Mexiko

Na naší další dlouhou cestu, tentokrát do Mexika, jsme vyrazili v dubnu. Duben jsme zvolili protože od května do listopadu je tam období dešťů.  Cesta trvala 24 hodin s leteckou společností Air Canada. Praha - Curych - Torronto - Mexiko City, a zpět Tulum - Toronto - Frankfurt - Praha. Cena letenek byla nejnižší z konkurenčních nabídek, a hlavně jsem chtěla letět z Prahy. Do Mexico City jsme přiletěli v noci ze soboty 12. dubna na neděli 13. dubna. 

1. den - neděle 13. dubna - Ráno jsme začali snídaní na ulici – naše první tacos! I když nám tvrdili, že salsa není pálivá, samozřejmě pálila, vždycky pálila. Dnešní program byly pyramidy Teotihuacán. Ze stanice metra Portero jsme vzali autobus, jízdenka pro oba stála 135 Kč (cestu nám doporučil Google maps). Vstup do areálu byl přes vchod č. 1 (vchodů je tu několik), platí se pouze v hotovosti – 100 pesos na osobu. Starověké město je asi hodinu od metropole. Teotihuacán (v překladu Město Bohů) bylo jedním z největších měst světa kolem roku 500 n. l. a dnes je to nejznámější archeologická lokalita Mexika. Už samotný příchod je ohromující – 3 km dlouhá Cesta mrtvých. Pyramida Slunce je jednou z největších pyramid na světě, druhá menší, ale významnější pyramida Měsíce je na konci Cesty mrtvých. Je zde i hezké muzeum a obchod se suvenýry. Kolem poledne jsme se šli najíst do restaurace La Gruta, která je v jeskyni u archeologického areálu. Ceny jsou vyšší, ale atmosféra jedinečná. Dali jsme si maso připravené tradičně v zemi (tzv. barbacoa), polévku z kuřete s cizrnou a quesadilly – všechno bylo výborné. 

Podvečer jsme strávili v historickém centru. Byla poměrně zima, místní nosili péřovky, nám stačila mikina, Mexiko city je ve výšce 2 240 m.n.m. Na hlavním náměstí Zócalo, které je druhé největší na světě (po Rudém náměstí), bylo poměrně rušno. Místní prodávali výrobky či něco na zub nebo k pití, šamani své služby. Navštívili jsme katedrálu Metropolitana (zavírá v 19:00). Celá se viditelně naklání, je to vidět i vevnitř v katedrále na kyvadle, které je spuštěné ze stropu. Vedle je pak i archeologické naleziště města, na kterém je právě nynější Mexico city postaveno. K večeři jsme si dali to nejlepší, co místní kuchyně může nabídnout – tacos al pastor v Taquería Arandas. Den jsme zakončili procházkou po hlavní třídě a výhledem z mrakodrapu Torre Latinoamericana. Vstup opět jen v hotovosti (220 pesos na osobu). 

2. den - pondělí 14. dubna - Ráno jsme opět dle rad Google maps nasedli na hromadnou dopravu a vydali se na jih Mexico City – do čtvrti Xochimilco, známé díky svým plovoucím zahradám. Jde o pozůstatek aztéckého systému kanálů, kde se dnes lidé projíždějí na pestrobarevných lodích zvaných trajineras. My si vybrali plavbu pouze na hodinu, cesta stojí 750 pesos za loďku. Dle knižního průvodce je dobré sem vyrazit v neděli, kdy sem místní jezdí na výlet, jinak zde moc lidí nepotkáte. Na oběd jsme se vrátili do centra města, do tržnice La Merced – údajně největší trh ve městě. Nejdřív jsme si dali polévku pancita, kterou na tom trhu jedli všichni – je to klasická dršťkovka. Špatný výběr v případě, že nejíte držky. Chuť jsem si spravila různými druhy tacos. Odpoledne jsme se vrátili zpět na hlavní náměstí Zócalo, tentokrát už jenom kvůli obrovské mexické vlajce, kterou jsme předchozí den nestihli, protože při západu slunce bývá už stažená. Tato vlajka má být údajně největší na světě. Neověřený tip z knižního průvodce: každé ráno v 8:00 ji slavnostně vztyčují.

Na pozdní odpoledne jsme se přesunuli do čtvrti Roma Norte. Působí odlišně oproti zbytku města – širší ulice, zeleň, více turistů. Roma byla těžce zasažena zemětřesením v roce 1985 a její obnova přispěla k současnému charakteru čtvrti jako kulturního a gastronomického centra. K vidění je tu Sloup Anděla nezávislosti (připomínka mexické nezávislosti z roku 1810) a Vítězný oblouk (památník mexické revoluce z roku 1910) s vyhlídkou. Večer jsme zakončili na náměstí Garibaldi plné hudebníků mariachi. Večeře byla jednoduchá u malého stánku v rohu náměstí: tacos s kuřetem a bramborem. Na závěr dne jsme navštívili Muzeum tequily a mezcalu, které se nachází přímo u náměstí.

