Maroko - Agadir a únorový útěk za teplem na 4 dny

Od listopadového Ománu mě opět začaly brát chutě na nějaký ten únik do tepla🌞. Otázkou doma je: pojedeme či nepojedeme? Když padla varianta na společnou cestu, začínám koukat po blízké teplé destinaci aspoň pár dní. Kanáry jsou v tu chvíli už cenou úplně mimo, ale Agadir ukazuje občas slušné ceny. Po krátkém rozmýšlení kupuji, i proto, že mě toto místo lákalo už dřív. Během krátké doby dávám dohromady plán cesty. Letenka SO ráno – UT večer slibuje prakticky 4 celé dny v teple. Tak hurá za sluníčkem.

Na konci tradičně naleznete náklady i rady a tipy na cestu.

Termín: Únor 2024

1. Den: ČR – Vídeň – Taroudant – Agadir

Odjezd z domu o půlnoci, kolem 3h ráno jsem na Mazuru a pak už jen rychlý přesun na letiště a projít security. Dávám krátkou návštěvu v salónku, abych se trochu posilnil a už běžím přes pasovku ke gatu. Zde už akorát začíná boarding. Ideál načasování. Let je nakonec o hodinu opožděný kvůli komplikacím s motorem. Uvelebím se v sedadle a většinu času střídavě prospím.

Po přistání čekám frontu na pasovku. Když se konečně dostanu skrz, vyměňuji v hale první várku peněz a zjišťuji, že je tu další dlouhá a neskutečně pomalá fronta ven. Všechna zavazadla totiž musí přes scan. Konečně jsem venku, i přes delší sekeru na mě čeká chlapík z půjčovny. Předání auta probíhá rychle a jednoduše, platím cash zbytek ceny, přebírám bílé Sandero a můžu vyrazit na první výlet🚗.

Přistáváme

Moje půjčené Sandero

Na cestě směr Taroudant

Taroudant, který je někdy přezdívaný „malá Marrakéš“ je asi hodinu cesty z Agadiru. Cesta sem je opravdu jednoduchá. Kolem poledne jsem již na parkovišti nedaleko centra a vydávám se na procházku k historickému centru. Moje cesta začíná nedaleko brány Bab Lkhmis a pokračuji dál podél hradeb. Míjím bránu Bab Lahjer a odbočuji k mešitě Hassana I. Vyhlídka na ni je lemována řadou palem a mezi nimi dlouhá fontána (bohužel bez vody). Toto je jeden z ikonických pohledů na Taroudant, který ani já nemůžu vynechat.

Brána Bab Lahjer

Cesta podél opevnění

Fontána u mešity

Dále zastavuji na Náměstí 20. srpna, pojmenovaného podle dne revoluce, kdy se slaví nezávislost Maroka. Je to obrovský otevřený prostor obklopený ze tří stran hradbami s fontánou uprostřed. I tato je ale bez vody. Potom už vcházím jednou z hlavních bran jménem Bab El Kasbah do města. Procházím přes Náměstí 6. listopadu  a pokračuji dál do města.

Dávám pauzu na oběd v restauraci Complexe El Kasbah, kterou jsem měl vytipovanou dopředu. Menu je pouze francouzsky a je tu trochu jazyková bariéra, ale kluci jsou přátelští a nakonec to nějak domlouváme a dostávám oběd😀🍗.

Po obědě se chvíli toulám uličkami, kdy čím hlouběji se člověk noří do města, tím autentičtější severoafrické město se vším typickým prachem a bordelem pozná. Potom už vycházím další branou ven na hlavní tah a pomalu se podél hradeb vracím k autu. Čekám, jestli budu něco platit za parkování, ale nikdo se ke mně nehlásí. Startuji auto a mizím do Agadiru.

Náměstí 20. srpna

Náměstí 6. listopadu

uličky Taroudantu

uličky Taroudantu

Pauza na první oběd

Odpoledne přijíždím k hotelu. Hotel La Suite je u pláže a taky má hlídané dost velké parkoviště. Vypadá to na dobrý výběr. Zvládám se rychle ubytovat a potom už moje cesta vede na pláž. Přístup na promenádu mám prakticky naproti hotelu, tak se chvíli toulám po pláži a pak si lehám na klidnější místo a relaxuji na sluníčku až do večera. Pak už je tu čas večeře. Restaurace u hotelu mě zrovna nenaplňují důvěrou. Chvíli se toulám večerní promenádou a později moje volba padla na Le Maxwell. Zde si dám pivko a kuřecí tažin a vracím se na hotel. I přes diskošku, která se ozývá někde v útrobách hotelu, tvrdě spím až do rána, byl to dlouhý den.

