Minsk 2019
Pár dnů v nejuzavřenější zemi Evropy
Cestopis z roku 2019 napsala Sabina H
I přesto, že jsem si tak nějak slíbila, že další město, které teď na pár dní navštívím bude nějaké, které je typičtějším cílem turistů, tak jsem to nedodržela. Přece jen bezvízový vstup v období Evropských her pro mě byl neodolatelnou nabídkou. A tak jsem vzala svou cestovní parťačku a vyjely jsme do Běloruska. Pravděpodobně nejuzavřenější země Evropy, kde dodnes funguje KGB, platí zde trest smrti a kde vás prezident Lukašenko nakrmí mrkvičkama z vlastní zahrádky (Teda aspoň Stevena Seagala nakrmil.). Ale žádný strach. Pokud člověk nevyvádí hlouposti, cítí se zde opravdu v bezpečí.
Hranice
Na Běloruské hranice jsme dorazily v sobotu v brzkých ranních hodinách (jely jsme z Ostravy vlakem do Varšavy a následně autobusem do Minsku). Na hranicích vše proběhlo celkem rychle. Celníci zkontrolovali pasy a vstupenky na Evropské hry (nic jiného je nezajímalo). Následně ještě zkontrolovali kufry. Ale kupodivu se nekonala žádná přehlídka mých věcí vytahaných z kufru. Kufr jsem jen otevřela, a když jsem na otázku jestli vezu nějaké drogy či alkohol odpověděla ne, tak jsem mohla kufr asi po 10 sekundách zavřít.
Den 1
Do Minsku jsme dorazily kolem půl 11. Ubytování jsme měly zařízené přes AirBnb. Výhodou však bylo, že jsme si mohly kufry odložit v bytě v podstatě hned po příjezdu. Pak jsme hned vyrazily do města. Nejprve jsme se zastavily na nádraží abychom směnily nějaké ty peníze. Po tom co nás x hodin pan řidič vařil v autobuse (nevím zda klimatizace nebyla a nebo mají bělorusové rádi vedro), jsme zašly do nákupního centra Galilelo, kde jsme si daly u Mekáče zmrzlinu a nějakou, slušně řečeno, velmi zvláštní limonádu se zmrzlinou. Potom jsme oběhly obchody a já si hned koupila tričko s běloruskými vzory. Nakonec jsme nakoupily základní zásoby na byt a šly se ubytovat. A dát si malou pauzu po celé noci v autobuse. Odpoledne jsme šly na vítězné náměstí Nezávislosti, kde stojí krásný červený kostel Simona a Aleny a zároveň obrovská budova vlády, před kterou najdeme slavnou sochu Lenina. Pod náměstím je další obchodní středisko, které bylo aktuálně nazdobeno v duchu Evropských her. Co tady vlastně nebylo nazdobeno ve stylu Evropských her? Maskot Lesik se dal najít snad všude. Od obalů tyčinek až po vlhčené ubrousky. Ze zastávky Plošča Lenina jsme jely na Njamihu, odkud bylo pár kroků do hlavní fanzóny. A ta opravdu stála za to. Krásné prostředí poblíž vody a kulturní programy, které cizincům přibližovaly běloruské tradice. Ve stáncích běloruské pivo a tradiční běloruská jídla. Pivo sice za moc nestálo, ale draniky s kuřecím masem byly výborné. Večer jsme přešly do historičtější části (Cestou jsme neminuly vyhlášené “socialistické” KFC) Prohlédly jsme si všechny kostely a užily atmosféru. V ulicích (především na Zybickaje) se zpívalo, hrálo na hudební nástroje a předváděly se různé triky na bruslích. Při západu slunce působilo všechno perfektně. Dlouho jsem tak pěkný večer nezažila.
Červený kostel Simona a Aleny
Budova vlády
Výhled z fanzóny u Paláce sportu
Fanzóna
Draniky
''Socialistické'' KFC
Den 2
Ráno jsme dospaly deficit a před polednem jsme vyrazily k našemu dalšímu cíli - Běloruské národní knihovně. Cestou jsme šly přes ulici Kastryčnickaja, která je krásně zdobená grafity. Na střeše knihovny je vyhlídka. Vstupné stojí jen 3,5 BYN a za ten pohled na Minsk je to snad ještě málo. O patro níž je příjemná kavárna, která je sice o něco dražší, ale díky výhledu nějaký ten rubl navíc při placení ani moc nemrzí. Metrem jsme se přesunuly na Vítězné náměstí, kde jsme chvíli zůstaly, protože jsme se náhodou připletly k cyklistickým závodům, které se jely přes okolní ulice. Jen škoda, že ta česká vlajka zůstala v kufru. Pak jsme se ještě pěšky vydaly ke kostelu Alexandra Něvského. Je to krásný malý kostelík, ke kterému se váže pěkný příběh. To už byl čas jít na ubytování, abychom se připravily na atletiku. Buďme upřímní, i přesto, že jsem si koupila lístek jen proto, abych využila bezvízového vstupu, tak jsem si ji opravdu užila. Atmosféra na zrekonstruovaném Dinamo stadionu byla ohromná. Ta chvíle, kdy jako jedni z mála máváte českou vlajkou, po tom, co jste zrovna porazili domácí výběr o dvě setiny sekundy je k nezaplacení.