3. den - úterý 15. dubna - Náš den začal už v 6 hodin ráno. Cílem našeho výletu byla sopka Popocatépetl . V 7:00 jsme už byli na autobusovém terminálu TAPO v Mexico City, kde jsme u přepážky společnosti Volcano kupovali jízdenky do města Amecameca. Nejprve bylo potřeba pořídit plastovou dobíjecí kartu (10 pesos), samotná jízdenka stála 45 pesos na osobu. Platba kartou pravděpodobně nebyla možná. Do Amecamecy jsme dorazili v 8:30. Z náměstí se dá pokračovat taxíkem – buď k hlavnímu vstupu do národního parku Paso de Cortés (za 300 pesos), nebo o něco dál na parkoviště La Joyita (za 600 pesos). My chtěli druhou možnost, abychom si ušetřili výstup po prašné cestě k parkovišti. U Paso de Cortés jsme zaplatili vstup do národního parku (70 pesos na osobu). Náš řidič ale neměl vjezd do chráněné zóny rezervovaný, takže celou situaci vyřešil neoficiálním poplatkem 100 pesos. Cesta autem od brány až k La Joyita trvala přibližně další hodinu.

Legenda k tomuto místu: Kdysi dávno, za časů Aztéků, žila krásná princezna jménem Iztaccíhuatl, dcera mocného vládce. Její srdce patřilo statečnému válečníkovi jménem Popocatépetl. Než mohli být spolu, byl Popocatépetl poslán do války s příslibem, že po vítězství se s Iztaccíhuatl smí oženit. Během jeho nepřítomnosti však jeden žárlivý sok rozšířil zprávu, že Popocatépetl padl v boji. Zpráva se dostala až k Iztaccíhuatl – a její srdce to nevydrželo. Zemřela žalem. Když se Popocatépetl vrátil jako vítěz, našel svou milovanou mrtvou. Zlomen žalem ji odnesl do hor, kde ji položil na kamenné lože. Tam stál po jejím boku, strážil její klid, dokud ho nezkameněl smutek i čas. Bohové se nad jejich láskou dojali a proměnili oba v majestátní hory. Iztaccíhuatl se nazývá „Spící žena“ – při pohledu z dálky připomíná siluetu ležící ženy. Popocatépetl, „Kouřící hora“, zůstává dodnes aktivní a chrlí dým – říká se, že je to věčný strážce své milované, kterou neopustil ani po smrti.

Z La Joyita jsme vyrazili pěšky v 10:15 a šli přibližně 3 km do kopce na vyhlídku Segundo Portillo. Tousty k obědu jsem si nesli v batohu. V poledne jsme se otočili a sestoupili zpět přes La Joyita až do Paso de Cortés. Na parkoviště La Joyita jsme se vrátili v 13:30, následující úsek cesty zpět k Paso de Cortés zabral zhruba další hodinu a půl. Vzhledem k tomu, že z Paso de Cortés žádná hromadná doprava nejezdí, vsadili jsme na stopování, potřebovali jsem zpět do Amecamecy. Je tu asi možnost objednat si taxi, ale my nevěděli, v kolik se vrátíme k hlavnímu vstupu. Z Amecamecy jsme jeli autobusem zpět do Mexico City kolem 16:35. V 18:00 jsme dorazili zpět na autobusový terminál. Večeře opět tacos – tentokrát v malém obchodě, kde kromě bot prodávali i kuřecí a bistec tacos. Na závěr dne jsme si dali margaritu na náměstí Garibaldi.

Když zpětně hodnotím samotné Mexiko city, a moje obavy o ukradené ledvině, neměla jsem za celou dobu pocit nebezpečí. Turistů tu bylo málo, všichni místní byli milí. O to víc jsem ráda, že jsme tu byli, a poznali autentické Mexiko. Množství turistů a pravé Mexiko v Cancúnu už nebylo vždycky úplně hezké. 

