Londýn

Když jsem Londýn navštívil poprvé, tak jsem si řekl, že se sem musím jednou vrátit. To jsem prakticky skoro do roka a do dne udělal. Tenkrát tam na mne dýchla jakási skvělá atmosféra a Londýn si mě tak získal svým kouzlem. 

Pojedu sám?

Tohle byla otázka, jejíž kladná odpověď mě stále trochu straší, ale o tom bude řeč jindy. Poprvé jsem jel do Londýna již s bývalým partnerem. Ubytovaní jsme byli ve východní části Londýna, odkud jsme koukali přes řeku na London City Airport. Trochu se zajímám o letectví, takže to bylo super! Kdo se o letectví zajímá ještě více je můj brácha. „To mu musím ukázat.“ říkal jsem si. Ten byl shodou okolností také v Londýně přesně před rokem se školou, ale prakticky z něho nic neměl, což ho trochu mrzelo. Jen rychlá návštěva těch nejznámějších památek a zase pryč o kus dál. S bráchou jsem nikdy takhle v zahraničí nebyl, takže mě napadlo udělat tenhle brother trip. Letenky byly za pár korun a pro bráchu, milovníka letadel, to bude druhá cesta letadlem, takže byl natěšený. Ještě jsme se vyhnuli zpoplatněné registraci turistů v systému ETA, takže pár ušetřených kaček. 

Ze Stanstedu vlakem

Jelikož let z Prahy byl operován Ryanairem, tak jsme vylezli na letišti Stansted, kam tento dopravce lítá několikrát denně. Rozhodně nejpohodlnějším a nejrychlejším spojením do centra Londýna je vlak. Jezdí každou chvíli a z mé zkušenosti téměř prázdný. Po kochání se krajinou, kterou vystřídá předměstí Londýna jsme byli za nějakých 45 minut v centru, konkrétně na nádraží London Liverpool Street, odkud je perfektní spojení do všech směrů Londýna. Jízdenky se kupují přímo v automatu před nástupištěm nebo tak jak jsem to udělal já bráchovi - přes aplikaci National Rail. Pro ušetření pár liber se vyplatí koupit rovnou i zpáteční jízdenku. 

Typ pro kolegy ze železnice

Jelikož jsem zaměstnancem české železnice, tak mám typ pro kolegy, kteří mají možnost využít tzv. FIPky. Jízdenka FIP platí pro dopravu z letiště Stansted do centra Londýna v rámci National Rail. Pravděpodobně to tak bude i z ostatních letišť. FIP platí i v Londýně na linky Overground, Elizabeth Line a vlaky v rámci National Rail. Neplatí na linkách DLR a Undergroud.  Pro ty, kteří by chtěli vědět více o použití FIP v Londýně, klidně napište. 

Ztratit se se někdy vyplácí

Cestou na ubytování jsme potřebovali navštívit nějaký obchod typu Tesco nebo Lidl. Koupit si něco k pozdnímu obědu. Našel jsem si cestou na mapách Lidl v místě, kde budeme přestupovat. Nevím co mě to napadlo, ale vystoupili jsme na zastávce Canary Warf místo Canning Town. Místo Lidlu nás najednou obklopovaly mohutné mrakodrapy a tam jsem zjistil, že jsme úplně někde jinde.  Naštěstí je zde celkem hustá síť Tesco Express, takže to nás zachránilo. Hned u vchodu mě překvapil samoobslužný pult na různá hotová jídla, ovoce a zeleninu. Tento styl samoobsluhy u nás v Tescu vůbec není. 

Západ slunce podél Temže

Po odložení si věcí na pokoji jsme vyrazili okolo 17. hodiny do města. Počasí bylo nádherné, lepší jak v Čechách. Byl tam typický jarní den. Slunce svítilo, akorát na mikinu, lehký svěží vánek a do toho londýnský vibe. Před hotelem jsme zkoukli pár přistávajících a vzlítajících letadel. Naše první kroky směřovaly kolem Tower of London na Tower Bridge. Všude hasiči, z obou stran mostu záchranky a lodě IZS pod mostem. Pravděpodobně někdo skočil/spadl do Temže. Bylo vidět, že je v řece velká síla. Vodní víry, silný proud. Možná se vynořil někde opodál, ale bůh ví. Hasiči jen stále pozorovali řeku zda dotyčného neuvidí, ale zřejmě už bylo pozdě. To nám to začalo. 