La Suite hotel

Pokoj

Pláž nedaleko hotelu

Pláž nedaleko hotelu

2. Den: Agadir - Legzira beach

Po snídani chvíli čekám, jestli včerejší jídla nebudou mít nějakou dohru. Dopadlo to dobře a jdu se chystat na cestu.

Cesta na pláž Legzira je docela dlouhá (přes dvě a půl hodiny autem), ale je to jeden z taháků této oblasti. Po příjezdu se mě ujímají místní parkovací chlapi (platím 10 MAD) a pak už přicházím na pláž. Poznávám pomalu jedno z největších úskalí tohoto místa – cesta po pláži je možná pouze za odlivu, jinak je velká část pobřeží aspoň částečně pod vodou a prakticky neprůchodná. V době mé návštěvy byl odliv mezi 9 a 10h ráno a pak až pozdě večer. Dávám se na cestu, dokud to trochu jde. Místní se mi ani nepokouší vnutit cestu na velbloudovi nebo na ATV a za chvíli je už parkují v bezpečí dál na kopci. Procházím první branou a koukám, že voda se nápadně zvedá. Otáčím se raději po chvíli zpět, i tak dostávám od vlny pořádnou dávku přes nohy až kus nad kolena, ale včas se dostávám na druhou stranu. Peněženka přežila bez úhony, o pasu ve spodní kapse se to tvrdit 100% nedá😄. Vracím se k „městečku“ na začátku pláže. Dávám si oběd a to už je oceán až u restaurací, pláž prakticky celá zmizela. Během pauzy mi aspoň skoro uschnou boty. Po dobrém jídle jdu po zbytku pláže ke spadlému oblouku a vracím se pro auto. Zde už není kam dál jít.

Legzira - nejbližší oblouk z Legziry

Tady jsem pak dostal sprchu, nebylo úniku😁

Legzira její a hlavní základna

Obědové hody, vešel jsem se pod 100MAD

Popojíždím autem asi 3km dál a zastavuji u sjezdu do pouště. Nechci se pouštět se s obyč Sanderem do žádných velkých offroad akcí a raději pokračuji pěšky. Každopádně by projet asi i šlo. Tady mám další tři oblouky prakticky hned u sebe. Prvně jdu na ten nejsevernější. Zde se dá po pěšině projít až na konec útesu a můžete zde cítit opravdu neskutečnou sílu oceánu. Navíc tu v té době není ani noha. Přecházím pak ještě na druhý oblouk, tady je krásný pohled na obě strany. Jelikož nemám ještě dost, tak scházím ne moc pohodlnou cestou dolů na pláž. Mám tu celý prostor sám pro sebe a i při vysokém přílivu se zde dá dostat až pod oblouk. Je tu nahromaděné i velké množství mořské pěny, nedá mi to a sáhnu si😄. 

Výhled na pláž Legzira dál od vesnice

Až na špičce oblouku

Pohled z prostředního oblouku

Dole na pláži plné mořské pěny

To už je ale odpoledne a vracím se k autu a jedu zpět na hotel. Přijíždím až kolem 7 večer. Dnes mířím na večeři trochu dál. Restaurace Le 20 Restaurant je místo kam se pak vracím i další večer. Zkouším trochu exotiku a objednávám tažin z velblouda🐪. Chuť to nebyla vůbec špatná a klidně bych si ještě někdy dal😊. Po jídle je ještě čas na místní mátový čaj a poté se odplížím na pokoj.

Tažin z velblouda

Noční Agadir

Pláž po setmění

3. Den: Agadir – Timlalin Dunes – Paradise valley

Ráno mizím na další výlet směr Timlalin Dunes. Cesta mě vede na sever přes Taghazout, poté skrz vesničku Tamri až k odbočce k dunám. Sjezd je cca 10km za vesnicí. Hned po odbočení potkávám stanoviště čtyřkolek, kde nabízí jízdu po dunách. Kousek dál je i první „parkoviště“, na kterém nechávám auto. Aktivity typu čtyřkolky mě moc neberou a tak vyrážím na pěší procházku. Jak potom vidím stav cesty, dalo by se dojet autem v poho i dál, ale už se mi nechce vracet. Mířím prvně k útesům na pobřeží a pak i dál k nejvyšším dunám. Tady si dávám malý oddech, kochám se krajinou a pak už jdu zpět k autu.

Pohled na duny po cestě

Na kraji na útesech

Poušť

Poušť

Druhou zastávkou má být vyhlášená oáza Paradise valley s přírodními jezírky. Navigace mě vede přes Tamri dál do vnitrozemí což se dále ukáže jako fatální chyba. Silnice se pořád zhoršuje, až najednou končím na polní cestě vedoucí kamsi do neznáma (vřelé díky mapy.cz). Vracím se a jedu delší cestou, to ale taky není žádná výhra. Ve finále je z toho skoro dvě hodiny trvající vyhlídková jízda horami. Pořád si říkám, že to nemůže být už horší, pak i přemýšlím, jestli se nevrátit, ale to už mám za sebou větší kus cesty a náladu na bodu mrazu. Cesty jsou pořád užší a horší. Za celou cestu nepotkávám ani živáčka. Jestli mi taky klekne auto nebo mě někdo přepadne, tak mě už nikdo nenajde😀 . Nakonec se všude protáhnu a přijíždím k parkovišti až odpoledne.