4. den - středa 16. dubna - Další brzké vstávání, tentokrát ve 4:30 ráno odjezd Boltem na letiště. Letěli jsme do Tuxtla Gutiérrez se společností Volaris v 8:45 (cena letenky 3 150 CZK pro osobu). Letenky jsme měli koupené hodně dávno před cestou, let byl úplně plný. Letenky od nás chtěla dokonce společnost i několikrát odkoupit za několika násobek ceny. Ale my měli hnedka po příletu zajištěný program, takže jsme odletět potřebovali. Celý stát Chiapas je kouzelný. Najdete zde hory, tropický les, pyramidy, vodopády. Chiapas je také poslední země, kde se potomci Mayů snaží udržet nezávislost, dodnes se zde mluví jazykem Mayů a žijí tradičním způsobem života.

Na letišti v Tuxtle nás uvítaly vysoké teploty, nadmořská výška byla pouze 500 m. Dle domluvy nás zde vyzvedl řidič z cestovní kanceláře Jalapeño Tours, se kterou jsme měli domluvený výlet do kaňonu Sumidero (1 500 CZK osoba - platba přes platební bránu při rezervaci). Komunikovali jsme spolu přes whatsapp, jak jinak. Samotná cesta od letiště k začátku plavby trvala přibližně hodinu a půl. V 11 hodin jsme nasedli na loď a vyrazili na dvouhodinovou plavbu skrz kaňon. Strmé stěny, místy přes 1000 metrů vysoké, obklopují řeku Grijalva – viděli jsme krokodýli, spoustu ptáků a opice. Výlet končí v malém koloniálním městě Chiapa de Corzo, kde jsme měli přibližně hodinu rozchod. Navštívili jsme trh a zkusili místní specialitu, studený nápoj pozol z kukuřice a kakaa, který je tu oblíbený. Nám ale moc nezachutnal, takže jsme si dali opět raději klasické tacos. Na náměstí byly trhy, kde se prodávaly suvenýry a zmrzlina. Já si koupila novou kšiltovku, tu starou mi odnesl vítr na lodi. Poté jsme pokračovali dodávkou cestovní kanceláře do San Cristóbal de las Casas, kde nás kolem 15. hodiny vysadili přímo u námi vybraného hotelu. Cesta trvala přibližně hodinu. Opět změna venkovní teploty, město je v horách, v 2 200 m.n.m. Bohužel celý výlet byl jenom ve španělštině, během pár dní jsme zjistili že anglicky v celém Chiapasu neuměl skoro nikdo. Tímto výlet se společností Jalapeño Tours skončil.

Odpoledne jsme věnovali procházce městem. Historické centrum s koloniální architekturou působí útulně a  poklidně. Při procházce byl cíl ochutnat místní pálenku Pox (čti poš). Zlákala nás nabídka v baru La Independiente kde nabízejí degustaci s výkladem v angličtině! Nemám moc ráda tyhle turistické záležitosti, ale chlapec byl moc milý, ochutnali jsme několik druhů, a pak poseděli s tím, co nám chutnalo nejvíce, žádný tlak, překvapivě vše v pořádku. Na náměstí probíhal večerní trh, spojený s Popeleční středou – živá hudba, mariachi, tanečníci, vystupující šamani. K večeři místní specialita – cochinita pibil (španělsky Basicos de Cochinita), pomalu pečené vepřové maso marinované v kyselé šťávě (např. z pomerančů). 

5. den - čtvrtek 17. dubna - Na další tři dny jsme měli koupený výlet od jiné společnosti. Vše opět domluveno z ČR, platba zálohy přes Revolut ve výši 3 500 CZK osoba, zbytek v hotovosti. S odstupem času musíme říct, že by možná bylo lepší si vše organizovat až na místě. První den zajišťovala jedna agentura, dovezla nás na hotel v Palenque, druhý a třetí den nás měla na starosti jiná agentura, která už neměla úplně všechny potřebné informace. Teďka bych to určitě udělala tak, že v San Cristobal v cestovní kanceláři bychom si našli tour jednodenní (cestovek bylo v centru města několik). A pak po příjezdu do Palenque bychom si u další cestovky zajistili dva dny s přespáním v džungli. 

Už ve čtyři ráno jsme vyrazili na cestu. Tento den jsme strávili převážně v dodávce. Po cestě jsme zastavili na snídani a kolem desáté hodiny dorazili k vodopádům Agua Azul. Z nadmořské výšky 2 000 m jsme byli opět v 250 m.n.m, miluju jak během chvíle jste ze zimy zase v teple. Řeka s kaskádovitými vodopády protéká džunglí, má krásnou tyrkysovou barvu a dá se tu koupat. Poté následoval přesun k vodopádu Misol-Ha, kde je možné se za poplatek vykoupat přímo pod vodopádem, nebo si projdete pouze stezku za padající vodou. Na závěr, přibližně v půl třetí odpoledne, jsme dojeli do archeologické zóny Palenque. Anglicky mluvící průvodci tu jsou, ale za poměrně vysoké ceny (200 pesos za španělského průvodce, 200 USD za anglicky mluvícího). V areálu se ale dá dobře orientovat i bez nich – k dispozici jsou informační cedule, mapy a popisy v angličtině. Nenechte se přemluvit, že průvodce je nutný. Návštěva této mayské památky uprostřed pralesa stojí za to. Město založili Mayové kolem roku 100 př. n. l.. Palác i pohřební pyramida krále Pakala patří k nejvýznamnějším v Mexiku. Dokonce se na jednu pyramidu dá i vylézt. Tour nám končila ve městě Palenque, kde jsme měli zajištěné ubytování. Myšlenka, že bychom se ještě ten den vraceli zpět do San Cristóbalu, byla opravdu strašidelná – cesta  byla fakt dlouhá a v horách plná zatáček.

