Malajsie

Naše putování v období 25. května - 7. června 2018 (období Ramadánu, o kterém jsme neměli ani tušení)

Vysněná dovolená? .... místo kam by se člověk vracel každý měsíc, kdyby to šlo. Do země, kde jsou všichni přátelští, kde jídlo a pití chutnájinak, na ostrov kde jste téměř jediní turisté a kde byla taková pohoda.. 

1. Den

 Pátek, 25.května 2018

To, že bude na této cestě největší oříšek dostat se z Brna do Vídně nikdo z nás netušil. Měli jsme jet se společností Student Agency, ale zapomněla jsem na jednu věc a to tu, že spoj jede Praha – Brno – Vídeň čili přes naši krásnou D1. Postupně nabíral zpoždění od 20min až po 1,5h. Rezervu jsme měli, ale ne zase tak velkou, abychom se nezačali bát, že nám uletí letadlo a tak jsme začali honem vymýšlet, jaká varianta bude nejvhodnější a nejrychlejší, když už se začalo schylovat ktomu, že pojedem taxíkem za 3000kč. Naštěstí jsme na poslední chvíli sehnali známého, který si udělal čas a byl tak hodný, že nás zavezl do Vídně na letiště, společně ještě s paní, která snámi čekala na stejný zpožděný autobus. Později se při cestě vautě zrozhovoru ukázalo, že paní je bývalá tanečnice, žijící již delší dobu vzahraničí a tak nám ta cesta povídáním ze života velmi rychle uběhla. Letadlo jsme chytli včas a zbytek cesty probíhal bez problémů. Letěli jsme společností THAI a to za skvělých 12500Kč  - zpáteční letenka (Vídeň – Bangkok - Kuala Lumpur - Bangkok - Vídeň). Tato společnost nás mile překvapila v podobě chutného jídla a to hned 2x během letu, zapůjčení dek i polštářů a neomezeného nealko pití. Nebudeme opomíjet krásné thajky, které nás celou dobu obsluhovaly. Let, trvající 10h, se dal nakonec přežít a utekl velmi rychle, z Bangkoku do Kuala Lumpur pak pouze 1,5h. Společnost THAI můžeme jedině doporučit a do Asie snad už ani s jinou nechceme.

Když naše letadlo dosedlo a my vyšli z terminálu KL, překvapilo nás počasí, které bylo horké a velmi vlhké. I když se na takové klima člověk psychicky připravuje, i tak to prostě nečeká. Začali jsme hned řešit dopravu na naše ubytování, ale záhy zjišťujeme, že to s těmi autobusy zas tak slavné není a když jsme viděli na reklamní tabuli aplikaci GRAB, neváhali ani chvilku a začali zjišťovat, co to vlastně je. Je to aplikace, vpodstatě taxi služba, kde udáte vaše místo polohy a požadovaný cíl, zobrazí se cena a foto řidiče včetně SPZ značky. V průměru jsme platili 10 Ringitů (asi 50Kč) za auto pro oba. Je to neskutečně pohodlná a bezstarostná služba, na kterou jsme si velmi rychle zvykli a po městě už jinak nejezdili. Když nás řidič dopravil na naše ubytování, které bylo jedno ztěch velmi levných (250Kč za pokoj na noc), vyrazili jsme do města hledat směnárnu a cestou nás zastihl první tropický déšť. Narazili jsme však na obchodní dům, který pro nás představoval spásu - chutné jídlo velmi bohatého výběru (vietnamská kuchyně, thajská, indická, čínská...).

