Lvov 2019

Tuším někdy koncem léta byla u Leoexpressu sleva 50% na jízdenky do Lvova. A to pro mě bylo jako červená plachta pro býka. Jenže se naskytl problém. Sleva nešla uplatnit na cesty v pátek a v neděli, což zničilo moji představu o tom zůstat tam přes víkend. A především to eliminovalo v podstatě všechny možné spolucestující. Ale nakonec jsem přece jen nejela sama. Můj čtrnáctiletý bratr mi pořád vyčítal, že ho nikdy nikam nevezmu. Došlo mi, že sleva by se dala uplatnit v době, kdy bude mít podzimní prázdniny. A tak pod podmínkou toho, že se bude chovat slušně, dostal nabídku jet se mnou. Vzhledem k tomu, že jsem na Ukrajině už byla a vrátila jsem se živá a zdravá, tak nebyl problém přesvědčit rodiče, že nám opravdu žádné nebezpečí nehrozí. A tak bylo rozhodnuto. Jedeme! Bohužel omezení cest v pátek a neděli nám nakonec nedalo jinou možnost, než se vydat na jeden jediný den. Ale vzhledem k ceně, jsme se do tohohle bláznivého nápadu pustili.

V pondělí večer v 8 hodin jsme odjížděli z Ostravy. Výhodou tohoto autobusového spoje bylo to, že nemusíme nikde přestupovat. A tak jsme měli alespoň malou naději na to, že se slušně vyspíme. Přes hranice jsme se dostali za cca hodinu a půl. Ve Lvově jsme vystupovali v rámci možností odpočatí asi půl hodiny před plánovaným příjezdem, tedy kolem půl sedmé ráno. Což mě trošinku vyděsilo. Říkala jsem si, co tak brzo budeme dělat? Ještě je tma a pravděpodobně bude všude zavřeno. Ale hned na nádraží bylo jasné, že s tím nebude problém. Kavárničky i obchůdky byly otevřené. Doplnili jsme zásoby a hned jak se začalo rozednívat vyrazili jsme pěšky do centra. Nebylo to sice nejblíž, ale alespoň jsme zabili nějaký čas. 

Po cestě jsme zapadli do Lviv croissants. Což rozhodně nebyla chyba. Čerstvý plněný croissant a silné kafe bylo přesně to co jsem potřebovala. Po skvělé snídani jsme se vydali objevovat město. První zastávka byla pravděpodobně u nejznámější dominanty Lvova - Lvovské opery. Nádherná stavba korunována sochami, symbolizujícími slávu, poezii a hudbu. Naše další kroky vedly přes náměstí kolem radnice, až na malý bleší trh. Na trhu se prodávají především knihy, ale i spousta dalších věcí. Můj bratr se opravdu vyžívá ve věcech, jako jsou staré kazety a gramofonové desky. Takže tohle bylo místo pro něj. Za pár hřiven si pořádně nakoupil, a byl spokojený.

Dokud nás ještě nohy nebolely, vydali jsme se na Zámkovou horu. Na jejím vrcholu je stožár s ukrajinskou vlajkou. Hlavním důvodem, proč ji zdolat, je ale výhled. Ten je odsud opravdu perfektní! Po cestě je možnost nakoupit nějaké suvenýry jako jsou magnetky ale třeba taky nože nebo falešné ukrajinské občanky známých politiků. My jsme si však nákupy nechávali až na konec.

Lvovské croissanty

Lvovská opera

Radnice

Bleší trh

Zámková hora

Výhled ze Zámkové hory

Teď bylo důležité se najíst. Měli jsme vyhlídnutou restauraci “Puzata chata”. Zde evidentně vaří skvěle, protože fronta se táhla snad přes půl města. K naší smůle asi 2 minuty před námi naklusala do řady banda snad 30 dětí. Strávit půl dne čekáním na jídlo jsme neměli v plánu, a tak jsme se vraceli směrem na náměstí a hledali jinou variantu. Nakonec jsme zakotvili v pizzerii Pepito, kde jsme si objednali boršč. Na světě je jen málo věcí, které bych neměla ráda. Jednou z nich, je kopr. Doposud jsem se mu úspěšně vyhýbala (a to i v Bělorusku, kde ho strkají snad do všeho). Zelená hromada kopru se naštěstí dala z boršče lehce odstranit, a tak jsem nemusela dlouho poslouchat bratrovy řeči o tom jak si umím dobře vybrat a ironické poznámky o tom jestli mi chutná.

Po obědě musel bratr nachvilku přetrpět nákupy, ve foru Lviv. Ale takový tip pro holky a ženy, co by si chtěly pořídit nějaké originální kousky. Mnoho obchodů co by nebyly v ČR zde nenajdete snad vyjma befree a loverepublic. Kabelku co jsem tam u Stradivaria zaujatě ohlížela, jsem potkala cca před třemi týdny ve výprodeji v Ostravském Avionu.