Večer jsme si prošli centrum města Palenque. Na hlavním náměstí probíhala slavnost asi k příležitosti Zeleného čtvrtku (Jueves Santo) – v kostele se konala mše, a později večer lidé procházeli ulicemi města, zpívali a hráli na kytary, kolem bylo rušno, plno místních, noční trhy se teprve rozjížděly. Nejčastěji nabízené jídlo na trhu byly palačinky. My si dali k večeři empanadas a pak si užili fiestu na náměstí. 

6. den - pátek 18. dubna - Tentokrát jsme pokračovali v cestě „až“ v 5:30 ráno. Naším dnešním prvním cílem byla archeologická zóna Yaxchilán, dostupná pouze po řece Usumacinta, která tvoří hranici mezi Mexikem a Guatemalou. Po cestě jsme se zastavili na snídani a kolem desáté jsme nasedli na loď. Plavba trvala zhruba 40 minut. Yaxchilán je rozsáhlý mayský komplex ukrytý hluboko v džungli. Prohlídka je možná i bez průvodce – areál má informační tabule i v angličtině. Vzhledem k tomu, že jsme měli vše předem zařízené a šli se skupinou turistů, tak jsme služby průvodce využili (španělsky mluvícího, sice uměl druhý jazyk, ale to byl mayský). Bohužel nevíme, jak to funguje při individuální návštěvě – kolik stojí vstup nebo samotná cesta lodí, která je nezbytná. 

Kolem 13. hodiny jsme se vrátili zpět do dodávky a pokračovali na oběd. V 15:30 jsme dorazili do Bonampaku, dalšího mayského města, tentokrát menšího, ale velmi zachovalého. Nejznámější je svými výjimečně zachovalými barevnými nástěnnými malbami uvnitř chrámu. Ani tady průvodce není nutný. K večeru jsme dojeli na ubytování Mayo Ecoturismo, kde jsme strávili noc v jednoduchých chatkách uprostřed džungle. V malém obchodě nechyběla základní nabídka – pivo, kola, sušenky, internet. Koupání v řece a večeře v místní jídelně uzavřely den. Během dne jsme viděli množství zvířat, ale žádné nebezpečné. Nejlepší byl tukan, kolibřík a papoušci.

7. den - sobota 19. dubna - Po předchozích dnech vstávání za úsvitu jsme si dnes dopřáli trochu odpočinku – po deseti hodinách spánku se nám skoro nechtělo vstávat. V 8:00 jsme měli snídani a o půl deváté jsme vyrazili na čtyřhodinovou procházku do džungle. Průvodce mluvil pouze španělsky a maysky, ale i tak nám ukázal řadu zajímavostí – místní stromy, rostliny a zvířata, ochutnali jsme i nějaké ovoce. Cestou jsme zahlédli opice, kolibříka, barevné motýle i ještěrky, spoustu ptáků. Cílem procházky byl dávno zarostlý mayský chrám, schovaný hluboko v pralese. Kousek od něj jsme si mohli zaplavat  v řece s kaskádovými vodopády. Po návratu jsme si dali krátkou siestu. Ve dvě odpoledne následoval oběd a v 16:00 odjezd zpět do Palenque. Do města jsme dorazili kolem půl deváté večer. Na večeři jsme si dali konečně opět tacos al pastor. V deset večer jsme pak nastoupili do nočního autobusu ADO směr Mérida. Lístky jsme měli koupené už předem z ČR (1 250 CZK osoba).