tropický liják v Kuala Lumpur

rušné silnice v KL

2. Den

Sobota, 26.května

První den bylo vplánu vidět symboly KL a to Petrona Towers a Batu Caves, ale někdy si člověk může plánovat co chce, ale okolnosti vás nakonec dovedou úplně jinam. Také fakt, že jsme se nepřinutili brzy vstát, i možná kvůli časovému posunu. Po cestě grabem do centra jsme narazili na Free bus jezdící turistické trasy a když jsme se rozhodli jej vyzkoušet, potkali jsme mexičanku, která se knám přidala a chvilku jsme cestovali spolu. Přijeli jsme do China Town, prošli se kparku a rozhodli se pro zapůjčení kol. Zdržení kvůli aplikaci a sehnání kol pro nás 3 nestojí za řeč, vždy se najde nějaká komplikace. Vzhledem ktomu, že kola ani zdaleka nepřipomínala horské kolo a jízda do kopce byla velká dřina a cestou nás chytl 2x liják, mexičanka tuhle variantu vzdala, odhodila kolo a odjela taxíkem. My jsme potom zvolili projížďku obřím parkem po rozpáleném asfaltu a kolem nás byli slyšet papoušci z okolních pavilonů. V okolí se nacházely i orchidejové zahrady a motýlí farma, jenže liják neustával a my se šli někam schovat. Kvůli tomuto zdržení jsme nemohli pokračovat dále a museli zase spěchat zpět pro věci abychom chytli autobus do Cameron highlands, který měl jet v17h. Vracení kol také nebylo moc úspěšně, zasekl se tam závit, který měl aplikaci říct, že jsme kolo vrátili a aby nám přestávali strhávat peníze za půjčení (0,5 ringitu na hodinu = asi 3 koruny). Chtěli jsme využít Grab a ještě aspoň cestou zahlédnout nebo přiblížit se kPetrona Towers, ale řidič byl neoblomný a dopravní situace se zhoršovala, takže jsme viděli jen špičky věží zdálky.

Cesta autobusem na Cameron Highlands byla nekonečná. Pro mě byla ke konci cesty už noční můrou, protože jsme jeli tak klikatými zatáčkami, až se mi zvedal žaludek. Martin ale vklidu spal a já mu ten klid trochu záviděla. Řidič troubil vkaždé zatáčce na pobíhající psy, velmi prudce zatáčel, brzdil a zase se prudce rozjížděl. Kolem nebyla žádná světla, pouze džungle a do protisměru pár aut a já se málem dala na víru vBoha, aby do nás to auto vzatáčce nevrazilo. Celou dobu samozřejmě pršelo, takže horší konec světa už si představit neumím. Po příjezdu do Tanah Rata kolem 22h pršet nepřestalo, ba naopak. My už šli jen hledat pořádné jídlo a ubytovat se. Jídlo se nakonec povedlo velmi rychle najít, v což jsme skoro nedoufali v tak pozdní čas. Při ubytování jsme na recepci narazili na zvláštního inda, který vám všechno odkýve, ale vlastně moc nerozumí. Pak jsme zjistili, že na té recepci i spí. Na zemi měl pohozenou matraci a takhle zajištoval 24h chod recepce.

čajová plantáž v Cameron Highlands

3. Den

Neděle, 27.května

Městečko Tanah Rata je výborné zázemí pro turisty, kde najdete úplně všechno. Zdrželi jsme se tu nakonec 3 noci, a ani za tu dobu jsme nestihli ochutnat jídlo ve všech restauracích. Mají tu i různé obchody sobčerstvením a oblečením. Také asi 3 ,,cestovní kanceláře,, které zajišťují fakultativní výlety. Tento den jsme se rozhodli pro výlet za 25 Ring/osobu, minivanem pro 8 lidi na půl dne. Výlet zahrnoval návštěvu včelí a jahodové farmy, čajové plantáže BOH, kaktusy, chrám budhy a zeleninový trh. Ztohoto výletu jsem byla nadšená, průvodce nás všude zavezl, tam nám dal rozchod a my si pochodili a pofotili co se nám líbilo. Počasí se konečně umoudřilo a fotky máme nádherné. Největší zážitek byl možná zčajových plantáží, to byla krásná linoucí se zeleň, ochutnali jsme místní čaj a nakoupili nějaký domů. Všude jsme ochutnali co se dalo, i včetně ovoce fialové barvy zvané Cameronovo jablko, ale to nám přišlo dost kyselé. Protože jsme byli s výletem moc spokojeni, zakoupili jsme na další den výlet do džungle a honbu za největší květinou v rostlinné řiši - Raflesií.