Po překročení Temže po Tower Bridge naše kroky směřovaly k Tate Modern. Procházeli jsme kolem válečné lodi HMS Belfast, udělali malou odbočku k nejvyšší budově Velké Británie - The Shard, procházeli krásnými uličkami kolem repliky lodě Golden Hind, na které Francis Drako obeplul v 16. století zeměkouli, až jsme nakonec došli k Millenium Bridge před budovou Tate Modern. Když člověk prochází přes Millenium Bridge, tak se mu ukáže krásný pohled na Katedrálu sv. Pavla, který je slavnou fotografií. Pokud kroky nikam nezahýbají, tak vás cesta dovede až k samotné katedrále. Po obcházení katedrály, jsem se u hlavního vstupu zarazil a došlo mi, že to je jedno z filmových míst z filmu Wonka.

Zklamaní na nádraží King´s Cross

Od Katedrály sv. Pavla jsme se metrem přesunuli na nádraží King´s Cross, které je známé nástupištěm 9 a 3/4, které člověka přenese do kouzelnického světa. Pravděpodobně jsme měli moc velká očekávání a díky tomu nás to trochu zklamalo. Dlouhá fronta jen kvůli fotce toho jak držíte vozík, který je z poloviny ve zdi. 

Nástupiště 9 a 3/4 nebyl náš jediný cíl na nádraží King´s Cross. Brácha má brigádu v Mc Donaldu a chtěl se podívat na jejich nabídku. Shodou okolností se jedna pobočka tohoto fast foodu nacházela blízko nádraží. Jídlo nám donesla slečna Osaka, která vypadala jako typická Inuitka. Poprosila nás, jestli bychom nemohli vyplnit dotazník, který byl odkazován na účtence. Kladně jsem jí odpověděl, ale bohužel Osaka trvala na vyplnění dotazníku ihned. Dotazník byl asi o dvaceti otázkách a jí šlo pouze o dvě věci. Jedna z otázek byla, abychom napsali jméno/jména zaměstnance/zaměstnanců, se kterými jsme byli spokojeni. Poté už jen čekala až dotazník skutečně odešleme a spokojeně odešla. Jo, nějak se ty prémie dělat musí. 

Pouliční umělci

Mezitím co jsme vysedávali na večeři, tak se slunce schovalo, Londýn zahalila tma a zároveň rozzářily lampy, svítící bilboardy a jiné světelné předměty. Kam jinam se vydat za tmy než na Piccadilly Circus. Vystoupili jsme na Leicester Square, kde je slavná socha Mr. Beana, ale parčík i s dalšími sochami je otevřen pouze přes den. Pár ulic od tohoto náměstí je další a asi jedno z nejznámějších náměstích - Trafalgar Square, na kterém je Národní galerie. Celé náměstí bylo ozdobeno krásným hlasem kluka, který tam zpíval a hrál na kytaru. Museli jsme si chvíli sednout, zaposlouchat se a tento moment si užít. 

Další pouliční umělce jsme potkali právě na Piccadilly Circus, kde to byla vyloženě zábavná show, do které se zapojovalo i publikum. Aktéři z publika vytáhli asi deset lidí a bylo až neuvěřitelné, že je to taková náhoda, ale každý byl z jiné země. Do Londýna cestují opravdu lidé z celého světa. Piccadilly Circus je známý především díky svému obrovskému světelnému bilboardu, na kterém se promítají reklamy světových značek. 

Na zpěváky, kytaristy a hráče na různé specifické nástroje jsme potkávali i v chodbách metra. Byl jsem překvapený ze dvou věcí. U nás jsme spíše zvyklí, že jsou to nějací sociálně slabší lidé, ale zde to byli lidi, kteří tak rozhodně nevypadali. Také jsem se zde v Čechách nesetkal s tím, že by tito umělci měli vlastní platební terminály, což naopak v Londýně bylo běžné. Kdo má rád pouliční umělce, tak Londýn jich je plný a téměř vždy vám vykouzlí úsměv na tváři.