Tady už nalézám pravé turistické peklo (snad poprvé co jsem v Maroku). Obě parkoviště jsou totálně přecpaná, v krátkých intervalech sem dojíždí další a další minibusy plné turistů a vidím jedno procesí lidí za druhým, jak směřují k jezírkům. Přestávám mít jakoukoliv chuť se tohohle účastnit a nasraně přemýšlím o cestě domů. Ne nadarmo je toto místo nejsnadnější a nejlevnější výlet z Agadiru. Dávám si raději pár zastávek cestou na vyhlídkách na hory a palmový háj a vracím se na hotel. Proto když sem náhodou pojedete od severu, ignorujte zkratky od GPS a jeďte přes Aourir (městečko mezi Agadirem a Taghazout).

Na cestě domů

Výhled nedaleko Paradise valley

Odpo jdu na chvíli na pláž si odpočinout, ale dnes je fakt silný vítr a pocitově chladněji, tak se brzy vracím. Večer potom jdu do stejné restaurace jako včera. Místo piva (Flag spéciale), které nebylo žádná bomba, si dávám místní červené víno a to je opravdu dobré. Po dobré večeři a tradičním čaji mizím spát.

4. Den: Agadir - Vídeň - ČR

Po snídani se balím, loučím se v hotelu a přejíždím k parkovišti lanovky. Na rohu u Shell před tím doplňuji benzín a nechávám auto na parkovišti.  Jízdenka na lanovku stojí nově už 120 MAD, ale dá se platit kartou. Nechat se vyvézt na Agadir Oufella zabere pár minut, je to příjemná a pomalá jízda. Kabina je nová a je z ní pěkný výhled. Po příjezdu se chvíli toulám podél hradeb, kochám se výhledy a pak jedu pomalu zpět. Kromě výhledů je tu i dost obchodníků se vším možným, ale nejsou nijak dotěrní. Odjíždím z parkoviště, trochu mě teda rozhodilo, že cena je najednou 12 MAD, když tam mají napsáno 8. Je to prý cena za hodinu. Já to tam teda nikde napsané neviděl, ale není to žádná palba a dál se nehádám.

Stanoviště lanovky

Agadir Oufella

Agadir Oufella

Výhled z hradeb

Přesouvám se na nedaleké parkoviště k pláži vedle vstupu č. 6. Za parkování tu chtějí 5 MAD, případně nabízí za 20 drobáků umytí. Počasí vychází naprosto luxusně (25°C a jasno), tak se rozvalím na pláži a odpočívám až do pozdního oběda. Na jídlo jdu prakticky hned vedle. Restaurant Le Nil Bleu tu byl zmíněný i jiném cestopise. Je tu dost plno, jídlo je zde dobré a jde jim to rychle od ruky. Bohužel mám ale smůlu na obsluhu s jazykovou bariérou a horší chápavostí. Tím se ta pohoda a spokojenost trochu kazí, ale dopadlo to docela dobře.

Je čas jet raději trochu s předstihem na letiště, protože hustota dopravy je dost nevyzpytatelná. Opět se potvrzuje, že mapy.cz neskutečně kecají ohledně doby dojezdu a přijíždím asi jen čtvrt hoďky před plánovaným předáním auta. Akorát potkávám chlapíka z půjčovny na e-koloběžce, takže super načasováno. Vrácení auta je naprosto bezproblémové a rychlé a můžu jít do haly.

Promenáda nedaleko přístavu

Pohoda na pláži

Poslední oběd a domů

Vstup na letiště

Poučen informacemi z netu jdu k checkin přepážce, není tu ještě prakticky žádná fronta. Předávám pas a palubní lístek a trochu mě „šokuje“, že se striktně měří všechna palubní zavazadla. Na můj dotaz potvrzují, že to myslí vážně, takže odkládám na pult všechny přebytečné věci a otáčím se ke kleci. Po natlačení svého lehce nadměrného batohu do malé klece a zvolání kouzelnického „ta dáá“ se holčina usměje a říká „ok“, dostávám razítko na BP a odcházím ke gatu.