Grafity na Kastryčnickaje
Běloruská národní knihovna
Výhled z knihovny
Vítězné náměstí
Auto českého týmu
Kostel Alexandra Něvského
Den 3
Náš poslední den jsme po vystěhování bytu nechaly kufry v úschovně a vydaly se ke kostelu Všech svatých, na který předchozí den nezbyl čas. Byl opravdu nádherný. Bylo by škoda ho minout. Obrovský (což je v Minsku skoro všechno), bohatě zdobený a ve zlatých kupolích se odrážely paprsky poledního slunce. Vedle je malý dřevěný kostelík. A paradoxně zrovna tady byl náš první kontakt s angličtinou. Starší paní v šátku, která zrovna kostel uklízela na nás začala mluvit plynule anglicky. A po tom co jsme se zmínily, že jsme z Česka, nás nechala i přes právě probíhající úklid nahlédnout dovnitř. Pak jsme jely zabít nějaký čas do fanzóny, kde jsem si ještě jednou dala skvělé draniky. Poté jsme zašly do restaurace Balkon. Jak už název napovídá, z jejího balkónu je krásný výhled na Minské brány. O těch jsem se ještě nezmínila, ale pokud přijedete autobusem nebo vlakem, tak není možné je přehlédnout. V kavárně jsme si daly sladké sushi a drink. Došlo zde k druhému kontaktu s angličtinou (i když babuška v kostele mluvila anglicky daleko líp než číšník). Nakonec jsme šly nakoupit pár suvenýrů. Na hlavním nádraží směrerem do metra je malá trafika s magnetkami, klíčenkami atd. Milá paní s námi prohodila pár českých slov, protože kdysi Česko ráda navštěvovala. Takové chvíle mám vždycky ráda. Když někdo ze země, o které v Česku není moc povědomí, takhle hezky mluví o naší domovině. V tu chvíli si uvědomuji, že možná nejsme národ úplných buranů jak to někdy vypadá. Poslední rubly jsme utratily v supermarketu Sosedi za nějaké ty běloruské oplatky, bonbony a tyčinky s maskotem. A pak už hurá domů.
Kostel všech Svatých
Kostel všech svatých
Nákuápní centrum Galielo
Sladké sushi
Výhled z Balkonu
Krabice běloruských sladkostí
Na závěr
Minsk a obecně Bělorusko určitě za návštěvu stojí. I když slýcháme, že situace je taková všelijaká (pro občany určitě), tak pro turistu je to ideální místo. Nebo spíš pro turistu jako jsem já, který nesnáší místa, kde se prodírá nekonečnými davy jiných lidí. I když jsou taková místa mnohdy nádherná, vytrácí se z nich klid a pohoda, která je pro mě na prvním místě. Tady je turistů málo, všude je uklizeno a člověk se zde cítí v naprostém bezpečí. I přesto, že je Bělorusko uzavřené (nebo možná právě proto), jsem se zde cítila příjemně jako doma víc než kdekoliv jinde, kde jsem doposud byla.
P.S. Prosím vás. Kondenzované mléko je taky mléko. Argumentace, že to není mléko, protože je v gramech a ne v litrech opravdu neprojde. Tak se nehádejte a nezdržujte. :)
Jak se ti cestopis líbil?
Sabina H procestovala 18 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
K tomu závěru: Zbylá část Běloruska, tedy vše krom Minsku, je snad ještě více zajímavá v popisovaném smyslu - tedy klid, pořádek, bezpečí, žádné davy, země turismem téměř nedotčená (samozřejmě s výjimkou neprofláknutějších míst jako Grodno, Brest apod.). Určitě se tedy vyplatí pobýt v zemi více dní, i mimo metropoli.
Jediná omezení jsou v pohraničních oblastech, jinak všude vše bez problémů.
Bohužel jsme neměly víc času. Ale po letošní zkušenosti jsem zde určitě nebyla naposled a příště bych určitě ráda navštívila i jiné části Běloruska. :)
Moc hezké, další cestopis o Bělorusku v rámci 14 dní. Snad to lidi namotivuje tam jezdit, stojí to za to.
