než 7000 kč
• Navštívil jsem i Polsko a Rakousko
• Projel se více než 50ti vlakovými spojí a několika druhy souprav
• Projel jsem se ve více než 15ti mětských systémech MHD
• Povstal na nejvyšší hoře Německa
• Téměř vždy jsem si sedl  i přes značnou kritiku jízdenky , a přeplněných spojů jediný plný spoj byl z Hamburku na Brémy, kde to bylo nemožné 
• Dnes by stála cesta o 40€ víc. Což není nějak moc, Německá vláda umožnila vzniknutí nové měsíční jízdenky po Německu 
• Další nej z mojí cesty zazněly ve článku na  další se klidně zeptejte.