Underground

Cesty v metru byly někdy dost náročné. Stanice v centru mají i více než sto let, jelikož londýnské metro funguje od roku 1863, což je vůbec nejstarší podzemní doprava na světě. V dnešní době však nevede pouze pod povrchem a i jeho nadzemní síť je velmi hustá. Díky svému stáří nemají některé stanice vyřešené odvětrávání, takže je tam celkem horko, vydýcháno a prašno. Soupravy londýnského metra jsou navrženy tak, aby se přesně vešly do půlkruhového tubusu. Tím dělají soupravu méně prostornou a nevejde se tam tolik lidí jako třeba do pražského metra.

Za cestování v zóně 1, 2 a 3 nám to vždy za celodenní ježdění jakoukoliv městskou dopravou strhlo maximální částku 10,5 Ł. Systém funguje tak, že si při vchodu do metra, nástupiště nebo přímo v autobuse pípnete svou platební kartou a stejně tak i při východu. Vždy se vám strhne maximální denní částka, což do zón 1 + 2 + 3 bylo zmíněných 10,5 Ł.

Noční plavba Uber Boat

Kdo nechce platit za turistické plavby lodí, tak existuje jedna low cost varianta. Temže je protkaná linkami Uber Boat, což je perfektní způsob, jak poznat Londýn úplně z jiného pohledu. Aby s vámi loď projela kolem těch nejznámějších památek u Temže, tak je vhodné nastoupit na Vauxhall, která je pár kroků od stanice metra. Naše plavba končila na konečné stanici lodě linky RB6, jelikož v této části Londýna jsme měli ubytování. Plavba nám zabrala hodinu, ale bylo fajn odpočinout nohám po intenzivnějším chození. Lístek nás vyšel na 10,8 Ł za osobu, který jsem kupoval přímo v aplikaci pro Uber Boat. 

Chvíli po vyplutí se po levé straně objeví Westminsterský palác se slavnou Elizabeth Tower a po pravé London Eye. Netrvá to dlouho a podplouváte Millenium Bridge odkud se vám otevře výhled na mrakodrapy a nejslavnější most v Londýně - Tower Bridge. Když se projede centrum, tak loď pluje Temží podstatně rychleji. Na celé lodi bylo asi dohromady 10 pasažérů, tudíž jsme plavidlo měli prakticky celé pro sebe. Konečná stanice, North Greenwich, která je u O2 Areny, byla i tou naší cílovou.

Dinosauři v centru Londýna

Líbí se mi myšlenka, že všechna státní muzea jsou zpřístupněna zdarma, aby je mohl navštívit opravdu každý. Jen je u všech potřeba rezervace. Není tomu jinak i u Natural History Museum. V dětství jsme s bráchou dost často koukali na DVD, kde byly dokumnety o dinosaurech. Postavičky dinosaurů také byly součástí naší krabice s hračkami a například Jurský park je dodnes jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Při první návštěvě Londýna, jsme toto muzeum nenavštívili. Dost mě to lákalo, tudíž byla potřeba to napravit. Muzeum je otevřené od 10 hodin a naše rezervace byla na 10:15. Při výstupu z metra jsme se ocitli v nádherné jurské zahradě, která je přímo u budovy muzea. Zahradu zdobí zlatá kostra dinosaura. Samotná budova muzea je naprosto fascinující. Detailní sochy zvířat zdobí stěny a římsu na střeše. Poměrně dlouhá fronta byla rychle odbavena a po kontrole batohu jsme byli vpuštěni dovnitř. Muzeum je opravdu krásné, jen byla možná chyba v tom, že jsme muzeum navštívili v pátek ráno. Prohlídku nám znepokojovali všude řvoucí a poletující školáci. Expozice s dinosaury je krásná a poměrně zajímavá. Stejně tak expozice savců a ptáků. Spousta vycpaných zvířat a umělých plastik. Jen jsem měl trochu pocit, že se muzeum, co se týče interaktivních prostředků, zastavilo na začátku tohoto tisíciletí. Některé již ani nefungovaly. S porovnáním je naše Národní muzeum úplně někde jinde, ale stále to nebere Natural History Museum své kouzlo. Další expozice, které nás zaujaly byly o zemětřesení a evoluci člověka. Bylo tam krásně zpracováno, jak se člověk vyvíjel do dnešní podoby, včetně replik obličejů vývojových stupňů člověka dle kosterních pozůstatků.