Raflésie

leguán

obrovský motýl

4. Den

Pondělí, 28. května

Na takovou cestu do džungle bylo třeba se řádně posílit a to nám zajišťovaly skvělé restaurace, takže míchaná vajíčka stousty a indickou kávou. Na trip jsme vyrazili sdalším průvodcem, tentokrát již vjeepu kvůli horší dostupnosti. Od této doby bylo počasí už na naší straně a my se mohli kochat přírodou a naslouchat všem zvukům džungle. Když jsme se dostávali hlouběji a hlouběji, začala jsem si všímat pijavic, číhajících na listech. Nepopírám, že mě nepostihla paranoia, i když vím, že nejsou jedovaté a nic by se mi nemohlo stát. Ale když vám leze 5 pijavic po ponožce, není to příjemný pocit. Kolíkem jsem je rychle odšoupla a šli jsme dál.

Kvůli zavlažování svých políček a skleníků, farmáři natahali trubky zdžungle po vychozených cestách, takže se někdě stalo, že trubka praskla, místy jsme šli hodně rozbahněnou cestou, jindy ztoho byl takový větší či menší gejzír. K Raflésii jsme se dostali, je to neuvěřitelná květina, velmi citlivá na lidskou bakterii proto je potřeba dávat pozor a nedotýkat se jí. Viděli jsme jak se snaží rozsemenit a také dalších pár míst, kde se tato květina nachází. Tenhle bod určitě stojí za vidění. Zdžungle jsme potom jeli do vesnice a zkoušeli jak se loví zvěř foukačkou na terč. Oběd jsme neměli vkdovíjak pěkných evropských podmínkách, to hejno much kolem jídla vindické restauraci mě nepatrně znepokojovalo a o toaletě raději nemluvím. Ale to byl nejslabší bod zcelého dne. Po příjezdu do Tanah Rata jsme objevili místní trhy, kde ceny byly nesrovnatelné spodniky do kterých jsme do teď chodili. Jenže jsme měli po večeři, tak jen nějaké sladkosti, co nás lákali. Kousek kokosového zákusku za 1 rng - 5kč.

Tento den byl zlomový, protože jsme měli vplánu jet na sever Malajsie na ostrovy, ale ubytování jsme chtěli řešit za chodu a ne spředstihem. Ceny se totiž začaly šplhat výš a kapacity docházely. Už jsme přemýšleli o náhradní variantě půjčení auta a jízdy po východním pobřeží, ale nakonec se nějaký pokoj uvolnil a jeli jsme následující den celou tu vzdálenost jen kvůli jedné noci, že to zkusíme a případně zkusíme najít další ubytování, kdyby se nám tam velmi líbilo. Tady mělo začít naše dobrodružství.

Transport z Tanah Rata do Kuala Besut jsme zakoupili u jedné zmístních CK a za 70ring/osobu doufali v zázrak.

5. Den – Perhentian Islands

Úterý, 29. května

Doprava do přístavního města byla opět minivanem a trvala velmi dlouho. Tam nás čekali zJet ferry, naskočili na speed boat a jeli na ostrov Kecil (ten menší). Nutno podotknout, že se celníci ptají na délku pobytu, která nesmí přesáhnout 30 dní a každý turista platí vstupní poplatek na ostrovy cca 20RNG. Mějte tedy připravenou hotovost.

Zde jsme utrpěli trochu šok a to proto, že jsme vtéto části byli jediní turisti, nikde nebyla otevřená žádná restaurace ani obchod, a ubytování jsme měli téměř vdžungli, až po projití celou vesnicí na kopec. Viděli jsme autentičnosti, cítili všelijaké pachy, viděli všechno možné, ale ráj na zemi to úplně nebyl. Ubytování ani místo to nebylo vůbec ideální, a proto jsme šli zabavit na pláž a dívali se na rybičky a korálové útesy tyčící se hned u mola. Naštěstí po připojení na wifi jsme sehnali ubytování na druhém ostrově na další 3 dny a tak jsme se těšili, že změníme lokál. Není vůbec žádný problém sehnat zde vodní taxi, které vás během 10 min dopraví kam si řeknete. Večer jsme ještě pátrali po nějakém jídle, ale kvůli ramadánu to bylo velmi obtížné. Nakonec se jedna prodavačka ovoce slitovala a uvařila nám rýži skuřecím a ktomu skvělý papájový džus, který byl tak sladký a dobrý, že bych to mohla pít každý den. Tak tohle byla Fisherman Village – nedoporučuji, pokud nestojíte o takové autentické zážitky. Možná jedinným plusem bylo, že v pokoji měli tichou klimatizaci.

