Léto v Amsterdamu

Jednoho chladného zimního večera nad sklenicí dobrého moku v místní nalévárně jsme s přáteli dostali nápad, vydat se na dobrodružnou výpravu až za hranice našeho kraje. Nikdo to ten večer nebral moc vážně, ovšem další den, když jsme vzpomínali na úžasnou noc, se nám vryl do paměti tento skvělý nápad a pustili jsme se do hledání. Po několika hodinách hledání jsme našli inzerát od společnosti Léto v Amsterdamu a řekli jsme si,, To je ono. ". Hned den na to jsme sepsali všechny potřebné papíry a poslali veškeré informace. Následovalo několika denní vyčkávání, jestli se zalíbíme či ne. A vyšlo to. Po tomto oznámení na nás čekalo čtyř měsíční vyčkávání do startu naší výpravy. Nastal ten den, den odjezdu. Všichni tři jsme se nervózně vypravili až na místo srazu. Na náš vkus tam bylo až moc lidí, tak nám v hlavě běžely myšlenky typu,, ty vzali určitě místo nás'' a podobně. Naštěstí to tak nebylo, a my spokojeně nastoupili do auta, kde už s úsměvem čekala naše nová máma na budoucí dva měsíce, Jirka. V autě byla cítit značná nervozita. Po pár větách se všichni otrkali a zábava začala ve velkém. Když jsme dorazili na místo, všem nás ztuhnul výraz v obličeji. Prvotní šok, že jsme se vydali z našich pohodlných domovů byl opravdu velký, naštěstí brzy odezněl. Po pár dnech vyřizování papírů jsme se se vztyčenou hlavou vydali do práce. Každy tam, kde mu to nejvíce vyhovovalo. Pro někoho to byl úklid letadel, pro jiné manipulace se zavazadly ať už v blízkosti letadla, či práci v zatměných prostorách letiště, a pro ty nejvíce odvážné cargo, tedy vázání zásilek do nákladních letadel-touto cestou jsem se vydal já. Na další dva měsíce se cargo stalo mým domovem. Po několika prvních směnach jsem si zvykl na režim jakým se tam pracuje, a tak jsem značně zpomalil své tempo. Ve svých volných chvílích jsme poznávali krásu Holandska, a hlavně tedy přímo Amsterdamu, který byl pár desítek minut cesty na kole od našeho ubytování. Město nás naprosto uchvátilo, a nejednou vtáhlo do nitra dění. Dva měsíce utekly jako voda a my se smutně loučili s ostatními členy naší chatky. Doufám, že se naše cesty znovu setkají. Je to tady, den odjezdu a my s hlavou nahoře a plnými kapsami peněz hrdě opouštíme náš kemp. Po návratu domů, i po nějaké době, se všichni tři opět rádi sejdeme , a spokojeně vzpomínáme na všechny zážitky, co se nám staly na naší výpravě v Holandsku.

Stonis.ondra@seznam.cz