I kdyby cestopis inspiroval jen jediného člověka, budu moc ráda. Naprosto souhlasím s tím, že Bělorusko stojí za to. :)
Ahoj. Super cestopis, úplně mě vtáhnul zpět do Minsku. Jel jsem s kámošem stejným způsobem z Ostravy, pravděpodobně jsme se minuli ve Varšavě :). Jsem rád, že si z Minsku někdo odváží stejně příjemné vzpomínky jako já, bohužel jsme tam strávili jen dva dny (+2 dny ve Varšavě), takže jsme určitě přišli o pár zajímavých míst, alespoň podle fotek určitě. Ale i tak to bylo super. Přeji stejně pohodové cestovní zážitky i do budoucích výletů Tobě i cestovní parťačce :).
Ahoj. Jsem moc ráda, že se ti cestopis líbil! Docela mě udivuje, že někdo zvolil dlouhou cestu autobusem jako my. :) I přesto, že jste měli méně času v Minsku, tak jste určitě narozdíl od nás stihli vidět něco z Varšavy. Taky mě těší, že nejsem jediná, která si odvezla pěkné vzpomínky. A samozřejmě taky přeji spoustu dalších vydařených výletů. :)
Co se tyce delky pobytu v Belorusku, tak me docela prekvapilo, ze jste jeli autobusem jen do Minsku na 2-3 dny, navic s tim cekanim na hranicich a zrejme bez moznosti navstivit centrum Brestu.
Pravda, ze ani my to nemeli o moc delsi, respektive 5 dni v Belorusku rozdeleno mezi 3 dny v Minsku, 1 den v Hrodne a 1 den prejezdy. Pokud by chtel clovek navstivit dalsi regiony (Brest, Homel, Orsa, Vitebsk a nejaky ryzi venkov) asi by potreboval alespon 2-3 tydny. Treba nekdy priste, snad opet bez viza :-)
Zvolit autobus byla především otázka ceny. A na hranicích naštěstí všechno probíhalo rychle (když to srovnám například s peklem na přechodě Slovensko-Ukrajina ve Vyšném Nemeckém :D). Všechen náš čas jsme nechaly v Minsku, právě proto, že jsme ho moc neměly a na Grodno a Brest je možnost případně bezvízový vstup využít i jindy.
Je pravda, že na poznání celé země je pár dní málo. Tak snad za dva roky na MS v hokeji bezvízový vstup zopakují. :)
Jo ja cestuji hodne lowcost takze bus do minsku za 350 byl jasna volba 😀 uz vyhlizim dalsi vylety. Nejaky tip kam zajet? Ja premyslim bud balt estonsko lotysko atd.. nebo ted jsou levne listky do milana za 250 a mam v srpnu dovolenou tak si mozna zajedu do svycarska 😀.
Honzo, poradím Ti, můžeš jet busem Brno - Gdańsk za 299 Kč, pak třeba do Královce. Následně se vrátit letecky třeba z Vilniusu do Němec či z Gdańsku do Rakous (za 300-500 Kč).
Já cestuju převážně lowcost. Přece jen čím levnější je doprava tím víc si člověk může dopřát na místě :D Pobaltí mě taky láká. Až budu mít víc času, tak snad zvládnu nějaký delší výlet a všechny tři pobaltské republiky. A po již zmíněném Gdaňsku taky pokukuju. Lístky jsou i z Ostravy od 299. Večer vyjedeš, ráno jsi na místě. Naprosto ideální. :)
Pobaltí určitě stojí za návštěvu, spousta krásných a klidných míst. Mezi Rigou, Tallinnem i Vilniusem jezdí dost pravidelných linek, které nejsou nijak drahé a pokud se člověk "omezí" jen na hlavní města a nejbližší okolí, dají se všechny tři země zvládnout i za necelý týden a to i poměrně levně. Jako v každé zemi je toho k vidění samozřejmě hodně i mimo hlavní města, ale člověk, který musí pracovat s nějakým časovým limitem si bohužel musí vybírat a plán cesty tomu přizpůsobit. Stejně jako v tomto případě v Bělorusku, naprosto rozumím tomu, proč jste zůstaly jen v Minsku. Zajímavý cestopis a pěkné fotky, díky za něj, inspiruji se. Bělorusko mám výhledově v plánu, dá-li Bůh, mohlo by to vyjít už tento podzim. Protože by to tou dobou měla být poslední země bývalého Sovětského svazu, kterou jsem ještě nenavštívil, rád bych ji věnoval víc času a pozornosti a kromě Minsku určitě zajel i do Brestu a Bělověžského pralesa, nebo ke Stalinově linii.
Bezvadne. Dekuji.