Překvapení pro bráchu

Brácha občas mluvil, že by se chtěl podívat do Warner Bros. studií, ale již nebyla volná místa na náš termín. Já tam byl i při první návštěvě Londýna a musím říct, že to byl velký zážitek. Lístek stojí poměrně dost, ale i člověk který zná Harryho Pottera jen zběžně bude ohromen. Asi dva dny před odletem se uvolnila místa na náš termín i v celkem vyhovující čas. To bylo ale štěstí, jen smůla pro můj bankovní účet. Haha.

Dostat se do Warner Bros. studií není nic těžkého. Samozřejmě jsme využili železniční cestu a jelikož jsme měli poměrně dost času, tak jsme se rozhodli, že tam nepojedeme klasickým vlakem, ale Overgroundem. Stačí nastoupit na nádraží Euston a vystoupit ve stanici Watford Junction. My vystoupili o stanici dříve - Watford Hight Street, abychom jsme si toto městečko prošli. Zde zastavuje pouze Ouverground, který sem jede přibližně 45 minut. Vlak zastavuje až na Watford Junction, kde je z nádraží Euston za přibližně 15 až 20 minut jízdy.  Od vlakového nádraží jezdí Harry Potter autobusy, které vás v ceně vstupenky dopraví přímo do studií a až v této chvíli brácha zjistil kam to vlastně jedeme. Byl překvapen a z celého zážitku jsme oba odcházeli nadšení. Jak to probíhá ve studiích je potřeba zažít na vlastní kůži, tudíž to nemá smysl vyprávět. Byl by to moc velký spoiler.

Low cost London Eye

Kdo nechce platit spoustu liber za projížďku London Eye, ale má chuť zažít Londýn z ptačí perspektivy, tak doporučuji navštívit IFS Cloud Cabel Car ve východní části Londýna. Bráchu jsem o to nemohl ošidit, takže i nás čekala asi desetiminutová jízda lanovkou, která vede přes řeku Temži. Během noční oblohy jsou krásně vidět všechny svítící mrakodrapy a i při mírném vánku to byl celkem adrenalin. Jízdenka neplatí v rámci zón, ale má svůj samostatný tarif. Jedna jízda nás vyšla na 7 Ł na osobu. Doporučuji přijít právě večer, jelikož máte prakticky celou lanovou dráhu pro sebe.

Londýnskými parky

Nastal poslední den a po snídani nás čekala procházka skrze nejznámější londýnské parky. Popojeli jsme metrem do stanice Queensway, která je prakticky hned u Hyde Parku. Hyde Park byl plný běžců. Kam se člověk rozhlédl, tak tam byl sportovec. Při procházení hlavní cestou v západní části parku jsme odbočili ke Kensigtonskému paláci, který je aktuálně využíván rodinou následníka britského trůnu, princem Williamem. Hned u tohoto paláce je vzpomínkové místo na princeznu Dianu. Socha princezny je obklopena dětmi a stojí přímo před jezírkem, které je obklopené keři a květinami. Má to krásnou atmosféru a lidé si tak mohou připomenout tuto výjimečnou ženu. 

Naše další kroky směřovaly skrze Kensigtonské zahrady. Někde jsem se dočetl, že jsou zde veverky, které se vůbec nebojí lidí. A bylo tomu skutečně tak. Veverky hopkaly přes cestičky, po plotě, po stromech, po lavičkách, zkrátka všude. Veverkám dělala společnost hejna holubů, kteří dokonce ukradli malé dívence sušenku. My jsme to celé pozorovali z lavičky a skutečně se přesvědčili, že veverky se v místních zahradách lidí nebojí. 