8. den - neděle 20. dubna - Do Méridy jsme dorazili brzy ráno, kolem sedmé. První zastávkou byla snídaně v jedné z pekáren u hlavního náměstí. Neděle byla zároveň velikonoční, a tak jsme náhodou navštívili dopolední bohoslužbu v katedrále. Město jsme si prošli pěšky – od historického centra až k bulváru Paseo de Montejo, který bývá přirovnáván k pařížské Champs-Élysées. V neděli tu probíhá tzv. BiciRuta – celá ulice je uzavřená pro auta a zaplněná cyklisty. Procházku jsme zakončili na místním trhu. Na oběd jsme se vrátili zpátky na náměstí – malé pouliční stánky byly kolem poledne úplně plné. Dali jsme si Salbutes (plněná tacos placka) a Relleno negro v bagetě. Už v poledne začala na náměstí i fiesta.

Dál jsme se potřebovali přesunout k letišti, kde jsme si půjčovali auto. Rezervaci jsme si udělali ještě z ČR, pronájem auta nás vyšel na 5 500 CZK. V půl druhé jsme vyrazili autem směrem na jih k archeologickému areálu Uxmal. Původně jsme chtěli po cestě navštívit i cenote Hacienda Mucuyché, ale na to bychom potřebovali trošku více času. Uxmal jsme i tak stihli jen tak tak – přijeli jsme až kolem 14:30. Za parkování jsme dali 110 pesos. Vstupné nás překvapilo, do teďka jsme měli všechny vstupy v rámci tours. Kromě klasického vstupu za 100 pesos se platí i federální poplatek 584 pesos na osobu (ten lze platit kartou). Areál je velmi rozlehlý a zachovalý. Uxmal byl jedním z nedůležitějších měst na Yucatanu, největší rozkvět zažil mezi lety 600 - 1 000 n.l. Nejvyšší pyramida se jmenuje Chrám kouzelníka, všude jsou podobizny boha deště Chaka. Výhled z Velké pyramidy stál za to. Po východu z archeologické zóny jsem ochutnali nápoj chaya – studený nálev z lístků místních bylinek, osvěžující a strašně dobrý. Z Uxmalu jsme pokračovali rovnou do města Celestún, kde jsme měli rezervovaný hotel. Dorazili jsme jen tak tak, abychom stihli koupání v moři při západu slunce.

Tip: S odstupem bych plán upravila – zůstala bych přes noc v Méridě. Mnoho hotelů nabízí dřívější check-in a bazén k příjemnému osvěžení. Večer bývá město dost živé, což zní taky skvěle. Pak by cesta do cenote i Uxmalu šla zvládnout během jednoho dne. 

 9. den - pondělí 21. dubna - Ráno kolem deváté jsme vyrazili k přístavu, odkud vyplouvají lodě na výlet za plameňáky. Lodě stojí 3 000 pesos celkem, a buď si ji člověk zaplatí celou, nebo čeká, až se sejde skupina max šesti lidí. Kolem 9:15 dorazila čtyřčlenná rodina, takže jsme mohli vyrazit jako šestice, což vyšlo tedy na 500 pesos za osobu. Na lodi jsme jako první zahlédli krokodýla, klidně odpočívajícího na břehu. O něco dál už začala hlavní atrakce – desítky plameňáků, kteří sem přilétají v období námluv. Hlasitě se projevovali, tančili, a celkově to byla krásná podívaná. Plavili jsme se pak ještě k Ojo de agua, přírodnímu prameni, kde jsme měli krátkou zastávku na koupání. Jakmile jsme vylezli z vody, připlaval tam krokodýl. Krásná je i plavba mezi mangrovníky, kde je řeka úzká, klikatá a obklopená kořeny stromů. Po návratu do přístavu kolem 11. hodiny jsme ještě navštívili skupinky mývalů, kteří tu žijí za obchodem – někteří spali na stromech, jiní loudili sušenky od turistů.

Z Celestúnu jsme vyrazili zpět na východ do cenote, které jsme právě nestihli navštívit den předtím. Cenote Hacienda Mucuyché bylo největší cenote, které jsme v Mexiku viděli, a určitě stálo za to. Přijeli jsme akorát na prohlídku, která začínala ve 13:30, kromě španělštiny mluvil průvodce i anglicky. Vstupné bylo vyšší – 700 pesos na osobu, ale stálo to za to. Nejprve krátký výklad o historii bývalé farmy, která je v areálu (první zmínky ze 17. st.), pak se pokračovalo koupáním ve dvou propojených cenotech kanálem. To druhé cenote je úplně bez přirozeného světla, plavete mezi krápníky, slyšíte jenom šumění vody. Po prohlídce jsme si v 15:30 dali pozdní oběd v místní restauraci – sopa de lima, queso relleno a salbutestu. V areálu je i bazén, místní tu tráví celé odpoledne. Pak už nás čekala cesta do Valladolidu. Jeli jsme po nové dálnici (mýtné 237 pesos, lze platit kartou). Do Valladolidu jsme dorazili kolem 18:30. Večer jsme strávili procházkou po náměstí, v jedné z restauraci jsem si dali k večeři fajitas a tacos poc-chuc a hlavně nápoj chaya.