6. - 8. Den

Středa - pátek, 30.května – 1. června

Noc jsme přežili za doprovodu všelijakých zvuků z džungle – papoušci, opice skákající po střeše, rostoucím banánovníku přímo před dveřmi a možná i pár pavoukům a ještěrkám sídlících vkoupelně. Těšila jsem se na změnu místa, protože tohle jsme možná úplně nevychytali. 

Po přijetí na ostrov Besar, do Bayu Dive Lodge, zahlédnutí Arwana resort a vůbec spatření té vylidněné pláže, to jsme si konečně připadali jako vráji. Tenhle kousek ostrova se vůbec sničím nedá srovnat. Tohle byla neskutečná nádhera. Přivítal nás velmi milý personál, ubytování jsme měli vpěkných chatkách. Na celém tomto pobřeží nás také nebylo moc, ale rozdíl byl vtom, že místní byli na turisti připravení a všude bylo otevřeno. Těch restaurací tady bylo víc než dost, ceny se mírně lišily ale pláže nádherné, moře čisté, občas nějaké rybičky, a všude zvláštní díry vpísku. Až později jsme zjistili, že to je od krabů. 3 dny jsme byli vtomto ráji, koupali jsme se vteplém moři a opalovali se. Ten moment, kdy nic nemusíte řešit, jen kdy se najíst a jestli máte nabitý foťák/telefon je jediná starost. Velmi jsme si ten pocit užívali. Nesmím ještě opomenout čerstvé ryby na grilu, které tady dělají luxusně. (Nejlepší je asi baramundi, zkusili jsme i tiger prawn, ale ta je byla bez výrazné chuti, spíše neochucená žádným kořením).

banánovník přímo u chatky

liduprázdná restaurace

místa na focení jen pro nás

9.den

Sobota - pondělí, 2. - 4. června 

Další tři dny jsme ještě strávili na jiné části ostrova ze západní strany (ostrov Besar – D´raii chalet). Vtipný byl pán, co nás ubytoval. Na pokoji nebylo umyvadlo a vlastně žádných ztěch co nabízel nebyl umyvadlem vybaven (cituji: ,,evrytink is same). Než vůbec pochopil co hledám, ukázal mi na sprchu a řekl, že můžu používat tohle. Dobře teda. Místo vkoupelně bylo asi takové, že můžete sedět na záchodě a vlastně se sprchovat, protože tyhle části oddělené nebývají. Nikde. Ale aspoň tu byla záchodová mísa, což ne všude bývá. Tohle byla teda radost č.1. - pořádný evropský záchod. Do teď to byla většinou díra vzemi. Radost č.2 bylo umyvadlo. Ztoho plyne ponaučení, že se člověk začne radovat zmaličkostí.

Zpět ale kostrovu. Nádherná a dlouhá pláž, která nás pokaždé něčím překvapila. Než jsme došli na samotný konec, trvalo to téměř hodinu. Cestou jsme narazili ne jednou na varany, malé i velké, ale to jsme ještě nevěděli, že jsou vlastně nebezpeční (respektive, můžete vykrvácet když vás olízne či kousne). Ale nebojte, nic se nám naštěstí nestalo.

Až jsme se nabažili těch všech krás kolem nás, křišťálově čistého a teplého moře, rozhodli jsme se koupit si šnorchlovací výlet na – Blue lagoon, Fish Garden, Turtle point, Shark point. (50ringitů).

