Milán
Rozhodně NE stručný popis čtyřdenního výletu do Milána letadlem, za to se všemi potřebnými informacemi k přežití ve městě módy.
Cestopis z roku 2023 napsala siegelstei
WizzAir běžně nabízí letenky do Milána za pár kaček. "V Miláně jsem ještě nebyla" řekla jsem si, koupila letenky a chystala se na svou první cestu letadlem. "Letím tam na 4 dny, příruční batoh o microrozměrech mi určitě bude stačit. Však, co potřebuju? Kartáček, pyžamo, něco na ven... to se vejde." Tentokrát jsem neměla čas řešit ani itinerář, takže jsem šla do tohoto dobrodružství dost na punk.
Větší chaos mají Italové už jen ve veřejné dopravě.
Doletěla jsem z Prahy do Milano Malpensa za necelou hodinu a půl a poněvadž to byl můj první let, byla jsem celou dobu napnutá jak prádelní šňůra. No ale ten pocit byl neskutečný. Už abych byla zase ve vzduchu. Po příletu jsem prošla hezkým moderním letištěm rovnou na vlakovou stanici Malpensa Aeroporto, odkud jel přímý vlak až do Milano Cadorna - nádraží v úplném centru města. Jízdenka mě vyšla na 13 € a koupila jsem si ji přes aplikaci Trenitalia, přes kterou jsem koupila většinu jízdenek na vlak. Vy se rovnou poučte z mých chyb a stáhněte si ji a zaregistrujte se předem.
Kdo už řídil v Itálii ví, že je to o hubu. Ze 2 pruhů jdou udělat 4. Bariéra uprostřed cesty není problém. O blinkrech ani nemluvě. Větší chaos mají Italové už jen ve veřejné dopravě. Jízdenky na MHD se v Itálii obvykle kupují v trafice. V letošním roce Milán zmodernizoval jízdné a tak jsem dostala dobíjecí kartičku na metro, která ale platí i na lodě, autobusy a vlaky, ale vlastě jen na některé lodě a jen některé vlaky, a jako jo, mohla jsem si ji dobíjet na automatech, ale jen, když zrovna fungovaly. Takže jsem stejně měla milion papírových jízdenek, ale ne z trafiky, tam prodávají jen ty moderní jízdenky, ale z jiných automatů na papírové jízdenky. Doporučuji si stáhnout aplikaci Trenord - ta značně usnadňuje cestování v MHD po celé Lombardii.
Ano, čteš správně... v Miláně je všechno drahé.
Můj den příletu byla příhodně poslední neděle v měsíci a to se v Miláně koná velký bleší trh okolo kanálu Navigli. Joo, a to já můžu! Na tomhle trhu najdete všechno - oblečení, jídlo, šperky, hudební desky, nábytek, nářadí, starožitnictví... no prostě fakt úplně všechno co vás napadne. Dostanete se na něj metrem, kterým pojedete do stanice Porta Genova FS. Jen pozor, od 14:00 už některé stánky zavírají.
Trhy kolem kanálu Navigli
Pizzeria Starita Milano
Castello Sforzesco z parku
Po prozkoumání trhů jsem jela prozkoumat také své ubytování. Tentokrát jsem si z nepochopitelného důvodu našla byt přes Airbnb, ne přes Booking.com, jak je u mě zvykem. Drahý byl podobně (ano, čteš správně... v Miláně je všechno drahé), za to byl dál od města a bez snídaně - jupí! Ale byl krásný, plně vybavený. A asi 20 minut vlakem do centra města, hned u vlakového nádraží Paderno Dugnano. Ten večer jsem došla už jen ke Castello Sforzesco a jeho přilehlému parku, na jehož konci se nachází Arco della Pace a zakotvila to u éňoňuňácké pizzy z Pizzeria Starita Milano, kterou vřele doporučuji... a nezapomeň si k tomu dát Aperol Spritz.