Poznámka: Původně jsme chtěli tento den navštívit i město Izamal, ale kvůli posunu programu z předchozího dne už na něj nezbyl čas. Opakuji se, kdybychom zůstali v Meridě přes noc, další den bychom stihli toto cenote a Uxmel, přenocování v Celestúni, následoval by národní park s plameňáky, Izamal a cíl stejný, Valladolid. 

Cenote jsou místa, které jsme před příjezdem na Yucatán neznali. Cenote na Yucatánském poloostrově jsou zatopené vápencové jeskyně, které vznikly po dopadu obřího asteroidu Chicxulub před 66 miliony let. Pro dávné Maye byly cenote posvátnými místy, která sloužila nejen jako zdroj vody, ale i jako místa náboženských obřadů. Některým z nich se propadla střecha a vodní plocha je kompletně odkrytá, jiné jsou celé schované v podzemí.  Cenote je na poloostrově několik tisíc. V některých cenote mají i Stalagmity,  Stalaktity a Stalagnáty,  a jsou schované pod vodou, což dokazuje, že hladina není ve stejné výši jako bývávalo, protože nic z výše zmíněného ve vodě neroste.

10. den - úterý 22. dubna - Ráno jsme se vydali k jednomu z nejznámějších míst v Mexiku – Chichén Itzá. Na místo jsme dorazili v 9:30 a doporučujeme jet až úplně k hlavnímu oficiálnímu parkovišti, kde se platí 120 pesos za auto. U vstupu do areálu nás čekaly opět dvě platby – jedna za běžný vstup (100 pesos na osobu) a druhá za federální daň (přibližně 600 pesos na osobu). Obě částky lze zaplatit kartou. V komplexu jsme strávili téměř tři hodiny – až do 12:30 – areál je opravdu veliký.

Hned poté jsme se přesunuli do cenote Ik Kil, vzdálené jen pár minut autem. Vstupné bylo 220 pesos na osobu (platba kartou možná). Cenote je hluboké přibližně 60 metrů a má průměr kolem 25 metrů. Hladina vody se nachází asi 26 metrů pod povrchem. Kolem stěn visí dlouhé liány, které dosahují až k vodní hladině. Archeologické nálezy z okolí Ik Kil ukázaly, že byly cenote využívány i pro rituály po stovky let. Cenote je celé otevřené, takže na vás do vody může svítit i sluníčko. Otevřeno je od 9 do 16 hod. Zázemí je tu velmi dobré – převlékárny, sprchy, toalety i skříňky na věci jsou v ceně. Plovací vesta je povinná, příjemně vás nadnáší na hladině, a tak můžete relaxovat a pozorovat další návštěvníky, jak skáčou z výšky do vody. Oběd jsme si dali až po půl třetí během přesunu na další cenote. Tentokrát jsme zůstali u osvědčené klasiky – tacos poc chuc ve stánku u silnice.

Další zastávka byla cenote Oxmán (v blízkosti Valladolidu), méně turistické, otevřené, vstup za 200 pesos na osobu, opět s možností platby kartou. Zůstali jsme tu až do zavíračky – do 17 hodin, nikdo tady už nebyl. Zázemí nebylo tak hezké, věci si berete s sebou dolů ke vstupu do vody, skříňky jsou za příplatek. Byl tu i bazén. Nejoblíbenější atrakcí je zde provazová houpačka, na které se pořádně zhoupnete nad vodu.

 Večer jsme se vrátili zpět do Valladolidu – krátká zastávka u kostela na náměstí, následovaná večeří v rybí restauraci, kde jsme si pochutnali na ceviche a rybích tacos. Den jsme zakončili videomappingem na budově Convento de San Bernardino de Siena, v 21:00 byla španělská verze, ve 22:00 anglická.

11. den - středa 23. dubna - Po snídani jsme zamířili do cenote Suytun, který otevírá v 9:00 ráno (280 pesos na osobu, platba kartou). Areál zahrnuje dvě cenote – ten první, slavný z Instagramu, má uprostřed chodníček do vody, někdo si to ale plete s módním molem. Druhé cenote, Káaoeh, bylo naprosto prázdné. Zázemí v areálu je dostačující – sprchy, toalety, skříňky (za 50 pesos), my si věci brali s sebou až dolů k vodě. Doporučuji přijet na otevíračku - postupně přijížděly organizované skupiny, většinou jen kvůli fotce, do vody vlezl málo kdo. 