Všechna místa byla nádherná a zajímavá, plavat mezi těmi rybičkami a se želvama, ale myslím že největší zážitek byl poslední bod – shark point. Náš průvodce moc nemluvil o tom, jak to bude probíhat, možná i kvůli jeho angličtině, ale myslela jsem, že si je vyfotíme pouze zčlunu a i to už může být nebezpečné. Nevěděla jsem jak mají být žraloci velcí. No když průvodce vytáhl šnorchl a začal nás nahánět do vody, začalo se mi to nepozdávat. Ale trochu jsem se ujišťovala, že vidím kousek sítě, tak je budeme asi pozorovat přes síť. Neochotně jsme tedy naskákali do vody a po ponoření hlavy jsem zjistila, že to není síť, ale lano sbojkama. No, jsme ve vodě, nedá se couvnout, náš ,,guru,, má nějaké návnady vruce a mává snimi, aby přilákal ryby. Ty neváhají a během pár vteřin je obklopený hejnem, my zpovzdálí pozorujeme tuhle show, když najednou si všimnu divného pohybu kolem.

Už jsou tady. Žraloci ucítili pach návnady a připluli se podívat, kroužili nemilosrdně kolem nás a koutkem oka si nás prohlíželi. Musím říct, že mi teda zatrnulo, a ten pocit jen tak nezapomenu. Říkala jsem si, že už jsou tady tak nesmím dělat prudké pohyby a panikařit, a že je to určitě žralok typu ,,býložravce,, a že nás neohrozí. Také to, že to ten průvodce nedělá poprvé a že by nám tohle přeci neudělal. Až později jsem se dozvěděla, že se tento typ žraloků živí rejnoky a zrovna dva kousky rejnoků měl ten průvodce vruce a tím je celou dobu dráždil. Pro jistotu nám je dal ještě do ruky (opět naivně jsem si myslela, že jen kvůli přilákání těch rybiček). Vzal si naši kameru a udělal krásné záběry se žraloky vpozadí. Nakonec jich bylo 5-6 kolem nás. Přiznávám, že pokaždé když se ten žralok zrovna nacházel za mými zády tak to nebyl úplně příjemný pocit a čekala jsem, jestli mi neukousne nohu.

Nakonec průvodce odhodil tyto návhady do dálky a žraloci je vmžiku spolkli. Plní dojmů jsme se zase nalodili a jeli do přístavu. Neskutečný zážitek.

skoro jako na Seychelách

výborné jídlo a velký výběr

50 odstínů modré

pohoda na síti

nikde ani živáček

10. den až do 7. června

Nejlepší palačinky pod sluncem – zapečené sbanánem, melounem a ananasem je nejlepší start takového tropické dne, a ktomu ledová káva. Naposled využíváme moře kšnorchlování a opalování před odjezdem.

Pokus o pár uměleckých fotek na těchto plážích, když právě slunce ukázalo svoji pravou tvář a obloha byla jako vymetená. Tahle série fotek zposledního dne je snad nejvydařenější. Narazili jsme i na prázdné molo a houpačku vmoři a samozřejmě celou dobu jsme byli téměř sami. Takový Adam a Eva ztraceni vráji. Na konci pláže jsme objevily kameny typické těm na Seychelech. Během procházení se po pláži jsme narazili na poraněného varana, kterého jsme zachraňovali a obstarávali potravu.

Po poledni jsme snechutí čekali na člun, který nás měl odvést ztohoto ostrova. Opravdu se nám nechtělo a pevně věřím, že se sem ještě někdy vrátíme.

Následoval příjezd do Kuala Besut poslední velmi rychlou jízdou, ty motory za námi měly opravdu sílu a doslova jsme letěli nad vlnami. Dále jsme pokračovali do Kota Bharu, a již na molu v Kuala Besut na nás čekala průvodkyně od společnosti, kde jsme si předem zarezervovali cestu minivanem. Provedla nás přístavem až k jejich společnosti, kde stál náš minivan. Cesta byla velmi příjemná, sedadla nebyla plně obsazena a tak jsme se mohli pořádně roztáhnout, klimatizace fungovala, takže se to dalo zvládnout. V Kota Bharu jsme měli dost potíže najít ubytování kvůli špatně uvedené adrese na Agodě (něco jako booking). Kde po prvním pobíhání v podzemních garážích, kde ukazovala mapa, že má být umístěné ubytování, následném obkroužení několika bloků domů a zapojení části tamního obyvatelstva (2+2 ženy) a místního motorkářského “gangu” (cca 3 motorky), jsme asi po více jak hodině ubytování za pomocí těchto sil našli.