Zde ale situace poněkud absurdně pokračuje. Čeká tu několik dalších členů personálu opět s Ryanair klecí a ať změřím batoh. Ptám se naprosto nepokrytě, jestli si ze mě dělá prdel, že mě kontrolovali před minutou na přepážce a mám potvrzený boarding pass. Po odpovědi „já jsem to ale neviděla“ jsem teda trochu vystříknul a za lehkého remacání opět napasoval batoh do klece. Tady se personálu měření trochu nepozdává, protože jsou záda batohu trochu prohnutá ven. Asi jak i vidí mé trochu nasrané rozpoložení, dostávám zelenou, beru si věci ze země a pokračuji dál.

Na airside pak zjišťuji další nemilé překvapení, není tu už žádná směnárna (aspoň já žádnou nenacházím). Vyřeším to nakonec nákupem v dutyfree, je tu aspoň místní víno. Hala je celkově dost prázdná, nemám tak problém pohodlně sedět až do odletu. Cesta pak proběhla už v pohodě, kolem půl 11 večer přistáváme ve Vídni, beru na Mazuru auto a frčím domů.

Zhodnocení dovolené:

Agadir mě příjemně překvapil jako fajn zimní destinace. Ať už se chcete někde válet v AI resortu, vidět poušť, starobylá města i nekonečný divoký oceán, každý si najde to svoje. Počasí bylo příjemné, ceny slušné a vyhnuli se mi „hellomyfriendi“ či další pokusy o různé podvůdky. Cesta sem stojí za to na pár dní relaxu i na dlouhý roadtrip. Prakticky všechna hlavní místa můžete absolvovat přes místní agentury, města mají i autobusová spojení. Jako jednodenní výlet je dostupný také Marrákeš nebo Essaouira. Dá se to tak zvládnout i bez půjčeného auta. Většina těch denních výletů vyjde přes agentury v rozmezí cca 1000-1500Kč. Pokud si ale auto vezmete, není se čeho bát, jen v centrech měst je to místy trochu divočina.

Základní info k cestě:

Letenky: Ryanair / Lauda z Vídně, příplatek za sedadlo (pro checkin z domu a díky místu u okna byl náznak spánku).

Cesta z/na letiště: použité auto, jinak alternativa je taxi za 20€. Jestli bydlíte v hotel zóně v Agadiru, tak je zde i Aerobus za cca 5€

Doprava: Auto od společnosti Samicar, můžu je jen doporučit. Zánovní Dacia Sandero v pěkném stavu, objednávka bez problémů, super domluva, můžete zaplatit i cash na místě. S prémiovou pojistkou žádný depozit. Není potřeba KK, stačí zaplatit malou zálohu online. Vyzvednutí i vrácení bez potíží a dostal jsem malý dárek na závěr. Benzín stojí podobně jak u nás. Policejní kontroly v pohodě, jen jedno krátké zastavení u zátarasu. Ujetých 700km absolvováno bez nehod, pokut nebo žádostí o úplatek😀.

Ubytování: La Suite hotel – menší hotel, na pláž je to za roh, ale v okolí není moc restaurací ani obchodů. Počítejte, že se trochu projdete, nebo se dá použít taxík. O víkendu je dost slyšet noční diskoška, tak kdo má lehké spaní, může mít problém. Snídaně základní, ale dobrá. Personál super příjemný. Je zde i malý bazén. Pokoj byl velký, za tu cenu paráda.

Jídlo a pití: Tažin, gril a těstoviny jsou asi nejrozšířenější jídla na která narazíte. V Agadiru ceny na slušných místech 10-15€. Jsou tu ale restaurace snad všech kategorií 😁. Seženete tu běžně i alko. Jak vyjedete mimo, tak jsou ceny lepší, najíst se pod 10€ není žádný problém, na alko ale zapomeňte. Prakticky všude dostanete výborný a čerstvý pomerančový džus.

Tip kam za jídlem: Le 20 Restaurant – jediné místo kam jsem šel víc než jednou, což myslím mluví samo za sebe. Personál mluví dobře anglicky, je příjemný a výběr je taky zajímavý. Dostanete po jídle i mátový čaj grátis.

Počasí: 20°C-25°C, většinou jasno až polojasno. Jeden den odpo dost vítr, že se na pláži nedalo pohodlně zůstat. Ostatní dny pohoda a ohřál jsem se. A to pravděpodobně víc než v létě u Baltu😄🥶

Rozpočet pro singl cestu:

Letenka: 3900Kč

Ubytování: 3500Kč

Auto a benzín: 5800Kč

Cena za zájezd: 13200Kč, pro cestu ve dvou bychom se dostali pod 9000Kč/os

Pokud jedete víc odpočívat, nemá smysl si vůbec brát auto. Pak můžete mít výlet do tepla opravdu za pár drobných.

Ostatní náklady:

Jídlo a pití: 2700Kč, Lanovka: 290Kč,v eSIM 300Kč od Airalo, drobnosti typu parkování, voda a další věci za pár korun nepočítám.

Cesta na letiště + parkování (Mazur): 2450Kč

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339