V 11:00 jsme odjížděli směr Playa del Carmen, kde je změna časového pásma, protože východní část Yucatánu (včetně Cancúnu a Playa del Carmen) má o hodinu víc než zbytek poloostrova. Po příjezdu jsme se naobědvali na místním trhu, ubytovali se a šli na pláž, která byla naštěstí blízko hotelu. 

Na večer jsme měli koupené lístky na baseballový zápas v Cancúnu. Jediná nevýhoda byla ta, že jsme měli ubytování v Playa bez možnosti storna, takže jsme museli absolvovat dvě hodinové cesty tam i zpět. Zpětně by určitě dávalo větší smysl ubytovat se v Cancúnu, ale lístky jsme kupovali až pár dní před zápasem online. Dali se koupit i na místě. V Cancúnu jsme si prošli trh se suvenýry, dali si rychlou večeři ve stánku a šli na stadion. Zápas začal v 19:30 a trval tři hodiny – a byl to skvělý zážitek! Atmosféra byla parádní, z tribun se neustále ozývaly pokřiky, skandování, smích a po tribunách pobíhali prodavači, kteří nabízeli opravdu všechno, od předkrmu až po dezert: tacos, grilované maso, dorty, oříšky, zmrzlinu, kafe i pivo. Stačilo mávnout a jídlo nebo pití bylo hnedka u vás.

12. den - čtvrtek 24. dubna - Tento den byl v duchu odpočinku u moře. Opět jsme vyrazili do Cancúnu, na veřejnou pláž Playa Delfines. Na místo jsme dorazili až v půl jedenácté, ráno probíhalo v poklidném tempu. Kdybychom přespali v Cancúnu po basebalovým zápase, ušetřili bychom si dost času. Playa Delfines nás přivítala nádherným výhledem, ale také silným větrem a červenou vlajkou. Chvíli jsme aspoň leželi na pláži a kolem poledne jsme se přesunuli nahoru po "pomyslné sedmičce" do hotelové zóny Cancúnu. V supermarketu Súper Chedraui Selecto jsme si koupili oběd a pár dobrot a zabydleli se po zbytek dne na další veřejné pláži (v Google Maps jako Parking Caracol Beach). Pláž nebyla přelidněná, byli tu vlastně většinou místní, a my tu vydrželi až do 16:30. Po návratu zpět do Playa del Carmen jsme ještě zvládli procházku po slavné 5th Avenue. Večeře byla tradiční – Sopa de tortilla a Tacos al pastor.

13. den - pátek 25. dubna - Ráno jsme si užili snídani a pohodový check-out, a v 10 hodin jsme jeli trajektem z Playa del Carmen na ostrov Cozumel. Trajekty provozuje víc společností, my jsme si vybrali tu, která jela nejdřív – Winjet. Zpáteční lístek pro dva nás vyšel na 1 090 pesos a není vázaný na konkrétní čas, takže si sami volíte, kdy se vrátíte – poslední loď jede v 21:00. Plavba trvá zhruba 45–50 minut. Po příjezdu do přístavu nás okamžitě oslovilo několik agentur s nabídkami na šnorchlování – je jich tu opravdu hodně. Vyplouvali jsme v 11:00, užili jsme si šnorchlování u korálových útesů plných pestrobarevných rybiček, pozorování obřích mořských hvězdic, relax s občerstvením přímo na mělčině – ananas, ceviche, nachos, pivo a margarita – během toho kolem nás plavali rejnoci. Většina výletů trvá cca 4 hodiny, ale my hledali kratší, zpátky v přístavu jsme byli ve 14:30 a ve 15:00 jsme trajektem odjížděli zpět na pevninu. Po návratu jsme si ještě dali malou zastávku v McDonaldu a následoval přesun do nového ubytování v jungli u Tulumu.

Tip: Kdybychom měli víc času, určitě bychom na Cozumelu zůstali celý den. Spousta lidí si bere kola s sebou z pevniny nebo si je půjčuje přímo na ostrově – my jsme měli dokonce možnost si kola půjčit v hotelu. Skvělý způsob, jak prozkoumat ostrov i mimo turistická místa. 

14. den - sobota 26. dubna - Ráno jsme si vychutnali skvělou snídani v ubytování a kolem desáté vyrazili směrem k cenote Aktun-Bej. V mayském jazyce znamená „aktun“ jeskyně a „bej“ chůze – přesně tak to vypadalo. Než jsme se dostali k samotné vodě, museli jsme si nasadit helmu a projít několik set metrů úzkými chodbičkami v jeskyni. Vstupné stálo 300 pesos a překvapivě jsme tu byli úplně sami. Nejezdí sem organizované skupiny ani turisti z cestovek, jen pár místních, kteří si sem chodí s dětmi nebo přáteli na odpoledne. 