O tom, jak mě okradli u Castello Sforzesco | Celý park u Castello Sforzesco je obsazen zvláštními existencemi, které ne vždy vypadají přátelsky. Jedna taková existence na mě vybafla hned za hradem a začala mi nabízet duhový pletený náramek, co dneska na Sheinu koupíš za 0.1 $ . Omluvila jsem se, že nemám hotovost a šla dál, ale spolucestovatel se s ním dal do řeči. Než jsem se nadála, měla jsem kolem ruky náramek a platila 15 €, protože existence začla být značně nepříjemná a domáhala se peněz.
Druhý den dopoledne jsem se vzbudila značně utahaná, protivná a nevyspalá. V červnu je totiž již i na severu Itálie úmorné vedro a mě nenapadlo nic lepšího, než si na noc vypnout klimu. No co, blondýnou jsem se narodila, jako blondýna také umřu. Náladu mi mírně zlepšilo cornetto al cioccolato (nejlepší italská snídaně na světě) a fakt, že jedu na výlet ke Comskému jezeru. O Lago di Como, třetím největším jezeru Itálie a jednom z nejhlubších jezer Evropy píšu v mém cestopise pod názvem "Lago di Como". Tam také zmiňuju, jak jsem si omylem nechala ujet vlak... dvakrát.
Lago di Como
Třetí den jsem vyhradila na poznávání Milána. Po luxusní snídani cornetto al pistacchio con espresso, ze které jsem byla stejně nadšená jako Agnes z jednorožce jsem vyrazila na vlak, který nejel. Prostě v Miláně, když by měl mít vlak zpoždění větší jak 10 minut, tak raději nejede vůbec. Počkala jsem si na další spoj, který mě zavezl do Milano Cadorna. Tam jsem přestoupila na metro a dojela na stanici San Siro Stadio, odkud začalo mé dobrodružství. Stadion San Siro je opravdu velkolepý, ještě velkolepější byl nákup vstupenek za plnou cenu, se slovy paní pokladní: "Litujeme, Coldplay tu mají koncert, není možnost jít na stadion, pouze do muzea.". Víte, já nejsem velký fanoušek fotbalu. Je mi docela putna. Chtěla jsem si hlavně osahat tu trávu a rozbít nějakou tu židličku jako při derby, ale oni to mysleli s tím zákazem vážně. Sakra! No i přesto jsem si prohlídku užila a dozvěděla se i pár zajímavostí, takže jsem stadion opouštěla s dobrým pocitem.
Litujeme, Coldplay tu mají koncert. Ale můžu na Milano Pride Festival.
Metrem, které se řídí samo, jsem se dopravila zpátky do centra, snědla vynikající špagety carbonara v restauraci Tradizione - Storica dal 1988 a dále mířila na stanici Duomo. Tu ale metro zvesela projelo bez zastavení, což mě nechávalo klidnou do doby, než jsem vystoupila na Cordusio, která byla obklopen policisty střežícími celé Piazza del Duomo. Páč jsem holka odvážná, a taky zvědavá jak opice, umanula jsem si, že se na Duomo dostanu z jiné strany. Palazzo Reale uzavřené, Galleria Vittorio Emanuele II taky... i kdyyyž... ha! Je otevřené! Tak ne. Ale můžu se přes něj na Milano Pride Festival, který právě začal.
Poněvadž jsem se už jednoho Pride festivalu kdysi omylem zúčastnila ve Vídni (mám na to hold štěstí), zamířila jsem, do jedné ze šesti pražíren Starbucks na světě. Starbucks Reserve Roastery, jediná v Evropě, je naprostý ráj pro kávomily. Minimálně hodinu strávíte nad nepřebernou nabídkou kávy a zákusků. Ale úžasné kávy a úžasných zákusků! A když si konečně sednete, hypnotizováni nádherným podnikem a pražením kávových zrn nebude už nikdy chtít odejít.
Vykašlala jsem se na seznam míst, které rozhodně musím vidět.
