Lotyšsko a rychlá návštěva Litvy

Riga, Lotyšsko – den první

Sobota večer začala nenápadně – odlet z Prahy směrem na sever. Let proběhl hladce, zato hledání taxíku po příletu už tak příjemné nebylo. Nakonec se ale podařilo a na hotelu naštěstí počkali až do druhé ráno. Horší překvapení přišlo až při check-inu – pobyt mi naúčtovali podruhé. Tak uvidíme, jestli to vyřeší hotel nebo Booking.

Ráno už patřilo objevování města. První kroky vedly na slavnou Rižskou centrální tržnici, která je jednou z největších v Evropě. Tvoří ji pět obrovských hal, které původně sloužily jako hangáry pro německé vzducholodě Zeppelin během první světové války. Dnes je jejich industriální prostor zaplněný stánky s rybami, uzeninami, čerstvým pečivem, sladkostmi i typickou chalvou. Všechno voní, žije a působí až překvapivě autenticky. Ryby jsou tu kapitola sama pro sebe – od uzených šprotů až po čerstvé úlovky z Baltského moře. Na boršč si nechávám chuť na další den.

Počasí přálo, takže padlo rozhodnutí vyrazit k moři. Vlak směrem na Jurmalu ale v půlce cesty zastavila výluka, a tak jsme zbytek trasy absolvovali autobusem. Menší komplikace, ale výsledek stál za to.

Jurmala nabízí asi 26 kilometrů dlouhou pláž s jemným světlým pískem, lemovanou borovicovými lesy. Po zhruba čtyřech kilometrech chůze přišla zasloužená odměna v podobě místního piva. Následoval oběd v přímořském městečku, kde je stále cítit atmosféra někdejšího sovětského lázeňského letoviska.

Odpoledne návrat zpět do Rigy a procházka historickým centrem. To není nijak rozlehlé – projít se dá za dvě hodiny, ale má své kouzlo. Úzké dlážděné uličky, staré cechovní domy a kostely, mezi nimi například Dóm nebo kostel sv. Petra s vyhlídkovou věží. Nechyběla ani velikonoční výzdoba, která dodávala městu lehce slavnostní atmosféru. Cestou jsme minuli i jedny z nejstarších domů ve městě, známé jako „Tři bratři“, a pravoslavný Chrám Kristova narození se zlatými kupolemi. Na náměstí byla velikonoční výzdoba a mohli jsme si pomalovat svůj vlastní kamínek s přáním a přidat k ostatním.

Den jsme zakončili stylově v Radisson Blu, kde se v 26. patře nachází Sky Bar s výhledem na celé město. Kdo mě zná tak ví, že skoro na každé cestě hledám sky bary a místa odkud je výhled na město a dobrý drink k tomu.

Riga odtud působí úplně jinak – klidněji a elegantněji. A jako bonus měli i můj oblíbený Mai Tai.

Večer ještě rychlá zastávka na nákup - a menší kulturní šok. V Lotyšsku se totiž ve všední dny po 20. hodině a v neděli po 18. hodině nesmí prodávat alkohol. Takže smůla pokud chcete nějaký drink, tak jedině asi v hotelových recepcích.

Lotyšsko den druhý a návštěva Litvy

 

Druhý den byl ve znamení malého geografického skoku – plán zněl jasně: během jediného dne zvládnout hned dva státy. Litva tak rozšíří seznam mých navštívených zemí o další položku a je už mou 59. navštívenou zemí. Pro výlet do Litvy jsem si našel průvodce na getyourguide.com. 

 

Ráno ještě krátká zastávka v Rize u památníku prvního vánočního stromečku poblíž námšstí. Právě tady měl být podle tradice v roce 1510 postaven vůbec první ozdobený vánoční strom na světě, když ho místní obchodníci z cechu Černohlavců slavnostně ozdobili a – podle legendy – nakonec i spálili. Dnes to připomíná nenápadný, ale symbolicky zajímavý bod přímo v historickém centru.

Po příjezdu průvodce jsme vyrazili směrem na jih, do Litvy. Hlavním cílem byla Hora křížů (Kryžių kalnas), jedno z nejznámějších poutních míst v Pobaltí. Na první pohled působí skoro surrealisticky – tisíce a tisíce křížů všech velikostí, od drobných dřevěných po velké kovové, hustě pokrývají malý pahorek. Odhady mluví o 200 až 300 tisících křížů, které sem lidé nosí jako symbol víry, naděje nebo památky na své blízké. Místo má silný historický význam – zejména během sovětské éry bylo opakovaně ničeno, ale lidé kříže stále znovu vraceli. V roce 1993 sem zavítal i papež Jan Pavel II., čímž jeho význam ještě vzrostl.

Počasí nám tentokrát úplně nepřálo. Obloha se zatáhla a chvílemi dokonce padaly kroupy, což dodalo místu ještě syrovější atmosféru. Přesto – nebo možná právě proto – měl celý zážitek zvláštní sílu, kterou by slunečný den možná ani nevykouzlil.

Cestou zpět jsme se zastavili v lotyšském městě Jelgava. Dnes klidné město bývalo kdysi významným centrem Kuronského vévodství a jeho dominantou je barokní Jelgavský palác, největší svého druhu v Pobaltí. My jsme ale zamířili spíš za praktičtějšími radostmi – na oběd. K tomu jsem ochutnal i slavný lotyšský bylinný likér Riga Black Balsam, který se vyrábí podle receptury z 18. století a obsahuje směs bylin, koření a lesních plodů. Chuť je intenzivní, lehce hořká a rozhodně nezapomenutelná.

Po návratu do Rigy jsme zamířili zpět na tržnici, tentokrát už cíleně. Boršč podávaný v vydlabaném chlebu byl přesně tak vydatný, jak člověk po celodenním výletu potřebuje. A k tomu khachapuri – gruzínský sýrový chléb, který se sem dostal jako součást pestré postsovětské gastronomické směsi.

Zítra už návrat domů. A tentokrát snad i do trochu většího tepla našeho "drsného severu ČR"