Po zhruba hodině a půl jsme se přesunuli do Coby, kde jsme dorazili kolem poledne. U vchodu nás čekalo opět několik plateb – nejdřív 80 pesos za auto (pouze hotově), vstupné 120 pesos na osobu (hotově), a navíc federální daň 100 pesos (lze zaplatit kartou). Do areálu jsme vstupovali přímo ve 12:00. Celý komplex se dá projít pěšky, ale také si tu můžete půjčit kolo (za 80 pesos), nebo se nechat vozit rikšou. My jsme dali přednost chůzi a za dvě hodiny jsme se vrátili zpět na parkoviště.

Na oběd jsme si dali panuchos a quesadillu v místní restauraci přímo ve městě. Na odpoledne jsme si nechali ještě jednu zastávku, a to cenote Zacil-Ha. Dorazili jsme skoro až na zavíračku a nikdo tu už skoro nebyl. Cenote je otevřené, není tu povinnost mít vestu a dá se tu skákat z plošiny přímo do vody. 

15. den - neděle 27. dubna - Ráno check-out, a od 11 hodin nás čekal tříhodinový kurz surfování v Tulum hotel zóně. Není tu obvyklé surfovat, ale my to chtěli i tak zkusit. Instruktor nám zopakoval základní poučky, hodinu s námi byl ve vodě, poté jsme se dvě hodiny s vlnami prali sami. Po surfu jsme zamířili na oběd na trh Mercada. Dali jsme si mole con pollo a costillas verde, všechno samozřejmě doplněné o porci domácích tacos. Opět skvělé, jak jinak. Po obědě jsme si na chvíli odpočinuli u bazénu. Odpoledne jsme se vydali zařídit výlet na úterý do Reserva de la Biósfera Sian Ka'an. Cena byla 3 200 pesos na osobu, přičemž už jen vstup do rezervace stojí prý 50 USD. Na večeři jsme zamířili do taquerie La Chiapaneca na tacos al pastor. Mňam!

16. den - pondělí 28. dubna - Ráno jsme opět začali aktivně – už v devět hodin jsme stáli "připravení" na surfu. Po lekci jsme se přesunuli na stejný trh na oběd jako den předchozí. Pro změnu jsme si dali enchiladas a chilaquiles.

Kolem druhé hodiny jsme dorazili ke známému cenote Dos Ojos. Vstupné se dalo platit kartou, základní vstup vyšel na 400 pesos za osobu. Kromě klasického koupání se tu nabízí i možnost šnorchlování s průvodcem za 800 pesos. My si to ve třech různých cenote v jednom areálu užívali až do zavíračky v 17 hodin. Po návratu jsme ještě nakoupili pár suvenýrů v supermarketu, skočili si zaplavat do bazénu a den zakončili večeří ve stánku na ulici. Překvapivě tacos al pastor a tortas s chorizem. 

17. den - pondělí 29. dubna - Poslední den a poslední výlet do Reserva de la Biosfera Sian Kaan. Ráno v osm nás vyzvedla dodávka, z půlky plná Italů, i náš průvodce byl z Itálie. Cesta do rezervace po vlastní ose není jednoduchá, a hlavně není doporučována. Po chvilce v dodávce jsme pak přestoupili na loď, kterou nás rezervací provezli. Viděli jsme krokodýly, delfíny, kapustňáky a želvy. Následovalo šnorchlování u korálového útesu, a pak relax na mělčině. Přesunuli jsme se na ostrůvek, kde byl oběd formou bufetu. A zaplatili federální daň 300 pesos na osobu. Následoval odpočinek na pláži. Po návratu do hotelu jsme už jenom leželi u bazénu. Na závěr jsme si došli na stejnou večeři jako předchozí den, to nejde totiž jinak, poslední večeře.

18. den - úterý 30. dubna - ráno jsme se přesunuli autem na krásné nové letiště, které je v Tulumu postavené pár let, aby se ulehčilo letišti v Cancunu. Na letišti jsme vrátili auto, kterým jsme ujeli 1 300 km. A pohádky byl konec.

Budget úplně vyladěný nemáme. Celkem dovolená stála na osobu 85K. Detailně pouze tyto položky:
- letenky: 23 400 CZK
- ubytování: 8 800 CZK
- dolary v hodnotě 500 USD = 10 250 CZK (9 600 pesos)
- výběr z bankomatů 5 000 CZK (4 500 pesos)
- pesos posbírané od kámošů za 2 500 CZK (2 300 pesos)
- platby kartou 35 000 CZK