Po krátké pauze se nám před očima objevil majestátný Albertův památník, který nechala vybudovat královna Viktorie na památku svého manžela prince Alberta. Jeho součástí je spousta detailně propracovaných soch včetně čtyř, které prezentují jednotlivé světadíly - Evropu, Afriku, Asii a Ameriku. Každá socha má ve svém středu zvíře, které je obklopeno lidmi. Mě nejvíce zaujala socha Asie, kde byl velice detailně propracovaný slon indický, ale i velbloud znázorňující Afriku byl téměř jako živý. 

V Hyde Parku je tolik možností, jak se zabavit ve volném čase. Jízda na kole, běh, procházky, jízda na šlapadlech, velké travnaté prostory na míčové hry, tenisové kurty, minigolfové hřiště, bowling a ten kdo má koně, tak je zde i velký okruh pro jízdy na koních. 

Pokud chce člověk projít z Hyde Parku do Green Parku, který je hned u Buckinghamského paláce, tak rozhodně nesmí minout Wellingtonův oblouk, který připomíná britská vítězství v napoleonských válkách. Při cestě pořád za nosem jsme dorazili asi k nejznámější budově v Londýně, a to k Buckinghamskému paláci. Sídlo nejvýše postavených britských monarchů. Palác a Trafalgarské náměstí spojuje ulice The Mall, kde se konají veškeré ceremoniály spojené s britskou královskou rodinou. Slavná dlouhá a rovná ulice, kde prochází stovky lidí, koní a v neposlední řadě členové britské královské rodiny. My rovněž došli po této cestě až na Trafalgarské náměstí, kde jsme si dali něco k snědku a vydali se do St. Jame´s Parku. 

V St. Jame´s Parku je spousta vodního ptactva, včetně pelikánů. My měli štěstí a zrovna na jednoho narazili. Lidé leželi na trávníku, užívali si krásného počasí a typické skotské hudby. V pozadí hrál dudák a jelikož se mi tato hudba líbí, tak jsme se museli chvíli zastavit, lehnout si do trávy a pouze nasávat britský vibe.

Falešný zpěv pod Londýnským okem

Ze St. Jame´s parku je to doslova co by kamenem dohodil k Westminster Abbey a Westminsterskému paláci včetně majestátní Elizabeth Tower, která je známá spíše pod jménem svého zvonu - Big Ben. Po přejití Temže jsme navštívili prostor pod Londýnským okem. Pár dní před odjezdem do Londýna byla v televizi reportáž o výstavbě Londýnského oka a do té doby jsem vůbec nevěděl, že hřídel této již ikonické atrakce pochází z Čech. 

Kdo má rád pouliční umělce, tak i zde si přijde na své. Nejvíce nás zaujal mladý pán, který krásně zpíval a zval k sobě dobrovolníky, kteří si s ním chtěli zazpívat. Bohužel na jednu písničku se přihlásila slečna, která by mohla vyplnit příčky v hvězdné pěchotě. Spousta lidí odešlo a my bohužel nebyli výjimkou. Po promenádě jsme došli až na autobus, který nás přiblížil k vlakovému nádraží, kde naše objevování Londýna končí.

Počasí jako malované

Při cestě na Britské ostrovy je lepší počítat s nepříznivým počasím. My byli příjemně překvapeni, jelikož v Londýně bylo lepší počasí než v Česku. Bunda byla naprosto zbytečná, zato sluneční brýle byly nezbytné. Krásné slunečné počasí po tmavé zimě dodá celému výletu takovou malou jiskru navíc. 

Audience u královny

A jak završit výlet do Londýna? Nebyl asi lepší způsob než navštívit Stavovské divadlo, které nabízí představení z prostředí britské královské rodiny - Audience u královny. Role královny Alžběty II. je ztvárněna Ivou Janžurovou, která královnu hraje naprosto famózně. Ve svém věku předvádí neuvěřitelné výkony a v představení vás provede královniny oblíbenými i méně oblíbenými premiéry.  Chvílemi máte pocit, že na jevišti stojí skutečná královna Alžběta II., či premiérka Margret Tatcherová. 

Je krásné, jak člověk může propojit jednu zem cestováním s kulturou a hereckými ikonami v naší zemi. 

Tento text byl naspán v roce 2025. Cesta se uskutečnila od 27.3 do 29.3.2025.