Byli jsme velmi překvapeni, vstřícností při pomoci hledání a srovnávali s evropskou náturou. Dlouhým hledáním jsme bohužel dost ztratili čas, a na místní tržiště se vrhli stylem doběhni a ulov co se dá a ještě zbylo, protože všichni prodavači začali už uklízet a balit. Při hledání jsme mlsně koukali co tam vše mají, ale prioritou bylo zbavit se těžkých batohů a pak vyrazit na tržiště. Ceny opět velmi velmi nízké. Ochutnání čerstvých džusů, tentokrát v igelitovém pytlíčku se slámkou, tohoto stylu zabalení tekutiny jsme si všimli v jeepu vCameron Highlands. u našeho průvodce džunglí a divili se, jak to má zvláštně zabalený. Až tady jsme pochopili, že to tak prostě dělají. Ať žije zero waste, bohužel tady ještě bude nějakou dobu trvat, než místní pochopí.

Když slyšíte hudbu zrepráků u obchodního domu a rytmus připomíná lambazouk, nemůžete si pomoci. Na chvilku jsme se nechali unést a byli jsme dočasnou atrakcí pro místní. Poslední den ráno jsme chtěli nějakou tu snídani ale večerní plné ulice stánků byly ty tam a sotva jsme něco koupili na zub. Radši jsme pak vyrazili na letiště, zavolali taxi a dojelo snad nejkrásnější Tunningtaxi za celé cestování.

Vnitrostátní lety jsou levné a příjemné a cesta do Kuala Lumpur probíhala hladce. V KL jsme měli dost času až poletí náš let a tak jsme kupovali suvenýry, občerstvovali se a trávili čas na rozlehlém letišti. Cesta letadlem byla opět výtečná, dvě jídla které byli zase velmi chutná a let probíhal hladce. Po příletu do Vídně jsme dostali svá zavazadla a na poslední chvíli takticky změnili trasu se Student agency přes Bratislavu do Brna. Bylo to rychlejší a dokonce to vyšlo levněji. Vtipná odpověď stevardky, zda můžeme jet s nimi: “Áno možete, však eště máte tri minuty” vše zpečetila a tak jsem neváhal a booknuté jizdenky Vídeň - Bratislava zrušil a okamžitě koupil Vídeň-> Bratislava -> Brno. Ještě že funguje ten dataroaming že? ;)

cesta džunglí blátivou cestou, po popraskaném vodním potrubí

kreveta tygří

jedna z mísních ,,přeplněných,, restaurací. ceny podobné a příznivé, výběr velký

jít za svým snem

Poznatky a informace:

➢ Smlouvání pro Malajsii není moc typické, ale vždycky to můžete zkusit.

➢ To že smrdíte hned po opuštění letištní haly je normální, nebojte, nejste jediní. A když si chcete oprat věci, fakt to děsně smrdí (ta jejich voda, vlhkost a podmínky schnutí nic moc a nepomůže vám ani aviváž)

➢ Vnitrostátní lety jsou levné (cca 700kč na osobu); cena závisí od váhy odbaveného zavazadla, v praxi jsme viděli zahájení novinky a to samoodbavování zavazadel

➢ Zvyknout si na záchod typu ,,díra vzemi,, mi vlastně nešlo celou dobu pobytu

➢ Asijská angličtina se velmi liší od té naší, někdy je těžší se dorozumět, ale nakonec to jde rukama a nohama

Krádeže/ztráty/újmy

Krádeže – 0

Ztráty – zapomenutá taška se suvenýry ve Student agency na trase zpět Vídeň-Bratislava, ale společnost není schopná vám něco takového doručit po svých autobusech, musíte si pro to zajet sami

Újmy – ano a ne jedna, ale za vše můžu já, veřejně se přiznávám.

1. Zničila jsem Martinovy dioptrické brýle, prostě sem na ně sedla. Ještě, že měl čočky, jinak by ztoho chudák nic neměl (dioptrie cca 6)

2. Jediná čtečka na zálohování fotek a videí do pc - zničená. Kým? Opět mnou. Zbytek cesty doufáte, že se ty historicky krásné fotky a videa nikde nezničí, ani vletištním rentgenu.

ZÁVĚR

Stojí tohle za vidění?

Rozhodně ano, třikrát ano!!!