Mauritánie

Mauritánie - únor 2024 Opět venku je pod nulou, je čas poohlédnout se za lezením v teple. V roce 2023 jsme lezli v Namibii, pohodová africká země. Hledám na netu a objevuji francouzský lezecký článek:
Ben Amera 633 m.n.m. – druhý nejvyšší monolit na světě se nachází na Sahaře. Lezecká oblast objevena roku 2020.
V dalším článku čtu bezpečnost v Mauritánii: Tak tohle je rozhodně ideální destinace pro rodinnou dovolenou. Třetina lidí žije v otroctví, za pití alkoholu vás zavřou, za ateismus odstřelí a za homosexualitu ukamenujou. A to všechno legálně. Britskej Telegraph označil v zářijovém článku tuhle zemi za devátou nejnebezpečnější na světě.
Tak tam jedeme dobrovolně, když tam mají druhej největší žulovej šutr na světě 😊

Medicine and the Mountains of the World. Je spolek, který objevil Ben Amera. Navrtali první cesty. Napsal jsem zakladateli spolku Jean-Louisovi. Pro lezení potřebujeme povolení. Poplatek 23eur/osoba. Poslal jsem peníze a druhý den dostáváme kartu členství v klubu, které garantuje potřebné povolení od mauritánského ministerstva turistiky. Povolení bude kontrolováno místní policií v poslední vesnici v poušti, která se jmenuje stejně jako hora Ben Amera.

Přilétáme do hlavního města Nouakchott. Úředník se tváří velice důležitě, než nám nalepí vízum do pasů. Platí se pouze hotovostí, eura nebo dolary. V hale není žádný bankomat, žádná půjčovna aut. Bereme taxi do města vzdáleného 40 km. Taxi je 50 let starej omlácenej mercedes bez světel, prasklé čelní sklo. Divíme se, jak může vidět řidič ven. V kufru, kterej nejde zavřít, už má nějaké bedny. Auto je samozřejmě bez klima, venku 35°C. Chceme odvézt do půjčovny vozidel Hertz. Bohužel nikdo neví, kde se nachází. Mám kopii mapy bez názvu ulice. Po hodině jízdy jsme na místě. Nikde nic. Chvíli dohadování a řidič nás odveze do půjčovny Europencars. Jdeme do kanceláře, francouzsky neumíme, majitel neumí moc dobře anglicky. Brzy pochopíme, že auto bez řidiče nelze půjčit. Na netu jsem komunikoval s místními půjčovnami. Tam lze půjčit auto 4x4 bez řidiče. Ale pokud se rozbije kdesi na cestách, musíme si jej opravit sami. Což v poušti bez silnice asi není moc reálné. V půjčovně dohadujeme cenu auta s řidičem. Na otázku, kde bude řidič spát a co bude jíst, mě majitel ujistil, že si otrok poradí a nic více neplatíme. Ano v této zemi mají v 21. století stále otroky. Černoch vlastní černocha. Druhý den ráno vyjíždíme. Tedy až nastartuje. Auto má baterii KO. Musíme auto roztlačit a vzhůru do pouště. Než opustíme město, zajede náš řidič jménem Samba do místního servisu. Ten je na ulici. Vymění si sám baterii a můžeme pokračovat. Za městem první písečná bouře, musíme zastavit není nic vidět. Trvá pouze několik minut. Cesta z Nouakchottu k Ben Amera je dlouhá 650 km. Po 400 km zastavujeme v oáze Terjit na přespání v kempu. Samba odjíždí kamsi přespat. Netušíme. Mluví pouze arabsky. Druhý den ráno nás vyzvedne a pokračujeme. Ukrajujeme 550 km po silnici. Ve vísce Choum u hranic se Západní Saharou opustíme silnici a vedle vlakových kolejí má vést cesta 100 km. Je to jediná železnice v zemi, po které jezdí nejdelší nákladní vlak na světě. Ten skutečně přijíždí s nákladem železné rudy. Jeho délka je okolo tří kilometrů. Samba se držel stop vozidel v poušti. Místy už je schoval písek. Dvakrát jsme zapadli v dunách. Než v této oblasti unesli turisty, jezdil se zde slavný závod Paříž – Dakar. Zastavili jsme v jedné malé vesnici. Majitel místní “restaurace”, která byla ve stodole bez židlí a stolu - a kde měli otroka na čaj - začal po letech vařit. Celá vesnice měla mimořádnou podívanou na dvě bílé huby. Zajímavý místo, ale znovu se tam asi nepodívám, není tam toho moc k vidění. Cesta tam ale vedla fakt pěkným kaňonem, takže vlastně asi cajk.