Kvůli davům lidí, úděsnému horku a mé mírné frustraci z toho, že neuvidím hlavní památky města, vykašlala jsem se na seznam míst, které rozhodně musím vidět a vydala se metrem na Missori prohlédnout si mrakodrap Torre Velasca postavený v typické lombardské architektuře. Z metrostanice Lima jsem šla pěšky k hlavnímu nádraží Milano Centrale a neminula kočičí kavárnu Crazy Cat Café. Kavárna je hezká, ale drahá, káva ani zákusek za to nestály a na kočky se nesmí sahat, takže jak jsem ji rychle navštívila, tak jsem i rychle odešla a zamířila za dalšími mrakodrapy. Porta Nuova jsou dva mrakodrapy osázené odshora dolů stromy a květinami. Je to nádhera. Navíc už jsou umístěné v moderní milánské čtvrti, ve které se nachází také Piazza Gae Aulenti - až futuristické náměstí, ze kterého vede promenáda přes Corso Como až zpátky opět ke Castello Sforzesco. Tam jsem také strávila zbytek večera.
Stadion San Siro
Restaurace Tradizione - Storica dal 1988
Duomo
Starbucks Reserve Roastery Milano
Galleria Vittorio Emanuele II
Porta Nuova a Piazza Gae Aulenti
O tom, jak jsem v Miláně posílala pohledy | Z mých cest posílám vždy pohledy domů. Tentokrát tomu nebylo jinak. Se třemi už nadepsanými pohledy, ale bez známek, jsem vešla na italskou poštu, kde si mě ve vchodu s mírným náznakem posměšku prohlédl pan pošťák, vrazil mi do ruky lístek z automatu, posadil mě na lavičku a odešel někam pryč za přepážky. A tak jsem si tam tak seděla a najednou přišla paní i s pánem pošťákem a dlouze si mě prohlíželi. Pak už si mě prohlížel i další pošťák a další... Asi po 5 minutách si mě zavolali. Ale ne k přepážce, ale právě tam k nim dozadu. To už mě sledovali všichni zaměstnanci pošty. Doslova jsem se modlila, abych nebyla v žádném mafiánském doupěti. V hlavě mi jely scénáře o kryse a kyblíku a přitom já jsem jen nevinná nablblá žena z Česka. Prosím, nechte mě! Inu, jak je vidno, přežila jsem. Dala 3 € za známky a dorazila domů o tři týdny dřív, než mé pohledy.
V Miláně je toho mnohem mnohem víc k vidění, než zde uvádím já. Nezapomeň na obraz Poslední večeře v Santa Maria delle Grazie, Basilica di Sant'Ambrogio, Pinacoteca di Brera, Cimitero Monumentale, a tak dále, a tak dále... Ale o tom snad příště, z mé další cesty do Milána. Z Milano Cadorna jsem se vlakem opět dostala do Milano Aeroporto na terminál 2, nakoupila si v rozsáhlé duty free zóně a úspěšně odletěla domů, plna nových zážitků.
Jak se ti cestopis líbil?
siegelstei procestovala 9 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 měsíci a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Kdyz je Milano tak drahe, lze trochu usetrit na jizdence za vlak z/na letiste Malpensa do/z centra na Milano Centrale nebo Porta Garibaldi. A to rozdelenim jednosmerne jizdenky na dve. Ted koukam, ze i primo web Trenitalia nabizi misto rychlejsiho spojeni za 13 euro, i pomalejsi s asi 15 minutovym prestupem v Busto Arsizio Nord za 8,20 euro.
Jinak pro zajemce, dalsi blesaky jsem zahledl u vlakovych stanic Bovisa Politecnico a San Donato Milanese.
Ušetřit se dá vždycky, ale je dobré počítat s tím, že nejedu do nejlevnějšího města. :)
Bleších trhů je v Mílaně víc, stačí jen googlit.
Mně to trochu přijde jako nechat se nachytat na všechny turistické pasti.
Někdo to za ostatní udělat musel. Další cestovatelé aspoň vědí, na co si dát pozor. ;)