Po téhle podle bratra: únavné a hrozné půlhodině v obchoďáku jsme šli za čokoládou do ''Lviv handmade chocolate''. Horká čokoláda po Lvovsku byla jednoduše vynikající. Vychutnávali jsme si ji a pozorovali okolí. Ani se nám nechtělo zvedat.

Cestou ze Zámkové hory

Tramvajová obchod se suvenýry

Boršč v pizzerii Pepito

A další trh

Forum Lviv

Lviv handmade chocolate

Potom jsme se naposled vrátili na náměstí, kde jsme ještě navštívili Italský dvůr. Zde sice nebylo až tak moc k vidění a restaurace byla bohužel zavřená. Takže bylo možné projít se tak akorát po balkoncích. Ale bylo to trošku jiné než zbytek dne. Jako projít tunelem a ocitnou se na nádvoří zámku, i když jste ještě 30 sekund zpátky stáli na náměstí města. Vstup byl jen za 10 hřiven, takže si nemůžu stěžovat.  Na náměstí jsme ještě jako tradičně koupili pár pohledů a můj milý sourozenec si vybral magnetku do sbírky. 

Čas běžel, a vzhledem k tomu, že jsme měli jen skromný oběd, jsme se už kolem pěti rozhodli pro brzkou večeři. Volba padla opět na Lvovské croissanty. Tentokrát jiná pobočka, ať nevysedáváme trapně zase v té stejné. Ve městě jich je plno a na jinou narazíte pomalu co pár metrů. Času bylo stále dost a tak jsme změnili rajón. Lvov je město kávy a tak by byla škoda nezkusit nějakou speciální (přece jen jsem za celý den měla jen dvě obyčejné espresa). V kavárně Aroma káva mě zaujala káva s levandulí. Nejdřív jsem měla pocit, že levandulový sirup chutná spíš jako prostředek na mytí nádobí. I když to nerada přiznávám, tak musím říct, že mi po upití asi čtvrtky hrnku opravdu začala chutnat. Pokud by jste však chtěli zůstat u tradičního Latte nebo kapučína, tak ty zde samozřejmě k mání také jsou.

Odtud jsme vyrazili směrem k nádraží, po cestě jsme se zastavili v supermarketu Rukavička, kde jsem koupila své oblíbené víno villa Krim (bez kterého prostě z Ukrajiny neodjíždím) a zbytek peněz jsme šli roztočit za zásoby do autobusu a nějaké ty sladkosti na doma do Silpa.

Na nádraží nám pořád zbývalo asi 20 minut do odjezdu a pár hřiven v peněžence. Jako hodná sestra jsem se s bratrem vydala pro kebab. Zbývaly mi peníze už jen na jeden, a nakonec to vlastně bylo dobře. Připravovaný kebab vypadal skvěle do doby, než ho paní zasypala koprem. 

V osm hodin jsme vyjeli směr Ostrava. Cesta probíhala dobře. Až moc dobře. Přes hranice jsme se dostali cca za 2 hodinky. Což znamenalo, že jsme dojeli na zastávku do Krakova asi o dvě a půl hodiny dřív a tam jsme čekali, čekali a čekali než byl konečně čas pokračovat v cestě. Pak už šlo všechno tak jak mělo a úspěšně jsme dojeli až do Ostravy.(tentokrát, jsme na Svinově výjimečně trčet nezůstali)

Cestou na náměstí

Náměstí

Italský dvůr

A znova ve Lvovských croissantech

Aroma kava - Levandulová káva

25km za den stačilo.

Upřímně jsem měla z tohohle výletu trošku strach. Abychom ráno nebyli unavení, abychom se nějak zabavili tak dlouho a hlavně aby vyšlo počasí. Počasí vyšlo, únava nebyla nijak zlá a čas běžel rychle. Ani zdaleka jsme neviděli všechno a najednou byl večer. Ale my se nikam nehnali. Však co jsme nenavštívili teď, navštívíme třeba v budoucnu. 
Lvov působí vcelku moderně a upraveně. Neměla jsem úplně ten pocit, jako že jsem na Ukrajině, ale spíš někde v Polsku (Nečekaně vzhledem k historii). Ve městě je mnoho zajímavých míst. A hlavně pokud nejste ten tip cestovatelů, co jen v rychlosti oběhnou všechno zajímavé, ale rádi si v klidu někde posedíte, tak je Lvov ideální volbou. Na skvělou restauraci, cukrárnu nebo kavárnu, kde si můžete vychutnávat pohodu a užívat dne, narazíte na každém rohu.