 Večer přijíždíme k Ben Amera. Pokračujeme 3 km dále k dalšímu monolitu Ben Aicha 402 m.n.m. Na východní straně hory jsou stromy, kde rozbalíme tábor. Za svitu čelovek vycházíme k prvnímu nástupu. Od auta 20 minut chůze. Za východu slunce začínáme lézt cestu: Schouff la Fissure 300 m, D+, 6a. Krásné lezení v pevné žule. Za dvě hodiny jsme na vrcholu. Je devět hodin ráno. Sestup trvá další hodinu. Přes poledne lelkujeme, je vedro. Podle průvodce lze lézt další cestu od 13 hodin ve stínu. Čekáme do 16 hodin. Potom lezeme cestu: Même les chameaux meurent de soif D+ 350 m, 6a ( překlad: I velbloudi umírají žízní).
Ben Amera 633 m.n.m. Je skutečně obrovskej monolit. Velikost si uvědomujeme, když stojíme u nástupu cesty: Le Point Afrique D+ 400 m, 6a. Přímá linie vzhůru. Třetí monolit Haddada, 5 km severovýchodně od Ben Amira, se tyčí do výšky 320 metrů.
Kempovat můžete kdekoliv. Okolo hory jsou místy stromy a keře nebo v jediném kempu. V kempu mají sprchy, vodu.
Odkaz - Medicine and the Mountains: https://escalademauritanie.com/
Pokračujeme zpět k silnici do vesnice Choum. Odtud nasedají turisté na nákladní vagóny s železnou rudou a pokračují do přístavu Nouadhibou. No držím jim palce, sedět na prachu rudy, vlak při rychlosti okolo 70km/h víří prach. Ve vesnici již objevili místní podnikání. Nabízejí těm několika málo dobrodruhům deky a lyžařské brýle. Na konci cesty v přístavu je odevzdají místním a ti je pošlou dalším prázdným vlakem zpět.   My pokračujeme za vesnici asi 10km ke starému nepoužívanému tunelu. Železniční tunel (cca 2km) lze projet autem. Pozor uvnitř jsou netopíři nakažení smrtelnou nemocí Ebola. Prošli jsme tunelem na druhou stranu. Náš řidič Samba odmítl pokračovat do tunelu. Levá strana kde je hranice se Západní saharou je údajně zaminována.
Dnes již jezdí vlak okolo hory. Tunel byl nedostačující a nové vagóny již nedokázali projet. V tunelu nejsou již ani koleje. Jedeme dále 200km do  města Chinguetti, zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO, je historické město v srdci mauritánské pouště. Kdysi významný transsaharský obchodní uzel, svědčí o kočovném způsobu života prostřednictvím své tradiční kamenné a hliněné architektury s úzkými uličkami a jedinečnou mešitou. Město je také proslulé tajemstvím potenciálního obřího meteoritu, zdroje železa, a ukrývá desítky cenných knihoven uchovávajících starověké rukopisy, z nichž některé pocházejí z 9. století.
Pokračujeme do oázy Terjit. Po cestě Lukáše napadne, že vystoupíme  uprostřed pouště a půjdeme sami dva dny saharou podle mapy.cz. bez vyznačených cest. Dobrej nápad. Snažíme se Sambovi vysvětlit že se setkáme za dva dny. On umí pouze arabsky takže komunikace vázne, ale snad to pochopil. Zkrátka bereme jen malé batohy  a odcházíme. Procházíme malou vesničkou, jsme pozváni na čaj a oběd do stanu k jedné rodině. Majitel měl dokonce televizi, ale dívají se pouze dvě hodiny denně. Elektřinu berou z baterie z traktoru. Baterie je napájena solárním panelem. Ten dostali od státu zdarma. Za vesnicí odpočíváme ve stínu starého rozpadlého domu. Budeme pokračovat až po západu slunce. Celý týden svítil měsic a v noci byla dobrá viditelnost. Tak to se bohužel změnilo. Jedme pouští měsíc nikde. Naprostá tma, vidíme pouze několik metrů ve svitu čelovek. Takže máme jít úzkým kaňonem podle map. Po cestě noční pouští potkáváme štíry, pavouky které se nesnaží utéci, ale staví se do útoku, zmiji rohatou (Cerastes cerastes). Tak tady budeme spát, bez stanu, jen ve spacáku. Blíží se jedna hodina  v noci, uleháme, dávám si špunty do uší aby mi tam nic nevlezlo( zažil jsem to v Indii). Snad budu mít celou noc zavřenou pusu:-). Ráno vidim, jak napříč spacákem putovali noční tvorové. Do oázy dorazíme před obědem. Zůstaneme přes noc, Samba nás zde našel, ale opět šel spát mimo kemp do auta.    Vracíme se do města Nouakchott. Omrkneme v přístavu rybí trh, cítíme se zde bezpečně, chodíme venku uličkami večer, procházíme bazar nabízející vše (z číny) sedáváme s místními na ulici, ochutnáváme místní dobroty, maso na kterém sedají mouchy.... Poslední den nás odveze na letiště zdarma majitel  hotýlku(mladej francouz). Jirka a Lukáš